středa 3. prosince 2014

Lex Google - kam až sahá regulatorní odvaha?

Google musí někomu skutečně ležet v žaludku. Začalo to jako vtip, šuškanda, článek ve Financial Times, načež byla Evropským parlamentem 24. listopadu doopravdy přijata rezoluce podněcující k rozdělení Googlu a jiných poskytovatelů podle jejich komerčních a vyhledávacích aktivit. Je ale v silách EU vůbec něco podniknout?

V posledním roce vrcholí vyšetřování Googlu Evropskou komisí pro domnělé zneužívání dominantního postavení. Na obranu hochů z Mountain View musím říct, že Komisi vyšli maximálně vstříc, když dali na stůl již třetí, vcelku nadstandardní návrh ústupků a závazků, který měl vést k odstranění neférovostí ve vyhledávání a zobrazování výsledků. Jestliže mělo z počátku vyšetřování nějaký merit, způsob, jakým Komise s Googlem jedná a zneužívá jeho vůle ke kompromisu, se zcela vymyká dobrému vkusu.

Není to ani tak chyba komisaře, resp. komisařky pro hospodářskou soutěž, jako spíše toho, že si z politických či nějakých jiných důvodů Komise jako kolegium na Google zasedla a ještě k tomu strhla europoslance. Naopak, komisař Joaquín Almunia, předchůdce současné šéfky Margrethe Vestager, sám na sklonku své funkce pochopil, že to s vydíráním Googlu přehnal, a dokonce jej před ostatními komisaři uvnitř kolegia začal bránit. Marná snaha, vyšetřování jede dál, návrh závazků byl podle všeho smeten ze stolu a Evropský parlament vyhlásil minulý týden Googlu otevřenou válku. Válku, kterou nemůže vyhrát. 

Ovšem pozor. Návrh europoslanců rozštěpit Google přece jen není až taková utopie. Veřejnoprávní regulace byla pro podobné účely použita v relativně nedávné minulosti, a to v oblasti energetiky. Jistě si pamatujete, že na počátku liberalizace energetických trhů v EU stála legislativa, která mezi lety 1996 až 2009 postupně dosáhla oddělení výroby a služeb, které původně byly všechny v jednom balíčku poskytovány státními či polostátními energetickými giganty E.ON, ČEZ, EDF, atd. Dnes už je nemožné, aby podnik vyrábějící elektřinu zároveň vykonával kontrolu nad rozvodovou sítí, distribucí anebo dodávkou proudu či plynu spotřebitelům. Některé státy (UK např.) to dotáhly až k úplnému unbundlingu, tedy oddělení vlastníků podniků provozující jednotlivé činnosti. Důvodem pro tento unbundling byla právě krutá historie zneužívání dominantního postavení tradičních energetik.

Rozcupovat národní energetické inkumbenty mající sídlo a byznys na území EU, na jejichž parcelování panovala relativní shoda napříč vládami členských států-akcionářů - to je jedna věc.  Ale jiné kafe je regulovat soukromého globálního poskytovatele služby, který ke své činnosti nepotřebuje v EU prakticky žádný establishment.  Dokonce i oponenti závazků navrhovaných Googlem v rámci vyšetřování dominance si stěžují, že jsou ústupky omezeny na přístupy z členských zemí EU, ačkoliv Komise musí vědět, že s trochou počítačové gramotnosti lze taková opatření snadno obejít.

Unbundlingu by přece jen šlo dosáhnout nějakou koordinovanou akcí na mezinárodní úrovni, ovšem to půjde těžko v situaci, kdy se názory na technickou neutralitu internetu radikálně liší a Kongres USA už stihl nad postupem Evropského parlamentu a Komise proti Googlu vyjádřit zásadní pohoršení. Statement senátního výboru pro finance například uvádí, že "rezoluce zjevně míří na americké technologické firmy...a vzbuzuje otazník nad zájmem EU na otevřenosti trhů". Nezbývá než doufat, že krok europoslanců neztíží vyjednávání o Transatlantické dohodě o obchodu a investicích, když výbor mimochodem zmiňuje, že "tento a podobné návrhy spíše rozdělují než aby stavěly mosty a přehlíží negativní dopady těchto politik na širší obchodní spolupráci mezi EU a USA."

Konečně, ačkoliv Komise může žádat na podnicích, u nichž shledá porušení soutěžního práva, aby změnily svou strukturu včetně nuceného odprodeje divizí či výrobních kapacit, v případech, kdy tato opatření vychází z iniciativy Komise a nikoliv vyšetřovaného podniku, je evropský regulátor vázán principem proporcionality velmi přísně (např. v rozsudku T-201/04, Microsoft, soud potvrdil, že  "Komise nemá neomezenou diskreční pravomoc při stanovení nápravných opatření, která mají být uložena podnikům, aby ukončily protiprávní jednání. Zásada proporcionality...ukládá, aby povinnosti uložené podnikům za účelem ukončení protiprávního jednání nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle, tedy obnovení legality vzhledem k pravidlům, která byla porušena."). Takže tudy cesta nevede.

Na začátku roku jsem v rubrice Co čekat v roce 2014 sliboval, že kauza Googlu dojde rozuzlení. Jsem zklamán. Rezoluce europoslanců je jen další nepromyšlenou kolizí v absurdním dramatu, ve kterém internetová i právní veřejnost stále čeká na katarzi.

Žádné komentáře: