úterý 30. prosince 2014

Arbitráž o Hobbita

Když prodáte práva k filmovému zpracování knížky o Hobbitovi a vzniknou tři filmy, máte právo na jednu platbu nebo rovnou tři? Je filmová trilogie, která je založená na knize, třemi filmy nebo třemi díly jednoho filmu? Tuto otázku v hodnotě asi jeden a půl miliardy korun vyřešila v listopadu zřejmě nejzajímavější hollywoodská arbitráž letošního roku, ve které se proti sobě utkali producenti Weinsteinové a studio Miramax na jedné straně a studia Warner Bros., MGM a New Line Cinema na straně druhé. 



Arbitráž o Hobbita patří k tomu nejlepšímu, co letos přinesly hollywoodské právní spory. Zatímco v roce 2013 hýbala Hollywoodem například žaloba Toma Cruise proti bulváru nebo spor o značku Superman, letos to byly bitvy o SpiderMana nebo Jamese Bonda, o kterých uslyšíme i v roce 2015 (viz můj text zde). Jak se ale letos rozhodlo o Hobbitovi?

One contract provision to rule them all

V roce 1998 prodalo studio Miramax práva ke zfilmování knižního díla J.R.R. Tolkiena, konkrétně tří knih Pán prstenů a novelky o Hobbitovi, studiu New Line Cinema, které je dnes součástí Warner Bros., a to asi za 12 milionů dolarů a 5 % ze zisku z filmů (“gross receipts”). V klíčové pasáži smlouvy se píše (smlouva viz zde), že Miramax získá podíly ze zisku z “prvního filmu” (“the first motion picture”), založeného na každé knize, a nikoliv z remaků (“remakes”).
“Original Pictures” means with respect to each of the four books separately which comprise “The Hobbit: Or There And Back Again” and “The Lord of the Rings”, the first motion picture, if any, based in whole or in part upon such book which is produced by or pursuant to the authority of [New Line], but excluding remakes.
Miramax a jeho tehdejší šéfové/majitelé bratři Weinsteinové se pak dohodli, že si pětiprocentní podíl rozdělí napůl. Do roku 2012 tak na základě dohody získali dohromady asi 90 milionů dolarů (2 miliardy Kč) ze zisků filmové trilogie Pán prstenů a asi 20 milionů dolarů (450 milionů Kč) za první film o Hobbitovi. 

Přestože bylo původně plánováno natočit na základě knihy dva filmy o Hobbitovi, nakonec šly do kin tři. V roce 2013 byl tedy na řadě druhý díl filmové trilogie a Weinsteinové začali po studiu Warner Bros., jeho divizi New Line a studiu MGM požadovat další peníze. Weinsteinové tvrdili, podobně jako někteří fanoušci Tolkiena, že nedává smysl převést Hobbita do tří filmů, že se v podstatě jedná o jeden natažený film, který má tři díly. Jinými slovy, že tři díly filmového Hobbita jsou v podstatě jeden film, a že jim tedy patří procenta ze zisku celé trilogie. 

V listopadu 2013 zahájilo studio Warner Bros. preventivně arbitráž u JAMS Inc., což je s AAA největší organizace pro vedení mimosoudních sporů v USA, zřejmě aby se vyhnulo otevřenému soudu (“statement of claim” zde). O týden později podali ve stejné věci Weinsteinové žalobu u soudu v New Yorku (prvostupňový NY Supreme Court), a to o náhradu škody ve výši 75 milionů dolarů (přes 1 a půl miliardy Kč) (žaloba viz zde).

Arbitráž nebo soud?

Dohoda o prodeji filmových práv z roku 1998 obsahovala pro případ sporu jak ustanovení o určení soudu, tak i rozhodčí doložku. U běžného soudu v New Yorku měly skončit spory ohledně výkonu smlouvy a její interpretace, a k arbitráži pak měly jít spory o “definici, výpočet, vyúčtování nebo platbu případných nároků” (“contingent compensation”). O jaký spor se jedná v případě podílů na zisku? 

Bratři Weinsteinové hned v prosinci 2013 požádali newyorský soud, aby arbitráž zastavil (“motion to stay arbitration” zde). Jelikož preferovali projednání věci u soudu, argumentovali, že klíčová otázka je interpretace slov “motion picture” v kontextu smlouvy, respektive otázka, zda se má platit za jeden nebo tři filmy. 
The limited question raised by this action is whether the second and third installments of the three-part motion picture telling the story of J.R.R. Tolkien's The Hobbit are included within the contingent compensation obligations of the Sharing Agreement or, as Defendants maintain, are effectively 'remakes,' which are excluded from the Sharing Agreement's contingent compensation obligation.
Na druhé straně studia New Line Cinema, WB a MGM tvrdila, že hlavní otázka se týká kompenzace za filmová práva, resp. podílu ze zisku filmu. Už ve svém podání v rámci arbitráže uvedli, že protistrana doposud za filmová práva získala přes 90 milionů dolarů, příčemž se jednalo o “contingent compensation”, a že nyní chtějí Weinsteinové další náhradu. Jedná se tedy o otázku, která by měla být rozhodnuta v arbitráži.

A to už jsme v roce 2014. Weinsteinové mezitím zcela ignorovali arbitráž a soustředili se na své řízení před soudem v NY. Soudkyně Bransten však v únoru rozhodla, že nejdříve nechá rozhodce Bernarda Frieda (mimochodem svého bývalého kolegu z obchodního kolegia newyorského soudu) rozhodnout, zda je spor arbitrabilní. Reportéři pak uvedli:
According to a just-released transcript of a hearing last week over dueling motions to stay or compel arbitration, the judge noted that arbitration is "well favored" in the judiciary system, and that the "appropriate thing to do" on the Weinsteins' part is to argue before the arbitrator on where the case should proceed.

Interpretace smlouvy z roku 1998

Celý spor se následně přesunul před arbitráž. Weinsteinové tvrdili, že filmová trilogie o Hobbitovi je vlastně jeden film, a měli by získat podíl na zisku z celé trilogie (k interpretaci smlouvy viz i zde). Odkázali také na “most favoured nation clause” ve smlouvě, která jim měla garantovat ne horší podmínky, než které měl režisér filmů Peter Jackson. A ten dostal zaplaceno za tři filmy... Uvedli také, že do rozvoje filmu v počáteční fázi v 90. letech investovali 10 milionů dolarů, a měli by tedy získat podíl na zisku z celého projektu (režisér Jackson měl film režírovat už někdy v roce 1995, kdy probíhaly boje o distribuční práva k případnému filmu a kdy se zvažovalo spojit zfilmování Hobbita a Pána prstenů).

Protistrana oproti tomu poukázala na samotné znění smlouvy, která zcela jasně hovoří pouze o podílech ze zisků z “prvního filmu”. Warneři dále uvedli, že studiu Miramax byly za filmová práva zaplaceny už dvě miliardy korun (90 milionů dolarů). 

Rozhodce nakonec v listopadu 2014 uvedl, že klíčová slova “první film” znamenají opravdu “pouze první film”, a žalobu bratří Weinsteinů a studia Miramax zamítl. Zdá se, že celý spor je tedy s konečnou platností rozhodnutý a v roce 2015 se můžeme soustředit na jiné hollywoodské právní bitvy. Jen bombastický “SONY hack” jich nabízí sám o sobě vcelku dost.

Foto: Loga filmových studií Warner Bros., Metro Goldwyn Mayer a New Line Cinema.

9 komentářů:

martinhruska řekl(a)...

Hezky s nimi vyběhli. Tu pravopodivnou formulaci předpokládám dávali do smlouvy právě s tímhle záměrem, co?

Petr Kavan řekl(a)...

Já si citem myslím, že pokud to arbitr interpretoval takto, tak natahování Hobita mělo v souladu s touto logikou jediný účel: big deal :-) Jenže v té klauzuli, je-li reprodukována správně, se píše také o 4 knihách (3 díly "Pána" a jeden "Hobita"), a zdá se, že "první film" se může vztahovat k prvnímu filmu natočenému z celkem těchto čtyř. Pokud bych dělal smlouvu, nenapadlo by mě přece, abych dostával peníze jen z prvního, ale ze všech, které s tím budou souviset (mimo remaky apod.). Ale neznám kontext, neznáme ani celou smlouvu, takže těžko hodnotit, jen spekulovat na jazykovém výkladu jednoho klíčového bodu smlouvy :-)

Jakub Drapal řekl(a)...

První film je tedy pouze Hobit 1. OK
Práva se nevztahují na remake. Gramaticky i podle wiki to znamená předělávka, založení na určitém předchozím díle.
Hobit 2 a 3 tedy nejde považovat za remake (vztahovat toto na staré animované filmy, které byly navíc jednodílné, by bylo podobné, jako natočit Hobita jedničku v pěti minutách, pak udělat tři skutečné filmy a vydávat za první film tu pětiminutovou švandu - v takovém případě by byl remakem i Hobit 1).
- nebo se zde mýlím? Protože v postu je pouze řečeno, že "klíčová slova "první film" znamenají opravdu "pouze první film". V takovém případě by mi ale přišla neudržitelná definice remake, který by zpracoval nové zpracování části díla (kde je ten re-?) Pak by mohl být Princ Kapsian remakem Lva, čarodějnice a skříně. A právníci (/právo) by byly (oprávněně) jen pro smích z hlediska veřejnosti.

Lze totiž rozhodnout, že se nejedná ani o první film, ale ani o remake v tom případě by nebyla tedy dohodnutá cena za poskytnutí práv k zfilmování Hobita 2 a 3. Zde předpokládám, že by se to dále řešilo.

Lukas Hoder řekl(a)...

Řekl bych, že nikoliv. Podle Wiki plánovali projekt Hobbit natočit jako 2 filmy až od roku 2006 (http://en.wikipedia.org/wiki/The_Hobbit_(film_series)#From_two_to_three_films). Původně v 90. letech měla být prý natočena trilogie, kde by Hobbit byl první díl, a pak Pán prstenů. S rozseknutím Hobbita na více filmů se tedy zřejmě v době uzavření smlouvy nepočítalo.

Lukas Hoder řekl(a)...

Těžko říct, rozhodčí nález není k dispozici. Nicméně, žalobcům náležel podíl ze zisku pouze za první film o Hobbitovi. Výsledkem arbitráže je, jak tomu rozumím, že oním prvním filmem je pouze Hobbit 1. K filmům Hobbit 2 a 3 už se rozhodce možná ani nemusel vyjádřit…


Možná se v hollywoodském právním světě podřazuje pod koncept "remake" i "sequel" (pokračování). Já bych ale řekl, že ve smlouvě prostě byla mezera, tedy že zpracování jedné knihy na pokračování nikdo nepředpokládal, takže rozhodce slova "první film" interpretoval tak, že žalobcům náleží podíl za "jen první fim", tedy za Hobbit 1.

Jakub Drapal řekl(a)...

A existuje v tomto odvětví něco jako cena v místě a čase obvyklá? Pokud nebyla ve smlouvě sjednaná cena (mezera), znamená to, že to je zdarma, nebo že bude další spor o to, kolik se bude hradit?

Lukas Hoder řekl(a)...

No vypadá to tak, že to bude zdarma. Nešlo o určení ceny za 2 a 3, ale pouze o to, co znamená "první film".

Co se týče "cena v místě a čase obvyklá", tak těžko říct. Viz ale např. jeden contracts prof blog, kde (bez znalosti věci) byl předvídaný opačný výsledek. http://lawprofessors.typepad.com/contractsprof_blog/2013/12/the-hobbit-the-weinstein-brothers-and-contract-interpretation.html Píše se tam např., že pokud by strany věděly už během sepisování smlouvy, že taková situace nastane, tak by do smlouvy asi určitě dali nějaký podíl ze zisku i ohledně dalších dílů… Ten rozhodčí nález by bylo zajímavé vidět.

Lukas Hoder řekl(a)...

Ve smlouvě se sice píše o 4 knihách, ale slovní spojení "první film" se vztahuje na každou zvlášť... ("Original Pictures” means with respect to each of the four books separately...).

Pan Tau řekl(a)...

Patrně by nemusel být v těch 5 minutách ani celý film. Podle všeho stačilo natočit film o první větě knihy. ...Takže předpokládám něco ve stylu, byl jednou jeden hobit, titulky. Vtipné by pak bylo, kdyby dávala kina tento předfilm automaticky před "skutečným" 1. dílem hobita. U S A, U S A (skandování)