čtvrtek 6. listopadu 2014

Jak amnestie změnila trestní politiku

V minulém příspěvku jsem psal, že se po amnestii věznice sice plní, ale poměrně pomalu. Pokud by přítok nových vězňů byl stejně silný jako před amnestií, byly by už nyní naplněné téměř na před-amnestijní úroveň (20,400). Proč zatím počet vězňů (ve výkonu trestu) po amnestii vzrostl z 14,000 jen na 16,000?

Amnestie samotná výrazně změnila trestní politiku. V tomto příspěvku dokumentuji na statistických datech jednu důležitou změnu: Amnestie snížila počty osob, které jsou odsuzovány k nepodmíněnému trestu. V příštím ukáži, jak amnestie na určitou dobu prakticky eliminovala takzvané přeměny podmíněných trestů a trestů obecně prospěšných prací, které byly dříve důležitým zdrojem „přítoku“ nových vězňů. 
Graf 1

Graf 1 ukazuje, jaký podíl ze všech odsouzených v každém měsíci zaujímají nepodmíněné tresty. Ten se před amnestií pohyboval kolem 19 procent (s mírně klesající tendencí). Hned první měsíc po amnestii radikálně klesl na 12 procent a okolo této úrovně zůstal do srpna 2013, potom mírně vzrostl na 14 procent. Graf 2 ukazuje, že tento pokles se projevuje právě u kategorií trestných činů, které byly amnestií ovlivněny – krádeže, trestné činy spojené s řízením vozidel[1], trestné činy proti rodině a dětem, trestné činy obecně nebezpečné.

Graf 2

Odkud se tento pokles vzal? Nejdůležitějším článkem amnestie byl čl. IV(1)b, který prominul podmíněně odložené tresty odnětí svobody, které nepřevyšují 2 roky (to v praxi znamenalo 96% všech podmíněných trestů, protože „podmínky“ převyšující 2 roky jsou výjimečné). Zároveň dle čl. IV(3) na takto amnestované osoby hledí, jako by odsouzeny nebyly. Takto bylo amnestováno 80,630 osob „v podmínce“. Početně významné bylo též amnestování nepodmíněných trestů do 1 roku (18,627 osob) či obecně prospěšných prací (9,660 osob) – i těmto osobám byly amnestované tresty zároveň zahlazeny.

Předchozí recidiva je přitěžující okolnost při udělení trestu. Často je tím faktorem, který rozhoduje mezi nepodmíněným nebo podmíněným trestem. Pokud je však předchozí odsouzení zahlazeno, nemělo by se promítnout do přísnějšího trestu. Jak data ukazují, soudy se tímto pravidlem skutečně řídí a část recidivistů, kteří by bez amnestie byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu, tak nyní odešla s mírnějším trestem.

 Graf 3

Graf 3 ukazuje, že propad nepodmíněných trestů se opravdu týká mírnějšího trestání recidivistů, a nikoli jiných změn v trestní politice. Ukazuje procento odsouzených k nepodmíněnému trestu pro různé skupiny pachatelů podle počtu předchozích odsouzení: s nulovou kriminální historií, jedním až čtyřmi a pěti až deseti předchozími odsouzeními. S vyšším počtem předchozích odsouzení roste pravděpodobnost, že pachateli byl nějaký nedávný trest amnestován. Pachatelé bez předchozích odsouzení chodí do vězení jen minimálně a po amnestii se na tom nic nezměnilo. U pachatelů s 1-4 odsouzeními klesl po amnestii podíl nepodmíněných trestů o přibližně 10 procentních bodů a u pachatelů s 5-10 odsouzeními o 15 procentních bodů. Pokles je tedy nejhlubší právě u skupiny nejvíce ovlivněné amnestií.

Když je méně pachatelů posíláno do vězení, jak jsou tedy trestáni? Nejbližšími alternativami jsou podmíněné tresty či tresty obecně prospěšných prací. Graf 4 ukazuje výrazný nárůst podmíněných trestů, a to o plných 10 procentních bodů. Podíl trestů obecně prospěšných prací (Graf 5) oproti tomu poklesl, o cca 3 procentní body. Obecně prospěšné práce tak zdá se fungují spíše jako alternativa k podmíněnému trestu, ne jako alternativa k vězení.

Graf 4
Graf 5

Amnestie přinesla výraznou změnu v praxi trestní politiky, aniž by došlo k jakékoli změně legislativy. Soudci nadále aplikují tresty podle stejných pravidel. Kvůli zahlazení méně vážných trestů jsou však nyní desítky tisíc pachatelů-recidivistů se stejnou faktickou kriminální historií trestáni mírněji než v minulosti. Všechny grafy zároveň ukazují, že v závěru roku 2013 všechny proměnné nabraly směr zpět k před-amnestijním úrovním. Zde popsané efekty amnestie proto časem vyprchají s tím, jak někteří amnestovaní pachatelé nasbírají nová odsouzení či jak budou recidivovat pachatelé, na které se amnestie nevztahovala. Jak rychle tyto efekty amnestie vyprchají bude zřejmější, až budou k dispozici data za rok 2014.

PS: Tento blog je vedlejším produktem práce na projektu „Model predikující vývoj počtu vězňů“, financovaném Technologickou agenturou ČR. 




[1] Zejména maření výkonu úředního rozhodnutí a ohrožení pod vlivem návykové látky.

3 komentáře:

Jakub Drapal řekl(a)...

U předchozích odsouzení: Počítají se pouze nezahlazená odsouzení, či i ta zahlazená? Pokud by se počítala všechna, pak nerozumím poklesu u osob, které měly předchozích 5-10 odsouzení, protože je nepravděpodobné, že by jejich větší (kompletní) počet byl prominut amnestií, což by pak tedy nemělo tak výrazný vliv na rozhodování soudce.
Pokud by se počítala pouze nezahlazená odsouzení, tak to znamená, že soudci hledí v mnohém na ta nezahlazená a ne na předchozí, zahlazená odsouzení, což by byl zajímavý výsledek.

Libor Dusek řekl(a)...

Ad Jakub Drápal: Jedná se o všechna předchozí odsouzení. Pokud jich je z minulosti víc, tak je větší pravděpodobnost, že právě v okamžik amnestie měl pachatel nějaké, které mu amnestie zahladila. A zároveň ta ostatní z minula už zahlazena být mohla, eventuelně i když nebyla, tak to stále na nepodmíněný trest nemuselo stačit. (Bohužel z dat není přímo vidět, která předchozí odsouzení jsou již zahlazená či ne.) Každopádně je zajímavé v číslech vidět, že i 5 až 10 předchozích odsouzení dává znamenalo i před amnestií jen cca 45% riziko, že odsouzený půjde "sedět".

Jakub Lysek řekl(a)...

Dobrý den, i na základě této přednášky: http://www.ted.com/talks/anne_milgram_why_smart_statistics_are_the_key_to_fighting_crime, by mě zajímalo, jestli amnestie a tento následný efekt v podobě zmírňování trestů se nepromítne například paradoxně v klesající recidivě a tím i kriminality. Samozřejmě, po amnestii kriminalita vzrostla, ale teoreticky by v čase měla klesnout pod úroveň před amnestií. Otázkou je, jestli korelace lze měřit na agregovaných datech. Bylo by vhodné to jistě udělat na individuální úrovni. Nevím, ale jestli se tím v ČR někdo zabývá, to co tu píšu jsou jen hypotézy k zamyšlení, které mě napadly po přečtení článku.