Ralls Corporaton vs. CFIUS

K zajímavému vývoji došlo v kauze týkající se amerického systému posuzování zahraničních investic z hlediska jejich národně-bezpečnostní rizikovosti. Jedná se o pole působnosti Výboru pro zahraniční investice (CFIUS) a výkonné moci jako celku. Soudní spor čínského investora s Výborem a prezidentem USA prověřil šíři jejich pravomocí v národně-bezpečnostní oblasti. 


O Výboru pro zahraniční investice jsem na JP už psal. Výbor se skládá ze zástupců amerických ministerstev a předsedá mu Ministerstvo financí. CFIUS má možnost přezkoumat jakoukoliv zahraniční investici, která by mohla znamenat “kontrolu” americké firmy či její převzetí, pokud je tato transakce schopná ohrozit americkou “národní bezpečnost”. Zahraniční investoři si mohou nechat svoji zamýšlenou investice prověřit dopředu, případně vše nechat na post hoc schválení Výborem. Ten však může investice nechat zpětně “zrušit” a přinutit investora k odchodu. 

Zákonné definice ohledně pravomocí Výboru jsou poněkud rozmazané, takže není přesně definované, co znamená „kontrola“ (je to spíše možnost výrazně ovlivnit důležitá rozhodnutí společnosti) nebo co znamená „národní bezpečnost“ (existuje demonstrativní výčet, např. ohrožení strategické infrastruktury země). Po rozhodnutí Výboru následuje poslední instance, kterou je americký prezident. Ten může celou investici jednostranně zablokovat.

“…credible evidence that leads [him] to believe that the foreign interest exercising control might take action that threatens to impair the national security” (50 U.S.C. §1270).

Vrtule

Čínská společnost Ralls koupila čtyři americké společnosti a skrze ně začala budovat farmu větrných elektráren, a to poblíž americké vojenské základny v Oregonu. Fyzická blízkost rizikového investora k citlivé oblasti (např. k vojenské základně) je v rozhodovací praxi Výboru hlavní problém, který lze navíc jen těžko obejít nebo zmírnit (“mitigate”). CFIUS tuto již provedenou investici prozkoumal, nelíbila se mu a společnosti Ralls nařídil, aby se své investice zbavila; ta na oplátku CFIUS zažalovala za porušení “due process”. Prezident následně svým rozhodnutím rozhodl stejně jako Výbor a celou investici “zrušil” (to se stalo zřejmě jen podruhé v mnohaleté historii Výboru) a společnosti Ralls nařídil, aby se amerických společností zbavila.

Ralls v žalobě tvrdil, že Výbor, resp. prezident, nemůže jen obecně odkázat na bezpečnostní riziko, ale musí dodat nějaké podrobnější informace. Vláda ve své odpovědi uvedla, že soud nemá vůbec pravomoc rozhodnutí Výboru přezkoumávat; a i kdyby takovou možnost měl, prezident nemusí své rozhodnutí dle zákona nijak zdůvodnit (Defense Production Act - 50 U.S.C. §1270/e).

“The actions of the President under paragraph (1) of subsection (d) and the findings of the President under paragraph (4) of subsection (d) shall not be subject to judicial review.”

Vláda dále tvrdila, že zahraničním investorům není garantováno nějaké právo v USA investovat bez omezení, a že proces před CFIUS znají, takže nemohou být překvapeni (“unfair suprise”) - mohli totiž CFIUS požádat o názor před zahájením investice.

Na tyto argumenty Ralls reagoval tak, že zákon explicitně nezbavuje zahraniční investory garancí “due process”, tedy ústavněprávní ochrany, a že mají mít právo znát důvody, na základě kterých byla jejich investice zamítnuta.

Před soudem první instance Ralls nepochodil. Soudce sice uvedl, že věc je žalovatelná, ale žalobu odmítl s tím, že Ralls se v zásadě garance “due process” zbavil tím, že investici Výboru neohlásil dopředu, ale až po jejím dokončení. Prezidentským dekretem se podle soudce stal navíc celý případ passé.

Zvrat

Čínská společnost podala proti rozsudku odvolání a u odvolacího soudu překvapivě uspěla. Senát odvolacího soudu rozhodl, že přestože Defense Production Act neumožňuje soudní přezkum rozhodnutí CFIUS, tak nezbavuje investory možnosti hájit se ústavněprávně. Proto má soud pravomoc věc přezkoumat.

Soud dále uvedl, že Ralls již v době prověřování investice americké společnosti koupil, což jeho nárok na ochranu dle “due process” posílilo, protože už v USA legitimně vlastnil majetek. Navíc nelze tvrdit, že se společnost Ralls zbavila práva na due process, když o prověrku své investice požádala až po jejím uskutečnění. Defense Production Act totiž umožňuje i prověření investice po jejím uskutečnění, i když se v tom případě investor vystavuje riziku možného zpětného zamítutí investice.

Pro posouzení nároku dle due process odvolací soud použil tradiční vyvažovací test dle judikatury Nejvyššího soudu USA. Soud dospěl k závěru, že jisté minimální důvody zamítnutí své investice musí investor získat. Nemusí od vlády dostat tajné dokumenty, ale základní netajné dokumenty dostat musí. Investor by pak měl mít možnost na tyto dokumenty reagovat, a až pak může CFIUS o investici rozhodovat.

Co se týče argumentu, že po zamítnutí investice je už spor nerelevantní, soud uvedl, že tomu tak není. Investor může investovat znovu a k podobnému sporu tak může opět dojít.

Důsledky případu

Soud tedy v zásadě potvrdil autoritu výkonné moci rozhodovat o zahraničních investicích, spoléhat se na tajné dokumenty, které nemusí s nikým sdílet, a zároveň nepodléhat soudnímu přezkumu. CFIUS, resp. prezident, nicméně musí investorovi dát možnost na zpřístupněné dokumenty před jeho rozhodnutím reagovat.

Jedním z důsledků případu nicméně může být úprava předpisů CFIUS tak, aby investoři museli o souhlas CFIUS žádat již před uskutečněním investice a omezila by se tak jejich možnost uplatnit ústavněprávní obranu. Dalším důsledkum bude zřejmě více práce pro právníky. Specializované advokátní kanceláře radí stovkám klientů, kteří chtějí v USA investovat. Na úroveň posuzování Výborem došlo za roky 2008 až 2012 asi 170 investic.

Zcela zásadní důsledky ale případ mít zřejmě nebude. Do takto vyhrocené fáze se totiž posuzování Výborem nedostane takřka vůbec. Investoři si totiž pod vlivem negativních zpráv od CFIUS svoji investici raději rozmyslí, než aby byli v USA označeni za národně-bezpečnostní hrozbu.