pátek 1. června 2012

Co z knižní produkce za rok 2011 stojí za přečtení: "Top Ten" III aneb tip na čtivo pro letní dovolenou

Na páteční konferenci k 20. výročí ratifikace Evropské úmluvy o lidských právech tehdejší ČSFR jsem byl jedním z účastníků taktně upozorněn, že postrádá třetí pokračování každoročního postu o knižních novinkách, které podle mě stojí za přečtení. To mě přimělo, abych ho cestou ve vlaku do Brna dal dohromady. Tento post tak volně navazuje na „Top Ten“ z roku 2009 a „Top Ten“ z roku 2010. Seznam opět obsahuje deset titulů z anglicky psané knižní produkce. Opět se snažím, aby záběr byl oborově širší než to, o čem sám píšu nebo se zajímám, nicméně vcelku pochopitelně převažují publikace z oborů, o kterých mám větší přehled, resp. u nichž se mohu spolehnout na své „learned and noble friends“ (tímto opět děkuju Honzovi a Michalovi za tipy). Vzhledem k tomu, že už se blíží léto roku 2012, tak na závěr uvádím i jakési „preview“ pro tento rok.

Tady je ta slíbená desítka:
Ronald Dworkin: Justice for Hedgehogs. Dlouho očekávaný opus magnum od předního právního teoretika. Dworkin zde představuje tak trochu „teorii Všehomíra“, což nemusí každému (včetně mě sedět), ale přehlédnout tuto knihu prostě nelze. 

Scott Shapiro: Legality. Kdyby nebylo Dworkinovy „spravedlnosti pro ježky“, Shapirova „legalita“ by bezpochyby byla považována za nejvýraznější přínos právní filosofii za rok 2011. Shapiro zde představuje velmi sofistikovanou verzi pozitivismu (tato kniha by měla být povinným čtením pro všechny, kdo právní positivismus tak rádi parodují). Kniha je psána velmi čtivě a je přístupná i čtenářům, kteří se nevěnují právní teorii každý den. Za zmínku stojí i ročenka Americké společnosti pro politickou a právní filosofii (tzv. NOMOS) věnovaná vládě práva: James Fleming (ed.): Getting to the Rule of Law (z dvanácti kvalitních příspěvků stojí za přečtení zejména ty od Jeremy Waldrona, Martina Krygiera a Toma Ginsburga). 

Matthias Klatt (ed.): Institutionalized Reason: Jurisprudence of Robert Alexy. Že rok 2011 byl bohatý na zásadní právní tituly v oblasti právní teorie, potvrzuje i pocta věnovaná dílu u nás velmi dobře známého Roberta Alexyho. Nejde samozřejmě o „poctu“ v českém stylu, ale o seriózní vědecký dialog, v němž se přední právní teoretici věnují různým aspektům Alexyho bohatého díla, přičemž na jejich podněty v závěrečné kapitole reaguje sám Robert Alexy. Na své si přijdou zájemci o vyvažovací klauzule, teorii základních práv, koncept právního státu i přirozenoprávní teorie. Mezi autory kapitol najdeme zvučná jména jako John Gardner, Mattias Kumm, Frederick Schauer, Larry Alexander či T. R. S. Allan. 

Allan R. Brewer-Cariás (ed.): Constitutional Courts as Positive Legislators. Standardní poučka zní, že ústavní soudy jednají toliko jako „negativní zákonodárci“. Čtenáři tohoto blogu však ví, že některé ústavní soudy, včetně toho českého, přišly s „gejzírem nápadů“ (jak to trefně pojmenovala Eliška Wagnerová během svého hostování na Jiném právu), jak jít nad rámec pouhé „negativní tvorby práva“. Takových technik je více – ústavně-konformní výklad, interpretativní, aditivní a substitutivní výroky atd. Právě těmto technikám v komparativním pohledu se věnuje předkládaná publikace. Za zmínku stojí, že v této rozsáhlé komparativní studii najdeme i kapitoly o českém a slovenském Ústavním soudu. Českou kapitolu napsal Zdeněk Kühn, slovenskou kapitolu pak Ján Svák a Lucia Berdisová. 

András Sájo: Constitutional Sentiments. András Sajó ve své monografii poukazuje na nedostatečnou pozornost, kterou ústavní právníci věnují emocím. Emoce totiž hrají významnou roli nejen při sepisování ústavních textů (obvykle těsně po revoluci nebo jiné výrazné společenské změně, kdy se emoce ve společnosti dají krájet), ale i pro řadu základích práv jakými jsou například svoboda projevu či svoboda shromažďování. Skvělé čtení. Pro mě jde o nejzajímavější monografii z oblasti ústavního práva za rok 2011. Za zmínku z oblasti ústavního práva stojí i System of the Constitution Adriana Vermeuleho a Challenge of Originalism editovaný Grantem Huscroftem a Bradleym Millerem. 

Laurence Burgorgue-Larsen a Amaya Ubeda de Torres: The Inter-American Court of Human Rights: Case-Law and Commentary. Již delší dobu na knižním trhu chyběl kvalitní komentář k Americké úmluvě o lidských právech, který by detailně rozebíral judikaturu Mezi-amerického soudu pro lidská práva. Laurence Burgorgue-Larsen a Amaya Ubeda de Torres tuto mezeru konečně zaplnili. Jde o nepostradatelnou referenční publikaci, která by neměla chybět v knihovně žádné univerzity ani vrcholných soudů. Pokud někomu přijde, že není třeba opouštět evropský „rybníček“, tak vězte, že s judikaturou Meziamerického soudu pro lidská práva pracuje čím dál častěji (byť ne vždy ideálním způsobem) i Evropský soud pro lidská práva – viz například rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Zolotukhin proti Rusku (10. 2. 2009, č. 14939/03, § 79). 

Jonas Christoffersen a Mikael Rask Madsen (eds.): The European Court of Human Rights between Law and Politics. Když už jsem zmínil Evropský soud pro lidská práva, za přečtení stojí multidisciplinární publikace, která nahlíží na štrasburský systém ochrany lidských práv primárně z institucionálního hlediska. Vzhledem k nedávnému střetu mezi ESLP a vládou Spojeného království ohledně volebního práva vězňů, jež vyvrcholila konferencí v Brightonu a „ústupem“ ESLP v nedávném rozsudku Scoppola (č. 3) proti Itálii (22. 5. 2012, č. 126/05), se jedná o velmi aktuální příspěvek k debatě o legitimitě ESLP. Z literatury o ESLP stojí za přečtení i sborník Transitional Jurisprudence and the ECHR: Justice, Politics and Rights, který se věnuje různým aspektům vyrovnání se s minulostí v judikatuře ESLP. 

Daniel Kelemen: Eurolegalism: The Transformation of Law and Regulation in the European Union. Podle Honzy nejdůležitější kniha v evropském právu za rok 2011. Kelemen v ní aplikuje koncept „adversariálního legalismu“ Roberta Kagana na EU. Podle Kelemena se EU začíná blížit USA v tom, že v ní hrají čím dál větší roli soudy (zejména SDEU) a dochází tak k regulaci skrze litigaci. „Eurolegalismus“ tak nahrazuje starý dobrý „byrokratický“ model. 

Alexander Somek: Engineering Equality. Tato kniha příliš nepotěší milovníky anti-diskriminačního zákonodárství EU. Alexander Somek totiž anti-diskriminační misi EU podrobuje zdrcující kritice. Z dalších publikací o právu EU lze doporučit i druhé vydání The Evolution of EU Law (editováno Paulem Craigem a Gráinne De Búrcou), jež obsahuje eseje, které pokrývají celí spektrum práva EU, a The Worlds of European Constitutionalism, soubor esejů editovaný Josephem Weilerem a Gráinne De Búrcou (jenž obsahuje kromě příspěvků obou editorů skvělé eseje Nica Krische, Neila Walkera a Daniela Halberstama). 

Lawrence Baum: Specializing the Courts. Vybrat jednu knihu z oblasti soudnictví bylo v roce 2011 dost těžké. Lawrence Baum se detailně věnuje poněkud opomíjené debatě o tom, jaké výhody mají soudci „generalisté“ a soudci „specialisté“, a proto volba padla na něj. Za zmínku však stojí i tři následující tituly: (1) The Separation of Powers in the Contemporary Constitution: Judicial Competence and Independence in the United Kingdom, (2) The Culture of Judicial Independence a (3) Judiciaries in Comparative Perspective

A na co se můžeme těšit v roce 2012? 

Rok 2012 je na zajímavé publikace neméně bohatý, a to jsme sotva v jeho púlce. Tom Ginsburg dal dohromady další editovaný handbook, tentokrát zaměřený na „ústavní inženýrství“, který se bude nepochybně hodit k výuce i v mimoprávních oborech jako je politologie. Další handbook o srovnávacím ústavním právu připravil András Sajó a Michel Rosenfeld. Aharonu Barakovi, dlouholetému předsedovi izraelského nejvyššího soudu, o němž jsme již na tomto blogu psali, vychází dlouho očekáváná monografie o testu proporcionality. Zájemcům o soudnictví by neměla ujít objemná publikace o soudcovské nezávislosti v zemích, jež se nacházejí v období přechodu k demokracii. Za zmínku stojí i publikace zaměřená na působení Evropské úmluvy o lidských právech v zemích Střední a Východní Evropy. Nedávno vyšla skvělá biografie Henry Friendlyho, jednoho z nejlepších amerických soudců dvacátého století, Jeremy Waldron se utrhl ze řetězu a vydává letos hned tři knihy, a všichni na Ústavním soudě by si měli přečíst Cosmic Constitutional Theory: Why Americans Are Losing Their Inalienable Right to Self-Governance od J. Harvieho Wilkinsona III, jednoho z nejvlivnějších současných amerických soudců.

7 komentářů:

kocour řekl(a)...

Ad Constitutional Courts as Positive Legislators a "gejzír nápadů":

... takže oni s právem nejenže nedovoleně obcují a przní ho k nepoznání, ale oni se k tomu ještě navíc drze hlásí ... justiční Sodoma Gomora, demokracie jde fakt do h....u a justice pomalu aspiruje na stejné postavení, jaké měla či se snažila ve středověku dosáhnout katolická církev.

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

ad Kocour : justice vzhledem k neexistenci shodného dogmatu k takové roli nemá šanci dospět. Rozhodnutí českého ÚS jsou dobrá leda tak pro zvýšení náročnosti zkoušky na magisterském studiu, ostatní část justice jimi otevřeně pohrdá, a to -zaplať panbuh i v rozhodovací praxi. Je to proto, že otázky, které rozhoduje a nespadají do jeho působnosti, nemají jedinou správnou, natož logickou odpověď a proto nejspravedlivější rozhodování je hlasování a nejsprávnější místo je parlament.

Antonín Kluzký

Tomáš Sobek řekl(a)...

Děkuji Davidovi za dobré tipy. Četl jsem Dworkina, Shapira a Sajó, všechno jsou to skvělé knihy, takže také doporučuji. Velmi se těším na Barakovu knihu o proporcionalitě.

Za zmínku snad stojí, že v poslední době se doslova roztrhl pytel s literaturou o ústavním originalismu.

Z trestního práva bychom neměli vynechat Tadrosovu knihu "The Ends of Harm: The Moral Foundations of Criminal Law". (Čtou tuzemští trestňáci takové věci?)

Myslím, že nejostřejší diskuze v roce 2012 vyvolá kniha Briana Leitera "Why Tolerate Religion?". :)

ad PH
Jeremy Waldron: "dirty little secret of contemporary jurisprudence: its discomfort with democracy"

David Kosař řekl(a)...

Tome, díky za doplnění. Leitera mám v amazonském "wish listu", ale nějak jsem na něj pozapomněl. Nějakou větší debatu ohledně jeho nové knihy jsem ale v USA nezaznamenal. Možná nemá tak dobré "píár" jako Dworkin:) Anebo mám zkreslený pohled z NYU...

Ohledně prosakování originalismu mimo USA máš rovněž pravdu. O nové vlně literatury k originalismu bych rád časem napsal samostatný post.

Anonymní řekl(a)...

Po dnešnej prehliadke knižných noviniek na amazon.com, by som chcela upozorniť na titul od Briana Z. Tamanahu, Failing Law Schools (University of Chicago Press, 2012). V knihe Tamanaha píše o kríze amerického právnického vzdelávania a volne nadväzuje na svoje články na blogu Balkinization ( A Peculiar Fairness Issue Brewing In Law Schools, 2006; Wake Up, Fellow Law Professors, to the Casualties of Our Enterprise, 2010). Kukulienka

Anonymní řekl(a)...

Stranou pozornosti by určitě neměla zůstat kniha profesora Richarda Epsteina Design for Liberty: Private Property, Public Administration, and the Rule of Law. Harvard University Press, 2011. Pro ty, co již měli tu čest s jeho předchozí (e)knihou Supreme neglect: how to revive constitutional protection for private property, bude tato novinka dozajista více než zajímavým rozvedením Epsteinova stěžejního tématu "takings", jemuž se tento teoretik dlouhodobě věnuje (zejm. Takings: Private Property and the Power of Eminent Domain).

Osobně doufám, že se i tato kniha taktéž dočká svého vydání i u nás, stejně jako kniha Právo, ekonomie a politika od stejného autora, na níž upozornil ve svém postu Zdeněk Kühn.

Martin Cach

Zuzana Vikarská řekl(a)...

Dokazom kvality Davidovych doporuceni budiz i fakt, ze Kelemenova knizka vyhrala EUSA Best Book Prize 2011-2012.

http://europaeuslaw.blogspot.be/2013/04/dan-kelemen-wins-eusa-book-prize-for.html