Ministr je odvolán, ať žije ministr?
Dnes byl na návrh předsedy vlády odvolán ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Tato zpráva byla (alespoň pro mne) překvapivá. Sám Jiří Pospíšil označil žertem svou dnešní tiskovou konferenci za politický pohřeb. Ve Velké Británii, kde se právě nacházím, bývalo při úmrtí krále zvykem volat „Král je mrtev, ať žije král!“ Byla tak potvrzována kontinuita úřadu. Máme takto důvod zvolat i my? Domnívám se, že bude dobré s tím zatím počkat.
Jsem dalek toho považovat činnost ministerstva spravedlnosti za období, kdy byl ministrem Jiří Pospíšil, za bezvadnou. Na druhou stranu jsem toho názoru, že Jiří Pospíšil byl nejlepším ministrem spravedlnosti, jakého jsme v posledních letech měli. Měl jsem a mám možnost spolupracovat s několika kolegy, kteří na ministerstvu spravedlnosti působili či ještě působí, a proto vím, že se pan ministr byl schopen obklopit lidmi, kteří mají potřebný entuziasmus a chuť věci změnit k lepšímu. To, zda tento entuziasmus někdy nenabyl vrchu nad rozvahou, rozmyslem a legislativní zdrženlivostí či střídmostí, je věcí jinou. Podle mých zkušeností na ministerstvu spravedlnosti pod vedením Jiřího Pospíšila dobrá vůle nechyběla a činnost ministerstva lze hodnotit převážně pozitivně.
Pokud by se mne někdo včera zeptal, co si myslím o budoucnosti ministra spravedlnosti, řekl bych, že má velkou šanci zůstat dlouhou dobu ve funkci a že si myslím, že jej „potopí“ až nespokojenost vyvolaná právní nejistotou po nabytí účinnosti soukromoprávní rekodifikace. Na tom je možné demonstrovat dvě věci: 1. nerozumím politice a je lepší, že se jí nevěnuji, 2. jsou „důležitější“ věci, jenž určují osud ministrů spravedlnosti, než je nový soukromoprávní kodex.
Oficiálně bylo odvolání Jiřího Pospíšila zdůvodněno manažerským nezvládnutím resortu. Zdá se, že většina zpravodajských serverů tomuto zdůvodnění nevěří. Přiznám se, že ani já jej nepovažuji za věrohodné.
Nebudu na tomto místě spekulovat o tom, co bylo skutečným důvodem pro odvolání Jiřího Pospíšila, to nechám na novinářích. Domnívám se, že je správné, aby měl premiér možnost rozhodovat o složení vlády vzhledem k tomu, že největší díl konečné odpovědnosti je právě na něm. V tomto případě však zůstává jakási hořká pachuť na patře. Jiří Pospíšil byl oblíbeným a dobře hodnoceným ministrem. Domnívám se, že málokterý ministr by sklidil potlesk zaměstnanců svého ministerstva při svém odchodu tak, jako dnes Jiří Pospíšil po tiskové konferenci.
Bude důležité sledovat, jak se situace na ministerstvu vyvine dále – kdo bude nástupcem či nástupkyní Jiřího Pospíšila a jaké budou jeho či její první kroky, zejména v personálních otázkách. Zatím tedy považuji za předčasné volat „ať žije ministr“, neboť není jasné, zda můžeme doufat v kontinuitu toho dobrého.
Zbyšek Kordač, Londýn