středa 21. května 2008

Hrátky s časem aneb nové paradoxy v právu

Přiznávám, že i po pěti letech studia a stejném počtu let praxe mě stále překvapuje, kolik paradoxů, kolik jednoznačných rozporů s běžným významem slov, pro které nás právníky mají slušní lidé „právem“ tak trochu za blázny, stále ještě nacházím. Uživatelsky nejpříjemnější, a pro laiky nejparadoxnější, jsou snad právní definice týkající se světa zvířat. Tak fakulta se se mnou v právu životního prostředí kdysi rozloučila tvrzením, že za včely jsou pokládány i některé druhy čmeláků (viz § 2 písm. a) dnes již neplatné vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 40/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin: „Pro účely této vyhlášky se rozumí a) včelami včela medonosná a opylující rody čmeláků a samotářských včel….“); už jinde jsem zmiňoval paradoxnost § 2 odst. 1 písm. m) vyhlášky č. 36/2007 Sb., o opatřeních pro tlumení aviární influenzy, podle nějž se za jednodenní kuře pokládá i každá kachna pižmová mladší 72 hodin; z poslední doby mě pak potěšilo legislativním procesem procházející nové znění § 14a odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (jehož ustanovení § 5a až 7 popisující přípustné procedury při jatkách jsou mimochodem patrně nejdekadentnější částí českého právního řádu, vedle jejich četby je sledování scén znásilnění a bezúčelného násilí v Mechanickém pomeranči jen dětskou relaxací po nedělní škole), které upravuje omezení chovu a drezúry „volně žijících zvířat“. Normální člověk se podiví, jak je možno drezírovat zvíře, jež volně běhá po lese, právník ovšem nahlédne do definičních ustanovení § 3 a zjistí, že „pro účely tohoto zákona se rozumí … b) volně žijícím zvířetem zvíře, patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí,…“ A je po paradoxu. Mimochodem, prováděcí vyhláška k onomu § 14a, tedy vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, je už nyní – přes svou nezpochybnitelnou nezbytnost – výzvou pro nějakou dadaistickou úpravu: dočtete se zde o opatřeních proti umrznutí sloních uší, o tom, že vnitřní teplota stájí u zeber a afrických oslů musí být minimálně 10 st. C, že přístřešky lam musejí být zabezpečeny proti průvanu a velbloudí samice se chovají ve skupinách, zatímco velbloudí samce je možné ustájit jednotlivě. Když si navíc přečtete na podpisové doložce, že autorem vyhlášky je Ing. Mládek, vybaví se vám třeba i texty jeho jmenovce – pokud není ve skutečnosti autorem – a začtete se i do úpravy verand pro medvědy a zvláštních podmínek chovu delfínovitých.

Tento rozsáhlý úvod je však jen dělostřeleckou přípravou před dvěma výstřely do vlastních pozic. V judikatuře Nejvyššího správního soudu jsem totiž v poslední době narazil na dva judikáty, které si podobně hrají s časem – z právního hlediska odůvodněně a racionálně, z hlediska zdravého rozumu však absurdně. V judikatuře NSS tak najdeme fakticky tyto dvě teze:

1. Později znamená někdy dříve. Leckomu z nás se občas stane, že nám uteče nějaká lhůta. Říká-li se o prezidentu Bushovi, že nejprve střílí a pak přemýšlí, pak někteří advokáti ze zcela pochopitelných a legitimních důvodů nejprve střílí a pak nabíjejí, jinak řečeno nejprve podají podání k soudu a pak teprve vytvářejí jeho odůvodnění a dolepují kolkové známky (lidsky tomu rozumím ve věcech soukromoprávních, kde se asi nikomu dobrovolně nechce soudní poplatek určený procentní sazbou počítat, v těch řízeních, kde jsou sazby fixní, je mi však takový postup dosti nepochopitelný). Občas je k doplnění výstřelu nutná soudní výzva a občas dokonce i usnesení o zastavení řízení pro jeho trvající nezaplacení. Vzhledem k zákonodárcovu pochopení pro občasnou advokátní roztržitost, která by neměla vést ke ztracení pře, dává se účastníkům, kteří nemají ve zvyku servilně spěchat s kolky hned při podání žaloby, dokonce poslední šance, a to v § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, jehož první věta říká: „(7) Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.“ Jinak řečeno, i když už soud řízení zastaví, tak dokud neuplyne lhůta pro odvolání, má účastník stále čas si vše rozmyslet. Zrada nastává ve věcech správního soudnictví, které neznají řádné opravné prostředky, ale toliko kasační stížnost a obnovu řízení jako opravné prostředky mimořádné a usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku tak nabude právní moci hned doručením oběma (či všem) účastníkům. Představme si takového nebožáka, který si vyzvedne soudní rozhodnutí o zastavení řízení ve věci jeho žaloby, řekněme proti rozhodnutí o dopravním přestupku, a hořce zapláče, že nemohl raději zůstat v režimu starého dobrého občanského soudního řádu, kde by měl k dobru ještě odvolací lhůtu k tomu, aby pochybení napravil a kolky zakoupil, přilepil a nechal soudně přerazit. Snad aby se soudní řád správní nestal předmětem nenávisti těchto pozdních lítostivců, přišel NSS s originálním řešením, které vryl do právní věty svého čerstvého rozsudku ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 5 Afs 1/2007 (publ. na http://www.nssoud.cz/): „Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení (o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku) nabylo právní moci (§ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci.“ Jinak řečeno, nešťastník, který v osm hodin ráno přebere poštu, najde tam rozhodnutí, že jeho řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, má ještě celý den (tedy celé úřední hodiny soudní podatelny) k tomu, aby své pochybení napravil, neboť z hlediska práva na něj bude nahlíženo tak, že to, co učinil ve dvě hodiny odpoledne na základě usnesení doručeného v osm ráno, učinil „dříve“, než usnesení nabylo právní moci, neboť, jak v tomto rozsudku také uvedeno „Rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní moci (§ 54 odst. 5 a § 55 odst. 5 s. ř. s.) dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního okamžiku tohoto dne.“ A pak že jsou soudci parta okoralých cyniků….

2. K naplnění patnáctidenní lhůty stačí někdy třináct dnů. Aby bylo soudní dobráctví v otázce časových paradoxů distribuováno rovnoměrně mezi žalobce na straně jedné a kněžky a kněží veřejné správy na straně druhé, o to se Nejvyšší správní soud postaral loni na podzim ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 2 Ao 2/2007 (publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS). Znalci poznají ze spisové značky, že se jednalo o rozhodnutí ve věci opatření obecné povahy, tedy o jednoho z těch Černých Petrů, kteří postupně napadají na jednotlivé soudce podle pořadí jejich domovských senátů a obvykle jim nadělí spis plný územních a jiných velkolepých plánů a třicet dnů na rozhodnutí, obvykle s ústním jednáním (aspoň mají kritici průtahů v soudnictví důkaz pro to, že když soud rychle rozhodovat musí, tak rozhoduje). Konkrétně se jednalo o změnu územního plánu, která má podle nového stavebního zákona viset na úřední desce nejméně patnáct dnů. Zde řešené opatření obecné povahy bylo během jednoho krásného dne vyvěšeno, pak viselo třináct celých dní, a během následujícího dne bylo zase svěšeno. Hnidopich by řekl, že patnáct dnů je celých patnáct dnů. Ne tak NSS: „Opatření obecné povahy je účinné teprve po jeho platném vyhlášení (§ 173 odst. 1 správního řádu). Pokud však bylo vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu včetně dne vyvěšení a dne, kdy bylo sňato, předepsaných 15 dnů, jedná se o vyvěšení řádné. Smyslem a účelem této publikace je totiž jednak poskytnutí informace, že vůbec takový akt byl vydán a že bude mít právní účinky, jednak možnost veřejnosti seznámit se s jeho obsahem.“ Úředník jásá, matematik marně násobí dny a hodiny a příznivec materiální spravedlnosti snad aspoň chápe, že je lépe přivřít jedno oko nad dnem vyvěšení, druhé oko nad dnem svěšení, než všechno formalisticky odmítnout pro předčasnost, neboť jde o opatření, které dosud nebylo zveřejněno….

A autor postu? Ten je hlavně rád, že k podobným matematickým eskapádám vedou v naší současné realitě o tolik příjemnější důvody, než ty, které v pesimistické Orwellově fikci 1984 vedly nebožáka Smithe k tomu, aby nakonec v neblahé místnosti 101 zjistil, že dvě a dvě jsou vlastně pět. Nebo tři….?

P.S.: Doufám, že se mi podařilo aspoň trochu rozveselit poněkud ponurou náladu, která na blogu zavládla po Petrově (vzhledem k jeho neútočné povaze rozhodně ne sadistickému, nýbrž masochistickému) postu o plagiátorství. Původně jsem se tu chtěl zamýšlet nad tím, jestli přístup junty v Barmě v humanitární pomoci opravdu lze nazvat „zločinem proti lidskosti“ ve smyslu mezinárodního trestního práva, ale to už by se mohlo na duševní vyrovnanosti některých našich obzvlášť začtených čtenářů odrazit vskutku neblaze, a to si na svědomí nevezmu, přeci jen nikdo z nás není Goethe a píšeme jen prchavé internetové postřehy a ne Utrpení mladého Werthera….

35 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Skandinávští právní realisté (především Anders Wedberg a Alf Ross) nám před 50. lety vysvětlili, že právní pojmy nemají klasifikační ale inferenční funkci. Takže věta "Pro účely této vyhlášky se včelami rozumí také opylující rody čmeláků." znamená, že čmeláci mají podle této vyhlášky stejný právní režim jako včely.

Tomáš Sobek

Pavel Molek řekl(a)...

No, popravdě, to nám nemuseli vysvětlovat skandinávští právní realisté, nepředpokládám, že kdybych žil za první republiky nebo neuměl švédsky, tak bych jenom proto začal po přečtení dané vyhlášky považovat tyto čmeláky za včely. Šlo mi spíš o zmínění určitých kontrastů mezi obecným a právním významem některých definic a situací a zatím mi k jejich rozlišování stačilo střídavé (nebo souběžné?) používání zdravého rozumu a právnického uvažování. Ale i to se dá určitě někde načíst....

Petr Urban řekl(a)...

Co se týká počtů, tak nejslavnější judikát všech dob je rozsudek NSS ve věci H. Č. v. Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 24. srpna 2005, čj. 1 Ads 20/2003-24, kde můžete svůj ostrovtip zkoušet na překladu právní věty do češtiny v SJS 1390 Důchodové pojištění: signifikace multiplikace při aplikaci legální regulace administrativní jurisdikcí, která zní: "Aby bylo dostáno elementárním principům aritmetického paradigmatu, musí být příslušné nositelce důchodového pojištění krajským soudem optikou příslušného ustanovení jednoduchého práva též naznačeno, jakými numerickými modalitami má být dospěno k předmětnému resultátu na multiplikačním půdorysu (in concreto: 12 x 90 = 1081)."

Místo autora poskytnu čtenářům nezištně hluboké linky:

1. A. S. A. TS Prostějov v. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ze 17. dubna 2008, čj. 5 Afs 1/2007-172.
2. J. V. a J. M. v. J. ze dne 24. října 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73.

Jako legislativec bych se rád vyjádřil k úvodu článku. Bylo by to na samostatný velice dlouhý post. Tak jen krátce: Domnívám se, že právní jazyk má vycházet z přirozeného. Ačkoliv funkce právního pojmu může být inferenční, měla by vždy být též klassifikační. A proto dobrý legislativec místo "včela" napíše "opylující hmyz", místo "jednodenní kuře" napíše "jednodenní drůběž", místo "volně žijícího zvířete" napíše "zvíře, jehož živočišný druh volně žije v přírodě" apod. Synekdocha (konkrétně methoda pars pro toto) se do legislativy silně nehodí, místo toho je nutno použít nadřazený pojem.

Anonymní řekl(a)...

Pavle, máte samozřejmě pravdu, že intuice a zdravý rozum nám tady úplně stačí.

Nicméně většina českých teoretiků bude tu vyhlášku hloupě a neintuitivně vykládat jako právní fikci. Řeknou, že vyhláška tady finguje, že čmeláci jsou včely.

Smysl "nových objevů" v pojmové teorii práva nespočívá v tom, že nějak obohatí praxi, ale v tom, že vrátí dekadentní teoretiky ke zdravému rozumu.

Tomáš Sobek

Pavel Molek řekl(a)...

Díky, Tomáši, to by zároveň výborně vysvětlovalo, proč se na brněnské právnické fakultě vyučovala (možná stále vyučuje) teorie práva v prvním, a poté v pátém ročníku: nejprve jako úvod do práva, poté jako léčba pro dekadenty zblblé z pozitivněprávních disciplin. Zároveň by to ovšem znamenalo, že člověk s převahou zdravého rozumu je stále teprve v "tezi" tohoto dialektického postupu, na jehož začátku si člověk jaksi přirozeně myslí, že ze čmeláka včelu vyhláška neudělá, v antitezi propadne pocitu, že by to nějakou tou právní fikcí možná přeci jen šlo (a teď už záleží na tom, jaké právní odvětví máte rádi: administrativci stačí vyhláška nahodilého ministerstva, zájemce o pozemkové právo uspokojí vklad čmeláka do katastru nemovitostí s doložkou "včela" - samozřejmě dokud nebude tento status zpochybněn tím, že dostane plombu na křidélko, konstitucionalista si počká na vtělení do ústavního pořádku), aby byl v antitézi vyléčen partou švédských teoretiků... Sám doufám, že jsem stále v "tezi", nevylučuji ovšem, že jsem rozpadlá osobnost. Tuto diagnózu se patrně dozvím až u justičních psychotestů. A pak nastoupí švédská kůra....

pp214 řekl(a)...

Ad "Pro účely ..." typické pro inženýrskou normotvorbu, a že těch inženýrů ve veřejné správě je, tak se to v těch vyhláškách a technických zákonech tímhle jen hemží. A nejlepší je, když si „pro účely“ této vyhlášky/zákona v různých vyhláškách/zákonech stejné slovo odporuje.
Chápu, že co se vztahuje na včely, dopadá i na čmeláky, ale proč to psát tím ošklivým „pro účely“. Vůbec té vazbě „pro účely tohoto předpisu“ totiž nerozumím, pro jaké účely?

Tohle je taky perla: § 2 písm. e) zk. č. 184/2006 Sb.: Pro účely tohoto zákona (zákona o vyvlastnění) se rozumí ... e) zástavním věřitelem ten, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě.

Ad rozhodnutí NSS - skutečně předvídatelná rozhodnutí.

Hm, takže pravomocně přiznané právo nabývám vlastně až v 00:00, ale následujícího dne, když v právní moci je to až ve 24:00 předchozího dne? Nebo to platí jenom za úplňku? Poslední dobou se mi zdá, že právu přestávám rozumět, o to víc ale pronikám do kvantové fyziky.

Pavel Molek řekl(a)...

P. S.: A kdybych tím justičním psychotestem neprošel a zůstal věčným spokojeným asistentem na NSS, slibuji, že až se tu stanu fyzicky nejstarším (před pěti lety jsem začínal jako fyzicky nejmladší), prozradím - pokud to do té doby neudělá nikdo jiný a povolanější - jak byl vypuštěn z láhve džin Petrem Urbanem citované jazykově nezapomenutelné právní věty rozsudku 1 Ads 20/2003-24. La storia mia e breve...;)

michal ryška řekl(a)...

To pavel molek:

A pokud se situace u justičních psychotestů během posledních let výrazně nezměnila, pak počítejte s tím, že u nich budete i štěkat, mňoukat či kokrhat, případně představovat onu zmíněnou včelu co je vlastně čmelákem. A jako bonus zjistíte i to, jakými sexuálními úchylkami trpíte či že jste od přirození velmi promiskuitní člověk. Paradoxně toto zjištění vyznělo zejména u jedné analyzované uchazečky, do té doby panny.

jan převrátil řekl(a)...

Pokud právníci používají slova proti jejich přirozenému smyslu (a doplňují to spoustou zbytných "jakožeodborných" vycpávek), těžko se pak divit, pokud na ně ostatní veřejnost hledí s nedůvěrou - "normální" člověk nepotřebuje projít stadii "teze-dekadentní antiteze-pokus o nápravu" ani studovat švédské realisty, aby mu bylo jasné, že čmelák sice není včela, ale že na louce plní podobnou funkci a že to, co neudělá dobře jednomu, neudělá pravděpodobně dobře ani druhému.

Proto čím více "přirozené mluvy", tím lépe (v jednom rozsudku týkajícím se přihlášky trojrozměrné ochranné známky představující bochník sýra soudce anglického High Court prohlásil že "spotřebitel neočekává, že bude jíst ochrannou známku". Je to kratší, srozumitelnější a citelně vtipnější, než kdyby začal o tom, že některé typy ochranných známek jsou svými inherentními vlastnostmi způsobilejší k důkazu existence rozlišovací způsobilosti...).

Ony dva příklady NSS jsou poměrně kouzelné. U prvního mi přijde škoda, že ÚOHS - alespoň z toho, co jsem při letmém čtení viděl - nezpochybnil včasnost zaplacení poplatku. Dokážu si totiž představit, že jelikož uplynutí lhůty pro zaplacení poplatku má pro účastníka nepříznivý následek, dojde k němu až s koncem příslušného dne. Pokud ovšem tato událost má příznivý důsledek pro jiného účastníka - tady ÚOHS, situace se komplikuje. Buď by se bylo třeba vrátit k nějakému "klasičtějšímu" řešení (uplynutí okamžikem fyzického převzetí?), nebo by NSS musel dovozovat, že ve správním právu je třeba vykládat nejasnosti ve prospěch ubohé soukromé osoby (tedy, provozovatele krematoria, ale přimhuřme oko) stojící tváří v tvář "administrativní mašinérii"...

U druhého rozsudku mi přijde zajímavé, že si NSS dával práci s hodně kreativním výkladem kvůli problému, který před ním snad ani nebyl vznesen - z rozsudku není znát, že by se někdo neúčinnosti příslušného opatření dovolával (a pokud by tak činili stěžovatelé, kteří tím teoreticky mohli dosáhnout zrušení z formálních důvodů, předpokládám, že by to NSS zmínil). Celkově ovšem chápu snahu "nezabít to" na formalitě - zrušit územní plán pro nedostatek publikace v situaci, kdy se s ním navrhovatelé prokazatelně seznámili, protože před soudem požadují jeho zrušení z jiných důvodů, by bylo tak trochu "na hlavu". Což ovšem nic nemění na tom, že výsledek, že 15 může být i 13 a nějaké kousky, se možná jednou bude někomu hodit v jiné věci...

Anonymní řekl(a)...

Právní věta a hlavně odůvodnění rozsudku 5 Afs 1/2007 - 172 jsou skutečně zajímavé, zvláště z hlediska ust. § 54 odst.5 s.ř.s.v návaznosti na ust. § 55 odst.5 cit. zákona.Pokud bych "otrocky" vyložil tato ustanovení, pak by usnesení doručené v 8.00 hod. ráno v ten okamžik nabylo právní moci.Pro účely soudních poplatků však zřejmě nikoliv.Nedivím se P. M., že se diví, a těším se na debatu na plénu, případně později též na rozšířeném senátu. No a slavný judikát č.1390 ? V nadpisu blogu se ve vztahu k právu píše také něco o zábavě, humoru atp. a to jsou rostlinky natolik životné, že mohou nečekaně proniknout i do takové " pouště ", jako je Sbírka rozhodnutí NSS.Snad tím z P.M. snímám jeho téměř doživotní břímě.
Jaroslav Vlašín

Anonymní řekl(a)...

Ad Pavel Molek

Napsal jste to moc hezky. :)

Velké objevy pojmové teorie práva působí jako model památníku s letadlem na maminku Šebkovou (Simona Stašová) v Pelíškách: "Teda, to muselo dát příšernou práci. … Přitom taková blbost, co?"

Tomáš Sobek

Pavel Molek řekl(a)...

Ad Tomáš Sobek: Díky, až tímhle citátem se mi den vysloveně rozjasnil a zároveň post až díky komentářům splnil účel odlehčit aktuálně poněkud dusnou atmosféru na našem "blogu bez zrcadel...." Nemluvě o tom, že tenhle citát lze použít i na většinu věcí, které kde píšu;)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Rozhodnutí NSS o zaplacení soudního poplatku je samozřejmé a logické: zapomínáte na ustanovení § 57 odst. 3 OSŘ. Dokonce se to může hodit, zaplatit poplatek občas zapomene každý.

Věta o arithmetickém paradigmatu je úžasná: něco tak právnicky nablblého jsem ale vážně dlouho nečetl!

Petr Urban řekl(a)...

Když jsme u těch plagiátů, měl bych upozornit, že jsem na něj nepřišel já, ale bystřejší kollegyně, která skutečně čte SJS. Ptali jsme se NSS, co to má znamenat a odpověděl nám samotný Mazanec.

Matúš Švanda řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:

To je zaujímavý postreh - ten odstavec hovorí o zachovani lehoty. Beží v popísanom prípade ale vôbec nejaká? A ak áno, aká?

Právna moc nastáva v OSŘ uplynutim lehoty k podaniu odvolania - tj. v tomto prípade je jasné, o ktorej lehote §57 odst. 3 OSŘ hovorí.

No v správnom súdnictve v podstate žiadna lehota nebeží - žiadny "riadny" opravný prostriedok, ktorý by mal za následok beh akejsi lehoty odsúvajúcej právnu moc neexistuje.

Tak teda vzniká otázka, ako je možné použit §57 odst. 3, keď nemáme lehotu, na ktorú by sme ho mohli aplikovať :)

Tomáš Pecina řekl(a)...

To je zaujímavý postreh - ten odstavec hovorí o zachovani lehoty. Beží v popísanom prípade ale vôbec nejaká? A ak áno, aká?

Je to (končící) dodatečná lhůta pro zaplacení soudního poplatku. Pokud ji dodržíte, řízení nebude zastaveno.

Za domácí úkol, chcete-li, můžete přemýšlet nad otázkou, co se stane, když usnesení o zastavení převezmu v sobotu a poplatek zaplatím až v pondělí.

Michal Mazanec řekl(a)...

Ad Pavel Molek, Tomáš Pecina, Petr Urban a jiní k signifikaci multiplikace (alias 1390), aneb budiž slyšán hlas (spolu)autora:

Myslím, že to Pavel Molek mohl říci na plnou... ústa. Je to přece věc, o které mnozí v (na?) tomto blogu velmi dobře vědí.

S velkou omluvou za délku textu (koneckonců to není třeba číst a lze setrvat v přesvědčení o té nablblosti) místo dalšího ocituji svou odpověď na dotaz jednoho právníka, který mi k judikátu za onoho času došel (někdy bývá lepší se zeptat).

Zeptání se odbývalo začátkem ledna t. r. takto:
„…s údivem jsem si přečetl rozsudek 1 Ads 20/2003-24, kde se chybně píše:12 x 90=1081. Byl to však údiv druhý, první byl spojený se šokem z nadpisu článku, který zasílám v příloze. Někteří mí kolegové se název snaží kostrbatě přeložit do češtiny jako ‚oznámení násobení při použití právní úpravy správním soudnictví‘. Můžete mi prosím potvrdit, zda jde o učenecké vtipy některého ze soudců Nejvyššího soudu?“

Panu magistrovi jsem soukromě napsal:

„…tisková mluvčí mne (s úsměvným smajlíkem) požádala, abych (jako autor právní věty) odpověděl na Váš mail, týkající se jednoho judikátu Nejvyššího správního soudu v silvestrovském čísle naší oficiální sbírky.
Do jisté míry jde samozřejmě o ‚učenecký vtip‘, jak to nazýváte, nicméně i ten si zaslouží pár slov na vysvětlenou.
Řešená věc, jak je zřejmé po přečtení rozhodnutí, je prostinká; krajský soud se spletl v násobení a z tohoto důvodu mu Nejvyšší správní soud rozhodnutí ke kasační stížnosti zrušil. Až potud na tom není nic tak zajímavého, aby se věc měla publikovat. Podle interních předpisů Nejvyššího správního soudu je však třeba v každém případě, kdy je vyslovován nový právní názor (zatím neprejudikovaný), vytvořit právní větu a vložit ji do interní databáze. Z ní pak redakční rada vybírá věci vhodné k publikaci a schvaluje je plénum (což při množství právních vět měsíčně vzniklých znamená, že k publikaci projde jen menší procento věcí).
No a protože o tom, že soudce musí umět násobit, jsme ještě právní větu nikdy neudělali (a někdo by o tom mohl i pochybovat), vytvořil jsem ji nějak v tom smyslu, že krajský soud musí být mocen základních početních úkonů, a když to neumí, má si zažádat o kalkulačku. Pak jsem si ale řekl, že se mohu aspoň s ironickou jedovatostí vypořádat s některými pseudovědeckými a nečeskými formulacemi (ale i lexikálními, stylistickými a gramatickými prohřešky), které se (někdy více a někdy méně) vyskytují v našich rozhodnutích. Pokud ve zmíněné větě nalézáte jakýsi pandán některých rozhodnutí našeho konstitučního soudu, nejde o podobnost čistě náhodnou. Připouštím, že tohle velmi dráždí můj smysl po češtinu, a podle mého špatná čeština pověsti soudů příliš neprospívá.
Využil jsem tedy této banality k tomu, abych za pomoci jedné kolegyně, která se rovněž ze znásilňování češtiny ve zdeúředním a ‚vědeckém‘ jazyce osypává, a vytvořili jsme tu nejhorší jazykovou zrůdu právní věty, které jsme byli mocni. Domnívali jsme se, že na až se budou probírat právní věty za uplynulý měsíc, chytnou se takto ironizovaní kolegové za nos, zastydí se, ostatní se tomu zasmějí a tím bude věc vyřízena.
Sice jsme se u toho báječně pobavili, ale velmi jsme se přepočítali, protože podle staročeského ‚vrz kamenem do hejna husí a potrefená zaskulí‘ redakční rada zlomyslně doporučila judikát k publikaci a plénum soudu, které publikaci schvaluje, tak s potěšením učinilo. Takže ten, kdo se chtěl vysmát ostatním, dopadl dost žalostně (autorství rozhodnutí není tak těžké zjistit).
Rozhodnutí je ze srpna 2005 a dva roky se mi dařilo bránit tomu, aby bylo uveřejněno (máme totiž průběžně jistý převis věcí schválených k publikaci), nicméně po některých organizačních přesunech uvnitř soudu jsem na toto blokování ztratil vliv a kolegové, kteří dnes sestavují jednotlivá čísla sbírky si vybrali loňské ‚silvestrovské číslo‘ k tomu, aby do něj rozhodnutí zařadili.
No a to je vše.
Snad ještě o stavu smyslu pro humor a citlivosti na rodný jazyk v našich krajích na závěr podobnou historku z doby před několika málo lety, kdy jsme objevili ve výtahu schlubnou cedulku o tom, že výtahová firma ‚provádí realizaci‘ (tedy že ‚provádí provádění‘) výtahů. Vylepili jsme pod to úhledný nápis tohoto znění:
‚Komplementárně je firmou zajišťováno provádění realizace produkce kompletního sortimentu elevačních a descendenčních technologických konstrukcí, včetně garantování jejich repasování, servisování a logistiky.‘
Přestože se nám nápis jevil legrační, nepřežil ani při opakovaném umístění nikdy celý den a vždy to někdo vzal vážně a s uraženým pobouřením (‚páč to není správně česky‘) strhl a výtahová firma tedy i nadále nebude zesměšňována při provádění realizací. Obávám se, že to nikdo nepochopil, mrzačená čeština se do budoucna stane nedílnou součástí našeho života a práh citlivosti na některé jazykové jevy už máme hodně snížený. No - možná to tak má být.
S omluvou za tak dlouhé psaní a s přáním všeho nejlepšího do nového roku.
Michal Mazanec“

Malou doušku o stavu smyslu pro humor v právnickém stavu: jeden jediný, který mne zavolal, zachechtal se a pochopil na první přečtení, že tu jde o vtip, ironii a sarkasmus, byl jeden z našich konstitučních soudců. Hm. Jenže on mne zná od mých osmnácti...

Pavlu Molkovi: nepochopil jsem, v čem vlastně spočívá „výstřel do vlastních řad“ (placení soudních poplatků). Tvrdíte-li: „Představme si takového nebožáka, který si vyzvedne soudní rozhodnutí o zastavení řízení ve věci jeho žaloby, řekněme proti rozhodnutí o dopravním přestupku, a hořce zapláče, že nemohl raději zůstat v režimu starého dobrého občanského soudního řádu, kde by měl k dobru ještě odvolací lhůtu k tomu, aby pochybení napravil“, nerozumím tomu. I v době, kdy správní soudnictví spočívalo v hřejivém lůně o. s. ř. (1992–2002), žádná odvolací lhůta (s jedinou výjimkou důchodových věcí) tu nebyla, nebyl tu ani (vůbec žádný) pardon pro opožděné zaplacení; § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích byl změněn až doprovodným zákonem k soudnímu řádu správnímu.

Co v rozhodované věci bylo k zamyšlení, byla otázka, kdyže vlastně rozhodnutí nabývá právní moci (pominu-li iluzorní představu, že je to „okamžikem fyzického převzetí“, což by navíc stejně věc neřešilo); procesní předpisy se shodují obvykle v tom, že je to „dnem doručení“ nebo podobnými formulacemi. A protože v tomto případě bylo důležité, zda se tím má myslet začátek nebo konec dne, musel jsem hledat odpověď na souvisící otázku, kdy se vlastně soudním výrokem nabývá (nebo pozbývá) práva či povinnosti. Tuhle otázku staré právo (ještě střední občanský zákoník) řešil; dnes už je to ke škodě věci jen hájemství teorie. Měl jsem (a stále mám) za to, že jsem věc řešil ve shodě s ní a především také se zdravým rozumem.

Považujete zdůvodnění rozsudku z hlediska zdravého rozumu za absurdní a vyrážíte na ně jako strážmistr Flanderka z Putimě dvaačtyřicítkou. Ale proč vlastně? Jistěže je pravděpodobné, že někoho napadne řešení elegantnější, srozumitelnější a právně čistší, ve shodě s teorií i s pozitivním právem; mělo by však zajistit tomu, kdo otevře obálku s usnesením, kde se mu zastavuje řízení pro nezaplacení soudního poplatku, reálnou možnost poplatek zaplatit „před tím, než rozhodnutí nabylo právní moci“, protože v některých případech teprve z tohoto usnesení se vůbec dozví, že má nějaký poplatek zaplatit. Určitě před takovým řešením nebudu utíkat z pléna (ani z rozšířeného senátu, jak naznačuje kolega Vlašín) a – zůstaneme-li u strážmistra Flanderky - není ani třeba říkat závodčímu „Oni si vezmou bajonet auf a postavějí se, až bude vevnitř, vzadu u záchodu, aby se nám neprokopal misgrubnou.“ :-)

Petru Urbanovi: v souvislosti s plagiáty říkáte, že Vám měl odpovědět „samotný Mazanec“. Vůbec si nevzpomínám na to, že bych kdy někomu něco psal o nějakých plagiátech. Můžete mi to prosím připomenout?

A na závěr, když už sedím u klávesnice, k zákonným definicím typu „včela je když“ (ve vyhláškách nemají podle mého skromného názoru co dělat, totiž ty definice. A samozřejmě ani ty včely): spousta definic je spolehlivým instrumentem, umísťovaným do předpisů práskanými ministerskými legislativci. Tvorba definic patří k základům legislativního řemesla a ví se, že definice (čím pitomější, tím lépe) je třeba do předpisu umístit, chceme-li odvést pozornost od kontroverzních ustanovení (viz též bílý psík). Přitom sami legislativci definice v připomínkových řízeních zhusta ani nečtou, ví se, že je to hutná a výživná potrava pro jiné, něco jako muleta při koridě, aby se býk utahal.

Jde o ustanovení spolehlivě způsobilá paralyzovat jakýkoli poradní legislativní orgán tím účinněji, čím je větší a důležitější. Pamatuji hodně až fantastických debat nad definicemi zákonných pojmů; snad nejkrásnější byla třiapůlhodinová debata v Legislativní radě vlády o tom, jestli v zákoně o silničním provozu má zůstat definice pojmu „tramvaj“. Probíraly se tam neuvěřitelné věci a všichni k tomu měli mnohé zpěněnými ústy co říci. Teoretici, historici, civilisté, finančníci, trestaři i obchodníci... Legislativní záměr beze zbytku vyšel: definice tramvaje pravda ze zákona vypadla, ale na ostatní definice (je jich tam dnes 38, pokud to správně počítám, včetně ustanovení třeskutého jak bič, že „průvodcem hnaného zvířete není chodec vedoucí psa“), už nedošlo. To pro celkové vyčerpání (a odchod akademických hodnostářů, kteří živě debatovali o potřebě definovat tramvaj až do úderu 16 hodiny, kdy se tiše vytratili a zoufalý zbytek „legislativky“ ponechali v troskách). Kdo nevěří, ať tam běží (§ 2 zákona č. 361/2000 Sb. v aktuálně účinném znění doporučuji ku veselému čtení pro zapuzení chmur; podobných ustanovení ostatně máme v právních předpisech tisíce).

A pamatujme i na to, že „výrazem ‚mužstvo‘ se rozumějí muži i ženy“ (§ 83 zákona č. 92/1949 Sb.).

Michal Mazanec

Lada Vyhnánek řekl(a)...

Ad Michal Mazanec

Aniž bych chtěl vkládat Petru Urbanovi cokoliv do úst (natožpak na klávesnici), myslím, že poznámka o plagiátech se týkala faktu, že právní větu objevila jeho kolegyně. Takový fakt je pochopitelně z opatrnosti vhodné zmínit v poznámce pod čarou.

Petr Urban řekl(a)...

Mea culpa, mea maxima culpa. Omlouvám se, že můj příspěvek byl příliš nejasný. Snad ho tedy alespoň ex post nyní osvětlím lépe.

Problém plagiátu. Plagiátorem jsem myslel sám sebe. Šlo o to, že ten skvělý judikát jsem neobjevil sám.

Problém odpovědi soudce Mazance. S žádným plagiátem pochopitelně nemá sebemenší souvislost. Potvrzuji, že byla přesně v tom duchu e-mailu mému šéfovi.

Pavel Molek řekl(a)...

Nezbývá mi než poděkovat doktoru Mazancovi za tři věci: jednak za objasnění historie onoho češtinské nešvary kaceřujícího judikátu (sám jsem byl pouze u některých fází jeho putování do Sbírky a nechtěl jsem se splést při zmínkách o těch, o nichž nic nevím, tím méně po vzoru majora Zemana vyhlašovat výzvu: "Honzo, řekni jak to tenkrát bylo.") Každopádně výsledek tohoto putování považuji za happy-end, myslím si totiž, že kdyby tento judikát nevykročil z hranic budovy na Moravském náměstí 6, historii humoru by se jednou tento krok zdál polovičatým. Navíc jsem přesvědčen, že ironicko-osvětový dopad tohoto judikátu projednou vyváží i ono jednorázové "znesvěcení" Sbírky NSS.

A za druhé děkuji za upozornění na chybu v úvaze, kterou jsem udělal, když jsem přecenil hřejivost lůna o. s. ř. v době, kdy mě ještě hřála fakulta: zapomněl jsem, že v oněch časech, kdy nesl o. s. ř. obě koleje správního soudnictví (dnes už nese jen tu podle mého názoru slepnoucí kolej, na niž jsou konfliktní výhybkou odkláněny věci soukromoprávní), nebylo k opravným prostředkům a používání své vlastní části čtvrté tak vstřícné jako dnes.

A co se střelby do vlastních řad týče, doufám, že z celého postu bylo zřejmé, že jeho cílem není zalícení na chyby, nýbrž na kontrasty mezi právnickým vnímáním a vnímáním....řekněme selským. Určitě nejsem ten, kdo by chtěl drakonicky brát zapomětlivcům (to by ode mě teprv byla střelba do vlastních řad!) poslední možnost k zaplacení poplatku, stejně jako bych neodmítal formalisticky pro předčasnost žalobu proti opatření obecné povahy visícímu patnáct dnů s časově poněkud "ukousnutými" okraji (a už vůbec bych nenechal sloní uši umrznout!). Rozhodně pak nejsem tak nafoukaný, abych tvrdil, že se ta rozhodnutí dala napsat lépe. Jen mě zkrátka pobavilo, že i z rozhodnutí, se kterými věcně i argumentačně plně souhlasím (nejen proto, že u druhého byl zpravodajem Vojtěch Šimíček), se dá vylouhovat právní závěr takové povahy, že neprávník po jeho přečtení začne pochybovat o naší příčetnosti (což jsem si včera večer telefonicky ověřil za hranicemi právního světa). Další intelektuální výzvou, kterou očekávám, bude, jak se Ústavnímu soudu (ať už jeho většině nebo menšině, bude-li jaká) podaří ve věci zdravotnických poplatků vysvětlit, že pokud za něco platím 30 korun, dostávám to stále ještě bezplatně...
A nebo je to prostě součást mé preventivní terapie, abych za dalších pár let neskončil v rukách švédských právních teoretiků....

A třetí díky? Přeci za češtinu!

Martin Bílý řekl(a)...

T.Sobek: §174 odst 1 o.s.ř.
Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Děkuji M. Mazancovi za vysvětlení, díky němuž došlo k mému uklidnění :-)

Jen bych navrhoval, aby, stejně jako v denním tisku fejetony, byly podobné judikáty tištěny ve sbírkách kursivou. On jeden občas neví…

jan převrátil řekl(a)...

Poté, co jsem měl čas ten první rozsudek přečíst celý (ano, střílel jsem dřív, než jsem pořádně nastudoval mapu), se musím NSS (a zejména Michalu Mazancovi) omluvit - odůvodnění je pro mne přesvědčivé a vypořádává se i s tím, co mi na první "klouzavé" čtení chybělo. Jen nevím, jestli právní věta není příliš skromná a matoucí - ve skutečnosti nejde tolik o konkrétní problém poplatku, jako o (obecnou interpretaci zákona/jeho dotvoření)(nehodící se dle libosti škrtněte) pokud jde o účinky nabytí právní moci (přinejmenším) soudního rozhodnutí.

Michal Mazanec řekl(a)...

Děkuji Pavlu Molkovi nejen za vysvětlení (nepodezříval jsem ho ostatně z žádné nekalosti, jen mne zaujala ta „střelba“ do soudních poplatků), ale - pro odlehčení - především za cenné upozornění na vyhlášku č. 346/2006 Sb.

Až donedávna jsem totiž považoval za nejzdařilejší výpotek Ministerstva zemědělství vyhlášku č. 311/1997 Sb., o chovu a využití pokusných zvířat. Rád jsem v ní při cestě v natřískaných pražských tramvajích závistivě čítával o podmínkách chovu primátů v klecích (nová vyhláška č. 207/2004 Sb. už ale hovoří o primátech subhumánních, ať už to znamená co chce), a těšil jsem se perlami typu „Nejmenší výška klece pro gibony a chápany se vyměřuje tak, aby se tato zvířata natažena mohla houpat na stropě, aniž by se přitom nohama dotýkala podlahy klece“, s antifeministickým naučením o tom, že slepicím náleží krmítko v délce tří až dvanácti centimetrů podle váhy individuí, zatímco kohoutovi přísluší centimetrů celý mandel, že „bidélkem“ se rozumí hřadovací tyč a že tříkilogramové ramlici se přiznává právo na plochu na hnízdo o výměře 0,12 metru čtverečného (dosud nejudikováno). Kdo si to půjde ověřit, nechť nepřehlédne (jak zní jedna v kraji oblíbená floskule), že jde o právní předpis s obrázky, protože k vyhlášce byly připojeny četné a velmi sofistikované grafické přílohy, jimiž Neznámý Legislativec prokázal, že ani právníci nejsou osobami necitlivými ke krásám matematiky.

A když už tak těch o ilustrovaných právních předpisech: zdalipak víte, jak se opravuje chyba v obrazové příloze? Podívejte se do částky č. 69/1990 Sb. na redakční sdělení o opravě chyb v ústavním zákonu č. 102/1990 Sb.!

Petr Urban řekl(a)...

Pro líné čtenáře: "V příloze č. 1 ve vyobrazení státního znaku České a Slovenské Federativní Republiky má být stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku vpravo hledící
umístěný v prvním červeném poli státního znaku České a Slovenské Federativní Republiky správně vyobrazen se čtyřmi zlatými drápy na pravé zadní noze."

peter brezina řekl(a)...

Tak ta oprava je skandal!! Pro ty, co nemaji za zady sbirku (jako ja zrovna ted v knihovne UK PF) jenom napovim, ze verze obsazena v ASPI se od verze papirove podstatnym zpusobem nelisi.

Navic me zarazilo, ze priloha dotceneho ustavniho zakona je v dane castce sbirky PREDrazena pred vlastni zakon (zrejme z duvodu knihvazby a odlisneho papiru pro ty obrazky, ale stejne je to divne...).

peter brezina řekl(a)...

Aha, tak kdyz uz to tady kolega Urban nakous, tak ja to doreknu: a NENI tam zadny obrazek!!! :D

(a to ubohe heraldicke zvire melo dva drapky na prave zadni noze sedive stejne jako zbytek tela...)

Martin Bílý řekl(a)...

Mými favority je 294/2006 Sb.o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného, která stanoví např., že účelem předpisu není snižovat stavy špačka, ale střelbou vyplašit (vyplašit střelbou z brokovnice do hejna s následným úklidem mrtvol).

A pak zákon o myslivost, který definuje zvěř jako obnovitelné přírodní bohatství, uvádí pojem obhospodařování zvěře lovem (co by na to řekla ta zvěř?) a tak.

peter brezina řekl(a)...

Když už jsme u těch obrázků, dívam se dívam na zákon (tento už nikoli ústavní) 3/1993 Sb. o státních symbolech ČR, a světe div se, podle něj ma hymna dva mírně rozdílné texty!

(Teď si nazuju hodně pozitivistické boty, ať je legrace ;)
Podle §7
"(1) Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa na slova Josefa Kajetána Tyla "Kde domov můj".
(2) Text a notový záznam státní hymny jsou přílohou 6 tohoto zákona."

Světe div se, příloha 6 obsahuje DVE položky, a to původní Tylův rukopis textu písně (dvě sloky) a nedatovaný notový záznam i s textem (opet dvě sloky).
Podle první z nich je text prního verše "Kde domov můj?!", podle druhé "Kde domov můj?". Podle první z nich je za slovy "jara květ" pomlčka, podle druhé z nich čárka. Podle první z nich jsou slova "zemský ráj to na pohled!" zjevným zvoláním (viz onen vykřičník na konci), zatímco druhá verze za tato slova umisťuje středník, čímž je lehce oslabuje. Konečně se mi podařilo objevit i textovou změnu (ten Tylův rukopis je obecně spíš k nepřečtení), dokonce tři: Tyl v rukopise uvádí "A to je ta...", zatímco notový záznam archaizuje na "a to jest ta...", na dvou místech pak dochází k přehození slovosledu: u Tyla "Hučí voda" se mění na "Voda hučí", stejně tak "česká země" (možná s velikým Č, ale to opravdu nerozluštím) na "země česká", a pak ještě jedna záměna pomlčky (u Tyla) za čárku (v notovém záznamu) před slovy "domov můj!".
Největší výkladové potíže ovšem samozřejmě způsobuje rozpor znění příslušného ustanovení a obou složek přílohy: §7/1 mluví první (tedy jediné) sloce, zatímco v příloze jsou uvedeny sloky dvě.

Prekérní situace má samozřejmě elegantní řešení: zákonem č. 154/1998 Sb. byla celá příloha 6 nahrazena novou přílohou č. 6 (o pčíloze Č. ž se ovšem v zákoně ani po novelizaci nemluví, hehe), což je onen křivě potištěný notový záznam (přivě to je i ve sbírce, nejnom v ÚZ) s již jedinou slokou textu. Další podstatnou změnou provedenou tímto zákonem byla záměna slov "na slova" za slůvko "a" v prvním odstavci předmětného paragrafu 7. Život zkrátka skýtá mnohá radostná překvapení :D

Jako PS dodávám, že z původní přílohy 6 ASPI obsahuje jenom onen notový záznam (samozřejmě pod zněním platným do účinnosti té novely), což je jen další důkaz zlovolné nedostatečnosti onoho systému ;)

A ještě PPS: neví někdo, kterého zlotřilce napadlo vůbec tam ten Tylův rukopis původně dávat?

A ješte PPPS: z výše uvedeného plyne, že na rozdíl od opravy chyby se novelizace obrazové přílohy může dít i způsobem adekvátnějším původní podobě ;)

peter brezina řekl(a)...

ad Martin Bílý:

Ta "špačkovská vyhláška" je oblíbeným terčem humoru, ten je ale především projevem (pro nás právníky docela typické) odtrženosti od reality: špaček obecný je zákonem chráněný "hodný ptáček", který se ovšem pohybuje v hejnech čítajících na tisíce kusů a s chutí sedá na dozrávající vinohrady, aby na nich po jeho návštěve nezbyla takřka žádná úroda. To samozřejmě běžný právník (není-li zrovna z Mikulova) neví a tak se směje, až se za břicho popadá. Nebohému vinohradníkovi ovšem až tak do smíchu není...

michal ryška řekl(a)...

Ad slepnoucí kolej "správního" soudnictví v o.s.ř.:

Tato kolej byla oslepena již v samotných počátcích s.s. V duchu zvolené zásady, kterou si kacířsky dovolím interpretovat jako "co bylo jednoduché, bylo veřejné, co bylo složitější, bylo už soukromé", došlo k přesunu jednoduché přestupkové agendy z okresních soudů na specializované krajské s.s. Výměnou byly okresním soudům poskytnuty zejména složité a letité pozemkové věci, když důsledky těchto změn bylo celkem reálné očekávat. Pokud mám přesné informace, řada těchto specializovaných věcí není (nespecializovanými) okresními soudy ani dnes skončena.

Pokus o vypíchnutí druhého oka pak byl učiněn zákonem o vyvlastnění, který rozhodování o věcech vyvlastnění zcela nelogicky svěřil krajským soudům v o.s.ř.

Přeji v tomto směru zvláštnímu senátu dostatek odvahy k vyléčení slepnoucího pacienta.

BTW: Zcela samostatná kapitola jsou pak katastrální žaloby, kdy účastníci řízení často nechápou, proč se mají soudit mezi sebou, když mají přece shodný zájem docílit vkladu do katastru, a proč jim tedy žádný katastrální úřad náklady soudního řízení v životě nezaplatí.

Pavel Molek řekl(a)...

Aby byl tento příspěvek ještě odlehčenější, ba skoro multimediální, připojujeme ještě rurální fotografii poskytnutou doktorem Mazancem (uf, na poslední chvíli jsem nepoužil svatokrádežné spojení "fotografii doktora Mazance", byť i to by byla s ohledem na jeho autorství pravda), která tvoří další střípek do mozaiky zvířecích paradoxů v právu...

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vyobrazení krávy s nápisem "kůň" nemůže právníka překvapit, naopak, lze toho jen využít. Jak jistě pochopíte, pane předsedo, že můj mandant byl po spatření této dopravní značky natolik zmaten, že jeho pozornost při řízení motorového vozidla nepatrně ochabla, takže na okamžik překročil nejvyšší povolenou rychlost, byť o pouhých 68 km/h, a nepovšiml si protijedoucího kamionu, s nímž se poté svým vozidlem čelně střetl.

Anebo bych si uměl představit znalecký posudek znalce z oboru živočišné výroby, který by dosvědčil, že vyobrazení zachycuje kozu, lamu, hrocha, popř. kteroukoli dvojici těchto zvířat zároveň.

Právo, zvláště české, je přece svět, který má své vlastní zákonitosti a kde každodenní logika nemá místo!

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Petr Brezina: Váš popis barvy Lvovy je sice přesný, leč nezákonný, ba snad takřka bývalé-vlasti-zrádný. Lev není šedivý, ale stříbrný! (čl. II odst. 1). :)
Jinak ASPI je nedostatečné i v tom, že onen opravný předpis, ať hledám, jak hledám, neobsahuje.

Každopádně s tou barvou je smutné, že je nesprávná i heraldicky, protože stříbrná se správně tiskne, jako bílá (což naštěstí legislativci a heraldikové ČR už pochopili).
Ještě daleko smutnější ovšem jest srovnání s prvou Československou republikou, která své znaky do Sbírky vytiskla se skutečnou kovově stříbrnou a kovově zlatou barvou... Kde jsou ty časy národní hrdosti (nutno poznamenat, že si tyto cenné tisky ze Sbírky ve fakultní knihovně již zřejmě k domácímu studiu odnesl nějaký pečlivý student, takže pro jistou seminární práci jsem je musel jít fotografovat do knihovy Ústavu státu a práva...). :/

Matúš Švanda řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:

Ďakujem, to ma nenapadlo a asi malo:)