Rozloučení s Miroslavem Marešem a přivítání Radima Polčáka

Jak vidno, výběrem hostů tohoto blogu pleteme my, stálí přispěvatelé, bič na své případné sebevědomí, neboť zásadně (a vzhledem k tomu, že jsme bohužel zatím stále samí muži, tedy z definice osoby ješitné, tak přímo sebemrskačsky) vybíráme takové hosty, kteří nás v několika, častokrát pak v mnoha zároveň, ohledech strčí do kapsy. Není třeba přitom vybírat jen mezi hosty slynoucími věkem nabytou moudrostí, zvučnými funkcemi a hlubokou a dlouhou brázdou již vyoranou na kamenitém políčku českého práva jejich myšlenkami, knihami, rozsudky a podobně. I když volíme mezi lidmi věkem sobě takřka rovnými (čili mezi těmi Husákovými dětmi, které propadly paragrafům), nastavujeme si znova a znova příslovečné zrcadlo a zároveň vyrovnáváme vlastní slabiny.

Tak na hostování Miroslava Mareše zareagovali někteří mí kamarádi údivem, jestli nás neznervózňuje, že jsme mezi sebe, teoretické plkaly (což víme, viz sebekritiku vyslovenou v aprílových postech), přibrali na měsíc někoho, kdo je schopen na rozdíl od většiny z nás psát sice s nadhledem a politologickým přesahem, ale přesto věcně, k jasně vymezeným problémům, které pálí lecjakého vnitrostátního (nejen) právníka, že JP tedy konečně mohou číst nejen ti, kterým žádný paragraf "obyčejného práva" není dost dobrý, pokud k jeho výkladu není potřeba sáhnout po sedmi směrnicích, monografiích pěti oxfordských profesorů, ústavních kautelách, relikviích historického zákonodárce a poslední judikatuře Antiguy a Barbudy (která je mimochodem skutečně zajímavá, viz zde obrázkem inzerovanou knihu Jäger, P., Molek, P.: Svoboda projevu. Demokracie, rovnost a svoboda slova. 1. vyd. Praha : Auditorium s.r.o., 2007, str. 167-168).

Obdobně náš dubnový host Radim Polčák nás nejen zahanbil svou zdařilou fotografií odlepenou z nejtajnější stránky jeho modelingového "booku", která tak zdařile odráží jeho čistý pohled věčně udiveného děcka hodný právního teoretika, ale zároveň se mu podařilo poté, co svým příchodem (a nerozdělením příspěvku na úvodní odstavec a zbytek) omylem z obrazovky zcela vytlačil mou bezbrannou pohádku o Večernici, tento nedostatek během tří a půl minut napravit (dokonce z vlastního podnětu), a to způsobem, který mozkový trust dvou stálých bloggerů sdílících zapadlou chodbu na Nejvyšším správním soudě neodhalil před pár měsíci v podobné situaci přes všestrannou odbornou erudici a úctyhodné postavení staršího a váženějšího z nich ani po půl hodině soustavného bádání, způsobem, který sám nechápu, ani když je mi vysvětlován. Radim zkrátka hned při příchodu osvědčil, že je nejen výborným teoretikem, organizátorem, gurmánem, plavcem, tanečníkem mezi pampeliškami, právním nakladatelem a kuchařem, ale že je především oprávněně pokládán za nového guru práva informačních technologií v české kotlině a jejím kybernetickém i zeměpisném okolí.

Zkrátka a dobře, děkujeme Miroslavu Marešovi a vítáme v našem malém kyberprostoru Radima Polčáka, který se tu při svých počítačových a kuchařských schopnostech jistě bude cítit jako dobře osolená čerstvá ryba ve vroucí vodě.