čtvrtek 17. dubna 2008

Glosa ke včerejšímu jednání ÚS ve věci poplatků

Českou mediální scénou se nese všeobecná nelibost nad tím, že po včerejším ústním jednání ÚS nerozhodl. Dokonce i novinář, který píše o právu v českých listech nejlépe, uvedl, že ÚS ve své skutečné roli selhal: nerozhodl. Myslím si, že tentokráte se kritici ÚS hrubě mýlí. Ve skutečnosti český ÚS po dlouhé době (a teď zcela pomíjím spekulace o skutečných důvodech tohoto postupu, které se v médiích objevují) postupoval standardním způsobem jako jeho západoevropské nebo severoamerické protějšky. Rozhodnout okamžitě po jednání toho typu, jaké proběhlo ve středu, by totiž bylo spíše ukázkou toho, že jednání bylo čistě formální a tedy zbytečné. Německý ÚS stejně jako Nejvyšší soud USA velmi striktně rozlišují ústní jednání a veřejné vyhlášení rozhodnutí. Mezi oběma daty zpravidla uběhnou týdny, soudci se scházejí, o věci diskutují, tábory zastánců různých názorů se proměňují. Podle mne je proto dobře, že včera ÚS nerozhodl, protože tím prokázal, že svou roli v takto náročné kauze bere vážně a snaží se nalézt nejlépe propracovanou odpověď na otázku, co je nejlepší z možných čtení Listiny. Doufejme, že se nám ÚS odmění i tím, že tentokrát nebudeme čekat na písemné vyhotovení nálezu týdny, ale bude - jak je tomu opět v západních demokraciích obvyklé - v den vyhlášení pro všechny dostupné, a to včetně disentů.

PS: ÚS se včera zachoval standardně i ve formě výslechů premiéra a ministra zdravotnictví. Věřím, že německý Spolkový ústavní soud by ministra v žádném případě také nešetřil, a provedl razantní dokazování.

164 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

půvabný eufemismus, nazvat zpolitizovaný mediální cirkus "razantním dokazováním", takto vládnout jazykem dokáže jenom právník..

Tomáš Němeček řekl(a)...

Dobrý den, Zdeňku,

no dobrá, ale důraz jsem dával na slovo "neurčito". Celá věc snad není zas tak komplikovaná: je přehnané požadovat, aby zpravodaj měl koncept nálezu natolik rozpracovaný, že by do něj jen zapracoval stručné shrnutí středečního jednání -- a po neděli nález vyhlásil? Totéž platí o disentujících soudcích. Nebo rodící se nové většině.
Působí to jako taktické protahování. Buď si většina říká: "počkáme na koalici, jak teď na naši kritiku zareaguje", anebo bojovná menšina uvažuje asi takto: "počkáme, jak se to v příštích dnech rozleží ve váhajících, nakolik jsme na ně ve středu zapůsobili".
Možná se pletu, možná jen zpravodaj opravdu není schopen pracovat dost rychle. Ale jako prostý zákazník české justice bych byl rád, kdyby Ústavní soud rozhodl v krátkém termínu, nikoli někdy v "neurčitu".

Tomáš Němeček

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Tomáš Němeček:
V tomto musím souhlasit se Zdeňkem Kuhnem. Kdyby Ústavní soud vyhlásil již v ten samotný den termín vynesení nálezu, tak by na sebe upletl bič a bylo by riziko, že by mohl rozhodovat neuváženě. Nehledě na skutečné prokázání zbytečného výslechu premiéra a ministra (O čemž jsem stále přesvědčen). Není přece možno okamžitě po výslechu klíčových osob (důvod odročení) konstatovat, kdy bude nález vyhotoven - Zejména s ohledem na jeho důležitost. Dochází tak ke klasickému konfliktu "kvality X kvantity" v tomto případě představovanou rychlostí rozhodnutí... V tomto pířpadě by potom měla kvalita dostat nesporně přednost.

Anonymní řekl(a)...

*7*

Projednávat případ, který je obecně považován za příliš politický, bylo touto formou podle mého názoru vhodné. Všechny strany včetně jednotlivých soudců měly možnost otevřenou formou přednést argumenty. Oddálení rozhodnutí pak dává vědět, že ústní projednávání a diskuze má skutečný smysl a není jen formální nutností k předem připravenému nálezu, o němž se diskutuje jen potají nebo soudci zasedají před účastníky s tím, že již stejně rozhodli.

P.S.

Ve Spojených státech je to celkem dobrý . Jen by to už chtělo nějakého českého Scaliu. :o) Prohlasovat si do nálezu, že na normě, na které se soudci právě hlasováním shodli, se byl založen civilizovaný svět po druhé světové válce, je přeci jen něco jiného, než to samé tvrdit ve veřejeném projednání. V takové situaci je např. idealismus Ginsburg shlazen sarkasmem Scalii a výsledné rozhodnutí je pak přeci jen více při zemi...

*7*
http://www.oyez.org/

Anonymní řekl(a)...

Nejsem žádný znalec z. O Ústavním soudu, ale podle mého názoru je svědek ten, kdo rozhodnou událost vnímal svými smysly. A to má zprostředkovat soudu.
Proč se soud ptá svědka na to, k čemu má sloužit regulační polatek předepsaný zákonem a polemizuje o daňově uznatelných příjmech? Neplatí náhodou zásada "iura novit curia"? Tedy že soud si má v tomto případě ze zákona sám dovodit, k čemu poplatek slouží?

pp214 řekl(a)...

ad anonymni: taky nechapu, co vlastne vyslech ministra a premiera mel dokazat (snad jen, ze jsou jeste hloupejsi, nez jsem si myslel?) a kdy budeme znat konecne rozhodnuti mi napadane pripomina jiz nekolik tydnu trvajici dohady o tom, kdy Apple uvede na trh svuj novy 3G iPhone a co stoji za snizenim ceny iPhone 8 GB v Nemecku a Velke Britanii. Nazoru je hodne, ale co za tim skutecne vezi, nikdo netusi. Podobne je to s US.

Anonymní řekl(a)...

Petr Zima: Bohužel interaktivní či diskurzivní přístup, jakkoliv s jeho formou a výsledky v konkrétním případě nemusíme souhlasit, je u našich soudů spíše výjimkou. V mém případě (squeeeze-out) seděli soudci po celou dobu jako sfingy, aniž by nějak reagovali na naše argumenty a až po vyhlášení nálezu se vytasili se svými argumenty (část z nich byla aus dem Blauen), k nimž jsme ovšem již žádné naše protiargumenty přidat nemohli. Dal bych přednost jakémukoliv grilování, abych mohl vůbec nějak reagovat, než být odkázán na pouhé blahosklonné vyslechnutí našich názorů. Jinak kromě oyez.com je poučný i tento odkaz, http://www.idiotvox.com
/Law/PodCast_Review_7th_Circuit_Latest_Oral_Arguments__14354.html kde můžete slyšet soudce Posnera a jiné, jak po třiceti vteřinách i méně vstupují do argumentů právních zástupců.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad P. Zima:

Četl jsem ten nález už včera večer, jakmile se objevil v NALUSu, a jeho argumenty mám za krajně pochybné; o odůvodnění v materiálním smyslu se nedá mluvit vůbec.

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s textem, že kdyby ÚS rozhodl hned po skončení jednání, výrazně by to samotné konání jednání zpochybnilo (to, že si myslím, že toto jednání skutečně smysl nemělo je už jiná věc). Na druhou stranu mě hodně překvapilo chování některých soudců, kteří svůj nezájem dávali dost jasně najevo. Jsem skutečně zvědav, jak dlouho bude trvat, než se ÚS rozhodne, protože jednání valný faktický výnam (jak podle mého názoru, tak podle výrazu některých soudců) nemělo.

Jakub Váňa

Petr Urban řekl(a)...

Plně dávám za pravdu autorovi článku, že je na čase konečně přejít k západní praxi a nevyhlašovat rozsudky ihned po skončení dokazování. Obávám se ale, že ve věci zveřejňování rozsudků na Internetu ihned po jejich vyhlášení je přílišný optimista.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Mne prislo nesdandardni, ze US od svedka nekolikrat pozadoval posouzeni pravnich otazek, treba ohledem povahy poplatku - zda maji podle nej povahu a rezim verejnopravni a nebo soukromopravni. Krome toho, ze neni duvod proc by ministr mel odpovedi na tyto otazky znat, neni ani duvod proc by soud prenechaval posuzovani questione iuris nekomu
jinemu nez sobe.


Dominika Takáčová

Tomas Blazek řekl(a)...

Ministr samozřejmě nemusí normálně znát odpovědi na takové specifické právní otázky. Ale od toho má přece poradce. Když jde obhajovat před ÚS takovou mediálně sledovanou kauzu, tak bych čekal, že jej ti poradci na takové otázky připraví. Zvlášť když se soudci ÚS vesměs ptali na věci, které se daly docela očekávat (např. jaká je právní úprava na ústavní úrovni v jiných zemích, které poplatky zavedly). Z tohoto hlediska byli oba fatálně nepřipraveni a měli by se pmsn hluboce zamyslet nad složením sboru svých poradců.

Posouzení právních otázek je samozřejmě v poslední instanci na soudu. Ale nevidím důvod, proč by se k nim neměly v průběhu soudního jednání strany vyjádřit. Soud přece není všeznalý jak Pán Bůh. Naopak při "aplikaci práva ve složitých případech" (jak by řekl autor tohoto postu) mu může být pro jeho rozhodování právní argumentace stran velice prospěšná.

Radek Policar řekl(a)...

Tak vidím, že nejsem sám, kdo od včerejška vysvětluje, že na včerejším chování soudců ÚS nebylo nic závadného.
Tomáš Němeček se dnes v HN ptal: "Jaký regulační účinek mají poplatky na děti v inkubátoru a lidi v kómatu, ptal se předseda soudu Rychetský. Budiž, ale co to má společného s ústavou?"
Dovolím si odpovědět, že hodně. Mám za to, že Pavel Rychetský si dělá test proporcionality a ptá se, jaký je účel této normy a je daná norma schopna naplnit vytčený účel.
Princip způsobilosti naplnění účelu (nebo také vhodnosti), dle něhož musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku, je prvním kritériem posuzování přípustnosti zásahu.
Jeden z anonymních autorů výše pochybuje, k čemu byly otázky o smyslu regulačních poplatků a zda je to možná otázka na svědka.
Je-li svědkem předseda vlády či ministr zdravotnictví, je přece otázkou skutkovou, nikoli právní, otázka na to, jaký byl záměr vlády, k čemu má navržená norma sloužit.
Dominice Takáčové se nelíbilo, že se soudce Nykodým ptal na charakter regulačních poplatků - veřejnoprávní či soukromoprávní.
Soudce Nykodým sám však zdůraznil, že na to se neptá, byť se o této otázce v úvodu svého vystoupení zmínil. (Mimochodem právní povaha regulačních poplatků je dle mého skutečný oříšek.) Soudce Nykodým se místo toho celkem pětkrát, nemýlím-li se, zeptal na jednu jedinou věc: Za co platí pacient lékaři třicet korun? Ministr mu na to ani jedinkrát neodpověděl.
Nicméně opět šlo o dotazy na záměry autorů zákona čili na skutkové otázky.

Petr Urban řekl(a)...

Mno, mám z toho celého dojem, že celá abstraktní kontrola norem je nesmysl, který justici zbytečně politisuje. Je někdo poškozen, že nedostal 30 Kč? Tak ať ho žaluje a ať nakonec doputuje až k ústavnímu soudu. Ale proč se má soud míchat do něčeho, kde žádný konkrétní poškozený není? ÚS by u návrhů na zrušení právního předpisu, který není doprovázen ústavní stížností měl více respektovat princip judicial restraint.

Jan Petrov řekl(a)...

Nykodým vs. Julínek, zde.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ono by úplně stačilo, kdyby i návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho části mohlo plénum odmítnout jako zjevně nedůvodný, v neveřejném zasedání. Hned by bylo po laciné popularitě navrhovatelů.

Matěj Šuster řekl(a)...

No Julínek je zřejmě dost hloupej (a navíc byl evidentně nervozní), ale Nykodým tedy rozhodně také zrovna neoslnil. V rámci vstřícnosti měl položit otázku takto: "Proč regulační poplatek připadá zdravotnickému zařízení, tedy (často, zpravidla?) soukromému subjektu, místo toho, aby připadl jako příjem do systému veřejného zdravotního pojištění?"

Takto položenou otázku by patrně pochopil i Julínek. Mohl by odpověď třeba tak, že tím vláda chtěla ty aktéry, na jejichž bedrech vybírání poplatků spočívá, bezprostředně materiálně zainteresovat na tom, aby bylo v jejich vlastním zájmu tyto poplatky skutečně vybírat. Jinak by to pro lékaře bylo další, dodatečné břemeno, které by jim zvyšoivalo administrativu, aniž by jim z toho pramenili nějaké hmatatelné přínosy.

Jestli ÚS poplatky zruší (hlavně, popř. i) kvůli "detailu", komu poplatky připadají, tak to bude imho vrcholem trapnosti.

Mimochodem, jak si myslíte, že by ÚS měl rozhodnout, aby to byl "správný výklad" poněkud zmateného čl. 31 Listiny? Zrušit poplatky, či je ponechat? Jsou popř. podle Vás v rozporu s Listinou i doplatky na zdravotně indikované léky (koneckonců, pro někoho chronicky nemocného, kdo je odkázán na léky s vyšším doplatkem, byly co do celkového ročního rozsahu nelimitované doplatky na léky asi větším finančním břemenem , než dnešní regulační poplatky.

Každopádně tato kauza IMHO ukazuje nesmyslnost toho, aby se v ústavě fixoval jakýkoli systém financování zdravotnictví. Ještěže v Listině nemáme zakotven průběžný důchodový systém, nebo tak něco. :o((

Matěj Šuster řekl(a)...

Dokonce bych šel tak daleko, že otevřeně prohlašuji, že chování Nykodýma mi až zavánělo jakousi podjatostí. Takhle rozhodně nejedná soudce, který k věci přistupuje "sine ira et studio". Nebylo rovněž možno přehlédnout "křenění a škleby" Wágnerové, což je osobě soudce imho také nedůstojné.

Petr Urban řekl(a)...

Dikce té ústavní normy je jazykovým výkladem prakticky nevyložitelná. Proto bude muset být podniknuta rozsáhlá analysa. Zatím připomínám čl. 12 mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech:

"1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.

2. Státy, smluvní strany Paktu, učiní opatření k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, která budou zahrnovat:
a) opatření ke snížení počtu potratů a kojenecké úmrtnosti a opatření ke zdravému vývoji dítěte;

b) zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmyslové hygieny;

c) prevenci, léčení a kontrolu epidemických, místních nemocí, chorob z povolání a jiných nemocí;

d) vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci."

Co se týká vystupování soudce Nykodýma, podle mého názoru pramenilo z toho, že mu ministr Jelínek nedokáže odpovědět na triviální otázku. Já bych na jeho místě odpověděl, že je to platba za administrativní úkony spojené s návštěvou pacienta.

peter brezina řekl(a)...

ad Dominika, MS, PU (s nima se osobne neznam, proto takhle, jinak rad napravim :)

kdyz jsem to video vcera videl, taky se mi nejdrive zdalo, ze to soudce Nykodym prehani (tu prvni otazku, pak se to tak nejak cele otocilo). Ale jak nad tim vic hloubam, zacinam si opravdu myslet, ze i ona "pravni otazka" (mimochodem jedno z deleni, ktere je imho zcela ucelove a nepruhledne, ale o tom jindy) je ve skutecnosti zcela zasadni otazkou "skutkovou". Ja osobne se domnivam, ze soudce Nykodym se vlastne vubec nepta na pravni povahu tech poplatku, a to ani v te prvni otazce, jenom tu svoji skutecnou otazku (jak se posleze zacne ukazovat) vyrkl v pravnickem zargonu, na ktery ministr Julinek absolutne nereagoval.
"Podjatost" neni zadny termin obecne mluvy, ale jenom a pouze specificky pravni (dokonce pouze procesni) institut. Vubec mi neni jasne, v cem mel v tomto smyslu byt soudce Nykodym podjaty. Ze byl pro vec zaujaty, to ano. Ze na ni zrejme mel jisty nazor predem, to ano. To ale osobne od soudcu (NB ustavniho soudu) opravdu ocekavam...
Problemem (po mem soudu nejzavaznejsim) ceske pravni upravy, srovnam-li ji s tou zaniklou slovenskou (a to spise s jeji medialni prezentaci, ted to opravdu nedohledam) je to, ze vsechny tyto poplatky skryva pod jednotnou slupku jakesi abstraktni "regulace". Me osobne z toho vychazi, ze tedy mam platit proste proto, ze to rekl zakon. Tecka. A to me moc nepresvedcuje, zvlaste ne jako cloveka s pravnickym diplomem :) Naproti tomu na Slovensku (opakuji ze to znam z medii, zakon jsem necetl) byly jednak poplatky u lekare (ve vysi 20 SKK) prijmem lekare jenom z poloviny (druha pulka sla pojistovne), jednak poplatky za pobyt v nemocnici (50 SKK) byly zcela jasne (v mediich, dyztak me nekdo prosim korigujte...) vymezeny jako uhrady za nelekarske sluzby (tedy zejmena jidlo a tak). Ten rozdil vubec neni banalni, a to ani z praktickeho, ani z (ustavne)pravniho hlediska.

A jenom na okraj: to, ze ministr Julinek nebyl za 7 minut schopen na tu primitivni otazku (za co se plati?) alespon zdani kloudne odpovedi, povazuji za mimoradne alarmujici.

No a jeste bych rad podotkl, ze obecne s poplatky ve zdravotnictvi souhlasim a ty slovenske jsem podporoval a hajil.

Matěj Šuster řekl(a)...

No tak tedy zaujatý. Mě nejvíce pobouřila Nykodýmova opakovaná otázka "za co vlastně poplatky platím?"

Ačkoli by něco takového asi mělo v očích veřejnosti významnou symbolickou roli, fakticky je dost jedno, že zákon sice formálně říká: "poplatek ve výši X Kč pacient platí jako příspěvek na stravu a úklid v nemocnici", když si s tím vybraným poplatkem pak nemocnice stejně může nakládat, jak je jí libo. Resp. možná ne úplně libovolně, ale nemusí z něj hradit ty služby, za jejichz poskytovani pacient poplatek udajne plati. Ale i kdyby to musela pouzit na tyto sluzby, tak asi sotva lze ocekavat, ze se o poplatek navysi dosavadní vydaje nemocnice na tyto služby, nybrz nemocnice naopak zachova plus minus dosavadni uroven vydaju na obedy a uklid, pricemz usporenou castku (odpovidajici cca vysi poplatku) vyuzije na neco jineho, co je v jejích ocich nalehavejsi.

Z toho důvodu považuji podobné Nykodýmovy otázky ("za co to platím") v podstatě za nesmyslné, irelevantní, soustredene na ryze formalni stranku veci.

Vec je prece jasna:

1) Primarne jde o to, snizit ponekud plytvani vzacnych statku (zdravotni pece) za situace, kdy je tato z pohledu pojištěnce v okamžiku spotřeby spojena s nulovymi explicitními náklady (stale tu vsak mame naklady implicitní -- ztracený čas, strach z lekare, ocekavana bolest spojena se zakrokem aj.).

2) Z hlediska tohoto cile je celkem jedno, komu nakonec poplatky pripadnou. Při řešení této otázky by mělo byt rozhodující, jak nastavit správně pobídky -- aby lékaři nebrali vybírání poplatků, z nichž sami mají maximálně jen nepřímý prospěch, jen jako další administrativní zátěž, kterou na jejich bedra uvalilo shora svým dekretem ministerstvo, resp. vláda (resp. koncekonců parlament).

3) Nykodýmova otázka "za co konkrétně poplatky platíme" zřejmě pátrala po tom, "jakou konkrétní "protihodnotu" pacient za poplatek obdrží" (oproti situaci, kdy by se poplatky nevybíraly). Hlavní "protihodnotou" bude to, že zdravotní systém díky poněkud zmenšenému plýtvání by měl být v trochu větší finanční rovnováze, resp. bude o něco více schopen se soustředit na řešených těch relativně naléhavějších případů. To mu víceméně Julínek odpověděl, ale Nykodým i pak dělal, jako kdyby mu nerozuměl. Obdrželi snad na Slovensku pacienti za regulační poplatky nějakou konrkténí, bezprostřední, hmataelnou prtihodnotu (např. k obědu "Vídeň s dvojitou šlehačkou" místo obyč pressa)? :o) Na tohle se ptá ústavní soudce?

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Matěj Šuster: Dle mého názoru ale celou dobu směřovala otázka k povaze těchto poplatků, kterou nebyl schopen p.ministr vysvětlit. Jestliže je protihodnotou "zlepšení systému", tak bych spíše očekával povahu veřejnoprávní. Jestliže má být poplatek soukromoprávní, tak by zřejmě skutečně bylo "na místě" vysvětlit za co tedy konkrétně pacient platí. Pakliže by tomu za "zlepšení", tak mi uniká význam soukromoprávní povahy poplatku a následně také důvod, proč poplatky budou zůstávat konkrétnímu lékaři. Mělo by se spíše jednat o příspěvek státu na to, aby "systém udržel" a následně třeba tyto finance přerozděloval...

tz. ad 1) Toto by problém nebyl, to p.ministr vysvětlil dostatečně a opakoval to stále, přestože otázka směřovala jinam.
ad 2) Tz. Hlavním účelem poplatků je tedy to, aby se refinancovala práce lékařů spojená s vybíráním poplatků? Pokud by krom efektu "zamezení plýtvání" byl toto efekt jediný, tak si nemohu pomoci, ale považoval bych to za promrhané peníze.
ad 3) Na otázku spíše očekával odpověď, kam prostředky směřují, resp. co s nimi bude lékař následně dělat, jak je využije a prostřednictvím toho, co z toho bude mít pacient. Odpověď: Poplatky mají sloužit např. i pokrytí nákladů lékařů za promrhaný čas, využití nástrojů, bombónek pro dítě do čekárny... Zkrátka hlavní účel, jakým by měli doktoři finance využít. Z toho by se následně dala dovodit třeba samotná povaha poplatků a "myšlenka" zákonodárce. Tz. Mohlo se jednat o otázku směřující jinou cestou ke stejné odpovědi jako otázka první- Možná jen nebyla šikovně položena vzhledem k tomu, že první odpověď pojal p.ministr značně "off topic".

Matěj Šuster řekl(a)...

První odstavec:

Vždyť Julínek říkal cosi ve smyslu, že u nemocnic se očekávaný objem poplatků zohlednil při vyjednávání o výši úhrad s pojišťovnami; tady se tedy zřejmě usoudilo, že než aby nemocnice odváděla poplatek pojišťovnám a pak pojišťovny tutéž částku vracely zpět nemocnicím, lepší (efektivnější) je, když si tuto částku nemocnice rovnou ponechají.

U praktických lékařů zase julínek říkal cosi ve smyslu, že u nich to půjde na zvýšení jejich příjmů, ale že "zvýšení jejich příjmů bylo tak jako tak plánováno". Tj. opět to lze brát jako jakési "částečné započtení vzájemných pohledávek". :o)

Mohlo tam hrát roli rovněž i to, co jsem již uváděl (snaha dostat na svou stranu lékaře a pobídnout je k tomu, aby poplatky vskutku vybírali, protože za těchto okolnsotí by tím "okrádali sami sebe").

Já nevím, jen hádám, já jsem přece tu právní úpravu nepřipravoval. :o)


Každopádně, co mají probůh tyto spíše technické a formální otázky společného s problematikou ústavnosti regulačních poplatků? Nevšiml jsem si kupř., že by slovenský ÚS ve svém rozhodnutí sp. zn. PL. ÚS 38/03 věnoval otázce, komu poplatky připadnou a jak s nimi bude naloženo, jakoukoli pozornost (srov. bod III. 1.). Ani odlišné stanovisko Ľudmily Gajdošíkovej
a Eduarda Baránya
se touto otazkou vubec nezabyva. Pritom jestli se nepletu, tak na Slovensku byly tyto poplatky vesměs taky prijmem lekaru a zdravotnickych zarizeni - viz. § 3a ods. 5 až 7 a 9 zákona č. 98/1995 Z. z. (v tehdejsim zneni) a tam opakovane pouzitou větu "Platba je príjmom zdravotníckeho zariadenia."

Z ústavního hlediska je to zkrátka podle mě zcela bezpředmětná otázka.

Tomáš Hülle řekl(a)...

ad Matěj Šuster: Souhlasím s vámi v tom, že tato otázka není stěžejní. Když už se ale ÚS rozhodnul toto představení sehrát, tak lze docela snadno chápat, že se dotazoval "svědků" i na tyto, na první pohled, marginální otázky. Bylo to částečně i divadlo pro publikum, které se dostavilo kvůli tomu ve značném počtu.

Jak jsem již psal jinde, mně spíše uniká význam předvolání členů vlády než samotná dotazovací procedura.

PS: Neznám okolnosti slovenského případu, ale tyto souvislosti mohl neřešit i z toho důvodu, že neměl předvolané svědky. Je docela možné, že se problematice účelu poplatků ÚS v nálezu nebude ani věnovat, ale "když už tam jednou svědci jsou, tak proč se nezeptat", že?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Vidím to poněkud jinak. Otázka po významu (protiplnění) poplatku je skutková a nikoli právní a jediná správná odpověď na ni zní, že protiplněním je možnost využít zdravotní péči. To říct nahlas by ovšem nahrávalo na smeč těm, kdo se dovolávají neústavnosti systému poplatků. Proto tolik mlžení o regulační funkci poplatku.

Radek Policar řekl(a)...

Nechci Matěje Šustera podezírat, že nečetl zákon o veřejném zdravotním pojištění ve znění zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, ale z jeho argumentace mi to tak připadá.
Nykodýmova otázka byla zcela legitimní.
Zákon říká, že pacienti jsou povinni zdravotnickým zařízením poplatky platit a v kterých případech. Nijak však neříká proč.
Je jasné, ře regulační poplatky nejsou "veřejnoprávní poplatky" typu správních, soudních, místních, televizních a rozhlasových poplatků, protože jejich příjemcem jsou v naprosté většině případů soukromoprávní subjekty.
Je-li to tedy soukromoprávní platba, pak je legitimní se ptát, za co. Sankce to není. Platba za zdravotní péči by to také být neměla, protože § 11 odst. 1 písm. d) zákona o veřejném zdtravotním pojištění i poté, co do tohoto písmene zasáhl zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, nadále říká, že "pojištěnec má právo na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem".
Je tedy regulační poplatek dar, jak se u ÚS ptal Michal Hašek? Může stát nutit občany, aby platili jiným fyzickým či právnickým osobám dary?
Soudce Balík se snažil ministra navést na odpověď, že to je platba za služby spojené se zdravotní péčí, které však samy nejsou zdravotní péči, což je to, co explicitně říkal slovenský zákon o zdravotníckej starostlivosti, a co jako možnost zpoplatnění připustil i ÚS v nálezu Pl. ÚS 14/02.
Ale podle všeho takto to vláda nemyslela, neboť to takto v zákoně neuvedla a ani ministr si na to "nevzpomněl".

peter brezina řekl(a)...

ja jen doplnim, ze ministrovo potvrzeni, ze se o ocekavane prijmy z poplatku snizily uhrady od pojistoven, je po mem soudu priznanim protiustavnosti systemu (jakkoli je argumentace M. Sustra "sound" co se tyce efektivnosti). Pokud poplatky, ktere ve spojitosti se zdravotni peci platim, primo snizuji prijmy zdravotniho zarizeni z verejneho pojisteni, pak lze asi stezi mluvit o "bezplatne zdravotni peci" "na zaklade zdravotniho pojisteni".

pp214 řekl(a)...

Me osobne z hlediska poplatku zajima tato jedina a zasadni vec, at uz je platim za cokoliv: Lekarska pece je sluzba jako jakakoliv jina, avsak u nas specificky hrazena. Obvykle, kdyz mi nekdo poskytuje sluzbu a ja za ni platim (at uz primo nebo neprimo), ocekavam urcitou kvalitu te sluzby a neco na zpusob "odpovednosti za vady".
Tady vsak platim nejaky (regulacni?) poplatek, ktery je vlastne z tohoto pohledu cim? Resp. kdyz ho zaplatim a pece je "vadna" muzu ji "reklamovat"? Jak se v teto souvislosti meni odpovednostni vztah lekare ke mne jako pacientovi, nikoliv z hledsika odpovednosti za skodu, ale zhlediska odpovednosti za kvalitu provedene pece?

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl

Klíčová otázka pro mne je jenom to, zda je možné a účelné volat k Ústavnímu soudu svědky a kdy vlastně.

Nic proti přednesu právního názoru stran; ale od toho mají svoje advokáty. Právní názor svědka mi nepřipadá moc užitečný.

Umím si představit svědka u konkrétní události (zásahu do ústavních práv konkrétního stěžovatele), kterého si ÚS předvolá, aby měl z věci jasný a nezprostředkovaný dojem. Pokud je řeč o protiústavnosti zákona, tak mi úloha svědka není moc jasná.

Matěj Šuster řekl(a)...

Radek Poličar:

Já jsem samozřejmě zákon o veřejném zdravotním pojištění (v novém znění) nečetl; však jej také při argumentaci nepoužívám.

Tvrdil jsem jen, že s výjimkou případu, kdy by zákon výslovně stanovil:

1) že jde o poplatek třeba za stravu v nemocnici, a dále

2) výtěžek poplatku musí zdravotnické zařízení použít na úhradu stravovacích služeb, a konečně i

3) že o výši vybraných poplatků se oproti dosavadní úrovni musí "čistě" navýšit kapitola rozpočtu nemocnice věnovaná "stravování".

... že s výjimkou tohoto případu je fakticky nerozhodné, za co poplatky FORMÁLNĚ platím, když tyto dodatečné prostředky FAKTICKY nemocnice použije na cokoli, co jí připadá za daných okolností nejnaléhavější.

Mimochodem, jestli jsem správně pochopil dissent Ľudmily Gajdošíkovej a Eduarda Baránya, tak ti by připouštějí, že zákonodárce může určité zdravotní služby zpoplatnit, avšak tvrdí, že pak takové služby musí být vyloučeny i z rozsahu zdravotního pojištění. Tedy kdyby zákon řekl, že ze zdravotního pojištění se nehradí stravování v nemocnicích a pacienti by za tyto služby napříště měli platit "out of pocket", tak by to zřejmě bylo z ústavněprávního hlediska - přinejmenším prima facie - v pořádku.

Není toto formalismus nejvyššího kalibru?

Anonymní řekl(a)...

Zapomínáte na jednu věc poplatky sice zůstávají lékařům, ale též se dle toho upravila úhradová vyhláška. Tedy jestli lékař v roce 2007 dostával 100% a byl naplánován jeho růst na 103 % tak při zachování úhrad by to s poplatky bylo 110 %, ale úhrady klesly a i s poplatky teď má 103%. Čísla berte jako ilustrační, ale opravdu jde o to, že poplatky lékařům zůstávají kvůli efektivnosti výběru, ale s vědomím, že lékař má příjem z poplatků se upravila úhradová vyhláška. Bylo by hloupé kdyby je lékař měl odvádět do balíku zdravotního pojištění a s toho je dostávat opět vyplacené jako úhradu. Uvedené platí minimálně pro ambulance v oboru psychiatrie.

Anonymní řekl(a)...

ad svědci:
je možné tvrdit, že účel poplatku je skutková otázka. Nicméně by měla směřovat na strany sporu, nikoliv na svědka. Ten přeci může a má mluvit skutečně jenom o tom, co vnímal svými smysly.

Osobně si ale myslím, že účel poplatků je v zákoně dostatečně určen už tím, za jakých okolností se platí (výdej receptu, návštěva lékaře, pobyt v nemocnici). Není to tedy nic, co by se nedalo poznat z "papíru" a k čemu by bylo třeba volat svědky.

Výklad zákonného ustanovení je pak otázkou argumentace stran, nikoliv výslechu svědka.

LP

Radek Policar řekl(a)...

Ad Matěj Šuster:
Možná kdybyste si to přečetl, pochopil byste. Možná:-)
Podle mě jste nepochopil, na co se soudce Nykodým ptal. On nerozporoval to, že příjemcem peněz je zdravotnické zařízení, jeho zajímalo, jaký byl úmysl zákonodárce, pokud jde o otázku, za co platí pacient lékaři. Proto se ptal, jestli za nic? Je to tedy povinný dar?
Váš návrh odpovědi, že občan-lékař poskytne občanu-pacientovi za třicet korun stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění, je úsměvný.
Pokud jde o slovenské disentéry: Jestliže si na základě zákona platím zdravotní pojištění a za něj mám obdržet zdravotní péči a zákon (i Listina) říká, že za péči hrazenou ze zdravotního pojištění již nemusím nic platit, pak je důležité, za co platím cosi, co se jmenuje regulační poplatky. V tomto kontextu, jak si to snad dobře pamatuji, slovenští disentující soudci konstatovali, že platit lze pouze za to, co není obsahem "služeb" poskytovaných v rámci veřejného zdravotního pojištění.
Pavel Rychetský uváděl ve středu dobrý příklad. Zákon řekne, že odstranění bradavice není obsahem "služeb" placených v rámci veřejného zdravotního pojištění, pak ať si to pacient zaplatí.
Ad poslední anonym:
Nevím, proč si myslíte, že ministr zdravotnictví nemůže smysly vnímat účel normy, kterou navrhuje?
Nadále trvám na tom, že zákon neříká, za co pacient platí. Pokud bychom akceptovali, že platí za provedení klinického vyšetření, za vydání léku apod., pak nedává smysl text § 11/1 d) zák. č. 48/1997 Sb., které bylo ponecháno v podobě, jak jsem uvedl výše, a ani ministr zdravotnictví to takto nikdy neuvedl.

Tomáš Němeček řekl(a)...

Ještě pro Zdeňka Kühna:

Promiňte, ještě se obsesívně vrátím k tomu odkladu.
I tento Ústavní soud už jsme několikrát viděli rozhodovat velmi rychle (ne-li vzápětí) po ústním jednání a dalších vyjádřeních účastníků. Příklady znáte, pro pořádek snesu trochu dříví do lesa:
Pl ÚS 25/07 (Ústav pro studium totalitních režimů): 13. 3. 2008 soudce-zpravodaj vyslýchal zástupce navrhovatelů Zdeňka Jičínského, týž den byl nález vyhlášen, výslech je zde stručně shrnut jako bod 47. Do týdne vyšla tisková zpráva s kompletním nálezem.
Pl. ÚS 77/06 (odškodnění klientů Union Banky a spol.): ještě 12. 2. a 13.2. 2007 přišla obsáhlá vyjádření klientů banky a ÚS je stihl zapracovat do nálezu vyhlášeného 15. 2. (tehdy byl rovnou kompletně zveřejněn nález, díky zpravodajce E. Wagnerové)
Pl. ÚS 51/06 (neziskové nemocnice): ústní jednání 27. 9. 2006, týž den vyhlášen nález.

Nemyslím, že by ty případy byly o tolik triviálnější než poplatek u lékaře. Když se Ústavnímu soudu chce, tak to jde. Proč se mu nyní nechce? (Hypotéza: potože ani pro zrušení, ani pro ponechání není jasná většina, několik soudců váhá, a právě pro ně bylo třeba předvést demonstrativní výslech.)

Zdraví
Tomáš Němeček

Matěj Šuster řekl(a)...

No, zákonodárce evidentně považoval otázku "za co platí pacient lékaři" za vedlejší.

Mohl by poplatek v jedné a té samé výši být prohlášen za neústavní jenom proto, že zákonodárce opomněl "fingovat", že jde např. o platbu za administrativní úkony lékaře, nikoli za samotné poskytnutí zdravotní péče? Vždyť z hlediska pacienta je přece jedno, zda poplatek formálně platí "za administrativu", anebo přímo za "ošetření", když v obou případech mu služba, o níž mu jde a kvůli níž lékaře navštívil, není poskytnuta, pakliže dotyčnou částku (poplatek) neuhradí.

Jinak k možným nedůslednostem a rozporům mezi jednotlivými částmi zákona: vždyť to je přece u dnešních právních předpisů naprosto typické, ne?

Když už jste odborník na zdravotnické právo, "doplatky na léky" jsou z ústavního hlediska OK hlavně kvůli tomu, že je nelze podřadit pod pojem "zdravotní péče" ani "zdravotní pomůcky"? Nebo je tu ještě jiný důvod (např. doplatky na léky jsou ústavně OK, pokud nejsou "prohibitivně vysoké")?

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Radek Poličar: "Soudce Balík se snažil ministra navést na odpověď, že to je platba za služby spojené se zdravotní péčí, které však samy nejsou zdravotní péči, což je to, co explicitně říkal slovenský zákon o zdravotníckej starostlivosti, a co jako možnost zpoplatnění připustil i ÚS v nálezu Pl. ÚS 14/02."

Záleží více na tom, jak se to nazve, než co to ve své podstatě je.

Srov. nález Pl. ÚS 24/07, v němž disentující Rychetský shledal protiústavnost ve superhrubé mzdy, tj. části mzdy, která se odvádí na sociální a zdravotní pojistné, ačkoli toto zdanění je v podstatě ekvivalentní situaci, kdy se zdaní jen hrubá mzda, avšak vyšší sazbou.

Jinak skutečně nevím, v čem mělo být jednání soudce Nykodýma závadné.

Souhlasím s Tomášem Němečkem, že vyhlášení rozhodnutí mělo být stanoveno na určité datum. Vyloučila by se tak možnost manipulace (a mimo to by se snížil politický tlak na ty, kdo prosazují změnu systému ve zdravotnictví).

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Souhlasím s Tomášem Němečkem, že odložení na neurčito je problém. Vyhlášení nálezu v den ústního jednání je ale zcela nepřijatelné, jakkoliv je pravda, že tak český ÚS jinak běžně postupuje.

Myslím, že dokonale smysl odkladu (byť ne na neurčito) vyjádřil Pavel Rychetský před pěti lety:
„Náš Ústavní soud si za deset let své existence vytvořil zvláštní metodu práce. A to jak v plénech, tak v senátu. Každou kauzu připravuje určený soudce zpravodaj, v každé kauze připravuje návrh rozhodnutí dopředu. A na každou kauzu se příslušný orgán soudu sešel nanečisto, nanečisto ji projednali a nanečisto si ji odhlasovali. A pak teprve pozvali účastníky, probíhalo jednání, při němž jeho účastníci vznášeli návrhy a argumentaci, pak se ozvala slova "Povstaňte, Ústavní soud se odchází poradit". Ale bylo to tak trochu divadýlko. Rozhodnuto totiž bylo už měsíc před tím. Jen naprosto výjimečně se někomu podařilo svou argumentací předem přijatý návrh změnit. ... To je fenomén, s nímž jsem se nesetkal. Soud se nemůže předem uzavřít argumentům.“ Rozhovor s P. Rychetským, Lidové noviny, 16. srpna 2003.

Petr Urban řekl(a)...

Dovolím si reagovat na Tomáše Němečka. Podle mne je zcela irrevelantní, kdy je rozhodnutí vyhlášeno, podstatná je jedině publikace jeho textu.

Vaše příklady:
1. nález ve věci Ústavu pro studium totalitních režimů sp. zn. Pl. ÚS 25/07: Týden mezi vyhlášením a publikací textu je neúměrně mnoho. Má to být týž den.
2. a 3. nález – neuvádíte, kdy došlo k publikaci textu.

Můj příklad: Nález sp. zn. Pl. ÚS 83/06 byl vyhlášen 12. 3. 2008, ale jeho text publikován teprve 2. 4. 2008. To je naprosto příšerné a zcela neomluvitelné.

ad Jan Petrov. Nevím, proč by soudci měli mít lhůty pro své rozvažování. Má je SCOTUS?

Radek Policar řekl(a)...

1. Dovolte, abych se představil. Jsem Radek Policar, ne Poličar:-)
2. MŠ píše: "Vždyť z hlediska pacienta je přece jedno, zda poplatek formálně platí "za administrativu", anebo přímo za "ošetření", když v obou případech mu služba, o níž mu jde a kvůli níž lékaře navštívil, není poskytnuta, pakliže dotyčnou částku (poplatek) neuhradí."
Ale poskytnutí zdravotní péče nelze podmiňovat zaplacením regulačního poplatku.
3. K doplatkům na léky: Stále platí § 15 odst. 5 zák. č. 48/1997 Sb.: "V každé skupině léčivých látek uvedených v příloze č. 2 se ze zdravotního pojištění vždy plně hradí nejméně jeden léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely."
4. Ad Jan Petrov: Co jsou regulační poplatky "v podstatě"?

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ministr/premiér je svědek sui generis a jediným účelem jeho výslechu může být zjištění, jaký byl záměr přijetí sporného ustanovení nebo jak ho předkladatel sám vykládá. To lze pod "vnímání svědkovými smysly" s jistou benevolencí podřadit a může to být užitečné i pro rozhodnutí ve věci.

Jiná otázka samozřejmě je, zda svědek bude mluvit pravdu: u Julínka mi chvílemi připadalo, že u tohoto svědka se lety působení v politice rozlišovací schopnost pro kategorii pravda/lež oslabila natolik, že lze hovořit o jejím selektivním vymizení.

Matěj Šuster řekl(a)...

1. Za zkomolení jména se omlouvám, Poličar tak nějak přišlo přirozenější. :o) Jinak me taky kdekdo komolí jméno na Šustr, i když jsem Šuster. ;o))

2. Dobrá, tak to tedy změňte na: v obou případech je poplatek povinen zaplatit a nemůže tedy čerpat dotyčnou zdravotní službu, aniž by jej tato povinnost nestíhala.

3. Doplatky: a kdyby ten § 15/5 neexistoval, bylo by to samo o sobě důvodem ke zpochybnění ústavnosti doplatků za léky?

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Otázka, jakou povahu mají vlastně ty poplatky, je klíčová třeba s ohledem na POVINNOST zdravotnického zařízení ty poplatky vybírat. Mohu tedy jako lékař s ohledem na zvýšení se atraktivity rozhodnout, že poplatky vybírat nebudu, protože například chci zvýšit svou konkurenceschopnost ve srovnání s lékaři, kteří je vybírají? Úvaha je taková, že sice o část peněz přijdu, nicméně současně se mi zvýší počet pacientů, a tedy na tom ve výsledku vydělám. Zákon toto vylučuje, čímž asi naznačuje veřejnoprávní povahu poplatků ve smyslu shora uvedeném. Nicméně otázka povinnosti vybírat poplatky, povinnosti navíc sankcionovatelné nemalou pokutou, z privátních lékařů v podstatě dělá orgány činné na stabilizaci veřejných rozpočtů. Myslím si, že zákon skrývá tolik dilemat, že je dobře, že si na ÚS vybrali ještě "extra time".

V každém případě to jen potvrzuje to, co jsem psal již v jiném postu, totiž že z legislativního hlediska je celá reforma neskutečně zfušovaná.

Jan Klesla řekl(a)...

To Tomas Nemecek:

Dobry den,
Chtel jsem se Vas zeptat na iHned, ale tady to bude vzhledem k urovni diskuse vhodnejsi. Z vaseho komentare(u) je znat nelibost nad zpolitizovanim naseho US. Ted mi vsak neni jasne co je podle Vas lepsi: US ktery si vezme cas na rozmyslenou a pripusti tak alespon hypotetickou moznost diskuse a zvazeni argumentace stran, nebo postup kdy ma soud na ustni jednani uz pripravene rozhodnuti, odskoci si na obed a syty zpravodaj ho precte. Nezlobte se, ale druhou variantou nejen hraje divadlo a dela si legraci z advokatu a jejich pripravy a argumentu, ale pripousti otevrene, ze rozhoduje zcela na zaklade "buhviceho", třeba i politickych tlaku, když jej nove argumenty stran nezajimaji. Co myslite?

Lukáš Hoder řekl(a)...

Snad jde o podružnou otázku, ale proč bylo užitečné předvolat premiéra a ministra? Nebylo by z hlediska ÚS rozumnější vyslechnout například zástupce Legislativní rady vlády a náměstka ministra zdravotnictví odpovědného za poplatky? Premiér i ministr sice mají konečnou odpovědnost, ale premiér se u odborných otázek odkazoval na ministra a ministr u právních otázek na Legislativní radu vlády... Předseda ÚS si dříve stěžoval na politizaci ÚS, ovšem předvolání premiéra bylo výrazně politickou záležitostí.

Radek Policar řekl(a)...

Ad MŠ:
K vašemu bodu 2.: Podle mě je důležité, za co ta platba je, jaká je její povaha. Pokud je to platba za nic, pak stát nutí jednu skupinu občanů, aby darovala peníze jiné skupině občanů a to dle mého ústavně OK není.
K dalšímu aspektu viz Zdeněk Kühn hned přede mnou.
K vašemu bodu 3.: To by samozřejmě byl hard case:-) Můj pohled je, že, když z veřejného zdravotního pojištění nebude hrazen plně žádný léčivý přípravek, pak je to porušení čl. 31 Listiny.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Snad jde o podružnou otázku, ale proč bylo užitečné předvolat premiéra a ministra?

Ze stejného důvodu, proč se za právnickou osobu předvolává k výslechu jednatel nebo jiný funkcionář oprávněný jednat za ni navenek.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl

"Ministr/premiér je svědek sui generis"

"Ze stejného důvodu, proč se za právnickou osobu předvolává k výslechu jednatel"

- tady mám zase důvod mírně nesouhlasit. Svědek je volán k zjištění skutkového stavu věcí; aby řekl, co viděl a slyšel. Vypovídá pod sankcí křivé výpovědi

Účastník potom má odlišné postavení; například nemůže být stíhán, když nemluví pravdu; nebo také může výpověď odmítnout bez dalšího.

Mé dotazy stran této věci se právě týkají toho, že mi postavení procesní postavení premiéra připadá poněkud neujasněné; je tak trochu strana, tak trochu svědek, tak trochu vypovídá skutkově a tak trochu hájí vlastní stanovisko... myslím, že se tady pustil Ústavní soud na dost tenký led, a ani moc nevidím účel. "Sui generis" se takto může velmi snadno zvrtnout v privilegované postavení; jiný účastník by mohl právem protestovat, že jemu něco podobného nebylo u soudu dovoleno, a když se jako svědek pokoušel podávat právní rozklady, tak mu to pan soudce zatrhl...

Tato otázka mi připadá být daleko víc napínavá, než detaily, zda rozhodl a vyhlásil o týden dříve nebo později (což už jsme řešili jinde a nechce se mi to otevírat znova a totožnými argumenty).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad V. J. Cepl:

Myslím, že nejsme ve sporu.

Zde jde o politickou otázku: účastníkem řízení je podle zákona též ten, kdo předpis navržený ke zrušení vydal, a protože ten je v daném případě zastoupen representatem politické strany, která návrh na zrušení z duše podporuje, Ústavní soud tento nedostatek "litigativnosti" účastníků vyvažuje tím, že – via facti – přiznává zvláštní postavení i navrhovateli zákona.

Výsledek ovšem není právě líbivý, protože Ústavní soud se tu stává, proti své vůli, arbitrem ve sporu mezi parlamentní většinou a oposicí, což je postavení, které mu nepřísluší a velmi mu škodí, zvlášť s ohledem na to, že Klaus jmenoval ústavními soudci několik vysloužilých politiků a od těch se jaksi samozřejmě očekává loyalita k bývalé politické straně. Nepěkná situace…

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Radek Policar: Regulační poplatek je ve své podstatě platbou za nic. Jeho smyslem není poskytnout protihodnotu, nýbrž zdražit službu těm, kteří mají ze služby jen nepatrný užitek, a přesto jejím bezplatným užíváním způsobují systému podstatné finanční náklady (a navíc omezují pacienty, pro které má zdravotnická služba cenu vyšší). Je jedno, zda regulační poplatek zákon formálně učiní příjmem zdravotnického zařízení, státního rozpočtu, nebo pojišťovny. Považoval bych za alibistickou konstrukci, že 30 Kč se platí za administrativní úkony spojené s vydáním receptu či ošetřením u lékaře.

Poté, kdy mě Ústavní soud poučil, že odvlečou-li mě v poutech do Španělska (a za třicet let třeba do Ruska), nejsem tím nucen k opuštění své vlasti, zmoudřel jsem a pochopil, že slovo "bezplatné" může znamenat cokoli.

Odhlédnuto od Listiny, regulační poplatky považuji za krok velmi správným směrem. (Tím netvrdím, že v detailech jsou nastaveny správně.)

Radek Policar řekl(a)...

Ad Jan Petrov:
Díky za odpověď. A co kdybyste od Listiny neodhlédl? :-)

Tomáš Pecina řekl(a)...

Poté, kdy mě Ústavní soud poučil, že odvlečou-li mě v poutech do Španělska (a za třicet let třeba do Ruska), nejsem tím nucen k opuštění své vlasti, zmoudřel jsem a pochopil, že slovo "bezplatné" může znamenat cokoli.

Ano, tolik odvahy jako německý ústavní soud, který aplikaci eurozatykače v případě občanů SRN odmítl, si naši soudci nedodali…

Jestli to chápu správně, poplatek má mít stejný účel jako vstupné do erotického nebo "milionářského" klubu: pro stálé zákazníky se náklady návštěvy podstatně nezvýší a zároveň se dosáhne regulačního účinku odrazením náhodných "čumilů".

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Radek Policar: Měl bych za souladné s Listinou, pokud by pacient mohl každý rok bezplatně u lékaře vykonat rozumný počet návštěv. Pokud by přesáhl roční limit, platil by (ledaže sociální důvody...). Ale možná to je jen alibistická konstrukce.

Ad Tomáš Pecina:
Ano. Ale navíc milionářské a erotické kluby nejsou dotovány státem. Naproti tomu, doktorův čas není zadarmo. I když za něj pacient přímo neplatí.

Radek Policar řekl(a)...

Ad Jan Petrov:
Zní to dobře, ale akorát bude jiný rozumný počet návštěv u onkologicky nemocného, který každý týden dochází do špitálu za účelem podání chemoterapie a jiný u zdravého, simulujícího nemakačenka.
A má to být lékař, kdo to bude posuzovat a narušovat tak potřebný vztah důvěry a nechat si nadávat, když usoudí, že je to už nerozumné, a zpovídat se vůči nadřízeným a vysvětlovat a zdůvodňovat?

Anonymní řekl(a)...

SP:

Cely pripad jen demonstruje, jake zlo vyvolava ve spolecnosti vmesovani se statu, tenotkrat pomoci ustavy, do zalezitosti, ktere statu neprislusi.
Zdravotni stav obyvatel neni veci statu a rozhodne by nemel byt uveden v ustave.

Ustava ma pojednavat o rozdeleni moci, o obrane obyvatel, o ochrane jednotlivcu pred zvuli jinych jendotlivcu a predevsim vlady a uredniku. Nema se plest do veci jako je zdravotnictvi. NAdela to vice skody nez uzitku.

Druhou veci je to, jak kdyz uz to v ustave mame, nahlizet na spor ohledne poplatku (coz je take smesne, nebot ty tvori cast cele reformy).
Soudce Nikodym jen ukazuje bidu nasich pravniku studovanych na nasich rakousko uherskych skolach prava. Jeho otazky, docela doterne byly jenom proto tak silne, nebot sam tak nejak zapomnel doplnit zaver odstavce 31, ktery hovori o podminkach, ktere stanovi zakon. Cili nic neustavniho na tom neni.

Krome toho, regulacni poplatek, je skutecne poplatkem regulacnim, tedy poplatekem usmernovacim. Usmernuje, kontroluje i treba pro budoucnost znalosti a povedomi o spotrebe sluzeb, ktere jsou v ustave "zadarmo". Poplatek nam rika, ze vybere li zarizeni XY tolik a tolik, musi pritom vykazat takove nebo makove cerpani penez ze zdravotniho pojisteni, ktere jiz tu poskytnutou sluzbu zaplati. Zkratka a dobre, regulacni polatek je poplatek za regulovani, protoze marna slava, stat prave podle ustavy zdravotnictvi reguluje.

Nebde li regulovat, nebudou regulacni poplatky. Odstarnte odstavce ze zbytnele ustavy, nebudete muset resit
regulacni poplatky.

Tomáš Němeček řekl(a)...

Pro pana Kleslu:

Asi bych nepsal, že výslech premiéra a ministra zdravotnictví byl „divadlo“, to je zbytečně pejorativní. Napsal jsem, že to bylo pěkné představení, tj. poučné a docela zábavné.
Hlavním smyslem bylo předvést intelektuální převahu soudců a dopředu naznačit publiku, jaké by mohly být důvody případného zrušení poplatků. Kromě toho: už v prvním nálezu k "batohu" ÚS kritizoval protlačení změn bez debaty -- teď předvedl pár příkladů, kolik slabých míst mohla debata odkrýt. (Nevím, jestli tam nehrálo roli i nutkání "objektivně vyvažovat": naposledy si takto ÚS podal Zdeňka Jičínského, takže chtě názorně předvést, že nefandí jen jednomu politickému táboru.)

Ale co tak průlomového a důležitého jsme se ve středu dozvěděli, že by to Ústavní soud nemohl během pár hodin do nálezu zapracovat?
Autoři reformy dostali férovou šanci předvést "ústavně konformní výklad" poplatků. Jak zde ironicky napsal Jan Petrov: není důležité, co to je, ale jak se to nazve. Jestli třeba premiér a ministr zkusí -- v duchu slovenského nálezu -- předstírat, že jde o poplatky za služby související se zdravotní péčí. Tu šanci ale propásli.

Použil jste výraz "politizace ÚS" -- rozumím, co myslíte, ale nezdá se mi to jako přesné slovo, spíš zavádějící. Tak už to chodí, že soud rozhoduje i o polarizujících "politických" otázkách, podle nichž se někdy lidé vymezují jako pravičák-levičák, liberál-konzervativec.
Przeident Klaus bohužel najmenoval do ÚS tolik bývalých členů parlamentu, až to vypadá, jako by jednali podle přání svých stran. Což je myslím vůči těm soudcům nespravedlivé: Pavel Rychetský nezastává určité postoje proto, že byl naposledy v ČSSD, ale opačně: protože zastává určité postoje, skončil v ČSSD. Ale občas se tomu souznění s názorem strany ani soudce neubrání. Krev není voda.
Doktorku Wagnerovou zase podle mě v této otázce ovlivňuje i její předchozí život v Kanadě (myslím, že kvůli zkušenosti s tamním Medicare se ptala, jestli by úsporu nepřinesl spíš systém jediné zdravotní pojišťovny). Od jednoho advokáta jsem zase slyšel, že manželka dr. Nykodýma je praktická lékařka v Říčanech -- odtud jeho důvěrná znalost systému.

Doktor Cepl zde napsal, že mu připadá jako detail, jestli rozhodnou teď nebo za týden. No jasně, z akademického pohledu to je nezajímavé, mě to také zajímá čistě z uživatelského důvodu: chci vědět, jak to dopadne. Proto se ptám, proč ani po druhém ústním jednání ještě nemají ústavní soudci dost informací k tomu, zda jsou poplatky v souladu s článkem 31 Listiny, nebo ne. Nemusejí provádět žádnou složitou komparaci, protože obdobný ústavní článek má jen Slovensko.

Odpověď na to, proč nerozhodli, je možná taková, že někteří soudci ještě potřebují čas na rozmyšlenou, zda se přidají k sedmi odpůrcům poplatků. Řekněme, že ti "někteří soudci" jsou dva bývalí poslanci KDU-ČSL. Protože i celá strana zrovna váhá.

Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, už mlčím.

Tomáš Němeček

Radek Policar řekl(a)...

Ad Tomáš Němeček:
Jen pro úplnost dodávám, že když jsem si svého času udělal průzkum ústav členských států EU, pokud jde o právo na bezplatnou zdravotní péči, tak jsem (kromě české a slovenské ústavy) našel ještě čl. 52 bulharské ústavy - zde nabízím jeho (relevantní) první tři odstavce:
(1) Citizens shall have the right to health insurance guaranteeing them affordable medical care, and to free medical care in accordance with conditions and procedures established by law.
(2) Citizens' medical care shall be funded by the state budget, by employers, through private and collective health-insurance schemes, and from other sources in compliance with the law.
(3) The state shall protect the health of citizens and shall promote the development of sports and tourism.

Anonymní řekl(a)...

byl jsem přítomen přímo jednání u ÚS a podle mého názoru určitě nebylo předvolání obou svědků bezpředmětné, neboť nabrhovatel poukazoval mj. i na legislativní proceduru a argumentoval nálezem ÚS o zákazu (omezení) přílepků a k tomu je objasnění původních intencí zákonodárce důležité..jenom se zrovna tenhle bod netěšil takovému zájmu soudců

Petr Urban řekl(a)...

Ty Balíkovy sugestivní otázky jsou nádherné (kolem 1. hodiny a 30. minuty).

peter brezina řekl(a)...

ad SP (ac obvykle nereaguji ani na takoveto poloanonymy - lidi, proboha, dyt se nestydte...):

ano, ustavne zcela konformni a ciste by bylo, kdyby tu Listinu pozmenili. Bezplatna zdravotni pece nepochybne neni neodstranitelnym zakladem demokratickeho usporadani. Ale kdyz to neudelali, meli povinnost vejit se do limitu, ktere jim ustavni poradek dava. Cca polovine obyvatel teto zeme to pravo zrejme jako nesmyslne nepripada.

Jan Klesla řekl(a)...

To Tomas Nemecek
Diky za odpoved. S Vasi analyzou nepolemizuji, ale souhlasim. Divadlem neni vyslech premiera a ministra, naopak za divadlo bych povazoval kdyby US rozhodl neprodlene po jejich vyslechu. Takhle je alespon nejaka hypoteticka moznost, ze se nad jejich slovy chteji soudci poradne zamyslet. Jsem optimista :-)

Martin Marek řekl(a)...

Přidávám odkaz na celý záznam jednání ÚS. Záznam jednání ÚS

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad T. Němeček:

Ono by nevadilo, jestli je Rychetský levicový nebo pravicový, ale subjektivně z něj mám pocit, že jako několik dalších soudců je značně náchylný ke stranickému nátlaku. Nemůže za to, jako politik je zvyklý určitým způsobem myslet, a ctí ho, že se sám pokusil naznačit svou nespokojenost s politisací Ústavního soudu, včetně úvah o vlastní resignaci.

Půjde-li to tak dál, můžeme mít do tří, možná pěti let Ústavní soud ve stejném stavu, jako jsou mediální rady: vše důležité si napřed dohodnou stranické sekretariáty a ty pak vydají příslušné pokyny svým soudcům.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl ad Tomáš Pecina:

I vaše námitka je mnohem podstatnější, než obavy o zdržování rozhodnutí. Se zdržením se prostě lidé nějak vyrovnají; změna celkového charakteru soudu směrem k "další sněmovně" je větší krok.

Před pár debatami Zdeněk Kuühn tvrdil, že největší zkouškou Ústavního soudu bylo rozhodnutí o daňové reformě, a já s ním souhlasil. Mýlili jsme se oba. Tohle může být bod změny celého vývoje této instituce, a teď jen je otázka, zda k lepšímu či k horšímu.

pp214 řekl(a)...

tak jsem viděl záznam a jsem fascinován tím, že v REGULAČNÍM poplatku za recept je i DPH, což ještě víc zatěmňuje, co to za poplatek vlastně je. Navíc u léků, aspoň jestli jsem to dobře pochopil, to je vlastně část ceny léku, která byla na základě nějakého složitého vzorce předem odečtena, aby pak byla k ceně léku přičtěna při jeho výdeji a zaplacena oproti jeho vydání.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad V. J. Cepl:

Bod zlomu vidím už v minulosti, ve stanovisku "Kinský" (Pl. ÚS-st. 21/05). Tam Ústavní soud vytvořil zcela umělou právní konstrukci, že účelem restitučního zákonodárství je legitimisovat vlastnictví státu (kterou E. Wagnerová ve svém disentu velmi případně nazvala "kopernikánským obratem"), jen aby vyšel vstříc zájmům exekutivy; šlo o příliš mnoho peněz a pak, bohužel, jde v této zemi – nikoli poprvé – právo a spravedlnost stranou.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
ač nejsem právník, dovoluji si vstoupit do této debaty. Omluvte tedy prosím mé laické vyjadřování a názory. Budu rád, když mě opravíte, zvláště, když to rozptýlí mé obavy.
Byla tu několikrát zmiňována otázka politizace Ústavního soudu. Domnívám se, že po formální a teoretické stránce by to u nás bylo ulehčeno tím, že soudci mohou být opětovně (i bezprostředně) znovu jmenováni, což je myslím konstrukce v rozvinutých demokraciích neobvyklá. To bylo myslím i důvodem, proč tomu chtěl svého času ministr Motejl svým návrhem ústavní novely zamezit.
Další věc, která se mi nelíbí, je, že ke zrušení zákona či jeho části je třeba 9 soudců a ne pouhé nadpoloviční většiny přítomných soudců. Vidím v tom dokonce určitou nerovnost stran sporu. Přináší to i další problém, kdy většinový názor (např. 8:7) nemusí být závazným právním názorem vysloveným v nálezu - tento problém byl tuším vzpomenut již v kauze volebních kaucí. Může se tak ale i stát, že pokud existuje tato většina 8:7, může konečné hlasování svými usneseními téměř libovolně oddalovat (zde si nejsem jist, zda opravdu libovolně a zda je to případ tohoto jednání ve věci poplatků). Další problém je v případě, pokud ÚS není zcela obsazen. Rovněž nemá vůbec smysl pro toho, kdo se dožaduje zrušení zákona, namítat podjatost některého soudce - může si tím jen uškodit.
Trochu se obávám i krajní možnosti zneužití slabého ústavního zakotvení ochrany ústavnosti. Zákonu o Ústavním soudu je totiž svěřeno nejen to, kdo může řízení vyvolat, ale i stanovení potřebné většiny pro rozhodování Ústavního soudu. Tento zákon je přijímán jako obyčejný zákon, nic tedy nebrání moci zákonodárné (a fakticky i moci výkonné mající za sebou 101 poslanců), aby zakotvila, že např. zrušení zákona je možné jen na návrh 101 poslanců nebo k tomu vyžadovat souhlas všech 15 soudců. I když by snad ÚS mohl vyvodit neústavnost takovéhoto zákona o ÚS, nemohl by být napaden dříve, než by byl vyhlášen (§ 66, odst. 1) - a pokud by byl tento zákon platný od vyhlášení, nemusel by ho mít šanci napadnout nikdo mimo zmiňovaných 101 poslanců, a ÚS by se jím musel řídit a stal by se tak "bezzubým".
Nevím taky, co si mám myslet o tom, že soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu zrovna Senátu, tedy části moci zákonodárné, ve srovnání s postupem trestního stíhání u poslanců a senátorů. Není obvyklejší vyžadovat souhlas samotného Ústavního soudu?

Luděk Belán

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Souhlasím s Tomášem Pecinou v tom, že Julínek nemohl říct, že za ten poplatek pacient někdo dostává. Přišlo mi, že soudce otázku klade především proto, aby do svého (doufám) disentu mohl napsat, že i ministr přiznal, že se jedná o narušení bezplatnosti zdravotního systému (přesto se mohl vykrucovat inteligentněji...).
Já osobně jsem si pro sebe otázku bezplatnosti mimochodem vyřešil tak, že vzhledem k tomu, že poplatky nejsou v žádné souvislosti s náklady zdravotního systému na daný výkon, náš zdravotní systém zůstává bezplatným. I když pan profesor Jičinský by mi nepochybně vysvětlil (jako jsem se u státní zkoušky, v surreálném okamžiku výkladu autentického, dozvěděl, že Listina negarantuje soukromé vlastnictví), že čl. 31 jakékoli přímé platby ve zdravotnictví jsou protiústavní.
Můj hlavní problém je s tím zrušením by byl v tom, že by soud vstoupil do každodenní politiky. Tento druh vylaďování systému, který vylaďování nepochybně zaslouží by, podle mého, měl být de minimis soudních zásahů - pokud nedojde k jasnému excesu. Nechť poplatky zruší příští koalice...

Radek Policar řekl(a)...

Ad Jakub Kocmánek:
Jak jste přišel na to, že "poplatky nejsou v žádné souvislosti s náklady zdravotního systému na daný výkon"?
Ministr zdravotnictví u soudu řekl, že když připravovali úhradovou vyhlášku (vyhláška č.383/2007 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění a regulačních omezení objemu poskytnuté zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro rok 2008), tak předpokládanou sumu vybranou z titulu regulačních poplatků v tom zohlednili. Tedy dospěli k nějaké částce, kterou by v roce 2008 měly za svoji práci obdržet jednotlivé typy zdravotnických zařízení, a tuto částku ponížili o předpoklad vybraných regulačních poplatků a tento výsledek se objevil v úhradové vyhlášce.
Není z toho tedy jasné, že regulační poplatky jsou skrytou platbou za zdravotní péči?
Regulační poplatek může být vnímán na jednu stranu jako "pouhých" 30 / 60 / 90 korun z kapsy pacienta, ale na straně příjmů zdravotnických zařízení to např. u fakultních nemocnic činí miliony ročně a znám jednu, která je díky tomu aktuálně v černých číslech.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Radek Policar: Vy dokazujete, že ten poplatek byl nějak začleněn do systému financování zdravotnictví. Nic to ale nemění na principu, že zdravotní péče musí být dostupná pro každého bez platby odpovídající nákladům daného výkonu.
Zaplatím 30 korun za návštěvu u obvoďáka, který se mi z rychlíku podívá do krku a předepíše paralen (náklady pro zdravotní systém minimální už proto, že platby obvodním lékařům jsou založeny, pokud vím, na paušálu za počet zapsaných pacientů). Stejně tak zaplatím 30 korun za tři hodiny psychoterapeutického úkonu za který pojišťovna zaplatí stovky korun...
Pokud, nedej přírodo, mě potká nějaká opravdu hrozivá choroba, moje léčba bude stát stovky tisíc a já za jednotlivý úkon zaplatím 30 korun - nemluvě o tom, že platby nad 5000 korun mi budou vracet.
Ten poplatek je zcela zjevně regulační v tom, že nutí lidi, aby si uvědomili, že zdravotní péče NENÍ zdarma - je mimořádně drahá, nicméně náklady, které by si sám nemohl dovolit zaplatit téměř nikdo, nijak proporcionálně nepřenáší...

Anonymní řekl(a)...

*7*

"Stejně tak zaplatím 30 korun za tři hodiny psychoterapeutického úkonu za který pojišťovna zaplatí stovky korun...Pokud, nedej přírodo, mě potká nějaká opravdu hrozivá choroba, moje léčba bude stát stovky tisíc "

Kubo, ta navaznost je kouzelna. :o)

*7*

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Známe se, sedmičko? Co je na tom tak kouzelného? Klinická psychologie je oblast (možná jediná), kde mám konkrétní předtavu o platbách, proto ji uvádím, jako příklad.

Radek Policar řekl(a)...

Ad Jakub Kocmánek:
1. Má slova reagovala na vaše o tom, že poplatky nejsou v žádné souvislosti s náklady zdravotního systému na daný výkon.
2. Nyní již nehovoříte o platbě související s náklady, ale o platbě odpovídající nákladům daného výkonu. To je ale argumentace politická, nikoli právní de lege (resp. constitutione) lata.
Mám za to, že snad nikdo zde neargumentoval proti jakémusi regulačnímu prvku v přístupu ke zdravotní péči, ale ta debata je o ústavní konformitě zcela konkrétních částí zejm. zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Radek Policar:
Zdá se, že můj vnitřní pohled není z vnějšku tak samozřejmý, jak se zdá mně samému - mea culpa :).
Jednak tedy na tom, že poplatky nejsou v žádné souvislosti s náklady zdravotního systému na daný výkon bychom se snad mohli shodnout? Ve smyslu, že se platba nemění ať už je výkon jakkoli drahý? No a to je podle mého relevantní pro úvahu, zda-li zůstává zdravotnický systém bezplatný.
Pokud pacient proporcionálně nenese náklady svojí péče, které jak se pokouším ukázat jsou u nebanálních zákroků mimořádné (naprosto mimo možnosti většiny lidí), pak ten systém podle mého bezplatný zůstává.
Dokonce lze poplatky vnímat jako nutnou podmínku toho, aby bezplatný mohl zůstat (plýtvání je třeba zabránit a peníze jsou vždycky nejefektivnější) a tím spíš jsou tedy jsou platby ústavně konformní.
Proč je to argumentace politická a nikoli právní? I pokud neopouštím gramatický výklad, musím si definovat pojem "bezplatný", pokud je kvalifikován tím, že se celá akce odehrává v systému zdravotního pojištění (kde lidé platí) a navíc je tento pojem kvalifikován tím, že ho provede zákon. Domnívám se prostě, že ta věta jako celek zakazuje přenášení poměrné části nákladů na pacienta.

Radek Policar řekl(a)...

Ad JK:
Pokud tedy rozumím, pak říkáte, že když strávím měsíc v nemocnici a zaplatím za regulační poplatky 1800 Kč (které se mimochodem nezapočítávají do pětitisícového limitu), pak vzhledem k celkovým nákladům na péči o mě byla ta péče vlastně bezplatná čili jsem nic nezaplatil.
Zatímco já vnímám slovo bezplatná jako bez platby čili s nulovou spoluúčastí, vy jej vnímáte tak, že znamená nepřenášení proporcionálních nákladů (a kolik to je?) na pacienta.
Stojí-li roční náklady na biologickou léčbu onkologického pacienta milion korun a systém bude chtít, že zaplatí třista tisíc jinak nic, je to už přenášení poměrné části nákladů na pacienta? Pokud ne, tak kde je ta míra? Neznamená náhodou bezplatná fakt bez jakékoli platby (což mimochodem říká i stále platný § 11/1 d) zákona o veřejném zdravotním pojištění)?
Mimochodem to, jestli je zavedení regulačních poplatků nutným opatřením k zachování bezplatnosti celého systému sledovala svým dotazem na to, proč nebyly až na jednu zrušeny zdravotní pojišťovny, i Eliška Wagnerová, což však, jak se ukázalo v dnešních Otázkách VM, nepochopil ani ministr spravedlnosti.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Myslím, že klíčem je tu opravdu slovo "bezplatná", resp. "bezplatná na základě veřejného pojištění".

Pomiňme, že je to oxymoron (bezplatná je ve skutečnosti tak, že se z poplatníka zdravotního pojištění kouří) a snažme se najít přijatelný výklad.

Nejpřirozenější mi připadá takový výklad, že bezplatnost péče znamená zákaz vyžadovat od konsumenta zdravotnických výkonů jiné než solidární příspěvky (vyloučena jistě není platba za nadstandard nejrůznějšího druhu), neboli, řečeno mathematicky, že příspěvek poplatníka do systému nesmí být funkcí spotřebované péče.

V tom případě je ale protiústavní vše, co princip poplatnické solidarity popírá, a tedy i jakékoli regulační poplatky. Argumentovat tím, že se ve skutečnosti platí za něco jiného, nezdravotnického nebo nelékařského, je mi nejeví jako dostatečně relevantní, a označil bych to za výklad in fraudem constitutionis.

Shora předestřený výklad, zdá se mi, zastává i Nykodým, a proto má jednoznačnou logiku jeho otázka, co je protiplněním za regulační poplatek. Pokud toto "něco" má charakter zdravotní péče, je nutno dovodit, že regulační poplatek je protiústavní.

Výklad Listiny, který by naopak regulační poplatky umožnil, bude, řekl bych, dosti kostrbatý a velmi těžko se vypořádá právě s požadavkem na bezplatnost zdravotní péče. Testem zde je, zda by měla příslušná pasáž odlišný význam, kdyby se v ní o bezplatnosti nehovořilo, tj. kdyby v čl. 31 Listiny stálo, že občané mají právo na lékařskou péči na základě veřejného pojištění. Nenalezneme-li takového rozdílu, nelze než takový výklad označit za málo přesvědčivý.

Anonymní řekl(a)...

"Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči za podmínek, které stanoví zákon."

Výklad A) Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči a ta se poskytuje za podmínek, které stanoví zákon.

Výklad B) Zákon stanoví podmínky, za kterých mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči.

Zdá se, že někteří preferují výklad A) a někteří výklad B). Přitom výklad B) připouští jakékoli zákonné omezení práva na bezplatnou péči.

Tomáš Sobek

Tomáš Pecina řekl(a)...

Ad T. Sobek:

Tak dobře, aplikujte "Pecinův test". Čím se v případě výkladu sub B výsledek liší od situace, když adjektivum "bezplatný" vynecháte?

Radek Policar řekl(a)...

Ad TS:
Já se ztotožňuji s oběma výklady, ale mám za to, že i v případě výkladu B musí zůstat nějaká zdravotní péče bezplatná, přičemž mám zato, že když "v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče" tedy nikoli explicitně za zdravotní péči platím byť třícet korun, tak již není bezplatná.
Pokud by platilo tvoje "Přitom výklad B) připouští jakékoli zákonné omezení práva na bezplatnou péči.", tak by nedávalo smysl proč ústavodárce vůbec hovoří o bezplatné zdravotní péči.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Přesně tak, výklad B) sklouzává do kategorie "nechceme slevu zadarmo", příp. zákona, kterým se stanoví podmínky pro provozování hracích automatů tak, že jejich provozování je zakázáno.

Tomáš Pecina řekl(a)...

...a navíc, hovoří-li Listina o zdravotní péči bez rozlišení, je povinností široký výklad a musí jít zásadně o veškerou nezbytnou zdravotní péči – zpoplatnit lze pouze nadstandardní výkony nebo služby.

Anonymní řekl(a)...

Ad Radek

Výklad B) říká, že zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči. Pokud zákon řekne, že za žádných (resp. za nesplnitelných)podmínek, tak je to v souladu s výkladem B), ale není to v souladu s výkladem A).

Výklad B) je možný, ale netvrdím, že je rozumný.

Tomáš Sobek

Radek Policar řekl(a)...

Ad TS:
Tvé vysvětlení dopadů výkladu B mi vzhledem k tomu, že v tvém těle bije srdéčko logika, bylo zcela jasné.
Jak říkáš, za jistých okolností to může být výklad nerozumný, a já mám za to, že navíc i nesprávný, neboť v mém těle bije trošku jiné srdce:-)

Jan Petrov řekl(a)...

Děkuju Tomáši Sobkovi za koment z 19:11, který vylepší debatu. Možnosti výkladu A) a B) jsem si uvědomoval, ale ne zcela jasně.

(Právní logika sice není bezprostředně použitelná, ale disciplinuje nás v jemném rozlišování a explicitním vyjadřování: tak, abychom dobře věděli, o čem se vlastně polemizuje, a abychom polemizovali všichni o tomtéž. Styl prof. Přibáně považuji za škodlivý proto, že -- přes časté používání slova "diskurs" -- nevede k produktivní diskusi.)

Pokud bychom přijali výklad B (zákon libovolně stanoví podmínky, za jakých se poskytuje zdravotní péče), pak by
1/ bylo vůbec zbytečné uvádět čl. 31 v Listině
2/ vznikala otázka, proč se v čl. 31 vyskytuje slovo "bezplatně".

Proto upřednostňuji výklad A (každý má právo na určitý rozumný objem bezplatné lékařské péče; podrobnosti stanoví zákon.) Myslím si tedy, že je v rozporu čl. 31 Listiny takový zákon, podle kterého se hradí KAŽDÝ zdravotnický úkon. A to i takový zdravotnický úkon, který musí využít téměř každý pacient -- vyšetření lékařem.

Nemuselo by vést k porušení čl. 31 Listiny (viz výše), pokud by každý měl každý právo jen na určitý rozumný počet bezplatných vyšetření.

Rozumím-li Jakubovi Kocmánkovi dobře ("vzhledem k tomu, že poplatky nejsou v žádné souvislosti s náklady zdravotního systému na daný výkon, náš zdravotní systém zůstává bezplatným"): pokud by zákon stanovil, že pacient platí za každé ošetření 100 Kč Jakubu Kocmánkovi, čl. 31 Listiny by nebyl porušen.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Radek Policar: Ten poplatek za pobyt v nemocnici vnímám řekněme, jako příspěvek na stravu... A věru mi mohou připadat zvláštní ti kojenci a osoby v komatu...
Na druhou stranu, pokud srovnám poměr mezi tím, co člověk zaplatí a co za jeho léčení zaplatí systém, skutečně se domnívám, že péče jako taková zůstává bezplatná.
Tři sta tisíc se vynořilo kde? (Rok poplatků za pobyt v nemocnici je 22 tisíc) Pokud jste odvodil tuhle částku od nákladů na léčbu, pak v takovém případě už systém samozřejmě bezplatný není. Bezplatnost vidím právě v tom, že člověk s leukémií zaplatí stejně, jako člověk, kterému budou muset vypumpovat žaludek, protože požil muchomůrku zelenou (pokud si budou vyzvedávat stejný počet receptů a zůstanou stejně dlouho v nemocnici...).

Tohle ustanovení listiny je zjevně politické, stejně jako konkrétní zakotvení práv na majetek, která podle prof. Jičínského umožnují takřka libovolné znárodňování výrobních prostředků, proč tedy neumožnit jeho výklad v rámci většinového politického přesvědčení? Výkladem nemyslím, vláda řekla, že každý zaplatí třetinu nákladů, tak je to v pořádku, ale proces poměřování práv, opatrného hodnocení důvodů a dopadů (aby nebylo řečeno, že jsem ústavní nihilista).

Jediná zdravotní pojišťovna... V Británii to tak pojali a mají ještě větší problémy, než my. Více pojišťoven nepochybně zvyšuje transakční náklady systému, na druhou stranu to je jenom kýchnutí do Šumavy proti tomu, co se ročně vyhodilo za paraleny, pokud byly "zadarmo"... Jinak řečeno regulační poplatky mají řešit problém, který nemá s počtem pojišťoven nic společného.

Jan Petrov: Dovolím si tvrdit, že systém, který navrhujete vy (přestože bych proti němu celkem nic neměl - tedy alespoň než splatím byt), by byl protiústavní. Rozhodně jsem neměl v úmyslu abstraktně prohlásit, že jakákoli platba, jejíž výše nemá vztah k nákladům za zdravotnický úkon je ústavně konformní. Jedná se o zásah do ústavního práva a tedy předpokládám, že budou uváženy všechny okolnosti té platby. Musí být smysluplná, musí být v takové výši, aby více, než je nutné k dosažení svého legitimního (?) cíle, neomezovala přístup ke zdravotnické péči atd... Působí to na mě tak, že není prima facie protiústavní, pokud nemá hodnotovou souvislost s daným zdravotnickým úkonem...

Matěj Šuster řekl(a)...

Jistá analogie je tu i s kauzou Pl.ÚS 35/93 (otázka nepodmíněnosti práva na bezplatné základní a středoškolské vzdělání dle Listiny):
------------

V projednávané věci jde o otázku, zda právo na bezplatné základní a středoškolské vzdělání má nepodmíněnou povahu, či zda v této oblasti má své zákonné opodstatnění i výjimka, v daném případě uvozená vedlejší podmínkovou větou, "nestanoví-li zákon jinak". Na tuto otázku dává jasnou odpověď především Listina základních práv a svobod, která vzhledem k článku 112 odst. 1 Ústavy ČR je součástí Ústavního pořádku České republiky a která
sama v ustanovení článku 33 odst. 2 přiznává občanu jako jedno z jeho základních práv též právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách.

Ve smyslu ustanovení článku 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených Listinou pouze zákonem, při použití tohoto ustanovení musí však být šetřena podstata a smysl základních práv a svobod (článek 4 odst. 4 Listiny). I když podle článku 41 odst.
1 Listiny také práva uvedeného v článku 33 odst. 2 Listiny, tj. práva na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí, lze sotva mít za to, že s šetřením mezí základních práv a svobod by ještě byla slučitelná zákonnou výjimkou zpochybněná nepodmíněnost práva na bezplatné základní a středoškolské vzdělání.
-----------

Pravda, v našem případě je to komplikovanější o to, že čl. 31 Listiny (na rozdíl od čl. 33/2 Listiny) navíc dodává "za podmínek, které stanoví zákon", což by mohlo naznačovat, že jde na rozdíl od "práva" zakoveného v čl. 33/2 o "podmíněné právo". :o) Spíše ale "ústavodárce" mínil jen jinými slovy říci totéž, co již beztak říká v čl. 41/1 Listiny.

Každopádně fixovat v ústavní rovině konkrétní způsob financování zdravotní péče je imho velmi zhovadilé. :o((((((((((

Radek Policar řekl(a)...

Ad JK:
"Ten poplatek za pobyt v nemocnici vnímám řekněme, jako příspěvek na stravu... "
Nemyslím, že je důležité, jak to z nějakého mně neznámého důvodu vnímáte vy a proč jste si vybral zrovna stravu. Podstatné je, jak je tomu ve skutečnosti.
"Bezplatnost vidím právě v tom, že člověk s leukémií zaplatí stejně, jako člověk, kterému budou muset vypumpovat žaludek, protože požil muchomůrku zelenou..."
Vy fakt vnímáte slovo "bezplatný" ve významu platit tolik, co někdo jiný? Na které jazykové škole Vás tak špatně naučili český jazyk?
K jedné zdravotní pojišťovně - V. Británie není systém jedné zdravotní pojišťovny. V USA mají více pojišťoven a pojistných plánů než ČR a taky očividně nevyhráli. Vaše srovnání toho, kolik by stálo ušetřit z titulu zrušení devíti zdravotních pojišťoven, a ušetřit, když nebude paralen na předpis, nevychází z reálných čísel. Nicméně obojí je o navýšení příjmů zdravotnictví a je tedy srovnatelné.

Petr Urban řekl(a)...

V UK mají státní zdravotnictví – NHS.

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Pane Policare, věřím, že Vám ten zákon šlape na kuří oko, ale já ho nepsal ani neschvaloval, pokuste se proto prosím nevylévat si zlost na mě...

Bezplatný proto, že ten poplatek nevidím, jako poplatek za péči jako takovou. Berte mě tedy jako disentujícího diskutéra. Nemám potřebu přesvědčovat o stejném názoru odpůrce poplatků.

Zdá se mi, jak píše pan Šuster, mimořádně zhovadilé, pokud si se v ústavě zabetonuje nějaký konkrétní politický postoj (v rámci běžné pluralitní, sociální a nevím jaké demokracie) a ústavní soud pak ho vynucuje. Pokud existuje možnost výkladu, která připouští běžnou politickou práci s běžným politickým problémem řízení státu, ÚS by dané ustanovení podle mého měl vykládat tak, aby tu běžnou dispozici, která v rámci možnosti šetří práva občanů, umožnil.

K Velké Británii, NHS je podle vás co? Není to klasická pojišťovna, ale je to jediný systém financování veřejného zdravotního pojištění. Jedná se odlišný problém. Dovedu si představit, že sloučit pojišťovny by ušetřilo peníze - udělejme to! Ale zastavme také plýtvání, jehož se dopouštějí uživatelé péče. Jedná se o dvě úspory, které nezáleží jedna na druhé. Jedna druhou nevylučují.



(Marně přemýšlím, co všechny na mém stylu tak dráždí... :) )

Radek Policar řekl(a)...

Očividně si nerozumíme. Onen zákon mně na kuří oko nešlape a ani nejsem politickým odpůrcem regulačních mechanismů ve zdravotnictví na straně poptávky.
To, nad čím se s rozpaky pozastavuji, je zcela konkrétní právní úprava regulačních poplatků, jak byla přijata v ČR.
Je mi líto, že se domníváte, že si na vás vylévám zlost, ale popravdě netuším, jak jsem tento pocit u vás vyvolal. Nicméně když mi přijde některé vaše tvrzení jako nesprávné, reaguji. Když s vámi někdo nesouhlasí nebo vás upozorňuje na nesprávné tvrzení, není to nutně o vylévání si zlosti.
Napsal jste: "Zdá se mi mimořádně zhovadilé, pokud si se v ústavě zabetonuje nějaký konkrétní politický postoj a ústavní soud pak ho vynucuje." A není náhodou to, co kritizujete, prací Ústavního soudu podle platného právního řádu? Opět mám za to, že používáte politické argumenty v právní debatě čili vy de lege ferenda, já de lege lata.
Pokud jde o bezplatnost, pak nesouhlasím s vaším postojem, že zaplatím-li povinně několik stovek či tisíc korun tzv. "v souvislosti" se zdravotní péčí, že je to bezplatná zdravotní péče. Slovo bezplatná je celkem lehce srozumitelné slovo a neměli bychom ho používat ani v případě služby, za kterou platíme byť třeba třicet korun. To by bylo prostě prznění jazyka.

Matěj Šuster řekl(a)...

Mimochodem, pokud bych byl ústavním soudcem, byl bych v této věci mimořádně rozpolcený: na jednu stranu jsem přesvědčen, že vláda by měla mít možnost, aby dolaďovala systém financování zdravotní péče např. prostřednictvím regulačních poplatků, na druhou stranu se mi zdá, že jestli čl. 31 Listiny vůbec něco smysluplného říká, pak je to následující:

"Občan má právo konzumovat ten okruh zdravotní péče, který je financován ze systému veřejného zdravotního pojištění, aniž by byl povinen platit cokoli jiného kromě pojistného."

Materiálně navíc ten článek zřejmě dlužno vykládat i tak, že standardní zdravotní péče by měla být finacována na základě zdravotního pojištění.

Nicméně zrušení regulačních poplatků je natolik vážný zásah do vládní politiky, která by měla být plně legitimní, že bych asi dal přednost postupu slovenského ústavního soudu a vyložil bych čl. 31 tak, že zákonodárce může zavést regulační poplatky, ty ale nesmějí být konstruovány tak, aby pro některou kategorii občanů představovaly reálnou bariéru v přístupu k potřebné zdravotní péči.

Myslím si, že účelem čl. 31 Listiny stejně je (nebo by mělo být) spíše to, aby pro všechny občany bez rozdílu příjmu a majetku byla potřebná zdravotní péče ekonomicky dostupná. Tento výklad ponechává zákonodárci na výběr, jakým konkrétním způsobem tento účel naplní.

Asi bych holt byl příliš "politický ústavní soudce". :o)

Jakub Kocmánek řekl(a)...

Radek Policar: Tedy se omlouvám, příliš vyhroceně jsem si vyložil onu formuli o jazykové škole.
Zatím jsem byl právně vychováván v přesvědčení, že se v právním předpisu - tím více ústavním - nelze upínat na jednotlivá slova a jejich izolované významy. Domnívám se, že čl. 31 lze interpretovat tak, že naše úprava poplatků je ústavně konformní.
Svou úvahu o roli ústavního soudu považuji za platného práva se týkající. Ústavní právo se pohybuje na rozhraní politiky. Ústavní soud hraje nějakou roli v rámci našeho právního systému, je na něm, kam se postaví a já říkám, že pokud se k ústavní garanci tohoto druhu postaví takto, není to zdravé, není to dobré a není to v pořádku.
Říkáte, že je to role ÚS podle platného právního pořádku, ale copak existuje norma, která by definovala správnou míru soudního aktivismu? V téhle oblasti by se podle mého měli pokusi to "Solange"...

Jinými slovy concurring opinion s předposledními dvěma odstavci Matěje Šustera.

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

Omlouvám se, že se obracím od merita věci (kterému moc nerozumím a jeví se mi být pro zdravitního laika dost neprůhledné k tomu "diskursu".

Protože stále ještě nic nebrání Ústavnímu soudu, aby vystřihl nakonec rozumné a pěkně zdůvodněné rozhodnutí, čímž všem pochybovačům vytře zrak.

Co ale podle mne zahladit nelze, a otevřelo dveře jistým pochybám, je procedura:

1) Připadám si tak trochu jako zrádce svých vlastních zásad (že totiž jde vždy především o věc, o proces až v druhé řadě), když se tu dovolávám procesních zásad, a dokonce mám tendeci souhlasit v lecčem s doktorem Rychetským. Nicméně musím. A překvapeně zjišťuji, že nejsem rozhodně sám; ctihodných pochybovačů se vylíhlo hned několik.

2) "Politizace" není přesné slovo; Ústavní soud ze své podstaty projednává politické kauzy. Tomu se jaksi nelze vyhnout. Ani tomu, že soudci mají nějaké politické názory. Nejde ani tak o to, CO se projednává, ale JAK se to projednává.

3) "Diskurs" na univerzitě nebo v politice je veden naprosto odlišnými metodami, než to, co se děje u soudu. Především to není učené vyměňování názorů mezi rovnými stranami; ani drsný intelektuální box politických předáků; vtip soudního řízení je v tom, že normální diskurs SELHAL, a soudní řízení je následné havarijní řešení konfliktu.

4) K čemuž soudní řízení vyniká řadou zvláštností, v akademické debatě neslýchaných; například strany se vůbec neobrací k sobě navzájem (neb to zjevně nemá smysl), ale odděleně přednášejí soudu svoje stanoviska. Soudce není jen moderátor, ale jeho slovo je závazné. A pokud k nějaké interakci dochází - třeba výslech svědka, třeba - pak jde i v tomto případě o jednostrannou záležitost; cílem je ze svědka vytáhnout, co ví o věci (co viděl a slyšel, ne co cítí a jaké má stanovisko); toť jediný povolený a rozumný smysl otázek na něj.

5) Tudíž je nepřijatelné se svědkem jakkoli polemizovat, přesvědčovat ho, poučovat nebo zkoušet z jiných témat (zejména právních) - to vše nepohne řízením ani o milimetr k cíli. Stran právních exhibic tu máme zástupce stran a jejich úvodní a závěrečné řeči; právní názor svědka je nedůležitý; a právní názor soudce k meritu je přímo nevhodný.

6) Takže pokud se mi nezdá ono soudní řízení, celkem nechávám otevřeno, jak soud rozhodne a co si myslím o věci (můj názor je ostatně také dost nezajímavý), ale mám obavy o FORMU.
Soud nikdy nemůže dobýt přesvědčivé autority v otevřeném diskursu se stranami; tím se soudci mění v řadové poslance a senátory. Úkol soudce je jiný; má znát právo, a posoudit věc podle práva (v daném případě Ústavy).
Nebezpečí obiter dictum, o kterých tu již byla řeč vícekrát, že "rozmělňují podstatu", tu je dovedena ještě o několik kroků dál.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Abstraktní přezkum ústavnosti zákonů má blíž k nespornému než ke spornému řízení, a v něm lze poněkud volnější pojetí procesního diskursu omluvit. Při rozhodování o péči o dítě lze také účastníkovi položit otázku typu, jak si představuje, že se bude o Aničku starat, ačkoli to stricto sensu není dotaz směřující ke zjištění skutkového stavu.

Souhrnně k předchozím příspěvkům bych zopakoval, že se mi vytrácí fokus na slovo "bezplatný" v Listině. Vykladači tu zjevně dospívají k závěru, že čl. 31 Listiny říká, že má existovat jakési veřejné zdravotní pojištění, a zákon stanoví, jaká péče bude hrazena z něj a jakou si bude každý pacient hradit sám.

Ačkoli nelze vyloučit, že Ústavní soud se k takovému výkladu nakonec oportunně přikloní, jde o značně deformovaný výklad záměru ústavodárce i dikce Listiny. Přece jen, aby se sociální práva z Listiny vypouštěla tímto způsobem, mi připadá ne zcela důstojné a hlavně nebezpečné, protože po nich mohou přijít i jiná, důležitější práva.

Anonymní řekl(a)...

Ad fokus na slovo "bezplatný"

Když mě žena přistihne s jinou ženou v posteli, tak si se mnou taky nebude povídat o možných výkladech slova "nevěra".

Tomáš Sobek

Martin Bílý řekl(a)...

Tomáši, víš, že já jsem jednoduchý člověk, s takovými dilematy na mě nechoď:-)
Rozumím tomu jako bezplatnému parkování za manipulační poplatek 30 Kč za příjezd a pak totéž denně. Nebo jako polévka v Armádě spásy zadarmo (poplatek za obsloužení 30 Kč). Nebo jako když v románu 1984 "zvýšili" příděl čokolády na 200g (z původních 300g). Normální politická lež.
Jinak já jsem pro zavedení poplatků (dokonce hrazené zdravotní péče a komerčního pojištění), ale ten výklad slova "bezplatně" jako "skoro zadarmo, jen s manipulačním poplatkem" mě také nenechává klidným...

Anonymní řekl(a)...

Vojtěch J. Cepl:

On už to řekl někdo o něco výš - problém je v tom, že ustanovení v Listině je dočista nemožné a nereálné.
Zdravotní péče nebyla nikdy bezplatná ani vteřinu.

Takže tím se vlastně celou dobu pohybujeme v rovině právnických výkladů nemožného. Otevřeně a laicky - v rovině lži.

Můžete si vybrat, jestli je větší lež, že "bezplatné" je "s manipulačním poplatkem", "s doplatkem za částečně hrazený lék", "s platbou za zdravotní pojištění" a nebo konečně "s přímo hrazenou platbou" například u zubaře nebo v kosmeťáku.

To je tak, když si někdo myslí, že do Listiny se dá napsat cokoli, co si zamane.

Anonymní řekl(a)...

*7*

Stejně jako základní vzdělání...?

*7*

Petr Urban řekl(a)...

Chtěl bych říci, že bezplatností zdravotní péče se vždy myslela bezplatnost v okamžiku spotřeby.

Petr Urban řekl(a)...

Taky bych chtěl připomenout § 115b al. 1 císařského patentu č. 227/1859 ř. z., jímž se vydává a od 1. května 1860 počínajíc v působnost uvádí řád živnostenský pro celý rozsah říše (kromě správního obvodu benátského a Vojenské hranice), ve znění pozdějších předpisů: "Společenstva mohou se usnésti, že jejich členové jsou povinni pojistiti se na nemocenské, na bezplatnou pomoc lékařskou, na poskytování lékařů, nebo na takovéto podpory spolu s pohřebným."

Tomáš Pecina řekl(a)...

Není nad vhodnou citaci zákonného textu, i když cosi mi napovídá, že ještě přesvědčivější by bylo něco z Koldínovy doby.

Petr Urban řekl(a)...

Via T. P. OFF TOPIC. Ústavní soud se 20. března 2008 vážným způsobem zabýval lidskými právy České republiky. Sice ústavní stížnost odmítl, ale lze se nadít, že nebude trvat dlouho a přizná České republice právo na život.

Petr Urban řekl(a)...

Podle ČTK ústavní soud včera rozhodl ve věci sp. zn. Pl ÚS 2/2008, v NALUS samozřejmě nic není. Jak dlouho ještě tam nic nebude?

Matěj Šuster řekl(a)...

Musím říci, že včerejším rozhodnutím ÚS jsem šokován a považuji jej za vyloženě idiotské. Mají snad všechny ty evropské země, které mají zavedenu tu či onu čekací dobu, v očích našeho ÚS rovněž nikoli "příměřené hmotné zabezpečení při pracovní nezpůsobilosti" (podle tohoto přehledu jde o 13 z 18 evropských zemí, ppřičemž nejčastěji bývá právě třídenní)? Tvrzení, že kvůli odebrání cca 450 Kč za tři dny pracovní neschopnosti se hmotné zabezpečení při pracovní neschopnosti stává "nepřiměřeným", je vskutku kuriózní. Navíc kdyby neexistovalo státní nemocenské "pojištění", lidé by si dozajista nepojišťovali proti událostem, jejichž občasný výskyt je vysoce pravděpodobný, snadno předvídatelný a je spojen s triviálními riziky (= výpadek příjmů při krátké nemoci). Tyto události by řešili tvorbou finančních rezerv.

No nic, těším se, až si přečtu "odůvodnění" tohoto zparchantělého verdiktu.

iv řekl(a)...

Já jich vidím 15 z 18 - ve dvou případech je to schované dále v textu.

Petr Urban řekl(a)...

Myslím, že ten verdikt nemá cenu vůbec kommentovat, dokud se nebudeme konečně moci seznámit s jeho plným textem.

peter brezina řekl(a)...

hm, ted se konecne divam na cely ten vyslech. Zatim jsem "absolvoval" premiera. Muze mi prosim nekdo vysvetlit, cim prispeli soudci US k politizaci onoho jednani? Opravdu se snazim byt objektivni, ale nemohu si pomoct, JEDINY clovek s politickym slovnikem a projevem (az na dve repliky poslance Haska na hrane a te pani po nem - bohuzel neznam - taky) tam byl pan premier. I na zcela primitivni otazku "byly na jednani vlady predlozeny tisky cislo ..." odpovida "tech veci bylo mnohem vic ... blablabla". (tim blablabla to nechci znevazovat). To, ze pan premier stoji pri kladeni otazek k zastupcum navrhovatele chrbtem (vice-mene), je vlastne spise usmevne...

Mam-li rict sve mineni, soud byl k panu premierovi (pravda, i k zastupcum navrhovatele, to vsak v daleko mensi mire) MIMORADNE shovivavy. Svedek (ted slysim uz i pana ministra, tudiz svedci) OSTENTATIVNE IGNORUJE (i zcela jednoznacne) otazky a patla propagandu. Opakuji, ze obecne za poplatky ve zdravotnictvi jsem. Je ovsem nutno je zavest ustavne konformnim zpusobem a toto zavedeni rovnez pred ustavnepravni kritikou uhajit. To co momentalne (s odstupem) slysim, tomu rozhodne neodpovida.

A uplne na okraj: zrovna jsem se dostal (opet) k te casti, kde se pan ministr chlubi tim, ze ten poplatek v lekarnach je zatizen DPH. Tak to mi prosim nekdo vysvetlete, co to je proboha za "poplatek", tudiz dan, kdyz se z nej plati DPH (a spotrebni dane mi sem neplette, kdyz tak opravdu kvalifikovane :)
Jo a dalsi vec (jak tak posloucham ;) : takze o ocekavane vynosy z poplatku se snizily platby pojistoven zdravotnickym zarizenim. Ehm, bezplatne zdravotnictvi na zaklade zdravotniho pojisteni??!!!

a uplne na konec: za nejlepsi hlasku (zatim) povazuji tuto konverzaci (bez titulu a pod.):
Nykodym: "... a ja se ptam: za co?"
Julinek: "...je to danove uznatelny prijem..."

soud je opravdu setril... (az doposloucham, vyhodnotim nejlepsiho "tazatele" :o)

Matěj Šuster řekl(a)...

Tak již bylo zveřejněno plné znění nálezu ÚS ve věci Pl ÚS 2/08 - návrh na zrušení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, oblast sociálního zabezpečení:

Relevantní část odůvodnění:
___________________

63. Podle názoru Ústavního soudu je návrh v této části důvodný, protože zrušení poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Změna ustanovení § 15 odst. 1, 3 v § 16 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších zákonů, odebírá všem zaměstnancům v pracovní neschopnosti či karanténě nárok na nemocenské dávky po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti či karantény. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek, plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává, po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti, bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadovaly splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění pojistného) a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti. Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které dosahuje ústavněprávní dimenze. Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu.

64. Jelikož většina běžných onemocnění je krátkodobá, výsledkem může být, že zaměstnanci budou na svou nemoc čerpat dovolenou (na zotavenou!), což je ovšem v příkrém rozporu s jejím účelem. Dalším řešením bude zpravidla „přecházení nemoci“ bez návštěvy lékaře a pracovní neschopnosti. Tím se otevírají dveře jednak k šíření některých onemocnění mezi spoluzaměstnance, jednak k eventuálním větším škodám na zdraví v budoucnu a k vývoji zdravotních komplikací v důsledku neléčení původního onemocnění. Tím může dojít i k nezanedbatelnému zvýšení nákladů na léčení v případě komplikací, které poté zdaleka převýší výši dávek nemocenského, které by mohly být či byly v prvních třech dnech vyplaceny.

65. Nemoc je obdobou pojistné událostí a její existence musí být prokázána odpovídajícím způsobem (lékařským vyšetřením). Místo řešení ve formě zavedení důsledné kontroly lékařů i pojištěnců, stát přenáší důsledky své neochoty či neschopnosti k realizaci této kontroly na bedra většiny poctivých zaměstnanců. Totéž platí o předepsané karanténě, která je pro zaměstnance objektivní skutečností, ve většině případů pohromou, vynucenou správním rozhodnutím. Rozhodnutí o karanténě je totiž preventivním opatřením na základě hygienických právních předpisů, za splnění příslušných podmínek.
_________________________

Co se mě týče, připadá mi tato argumentace z ústavněprávního hlediska zcela irelevantní, jde totiž především o argumenty týkající se vhodnosti a účelnosti, nikoli však ÚSTAVNOSTI třídenní čekací doby. Co se týče ÚS zmiňovaných důsledků třídenní čekací doby, zřejmě si ústavní soudcové o sobě myslí, že této problematice rozumějí lépe, než odpovědní činitelé většiny evropských zemí a analytici OECD, kteří určitou čekací dobu rovněž doporučují. Btw, lze nyní na základě obdobné argumentace tvrdit, že je protiústavní zvýšit věk odchodu do důchodu, aniž by se zároveň zůstala zachována stejná výše pojistného na důchodové pojištění jako předtím?

PS: opravdu "výtečné" jsou pak body 74. - 77. -- na co si to ÚS proboha hraje...?

Matěj Šuster řekl(a)...

OPRAVA:

Btw, lze nyní na základě obdobné argumentace tvrdit, že je protiústavní zvýšit věk odchodu do důchodu, aniž by se zároveň pro občany snížila odpovídajícím způsobem výše pojistného na důchodové pojištění?

Petr Urban řekl(a)...

Naprosto souhlasím s Matějem Šustrem. Odůvodnění neobsahuje žádné zdůvodnění protiústavnosti, pokud za něj nepovažujeme větu: "Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které dosahuje ústavněprávní dimenze." Zcela absentuje jakákoliv mezinárodní komparace. ÚS se ani nepokusil vytvořit test ústavnosti.

Tím vším ÚS přestal být soudem a stal se jakousi politickou stranou.

Petr Urban řekl(a)...

Rovněž se domnívám, že ústavnímu soudu nepřísluší amatérsky politologické hodnocení v § 68: "To prokazuje i novodobá historie České republiky, kdy levicově orientované vlády měly tendenci nejrůznější sociální dávky zmnožovat, zatímco pravicověji orientované vlády mají tendenci opačnou."

Jinak děkuji Matěji Šustrovi za odkaz na plný text rozhodnutí (byť je nepochopitelně bez dissentů).

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tím vším ÚS přestal být soudem a stal se jakousi politickou stranou.

Spíš jsme získali tříkomorový parlament: celkem hodně na tak malou zemi–

Jan Petrov řekl(a)...

Pl ÚS 2/08: Kdybych nebyl občanem ČR, považoval bych odůvodnění tohoto nálezu za velmi zábavné.

Matěji, zcela (vč. souvislosti s důchodovou reformou) s Tebou souhlasím, což se mi nestává tak často :). I proto, že odst. 74. - 77. vytváří dojem slohové práce. A ano, tentokrát mi jazykový styl již skutečně připadá poněkud jakešovský.

Ústavní soud nutno kritizovat, aby se probral. "Tato dobrá myšlenka byla realizována jen částečně, způsobem, který nezískal širokou podporu veřejnosti."

Politici se dělí na ty, co ovládají ústavněprávní diškurs (i když ani ten už ne), a na ty ostatní.

Jan Petrov řekl(a)...

Protože jsem věřil, že právo může fungovat do jisté míry autonomně na politických názorech těch, kdo je vykonávají, jsem z úpadku Ústavního soudu upřímně nešťastný. (Vím, že touto formulací nahrávám našim břitkým ironikům.)

Pokud se jedná o argumenty proti třídenní nemocenské samé (a ne jen proti ústavnosti zákona), mám za to, že ústavní relevancí se vyznačují jen ty předestřené Eliškou Wágnerovou (byť v obiter dictu).

Zcela ale nesouhlasím s jejím postupem (případně jej nechápu), kterým dovodila, že z principu rovnosti občanů plyne zásada ekvivalence plnění, tj. to, že stát musí zaměstnancům v nemoci vyplatit v zásadě to, co vybral na nemocenském pojištění. Dr. Wagnerová nepřednesla jediný argument, proč stát toto porušil. Především se ale -- podle mého názoru -- zcela mylně opírá o toto rozhodnutí BVerfGe. Toto rozhodnutí tvrdí pouze tolik, že plní-li členové každé ze dvou skupin pracujících v podstatě stejné částky do systému nemocenského pojištění, pak není přípustné, aby pracující z jedné skupiny dostával vyšší plnění než pracující ze skupiny druhé. Jinými slovy, protiústavní by např. bylo, pokud by některým pracovníkům bylo hrazeno pojištění po první tři dny v nemoci, zatímco jiným ne.

odst. 58: Der Erfolgswert von beitragspflichtigem einmalig gezahltem Arbeitsentgelt muss zwar nicht zwingend im Rahmen des Berechnungsfaktors gesichert werden, nach dem die sonstigen beitragspflichtigen Arbeitsentgelte bei der Bemessung berücksichtigt werden. Der gesetzgeberische Gestaltungsraum lässt hier verschiedene Regelungsmöglichkeiten zu. Entscheidend ist aber, dass die vom Gesetzgeber gewählte Lösung das beitragspflichtige einmalig gezahlte Arbeitsentgelt im Ergebnis berücksichtigt, so dass Versicherte mit einem gleich hohen beitragspflichtigen Arbeitsentgelt auch mit einer gleich hohen Lohnersatzleistung rechnen können, wenn sich ihre Situation nur dadurch unterscheidet, dass einige von ihnen mehr, andere weniger und wieder andere überhaupt kein einmalig gezahltes Arbeitsentgelt erhalten haben.

Jan Petrov řekl(a)...

Vážím si víc těch, kdo vidí hrozící nebezpečí, jsou je schopni pochopit do technických detailů a snaží se s ním něco udělat, než těch, kteří se domnívají, že jejich intiutivní předsudky jsou něčím více, a proto je pyšně cpou do nálezů (a ne třeba na blog).

david kosar řekl(a)...

Souhlasím s ostatními, že argumentace ÚS je neudržitelná. Holt se budeme muset smířit, že tu máme českého LOCHNERa, akorát v obráceném gardu.

FDR musel soudcům Nejvyššího soudu USA pohrozit "court-packing" plánem, aby pochopili, kde je jejich místo - doufám, že v ČR toho nebude třeba a tato kauza bude v účebnicích ústavního práva sloužit jako příklad ojedinělého excesu ÚS.

Ad disent Elišky Wagnerové:

Elišky Wagnerové si velmi vážím, ale obávám se, že Honzova interpretace rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu z 24. 5. 2000 1 BvL 1/98, 4/98, 15/99 je správnější. Stejně tak si myslím, že odkaz na knihu Aharona Baraka v disentu EW není úplně přiléhavý, a to ze 2 důvodů:
(1) Barak na str. 86-88 citované knihy zdůrazňuje, že právo na lidskou důstojnost má v různých právních řádech různý rozsah a postavení [přičemž německý čl. 1 ZZ je v tomto směru naprostý "outlier" - asi stejně jako americký přístup k hate speech] + rozhodně netlačí lidskou důstojnost do sociálních práv.
(2) Při našem společném setkání mi Barak vyprávěl, že během své návštěvy na ÚS v roce 2000 se snažil české soudce přesvědčit, aby nehypertrofovali lidskou důstojnost stejně jako v Německu - rovněž ale sebekriticky dodal, že neměl pocit, že by jeho slova padla na úrodnou půdu...
Přístup EW mi případá jako přepisování čl. 1 LZPS na čl. 1 ZZ. Dovoluji si poznamenat, že text a systematika LZPS jsou jiné než text a systematika ZZ - a snad ani není třeba připomínat, že ÚS vykládá LZPS a ne ZZ.

P.S. Doporučuji rovnež reakci na tento nález z pera Marka Besta:
http://www.fsfinalword.com/latestissue.php
Plně s ním souhlasím, že ÚS posunul pojem soudcokracie do jiné dimenze... [a skoro si říkám, že po Karlu Čapkovi bude český ÚS dalším průkopníkem, který dá angličtině nové slovo - JUDGEOCRACY]

Petr Bříza řekl(a)...

Několik (ne)souvisejících poznámek k tématům zde nastoleným:

Ad "bezplatná" zdravotní péče:

Plně souhlasím s postřehem Vojtěcha J. Cepla, že tady sklízíme ovoce toho, že si někdo myslel, že se dá do Listiny napsat cokoli, co si zamane.

Skutečně si nejsem jist, zda toto sociální a navíc extrémně nastavené právo odráží hodnoty ústavodárné většiny parlamentu či přímo tohoto národa. (Stranou ponechávám diskusi o (ne)udržitelnosti koncepce sociálních a ekonomických práv jako práv přirozených, základních apod.)

Každopádně je věcí názoru, zda striktní košile jazykového výkladu je zde opravdu natolik těsná, že se z ní, i s ohledem na presumpci ústavnosti každého zákona, kterou by podle mého měl ÚS ctít, nemůžeme dostat pomocí ostatních výkladových metod. Tady už ale konečné rozhodnutí závisí na tom, zda máme socialistickou (není myšleno pejorativně) jenom Listinu nebo i ÚS.

K nemocenské:
Třebaže v zásadě souhlasím s Jendou Petrovem, dovedu si představit odůvodnění, které by ten nález částečně, aspoň pro mě, zachraňovalo. Kdyby bylo navrhovatelem prokázáno, že valná většina onemocnění nevyžaduje (podstatně) delší než třídenní domácí léčbu, pak je otázkou nakolik je legitimní (a ústavní, s tím, že odpovědi na obě otázky se samozřejmě mohou lišit), aby nás stát nutil platit něco, co k danému účelu ve většině případů nevyužijeme. Ten příklad s odchodem do důchodu je dobrý, ale opravdu by bylo v souladu s Ústavou, kdyby hranice odchodu do důchodu byla posunuta třeba na 90let (když průměrná délka dožití je 74) a povinnost platit pojištění přitom zůstala ve stejném rozsahu?

A když tři dny u nemocenské jsou ústavní, byly by ústavní i tři týdny, měsíc? Znamená to, že když ÚS shodil tři dny jako moc dlouho, že by shodil i dva dny, nebo jen jeden? Problém toho nálezu je asi v tom, že se tváří, že by shodil i ten jeden den. Ale pokud by tomu tak nebylo a ÚS se jen snažil "draw the line" a tři dny se mu zdály příliš, pak myslím, že všechna ta silná slova o soudcokracii nejsou až tak na místě.

Právo a jeho interpretace, a pro ústavní to platí zvláště, je především otázkou míry (srov. mj. Holmesův dissent v Panhandle Oil Co. v. Knox, 277 U.S. 218, 223 (1928)). Dejme tomu, že ÚS tady při kreslení té čáry trochu ujela ruka. Jak velký je to exces je věcí subjektivního názoru každého z nás, ale myslím, že interpretace Ústavy, které se většině nelíbí by se měly napravovat buď změnou Ústavy nebo v rámci tradiční obměny soudců Ústavního soudu. Ukazovat soudcům, "kde je jejich místo" způsobem, jakým to udělal FDR do demokracie podle mého nepatří a to bez ohledu na to, co si myslím o "čtyřech pistolnících"(http://en.wikipedia.org/wiki/Four_Horsemen_%28Supreme_Court%29) a případech jako Lochner nebo Adkins.

Jinak ale s Davidovým komentářem souhlasím pokud jde o kritiku bezmyšlenkovitého přebírání judikatury cizích soudů.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
david kosar řekl(a)...

ad Petr Bříza:

Pro mě není problém skutečnost, že ÚS rozhoduje jinak než si myslím, že je správné podle LZPS, popř. jinak než bych si přál (což jsou pro mě 2 odlišné věci), ale to, že svoje stanovisko přesvědčivě nezdůvodní a hlavně, že ÚS je z METODOLOGICKÉHO hlediska naprosto nekonsistentní a dovolím si tvrdit, že někdy i povrchní.

Konkrétně v tomto nálezu mi přijde analýza sociálních práv v §§ 52-59 poměrně rozumná - ale aplikace těchto obecných zásad na projednávaný případ nepřesvědčivá (v §§ 63-65), neboť neodpovídá minimálně na následující otázky:

1) Byla opravdu narušena podstata a smysl práv zakotvených v čl. 30 LZPS? Opravdu byl narušen "minimální standard ... sociálních práv" (§ 56)?
2) Jaký je vztah mezi čl. 41 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 LZPS?
3) Kam se poděl test proporcionality?
4) Proč je cíl "zvyšování pracovní kázně" v pořádku" a cíl "zabránit zneužívání nemocenské" ne?

+ pár empirických otázek

5) Kde je empiricky dokázáno, že
"většina běžných onemocnění je krátkodobá" (§ 64)?
6) Skutečnost, že si někteří zaměstnanci váží svých peněz více než svého zdraví (kolik jich je?) je důvodem k protiústavnosti? Kdybychom měli zrušit všechny zákony, které vedou lidi k neefektivnímu jednání, to by jich asi moc nezbylo...
7) Využívají zaměstnanci své "normální" (tj. ne na uzdravení) dovolené opravdu na zotavenou? Pokud ne, tak v čem je problém?

+ jedna spekulativní
8) Zrušil by ÚS úpravu, která by sice vyplácela nemocenskou i první 3 dny, ale byla např. jen ve výši 10% (v duchu hesla "aby jsme jim teda aspoň něco dali")?

Anonymní řekl(a)...

*7*

Cynik by poznamenal, ze maji-li na ustavni pomnicek mit pravo takove vystrednosti jako je liberalismus, feminismus, multikulturalismus, chalupari s vdovskym duchodem atd., ale koncepcne v prvni rade "pravnici s nazorem", pro nez pravo neni souborem norem, ale pouhou inspiraci na ceste za intelektualnim dobrodruzstvim (viz once upon a time vyse), proc ne i socialni demokracie, resp. zamestnanci? Co do vykladove legitimity nevidim mezi temito priklady rozdil.

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

Oprava komentu z 13:27: "Pokud se jedná o argumenty proti třídenní nemocenské samé (a ne jen proti ústavnosti přijetí zákona)"

Už se nebudu moc hádat. Jen si myslím, že v daném případě není taková smířlivost k ÚS na místě. Přesto bych se zavedením FDR nesouhlasil, i když by to mohla být legrace.

Z čeho plyne, že z pojistného systému musí stát vyplatit, právě tolik, kolik bylo vybráno? Je pojištění založené na přerozdělování skutečně pojištěním? Jak je příspěvek v nemoci koncipován? Je zastropován? Pokud by se první tři dny v nemoci nehradily a o ušetřené peníze zvýšily příspěvky těm, kdo stonají déle, bylo by to protiústavní? Pokud by stát obecně zkrátil výši plnění nemocným o x % bylo by to protiústavní? A kde je důkaz, že nový zákon založil neekvivalenci? Proč se ÚS neobtěžoval uvést jakákoli data?

Navíc podstatnou část nemocenské platí zaměstnavatelé, tak jaká ekvivalence; avšak, z ekonomického hlediska by se -- za předpokladu racionality -- nic nezměnilo, i kdyby byla tato platba přeložena na zaměstnance.

Kritizovat nad míru se nemá, zvláště ty, kdo si dají tu práci psát disenty (kdo nic nedělá, nic nezkazí). Přesto mám pocit, že dr. Wagnerová citovaný nález BVerfGe nečetla.

Petr Bříza řekl(a)...

Ad David Kosař:
Já s Tebou naprosto souhlasím ohledně nepřesvědčivosti toho odůvodnění, jen ta odvolávka na FDR mi přišla trochu příliš, byť vidím, že i Ty sám jsi to asi myslel trochu v nadsázce.

Chtěl jsem jen říci, že ten výrok sám o sobě není tak skandální, ale problémem je opravdu to odůvodnění. V komentáři výše jsem se pokusil naznačit, kterým směrem se mohl ÚS vydat, chtěl-li být věrohodnější/přesvědčivější,jenže problém je, že on nic takového neřekl. V jeho podání se žádné vyvažování, žádný test proporcionality nekonal. Já jsem řekl, že mu ujela ruka při kreslení čáry, ale z judikátu ÚS není jasné, jestli ÚS nějakou čáru kreslil... Proto je pravdou, že i odpovědi na Tvé otázky a otázky Jendy Petrova můžeme jen hádat.

Když nesouhlasím s tím, že je naprosto jasné, že ta třídenní lhůta je ústavní a že neexistují žádné přijatelné argumenty odůvodňující rozhodnutí ÚS, měl bych asi aspoň trochu rozvést, jak by taková argumentace mohla vypadat:

1. Listina ukládá státu zajistit přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci.

2. Co je přiměřené, záleží na úsudku zákonodárce, takový úsudek však nesmí být arbitrární a nesmí zbavovat ústavně vymezené právo jeho podstaty. Jakékoliv omezení takového práva musí sledovat legitimní zájem společnosti.

3. Předcházení zneužívání nemocenských dávek je takový legitimní zájem, zvláště s ohledem na momentální situaci v oblasti veřejných financí (i z důvodové zprávy k LZPS vyplývá, že při určení rozsahu sociálního práva lze brát ekonomickou situaci státu v potaz).

4. Předložená úprava nicméně vede k tomu, že v případě pracovní neschopnosti nepřesahující tři dny (zde by se šiknul ten empirický údaj dokazující, že většinu onemocnění se podaří vyléčit do té míry, aby se zaměstnanec mohl vrátit do práce, právě ve lhůtě tří dnů) je hmotné zabezpečení nulové.

5. Jakkoliv má zákonodárce prostor pro určení "přiměřenosti", Ústavní soud se domnívá, že úprava zajišťující nulové zabezpečení v případě většiny či velké části pracovní neschopnosti z důvodu nemoci se za přiměřenou považovat nedá, a to ani v rámci diskrece, kterou je nutno zákonodárci při výkonu jeho pravomocí, zvláště v oblasti sociálních práv, dopřát.

6. Takovýto postup zákonodárce neospravedlňuje ani fakt, že sledoval legitimní zájem předcházení zneužití nemocenských dávek. Zvolený prostředek totiž nebyl přiměřený ke stanovenému cíli, jehož bylo možno dosáhnout ústavně šetrnějším způsobem, například výrazným snížením nemocenské po dobu prvních několika dnů, případně i s pozastavením tohoto příspěvku po dobu prvního dne nemoci. Zatímco takový zásah by bylo možno považovat za přiměřený vzhledem k okolnostem, třídenní lhůta jím není.

Tohle prosím neberte jako pokus o nějaký sofistikovaný návrh rozhodnutí, jen jsem se v rychlosti pokusil naházet za sebe pár argumentů, které by pro mne činily ten nález stravitelným.

Závěrem ještě dvě poznámky - a) u té karantény mi ta protiústavnost přijde celkem jasná, ledaže by mi vláda ukázala lidi, kteří tímto způsobem zneužívají nemocenskou...b) naprosto nechápu tu šibeniční lhůtu do konce června letošního roku, to se nedá nazvat jinak než schválnost.

P.S. Jinak se omlouvám předem za případnou zdrženlivost v případné další diskusi, ale již tyto komentáře byly nad můj plán zdržet se pokud možno v období zkoušek s nimi (přímo) nesouvisejících aktivit;)

Jan Petrov řekl(a)...

Petr Bříza:

Děkuju za koment, a pěkně provedený test proporcionality.

Tak vůbec:

Vždyť stát nás nutí platit daně, za které nám rovněž neposkytuje plnění; přitom přinejmenším zdravotní pojištění je spíše daň než pojištění (neboť pojistné je proporcionální k výši platu, zatímco zdravotní péče se poskytuje všem stejně; asi byste se divili, pokud byste platili tím vyšší povinné ručení, čím více byste vydělávali). Pokud by to stát natvrdo nazval "zdravotní a nemocenská daň", anebo to ani tak nenazval a jednoduše zvýšil daňové sazby, počínal by si protiústavně?

Anonymní řekl(a)...

*7*

Ovsem Petr Briza neprovedl test proporcionality. Pri snaze oduvodnit nalez US tvrdi jeste mene nez samotny Ustavni soud: ze nepokryti 3 dnu nemoci je mimo diskreci zakonodarce (bod 5). Ale proc? To se nedozvime. Stejne tak se nedozvime, jak se ze zakazu libovule a ochrany nedotknutelneho jadra socialnich prav, dostal k testu proporcionality? (bod 2, tak jak je napsan, je rozporny) Budeme snad kazdy zakon stareho zakonodarce chranit testem proporcionality jen proto, ze byl prijat ve jmenu socialnich prav a kazda jeho zmena musi byt ucelna (v tomto pojeti, jak ctu patrne synonymum: ne-arbitrarni)?

Pravo na primerene zaopatreni v dobe nemoci lze vylozit tak, aby nedochazelo k situacim, kdy clovek kvuli nemoci ztrati obzivu a pritom v dnesni individualizovane spolecnosti neni chranen rodinou strukturou. To se ale u 3 dnu nemoci tezko stane. Ve zbytku nemocenskeho pojisteni proto mame vec, ktere se rika demokracie a politicka prava. Zamestnanci jsou plnoupravni lide, nepotrebuji kuratelu Ustavniho soudu, aby jednal jejich jmenem. Dokud se v parlamentu porcuje jen medved a ve volbach vlastne o nic nejde, nebot Ustavni soud vzdy moudre chybu napravi, pak se nemuzeme divit, ze v Parlamentu zasedaji ti, co tam zasedaji, a z pravni vedy se stava milovymi kroky /mam pocit, ze uz rok od roku/ blabol.

*7*

Petr Urban řekl(a)...

Protože někteří ctihodní kommentátoři nejsou s to použít jednoduchý příkaz HMTL <a href = "adresa">text odkazu</a>, dovolím si užitečné odkazy, které sem přinesli, hypertextovat místo nich.

Tím Lochnerem se, doufám, myslí Lochner v. New York, 198 US 45 (1905), Fullerova (1888–1910) SCOTUS, Adkinsem Adkins v. Children's Hospital, 261 US 525 (1923).

Mark Best ve svém anglicky psaném kommentáři (PDF), že nyní bude muset každý, kdo platí sociální pojištění muset dostat poměrnou část starobního důchodu, ačkoliv pojistné neplatil po stanovenou dobu (25 let).

Panhandle Oil Co. v. Mississippi ex Rel. Knox, 277 US 218, 223 (1928).

Four Horsemen na SCOTUS je třeba překládat jako Čtyři jezdci, neboť je to narážka na čtyři jezdce z Apokalypsy. Pistolník je anglicky gunfighter.

Jinak děkuji Tomáši Pecinovi. Jeho přirovnání je přesnější.

Jan Petrov řekl(a)...

Erik Best

Petr Urban řekl(a)...

Díky za opravu, ale to jméno jsem nikde na jeho webu nenašel.

Ještě bych chtěl opravit sám sebe: Značkovací jazyk se jmenuje HTML.

Petr Urban řekl(a)...

Ještě k souběžnému stanovisku soudkyně Wagnerové, které jediné stojí za řeč. Bohužel je nečíslované, takže se na něj špatně odkazuje.

Nemyslím, že je nutné, aby soudce prozrazoval svůj světový názor, zvláště, když se v jeho klassifikaci mýlí.

Podle Titmussovy (Richard M. Titmuss: Social Policy, London 1974) typologie sociálního státu existují následující druhy sociálního státu:
1. průmyslově výkonný
2. residuální
3. institucionálně redistributivní

Názor, který soudkyně Wagnerová proponuje: "právo na zabezpečování svých životních potřeb a potřeb své rodiny skrze příjmy, které dosahuje vlastními silami, přičemž toto právo má zásadní přednost před pomocí ze strany státu, která je poskytována formou různých sociálních dávek," patří do residuálního modelu, což je ale liberální přístup, nikoliv konservativní, tj. průmyslově výkonný v pojetí Titmusse. Bylo by koneckonců divné, kdyby představitelka Pravdy a Lásky v ústavním soudu hlásala konservativní názory.

Nevím ale, jak s tím souvisí subsidiarita. To je přeci princip vztahů mezi jednotlivými veřejnoprávními korporacemi, zejména mezi obcí, zemí a státem. Cf. 10. dodatek: "The powers not delegated to the United States by the Constitution, nor prohibited by it to the States, are reserved to the States respectively, or to the people."

Thesi: "Nezdaňovanou spodní hranicí takových příjmů musí být částka rovnající se existenčnímu minimu," nelze přijmout. Nejen, že nebere v úvahu nepřímé daně, ale hlavně není ničím odůvodněna. To, co stát lidem v daních odebere, to jim zase v dávkách či jinak vrací.

"To, co je stát povinen poskytnout jednotlivci k zabezpečení jeho důstojné existence ze státního rozpočtu, to mu nesmí předtím strhnout z jeho příjmu jako daňový či skrytě daňový odvod." Proč? To mi uniká.

Ústavní soud ovšem předchozím nálezem nezabránil zdaňování tzv. superhrubé mzdy bez možnosti odpočtu pojistného od zdaňovacího základu, jehož prostřednictvím si pojištěnec svými silami zajišťuje důstojnou lidskou existenci.
Na tom není vůbec nic špatného, naopak je to třeba přivítat, protože to konečně vede k větší transparentnosti daňového systému. Tzv. odvody zaměstnavatele za zaměstnance dosud zůstavaly z pohledu zaměstnance víceméně skryty, ačkoliv pro zaměstnavatele nebyly ničím jiným než součástí mzdy a tedy nákladů na zaměstnance.

Soudkyně Wagnerová vychází z toho, že u pojistného platí princip reciprocity. Ale to není pravda ani v soukromoprávním pojištění (jinak by nešlo o pojištění, ale o pouhé spoření), natož ve veřejnoprávním, kde jsou v ČR z pojistného financovány rozsáhlé náhradní doby.

Zavedení principu ekvivalence by vyžadovalo zrušení všech náhradních dob a ani tak by ekvivalence nebyla úplná. Pojistné není ani poplatek (kde je ekvivalence plná), ani daň (kde není ekvivalence žádná), nýbrž něco mezi tím.

Na závěr připomínám, že spoluúčast a výluka je standarním prvkem každé soukromoprávní pojistné smlouvy, a proto není žádného důvodu, proč by tyto instituty neměly existovat též v pojištění veřejnoprávním.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Petr Bříza řekl(a)...

Ad Petr Urban
Problém nebyl v tom, že bych nevěděl, co znamená horsemen, ani, že to bylo podle filmu Four Horsemen of the Apocalypse, ale že mám v češtině s obratem "z Apokalypsy" spojenu automaticky epizodu ze seriálu Červený trpaslík (Red Dwarf), která se v češtině jmenuje "Pistolníci z Apokalypsy" (Gunmen of the Apocalypse). Takže jsem to tam bezmyšlenkovitě střihnul, holt my prostodušší příznivci sitcomů... Tím samozřejmě nepopírám své zásadní selhání.

Pokud jde o odkazy, snad mi čtenáři JP odpustí, že jim ve svých komentářích neposkytuji takový kompletní servis jako Vy. Přiznávám, že se mi tím nechce
ztrácet čas, zvláště pak v době, kdy mám mnoho jiných věcí, jimž bych ho měl věnovat.

Pro jistotu se ale zeptám mých spolubloggerů, jestli si takovouhle laxnost v přístupu ke komentování můžu na JP vůbec dovolit:-)

Petr Urban řekl(a)...

Děkuji Janu Petrovovi za upřesnění mé poznámky.

ad Čtyři jezdci. Nedělal bych z komára velblouda. Jen jsem to chtěl upřesnit.

Naproti tomu odmítání používat hypertext považuji za neúctu ke čtenáři, zvláště, když je někdy odkaz tak dlouhý, že ani nejde zkopírovat do clipboardu. Napsat těch pár znaků navíc zabere maximálně několik sekund. To Vám moc času na jiné aktivity neušetří.

Jan Petrov řekl(a)...

Oprava: Solidarita v soukromém pojištění existuje kvůli transakčním nákladům (nemožnost úplně zjistit "parametry" jednotlivých pojištěnců). Nebýt jich, každý by dostal pojištění "na tělo", ex ante solidarita by byla nulová.

Třeba rozlišovat:
a) ex ante solidaritu (méně rizikoví pojištění platí stejnou sazbu jako pojištění rizikovější a tím je vlastně dotují);
b) ex post "solidaritu" související s poolingem rizika (ti u kterých se ve výsledku realizovalo riziko jsou "dotováni" těmi, kteří měli štěstí. To však těžko nazveme solidaritou: když jiného přehraju v kostkách o peníze, stěží řekneme, že se mnou solidarizuje).

Jinak mi připadá trefná poznámka Petra Urbana o spoluúčasti a výluce. Někteří ústavní soudci možná dostatečně neprocítili, k čemu je to dobré. Namísto toho navrhují: na jednoho nemocného jeden kontrolor.

Anonymní řekl(a)...

Kocourek:
Jan Petrov odůvodnění analyzuje velmi přesně. Když si vzpomenu na slabomyslná odůvodnění ÚS v případě rozhodování o předsedkyni ÚS Ivě Brožové, hned si přeji, aby takové analýzy byly k mání častěji. Psali jste o tom na JP někde?

peter brezina řekl(a)...

"slabomyslna oduvodneni", "upadek US", "zparchantely verdikt" - jesteze nase komentare (ktere necpeme do nalezu) si zachovavaji gracii...

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Matěj Šuster řekl(a)...

Peter:

NJN, idiotský a zparchantělý nález ... uznávám, že mám sklon se vyjadřovat "příliš expresivně", ale současné obsazení ÚS a jeho rozhodování mi dost pije krev.

Překvapuje mě, že se nenašel ani jeden soudce ÚS s "dissentem" vuci zrusovacimu vyroku.

Samozřejmě, že existuje nějaký bod, od něhož je čekací doba již natolik dlouhá, že by hmotné zabezpečení při pracovní nezpůsobilosti již nebylo "přiměřené", neboť by byla narušena samotná "podstata a účel tohoto práva". Ovšem třídenní čekací doba takovým bodem imho rozhodně není (srov. opět praxi běžnou v jiných evropských státech).

Co se týče situace, kdy by prostředky vybrané na pojistném na nemocenské pojištění dlouhodobě výrazně převyšovaly pojistná plnění vyplácená pojištěncům (+ popř. administrativní náklady systému) a tyto "přebytky" byly vyváděny mimo systém nemocenského pojištění: ano, to vykazuje imhho jisté prvky svévole, ale lze kvůli tomu autoritativně prohlásit třídenní čekací doba za protiústavní (ač by jinak - kdyby v důsledku zavedení čekací doby takové "přebytky" nevznikly - byla v souladu s ústavním řádem)? Protiústavní pak totiž není samotná čekací doba, ale tak maximálně způsob, jakým vláda nachází s prostředky vybranými z titulu nemcoenského pojištění.

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Peter Brezina:

Netvrdím, že je následující formulace vzorem grácie; na druhou stranu si ale ani nemyslím, že bych za ni měl být peskován: Protože jsem věřil, že právo může fungovat do jisté míry autonomně na politických názorech těch, kdo je vykonávají, jsem z úpadku Ústavního soudu upřímně nešťastný.

Máš ale úplnou pravdu, že výraz kteří se domnívají, že jejich intuitivní předsudky jsou něčím více, a proto je pyšně cpou do nálezů jsem si mohl vůbec odpustit, anebo použít slovo začleňují. Je hloupé používat kontroverzní výrazy, protože jimi se přesvědčivost nevykřeše a protože vyvolávají spory o formu a ne o obsah.

(výraz "zparchatnely verdikt" je cizí výroby)

Jeden by si ale skoro myslel, že Ti slovo cpou vadí více než závěr nálezu Pl ÚS 2/08.

peter brezina řekl(a)...

ad Jenda:

ano, s tim zaverem problem nemam, byt to oduvodneni je opravdu spise slabe...

naproti tomu disent E. Wagnerove povazuji sa mimoradne silne stanovisko (byt proto nutne disentujici). Jenom to vymezeni "pozice" na zacatku dosti pokulhava, alespon v mych (na rozne jinak hruzy ;) navyklych ocich.

obecne mi slo spis o to, ze se mi do diskuse sklouzavajici do teto roviny (a ten Tvuj vyraz byl samozrejme zdaleka nejjemnejsi, jenom jsem potreboval tri ;) vlastne ani nechtelo vstupovat.

Jan Petrov řekl(a)...

Peter Brezina:

Buďme spravedliví: sice kritizuješ -- asi po právu -- některé silné výrazy na adresu ÚS. Na druhou stranu chválíš disent dr. Wagnerové, aniž bys uvedl, proč. Tak tedy, proč považuješ disent Wagnerové za silný?

Kocourek:

Děkuji za pochvalu. Ale, zas takový "nářez" moje "analýza" není, i když něco jsem snad trefil. Čimž jsem si třeba odpracoval to "cpou".

O jednom z rozhodnutí ÚS v kauze Ivy Brožové psali P. Kuhn a B. Havel na leblogu. Okultismu a kabale zdar!

Jan Petrov řekl(a)...

Mimo to, z větší části jsem "analyzoval" nikoli celé rozhodnutí, ale spíše disent E. Wagnerové.

Kvalitní analýza vypadá takto:

"Kolik je u nás nemocí do tří dnů? Tak detailní data Česká správa sociálního zabezpečení nedává. Ale počet nemocí do deseti dnů tvořil loni 24 procent. Nejvíc neschopenek (32 %) trvá jedenáct až dvacet dnů. Zbytek je ještě delší. ... A toto dílo prošlo poměrem 13:0, což je vůbec nejdrtivější zpráva. " (T. Němeček, dnešní HN.)

Navíc, jak se píše zde, v r. 2007 se Průměrná doba trvání jednoho případu PN rovnala 35,11 dnům.

Ono je vůbec lepší napsat pořádný článek než jen krátké a nesystematické štěky.

peter brezina řekl(a)...

dobre, Jendo, ten Wagnerove disent okomentuju pozdeji (mam ted nejak moc prace a malo energie ;) ale k tomu tvymu poslednimu postu:

pokud PN do 10 dnu tvorili loni 24 procent a prumerna PN byla pres 35 procent, jakemuze zneuzivani PN ma branit nulova uhrada za prvni 3 dny?

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jan Petrov řekl(a)...

I kdyby PN do 3 dnů tvořila třeba jen 5 % ze všech PN, může být legitimní zrušit dávky do 3 dnů. Zejména tehdy, pokud podstatnou část nemocných do 3 dnů tvoří simulující, zatímco nesimulující by zrušením nebyli podstatně zatíženi.

Předpokládejme, že PN do 3 dnů je třeba jen 10 %; 90 % PN trvá déle. Tím pádem na PN připadne třeba jen 4 % výdajů (jeden případ 3denní pracovní neschopnosti je 10x levnější než jeden případ pracovní neschopnosti 30denní). Pak je podstatně narušen argument, že stát neplacením prvních tří dnů nepřípustně šetří. Může se jednat o stejně "významné" šetření, jako když se po dva roky nezvýší nemocenské dávky, tj. část jich "užere" inflace.

Netvrdím, že uvedená čísla jsou přesná. Jedná se jen o ilustraci. Mimo jiné i toho, proč mám za neudržitelné, že se ÚS žádnými čísly nezabýval.

Relevantní proměnné: zejména:
1/ nakolik je tíživé nedostávat první tři dny nemoci nemocenské pojištění
2/ jaké je procento simulantů mezi těmi, kdo pobírají nemocenské dávky do tří dnů
příp.
3/ kolik procent vyplacených dávek tvoří dávky vyplacené nemocným do tří dnů
...



Mimo to, je poctivé přiznat, že dr. Wagnerová psala jen krátké o. d. a ne podrobný nález. Stále si sice myslím, že závěr svého o. d. měla podmínit, tj. učinit závislým na tom, jaká data vyjdou najevo. Avšak nepochybuji, že psala-li by samotný nález, byl by akceptovatelný.

*7* řekl(a)...

*7*

Podstatnym ale zustava, ze neexistuje zakladni pravo "na nemocenske pojisteni podle systemu jeden den nemoci = pojistna udalost".

Ustavni soud mel posoudit, zda cekaci doba 3 dnu popira z pohledu podstaty a smyslu socialnich prav minimalni standard, ke kteremu je zavazana verejna moc.

V teto uloze selhal, jeho nalez je projevem libovule /prakticky par kratkych odstavcu, pouze hodnoticich, bez argumentu a vztahu k obecneji formulovanym zaverum/ a nemel by byt verejnou moci, alespon co se tyce zakonodarstvi, respektovan.

*7*

Petr Urban řekl(a)...

Výrok je třeba respektovat za všech okolností, jinak tady nastane anomie a válka všech proti všem.

*7* řekl(a)...

*7*

Výrok ano. S ním se již nenadělá. Hold když Ústavní soud odvede špatně svoji práci, musí se speciálně sejít zákonodárný sbor. Nicméně nic Parlamentu nebrání přijmout tu samou úpravu znovu. Nález vyznačující se znaky arbitrárnosti určitě takovou překážkou není. Mezi podstatu a smysl ústavního soudnictví vázanost výrokem náleží. A jelikož nejsme jako společnost dostatečně "zdravě rozumní" a nějaké formální záruky platnosti jako vodítko potřebujeme, nelze ani celou věc odmávnout jako sabotáž několika extrémistů, řka: "ať si ústavní soudci svůj nález tedy přijdou vymoci" :o)

*7*

peter brezina řekl(a)...

ad JP:

porad jsem prilis linej podrobneji okomentovat ten disent E. Wagnerove, jenom poznamenam, ze ac to nadepsala obiter dictum, podle mne to je spis (podminene a hodne vyhranene) ratio decidendi. ono vubec, kdyz soudce nejakou cast oduvodneni nadepise "obiter dictum", je to jednak podezrele, jednak mimo jeho kompetenci (vyklad textu provadi vzdy interpret, nikoli autor).

k te PN: zamenujes dve veci - zruseni jakychkoli davek po prvni tri dni PN a priznani davek jenom pri PN trvajicich nad 3 dny (ovsem za celou dobu - prvorepublikovy model). Problem s prijatym resenim je prave ten, ze tresta uplne vsechny nemocne ve jmenu jakychsi simulantu. To "jakychsi" tam je schvalne, protoze
(a to je treti bod) s cislami mela pracovat predevsim vlada jako predkladatel. Osobne me uplne dojima, kdyz Julinek dobrosrdecne rekne, ze on zadne analyzy dopadu nedelal, protoze nemel z ceho, takze tu reformu vypusil jen tak a ted se teprv uvidi, jak to vlastne funguje. Nezlob se na mne, ale opravdu je ukolem Ustavniho soudu delat tuto exekutivni resersi za vladu?

Jan Petrov řekl(a)...

Peter Brezina:

Ten rozdíl jsem při čtení nálezu pochopil, ale když jsem si výše hrál s procenty, zapomněl jsem na něj. Takže výše uvedený velmi hrubý odha 4% úspory se vztahuje k prvorepublikovému modelu. Naproti tomu, pokud se první tři dny neplatí žádnému nemocnému, pak je-li průměrná neschopnost 35 dnů, stát ušetřil cca. 9 %.

Ale i v prvorepublikovém modelu trestáš určitou skupinu poctivých nemocných (i když menší skupinu): těch nesimulujících, jejichž nemoc trvá nejdéle 3 dny.

Jinak nedostatek mých štěků spočívá v tom, že jsem chvíli kritizoval hlavní stanovisko, chvíli disent a pak si ani neuvědomil, co vlastně kritizuji. Tyhle věci musí člověk opravdu dělat systematicky. Chybami se...

Nechci po ÚS, aby dělal rešerši. Ať klidně pracuje s odhady; ať identifikuje relevantní parametry; ať má jeho analýza strukturu a nehází jen na hromadu argumenty, co jsou zrovna po ruce. Přál bych si, aby na ÚS seděli nejen Ti nejctihodnější a nejgraciéznější, ale i nejchytřejší. Takoví, kteří napíší natolik pronikavou analýzu, že mi spadne čelist a řeknu si: to, to a to mě vůbec nenapadlo; takhle jasně, stručně a přehledně bych to nenapsal ani, až budu o 30 let starší. Abych měl při čtení nálezů ÚS asi takový pocit, jaký jsem měl z německých profesorů v akci nebo z přednášky D. Křetínského.

Jan Petrov řekl(a)...

E. Wagnerová tohle umí. A třeba i někteří další soudci, o nichž nevím a které vlastně ani nechci hodnotit (ústavní právo není moje hobby, a tak nemám načteno zase tolik nálezů ÚS).

Hlavnímu textu nálezu uvedená vlastnost zcela chybí. Ani náznakem nevyvolává dojem, že jej napsali nejlepší z nejlepších. Ale to asi nejsme ve sporu.

*7* řekl(a)...

*7*

Nejen ustavni soudci si neuvedumuji, ze nesedi v Parlamentu, a nektere uvahy jim musi byt v kontextu, ve kterem rozhoduji, cizi. Koukam, ze i nekteri komentatori.

"Problem s prijatym resenim je prave ten, ze tresta uplne vsechny nemocne ve jmenu jakychsi simulantu."

A jak tim byl narusen ustavni poradek? Zakonodarce zuzil podminky pro vyplaceni nemocenske. Ma na to pravo. Nezahrnuti 3 dnu nemoci nenarusi minimalni socialni standard, ktereho se sam Ustavni soud dovolava a od ktereho se arbitrarne odchyluje (nebot nepodal jediny argument, proc jsme se malem ocitli v dobe Charlese Dickense), cili zakonodarce jedna v mezich sve diskrece. Proto kde lezi questio iuris?

*7*

*7* řekl(a)...

*7*

Dovolim si komentar ustavni pravo v. pravo.

V situaci, kdy by mi podrizeny / podrizena na porade zacal/a de facto aplikovat princip proporcionality na program socialni demokracie, tak bych mu asi rekl, at opusti mistnost.

V ustavnim pravu je ta nevyhoda, ze muzete v podstate spustit na jakekoli tema, prohodit tu "demokraticky pravni stat", tu "frapantní rozpor se základním strukturálním i materiálním znakem našeho ústavního pořádku" a pokud uspokojite nejhlasitejsi priznivce mimo urad, tak vam vlastne nikdo nic nedokaze, protoze mate sve pojeti a myslite to dobre/ uprimne.

Ustavni pravo, to je zkratka takova tovarna na sny. Lide se vypovidaji a je lip.

*7*

peter brezina řekl(a)...

ad Jenda:

no, ve sporu asi opravdu nejsme :)

nalez samotny me taky docela zklamal, taky jsem ocekaval jasne a padne argumenty (analyza mi tam osobne uplne nechybi, ale budiz) alespon v tom smyslu, jake soudce zpravodaj pouzival po vyhlaseni rozsudku v mediich. Po mem soudu jsou jeho medialni vystoupeni mnohem jasnejsi co do duvodu onoho rozhodnuti nez vlastni oduvodneni. Osobne ale spis s napetim ocekavam "zdravotnicky nalez", tohle beru spise jako jisty "policek spratkovi" - tato dimenze je v nalezu naprosto zrejma. A po mem soudu je to policek zaslouzeny, jakkoli materialne proti obsahu toho batohu (plus-minus, minus zejmena ve zdravonictvi, a to nikoli v principu, nybrz ve finalni realizaci) nic nemam.

a nabizim vlastne jeste jedno vysvetleni onoho "policku": lze jej videt jako projev jiste frustrace z toho, ze "vladni vetsina" (pouziju-li tento docela neprijemny vyraz) se neostychala zasahovat do zjevne ustavnepravne citlive materie bez podrobneho vyargumentovani, proc zrovna takhle. Je jasny, ze socialni prava jsou zakonnou upravou podminena a davaji zakonodarci (a tedy obecne politicke soutezi) docela siroky prostor pro realizaci. Nicmene, pokud se zakonodarce posune nekde ke hrane tohoto prostoru, ma mit zcela jasno (zcela=pri nejlepsim vedomi atp.), ze onen prostor neopustil. A to predem, nikoli az preda-li politicky oponent tuto vec Ustavnimu soudu. Abych to rekl lapidarne: analyzy, po kterych volas, meli byt jiz v duvodove zprave...

jeste PS: ta lhuta do konce cervna vypada opravu jako naschval, a pokud to (=chaos na par mesicu) neni jenom desinterpretace ministerstva a medii (coz je mozny, do teto hloubky jsem to nezkoumal), tady ta ruka opravdu ujela. Abych porad nechvalil ;)

*7* řekl(a)...

*7*

Netusil jsem, ze mame Ustavni soud od toho, aby skrze derogaci zakona daval vlade policek za to, ze dostatecne "nevyargumentovala" namitky svych politickych oponentu, resp. ze k nim neni dost citliva.

Domnival jsem se, ze zakony se deroguji za poruseni ustavniho poradku. A ignorovanym argumentem v teto diskuzi zustava, ze zadne socialni pravo, ktere lze legitimne ukladat v pluralitni spolecnosti zastupcum obcanu, neexistuje a nebylo poruseno. Argument Petra Breziny je toceni se v kruhu. ODS si zkratka nemysli, ze socialni prava v casti, v ktere presahuji minimalni standard, vytvareji ustavni povinnost.

Nazor, ze zakonnou zmenou byl porusen princip ekvivalence plneni, bych pochopil v soukromem pravu. U nuceneho odvodu je to dan, poplatek, zkratka verejnopravni odvod a oznacit jej za pojisteni neni az tak presne, ma-li jim byt argumentovano v tom smyslu, ze jakmile stat zacne vybirat penize s tim, ze jejich ucelem je hrazeni nemocenske, tak to automaticky znamena, ze musi postupovat podle pravidla "jeden den nemoci = pojistna udalost = socialne relevantni pravni skutecnost".

*7*

*7* řekl(a)...

*7*

"Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává, po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti, bez jakýchkoliv prostředků"

Kdyz totiz dostanete chripku, zmizi vam z uctu vsechny penize.

Obavam se, ze tady doslo ke zkratu a ustavni soudci zamenily "přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci" s poskytnutim lekarske pece... :o)

*7*

Petr Urban řekl(a)...

No, jakkoliv legislativní pravidla ukládají odůvodňovat každé ustanovení a vyšetřit soulad s ústavou, v praxi se tak neděje u žádného zákona (Aspoň jsem nikdy, a to jsem v legislativě od roku 1999, žádný takový návrh zákona neviděl.) Je proto nepřiměřené to chtít právě od zákona o stabilisaci veřejných financí.

Petr Urban řekl(a)...

Jednoduchý test pro kvalitu důvodové zprávy je odůvodnění účinnosti. Ta je odůvodněna fakticky (nikoliv jen podle jména) pouze cca v 10 % případů.

Jan Petrov řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
*7* řekl(a)...

*7*

Nechci byt neodvratny, ale ctou nas i laici a nechtel bych, aby to dopadlo tak, ze se zde vede spor.

Jaky vyzkum si mela vlada udelat? Opakuji, ze jednala v presvedceni, ze nepokryti 3 dnu nemoci nenarusuje socialni standard, ke kteremu je zavana svobodna spolecnost. Tecka. Ukolem vlady neni hledat kompromis a nalezite setreni programu socialni demokracie.

*7*

peter brezina řekl(a)...

ad sedmicka:

pokud opravdu chcete diskutovat (a myslim, ze by to stalo za to), tak ja opravdu chci vedet jmeno. pro me je to projev elementarni ucty ke spolecnikum v diskusi.

*7* řekl(a)...

*7*

A podle me jste zbytecne zvedavy.

*7*

Jan Petrov řekl(a)...

Peter Brezina: Lidské, příliš lidské. Nevím, jestli je správná interpretace, že ÚS chtěl "potrestat uličníky". Předpokládejme, že je. Pak ale ÚS přejímá "machiavelistické" myšlenkové vzorce, které máme zakódovány po našich předcích žijících v tlupách (srazíme mu hřebínek, aby se nám tu moc neroztahoval -- a na nás zbylo víc mamuta), které však s racionálním soudním přezkumem nemají mnoho společného.

Líbil se mi slogan Jahelkových pořadů: buďme spravedliví k sobě i ostatním. To je hezčí přístup než dávkovat spravedlnost podle toho, s kým kamarádíme a koho pomlouváme. Být spravedlivý znamená povznést se nad osobní sympatie a antipatie a dát, co mu po právu náleží, i tomu, koho nemáme rádi. (Jiný hezký citát: Svoboda projevu je svobodou odlišně smýšlejícího.)

Nicméně, nevadilo by mi, pokud by ÚS vyvinul doktrínu o možnosti zrušit zákon s evidentním potenciálem zasáhnout do lidských práv, pokud exekutiva neprovedla dostatečný přezkum. Ať to ale ÚS udělá výslovně. Ať ÚS říká, co si myslí, a dělá, to co říká.

Bohužel mi připadá, že ÚS se někdy chová tak neupřímně a účelově, že pokud by byl obchodníkem, nikdo by s ním nekontrahoval.