Žaloba na Harvard za rasovou diskriminaci

Sdružení Students for Fair Admissions v roce 2014 zažalovalo Harvard University a University of North Carolina at Chapel Hill za jejich údajnou rasovou diskriminaci některých studentů při přijímačkách, vytváření rasových kvót a vyvažování poměru přijatých studentů dle jejich rasy. Sdružení také nedávno zažalovalo americké ministerstvo školství, když odmítlo jejich žádost o přístup k informacím ohledně přezkumu systému přijímacího řízení na Princetonu.

První dvě žaloby se zasekly v souvislosti s kauzou Fischer v. University of Texas, o které jsem na JP psal zde, zde a zde. Po jejím letošním vyřešení Nejvyšším soudem se žaloby opět rozeběhly a v současností probíhá rozsáhlé „discovery“.

Americké univerzity mohou dle aktuální judikatury Nejvyššího osudu posoudit rasu žadatelů o přijetí jako plusový faktor, protože výsledkem je větší diverzita univerzity, což je legitimní cíl, kterým lze diskriminaci ústavněprávně obhájit. Univerzity mají jistou volnost ohledně tohoto cíle, ale soudy musí podrobně posuzovat, jak těchto cílů dosahují. Není například dovoleno stanovit přesné rasové kvóty (např. 20 % černochů) a nelze provádět „racial balancing“, tedy vyvažování poměrů jednotlivých rasových skupin.

University si chrání svou autonomii, bojí se zásahů do svých systémů přijímaček a své cíle ukrývají. Např. Yale záznamy raději maže. Kritici tvrdí, že systém plusových bodů za rasu je ve výsledku jen eufemismus pro rasové vyvažování, a že univerzity dokonce stanovují dlouhodobé kvóty pro přijímané studenty. Nejvíc se to zřejmě v současnosti dotýká amerických Asiatů, kteří stabilně rostou ve všech žebříčcích úspěšnosti u testů, ale u přijímaček na některé univerzity jsou pořád stejně úspěšní. Např. na prestižní Cal Tech, která afirmativní akci nepoužívá, prý poměr studentů asijského původu vzrostl z 26 % v roce 1993 na 42.5 % v roce 2015. Na Harvardu se prý stabilně přijímá 18 % Asiatů každý rok… Tak to alespoň tvrdí advokát Students for Fair Admissions William Consovoy.

Dávat plusové body za menšinový status navíc školy mohou jen v případě, že není jiná alternativa, jak diverzity na kampusu dosáhnout. To prý podle Students for Fair Admissions neplatí u University of North Carolina, která by údajně dosáhla stejných výsledků diverzity pomocí jiného systému přijímaček (např. „Top 10 %“). Prý by ale použitím tohoto systému došlo k přijetí studentů s trochu horšími výsledky testů.

Mantrou judikatury umožňující použití rasy jako plusového faktoru je tzv. „holistic review“, tedy hodnocení studenta ne jen podle výsledku testu, ale celkově jeho osobnosti (včetně případného plusového faktoru za mimoškolní aktivity nebo právě menšinový status, resp. rasu). Tento systém ale původně začali využívat právě na Harvardu ve 20. letech, když chtěli omezit počty neustále úspěšnějších židovských žadatelů o přijetí… Proto je současná kauza vcelku výbušná, když připomíná systematickou diskriminaci Židů na elitních amerických univerzitách ve 20. až 50. letech.

Co se týče Princetonu, tak ministerstvo školství na základě dvou stížností zahájilo v roce 2008 přezkum tamního systému přijímaček, který údajně diskriminoval Asiaty. V roce 2015 bylo vyšetřování uzavřeno s tím, že k závěru o diskriminaci není dost důkazů. V roce 2016 požádalo sdružení Students for Fair Admissions ministerstvo, aby jim podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA) vydalo podklady z vyšetřování. Po devíti měsících jim ale došla trpělivost a podali na ministerstvo žalobu (viz PDF).