Cimrmanův teorém
V roce 1960 uveřejnil Ronald H. Coase svůj článek The Problem of Social Cost. Tento článek se stal základem moderního hnutí Law & Economics (tj. ekonomické analýzy práva) a byl také jedním z hlavních důvodů, proč Coase později obdržel Nobelovu cenu za ekonomii. Hlavní myšlenka předestřená Coasem v jeho článku je dnes označována za Coasův teorém. Jak však ukazují nejnovější poznatky českých badatelů, příhodnější by bylo označovat tento teorém jako Cimrmanův.
Coase ve svém článku hovoří o vlivu práva na ekonomickou prosperitu. Tvrdí, že ve světě s nulovými náklady na provádění transakcí by bez ohledu na to, komu právo přiděluje jaká práva k vzácným zdrojům, tyto zdroje skončily v rukou toho, kdo je dokáže nejlépe využít. V takovémto ideálním (a nereálném) světě by tedy bez ohledu na právo vždy došlo k efektivní alokaci zdrojů.
Jako příklad dává Coase scénář, ve kterém figuruje chovatel dobytka a pěstitel obilí. Chovateli dobytka se jeho krávy zatoulávají na sousední obilné pole, které poškozují. Právo v takovém případě může pěstiteli přiznávat či nepřiznávat právo na náhradu škody. Volba právní úpravy však nebude mít vliv na to, kolik se bude pěstovat obilí nebo chovat krav, případně na to, zda bude či nebude vybudován plot. Chovatel a pěstitel vždy dospějí k dohodě, jejímž výsledkem bude řešení pro společnost ekonomicky nejvýhodnější. Z tohoto pohledu tedy na nastavení práv a povinností nezáleží.
Jak ukazují dokumenty nalezené nedávno ve vídeňských archivech, právě právní úpravy podobných případů se měla mimo jiné týkat novela všeobecného zákoníku občanského, na které se pracovalo od roku 1904. Konkrétně šlo o §1321 ve znění: „Kdo zastihne na svém pozemku a půdě cizí dobytek, není proto ještě oprávněn jej zabíti. Může jej vhodným násilím zahnati; nebo utrpěl-li tím škodu, může vykonati právo soukromého zájmu tolika kusů dobytka, kolik postačí k jeho odškodnění. Ale musí se do osmi dnů s vlastníkem dohodnouti nebo podati soudci svoji žalobu; jinak však vrátiti zabavený dobytek.“
Ze zmiňovaných dokumentů dále vyplývá, že novelizační komise si vyžádala expertní stanovisko Járy Cimrmana. Zatím není zcela jasné, proč tak komise učinila, a to zejména vzhledem k tomu, že Cimrman se v rámci svého očekávání světové harmonie a z ní vyplývající zbytečnosti práva jeho studiem nezabýval. Známe nicméně otázku, která byla komisí Cimrmanovi položena. Zněla následovně: „Jestliže kdo utrpí na svém pozemku škodu způsobenou cizím dobytkem, co jest řešením nejlepším? Aby právo nařizovalo vlastníku dobytka tuto škodu nahraditi? Či snad aby právo nechalo škodou tížiti vlastníka pozemku?“ Zřejmě pod vlivem svého přesvědčení o významu práva Cimrman odpověděl následovně: „To je přece úplně jedno.“
Dále uveďme, že jedním ze členů novelizační komise byl strýc známého ekonoma Friedricha Hayeka, a že právě Fridrich Hayek ve svých memoárech vzpomíná na to, jak se po svém přesunu na London School of Economics v roce 1931 stal kolegou Ronalda Coase. Poslední dílek do skládanky dává následující úryvek z těchto memoárů: „Když můj strýc potkal Ronnieho [rozuměj Ronalda Coase], hned si ho oblíbil. Pokud si dobře pamatuji, bavili se hodně o rakouské snaze o změnu občanského práva, která však byla utnuta vypuknutím světové války. Při jeho návštěvě v mém rodném vídeňském domě o Velikonocích následujícího roku mu pak dokonce můj strýc zpřístupnil svůj pracovní archiv.“
Zakladatelem a nejvýznamnějším příslušníkem hnutí Law & Economics tedy byl a je Jára Cimrman. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.