Tomáš Pavelka: Ne inkvizici řekl Soudní dvůr

Ano, Michale, i soutěžní právo může být intelektuální výzva.  Soutěžní případy se totiž na úrovni EU točí okolo mnohamiliardových pokut a postižené podniky a jejich advokáti se můžou přetrhnout, aby našli v rozhodnutích Komise sebemenší nedostatek v odůvodnění či početní chybičku. Soutěžní kauzy tedy mají potenciál přepisovat ústavní principy a fungování eurojustice – a přepisují je.

Naposledy se tak stalo v roce 2011, kdy Soudní dvůr v případech Chalkor proti Komisi a KME Germany proti Komisi (C-386/10 a C-389/10) rozhodl, že prvostupňový Tribunál musí využít své plné jurisdikce při přezkumu výše pokut uvalených na kartely a firmy zneužívající dominantní postavení. Byť má Komise tradičně v soutěžním právu tzv. prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že unijní soud nesmí přezkoumávat výklad hospodářských údajů.  Unijní soud tedy dnes musí ověřit věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a nerozpornost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.  Unijní soudy tedy dnes mají pravomoc přehodnotit nebo úplně zrušit pokutu udělenou Komisí na základě nejrůznějších argumentů, zejména proporcionality, rovného zacházení, správnosti výpočtů, dodržování soft law, rozhodovací praxe Komise atd.

Ovšem v kauze Telefonica proti Komisi (C‑295/12) vyvstala otázka, která tuto záležitost posouvá ještě dál. Musí tohle všechno dělat soud ex officio? Generální advokát Melchior Wathelet se skutečně pokusil ve svém stanovisku Soudnímu dvoru navrhnout tento radikální posun řízení před prvoinstančním soudem z inter partes na proces téměř inkviziční. 

Ústavních argumentů pro i proti je samozřejmě celá řada.  Soudní dvůr si byl ale dobře vědom, že takový posun by spustil řetěz událostí končící radikální reformou evropského soudnictví, zejména už tak přehlceného Tribunálu, a nejspíš změnou zakládajících smluv. Ve čtvrtek tedy odhlédl od stanoviska generálního advokáta a kasační stížnost beze zbytku zamítl. Ve správním právu EU tak zůstává zachován kasační princip s prvky návrhové plné jurisdikce.

Netřeba říkat, že stanovisko generálního advokáta Watheleta prve dalo bruselským advokátním kruhům důvod k oslavám, vánočním bonusům a spikleneckým mrkáním na klienty, a jak ledovou sprchou nakonec čtvrteční rozsudek je.  Ovšem s určitou slastí sebemrskače nemůžu opomenout ani Watheletovo dosti kruté hodnocení kasačky vypracované naší firmou. Myslím, že v dějinách evropského procesu jde o nejupřímnější oficiální projev opovržení advokátským stavem konzumní doby.  Přeji hezké čtení a včasné ponaučení:

Je třeba konstatovat, že: i) kasační opravný prostředek je formulován zmatečně, je málo strukturovaný a je mimořádně dlouhý – jeho francouzský překlad má celých 133 stran, a to v jednoduchém řádkování, rozdělených na 492 bodů(8) – opakuje se, předkládá několik set důvodů a jejich částí, výtek, argumentů a jejich částí (což podle Komise představuje rekord v unijní historii soudních sporů); ii) kasační opravný prostředek směřuje téměř systematicky k dosažení nového přezkumu skutečností pod zástěrkou tvrzení, podle kterých Tribunál použil „nesprávné právní kritérium“; iii) důvody kasačního opravného prostředku jsou často uvedeny jako jednoduchá neodůvodněná tvrzení a iv) navrhovatelky jednak často kritizují sporné rozhodnutí, a nikoli napadený rozsudek, a jednak, týká‑li se jejich kritika skutečně napadeného rozsudku, téměř nikdy neuvádějí přesné úseky nebo body uvedeného rozsudku, které mají obsahovat údajná nesprávná právní posouzení.

Tato konstatování a složitost, až nemožnost toho, aby Komise uplatnila své právo na obhajobu, vedly k námitce nepřípustnosti, kterou Komise vznesla proti kasačnímu opravnému prostředku v plném rozsahu. Ačkoli mohu s uvedenou námitkou nepřípustnosti do jisté míry sympatizovat – a kromě toho se mi četné části kasačního opravného prostředku zdají nepřípustné – nic to nemění na tom, že kasační opravný prostředek jako takový nemůže být prohlášen za nepřípustný v plném rozsahu, jestliže některé důvody nebo argumenty kasačního opravného prostředku splňují požadavky přípustnosti (i když je musím hledat jako jehly v kupce sena). Z těchto jehel navíc plynou zásadní a někdy zcela nové otázky týkající se zejména povinnosti Tribunálu provést opravdový přezkum v plné jurisdikci.