Nejmocnější žena Velké Británie
Kvizová otázka: kdo je nejmocnější ženou Velké Británie? (nepodvádějte: dříve, než kliknete na „Celý příspěvek“, zkuste se nad tím zamyslet …)
Ti, kdo po zhlédnutí poslední série Tudorovců mysleli (že stále) královna, se pochopitelně mýlí. A zamýšlet jste se vlastně také nemuseli, protože na takový úlet člověk běžnou úvahou stejně nepřijde. Podle britského deníku The Telegraph je nejmocnější ženou Velké Británie, která může donutit vládu či parlament změnit jejich vlastní zákony a říkat ministerskému předsedovi co má dělat, nicméně proti jejíž rozhodnutí nemá premiér žádný opravný prostředek: Eleanor Sharpston, generální advokátka Soudního dvora jmenována za Spojené království.
U ostrovních deníků si člověk vcelku zvykne na všechno. Od dob Jima Hackera mají bohužel již jenom sestupnou tendenci (a nebývá to už ani vtipné). Před podobným smrtící kombinací zaujatého pamfletu s naprostým nepochopením fungování Soudního dvora ale bledne i Blesk.
16 komentářů:
Michale, nevím, jestli ta palba na ostrovní deníky je v tomhle případě oprávněná. Totiž: neznám britské reálie, ale prostým čtením mi připadá, že The Telegraph přinesl celkem normální zprávu o tom, co řekli jiní:
Ms Sharpton's six-year term of office is up for renewal next year – and Eurosceptic Tories think the new proposal would be a good way of removing her from the post.
In a pamphlet to be published this week by the Open Europe think tank, Anthony Browne, an adviser to Boris Johnson, the London Mayor, calls Ms Sharpston "Britain's most powerful woman."
He adds: "There is a woman who can force the government and parliament to overturn their own laws, who can tell the prime minister what to do but against whom the prime minister has not redress.
"She is the UK-appointed judge to the ECJ, Europe's supreme court."
Jasně: ke každé hlouposti se najde někdo, kdo ji řekl, a koho tedy lze citovat. Ale tady myslím nešlo o šíření žurnalistova světonázoru prostřednictvím zdánlivě neutrální citace. I když uznávám, že Anthony Browne třeba není natolik významná figura, aby si zasloužil obšířnou citaci svého (vlivného či nevlivného?) nesmyslu.
Já tipoval J.K.Rowling. Sakra:-)
Jendo,
Nevím, co považuješ na „normální“ zprávu, nicméně já bych za ní považoval:
- ověření věcných tvrzení (tedy maximální snahu o přesnost skutkových tvrzení);
- snahu o vyvážení tvrzení názorových.
K těm věcným tvrzením: generální advokát asi těžko vydává „rozhodnutí, proti kterým se vláda nemůže odvolat“. Nepíše „initial court opinions“, které pochopitelně pak také nemohou být „overturned by the other judges“ atd. Toto nejsou citace někoho jiného, toto jsou tvrzení autora článku, které předcházejí přímému citátu, který jsi přetiskl. Posunutá anebo přímo nesprávná skutková tvrzení o roli generálního advokáta pak vzbuzují dojem, jako kdyby on vlastně na tom soudě rozhodoval.
Vyvažování názorů: jistě, souhlasím s tím, že noviny mají informovat o názorech jiných. Nicméně noviny se snahou o minimální vyváženost by mohly uvést dosti extrémní názor do kontextu a pokusit se osvětlit, kdo ho říká a proč ho říká (a třeba také poznamenat, že v samotném citovaném výroku jsou věcné chyby). Pokud ale někdo vezme dosti vyhraněný citát, napíše k tomu pochybný „úvod“ s věcnými podivnostmi a zakončí ho právě tím extrémním citátem, který nijak nezkoriguje (třeba citací názoru jiného, osvětlením pozadí, kritickým hodnocením apod.), tak to považuji za a) skutečný „světonázor“ samotného pisatele b) hodně odfláknutou práci novináře.
Ale teď abych uvedl do kontextu sám sebe: přiznávám, že jsem asi podjatý, neboť Eleanor Sharpston znám a velice si jí vážím. Proto mě podobný styl „novinařiny“ (tedy vypouštění balónků na téma „je na čase sestřelit tu Eurofilku“) rozladí. Vtipné na tom je zase kontext: mezi ostatními generálními advokáty E. Sharpston rozhodně nekritickým „eurofilstvým“ nevyniká …
Pani Sharpston jsem potkal jen jednou a pripadala mi vynikajici -- rozhodne si od ni rad prectu par opinions. V tom se nelisime, jakkoli Ty znas pusobeni pani Sharpston a Evropske pravo neskonale lepe.
"overturned" -- je slovickareni. Nic nebrani predlozit statistiku, jak casto se ECJ odchyli od nazoru GA. Ovsem, i pokud to casto neni, duvod muze spocivat napr. v tom, ze obsah Evropskeho prava je nad slunce jasny nebo v ex ante konzultaci mezi GA a soudci nebo v tom, ze GA se snazi trefit soudcum do vkusu.
Souhlasim ale, ze novinaruv vyrok o nemoznosti GB odvolat se proti nazoru GA Sharpston je (byt zcasti korigovany vyse uvedenou vetou) mimo: navadi k zaveru, ze nazor GA je vykonatelny.
Nejsem expert na novinarskou etiku, ale pripada mi, ze zde netreba uvadet vyvazujici protinazor. V danem pripade totiz nejde o disputaci, ktery nazor je spravny. Jde o to, co motivuje urcity politicky proud k urcite politicke akci.
Priklad: pokud pan Hajek prohlasi, ze on z opice nepochazi, lze to v mediich citovat bez doprovodnych stati od R. Dawkinse nebo prof. Zrzaveho.
Nebylo by naopak nekorektni doplnovat k suche zprave o tom, co kdo rekl, informaci, jak to mel rici spravne? (Nevim, zajimala by me diskuze.)
Jinak, jak jsem napsal, neznam britske realie motivace akteru, zamereni The Telegraph a tohoto konkretniho novinare apod.
Ano, jednak to budí dojem, že rozhoduje GA a ne Soudní dvůr a jednak stanovisko GA nemůže být ani "overturned" (mezi ním a rozhodnutím soudu není instanční postup, jako třeba mezi rozhodnutím nižší a vyšší instance) a už vůbec ne "by the other judges" (což zase vypadá, jako kdyby byl GA jeden ze soudců, což je opět mimo). Ale to už se opakuji ...
Jendo, Ty ty své komentáře mažeš rychleji, než já stihnu napsat reakci. Pak ale vypadám zase jako mimo mísu já, protože reaguji na něco, co už tam zase není ;-).
Nene, nic jsem věcně nevymazal. Jen jsem dva komentáře narychlo nepřesně napsané z mobilu zkonsolidoval do jednoho, přesnějšího. Příště, uznávám, se budu držet hesla "práce kvapná..." :).
Formálně vzato, GA není judge. Ale, vzato materiálně, vzniká otázka, zda má GA na rozhodnutí větší, anebo menší vliv než judge. Změnilo by se na věci něco, kdyby GA byl označen ne termínem GA, ale třeba, plácnu, presenting judge? (Srov.: to, co u nás vykonává osoba s označením "státní zástupce", v některých zemích vykonává osoba s označením "vyšetřující soudce", byť patrně s lepšími zárukami nezávislosti.)
To slovo "overturn" -- je-li zřejmé, že značí situaci, kdy se soud neztotožní s názorem GA -- mi tak nevadí. Trochu mi to připadá jako striktně bazírovat na tom, zda se v českých novinách napíše dovolání, odvolání nebo stížnost.
Souhlasím, měly by se používat přesné termíny; ale pokud se použijí nepřesné, je to sice chyba, ne ale ještě novinářské dno.
Mimochodem, už Ti někdo -- když jsi, byť i v neprávním kontextu, řekl např., že Google je zajímavá firma -- vysvětlil, že správně to je obchodní společnost?
Noviny maji psat tak, aby ctenar vec pochopil. Podle toho, co tu vidim, udela Telegraph ctenari ve veci naprosty zmatek. Podstatu pak nemuze vubec pochopit.
Souhlasim s Michalem, ze je to odflakle.
Netvrdím, že ten článek je vzor novinářské práce. Jen by mi připadalo zajímavé téma, jak mají novináři zacházet s nesprávnými (ale vlivnými) výroky; jaké manipulativní techniky užívají; co konkrétního ten novinář napsal špatně a jak to měl napsat lépe. To by byly větší lessons learned, než že se Michal při ranní četbě poprskal kávou a Zdeněk to považuje za odfláklé.
Případné problémy delšího textu přichází, myslím si, až v závěru:
1. Britain's current representative on the ECJ, against whose decisions the government has no right of appeal, is Eleanor Sharpston QC, who was appointed in 2006 under Tony Blair's premiership. Souhlasím, tahle věta je bota.
2. As one of the ECJ's eight advocates general she has a particularly powerful role – writing initial court opinions which are very rarely overturned by the other judges. To mi nepřipadá nesrozumitelné a nepravdivé (je-li pravda, že se ESD jen málokdy odchýlí od názoru GA a že tato skutečnost je dána GA-ovým vlivem). Nevylučuji, že neprávník by mohl větu pochopit mylně.
3. Souhlasím, že (při zvážení nejen pravdivosti, ale i váhy daného výroku) novinář ten nesmysl na závěr citovat spíše neměl.
Britain's current representative on the ECJ, against whose decisions
Já tedy nevím, ale podle mne se to whose váže k ECJ a ne k representative.
Díky, to máte asi pravdu. Podvědomě mě ovlivnilo pravidlo: "whose" se používá pro přivlastňování životným a "of which" neživotným podstatným jménům. A přitom přinejmenším v USA (a dost možná i v UK) tohle pravidlo už neplatí, nebo možná ani nikdy neplatilo.
Jůů, my udělali čestným členem Common Law Society nejmocnější ženu v Briánii! :))
Tedy vážím si jí nesmírně a byla by to ztráta pro Rakousko... Mno ale při nejhorším aspoň bude mít víc času na nás :)
Pro zpestření diskuze si můžeme vzpomenout na rozsudek Gottfried Heinrich (C-345/06), kde paní Sharpston podala ve věci publikace právních aktů Unie tak silné a přesvědčivé stanovisko, že se jím Komise začala řídit ještě před vydáním samotného rozsudku ECJ. O tom, jaké překvapení pak soudci vzbudili svým odlišným rozhodnutím si lze přečíst třeba v tomto článku Michala Bobka.
Jinak počin Telegraphu na titulní straně také vnímám jako žurnalistický zmetek, ne jen pro to, co v něm je, ale také co v něm chybí. Psát o britské reprezentaci u ECJ, a ani slovem se nezmínit o soudci Schiemannovi a případně jeho politickém profilu, asi čtenáři nepomůže vytvořit si věrný obrázek.
Můj tip byl Theresa May (http://en.wikipedia.org/wiki/Theresa_May). Alespoň Economist jí připisuje zásadní roli v reorganizaci policie a částí trestního práva.
Okomentovat