Zářijový host: Přivítání Jana Vučky
Rádi vítáme našeho záříjového hosta: Jana Vučku, státního zástupce s expertními znalostmi v oblasti podnikové kriminality a zkušenostmi z Velké čtyřky i Útvaru odhalovaní nelegálních výnosů a daňové kriminality Policie ČR. Jan studuje účetnictví u ACCA a po excelentním složení zkoušek získal členství v Association of Certified Fraud Examiners. Mimo to napsal řadu textů z různých oblastí převážně trestního práva, vyznačujících se užitečnou, střídmou a inteligentní analýzou, nezřídka s použitím ekonomických a statistických principů (srov. např. Státní zastupitelství 9/2007, 10/2008, Trestněprávní revue 7/2010, 9/2010, 7/2011 nebo zde). Děkujeme, že se rozhodl uveřejnit své další články zde: v září bude Jiné právo jiné zase jiným, a neméně zajímavým, způsobem.
8 komentářů:
Soud krom občanského zákoníku mohl zmínit i platnou normu /ČSN 01 8027 /. Jistě lyžař nenajel do dívenky úmyslně. Otázkou je, zda požil alkohol či drogy a tímto byly jeho reakce oslabené. Norma stanoví, že lyžař musí počítat s tím, že terén, ač udržovaný, nemusí být všude bezvadný. Známe dobře to uleknutí (pro někoho příjemné zvýšení adrenalinu), když z osluněné sjezdovky vjedeme na ledovou plotnu ve stínu. Pravidla FIS asi musí dodržovat každý, kdo je nepřímo podepíše při koupi permanentky či jízdenky jako součásti této kupní smlouvy ( je s nimi řádně seznámen ).
http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=5d3ddd36-0997-4d0b-ae40-615c60f8c3a0
http://www.jarodic.cz/cz/jak-predejit-urazum-na-sjezdovkach-aneb-10-pravidel-fis.php
To je možná jen nepochopení: Pravidla "lyžovat přiměřeně rychle", resp. "výše jedoucí lyžař dává pozor, aby neohrozil níže jedoucího" jistě platí. Především však proto, že jsou dána zvyklostmi a zdravým rozumem:
Každý rozumný člověk, který jde na svah, ví, že se jimi musí řídit, a očekává, že se jimi budou řídit ti okolo. Kdo tato očekávání poruší, nese riziko, které tím způsobil.
Působí to jako vtip, že by na takováto rozumná pravidla musel být foršrift a že své chování máme řídit ne zvyklostmi a rozumným očekáváním (které vidíme každodenně kolem sebe), ale technickými normami ČSN.
Člověk má na práci lepší věci než pročítat technické normy. Divím se, že podléháte této -- ve své podstatě totalitární -- normativní šikaně. Demokratický státy a jejich soudy prostě nemohou po svých občanech požadovat, aby půl života pročítali předpisečky.
I když: kořeny jsou tu možná hlubší:
Zákonodárská vášeň českého člověka je něco, nad čím žasnu za každým krokem. Zdá se, jakoby se v Čechách nerodili než samí nomothetikové a regulátoři života. Nikde není tolik nápisů, rad, výstrah, poučení, zákazů, příkazů, papírových, dřevěných, kovových desek a deštiček, nikde tolik parodií a trevestií Sinaje jako u nás. Neboť český člověk je nejšťastnější, když svou zákonodárnou ušlechtilost a rozšafnost může učlenit hned v X bodů a presentovat ti ji hned jako desatero. Jsem v malých středočeských lázních. Vlezl jsem již do vany, když tu můj zrak padne na tři plakáty hustě potištěné, přibité na stěně a podávající pochybnou pedantskou češtinou, němčinou a francouzštinou "desatero pro lázeňského hosta". Je to elaborát tak složitý, že bych potřeboval aspoň 5 minut, kdybych si tu litanii měl pročíst až do konce, a alespoň 10 minut, kdybych ji měl celou promyslit a podle ní se zařídit; ale pak bych pravděpodobně do vany již vůbec nevlezl. Psaného a papírového práva a nepráva máme celé vozy formanské; ale po ušlechtilém nepsaném mravu a zvyku, po samozřejmém taktu mysli a srdce, po noblese, kráse, zdvořilosti, slušnosti, která se nenakazuje a nemůže ani nakazovat, která je dána s tvou krví, rodem a přírodou nebo civilisací, skoro bezvýsledně se pídíš v dnešním českém člověku.
Jistě, není vyloučeno, abych koupí jízdenky uzavřel smlouvu s ochranným účinkem pro třetí osoby a s povinností dodržovat pravidla FIS; nevsiml jsem si však, že by se tak dělo. Jak jsem ale naznačil výše, není to podstatné.
Dlouho už jsem nesjezdovala, naposledy ve Špindlu na Stohu. Horní část sjezdovky byla již částečně beze sněhu a u pokladny viselo doporučení ukončit jízdu na vleku v polovině trasy. Nešlo o zákaz a každý musel zhodnotit své schopnosti i vybavení (přilba vhodná, šusťáková kombinéza nikoliv). Pokud by se stal někomu úraz a soudil by se, nějaká norma pro provozovatele vleku a sjezdovky by se jistě hodila. Provozovatel tohoto sportoviště a podnikatel má povinnosti (kvalita zařízení) a lyžař využívající sportoviště za poplatek právo na maximálně možnou bezpečnost.
Pravidlo „výše jedoucí lyžař dává pozor, aby neohrozil níže jedoucího“ jistě platí pro sjezdaře, na běžkách ten níže stoupající uskakuje (měl by) tomu shora jedoucímu, pokud je terén úzký a jen jedna stopa (či žádná).
Mohu se vcítit jak do pocitů matky obžalovaného lyžaře tak i zraněné dívenky. A je to přetěžké . Pokud bych byla přísedící, určitě bych pečlivě nastudovala veškeré psané právo k případu, i normy. To proto, abych svým rozhodnutím neublížila a měla klid v duši.
Obecně jsem PRO zjednodušení zákonů, zrušení těch protiústavních, nezákonných, zbytečných. A přijetí těch potřebných pro lid, jako např. referendum nejen ve věcech moci výkonné, ale i zákonodárné. Složitostí „desatera pro lázeňského hosta“ si nekažte náladu a klepněte sem text, promyslíme to, jak vlézt do vany…
A až vezmete lázeň, zkuste si představit : Radní jde v Kladně po chodníku, kde zrovna namrzá déšť. Chodník (odvozeno od slova chodit) je však položen na travers /šikmá plocha/ před garáží pro pohodlný výjezd vozidla. Jde na kontrolu bezpečnosti komunikací se svou asistentkou. Nemá na botách zrovna mačky (kovový nástavec na boty pro horolezce) a letí… způsobí doprovodné osobě úraz s celoživotními následky. Otázka zní, pokud se chcete tohoto dobrovolného testu zúčastnit, jak na to půjdete – jako soudce?
Teď jen dvě krátké poznámky:
S těmi běžkaři máte naprostou pravdu. A to ačkoli pravidlo "stoupající běžkař ustupuje sjíždějícímu" snad nenajdete v žádné technické normě ani v pravidlech FIS.
Nemyslím, že byste měla mít jako soudce/přísedící klid jen proto, že prozkoumáte celé normativní univerzum. Kdo jedná jako "generál po bitvě", neposoudí případ spravedlivě. Je potřeba se vcítit se do škůdce a poškozeného v jejich konkrétní situaci: zvážit, co v daném čase škůdce měl a mohl vědět (ČSN 01 8027???) a co mohl poškozený očekávat.
Posuzuji případ jen na základě článku zde, žádné rozhodnutí soudu jsem zatím nečetla (prosím o odkaz pokud někdo již četl). Normy stanoví, jak by prostředí, v němž se nacházíme mělo vypadat. I v autobuse městské dopravy můžete přijít k úrazu, pokud držadla budou defektní. Na sjezdovce platíme nejen za jízdu na vleku („hamtat kopec“ už se nevidí), ale i za úpravu svahu. A to by měl soud prověřit (podmínky pro zaplacené lyžování). Rozdílnost s uskakujícími zmoženými stoupajícími běžkaři před blaženě sjíždějícími jsem neuvedla jen tak. I na sjezdovce občas popojdeme vzhůru (někdo upadl a vracíme se k němu, ztratíme hůlku, brýle, zuby apod.) a tu se pravidlo přednosti v jízdě jistě mění, musíme upřednostnit ty nad námi sjíždějící. Pokud má soud spravedlivě rozhodnout, musí zkoumat i podmínky obžalovaného lyžaře k předplacenému sportovnímu vyžití.
Uvedla bych aktuelní případ ze soudní síně, kdy jsem jako veřejnost sledovala pokus společnosti Billa o nahrazení škody vedoucí prodejny, která přesčasy rozepisovala na „nepracující“, aby bylo možné zaplatit přesčasy zaměstnancům, kteří počet hodin měli nad rámec zákona. Vzhledem k tomu, že se tak dělo s plným vědomím společnosti po dlouhou dobu, nelze na základě nezákonných zavedených podmínek zaútočit nějakou protiakcí a to i v případě, kdy by došlo k obohacení se.
Sama musím přiznat, že děti uhlídat nelze a nedoporučení a zákazy zvláště pro pubertální (často dlouhá doba) věk mládenců působí spíše magneticky přitažlivě. Protože ve svém mládí jsem absolvovala kurs cvičitelů lyžování (bez pomoci techniky) a i teorie (bezpečnost či první pomoc) byla přednášena a zkoušena, navrhovala bych něco takového v rámci lyžařských kurzů na ZŠ a SŠ či VŠ a přihodila bych i další, např. pravidla jízdy na kole nejen na silnici, ale i na cyklostezkách, které využíváme i při nepatrném nasněžení my, běžkaři a na cyklisty se poťouchle usmíváme. No přiznávám, že mi mrzí rozhútaná stopa od pískařů (občas je nutno jet po jedné lyži), jezdců na koních, i cyklistů. Les je ale každého a každého by měla být i nádherná voda v lomu Amerika (i jinde), zvláště když tam plavci holdují tolik zdravému nudismu. No a „do naha“ by už konečně měli jít všichni maskující zločinnost, abychom se s tou demokracií pohnuli.
Ad Jan Potměšil.
tak se dostáváme trochu někam jinam, než byl můj zámysl. Jen prosím invektivy typu "...Myslím, že pod 66/3/a) PřesZ toho chcete schovat mnohem víc, než zákonodárce zamýšlel..." byste mohl ponechat někam k pivu.
Já tady říkám přesně opak, že musím pod 66/3a schovávat věci, které by šlo velmi snadno vyřídit jinak - třeba tou "pitomou domluvou". Neschovávejme se za zákonodárce, protože procesní část zákona o přestupcích nebyla nikdy novelizována. A že to potřebuje (s prominutím jak prase drbání), to víte vy, to vědí všichni, kdož nemají právo jenom jako pozitivistickou nauku k odpapouškovánílitery zákona, ale bohužel je vidět, že ani vy jako nadějný právník, s tím vlastně nechcete nic dělat. Mě jste nařknul (a to jsem chápal, že s humorem) z právního formalismu, a sám zde prezentujete (a to myslím zcela vážně) formalismus nejtvrdšího kalibru.
Nicméně, s tím asi nic neuděláme. Pořádek ve správním právu nebude asi nikdy, protože to tady by musel přijít nějaký správní absolutista, který by nastavil trvdě určité mantinely. To se nestane, tak co se zde trápit.
Včera tj. 13.9.2011 jsem například s hrůzou zjistil, že stavební úřady v jednom nejmenovaném kraji vydávají pro každého odbviněného rozhodnutí zvlášť. Kolega na stavebním mi to tvrdil, když jsme něco konzultovali, nevěřil jsem mu, ale dotazem na místní KU se to potvrdilo. Celý kraj v této oblasti dupe po zákonu...
My tady diskutujeme o detailech a právních výkladech, a přitom vedle v kanceláři pošlapávají i lidská práva - a kupodivu to nikoho netrápí.
Mimochodem, nemělo by MV mít v gesci procesněprávní otázku správních řízení, notabene správních řízení o přestupcích? Asi by to tak mělo (logicky) být, ale pravděpdoobně "úmysl zákonodárce" byl zcela jiný... asi půjdu na to stavební, protože přestupky proti našim jedna báseń, dokazování zpravidla brnkačka a prochází v odvolačce i takové detaily, jako že nepoučíme o možnosti vyjádřit se před vydáním rozuhodnutí, projde dalších x procesních vad a nakonec vymetu v jedné věci ve společném řízení rozhodnutí pro každého zvlášť... prostě pozitivistická přísně formalistická paráda s využitím arogance moci jedna báseň:-(
A myslím, že asi bude následovat z mého pohledu ke komentářům u tohoto článku - Howgh!
Patrik Šebesta
ad Jan Petrov, 3.9.11, 19:28 a jeho úvaha.
Ano, pamatuji se, jak jsem po cca 20 leté nepřítomnosti v ČR zase jednou jel tramvají. Moji pozornost upoutala cedule velikosti celého okna s popisem, co vše cestující musí a nesmí. Nebylo možné to vše rozumně zpracovat. Pak jsem se ptal otce, na co tam takový text je. Po kratší úvaze mi řekl: "...TO PROTO, ABY SE MOHLI POTRESTAT TI, KDO TO NEDODRŽUJÍ."
Tak je v ČR s hodně věcma, cedule na silnici nejsou, aby řidiče varovaly, nebo radily - jsou tam, aby policie mohla brát řidičům peníze, nevolíme své zástupce, aby pro nás pracovali, ale aby nás trestali (Jan Potměšil), atd., atd. Postup komunistů při vyčlenění PŘESTUPKU z TRESTNÉHO ČINU jen proces trestání "zdokonalil" - až tak, že je to dnes v ČR zcela přirozené a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Asi nějaká genetická úchylka.
Mirek Vorlický
Teď jsem zjistil, že pod úplně jiným postem reagujete na odkládání přestupků. Zareaguji jen krátce, na tomtéž místě. Pokud Vás "obviňuji", že chcete pod 66/3/a) PřesZ schovávat i to, co tam nepatří (a pokud to považujete za invektivu k pivu), si asi nerozumíme. Myslel jsem to ale zcela vážně, pokud za situace "tvrzení proti tvrzení" chcete věc rovnou bez dalšího odložit. To myslím formulací "oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku" myšleno nebylo. Máte-li 2 strany, téměř vždy máte 2 protichůdná tvrzení a nebylo by třeba projednávat nic. Jinak navrhuji pokračovat případně po mailu, nuance odkládání zde už asi zajímají jen nás 2.
Okomentovat