Bek tu skůl, Erbenův prospěch a oxfordské svatební podivínství

První nápor největšího podzimního nákupního svátku, mezi znalci a marketingovými experty mazlivě přezdíván „bek tu skůl“, již pominul. Poslední šancí řetězců na zbavení se neprodaných zbytků z těchto hodů je patrně začít je prodávat ve slevě pro univerzitní studenty, kteří budou začínat zakrátko (akce „bek tu skůl II – juni strajks bek“). Ostatně proč by nešlo stejné pastelky, které byly dost dobré pro vybarvování domečků, obláčků a sluníček, případně na obtahování „Ema mele maso“, použít taky na podtrhávání třeba takového trestního procesu.

Než se nám bekne na Jiné právo také naše studentské čtenářstvo a snad i někteří z nás přispěvatelů, dovoluji si sem propašovat ještě v rovině nevážné a dozvucích prázdnin odpovídajícím způsobem uvolněné tři momentky. První z nich je skvost, který jsem zachytil při hodnotné vlastivědné výpravě (díky, Pavle!) v rodném domku K. J. Erbena ve východočeském Miletíně. Dokazuje mimo jiné, že i když se vám v nadcházejícím roce některá z částí státní zkoušky úplně nepovede, neházejte hnedle Kytici do žita. Může z vás stále ještě něco být ...

Druhá perla pochází z Institutu evropského a srovnávacího práva Právnické fakulty Univerzity v Oxfordu. Jde o „jmenovací přípis“ pozdějšímu spoluzakladatele tohoto Institutu, profesora Barry Nicholase, přednášejícím na Brasenose College v roce 1946. To, že musel nebožák platit koleji, ve které přednášel, nájem za své místnosti, se v mezidobí zas tak nezměnilo (zn. kapitalismus s lidskou tváří). K jisté proměně dochází alespoň s ohledem na poslední větu jmenovacího přípisu: jak mi potvrdili kolegové, člen koleje již nemusí předem žádat svolení vedoucího koleje proto, aby se směl oženit. I když, kdo ví … jistě některá z kolejí bude schopna vytáhnout z hlubokého šuplíku sbírku kolejních předpisů z ranného období královny Viktorie s tím, že tedy tohle je ta skutečně úplně nejnovější kodifikace všech platných „college regulations“.

Považoval jsem proto za trefné, když jsem spatřil, jakou zvláštní výstavu v současnosti nabízí oxfordské univerzitní muzeum historie vědy. Název výstavy je zachycen na poslední dokumentační fotografii níže. S ohledem na některé trvalé aspekty života Oxfordské univerzity by jistě stálo za úvahu, zda by se výstava neměla proměnit ve stálou.

Tak tedy příjemné bek tu skůl!