Ještě k laickému prvku v justici
Před časem jsem tu zveřejnil post, ve kterém jsem se zamýšlel nad smysluplností laického prvku v justici. Mimořádně zajímavá debata, která se pod mým postem rozpoutala (doporučuji zejm. výbornou úvahu D. Havránka) mne utvrdila v názoru, že institut laického přísedícího (příp. poroty, která nedávno rozhodovala třeba i kauzu rakouského tyrana Fritzla) má nebo alespoň při dobrém legislativním zakotvení může mít smysl. Rozumně vedená laická participace v justici poskytuje justici velmi silný legitimizační a demokratizační prvek - ke zkáze je odsouzena podle mne taková justice, která se od světa neprávníků oddělí velkou čínskou zdí, a uzavře se zcela do sebe sama. Proto chci čtenáře blogu upozornit na článek H. Rybenské k tomuto tématu, který se objevil v Britských listech, a z něhož velmi jasně plyne, proč česká úprava tuto legitimizační funkci neplní a za stávajího přístupu k této otázce ani plnit nemůže. Bohužel.
A zde je jeho zbytek.
A zde je jeho zbytek.
7 komentářů:
Obávám se, že na peníze si může stěžovat více profesionálů. Jedna moje kamarádka teď dává výpověď z místa asistentky soudce, protože má míň peněz než řidič tramvaje v Praze, přestože ona musela pět let studovat, aby mohla zastávat svoji funkci. Ona to bere docela osobně, protože vždycky se hrozně rozčílí, že ten řidič v tramvaji nemá ani volant, který by řídil. ;-)
Totéž platí samozřejmě pro čekatele, nastavení jejich platů je naprosto absurdní. Kdyby se aspoň platy průběžně zvyšovaly během třech let čekatelské praxe!
Nechtěný pozitivní efekt je ten, že se mnou nastupovali téměř všichni spolučekatelé s více roky započitatelné praxe z různých oborů, kteří se z nějakého důvodu rozhodli, že trest je opravdu baví. Pochybnuji však, že systém byl míněn takto. :-/
Jinak pokud jde o vhodnost otevření se veřejnosti, jako trestař si neodpustít dodat, že to samé platí pro policii. Jedním z důvodů, proč je policie v tak špatném stavu, je její uzavřenost civilnímu prvku.
Moderní policie musí být podstatně průchodnější a musí zvýšit počet osob, které pro ni pracují, aniž by měly v plánu být policistou celý život. Tím ovšem nemám na mysli takové, kterým na pracáku poradili, aby to zkusili u PČR.
Například na MF to již pochopili a v posledních letech je standardně jeden náměstek ze soukromé sféry. Teď je to Chrenko z E&Y, dříve to byla Trezziová z D&T.
Policie nepotřebuje nové policajty, těch je tam dost. Potřebuje nové profíky.
Proč třeba nemá ÚOKFK stánek na Career Days na ekonomce vedle Deloittu a accenture? Ideální kandidát má přece podobné vlastnosti. Proč nezlanaří ÚOKFK do vedení někoho z Big 4 jako ministerstvo financí? Kdo říká, že by to nešlo organizačně a finančně, ten nemá pravdu. Ale to už by bylo fakt na samostatný článek ...
Až budu mít někdy čas (he-he), napíšu na to téma víc a pošlu to redakci, bude-li to pokládat za dostatečně jinoprávní příspěvek!
Přísedící jsou chabou náhražkou poroty. Dřívější pracovní soudy měly jako přísedící zástupce zaměstnanců a zástupce zaměstnavatelů, ale při dnešním odporu ke korporativismu je to neprůchodné. Zrušení přísedích by mi proto nevadilo.
Přísedící jako laikové jsou podle mě k ničemu. Zatímco soudce sice zpravidla nerozumí projednávanému problému, ale někdy rozumí alespoň právu, laický přísedící zpravidla nerozumí ani jednomu.
Jiná věc by byla, pokud by přísedícími byli po vzoru některých arbitráží experti v dané oblasti. To by samozřejmě velmi pomohlo především obchodním soudcům, z nichž mnozí nemají o tom, jak funguje obchod, ani tušení a jejichž představy v tomto směru jsou často značně komické.
V současném pojetí je pro mě jako advokáta institut přísedících na obtíž, protože místo jednoho soudce, který může onemocnět, mít dovolenou, nemocné dítě, školení apod. mám hned tři, pročež se to táhne.
Laický prvek v justici silně podporuji, ale obávám se českého systému.
Navíc se volbou přísedících zastupitelstvy otevírají dveře různým lokálním mafiím, hlavně asi pro získávání informací od soudů, spíše než k ovlivňování soudů. Viz třeba zpráva http://www.kauza3.cz/kauza-radnice/Cosa-Nostra-Pragensis.html bod 4, aniž hodnotím konkrétní případ a jeho pravdivost.
Karel Vážný
Účast laického prvku na výkonu soudní moci po roce 1848 byla v českých zemích realisována v několika formách. V trestním soudnictví se uplatňoval (vyjma „bachovského“ období) porotní systém a po roce 1918 okrajově též princip přísežných (kmetských soudů). Jako přísežné (kmetské) soudy působily zejména tzv. soudy mládeže (dočasně též tzv.lichevní soudy). Rozdíl mezi porotním a kmetským (přísežným) soudem spočíval v tom, že zatímco v prvním případě byl senát profesionálních soudů povolán k rozhodování o trestu a porota k rozhodování o vině, u tzv. přísežných soudů rozhodovaly o otázce viny i trestu smíšené senáty tvořené profesionálním soudcem a laickými přísedícími.
V civilním soudnictví působili laičtí soudci jednak u soudů živnostenských (a posléze pracovních), jednak v obchodních a horních senátech krajských (resp. zemských) soudů. V prvním případě byli laičtí soudci ustanovování z řad zaměstnanců a zaměstnavatelů, v druhém případě z osob prakticky činných v příslušných oborech podnikání. Je tedy patrné, že laičtí soudci v civilním soudnictví měli předpoklady pro to, aby v projednávaných věcech uplatnili zkušenosti získané ve svém profesním životě.
Dnešní účast laických soudců v je civilním řízení omezena prakticky jen na pracovně-právní spory, v trestním soudnictví se uplatňuje princip kmetských soudů, jenž u nás (až na výše zmíněné výjimky) nemá jinou tradici, než tradici „zlidovělého“ soudnictví.
Pro a proti porotního systému lze dlouze rozebírat a podle osobního založení (vzdělání, zkušeností apod.) lze poroty prosazovat (i např. v civilním řízení) nebo odmítat (tak, jak to činila patrně většina profesionálních soudců v období ČSR). Osobně jsem pro zavedení porot nejen v trestním, ale (fakultativně) též v řízení civilním. O smysluplnosti účasti laiků v trestním soudnictví v současné podobě mám však vážné pochybnosti, třebaže jistě existuje (jak tomu nasvědčují i některé příspěvky) řada správně motivovaných přísedících. Mé pochybnosti se netýkají „kvality“ přísedících, ale samotného principu realisace účasti laických soudců na výkonu soudní moci.
Michal Princ
Laický prvek je tragédie trestního soudnictví, který je navíc neekonomický a komplikuje průběh jednání soudu. Jako státní zástupce mám tu čest sledovat přísedící při jednáních o závažných trestných činech. Výsledky mého občasného pozorování jsou děsivé. Oni téměř výhradně nemají ani obžalobu a nikdy jí nečetli!!! A to státní zástupce posílá opis pro každého člena senátu! Nedělám si iluze, že by ji pozorně vyslechli při přednesu státního zástupce. Naprosto se pak přísedící ztrácí v souhrnných trestech a trestech za pokračující trestnou činnost, nedokáží vyhodnotit např. nutnou obranu, páchání trestného činu se zbraní a další. Je zbytečné toto do detailu rozebírat. Laický prvek považuji za přežitek lidových soudů, zejména při realitě, že přísedící jsou často magistrátní úředníci resp. důchodci těchto úřadů, kteří působili v předlistopadových přestupkových komisích, kde se trestalo káráním "soudruhu soudruhu, to byste neměl!" - dodávám, že nejsem zarytý komunistobijec, ale jsem unavený z poslouchání historek, jak paní přísedící obžalovaného zná ještě z doby hlubokého totáče a že už tehdy byl gauner. Nadto je děsivé, že přísedící mohou přehlasovat profesionála. Další komplikací bývá nepřítomnost přísedících, kteří sem tam nedorazí na hlavní líčení (asi zapomenou nebo se omluví či sedí v jiném senátě), a pak se odročuje. Opravdu jsem dosud nenarazil na alespoň minimálně poučeného přísedícího, kromě jedné účetní u projednávané hospodářské trestné činnosti, která výslechy obžalovaného a svědků příjemně osvěžila. Jakožto člen v tuto chvíli nepopulární části exekutivy si dovolím být anonymní, za což se omlouvám, ale život mě naučil... Z tohoto pohledu pochopím, bude-li můj komentář odstraněn.
Státní zástupce
Okomentovat