Otřesná pravda o Jiném právu ve světle Cimrmanovy filozofie externismu
V měsíci věnovaném největšímu géniovi, kterého tato země neměla, je třeba konečně a definitivně vyvrátit mnoho omylů, které o Jiném právu, jeho údajných autorech, komentátorech a čtenářích obecně panují. K jejich vyvrácení a poznání skutečné pravdy použiji filozofie externismu, dosud nepřekonaného filozofického směru, jehož průkopníkem a učitelem byl právě Jára Cimrman. Filozofie je široké veřejnosti známa především ze hry Akt; ti, kteří by tuto průrvu filozofické moderny neznali, mohou se s ní seznámit např. zde, zde či zde. Jakožto člověk, který o filozofii neví téměř nic, jsem téměř ideálním subjektem k její aplikaci. Výsledek poznávacího procesu tomu bude nepochybně odpovídat.
Na úvod pro shrnutí připomínám, že základní myšlenka externismu vyvrací a zároveň potvrzuje (i v tom je výjimečná síla tohoto učení) filozofii solipsismu, která je postavena na ideji, že existuje pouze Já a neexistuje okolní svět. Externismus směle hájí teorii opačnou, tedy, že existuje pouze vnější svět a neexistuje Já. Aplikováno na každou věc, docházíme k závěru, že „věc je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je.” Věc je tedy určena tím, čím není, nikoliv tím, čím je. Jedině vše to, co věcí není, tuto věc vytváří. Cimrman ústy profesora Smoljaka zdůrazňuje, že by proto bylo lépe neoznačovat věc věcí, ale označit za ni okolí věci, tedy ne-věc.
Nyní snad už musí být každému jasné, že Michal Bobek ani Honza Komárek nemají na existenci Jiného práva pražádnou zásluhu, ba právě naopak. Oni dva jsou jediní, kdo Jiné právo nezaložil. Založil jsem ho já, Pavel Molek, Tomáš Sobek, Pavel Hasenkopf, Karel Výborný, Jenda Petrov, Vojta Šimíček, Věra Špaňhelová z Kopidla, Pavel Kučera z Brna, Festus Okunebene z Ugandy, Remigius Sprotys z Vilniusu, Varlatos Charlaos z Atén, jakož i několik dalších miliard ne-Komárků a ne-Bobků tohoto světa. Veškerá vina za jeho neduhy tedy nepadá na ně dva, ale na nás ostatní. My víme s jakou myšlenkou jsme ho založili a proč. Oni to ne-vědí. Aby ho změnili, musíme ho změnit my. Zároveň veškerá případná chvála připadá nám, nikoliv jim. Stejně tak stížnosti. Píšete-li jim maily ohledně JP, už jim je nepište, pište je sobě nebo svým sousedům.
Druhý velký omyl je, že Jiné právo je tvořeno posty, které sem píšeme. Jedná se o hrubé nepochopení reality. Je to právě všechno to, co sem nenapíšeme, co tvoří Jiné právo. Nejpilnějším přispěvatelem se tedy může patrně zdát Michal Bobek, ale přitom je to opět on, kvůli kterému je Jiné právo méně, než by bylo bez něj. Již zmiňovaný Festus či Varlatos stvořili víc z Jiného práva než Michal, Honza či kterýkoliv z nás ostatních ne-přispěvatelů. Nejlepším postem nepochybně byl ten, který sem nenapsala 25. června 2007 Ugde Öhlundová ze Stockholmu. Díky Ugde! Snad si i my ostatní uvědomíme, že nejlépe Jinému právu přispějeme, když sem nic psát nebudeme (tento post budiž důkazem, že některým z nás to dochází pomaleji).
Co platí pro autory, platí samozřejmě i pro komentátory. Všechno to, co nejsou komentáře na Jiném právu, tvoří skutečné komentáře Jiného práva. V momentě, kdy Pavel Hasenkopf přestal být na JP patrný coby komentátor, stal se ve skutečnosti jeho nejplodnějším komentátorem. Ve chvíli, kdy se však vrátil zpět, přestal jako komentátor opět existovat. Chcete-li být tedy komentátory, pak proboha nekomentujte!
Nyní se dostávám k vám, milí čtenáři, tedy vám všem, kteří zde ani nepíšete ani nekomentujete, ale chodíte sem číst vše to, co jsme ne-napsali, a možná si myslíte, že tak spoluvytváříte fenomén Jiného práva. Inu, další omyl, jenž je třeba prostřednictvím teorie poznání založené na principech externismu vyvrátit. Čím více sem chodíte, čím více zde čtete, čím více se Jinému právu blížíte, tím více se dostáváte tam, kde Jiné právo není. Cimrmanovými slovy tedy šlapete do prázdna. Jiné právo totiž poznáte právě jen tam, kde Jiné právo není.
Mnozí z vás, zejména ti ve filozofii zběhlejší, již jistě tuší, kam tento poznávací proces nevyhnutelně vede (pozn. pro vulgární materialisty: ano, tam taky, ale jen jako logický vedlejší efekt); pro někoho to bude možná zjištění nejlepší, pro jiného nejděsivější:
Na úvod pro shrnutí připomínám, že základní myšlenka externismu vyvrací a zároveň potvrzuje (i v tom je výjimečná síla tohoto učení) filozofii solipsismu, která je postavena na ideji, že existuje pouze Já a neexistuje okolní svět. Externismus směle hájí teorii opačnou, tedy, že existuje pouze vnější svět a neexistuje Já. Aplikováno na každou věc, docházíme k závěru, že „věc je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je.” Věc je tedy určena tím, čím není, nikoliv tím, čím je. Jedině vše to, co věcí není, tuto věc vytváří. Cimrman ústy profesora Smoljaka zdůrazňuje, že by proto bylo lépe neoznačovat věc věcí, ale označit za ni okolí věci, tedy ne-věc.
Nyní snad už musí být každému jasné, že Michal Bobek ani Honza Komárek nemají na existenci Jiného práva pražádnou zásluhu, ba právě naopak. Oni dva jsou jediní, kdo Jiné právo nezaložil. Založil jsem ho já, Pavel Molek, Tomáš Sobek, Pavel Hasenkopf, Karel Výborný, Jenda Petrov, Vojta Šimíček, Věra Špaňhelová z Kopidla, Pavel Kučera z Brna, Festus Okunebene z Ugandy, Remigius Sprotys z Vilniusu, Varlatos Charlaos z Atén, jakož i několik dalších miliard ne-Komárků a ne-Bobků tohoto světa. Veškerá vina za jeho neduhy tedy nepadá na ně dva, ale na nás ostatní. My víme s jakou myšlenkou jsme ho založili a proč. Oni to ne-vědí. Aby ho změnili, musíme ho změnit my. Zároveň veškerá případná chvála připadá nám, nikoliv jim. Stejně tak stížnosti. Píšete-li jim maily ohledně JP, už jim je nepište, pište je sobě nebo svým sousedům.
Druhý velký omyl je, že Jiné právo je tvořeno posty, které sem píšeme. Jedná se o hrubé nepochopení reality. Je to právě všechno to, co sem nenapíšeme, co tvoří Jiné právo. Nejpilnějším přispěvatelem se tedy může patrně zdát Michal Bobek, ale přitom je to opět on, kvůli kterému je Jiné právo méně, než by bylo bez něj. Již zmiňovaný Festus či Varlatos stvořili víc z Jiného práva než Michal, Honza či kterýkoliv z nás ostatních ne-přispěvatelů. Nejlepším postem nepochybně byl ten, který sem nenapsala 25. června 2007 Ugde Öhlundová ze Stockholmu. Díky Ugde! Snad si i my ostatní uvědomíme, že nejlépe Jinému právu přispějeme, když sem nic psát nebudeme (tento post budiž důkazem, že některým z nás to dochází pomaleji).
Co platí pro autory, platí samozřejmě i pro komentátory. Všechno to, co nejsou komentáře na Jiném právu, tvoří skutečné komentáře Jiného práva. V momentě, kdy Pavel Hasenkopf přestal být na JP patrný coby komentátor, stal se ve skutečnosti jeho nejplodnějším komentátorem. Ve chvíli, kdy se však vrátil zpět, přestal jako komentátor opět existovat. Chcete-li být tedy komentátory, pak proboha nekomentujte!
Nyní se dostávám k vám, milí čtenáři, tedy vám všem, kteří zde ani nepíšete ani nekomentujete, ale chodíte sem číst vše to, co jsme ne-napsali, a možná si myslíte, že tak spoluvytváříte fenomén Jiného práva. Inu, další omyl, jenž je třeba prostřednictvím teorie poznání založené na principech externismu vyvrátit. Čím více sem chodíte, čím více zde čtete, čím více se Jinému právu blížíte, tím více se dostáváte tam, kde Jiné právo není. Cimrmanovými slovy tedy šlapete do prázdna. Jiné právo totiž poznáte právě jen tam, kde Jiné právo není.
Mnozí z vás, zejména ti ve filozofii zběhlejší, již jistě tuší, kam tento poznávací proces nevyhnutelně vede (pozn. pro vulgární materialisty: ano, tam taky, ale jen jako logický vedlejší efekt); pro někoho to bude možná zjištění nejlepší, pro jiného nejděsivější:
Jiné právo neexistuje. Ani Jiný Jára neexistuje. Jsou to jen díry ve jsoucím světě.
A teď už tedy VÍTE VŠE: NEVÍTE NIC. Tak jako ne-já.
(Co má pro skutečnosti zde uvedené za následek objektivní neexistence tohoto postu, si už domyslíte sami.)
1 komentář:
Když švýcarský profesor-bohemista namítl Cimrmanovi: "Jak můžeš být externista, když jsi narcista?" Ten mu odpověděl: "Jak by se Ti líbil Ementaler Käse bez děr?"
Okomentovat