Jára Cimrman – objevitel přílepků
Jak známo, Jára Cimrman byl na slovo vzatý vlastenec, který dlouhodobě usiloval o emancipaci českých zemí z područí rakousko-uherského zpuchřelého mocnářství. Postavil si dva životní cíle: rozbít atom a rozbít žalář národů. Jakožto zarytý pacifista přitom při plnění druhého vytčeného cíle volil výhradně pokojné formy řešení: převýchovu dětí císařské rodiny, záměnu císaře za jeho dvojníka Nývlta, rozdrolování loajality k říši prostřednictvím protihabsburských anekdot apod. O jednom vskutku geniálním pokusu o rozbití Rakouska-Uherska, učiněnému ryze právními prostředky, se však dodnes neví.
Příběh začal v srpnu roku 1900, kdy Jára Cimrman pobýval v letním bytě u svého přítele statkáře Koutného v Přílepech u Kroměříže. V té době byl Cimrman mimořádně nesvůj. O zemědělskou výrobu se sice dlouhodobě zajímal a svého hostitele jen tak mezi řečí inspiroval např. k zavedení snášení vajec slepicemi chovanými ekologickým a tudíž bezklecovým způsobem se zcela volným výběhem (což bohužel vedlo k značnému úbytku slepic způsobenému jejich vnitřní i vnější emigrací). Trápilo ho nicméně pomyšlení, že nastává přelom tisíciletí a pokud se okamžitě nestane něco zásadního, vstoupí Čechové do nového tisíciletí v rakouském područí. Právě na tento problém myslel i u oběda a příliš proto nevnímal svého přítele, který si stěžoval na dodavatele koňských postrojů, bezdůvodně podmiňujícího zakoupení postroje současnou koupí ostruh a páru hřebelců.
Až tato informace vytrhla Cimrmana z jeho zádumčivosti. Náhle zbledl, vyskočil a zvolal: „Koně, příteli, a co nejrychlejšího, klidně i divokého! Už vím, jak na ně! Cha!“
Poté se okamžitě rozjel do Vídně, aby zastihl české poslance ještě před pravidelným poprázdninovým zasedáním říšské rady. Při divoké cestě si svůj spontánní nápad promyslel do posledního detailu. Nápad byl geniální svojí jednoduchostí. Cimrman totiž dobře věděl, že rakouská monarchie se nikdy dobrovolně nevzdá českých zemí, protože by tím nejen přišla o svoji hospodářsky nejrozvinutější část, nýbrž zejména by ztratila Čechy, oblíbené veselé kumpány, které pro jejich zásadové postoje a loajalitu odjakživa vyhledávala všechna nadnárodní evropská společenství. Jelikož však odmítal ozbrojená povstání a krveprolití, pochopil, že jedinou možností zlomit zdánlivě neprostupné mříže žaláře národů, je lest. Vymyslel proto legislativní fintu, která se od těch dob v odborné literatuře a judikatuře označuje buď za „přílepek“ (podle místa, kde k nápadu přišel), anebo jako „legislativní jezdec“ či „divoký jezdec“ – na památku divoké jízdy do Vídně.
Českým poslancům Cimrman předložil hotový plán: navrhnout ve druhém čtení (poznámka: málo se ví, že systém tří čtení vymyslel rovněž Cimrman, a to jako prostředek k brzdění legislativního závalu, připravovaného hyperaktivními a neúnavnými rakouskými ministry, neustále naladěnými na reformní étos zpuchřelé monarchie) v říšské radě následující novelizační bod: „Zákon č. 119/1867 ř. z., ježto se týče záležitostí, všem zemím mocnářství Rakouského společných a toho, jak se mají vyřizovati, se mění tak, že v § 1 se za slova „zastoupeným a“ doplňují slova „království Českého,“. Tímto velmi nenápadným způsobem by se totiž české země zcela nepozorovaně dostaly na státoprávní úroveň Uher a z dualismu by se stal trialismus – zcela nenásilným a navíc ústavním způsobem. Přilepena měla být tato novela k některému z tehdy projednávaných zákonů – buď k zákonu o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek (č. 66/1901 ř. z.) nebo k zákonu, kterým se upravuje nedělní a sváteční klid v živnostech (č. 125/1905 ř. z.). [Poznámka: původně Cimrmana sice zaujalo „nařízení o prohlídce při porážce koní, jichž maso má býti upotřebeno k lidskému požívání“ (č. 52/1900 mor. z. z.), které považoval s ohledem na přílepek coby divokého legislativního jezdce za velmi stylové, nicméně nejednalo se o zákon, nýbrž o pouhé nařízení, takže jeho použití nebylo vhodné.]
Perfekcionista Cimrman ovšem trval na tom, že účinnosti musí tato novela nabýt hned 1. ledna 1901 tak, aby si všichni žáci mohli zapamatovat, že české země se staly samostatnými od počátku tisíciletí. To konkrétně znamenalo, že zákon musel být schválen ještě v druhé polovině roku 1900. Celá geniální myšlenka však ztroskotala na – z historického hlediska - úplné banalitě: 7. září 1900 došlo k rozpuštění říšského sněmu a k vypsání nových voleb, které byly popravdě úplně zbytečné, jelikož přinesly v zásadě stejné výsledky jako volby předchozí.
Principielní Cimrman za těchto okolností legislativní přílepek již dále neprosazoval, protože jakkoliv na straně jedné toužil po rozbití žaláře národů, nechtěl tak učinit za každou cenu, tj. za cenu trýznění generací nevinných žáků, kteří by nebyli schopni naučit se datum získání autonomie Čechů. Proto řekl slavný výrok: „Nešť, počkáme jářku dalších tisíc let. Jak ostatně znám svoje Čechy, oni se do počátku dalšího milénia naučí s přílepky mistrovsky nakládati a využijí je k mnoha bohulibým kouskům. Mocnáři se ještě budou diviti, co dokáží potomci husitů!“
S pouhou trochou nezbytného zjednodušení tak lze shrnout, že nebýt zbytečných obstrukcí a nesmyslného rozpuštění říšské rady, k němuž došlo jen pro ukojení ega frustrovaného mocnáře, nervózního ze ztráty popularity a z toho, že se jaksi dlouho nic neděje, mohlo dojít k emancipaci českých zemí velmi elegantním a nenásilným způsobem již v roce 1900. A světové války věru vůbec nebylo třeba…
19 komentářů:
nuda nuda šeď šeď...
Rozhodli jste se zničit blog zevnitř nebo se prodává patok Starobrno s výraznou jarní slevou ?
Karel Výborný se zřejmě již dříve rozhodl stát se stálým přispěvatelem Jiného práva. Nyní to dal již zcela zřetelně najevo. Vyjdete mu vstříc?
V. Lokomotiv
Jára Cimrman byl samozřejmě také geniální kritik. Ovšem málokdo ví, že kritiku psal pod pseudonymem Karel Výborný. Tuto skutečnost objevil prof. Jedliczka, který je mimo jiné vášnivý obhájce názoru, že Cimrman dosud žije.
"Perfekcionista Cimrman ovšem trval na tom, že účinnosti musí tato novela nabýt hned 1. ledna 1901 tak, aby si všichni žáci mohli zapamatovat, že české země se staly samostatnými od počátku tisíciletí."
Nemá místo toho tisíciletí správně být století?
Hanka
Pane Sobku,
jsem sice poněkud postarší člověk, abych se dokázal po ránu odvázat tak, že bych váš poslední výkřik považoval za laškovně zábavný, natož originální, ale pokud na vaše podobně vtipná tvrzení s úspěchem balíte mladé rozjuchané porevoluční právničky, musím s lítosti uznat, že úpadek personálního substrátu českého právnického stavu pokračuje s nestenčenou intenzitou, a to nejen v řádách justice.
Hodně postarší? (To by mohl být bod pro Jedliczku.)
Tomáš Sobek:
Promiňte, ale opravdu jste trapný.
P.H.
To mě vždycky nejvíc pobaví Karel Výborný. Jeho věta je geniální, kazí ji jen drobné chybky (nestenčenou, řádách).
P. Dvořák
Zlomen žalem stojí přispěvatel blogu nad rakví věcné debaty na tomto blogu... Nezbývá než doufat, že postarší pánové budou svou jarní únavu léčit jinak než invektivami vůči Tomáši Sobkovi, a P.H. se aspoň jednou podaří z blogu odejít, až to opět s kyselostí vlastní svým iniciálám ohlásí. Vzhledem ke své jarní úsměvnosti si Vojtův post myslím nezaslouží, aby byl kolbištěm jejich osobních smutků... Už proto, že zdařile objasňuje, že fakt, že koncept přílepků vznikl na Moravě, vysvětluje, proč právě někteří Moravané jsou tak zdařilými přílepkáři a proč Kroměříž je vlastně matkou i beneficiářem přílepků (viz elegantní stěhování Justiční akademie).
Pane Dvořáku, máte dokonalý zrak a skvělý postřeh. Mám bohužel španělská Windows bez kontroly české gramatiky a všechna ta ěščřžýáíé házím z klávesnice podle paměti stejně jako češtinská pravidla ze své prošedivělé hlavy. V tomto případě jde o chyby jiného typu, kterých jsem si nevšiml ani po dvojím přečtění. Gratuluji.
Na svou obhajobu bych pouze skromně podotknul, že rozlišování s/z (viz. psaní s/z) je mi odporné od zrušení par. 99 pravidel českého pravopisu pro slova humanistické tradice v roce 1974, kdy si naši češtináři na ZDŠ šeredně zařádili v diktátech. Buďte rád, že vás tato podoba normalizace minula a ponechte mi neztenčenou gramatickou volnost.
ad Molek :
Pavle Molku, nebuďte tak nedůtklivý, nešlo o invektivu ale o postesk nad rostoucí kvantitou trapností na téma JC. Nakonec i váš komentář snese srovnání s tím původním článkem od pana Šimíčka, takže se přidržím teorie, že se snažíte blog zničit stylem boje vnitřního nepřítele.
ad Karel Výborný: Máte pravdu. Úpadek právnického stavu musí jistě dosahovat katastrofálních rozměrů, když i postarší, prošedivělí a léty prověření právníci navštěvují takto pokleslé blogy jako je JP (jako by již dost nebylo na tom, že vůbec navštěvují blogy- nejdekadentnější to komunikační média).
Pame Kleine, ve světle, resp. přítmí návštěv schůzí SSM v prvních třech ročnících PF UK, kde jsem poznal většinu současných pedagogů této instituce (o dnešních prověřených kádrech nejvyšších soudních instancích ani nemluvě) v roli aktivních propagátorů marx. dialektiky a osvobozeneckého boje zemí třetího světa bych moji současnou účast na blozích neviděl tak katastrofálně. Také bych zdůraznil, že vzdělání jsem dokončil, resp. udělal znova v jiné (imperialistické) zemi, takže bych sebe do české právnické sebranky zahrnul pouze částečně jako takový nedodělek. Ale když slyším jména z toho spolku jako Rychetský, Jičínský, Eliška, Císařová nebo Pavlíček, tak se mi trochu otvírá kudla v kapse (kdo má neselektivní paměť, ví asi proč:-). Nakonec i pan Kuhn má na katedře pěkné kousky, o kterých raději nepsat.
Tou Eliškou myslíte soudkyni Wagnerovou?
Pavel Molek: To, že sem nepíšu (protože 1) usměrňování, 2) co tady napíšu polosoukromě, abych utišil vaši profesní zvědavost, si netoužím vzápětí a bez varování přečíst v Respektu ani v Právních rozhledech coby citaci div ne oficiálního vyjádření, 3) obecně nepřátelské, na můj vkus krapet nafrněné prostředí) ještě neznamená, že sem občas nenahlédnu. To za a).
Za b) Někdo jiný než Tomáš Sobek by mi třeba za to okřiknutí nestál, ale zrovna u něj mne to mrzelo a překvapilo. Ta nová cimrmanologie mi nevadí, dokonce se i bavím. Vadí mi, jak se tady někteří semkli jak smečka proti cizímu vetřelci. Pokud KV některým vadí, ať si ho nevšímají, ale kopat do něj z pozice většiny a snažit se ho zesměšnit mi přijde nefér. Anebo si z toho prostě udělejte soukromou tlachárnu a pouštějte sem jen zvané.
P.H.
Pane Hasenkopfe (P.H.),
protože zjevně narážíte na můj příspěvek v Respektu (týkal se prezidentova odmítnutí dokončení ratifikace Římského statutu), musím se ohradit. Ve svém článku jsem vycházel z informací, které uveřejnil samotný Respekt mnohem dříve před mým komentářem (v článku Ondřeje Kundry „Spor o soud“). Ten vyšel, pokud se nemýlím, také dříve, než jste spěchal „kojit profesní zvědavost“ čtenářů JP.
Pane Komárku, mýlíte se. To v lepším případě. Váš článek, kde "debatu na blogu" zmiňujete, vyšel v Respektu 25.1.2009. Debata zde proběhla ve dnech 17.-23.1.2009. Ale připouštím, že jste mohl mít na mysli nějakou úplně jinou debatu právníků na blogu nebo mít informace přímo z MZV, popř. s nějakou tou oklikou, a psát ten článek na jejich popud. A nezlobte, víc se s vámi vůbec nemíním bavit. Mám o vás mimořádně špatné mínění, a to jste mi právě potvrdil.
P.H.
Pane Hasenkopfe,
přesvědčovat Vás o čemkoliv nijak nemíním - že je to celkem marné jsem měl možnost vyzkoušet již několikrát.
Ale pro ostatní čtenáře blogu - kterým se omlouvám za off-topic reakci: pokud považujete můj odkaz na debatu na JP v ném komentáři pro Respekt za cosi nepatřičného, pak to jen potvrzuje, že každý žijeme v poněkud jiném světě. Do svého komentáře jsem ho uvedl z důvodu, abych si nepřivlastňoval argumenty, které zde na JP uvedli jiní a na které jsem takto chtěl odkázat. Jak se snad může každý přesvědčit, nediskutoval jste zde jen Vy, ale i mnoho dalších, proto nechápu, proč si ten odkaz vztahujete tolik sám na sebe (i když to o Vás mnohé vypovídá).
Vaše ohrazení proti tomu, aby kdokoliv používal Vaše vyjádření z z diskuse na JP jinde, jsem chápal ve vztahu k informacím o postupu prezidenta poté, kdy odmítl podepsat Římský statut, nikoliv argumentům o ústavnosti takového postupu (kde opravdu nevím, proč bych nemohl odkázat jak na Váš, tak na názor kohokoliv jiného).
O informacích ohledně Klausova postupu ohledně Římského statutu skutečně nebylo veřejně mnoho známo a psal o nich (pokud se nemýlím) pouze Respekt v prosincovém čísle. Proto jsem v předchozí reakci zdůraznil, že jsem čerpal z Respektu a nikoliv z toho, co jsem se případně mohl dozvědět z toho, co zde píšete. I v takovém případě bych ale na něčem takovém neviděl nic špatného - blog je přeci komunikační médium. Pokud chcete určité infomace udržet důvěrné, tak musíte v prvé řade překonat svoji touhu "tišit profesní zvědovost" čtenbářu JP. V tom Vám nikdo jiný nepomůže.
Uznávám, že máte pravdu, pane Komárku - Respekt nečtu, ale ověřil jsem si, že článek na to téma v něm skutečně vyšel už v prosinci a je v něm dokonce vyjádření ministra zahraničních věcí. Ergo jste to nebyl Vy, kdo to první pustil do médií a z do té doby poměrně snadno řešitelného právního problému udělal neřešitelný politický rébus.
Čili se Vám omlouvám, že jsem z toho podezíral Vás, aspoň se to vysvětlilo.
Ale na jednom si trvám: Když jdu s kamarády do hospody, nečekám, že se o tom pak dočtu v novinách. Tenhle blog jsem vnímal jako jakousi internetovou hospodu a debaty zde neformálně, ve stylu "mezi námi právníky". Aspoň se to tady tak na první pohled tváří. Jiné možné pojetí, Vám zřejmě bližší, je pojetí "internetového tiskového střediska", jakési formy prezentace navenek. Pro Vás je tenhle blog součástí množiny médií, já ho tak nevnímal, ale beru to na vědomí, neb je to i Váš blog a nikoli můj. Já ale radši tu hospodu. Či jinak řečeno, preferuji hlediště před jevištěm.
Pavel Hasenkopf
Okomentovat