středa 5. prosince 2018

Ústava pro holky?

Pred nejakou dobou som na Facebookovej stránke vítala hostku Jiného práva a bola som obvinená zo znásilnenia jazyka. Minulý víkend, na jednom z mnohých neobyčajných brnenských posedení, sme sa venovali mimo iné i otázke maskulinity slovanských jazykov. A zaznel nápad* skúsiť si, len tak pre zaujímavosť, prechýliť Ústavu ČR do ženského rodu.

Tak schválne, aké dojmy vo Vás vyvoláva ustanovenie, že "přijaté zákony podepisuje předsedkyně Poslanecké sněmovny, prezidentka republiky a předsedkyně vlády", alebo že "účastnice řízení mají před soudem rovná práva"? :-)

*Za nápad vďačíme Davidu Kosařovi a za draft prekladu Štěpánu Paulíkovi.



Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně

My, občanky České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrny všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodlány budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanek,
které jsou si vědomy svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodlány společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodlány řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupkyň přijímáme tuto Ústavu České republiky

Základní ustanovení
Článek 1

(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občanky.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

Článek 2

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občankám a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každá občanka může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

[...]

Hlava druhá
Moc zákonodárná
Článek 15

(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Článek 16

(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslankyň, které jsou voleny na dobu čtyř let.
(2) Senát má 81 senátorek, které jsou voleny na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorek.

Článek 17

(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem její uplynutí.
(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.

Článek 18

(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady většinového systému.
(3) Právo volit má každá občanka České republiky, která dosáhla věku 18 let.

Článek 19

(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každá občanka České republiky, která má právo volit a dosáhla věku 21 let.
(2) Do Senátu může být zvolena každá občanka České republiky, která má právo volit a dosáhla věku 40 let.
(3) Mandát poslankyně nebo senátorky vzniká zvolením.

Článek 20

Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.

Článek 21

Nikdo nemůže být současně členkou obou komor Parlamentu.

Článek 22

(1) S funkcí poslankyně nebo senátorky je neslučitelný výkon úřadu prezidentky republiky, funkce soudkyně a další funkce, které stanoví zákon.
(2) Dnem, kdy se poslankyně nebo senátorka ujala úřadu prezidentky republiky, nebo dnem, kdy se ujala funkce soudkyně nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslankyně nebo senátorky, zaniká její mandát poslankyně nebo senátorky.

Článek 23

(1) Poslankyně složí 
slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.
(2) Senátorka složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní. 

(3) Slib poslankyně a senátorky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Článek 24

Poslankyně nebo senátorka se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, jejíž je členkou. Brání-li jí v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.

Článek 25

Mandát poslankyně nebo senátorky zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) u poslankyň rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem 
neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.

Článek 26

Poslankyně a senátorky vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázány žádnými příkazy.

Článek 27

(1) Poslankyni ani senátorku nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslankyně nebo senátorky trestně stíhat. Poslankyně nebo senátorka podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejíž je členkou.
(3) Za přestupky poslankyně nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejíž je členkou, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslankyni ani senátorku nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejíž je členkou. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.
(5) Poslankyni nebo senátorku lze zadržet, jen byla-li dopadena při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinnen zadržení ihned oznámit předsedkyni komory, jejíž je zadržená členkou; nedá-li předsedkyně komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadržené soudu, je příslušný orgán povinen ji propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Článek 28

Poslankyně i senátorka má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděla v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestala být poslankyní nebo senátorkou.

Článek 29

(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedkyni a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.
(2) Senát volí a odvolává předsedkyni a místopředsedkyně Senátu.

Článek 30

(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslankyň.
(2) Řízení před komisí upraví zákon.

Článek 31

(1) Komory zřizují jako své orgány 
výbory a komise.
(2) Činnost výborů a komisí upraví 
zákon.

Článek 32

Poslankyně nebo senátorka, která je členkou vlády, nemůže být předsedkyní či místopředsedkyní Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členkou parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

Článek 33

(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší příjímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předsedkyně Senátu, prezidentka republiky a předsedkyně vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

Článek 34

(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezidentka republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.
(2) Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.
(3) V době přerušení zasedání může předsedkyně Poslanecké sněmovny nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezidentka republiky, vláda nebo nejméně pětina členek komory.
(4) Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.

Článek 35

(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezidentka republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předsedkyně byla prezidentkou republiky jmenována na návrh předsedkyně Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jejíž projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Prezidentka republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li jí to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslankyň.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Článek 36

Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.

Článek 37

(1) Společnou schůzi komor svolává předsedkyně Poslanecké sněmovny.
(2) Pro jednání společné schůze komor platí 
jednací řád Poslanecké sněmovny.

Článek 38

(1) Členka vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se jí slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Členka vlády je povinna osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však se členka vlády může dát zastupovat svou náměstkyní nebo jinou členkou vlády, není-li výslovně požadována její osobní účast.

Článek 39

(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členek.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslankyň nebo senátorek, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členkou, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslankyň a nadpoloviční většiny všech senátorek.
(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslankyň a třípětinové většiny přítomných senátorek.

Článek 40

K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Článek 41

(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslankyně, skupina poslankyň, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

Článek 42

(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda.
(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.

Článek 43

(1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členkou.
(3) Parlament vyslovuje souhlas
a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.
(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členkou, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.
(6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členek komory.

Článek 44

(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
(3) Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od její předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.

Článek 45

Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.

Článek 46

(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od její postoupení.
(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.
(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh zákona přijat.

Článek 47

(1) Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslankyň.
(2) Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslankyň.
(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.

Článek 48

Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona přijat.

Článek 49

K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Článek 50

(1) Prezidentka republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy jí byl postoupen.
(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslankyň, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Článek 51

Přijaté zákony podepisuje předsedkyně Poslanecké sněmovny, prezidentka republiky a předsedkyně vlády.

Článek 52

(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.

Článek 53

(1) Každý poslankyně má právo interpelovat vládu nebo její členky ve věcech jejich působnosti.
(2) Interpelované členky vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.
Hlava třetí
Moc výkonná
Prezidentka republiky
Článek 54

(1) Prezidentka republiky je hlavou státu.
(2) Prezidentka republiky je volena v přímých volbách.
(3) Prezidentka republiky není z výkonu své funkce odpovědná.

Článek 55

Prezidentka republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidentky republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.

Článek 56

(1) Volba prezidentky republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(2) Prezidentkou republiky je zvolena kandidátka, která obdržela nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voliček. Není-li taková kandidátka, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dvě nejúspěšnější kandidátky z prvního kola volby. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všechny kandidátky, které v prvním kole volby získaly nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voliček, a nejsou-li takové kandidátky alespoň dvě, postupují i kandidátky, které obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voliček.
(3) Prezidentkou republiky je zvolena kandidátka, která obdržela ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voliček. Je-li takových kandidátek více, prezidentka republiky není zvolena a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidentky republiky.
(4) Pokud kandidátka, která postoupila do druhého kola volby, přestane být volitelná za prezidentku republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby kandidátka, která v prvním kole volby získala další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voliček. Druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ji pouze jedna kandidátka.
(5) Navrhovat kandidáta je oprávněna každá občanka České republiky, která dosáhla věku 18 let, podpoří-li její návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občankami České republiky oprávněnými volit prezidentku republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslankyň nebo nejméně deset senátorek.
(6) Právo volit má každá občanka České republiky, která dosáhla věku 18 let.
(7) Volba prezidentky republiky se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidentky republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidentky republiky. Uvolní-li se úřad prezidentky republiky, koná se volba prezidentky republiky do devadesáti dnů.
(8) Volbu prezidentky republiky vyhlašuje předsedkyně Senátu nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidentky republiky, vyhlásí předsedkyně Senátu volbu prezidentky republiky nejpozději do deseti dnů poté a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním.
(9) Není-li funkce předsedkyně Senátu obsazena, vyhlašuje volbu prezidentky republiky předsedkyně Poslanecké sněmovny.
Článek 57

(1) Prezidentkou republiky může být zvolena občanka, která je volitelná
 do Senátu.
(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Článek 58

Další podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidentky republiky, jakož i podrobnosti navrhování kandidátek na funkci prezidentky republiky, vyhlašování a provádění volby prezidentky republiky a vyhlašování jejího výsledku a soudní přezkum stanoví zákon.

Článek 59

(1) Prezidentka republiky složí slib do rukou předsedkyně Senátu na společné schůzi obou komor.
(2) Slib prezidentky republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Článek 60

Odmítne-li prezidentka republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na ni, jako by nebyla zvolena.

Článek 61

Prezidentka republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedkyně Senátu.

Článek 62

Prezidentka republiky
a) jmenuje a odvolává předsedkyni a další členky vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijala nebo kterou odvolala, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudkyně Ústavního soudu, její předsedkyni a místopředsedkyně,
f) jmenuje ze soudkyň předsedkyni a místopředsedkyně Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidentku a viceprezidentku Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členky Bankovní rady České národní banky.

Článek 63

(1) Prezidentka republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členky,
c) je vrchní velitelkou ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generálky,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudkyně,
j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,
k) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentce republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidentky republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedkyně vlády nebo jí pověřenou členku vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidentky republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedkyně vlády nebo jí pověřené členky vlády, odpovídá vláda.
Článek 64

(1) Prezidentka republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se jí slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezidentka republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členek zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členky otázky, které patří do jejich působnosti.

Článek 65

(1) Prezidentku republiky nelze po dobu výkonu její funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(2) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentce republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidentky republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezidentka republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.
(3) K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorek. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslankyň; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.

Článek 66

Uvolní-li se úřad prezidentky republiky a nová prezidentka republiky ještě není zvolena nebo nesložila slib, rovněž nemůže-li prezidentka republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedkyni vlády. Předsedkyni Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předsedkyně vlády vykonává vymezené funkce prezidentky republiky výkon funkcí prezidentky republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidentky republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedkyni Senátu, které též přísluší v době, kdy předsedkyně vlády vykonává vymezené funkce prezidentky republiky, výkon funkce prezidentky republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.
Vláda
Článek 67

(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda se skládá z předsedkyně vlády, místopředsedkyň vlády a ministryň.

Článek 68

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedkyni vlády jmenuje prezidentka republiky a na její návrh jmenuje ostatní členky vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezidentka republiky předsedkyni vlády na návrh předsedkyně Poslanecké sněmovny.
(5) V ostatních případech prezidentka republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedkyně vlády ostatní členky vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Článek 69

(1) Členka vlády skládá slib do rukou prezidentky republiky.
(2) Slib členky vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.".

Článek 70

Členka vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu její funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 71

Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

Článek 72

(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslankyněmi. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslankyň.

Článek 73

(1) Předsedkyně vlády podává demisi do rukou prezidentky republiky. Ostatní členky vlády podávají demisi do rukou prezidentky republiky prostřednictvím předsedkyně vlády.
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezidentka republiky demisi přijme.

Článek 74

Prezidentka republiky odvolá členku vlády, jestliže to navrhne předsedkyně vlády.

Článek 75

Prezidentka republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

Článek 76

(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členek.

Článek 77

(1) Předsedkyně vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou jí svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.
(2) Předsedkyni vlády zastupuje místopředsedkyně vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

Článek 78

K provedení zákona a v její mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předsedkyně vlády a příslušná členka vlády.

Článek 79

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.
(2) Právní poměry státních zaměstnankyň v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.
(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Článek 80

(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.
Hlava čtvrtá
Moc soudní
Článek 81

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

Článek 82

(1) Soudkyně jsou při výkonu své funkce nezávislé. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2) Soudkyni nelze proti její vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3) Funkce soudkyně není slučitelná s funkcí prezidentky republiky, členkou Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Článek 83

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Článek 84

(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudkyň, které jsou jmenovány na dobu deseti let.
(2) Soudkyně Ústavního soudu jmenuje prezidentka republiky se souhlasem Senátu.
(3) Soudkyní Ústavního soudu může být jmenována bezúhonná občanka, která je volitelná do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byla nejméně deset let činná v právnickém povolání.

Článek 85

(1) Složením slibu do rukou prezidentky republiky se soudkyně Ústavního soudu ujímá své funkce.
(2) Slib soudkyně Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občanky, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".
(3) Odmítne-li soudkyně složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.

Článek 86

(1) Soudkyni Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání funkce soudkyně Ústavního soudu vyloučeno.
(2) Soudkyni Ústavního soudu lze zadržet jen, byla-li dopadena při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedkyni Senátu. Nedá-li předsedkyně Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadržené soudu, je příslušný orgán povinen ji propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.
(3) Soudkyně Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděla v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestala být soudkyní Ústavního soudu.

Článek 87

(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslankyně nebo senátorky,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslankyně nebo senátorky podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentce republiky podle čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidentky republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
(3) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou- li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

Článek 88

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněna podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.
(2) Soudkyně Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázány pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.

Článek 89

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o její vykonatelnosti nerozhodl jinak.
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Soudy
Článek 90

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Článek 91

(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Článek 92

Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.

Článek 93

(1) Soudkyně je jmenována do funkce prezidentkou republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudkyní může být jmenována bezúhonná občanka, která má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

Článek 94

(1) Zákon stanoví případy, kdy soudkyně rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudkyně.
(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudkyň i další občanky.

Článek 95

(1) Soudkyně je při rozhodování vázána zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněna posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jejíž má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

Článek 96

(1) Všechny účastnice řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
Hlava pátá
Nejvyšší kontrolní úřad
Článek 97

(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2) Prezidentku a viceprezidentku Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezidentka republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.
Hlava šestá
Česká národní banka
Článek 98

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.
(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
Hlava sedmá
Územní samospráva
Článek 99

Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

Článek 100

(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanek, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.
(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

Článek 101

(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.
(3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

Článek 102

(1) Členky zastupitelstev jsou voleny tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím její funkčního období.

Článek 104

(1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.
(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.
(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Článek 105

Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.
Hlava osmá
Přechodná a závěrečná ustanovení
Článek 106

(1) Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996. 
(2) Do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle odstavce 2.
(4) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.
Článek 107

(1) Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu určí třetina senátorek, jejichž volební období bude dvouleté, a třetina senátorek, jejichž volební období bude čtyřleté.
(2) Zasedání Senátu svolá prezidentka republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý den po dni voleb.

Článek 108

Vláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci ke dni účinnosti Ústavy se považuje za vládu jmenovanou podle této Ústavy.

Článek 109

Do doby zřízení státního zastupitelství vykonává její funkce prokuratura České republiky.

Článek 110

Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů též vojenské soudy.

Článek 111

Soudkyně všech soudů České republiky vykonávající funkci soudkyně ke dni nabytí účinnosti této Ústavy se považují za soudkyně jmenované podle Ústavy České republiky.

Článek 112

(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, 
Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.
(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.
(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.

Článek 113

Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

4 komentáře:

Simon Drugda řekl(a)...

Skvelé!

Edmund řekl(a)...

Vyvolává to ve mě dojem, že autorka neví, co je generické maskulinum.

Zuzana Vikarská řekl(a)...

To autorka samozrejme vie - len sa snaží upozorniť na to, ako by mohlo pôsobiť generické femininum :-) Samozrejme je to experiment a tak trochu provokácia, ale myslím, že poukazuje na zaujímavý fenomén.

Pre spestrenie: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1094166-studenti-v-lipsku-maji-jasno-dobry-den-pane-profesorko - ale jak je v článku vidieť, právnici majú jasno :-)

Jiří řekl(a)...

Bezva. Teď zkuste trestní zákoník.