27 prosince 2015

Zbavit generálního ředitele Vězeňské služby hodnosti generála? Aneb civilizace vězeňství

Aktuálně zuří spor v rámci Vězeňské služby České republiky. Jeden ředitel nebo dva ředitelé? Může jeden odvolávat podřízené, jak se mu zachce, nebo to musí podepsat i ten druhý? Mají mít oba přístup na Generální ředitelství? A jakou roli má sehrát ministr spravedlnosti? Tyto otázky jsou důležité a řeší zajímavé právní problémy z hlediska dvojvládí i problémy v mezilidských vztazích. Tento článek se jim ale věnovat nebude. Budu řešit jinou otázku, která by na současnou situaci měla vliv. Má být generální ředitel Vězeňské služby vůbec příslušníkem bezpečnostního sboru?

Prvotně si člověk řekne, že to je správně. Vězeňstí dozorci se setkávají s kriminálníky a podílejí se na zajišťování bezpečnosti České republiky. Jistě. Ředitel Vězeňské stráže musí být příslušníkem bezpečnostního sboru, nejspíše i generálem. S řádnou uniformou, se služebním postupem i poslušností v rámci organizace. Cíleně jsem napsal ředitel vězeňské stráže a nikoli ředitel vězeňské služby. Vězeňská stráž je podle zákona podskupinou vězeňské služby. V této oblasti je ale problém. Vězeňskou službu (a jednotlivé věznice) totiž vede příslušník bezpečnostního sboru.

Vězeňská službě je pojem širší než vězeňská stráž. Zatímco stráž se stará primárně o pořádek v rámci věznice, služba má širší kompetence. Pěkně to je vidět na justiční stráži, která je upravena stejným zákonem. Justiční stráž se stará o pořádek a bezpečnost primárně justičních areálů. Neřídí soudy ani státní zastupitelství, nemá hlavní slovo v rozhodovací činnosti. V čele Nejvyššího soudu, Nejvyššího státního zastupitelství ani Ministerstva spravedlnosti nestojí příslušník bezpečnostního sboru. Toto přirovnání je přehnané – ukazuje ale pěkně, že ten, kdo střeží, často nevede. Pokud ten, kdo střeží i vede, pak říkáme, že střežení je primárním úkolem instituce.

Ve vězeňství je otázka složitější. Má ten, kdo střeží, být hlavním organizátorem celého komplexu? Zde záleží na tom, co požadujeme od systému. Jedním z jejich účelů je odstranění kriminálníků ze společnosti a zamezení tomu, aby páchali trestnou činnost. O tom, nakolik toto skutečně funguje, někdy příště. Je tedy třeba dohledu. Nakolik přísný je opět jinou otázkou. Zahraniční úpravy (nejen ve Skandinávii, ale např. i v Chorvatsku) ukazují, že ostraha nemusí být vždy tak přísná, jak ji máme my. Je ale jasné, že spolupráce bezpečnostních složek s těmi 'civilními' je důležitější než v jiných oblastech státní správy.

Kdo to pak má vést? Vodítkem by měl být účel zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Tím je na prvním místě proměna pachatele, dále ochrana společnosti před pachateli a nakonec zabránění jim v další trestné činnosti. Má-li být prvotním cílem právě snaha o změnu pachatele, je otázkou, nakolik jí dokáže zabezpečit bezpečnostní sbor. Je k tomu vůbec bezpečnostní sbor stavěný? Jistě, zaměstnává civilní zaměstnance, kteří tvoří přibližně třetinu všech zaměstnanců. Nedokázal by ale působení na pachatele zabezpečit lépe jinak organizovaný úřad? Domnívám se, že ano. Není žádný důvod věřit tomu, že organizace zaměřená na zajištění bezpečnosti je tou nejlepší volbou pro zajištění proměny pachatele. Implicitně tak naší volbou říkáme, že na proměně pachatele nám tolik nezáleží, respektive není vysokou prioritou. Podobně jako v jiných sférách trestního práva se tak odvoláváme na ctnostné ideály restorativní justice, rehabilativních přístupů či neretributivních účelů trestů. Detailní ustanovení i praxe ale vypovídají o něčem jiném.

Někdy mne napadá, jaké dopady na vězeňský život má skutečnost, že vězení je řízeno právě bezpečnostním sborem. Je skutečně potřeba, aby vězni měli velmi pěkně ustláno? Je nutné, aby si nemohli ráno lehat na postel v určitých dobách? Toto jsou příklady pravidel, které se nacházejí spíš v armádě než v běžném světě. Člověk se naučí s nimi žít a poslouchat je – prisonizuje se. K životu venku mu ale k ničemu nejsou a ke změně chování nevedou. Tzv. boot camps (věznice či převýchovné tábory pořádané po vojensku) nemají vliv na míru recidivy pachatele.

Domnívám se, že by se měla přestat hrát hra, že Vězeňská služba má být bezpečnostním sborem. Vězeňská stráž by jim měla být, vězeňská služba nikoli. Je možné, že by to nepřineslo nic nového. Zároveň je ale možné, že by i tato změna vedla k menší změně ve vězeňství. A zákonná úprava by se přiblížila k realitě. Tedy, že organizace, která má pracovat zejména k proměně pachatelů, není vedena pouze těmi, kteří se prezentují jako bezpečnostní sbor.

Jaký by tato úprava měla vliv na aktuální problematiku? Velkou. Zatímco ministerstvo postupovalo podle zákona o vězeňské službě při odvolávání generálního ředitele, soud řekl, že se mělo postupovat podle služebního zákona. Nebyla-li by vězeňská služba bezpečnostním sborem, situace by nevznikla. Problematická by byla stejně. Řešila by se ale nejspíše jinak. Takto máme alespoň zajímavý judikát.

P.S: V článku se příliš nevěnuji justiční stráži, pouze jí odčítám od počtu příslušníků. Její zařazení pod vězeňskou službu mi přijde nešťastné a nesystematické. Má ochranu soudů, státních zastupitelství a ministerstva spravedlnosti organizovat stejný subjekt, co zabezpečuje věznice? Jedná se o výrazně jinou práci, což není příliš reflektováno. To je ale námět na jiný článek.

3 komentáře:

Eric řekl(a)...

Má český bezpečnostní sbor, kteří řídí vězeňství, stále ještě svou vlastní zásahovou jednotku? Je to kompetenčně správné?

Patrik Šebesta řekl(a)...

Zde bohužel nelze souhlasit se závěry píspěvku. Je zde patrná neznalost autora textu v oblastech řízení ve VS. Chce to více číst a hlavně pochopit Hendrycha :-)
Závěr "Vězeňská stráž by jim měla být, vězeňská služba nikoli", jde vyvrátit množinou hrušek a jablek jako množiny ovoce, tj. logikou pro první a druhou třídu základní školy...
Bohužel v tomto případě musím být takto kategorický, protože autor si neprostudoval a pokud přečetl, tak nepochopil legální definice a význam termínu "vězeňská služba". Vežeňská služba se rozděluje podle zákona a její nedílnou součástí je vězeňská stráž - jde tedy o terminologii vnitřního organizačního uspořádání vězeňské služby stanovenou zákonem. Tedy jde o stanovení věcné příslušnosti k výkonu určitých činností v rámci vězeňské služby. Nic více, nic méně. Jde o pozůstatek chápání daných termínů v minulosti a jejich nekoncepčního vkládání přímo do právních norem namísto do vnitřních aktů řízení.
Mimochodem podobné odlišení věcné příslušnosti bylo vidět v organizaci policie, kdy podle zákona z roku 1991 byla součástí i "Hradní policie". Nejednalo se o nic zvláštního, než policisty přiřazené k útvaru s celorepublikovou příslušností s názvem "Hradní policie". Totéž platilo pro pojem "zásahové jednotky", kdy někteří funkcionáři propašováním speciální úpravy do zákona vyjadřovali svoji důležitost. Nový zákon o Policii ČR takové praktiky zcela vymýtil a útvarové organizační členení je zcela vnitřní věcí policie. V zákoně je zachována pouze základní horizontální organizační kostra a stanovení účetních jednotek v rámci policie. Vše ostatní je na policii samotné.
Dále činnosti se dělí vedle organizačního rozdělení, jak bylo uvedeno výše na rozdělení kompeteční - jistě známe termíny služba železniční policie, služba dálniční policie apod.
A takto analogicky lze postupovat i ve vztahu k vězeňské službě. Vězeňská služba je bezpečnostní sbor a vnitřní organizace na služby jednotlivých útvarů s místní nebo celostání působností dle organizačního rozdělení, tak i věcnou působnost.
Co by se stalo, pokud by vězeňská šlužba měla "jeden nápis" a rozdělovala se formálně vnitřním předpisem na službu justiční stráže a službu vězeňské stráže... službu administrativních (správních) činností... atd.? Nestalo by se nic. pouze by se terminologicky uzpůsobil právní předpis pro vezeňskou službu v moderní terminologii právní a oborovou.
Co se týče justiční stráže vs vezeňské stráže, tak s odkazem na komparace evropských států jde o zcela standardní situaci, kdy ozbrojenou ostrahu soudních budov i věznic provádí jedna složka - byť se v některýc státech potobně jako u nás vnitřně organizačně člení na justiční policejní správu a ostrahu věznic. Fakticky jde o tutéž činnost ostrahy stanoviště.

Václav Š. David řekl(a)...

Upřímně, zajímalo by mne, zda mají všichni příslušníci VS povinnosti chodit na střelby a podobné aktivity typické pro ozbrojené složky, jako v armádě či policii? A pokud ne, potom je otázka, zda neoddělit strážní službu organizačně do té míry, že pouze ona by měla vojenské hodnosti a uniformy a zbytek VS by byli civilisté?

Každopádně, tento nápad naráží na kompetenční spory, na možné psychické bloky obou stran (civilisté by úkolovali stráže apod.) a konečně by se z uniforem stal kanonenfutter, což by paradoxně mohlo vést k tomu, že by si vylévali zlost na vězních ještě víc.

A s tím souvisí ještě jedna věc. V ČR je snaha nezavírat lidi méně nebezpečné do vězení, takže vězňů ve věznicích s dozorem a dohledem je výrazná menšina. U velké části vězňů s ostrahou a se zvýšenou ostrahou lze však těžko udržet pořádek jinak, než po vojensku.

Hlavní problém není v přísnosti ostrahy, nýbrž v tom, že je spíš na papíře. Třeba drogy, ty se do basy běžně dostávají, o penězích v hotovosti snad ani nemusím mluvit. Na druhé straně, kdyby se na to bachaři vykašlali a nechali vězně žít svým životem, a věznice strážili jen zvenku, byla by úmrtnost v nich vinou šikany mnohem vyšší. Nebo si to pán představuje tak, že bude mít každý vězeň vlastní celu a v ní se bude moci kdykoli zavřít (dozorci budou mít šperhák, spoluvězni ne)? Tak to mají asi ve švédsku. Ale z čeho by to zaplatil, když spousta zákony dodržujících lidí na svobodě na vlastní pokoj nemá?