21 března 2015

Jan Potměšil: Zákaz pobytu 2 roky poté aneb jak se nám represe (ne)vyplatila

Každý se jistě dosud vzpomíná na tažení poslankyně Řápkové proti „nepřizpůsobivým“, bezdomovcům a jiným „živlům“, které jí mělo přidat na popularitě rázné „řešitelky“ sociálních problémů a veřejných nepořádků. Jedním z prostředků, jak zavést Ordnung, byla i sankce zákazu pobytu nově zakotvená do přestupkového zákona. Vzhledem k tomu, že má být zachována i ve zcela novém „zákonu o přestupcích a řízení o nich“, bylo by vhodné se seznámit s tím, jak se osvědčila.

Proces přijímání nové sankce jsem pečlivě sledoval, své výhrady k návrhu, jakož i přehled legislativního procesu, jsem shrnul zde, proti nové sankci jsem vystoupil i v tisku. Když už byla novelizace nakonec přijata, přemýšlel jsem alespoň, pak by měl být nový institut v praxi aplikován (má-li být vůbec využíván), viz zde. Na nějakou dobu jsem pak život nové sankce příliš nesledoval, než mě oslovila kolegyně, resp. sociální pracovnice, které se zejména na Praze 1 začali „ztrácet“ klienti (bezdomovci, drogově závislí).

Osoby, jimž pomáhala přežít ze dne na den a poskytovala jim sociální služby, se jí začaly jaksi vytrácet, příp. „migrovaly“ na Prahu 2, 3, 5. Začala pátrat po důvodech – příčinou měla být politika radnice první městské části, která začala ukládat sankci zákazu pobytu tak, aby „centrum“ vyčistila od žebráků a jiných „podivných postav“. Od Úřadu městské části Praha 1 jsme poté získali na základě informačního zákona (byť po delších peripetiích) celková čísla o uložené sankci a také 30 posledních rozhodnutí o uložení sankce.Od ledna 2013 do podzimu 2014 měla být sankce uložena cca 70 osobám.

Ještě zajímavější než souhrnné počty však bylo zjištění, za co byl zákaz pobytu ukládán – ve 14 z 15 případů (!) to bylo za porušení městské vyhlášky o žebrání. Tedy za porušení podzákonného předpisu, resp. za bagatelní jednání, které řada jiných měst ani neřeší. Kdy spolu s pokutou (a náklady řízení, byť nezřídka sníženými) byla uložena sankce nejzávažněji zasahující do práv „delikventa“, tedy zákaz pobytu. Ač má být užívána jen u skutečně zásadního narušování veřejného pořádku v místě, kterému nelze čelit jinak.

Jinými slovy – dvakrát vás postihnou za žebrání s kelímkem, a podruhé už dostanete nejen pokutu a náklady řízení, které nemáte z čeho platit (proto žebráte), ale i zákaz vstupu na Prahu 1 (podotýkám pak, že dle mých informací se „žebrácké gangy“,organizované a „kasírované“ pasáky, podařilo v centru v podstatě eliminovat, dotyční tedy zřejmě žebrají skutečně jen „na sebe“).

A teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu: Víte, kde začíná a kde končí Praha 1? Nebo od kdy do kdy vám plyne 3-měsícíční zákaz, o jehož uložení jste se náhodou dozvěděli od policie při „šťáře“ po pohřešovaných a hledaných osobách? Či kam se půjdete osprchovat, na polívku či ke kurátorovi, než tam, kde jste zvyklí nebo kam musíte či kde jsou vaši přátelé? Ono mizení totiž nemá za následek jen přestupková sankce, ale i následný trestní postih – většina těch, kdo sankci porušila, byla následně i trestně odstíhána za maření výkonu sankce, a nezřídka skončila i ve vězení, „natvrdo“.

Dle informací poskytnutých Obvodním soudem pro Prahu 1 bylo k lednu 2015 odstíháno od počátku účinnosti sankce za maření jejího výkonu cca 160 osob. Na první pohled je zde tedy nepoměr v porovnání s údaji Úřadem MČ Praha 1, kdy buď Praha 1 podhodnocuje, nebo soud špatně počítá. I tak však lze z daných údajů s vysokou pravděpodobností dovodit, že kdo na začátku žebrá, nakonec skončí v kriminálu. Jinými slovy – na začátku je porušení vyhlášky, a na konci několik měsíců „v chládku“. Je otázkou, zda je to skutečně to, co jsme si přáli. Min. z hlediska ekonomického, když ne sociálního.

Něco stojí správní řízení, jehož výsledkem je navíc pokuta a náklady. Kde nic není, ani čert nebere, navíc od někoho, kdo má pobyt na ohlašovně nebo žije ze dne na den mimo rodnou obec a vyřizování úřední korespondence je to poslední, co řeší. Takže taková pokuta 500 + 1.000 Kč nákladů časem vystoupá v exekuci na 7.000 – 12.000 Kč. Poté jste odstíhán za „mařenu“ a dostanete např. 4 měsíce nepodmíněně. Ve vězení podstoupíte nákladnou vstupní prohlídku a výstupní prohlídku, sociální práce nulová, a na ulici jste zpět vypuštěn se záznamem v Rejstříku, s dluhy za trestní řízení a výkon trestu, a ze státní pokladny při nákladech cca 1.000 Kč na vězně a den odteče za ony 4 měsíce cca 120.000 Kč.

Tzn., abychom se na několik měsíců zbavili jednoho „živla“ z ulice, utratili jsme desítky tisíc, za které by „živel“ mohl mít ubytování, jídlo a sociální služby na celý rok. Vskutku efektivní řešení problému. Společnost, zdá se, tenduje k vylučování dalších a dalších „jiných“, a problémy řeší nikoliv odstraňováním jejich příčin, ale „zakazováním následků“, či trestáním za projevy těchto následků. Na začátku třeba rozvod, ztráta bytu, ztráta práce, nebo duševní nemoc, nebo neschopnost postavit se na nohy po opuštění „děcáku“ či po výkonu trestu, anebo závislost, a na konci vězení (za ještě celkem přijatelný způsob obstarávání si prostředků k přežití).

Když už budeme paternalisty, nebylo by za ty peníze jednodušší a efektivnější dotyčnému pomoci s obstaráním dokladů, bydlení, sociálních služeb a práce či jiné podobné smysluplné aktivity? Místo toho ho raději odsuneme z města, příp. poté za brány „nápravného“ zařízení. Možná aby nám nepřipomínal, že ne vše ve společnosti funguje, že i my se můžeme ocitnout v podobné situaci, ač si to nechceme přiznat, nebo pro účely potvrzení předsudku, že „si za to přece mohou sami“ a „kdyby chtěli…“ – a „když nechtí, tak následuje trest“. Poslední, na koho je v tomto soukolí myšleno, je ale onen bezdomovec, kdysi „také člověk“, a naopak nejdůležitější je estetický cit šťastnějších spoluobčanů a prosperující turismus v navoněných kulisách staré Prahy.

Myslím, že už jen rozpočet na krátkodobé odstranění jednoho člověka z veřejného prostoru (a vícestranné zhoršení jeho situace) by měl vzbudit pozornost a pohoršení nad tím, kolik platíme za „narušení veřejného pořádku“ existencí člověka, jímž se jinak nehodláme jakkoliv zabývat. Obcím se represe opakovaně nevyplácí, opakovaně selhávají a opakovaně, zejména před komunálními volbami, pak viní stát, že mají „málo zákonů“ či že jsou vinni jejich občané samotní, a přesto to opakovaně zkoušejí znovu a znovu. S tím asi nelze příliš pohnout.

Alespoň Ministerstvo spravedlnosti se svým trendem dekriminalizace by si ale mělo položit otázku, zda opravdu chce dotovat takto nákladný způsob zajišťování „místních záležitostí veřejného pořádku“. A aspoň Ministerstvo práce a sociálních věcí (které proti zachování zákazu pobytu v novém zákonu ani nezvedlo hlas) by mohlo řešit, proč se ten který člověk ocitl tam, kde je, a co je skutečně efektivním způsobem řešení. Pokud, jak z výše uvedeného vyplývá, to popsaný způsob represe zjevně není, alespoň při pohledu „náklady vs. výnosy“. A máme-li zájem o každého jednoho člověka a zlepšování jeho životní situace, tak už vůbec ne.

Jan Potměšil

18 komentářů:

Michal Matějka řekl(a)...

Pokud tahle věc vede k tomu, že žebráci a podobná individua mizí z centra Prahy (což dle svého dennodenního pozorování považuji ovšem spíše za odvážné tvrzení), pak ano, rozhodně se osvědčila. Autorovi, který se tak dojemně stará o blaho těchto osob bych doporučoval, aby si jich někdy pár vzal domů, případně jim věnoval část svého příjmu - myslím, že dobrovolnosti se v tomto směru meze nekladou. Radnici Prahy 1 naopak palec nahoru, protože se s tímhle problémem snaží aspoň něco dělat a jedná tak nikoli ve prospěch různých "nepřizpůsobivých", ale těch, kteří si její služby platí.

Michal Havran řekl(a)...

Musím říct, že jsem poněkud zklamán. Na odborném blogu typu Jiné právo jsem čekal spíš nějakou hlubší analýzu toho, jak sankce vykázání funguje či nefunguje. Vzorem mohou být třeba příspěvky Libora Duška k amnestii. Místo toho jsem se dočkal sociální agitky, kterou bych čekal spíše na Novinkách.cz. Autor nám předložil spíš hypotetický "worst-case scenario," doplněný povzdychy nad nefungující a nesolidární společností. Dobrá. Tak to děláme špatně, ovšem chybí mi tam nějaký reálný návrh, jak bychom to tedy měli dělat lépe (kromě toho, že jedno ministerstvo by si mělo položit otázku a druhé my mělo něco řešit).

Jan Potměšil řekl(a)...

Otázkou je, zda je nezbytná tato "individua" a "nepřizpůsobivé" někam vyklízet. Když si přečtete Victora Huga, Staré pověsti pražské, ale třeba ještě Nerudu, žebráci byli součásti společnosti, měli svá místa atd. Překvapuje mě ten odpor až nenávist k těm, kteří se ocitli na dně. Nevím, čím to je, ale přijde mi to ze stejného ranku, jako když "slušní občané" např. sepisují petice např. proti tomu, aby vedle jejich domu vznikl hospic či domov důchodců ("kdo se na to má dívat", že...).

Stran "osvědčení se" lze na věc nahlížet nejen tak, zda někdo fyzicky zmizel (to by se byl osvědčil i návrh svého času radního pro sociální věci Janečka na jakýsi koncentrační tábor pro bezdomovce za Prahou), ale i za jakou cenu a na jak dlouho (pokud už máme nulovou empatii k ostatním lidem). Zde je to za cenu statisíců korun, aniž by prvotní příčina problému zmizela.

Stran už opravdu hloupého argumentu "tak si je nastěhujte k sobě domů" mohu podotknout dvé: Na jedné straně nejsem povinen se zodpovídat z toho, komu, kolik, jak často přispívám či koho jsem ubytoval poté, co přišel o práci a byt (autor commentu nemusí mít strach), na druhé straně nejde o systémové řešení. Tím by bylo nasměrovat peníze nyní vynakládané na provoz věznice na pomoc se zajištěním bydlení, práce apod. Bez toho se člověk vrací tam, kde ho sebrali do výkonu.

Konečně Praha 1 zatím především přispívá k plnění věznic, problém samotný neřeší, jen příznak. Mohla by samozřejmě (a ne sama, ale i s podporou státu) usilovat o to, aby ti lidé na ulici vůbec neskončili (ve Vídni např., když někoho exekučně vyklízí z bytu, je u toho už sociální pracovník a řeší s ním, co bude dál), nebo aby se z ní dostali zpět do života; represe ale vypadá na první pohled jednodušeji. Ovšem problém by při represivním přístupu zmizel leda při naplnění hesla "nět čelověka, nět problema", tedy likvidací dotyčného, jinak se při dodržení sankce "problém" nanejvýš přesune jinam. A připusťme, že řada těch lidí na ulici také dříve platila daně, když už je pomoc bližnímu prázdným pojmem a člověka nahradilo "individuum" či "nepřizpůsobivý". Autorovi komentáře pak upřímně přeji, aby nikdy nepotřeboval pomoc druhých.

Jan Potměšil řekl(a)...

Díky za reakci, také jsem si říkal, že by to chtělo nějakou analýzu a la Libor Dušek. Mé znalosti a schopnosti jsou však omezené, proto předkládám jen to, k čemu jsem se dobral osobně svými omezenými silami. Přesto si myslím, že text určitou informační hodnotu má:

1) Tvrdilo se, že zákaz pobytu se bude týkat notorických přestupců, kteří kradou, ničí majetek, napadají lidi, konstantně ruší noční klid a činí lidem v okolí život nesnesitelný. Z dostupných údajů však vyplývá, že praxe je jiná - týká se převážně bagatelních deliktů, resp. v aspoň na Praze 1 v cca 93% žebrání. Tzn. sankce reálně slouží jiným cílům.

2) Sankce vyrábí z lidí kriminálníky, a to i v případech, kdy (dle mých informací) dotyční třeba dosud nikdy žádný záznam v Rejstříku neměli. Potvrdila se tak očekávání, že sankce vede k nepřiměřené kriminalizaci, a vede k důsledkům, které jsou v naprostém nepoměru k prvotně spáchanému deliktu (k finanční stránce i zaměření na příčiny vs. projevy problému viz výše).

3) K reálným návrhům jsem snad trochu něco nastínil (bytová politika, sociální práce, zaměstnanost), nemyslím si ale nutně, že musím předkládat podrobný plán řešení problematiky bezdomovectví . K tomu je zde min. jedno ministerstvo a řada NNO. Osobně jsem upozornil na (IMHO) poněkud zhůvěřilý způsob řešení bezdomovectví, resp. sociálního problému (a nejde o "hypotetický worst-case scenario", ale o realitu, k dispozici mám čísla i konkrétní rozhodnutí ÚMČ Prahy 1 i rozsudky a usnesení OS pro Prahu 1). Dál má kompetence nesahá. Jak i z odkazů v druhém odstavci textu plyne, jsem především "přestupkář", nikoliv odborník v sociální oblasti.

A na Jiné právo to myslím přes všechny nedostatky patří, už jen v kontextu diskuzí ústavních právníků, kteří sankci považují od počátku za protiústavní. Důsledky, ke kterým sankce vede, jakož i to, za co je v praxi ukládána, pak pochybnosti o ústavnosti daného institutu spíše zmnožují. (A k těm novinkám - zatím jsem tam četl spíš pochvaly toho, jak někde zatočili s "nenapravitelným bezdomovcem".)

Šimon Klein řekl(a)...

Pokud nějakého žebráka zavřete jen proto, že se Vám nelíbí a že byste si ho nechtěl vzít domů (konec konců, já žebrák nejsem a také byste si mě asi domů vzít nechtěl), tak je to nejen s nejvyšší pravděpodobností neústavní, ale především krajně neefektivní. Kriminální represe stojí neskutečné peníze, takže je rozhodně levnější se o dané individuum postarat. Kriminální represe nadto nenabízí žádné trvalé řešení, zatímco sociální péče dává šanci, že se ten člověk postaví na nohy a pomoc již nadále nebude potřebovat. To, zda si daná osoba takovou laskavost zaslouží či nezaslouží, je podle mě z tohoto hlediska irelevantní, neboť takový postup přináší benefit pro celou společnost a ta si to, jak jistě uznáte, každopádně zaslouží.

Eva Romancovová řekl(a)...

Velmi trefné shrnutí. Díky, Honzo. Pokud někdo neslyší na právní komplikace spojené s uložením takového trestu, tak ten přehled nákladů zní naprosto přesvědčivě. Šup s bezdomovcem do vězení, umýt, odvšivit, vyléčit a šup s ním na ulici v situaci, která je pro něj ještě méně řešitelná. A za dva měsíce nové kolečko. A peníze vem čert, hlavně že se nemusíme dívat na to, jak někdo žebrá, protože to je ošklivé a my na "naše" řešení máme!

Michal Matějka řekl(a)...

Levnější je se o dané individuum postarat možná dneska, protože tu ta hrozba represe pořád existuje. Pokud existovat nebude, tak se toho začne zneužívat a náklady porostou. A navíc, jak už píšu výše - přece máme sociální dávky. Já principiálně nevidím nic špatného na tom říct - tady máš sociální dávky, ale nebudeš otravovat v ulicích. Ostatně takto bývá existence sociálních dávek odůvodňována - kupujeme si jimi relativní klid a bezpečnost v ulicích. Pokud tedy máme na jednu stranu platit daně a na druhou být stále otravováni, jde o výsledek poněkud suboptimální, nemyslíte?

Jan Potměšil řekl(a)...

Jen krátce k Vídni: Tam je těch "odporných individuí" o dost méně také proto, že tam úplně jinak funguje sociální práce, ať už jde o pomoc s ubytováním, možnost se umýt (páchnoucího bezdomovce prakticky nepotkáte) atd., nebo o terénní sociální práci a také o systémový přístup a spolupráci institucí. A výsledek je dle slov vás samotného zjevně lepší, než na Praze 1. A to do té sociální práce hádám "cpou" mnohem méně peněz, než my do kriminálů či ex post sanování neřešených sociálních problémů.
(Btw. sociální dávky, navíc dostupné nikoliv pro každého, neřeší vše, promluvte si s někým na těch "stědrých" dávkách.)

Jakub Backa řekl(a)...

Metodologická poznámka na okraj - Praha 1, jakožto Mekka českých žebráků, fakt není vhodné místo na posuzování té vyhlášky. :) Pomoct měla přece primárně severním Čechám, tak by bylo dobré kouknout, jak a zda to funguje v Mostě nebo Chomutově.

Jan Potměšil řekl(a)...

To je dobrá poznámka. Ovšem těch měst kupodivu mnoho není; některé KÚ rovnou řekly obcím, ať to neukládají, jinde jsou toho názoru, že ty zákonné podmínky pro uložení zákazu ani splnit nelze, mají-li být dodrženy. Dle mých info to ukládají hlavně Praha 1, Klatovy, Teplice, a co jsem kde dohledal, většinou se to týká bezdomovců, aspoň v těch Klatovech a Pze1.

Celý předpoklad, že se zatočí s notorickými přestupci, byl dost přeceněný, řada věcí se ani k přestupkovému řízení (projednání přestupku) nedostane, nebo nenarušují veřejný pořádek. Myslím, že nejen v Praze 1 se to pak ukládá především za porušení místních vyhlášek, tedy za bagatelní věci (nikoliv tedy za závažné přestupky proti majetku či občanskému soužití, ani třeba za noční klid).


Jinak když jsem se o věci bavil s bývalým kolegou, který pracoval pro města a obce a u prosazování zákazu pobytu asistoval, tak na mou výhradu, že to v praxi stejně ani nelze zákonně uložit a je to celé hloupost, odvětil, že o to přeci nejde, šlo o to mít zářez před obcemi a veřejností, a ten byl vykázán..

Šimon Klein řekl(a)...

K tomu mám tři poznámky. Zaprvé, bezdomovci na ulici žebrající jsou osoby, které propadly systémem sociálních dávek a nejsou zpravidla jejich příjemci. Zadruhé, sociální dávky bez kvalifikované a cíleně zaměřené sociální práce jsou podle mě jen házením peněz do kanálu, dopadnete tak, že budete člověku vyplácet sice nízkou, přesto však celoživotní rentu. Zatřetí, to jako myslíte, že lidé se budou úmyslně stávat bezdomovci, aby jim pak stát pomohl najít si práci a bydlení? Já si dovedu představit, že lze zneužívat sociální dávky, ale zcela upřimně si nedovedu představit, jak lze zneužívat sociální práci. Můžete mi nastínit, jak si takové zneužívání představujete?

policista z P1 řekl(a)...

Příspěvek velice solidně vystihl podstatu problému. již samotné znění vyhlášky dává tušit, že nebyla přijata za účelem zajištění záležitostí místního pořádku. Tento účel zde vysledovat v bodech týkajících se např. zákazu žebrání v blízkosti škola atp. Příloha pak vyjmenovává spíše místa, kde má zákaz žebrání napomoci "prestiži" města.
Rozdíl mezi počtem sankcí uváděných ÚMČ a OSP 1 je dán tím, že ti samí lidé se k soudu dostávali opakovaně, tzn. PČR zpracuje ZPŘ pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, spis postoupí OSZ, OS P 1 vydá trestní příkaz a za tři dny se celá situace opakuje znovu. Pro statistiku objasněnosti je to to nejlepší co můžou OČTŘ konat, avšak efekt je minimální, přesně jak pan Potměšil uvádí.
Polovina z žebráků si vlastně ani neuvědomuje, význam celého trestního řízení, resp. je jim to jedno. Na ulici je zadrží policista, na stanici podepíšou vše co jim dají k podepsání a po prohlídce lékařem jsou do několika hodin na cele kde dostanou jídlo i se seznamem alergenů. A že by se někdo zabýval vyšetřením jejich duševního stavu, to opravdu ne.
Naštěstí se sankce zákazu pobytu již neobjevuje v takovém měřítku jako v první polovině roku 2014. v této věci urgoval především ÚMČ Prahy 5, jelikož se žebráci z centra přestěhovali do okolí Andělu.
Účinné řešení žebrácké otázky skutečně tedy nemůže stát na základech trestní represe, je to nákladné, nesmyslné a nefungující.
Časté je i volání na linku 158, kam oznamovatelé volají, že "vidí žebráka". Občas se zeptám co bychom měli dělat. Odpovídají že to máme vědět my, jako policisté, že je to nezajímá. Jedna z oznamovatelek, která sdělila, že na místě počká jak věc vyřešíme, pak byla překvapena když policista s žebrákem prohodil pár slov, policista odběhl do obchodu, vrátil se s konzervou pro psy, rohlíky a paštikou. Žebrák odešel, policista se mohl věnovat důležitějším věcem - společenská škoda byla minimální - tedy na úkor policisty.
Nikdo mi zatím nesdělil důvod proč by mělo být žebrání v konečném důsledku kriminalizováno (kromě nadřízených honících statistiku).
PS Není tajemstvím, že sankce zákazu pobytu žebrákům byla ukládána na "objednávku" některých zastupitelů.

Faire Fionwe řekl(a)...

Pro mě byla a je existence sociálních dávek odůvodněna spíše tím, že je to způsob, jak ze svého štěstí mohu pomoci někomu v jeho neštěstí. Osobní odpovědnost je hezká věc, jsem založením celkem silný konzervativec, ale přesto si uvědomuju, že mě se s mým vzděláním v Brně bude práce hledat sakra lépe, než 40-leté matce, která přišla o práci na Bruntálsku. To není o koupení si nerušeného průchodu ulicí, tohle je prostě o empatii a solidaritě.

Šimon Klein řekl(a)...

Kdo a jak proboha může posoudit kopání do hlavy na zemi ležícího člověka považovat za přestupek?

Jan Potměšil řekl(a)...

OČTŘ nebo policie. Také jsem měl jedno kopání do hlavy na přestupku. Nebo 2 dni v komatu. Kolegyně zas měla jako přestupek zlomená žebra, jako kuriozitu vzpomínám na hřebík zaražený do hlavy. Co je trestným činem i přestupkem je dost variabilní, podle osoby i regionu.

Šimon Klein řekl(a)...

V životě by mě nenapadlo, že je něco takového v civilizované zemi možné. Ještě že jsem civilista, protože tohle bych asi dělat nemohl. Hergot, já musím počítat s tím, že když se na ulici budu někdy muset bránit, tak za to budu s nejvyšší pravděpodobností trestně stíhán a že mi při vyšetřování bude přičten k tíži každý tréning, na který jsem kdy zašel, a teď se dozvídám, že když se neubráním a skončím "dokopaný" na zemi, tak útočník dostane možná dva tisíce pokuty a ještě se mi snad vysměje?

Jan Potměšil řekl(a)...

Je to opravdu velmi variabilní. Co je na jednom místě trestný čin, se jinde řeší jako přestupek či naopak, záleží na místním "zvykovém právu", na tom, jak moc je státní zastupitelství zahlceno, na konkrétním státním zástupci, policistovi, na osobě pachatele či poškozeného. Kamaráda stíhali za zlomenou čelist (asi správně), ale setkal jsem se z roztrženou sítnicí s trvalými následky nebo těmi zlomenými žebry jako přestupkem. V mém obvodu byla jedna soudní znalkyně, která prakticky vždy napsala, že nejde o ublížení na zdraví v soudně-lékařském smyslu, a všichni byli spokojení - znalkyně za stálý přísun práce od policie, policie, že to nemusí dál řešit, a obviněný, že nejde před soud. A Šámal mi někde řekl, že to je správně, že se to shazuje na přestupky (ultima ratio, subsidiarita...).

Patrik Šebesta řekl(a)...

Šimon Klein: V praxi máme shodné zkušenosti s Honzou. Otec a syn kopali jinou osobu do hlavy, když leže na zemi a důvod stáního zástupce prio přesunutí na přestupek, byl následek, resp. nenásledek, jelikož dotyčný se schoulil a držel si hlavu rukama, tedy jej vlastně pořádně nekopli... to samé skupinka s ocelovými teleskopy, kdy se pro vyšší opilost vlastně netrefili a namísto pokusu o ublížení na zdraví či výtržnictví, to byl najednou přestupek...
A s tím výsměchem máte pravdu, dělal jsme jednoho taxikáře, který zmlátil tyčí jiného řidiče, soud to poslal na přestupek, taxikář přišel po zahájení řízení s advokátem, zachrochtal, že ví, že může dostat tři plus tisíc náklady, což jsou pro něj drobný, vytáhl čtyři tisíce, položil je na stůl a odkolébal se za ritem, nechav advokáta, aby si vyslechl rozhodnutí komise ústním vyhlášením na místě...
Mimochodem jedna kolegyně mi říkala, že na svém působišti v Praze dělala na přestupek i odkopnutou ledvinu...

Co se týče Šámalova ultima ratio, tak zde je právě problém v "šedé zóně" totožné skutkové podstaty, kdy se především věc vyhodnocuje ve vzorci příčina <-> následek, tedy facka ukončená pátem na zem se zraněním hlavy je trestný čin a kopance do hlavy "dobře" schoulenému člověku jsou přestupkem, je mnoho prostoru i pro nelogickou úvahu...

K Honzově "zvykovém právu" toliko, že okresní právo v rámci státních zástupců a soudců se ví celkem hodně - kde stíhají a odsuzují kdejakou pitomost, a kde naopak vážné věci bagatelizují...