čtvrtek 13. června 2013

Soudy a soudci: druhý ročník na PrF MU (tentokrát i s Hubertem Smekalem)

V podzimním semestru 2013 proběhne na PrF MU druhý ročník předmětu, který se věnuje otázkám soudnictví. Předmět se oficiálně jmenuje „Soudy a soudci“ (kód v ISu MVV57903K) a je otevřen nejen právníkům, ale i studentům politologických, sociologických či filozofických oborů.

Předmět je podobně jako již dříve avizovaný kurz o srovnávacím ústavním soudnictví (viz zde) záměrně postaven na multidisciplinárním přístupu a snaží se nabourat tradiční „zapouzdřenost“ českých právnických fakult a jejich averzi vůči jiným vědním oborům. V tomto roce by k multidisciplinárnímu přístupu měla přispět i účast Huberta Smekala z FSS na vybraných seminářích. Předmět i závěrečné hodnocení jsou pochopitelně koncipovány tak, aby nebyli zvýhodněni ani právníci ani neprávníci. Stručný obsah tohoto kurzu je dostupný zde. Níže připojuji detailnější sylabus z minulého roku (kostra zůstane pro rok 2013 stejná, nicméně některé drobné úpravy nevylučuji). Potenciální zájemce upozorňuji rovněž na skutečnost, že ač si předmět zaregistrovalo více studentů, než umožňuje jeho kapacita (resp. kapacita dané učebny), účast na tomto kurzu je podmíněna mým souhlasem, takže pořadí v registraci není samo o sobě směrodatné.

Soudy a soudci 
Podzim 2012 Sylabus
Vyučující: David Kosař (4775@mail.muni.cz)
Garant: Pavel Molek (14484@law.muni.cz)

Anotace: Soudní moc představuje ve standardním pojetí dělby moci jednu ze tří mocí ve státě, jejíž hlavní devízou je nezávislost a nestrannost. Od dob Montesquiea však uplynulo již několik století, a proto se nabízí otázka, nakolik se role a fungování soudů změnily. Fungování soudů je v Evropě doménou právníků, ve Spojených státech amerických udávají tón v této problematice naopak politologové. V Evropě se otázky soudnictví diskutují v rámci ústavního práva a státovědy, v USA se soudy probírají v rámci obecných kurzů o právních institucích (constitutional design, legal institutions), ale existují i speciální předměty věnované „(comparative) judicial politics“. Předkládaný kurz si bere z obou přístupů to lepší a kombinuje propracovanější teoretický a metodologický aparát politologů s extenzivním studiem relevantní judikatury vybraných vrcholných soudů (včetně Soudního dvora a ESLP).

Kurs se skládá ze tří bloků. V prvním bloku (semináře 1 a 2) se budeme věnovat roli soudců v moderní společnosti a pokusíme se na příkladech z judikatury definovat klíčové atributy soudu. Ve druhém bloku (semináře 3-6) rozebereme základní hodnoty spojené se soudcovským úřadem – nezávislost, nestrannost a zodpovědnost – a jejich vzájemný vztah. Ve třetím bloku (semináře 7-11) se zaměříme na interakci soudů a soudců s jinými aktéry. V tomto bloku budeme diskutovat o soudním přezkumu zákonů, legislativních odklonech, doktrínu politické otázky, separátní stanoviska a kritiku soudců. V posledním semináři pak shrneme probranou látkou v souvislosti s debatou o judicializaci politiky.

Cílem tohoto kursu je seznámit studenty vyšších ročníků s odlišnými názory na fungování soudů, na rostoucí zasahování soudů do politiky a na odlišné pojetí zdánlivě univerzálních hodnot jako je nestrannost a nezávislost soudní moci.

Obsah kurzu: Jádrem většiny seminářů bude studium teoretického základu k danému aspektu fungování soudů a posléze diskuse nad vybranými rozhodnutími vrcholných soudů. Cílem tohoto postupu je umožnit náročnější diskusi o jednotlivých aspektech fungování soudů přesahující jednotlivé soudní spory a propojit politologický pohled s pohledem právnickým. Výjimkou jsou úvodní a závěrečný seminář (prolog a epilog), které jsou zaměřeny na hlubší politologické a právně-politické úvahy o soudní moci a nestojí na konkrétních soudních rozhodnutích. Rozsah výuky Dvanáct seminářů pro maximálně 25 studentů.

Požadavky
Předmět je určen pro studenty 3., 4. a 5. ročníku právnické fakulty, vhodné je předchozí absolvování předmětů Ústavní právo a Lidská práva a soudnictví. Nezbytným požadavkem je pasivní znalost angličtiny, neboť předmět je založen na studiu literatury a judikatury, jež jsou zčásti přístupné pouze v angličtině. Předmět je rovněž vhodný pro studenty pokročilých ročníků na fakultě sociálních studií (zejména z oborů politologie a sociologie). Předmět i závěrečné hodnocení jsou koncipovány tak, aby nebyli zvýhodněni ani právníci ani neprávníci.

Závěrečné hodnocení 
Předmět je zakončen kolokviem. Pro úspěšné absolvování předmětu je nutné splnit následující podmínky:
aktivní participace na seminářích: Od studentů se očekává, že přijdou na seminář připraveni (tj. budou mít „načteno“). Aktivní participací na seminářích se rozumí příprava, pravidelná účast a aktivní přispívání do diskuse.
prezentace (reaction paper): Reaction paperem (1 500 slov) se rozumí kritické zhodnocení alespoň dvou zdrojů zadaných na daný seminář. Reaction paper musí být zaslán vyučujícímu nejpozději v 17:00 den před konáním semináře. Každý student by měl využít reaction paper buď k osvětlení důležitého aspektu obsaženého v materiálech na daný seminář nebo k formulaci vlastní myšlenky/vlastního argumentu „na podvozku“ předložených materiálů. Studenti budou svůj reaction paper krátce prezentovat na semináři (cca 5 minut). K rozdělení reaction paperů na jednotlivé semináře dojde na druhé hodině.
závěrečná písemná práce (esej): Studenti si mohou vybrat pro závěrečnou esej jednu ze tří možností: (1) původní článek (article) na jakékoliv téma pojednávající o, nebo dotýkající se, látky probírané na seminářích; nebo (2) kritickou recenzi (review essay) knihy pojednávající o soudech a soudcích; nebo (3) kritický rozbor alespoň dvou soudních rozhodnutí (case note) týkajících se soudů a soudců. Téma závěrečné eseje musí být schváleno vyučujícím do 20. 11. 2012. Požadovaný rozsah eseje činí 2.500-5.000 slov (bez poznámek pod čarou). Termín odevzdání je 20. 1. 2013.

I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY
1. Role soudů
Tematické vymezení:
• Na prvním semináři se budeme věnovat otázce, jakou funkci ve společnosti soudy a soudci plní. Podíváme se krátce do historie, ale důraz bude kladen na roli soudů a soudců v současné společnosti. • Otázky k diskusi: Které funkce soudy ve společnosti plní? Je stále hlavní funkcí soudů rozhodovat spory? Liší se funkce prvoinstančních, odvolacích a nejvyšších soudů? Je role soudů v současnosti jiná než v minulosti? Pokud ano, tak v čem? Je skutečně soudcovská tvorba práva nekompatibilní s funkcí soudce? Jsou novodobé soudy skutečně tak mocné? Co je základem jejich moci? Je ideál nestranné a nezávislé soudní moci vykládající právo vůbec dosažitelný? Lze si představit společnost bez soudů? Jaké jsou formace v soudní moci (samosoudce/senát/soud/soudy určitého stupně/soudní moc jako celek) a co z toho plyne?
Povinné výukové materiály:
• MARTIN SHAPIRO, Courts (University of Chicago Press. 1981), chapter 1.
• RICHARD A. POSNER, How Judges Think (Harvard University Press. 2008), chapter 1. 

2. Atributy soudu 
Tematické vymezení:
• Leitmotivem druhého semináře jsou atributy soudu – tzn. otázka, jaké podmínky musí rozhodovací těleso splňovat, aby ho vůbec bylo možné považovat za soud. V tomto semináři se zaměříme primárně na praktickou stránku věci a rozebereme relevantní judikaturu Soudního dvora, Evropského soudu pro lidská práva a vybraných ústavních soudů.
Otázky k diskusi: Jaké minimální podmínky musí soudní těleso splňovat? Co je dělícím kritériem mezi soudem a „nesoudním orgánem“? Co je dělícím kritériem mezi obecným soudem a zvláštním soudem? Jaký je rozdíl mezi čl. 91(1) Ústavy ČR a čl. 143(1) Ústavy SR? Jak definuje „soud“ ESLP a Soudní dvůr?
Povinné výukové materiály:
• Projděte si poznámky k prvnímu semináři (zejména ke kapitole Martina Shapira)
• Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 33/09, 29. 9. 2010, pouze bod 60
• Čl. 91 Ústavy ČR • Čl. 143 Ústavy SR
• X proti Spojenému království, rozsudek ESLP ze dne 5. 11. 1981, stížnost č. 7215/75, pouze bod 53 • British-American Tobacco Company Ltd proti Nizozemsku, rozsudek ESLP ze dne 20. 11. 1995, stížnost č. 19589/92, pouze bod 77.
• Věc C-53/03 Syfait, rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 31. 5. 2005, pouze body 21-38

II. ZÁKLADNÍ HODNOTY 
3. Nezávislost soudců I. 
Tematické vymezení:
• Nezávislost soudců je často považována za nezbytný předpoklad pro existenci právního státu (vlády práva) a klíčový atribut soudní moci. Účelem třetího semináře bude kriticky rozebrat toto tvrzení. Začneme nejprve standardními teoriemi soudcovské nezávislosti a posléze se propracujeme k autorům, kteří princip nezávislosti problematizují (David Law, Peter Russell) či dokonce zpochybňují jeho smysluplnost (Lewis Kornhauser).
Otázky k diskusi: Co se rozumí pod pojmem „soudcovská nezávislost“? Nezávislost koho a na kom? Nezávislost činit co? Jaký mají na soudcovskou nezávislost vliv institucionální a politické faktory? Je rozdíl mezi nezávislostí soudců a nezávislostí soudů? Je „soudcovská nezávislost“ vždy pozitivní? Pokud ne, tak kde jsou její limity? Je „soudcovská nezávislost“ opravdu nezbytným předpokladem pro existenci právního státu (vlády práva)?
Povinné výukové materiály:
• Projděte si poznámky k prvnímu semináři (zejména ke kapitole Martina Shapira) • U.N. Basic Principles on the Independence of the Judiciary (1985)
• Peter H. Russell, Toward a General Theory of Judicial Independence, in Judicial Independence in the Age of Democracy: Critical Perspectives from around (Peter H. Russell and David M. O'Brien eds., 2001)
• David Law, “Judicial Independence,” in International Encyclopedia of Political Science (Badie et al. eds., forthcoming 2010)
• Kornhauser, “Is Judicial Independence a Useful Concept?” in Judicial Independence at the Crossroads (Burbank & Friedman eds., 2002)

4. Nezávislost soudců II. 
Tematické vymezení:
 • Ve čtvrtém semináři navážeme na výklad z předchozího týdne a zaměříme se na relevantní judikaturu ESLP a vybraných ústavních soudů vztahující se k principu soudcovské nezávislosti.
Otázky k diskusi: Viz minulý seminář
Povinné výukové materiály:
• Pabla Ky proti Finsku, stížnost č. 47221/99, pouze bod 34
• Incal proti Turecku, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 9. 6. 1998, stížnost č. 22678/93, pouze bod 68
• Nález Pl. ÚS 18/06 ze dne 11. 7. 2006 Odvolání předsedkyně NS (výňatky)
• Nález Pl. ÚS 39/08 ze dne 6. 10. 2010 Omezený časový mandát soudních funkcionářů et al. (výňatky)
• Nález Pl. ÚS 13/08 ze dne 2. 3. 2010 Platy soudců X - zmrazení (pozastavení růstu) platů pro léta 2008-2010 (výňatky) 

5. Zodpovědnost soudců 
Tematické vymezení:
• Zodpovědnost soudců je často kladena do protikladu k soudcovské nezávislosti. Typickým mechanismem zajišťujícím zodpovědnost soudců jsou kárná řízení. V úvahu však připadá celá plejáda dalších mechanismů, kterými se budeme na tomto semináři zabývat.
Otázky k diskusi: Co se rozumí pod pojmem „zodpovědnost soudců“? Zodpovědnost koho a na kom? Zodpovědnost za co? Jaké mechanismy lze použít k zajištění zodpovědnosti soudců? Jaká jsou úskalí jednotlivých mechanismů? Jaký je vzájemný vztah mezi zodpovědností soudců a nezávislostí soudců? Jsou to protichůdné hodnoty nebo mohou sloužit stejnému cíli. Kde jsou limity zodpovědnosti soudců? Jsou zodpovědnost soudců a nezávislost soudců konečným cílem nebo jen prostředkem k dosažení nějakého vyššího cíle (příp. jakého)?
Povinné výukové materiály:
• Bangalore Principles of Judicial Conduct (2002)
• David Kosař, Mechanisms of Judicial Accountability (nepublikovaný manuskript)
• Usnesení Pl. ÚS 60/10 ze dne 15. 3. 2011
• Gurov proti Moldávii, 11. 7. 2006, č. 36455/02, § 29-37 + disent soudce Garlickeho

6. Nestrannost soudců (podjatost) 
Tematické vymezení:
• Nestrannost představuje klíčový atribut soudní moci a základní ctnost každého soudce. Paradoxně je této hodnotě věnováno daleko méně pozornosti než soudcovské nezávislosti. V tomto semináři rozebereme rozdíl mezi „subjektivní“ a „objektivní“ nestranností a poukážeme na řadu hraničních případů v judikatuře vybraných vrcholných soudů. Detailně se budeme věnovat i institutu podjatosti soudce?
Otázky k diskusi: Co se rozumí pod pojmem „nestrannost soudců“? Jaký je vztah mezi nestrannosti a podjatostí soudce? Jaký je rozdíl mezi „objektivní“ nestranností a nezávislostí soudce? Nešel ESLP ve své „doctrine of appearances“ příliš daleko? Do jaké míry se může soudce vyjadřovat ke svému rozhodnutí na veřejnosti? Je soudce, který publikoval odborný článek k neprejudikované právní otázce, podjatý, pokud se obdobná věc k němu dostane? Kde leží akceptovatelná (a zároveň smysluplná) hranice podjatosti soudce – sousedi, přátelé, bývalé lásky, spolužáci, členové téhož senátu atd.?
Povinné výukové materiály:
• Campbell a Fell proti Spojenému království, rozsudek ESLP ze dne 28. 6. 1994, stížnost č. 7819/77 a 7878/77, pouze bod 81
• Kleyn a další proti Nizozemsku, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 6. 5. 2003, stížnost č. 39343/98, pouze body 190-202
• Sacilor-Lormines proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 11. 9. 2006, stížnost č. 65411/01, pouze body 59-74
• usnesení NSS ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. Nad 4/2008
• Jan Lasák, Ondřej Hruda: Jsou si soudci Nejvyššího soudu ochotni připustit svou podjatost? Jiné právo, 15. 5. 2011, http://jinepravo.blogspot.com/2011/05/jan-lasak-ondrej-hruda-jsou-si-soudci.html

III. INTERAKCE SOUDŮ S JINÝMI AKTÉRY 
7. Soudní přezkum zákonů: soudy vs. zákonodárce 
Tematické vymezení:
• Na tomto semináři nakousneme zásadní spor o to, zda soudní přezkum zákonů postrádá demokratický deficit a na pnutí mezi konstitucionalismem a demokracií. Tímto seminářem se rovněž přesuneme do třetí fáze předmětu, v němž se budeme zabývat dynamikou vztahu soudní moci s jinými aktéry v moderním státě.
Otázky k diskusi: Postrádá soudní přezkum zákonů demokratický základ? Představuje opravdu hrozbu demokracii? Lze aplikovat stejný „metr“ na vyspělé státy a na rozvojové země (příp. na země v období přechodu k demokracii)? Existují nějaké alternativy? Proč se v USA neustále vedou nekonečné debaty o „counter-majoritarian difficulty“, zatímco v Evropě je tento argument marginální? Jde o rozdílné právní kultury nebo se na obou stranách Atlantiku nacházíme v odlišném stádiu vývoje ústavního soudnictví?
Povinné výukové materiály:
• nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09 Melčák
• J. Waldron, “The core of the case against judicial review”, Yale Law Journal, 2006, 115 (6): 1346ff

8. Legislativní odklony (statutory overrides): zákonodárce vs. soudy 
Tematické vymezení:
• Legislativní odklony představují jednu z možností, jak může zákonodárce reagovat na výklad jednoduchého práva přijatý soudy, se kterým nesouhlasí. Jedná se ve zkratce o novelu určitého ustanovení, jež reaguje na soudní výklad daného ustanovení. V tomto semináři rozebereme nutné předpoklady aktivní využívání legislativních odklonů, důsledky této praxe a její dopad na dělbu moci a právní kulturu.
Otázky k diskusi: Představují legislativní odklony sankci pro soud vykládající právní předpis v rozporu s úmyslem zákonodárce? Může vůbec zákonodárce nařídit soudům, jak vykládat určitý zákon? Není taková praxe v rozporu s principem dělby moci? Nebo je právě na dělbě moci postavena? Je soud takovým "výkladem zákonodárce" vázán? Může se od něj (znovu) odchýlit? Jak často k legislativním odklonům dochází a za jakých okolností? Kde leží limity legislativních odklonů?
Povinné výukové materiály:
• K. Roach, Dialogue or defiance: Legislative reversals of Supreme Court decisions in Canada and the United States, I•CON, Volume 4, Number 2, 2006, str. 347–370
• K. Whittington. Legislative sanctions and the strategic environment of judicial review, I•CON, Volume 1, Number 3, 2003, str. 446–474
• D. Kosař, Může zákonodárce nařídit soudům, jak vykládat určitý zákon? Jiné právo, 13. 2. 2010, http://jinepravo.blogspot.com/2010/02/muze-zakonodarce-naridit-soudum-jak.html

9. Doktrína politické otázky: soudy vs. zákonodárce a exekutiva 
Tematické vymezení:
• S rostoucími pravomocemi soudy čím dál více rozhodují spory se silným politickým podtextem. Toto tvrzení navíc platí nejen pro ústavní soudy, ale v Evropě rovněž pro správní soudnictví. Můžeme se tak setkat s přezkumem pravomocí prezidenta či prerogativ krále, přezkumem interních pravidel Parlamentu či dokonce samotných politických stran, či přezkumem politického gerrymanderingu. Tyto soudní spory nevyhnutelně vyvolávají silné pnutí mezi dotčenými politickými aktéry a soudy. Jedním ze způsobů, jak na tento tlak soudy mohou reagovat, je akceptovat tzv. doktrínu politické otázky a tyto přenechat rozhodnutí těchto sporů jiným subjektům.
Otázky k diskusi: Jakými ústavními principy soudy odůvodňují používání doktríny politické otázky? Jaká jsou kritéria pro aplikaci doktríny politické otázky? V jakých zemích má doktrína politické otázky největší tradici? Jaké jsou alternativy k doktríně politické otázky? Jaké jsou pro a proti zavedení doktríny politické otázky v České republice?
Povinné výukové materiály:
• Cohn, Form, Formula and Constitutional Ethos: The Political Question/ Justiciability Doctrine in Three Common Law Systems, 59 American Journal of Comparative Law (2011)
• rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 4 Ans 9/2007 Langer (výňatky)
• rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 5 As 13/2009 Kušnír (výňatky)
• usnesení NSS ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. Vol 36/2010 (výňatky)
• nález II. ÚS 1969/10 ze dne 27. 12. 2011 Soudní přezkum vnitrostranických rozhodnutí orgánů politických stran (výňatky) 

10. Separátní stanoviska: soudci vs. soudci
Tematické vymezení:
• Soudy mohou vynášet svá rozhodnutí v mnoha podobách – per seriatim, jako jednotné rozhodnutí vydané jménem soudu nebo jako rozhodnutí obsahující většinové stanovisko, ke kterému mohou být připojena separátní vóta. Existence či neexistence separátních stanovisek výrazně ovlivňuje míru anonymity/individualismu daného soudního systému – od „anonymní úřednické justice“ až po „individualistický politický model justice“.
Otázky k diskusi: Jak může ovlivnit způsob vynášení soudních rozhodnutí vnímání role soudce? Proč se kontinentální právní systémy brání zavedení separátních stanovisek u obecných soudů, ale často je akceptují u specializovaných Ústavních soudů? Co se rozumí pod spojením „per seriatim“? Jaký je rozdíl mezi disentem a konkurujícím stanoviskem? Co se rozumí pod „pluralitním stanoviskem“? Jaké jsou nejčastější argumenty pro a proti zavedení separátních stanovisek?
Povinné výukové materiály:
• M. Todd Henderson, From Seriatim to Consensus and Back Again: A Theory of Dissent, 2007 Sup. Ct. Rev. 283 pouze části I, II a IV (str. 1-8 a 38-48)
• Jeffrey Rosen, Robert’s Rules, Atlantic (2007) (http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2007/01/roberts-apos-s-rules/5559/)
• Usnesení Pl. ÚS 26/11 Domácí porody
• Nález Pl. ÚS 14/01 Jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB

11. Kritika soudců: veřejnost vs. soudy
Tematické vymezení:
 • Kritika soudců představuje jeden z mála prostředků, jak může veřejnost reflektovat fungování soudů. Kritika soudců byla však odpradávna zejména v kontinentálním právním prostoru vnímána negativně a bylo poukazováno na její neblahý vliv na nezávislost soudů a na důvěru veřejnosti v soudy. V tomto semináři se budeme ptát, zda (případně do jaké míry) jsou tyto tradiční argumenty proti kritice soudců stále relevantní.
Otázky k diskusi: Nedošlo v mezidobí k proměně role soudce z „lepšího úředníka“ na „ústavního činitele“? Pokud ano, jaký to má vliv na přípustnost kritiky soudců? Jak vnímají české, slovenské, americké a mezinárodní soudy roli soudce v dnešní společnosti? Zdůrazňují tyto soudy spíše argumenty proti větší míře přípustné kritiky soudců nebo argumenty pro větší míru přípustné kritiky? Jaká kritéria hrají při posuzování přípustnosti kritiky soudců roli v judikatuře ESLP, českých soudů a Nejvyššího soudu USA.
Povinné výukové materiály:
• D. Kosař, Kritika soudců: mýty a polopravdy. Jurisprudence, č. 5/2010, str. 3-10.
• nález Ústavného súdu SR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. II. ÚS 152/08 Polka (výňatky)
• nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05 Píchová (výňatky)
• Kobenter a Standard Verlags Gmbh proti Rakousku, rozsudek ESLP ze dne 2. 11. 2006, stížnost č. 60899/00 (výňatky)

IV. ZÁVĚREČNÁ DISKUSE 
12. Judicializace politiky 
Tematické vymezení:
 • Judicializaci politiky identifikoval již koncem 80. let 20. stol. Mauro Cappelletti. K rozmachu soudní moci však dochází přinejmenším již od konce druhé světové války. Někteří autoři vnímají „judicializaci politiky“ jednostranně jako osvojování si pravomoci rozhodovat politické otázky ze strany soudů, zatímco jiní poukazují i na druhou stranu mince – delegaci ožehavých politických otázek na soudy samotnými politiky. Cílem tohoto semináře je shrnout látku probranou v průběhu celého semestru na „podvozku“ debaty o judicializaci politiky.
Otázky k diskusi: Dochází skutečně k rozpínání soudní moci? Pokud ano, tak jakými prostředky a proč? Probíhá nárůst moci soudců v rozporu s přáním ostatních politických aktérů? Nebo toto posílení moci soudců probíhá s jejich tacitním souhlasem či je dokonce aktivně podporováno? Kdo má zájem na judicializaci politiky a proč? Je judicializace politiky nevyhnutelná nebo spíše nahodilá? Jde o „jednosměrnou uličku“ (one-way path) nebo je možná následná „dejudicializace“?
Povinné výukové materiály:
• R. Hirschl (2000) “The political origins of judicial empowerment through constitutionalization: Lessons from four constitutional revolutions” in Law and Social inquiry 25: 91-149
• A. Stone Sweet, “Judicialization and the Construction of Governance,” in Shapiro & Stone Sweet 2002

1 komentář:

Martin Bílý řekl(a)...

Takový seminář by zajímal i mě...my měli na fakultě v zásadě jen masové předčítání skript a učení se zákonů zpaměti (a nejen my, co vím od kolegů). Zbytek člověk musel získat sám nebo prostě zůstat, jak je...zřídka se šlo do hloubky problematiky.