středa 26. června 2013

Pawel Uhl: O důvěře, nedůvěře a nedočkavosti

Poslední půl rok je na události a inspirativní momenty z ústavního práva bohatší než celá předchozí dekáda. Je zjevné, že přímá volba prezidenta byla nepochybně dobrým krokem k oživení poněkud skomírající diskuse o podobě ústavního práva. Události posledních dnů jsou toho jen příkladem. Zatím největší novinkou z katalogu neotřelých postupů je idea zkrátit trvání nově jmenované vlády na minimum tím, že jí sněmovna vyjádří nedůvěru hned namísto toho, aby čekala třicet dní na žádost o vyjádření důvěry dle čl. 68 odst. 3 Ústavy.

Už se objevily úvahy, které tento postup zvažují, jiné jej zpochybňují, další relativizují. Jakkoliv je tento postup možná politicky lákavý, jeho dopady by pro ty, kdo jej zvažují, nemusely být příliš přínosné. Dovolím si k tomu přičinit taktéž jednu poznámku. Důvěra a nedůvěra jsou odlišná vyjádření právně relevantní politické vůle a nejsou svou vzájemnou negací. Každé z těchto vyjádření má jiné následky, vyžaduje jinou formální proceduru směřujíc k vyvolání a plní jinou funkci. Jedno nemusí nutně nahradit druhé v podobě nepřijetí nevrženého usnesení.

Vyjádření nedůvěry vládě je samozřejmě aktem, ve kterém není sněmovna nijak omezena a může tak učinit samozřejmě dříve, než vláda před ní předstoupí a požádá o vyjádření důvěry. Pokud bude výsledek hlasování o nedůvěře negativní, tak to nezbavuje vládu povinnosti předstoupit před sněmovnu a požádat o důvěru.

Pokud by naopak sněmovna vyjádřila vládě nedůvěru ve třicetidenní lhůtě po jejím jmenování, tak nastává situace předvídaná v ust. čl. 73 odst. 2 Ústavy a nově jmenovaná vláda je povinna podat demisi. V tom okamžiku logicky zaniká povinnost předstoupit před sněmovnu s žádostí o důvěru, protože vláda se již nachází v situaci, kdy je povinna demisi podat a prezident je povinen ji přijmout. Potud vypadá proces jako identický, ale jeho důsledky jsou jiné.

Ústavou předvídaný druhý pokus prezidenta k ustavení nové vlády je popsán v ust. čl. 68 odst. 4 Ústavy, jenž zní takto: „Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.“. Ano, druhý (a i třetí) pokus je podmíněn předchozím nezískáním důvěry. Pokud je vládě naopak vyjádřena nedůvěra, tak by se podle mého názoru mělo postupovat tak, že prezident zahájí proces jmenování vlády jako obvykle, tedy dle postupu předvídaném v čl. 68 odst. 2 Ústavy (bez odkazu ze 4. odstavce). Jinými slovy, prezident by začínal s tzv. prvním pokusem a tzv. třetí pokus, jenž fakticky náleží předsedovi sněmovny, by se naopak tímto oddaloval. Vyjádření nedůvěry by bylo tedy v podstatě restartem celého ustavovacího trojfázového procesu.

Skutečnost, že tento slibný nápad byl poměrně brzy opuštěn, nás nemusí mrzet. Budoucnost bude na další inspirativní nápady nepochybně bohatá.

27 komentářů:

Michal Matějka řekl(a)...

Jinými slovy, prezident si ústavu ke svému prospěchu ohýbat může, ale sněmovna nesmí?

David Schmidt řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
David Schmidt řekl(a)...

Že byla vládě vyjádřena nedůvěra znamená, že nezískala důvěru ve smyslu čl. 68 odst. 4 Ústavy. Autor udělal logickou chybu. :)

Anonymní řekl(a)...

Podle současné logiky by Zeman nemusel respektovat ani výsledek voleb a 2x by si lajsnul svoji vládu. U mě člověk, který jeden týden udělá prezidentský slib o dodržování ústavy a druhý týden nechce jmenovat profesory, je případ pro ústavní soud. Pokud se navíc pokouší přisvojit si i exekutivní moc pomocí prezidentské vlády, patří před soud trestní.

Jan Hrabánek

David Schmidt řekl(a)...

Jinak nazývat "nedočkavostí" normální výkon parlamentní odpovědnosti za vládu, též nelze. Pokud je v Sněmovně 101, prezidentská vláda by měla být sestřelena sekundu po svém jmenování, vše ostatní jsou jen právně nedokonalé stavy. A pokud prezident se bude dopouštět průtahů při své povinnosti, měl by být okamžitě zažalován u ÚS. Není-li jeho naznačování, že bude záležet na něm, kdy jmenuje novou vládu, již nyní obyčejnou bezprávní výhružkou.

Anonymní řekl(a)...

Základ všech těchto problémů spatřuji v tom, že vláda se ujímá svých pravomocí už okamžikem svého jmenování, nikoliv až po získání důvěry v Poslanecké sněmovně (i zde je určitá bizarnost v podobě nového - druhého - premiéra, který se funkce fakticky ujímá až po jmenování celého zbytku jím navržené vlády).
Jinak ust. čl. 68 odst. 4 Ústavy je nejednoznačně formulováno právě vzhledem k určení onoho bodu restartu (počítání 3. pokusu) - co když vláda sice po svém jmenování získá důvěru, ale později o ni znovu požádá, ale nezíská ji (tedy jak vykládat obrat "nově jmenovaná")? Může se to počítat k předchozím pokusům? A co když prezident ani po 3. neúspěšném pokusu nerozpustí Poslaneckou sněmovnu? Má to právo i při 4. a 5. pokusu nebo až při 6. pokusu? A kdy by v následných pokusech navrhoval premiéra předseda sněmovny? Navíc právo rozpustit sněmovnu je definováno právě podle toho, že premiéra navrhne předseda sněmovny - co když se např. ve snaze rychleji vyřešit krizi dohodne prezident s předsedou sněmovny i mimo 3. pokus, že přijme jeho návrh na premiéra, aby tak učinili tlak na sněmovnu, aby buď vyslovila vládě důvěru nebo riskovala své rozpuštění?
Myslím, že naše Ústava si zaslouží mnohé upřesnění a změny, a to nejenom v této oblasti.
Jinak mně nějak ve vztahu ke zbytku příspěvku nesedí první věta 3. odstavce od konce ("Pokud by naopak ...").

Luděk Belán

Michal Matějka řekl(a)...

Mně spíš velmi překvapuje, jak mnoho ústavních právníků nad současnou situací krčí rameny, a tvrdí, že prezident postupuje v souladu s ústavou a přinejhorším jde proti jejímu "duchu".

Já si tedy myslím, že prezident z mezí své ústavní pravomoci už dávno vybočil. Ono totiž nestačí dívat se jen jazykový výklad čl. 68 a 62 ústavy, ale je nutno ty věci interpretovat v kontextu. Pokud připustíme, že prezident může jmenovat premiérem koho chce bez ohledu na situaci ve sněmovně, pak také připouštíme, že může premiéra také kdykoli odvolat. Formulace v čl. 62 Ústavy je totiž stejná. A dostáváme se do jasného rozporu s čl. 68 odst. 1, že vláda odpovídá sněmovně.

Prostě za současné ústavy vláda prezidentovi nepodléhá, tudíž prezident nemůže při jmenování ani odvolání předsedy vlády postupovat libovolně. Opak znamená značnou nerovnováhu v ústavním systému, protože vláda bude místo sněmovny defacto podléhat prezidentovi.

Anonymní řekl(a)...

Ad David Schmidt: Proč myslíte, že udělal autor logickou chybu? Ać jsem původně přemýšlela stejně, jak zřejmě naznačuejete Vy, tak nyní dávám za pravdu autorovi. Ty instituty jsou dva, ke každému je třeba i jiné většiny a ano každý má trochu jiné důsledky. Vláda samozřejmě demisi podá v obou případěch,ale obávám, se že jeli vyslovena nedůvěra podle čl 72, tak prezident má zase tři pokusy.

Kristýna Urbanová

David Schmidt řekl(a)...

Čl. 68 odst. 4 Ústavy nebude aplikován, jen pokud vláda získá důvěru. Což jistě není stav, kdy je ji vyslovena nedůvěra a vláda buď podá demisi, nebo si povinnost předstoupit před Sněmovnu vyloží podle pravidla lex specialis, ale ani poté druhou šanci nepromění v získání důvěry.

Pavel Hasenkopf řekl(a)...

Tak konečně vím, kdo je to ten textualista ...

Vidím tam dvě logické chyby:

1. "Vyjádření nedůvěry vládě je samozřejmě aktem, ve kterém není sněmovna nijak omezena a může tak učinit samozřejmě dříve, než vláda před ní předstoupí a požádá o vyjádření důvěry. Pokud bude výsledek hlasování o nedůvěře negativní, tak to nezbavuje vládu povinnosti předstoupit před sněmovnu a požádat o důvěru."

No, to ji sice nezbavuje, ale současně to té vládě ukládá povinnost podat demisi (73/2), a to promptně. Ergo vláda podá demisi a o tu důvěru už nebude mít kdo požádat (vláda jsoucí v demisi o důvěru žádat nemůže, neb výslovně čeká na jmenování již presumované nové vlády).

2. Druhý pokus se neoddálí. Tvrdím, že pojem "nevyjádří důvěru" je slabší káva, než pojem "vyjádří nedůvěru", ergo a maiori ad minus platí, že 68/4 se použije i v situaci, kdy bude nově jmenované vládě vyjádřena nedůvěra ještě před jmenováním (přesněji: tím spíše se použije). Aneb obrazně, jestliže ústava předepisuje, že něco má nastat, když vláda dostane od Sněmovny facku, tím spíš to platí, když vláda dostane od Sněmovny pár facek.

Spíše bych se zaobíral tím, jestli vůbec lze vládě, která důvěru Sněmovny nikdy nezískala, vyslovit nedůvěru? Aneb opět obrazně: mohu se rozvést/rozejít se ženou, se kterou jsem se nikdy neoženil/si nic nezačal? Nemůžu, té mohu jen dát košem, ale kopačky jí dát nemohu.

A ještě námět na změnu Ústavy:

1. doplnit ustanovení, že vláda, která nedisponuje důvěrou Sněmovny, nesmí činit žádná zásadní, nezvratná rozhodnutí, která lze odložit.

2. Doplnit do čl. 63/1, že prezident jedná na návrh vlády anebo jejího člena.

V ten moment bude mít Zeman i s Rusnokem po ptákách.

Kdyby to někdo chtěl hiodit na papír ve formě sněmovního tisku, stačí napsat, bude to ode mne mít do týdne i s důvodovou zprávou.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Těžko říci, co znamená "textualista". V poslední době se to používá skoro jako urážka. Ohánět se zvyklostmi bezprostředně po změně ústavy také není určitě na místě. Spíše je nutné přihlédnout k principům- odpovědnost vlády, nutnost vyjádření důvěry, suverenita lidu atd.
Vyslovování nedůvěry je možnost, která už není aktuální. Žaloba k ÚS je jediná další logická eventualita. Zatím to vypadá, že jen právně, ne politicky.
Co ale rozhodně není na místě jsou další ad hoc změny ústavy. Každý musí vidět, že tam kde jsme, jsme právě kvůli nim.

Pavel Hasenkopf řekl(a)...

Žaloba k ÚS je nonsens, prezident zatím neporušil z Ústavy ani puntík. Kdyby právní impresionisté pořád nevyvolávali duchy, neztráceli by čas a ústavu by změnili.

(To je těžké, když autoři ústavy měli tehdy jen mlhavý pojem o tom, jak ta parlamentní demokracie vastně funguje a třeba vůbec nechápali pojem úřednické vlády.)

P.H.

Pavel Uhl řekl(a)...

Jen poznámka pro P. H.: negativní výsledek hlasování znamená, že navržené usnesení o vyjádření nedůvěry není přijato.

Pawel Textualista

Anonymní řekl(a)...

Věta "prezident zatím neporušil z Ústavy ani puntík" mě celkem pobavila. Proto se to k ÚS dává, aby se to zjistilo, když mají strany odlišný názor.

Můj osobní názor je,že parlament je suverén vůči existenci vlády a je na něm, zda nevylosví důvěru nebo vysloví nedůvěru. Zajímavé by bylo, kdyby to udělal např. formou obyčejného zákona, který je závazný i pro vládu :-)

Jan Machalík

Anonymní řekl(a)...

Devět právníků komentovalo tento post, a ani dva se neshodli. Někteří mají názory zcela protichůdné:

Michal Matějka: Mně spíš velmi překvapuje, jak mnoho ústavních právníků nad současnou situací krčí rameny, a tvrdí, že prezident postupuje v souladu s ústavou a přinejhorším jde proti jejímu "duchu". Já si tedy myslím, že prezident z mezí své ústavní pravomoci už dávno vybočil.

Pavel Hasenkopf:
Žaloba k ÚS je nonsens, prezident zatím neporušil z Ústavy ani puntík.

Obávám se, že to zcela odpovídá stavu ústavního práva v naší zemi. A možná nejen ústavního a možná nejen v naší zemi.

Nelze-li z textu ústavy vyčíst, co s ní je v souladu a co není, pak zdravý selský rozum říká, že by se ten text měl změnit a upřesnit. Nedovedu si představit, že by podobně neurčité formulace, které si každý může vykládat, jak chce, byly možné ve fyzice, v technice, v medicíně, prostě tam, kde jde (také) o lidské životy. Například kdyby si technici vykládali fyzikální zákony každý po svém jako právníci, letadla by padala, domy by se řítily a elektřina by nešla.

Jenže už vidím, jak jedni právníci spílají druhým do textualistů a odmítají další změny ústavy, protože jen kvůli nim jsme tam, kde jsme. (Jako kdyby parlamentem volený prezident nemohl dělat totéž co Zeman.)

Nejvíc se mi líbí, když právníci argumentují tím, co měl zákonodárce popř. ústavodárce „na mysli“, když zákon (ústavu) schvaloval. Vsadil bych se, že z 281 zákonodárců jich 270 vůbec nečte sněmovní tisky, o kterých hlasují, a z těch zbývajících jedenácti jich věci rozumí sotva pět. Zákony píší až na výjimky málo vzdělaní úředníci, kteří to dostali befélem od ministra, který tomu taky nerozumí. Odhlasují to poslanci, kteří to dostali befélem od předsedy klubu.

Pak se o něčem musí skutečně rozhodnout, věc dojde k soudu, a právní názory soudů jsou stejně rozmanité a pestrobarevné jako názory v komentářích předřečníků zde na Jiném právu. To platí, ať už se má rozhodnout, zda je na tom a tom pozemku veřejná komunikace, nebo jestli Bárta uplácel, nebo jestli Zeman směl jmenovat Rusnoka premiérem. Nakonec rozhodne Ústavní soud poměrem 8:7 s pěti disenty.

A tomuhle se pak říká „právní stát“.

Martin Macháček

Anonymní řekl(a)...

Plne súhlasím so slovami M. Macháčka. Ale poézie o vzájomných brzdách a protiváhach a iných ústavnoprávnych rozprávok sa v SR aj v ČR za posledné roky vyprodukovalo veľa.

Samozrejme zbytočnej, pretože aj keby autori ústavy mali "vtedy hmlistý pojem o tom, ako tá parlamentná demokracia vlastne funguje a možno vôbec nerozumeli pojmu úradníckej vlády" (P.H.), mali možnosť okopírovať text ústavy od iných krajín, mali možnosť dať si vypracovať odbornú štúdiu atď. Ale oni radšej najprv strihali ... teraz už kto to zmerá? Pretože ak neexistuje orgán, ktorý by prinútil parlament odstrániť vnútorné rozpory v ústave a iných predpisoch rovnakej (najvyššej) sily (napr. ústavný zákon, príslušne ratifikovaná MZ), resp. medzi nimi, potom sú moci v štáte nevyvážené (a ani zdroj moci - občania to urobiť prakticky nemôžu, môžu len zvoliť nový parlament v termíne volieb a cez zložitý mechanizmus ho prípadne zmeniť)

Parlamentnú formu vlády považujem za prekonanú a tieto "tanečky" by vôbec neboli nevyhnutné, pokiaľ by boli tri zložky moci plne oddelené. Nakoniec, práve preto má význam priama voľba prezidenta.

No a stav de lege lata:
Za akú dlhú dobu je v ČR procesne možné podľa podústavných právnych predpisov najskôr vysloviť nedôveru? Nemyslím totiž, že by bolo možné hlasovať o vyslovení nedôvery vláde, ktorá ešte nebola vymenovaná. Čl. 68 ods. 2 Ústavy ČR navyše predpokladá, že predseda vlády bude vymenovaný skôr, než ostatní členovia (navrhnúť ostatných členov môže konkrétna osoba až ako vymenovaný predseda vlády). Otázne je, aký význam má potom čl. 68 ods. 1 Ústavy ČR, keď vláda ČR môže 30 dní (a aj dlhšie, ak sa nejako natiahne proces žiadosti o dôveru) vládnuť bez "ratifikácie" parlamentom (hoci čl. 38 ods. 2 alebo čl. 53 Ústavy ČR možno aplikovať aj na takúto vládu, tieto môžu existovať aj bez čl. 68 ods. 1 Ústavy ČR).

Zaujímavo v tomto kontexte vyznieva čl. 75 Ústavy ČR, pretože čo v prípade, ak podľa čl. 68 ods. 4 Ústavy ČR nezíska novovymenovaná vláda dôveru, ale nepodá demisiu, a prezident vymenuje novú (č.2) skôr (čl. 68 ods. 2), než pôvodnú (č.1) odvolá (čl. 75)?

Ak "vládu zostrelí" (D. Schmidt) parlament vyslovením nedôvery, podáva demisiu a ak ju nepodá, odvolá ju prezident, inak poruší ústavu (otázne je, čo s vládou, ak prezident ústavu poruší, dokonca viackrát - kým ho parlament cez ÚS "nezostrelí" a vláda odmieta podať demisiu). "Nedôveryhodná" vláda však môže! žiadať o dôveru, hoci ju pravdepodobne nedostane, resp. nestihne sa hlasovania o dôvere dočkať, lebo ju "zostrelí" prezident. Možno by teda v ústave stačila úprava, odkedy je vláda vládou (myslím parlamentu zodpovednou vládou) a za akých podmienok už nie je takou vládou (tieto okraje sú hmlisté).

Ondrej Pivarči

Miroslav Knob řekl(a)...

Ad Martin Macháček: Přirovnávat právo k přírodním vědám není přesné. Právo je lidské dílo a jako takové je nedokonalé. Tak to bohužel je (btw. v matematice jde o lidské životy?).

K Rusnokově vládě: Myslím, že zdejší komentáře jsou ukvapené. V současné politické situaci totiž vůbec není jasné, zda Rusnok nakonec důvěru nezíská. Volba peremiéra je ze strany prezidenta politické rozhodnutí, kdy Ústava sama zakotvuje mechanismus pro překonání jeho případné svévole (třetí pokus předsedy PS). Co je zarážející - a nikdo ze zdejších komentátorů tomu nevěnoval pozornost - je Zemanovo tvrzení, že pro druhý pokus nemá určené lhůty. Tady už je Zeman podle mého názoru za hranou Ústavy (stejně jako jeho předchůdce, který je "autorem" této argumentace).

Mimochodem, škoda že ani jeden z pánů nebyl prezidentem v roce 1948. "Právě jsem se vrátil z Hradu a prezident řekl, že si můj návrh přečte a za rok se ozve"...

Anonymní řekl(a)...

Poučku o právním státě platí, problém je v tom, že právo neumíme napsat ani vykládat. Jediná možná cesta je brutální formalistický výklad, který se prosazoval v 90.letech. Je to jednoduché jak pro soudce, kteří ve valné většině mají vzdělání z 60-80.let, tj. vlastně žádné, tak pro účastníky sporů. Dnes zde začínáme vidět důsledky kreativity nejvyššího soudu, který rozhoduje od stolu, a vykolejení vrchních soudů, které se svou úplatností a politickou angažovaností dostaly mimo jakýkoli zákonný rámec. Část viny má i ústavní soud, který v mnoha případech mění vlastní rozhodnutí pod nedůvěryhodnou argumentací.

Nečekejme od dnešních soudů žádnou spravedlnost, dnes je to u většiny sporů naprostá loterie, krytá dlouhým a prakticky nesrozumitelným zdůvodněním. Máme předsoudcováno, na soudech přeúředníkovano, přezákonováno, přepapírováno, takže je celkem logické, že se v tom normální člověk (právník) nevyzná.


Roman Oubrecht

Anonymní řekl(a)...

A opět ÚS ukázal, že umí politkům poděkovat a udělal zmatek i ve zdravotnictví.

Hana Kubátová

Anonymní řekl(a)...

Ad Miroslav Knob: I přírodní vědy jsou lidským dílem a jako takové jsou nedokonalé. Lidé se ale neustále snaží svá nedokonalá díla zdokonalovat. V přírodních vědách jsou výsledky takového úsilí jasně patrné.

Myslím, že i v právu je co zdokonalovat, poslední události to ukazují víc než zřetelně. Ovšem místo přemýšlení o tom, jak např. ústavu formulovat co nejpřesněji, se v komentáři anonyma z 29. 06. 13 0:07 dočtu, že další změny ústavy nejsou na místě a že (jinými slovy řečeno) každá změna vede k horšímu. Nedovedu si představit, že by takto postupovali lidé v přírodních vědách.

Samozřejmě chápu, že zákon schválený parlamentem nebude nikdy stejně jednoznačný jako zákon Newtonův nebo Archimédův. Ale to neznamená, že máme zcela rezignovat na jeho preciznost a výpovědní schopnost.

Zákony jsou především k tomu, aby každý občan věděl, co se může a co se nesmí. Jestliže se na výkladu zákonů (a v tomto případě ústavy) neshodnou ani profesionální právníci, co teprve si z nich můžou vybrat chudáci občané?

A zákony jsou také k tomu, aby sjednocovaly rozhodování soudů. Čím méně jsou zákony jednoznačné, tím větší je v tomto rozhodování libovůle a tím menší předvídatelnost.

Lze si samozřejmě představit, že celou Sbírku nahradíme jedním zákonem o jednom paragrafu „Každý je povinen chovat se v souladu s dobrými mravy“ a necháme občanům i soudům na zvážení, co v každém jednotlivém případě ten soulad s dobrými mravy znamená. Ale nemyslím, že by to byl krok správným směrem. Proto si myslím, že je nejvyšší čas změnit ústavu tak, aby si ji devět odborníků nemohlo vykládat devíti způsoby. To lze udělat, aniž by se její text jakkoliv prodloužil.

(Btw: o matematice jsem sice ve svém příspěvku vůbec nepsal, ale samozřejmě že na ní lidské životy závisí. Poznal byste to, například kdyby statik, který řešil nosník ve Vašem domě, udělal ve výpočtu chybu.)

Martin Macháček

Anonymní řekl(a)...

ad Martin Macháček

Zde nejde o nejasnost textu ústavy ale o spor dvou odlišných ústavních principů a čím víc vysvětlivek schválíte, tím víc rozporů mezi několika ustanoveními uděláte.

Jako příklad uvedu velkou novelu Obch Z se slavnou § 196a, která znejistěla neplatností úkonů prakticky všechny převody nemovitostí mezi obch, společnostmi na 200 let dopředu. I když byl vyjasněna otázka neplatnosti úkonů při neschválení úkonu VH atp. jednoznačně ve prospěch absolutní neplatnosti, praxe nakonec ohnula po 12 letech problémů výklad NS tak, že úkon je zásadně platný :-) Kdyby to tehdy nenovelizovali, mohli bychom tady ten judikát mít 10 let ...


Jan Hrdlička

Anonymní řekl(a)...

Zeman Ústavu porušil. K tomu přece není potřeba vyvolávat žádné duchy. Stačí ji jenom číst v celku.

Vláda je vázána na PS (koneckonců musí podat demisi po ustavení nové PS, čili je s ní svázána i časově). V kontextu Ústavy je dle mého nesprávná teorie, že prezident může jmenovat premiérem "koho chce". Prezident sice expresis verbis ve výběru premiéra omezený není ALE musí přece respektovat vlastní smysl jmenování vlády (protože její jmenování není smyslem samo o sobě) - tím je získat důvěru PS.

Prezident sice může jmenovat "koho chce" ale měl by přece respektovat, že Pan Kdokoliv musí pak se svou vládou předstoupit před Sněmovnu a získat důvěru. Protože bez důvěry je celé jmenová k ničemu a je to mrtvě narozené dítě.

Každé jmenování vlády tedy musí být neseno úmyslem o získání důvěry. V tomto smyslu bych viděl porušení Ústavy prostě v tom, že prezident ÚMYSLNĚ jmenoval vládu, o které DOPŘEDU VĚDĚL že nezíská důvěru v PS (protože mu to všichni předem řekli).

PV

Miroslav Knob řekl(a)...

Ad PV: Pokud vím, tak strana LIDEM svoje vyjádření o podpoře Miroslavě Němcové následně trošku mírnila. Navíc s ohledem na počet nezařazených poslanců není vůbec jisté, zda Rusnok podporu nedostane (pochopitelně za předpokladu, že jej podpoří ČSSD a KSČM). Prezident prostě nejmenuje premiéra na návrh a může jmenovat někoho, kdo PS vůbec na mysl nepřišel a následně se mu snažit vyjednat podporu (tak jedná velmi aktivistický prezident, tedy přesně takový, kterým slíbil Miloš Zeman být). Že je to prodlužování politické nestability je odpovědnost prezidenta (ale je to odpovědnost politická, ne ústavní).

Ostatně, všechny esa drží PS (Rusnokova vláda nedostane důvěru, PS se rozpustí, třetí pokus předsedkyně PS). PS si vždy prosadí svoji nad prezidentem.

Miloš Zeman jednoduše prodlužuje politickou nestabilitu. Říkat tomu porušuvání Ústavy je trošku předčasné. Já bych s kategorickými soudy počkal na to, až ji poruší (pokud bude například odmítat jmenovat dalšího premiéra v případě, že Rusnok nezíská důvěru PS).

Ad Martin Macháček: Za matematiku se omlouvám, přehlédl jsem se.

Anonymní řekl(a)...

U Zemana si doveu představit i nedbalost. Setjně si ale počínal Klaus s Topolánkem, protože ten musel čekat na přeběhlíka a v době volby neměl většinu (podle součtu tvrzení stran). Obecně řečeno se z ústavy stává trhací kalendář, což u téhle generace "hrdinů" 90.let nepřekvapí.

Osobn mě spíš zaráží vedení ČSSD složené z tří právníků, kdy jeden si koupil titul v Bratislavě, druhý právo nikdy nedělal, naož aby si v něm vydobil nějaké ostruhy, ale chce být premiérem a nakonec rozvodový právník. Škromacha nechám stranou, porotože o něm se ví, že nikdy nepracoval. Může mi někdo vysvětlit, co má tohle osazenstvo společné se sociální demikracií ?


Jan Vrchota

Anonymní řekl(a)...

JUDr. Haszek Mihály má, pokud vím, titul ze Sládkovičova (http://www.fpjj.sk/node/15) a ne z Blavy.

Anonymní řekl(a)...

ad Vrchota : společného asi nic, ale rozhoduje většina voličů. Paroubek také nebyl vzor spořádaného života, slušného vzděláné nebo členství v nějakého profesní elitě a volby vyhrál. Náš bývalý i současný prezident také do r.1990 nepublikoval jediný zahraniční článek ve vědeckých ekonomických publikacích. Komárkovi snad něco vyšlo na Kubě.

Michal Hálek

Anonymní řekl(a)...

cit : "Pojem ústavní zvyklosti je idiotský, řekl Zeman.
Rychetský: Zeman z ústavy nevybočil, ale je pravdou, že postupuje neortodoxně. "

Nechci se někoho z porevolučních právních nadšenců dotknout, ale tohle je 10x nižší úroveň právního vědomí než za tzv. totáče. A o právním státě, kde se nedovoláte přes 2 odvolačky práv dřív než za 4 roky povídejte tak akorát prvákům na právech, protože ti tomu možná ještě uvěří. Za totáče trvalo trestní řízení v průměru 6 měsíců a civilní 4 měsíce. To byla strašná doba :-)


Jan Hlaváček