pátek 19. listopadu 2010

Markéta Trimble: Z exotické země zvané Oklahoma

Ze všech pozoruhodných výsledků nedávných voleb ve Spojených státech byl jeden obzvláště – řekněme exotický: návrh č. 755 na volebních lístcích ve státě Oklahoma na změnu Ústavy státu Oklahoma. Zatímco řada volebních vítězství byla v těchto volbách velmi těsná, tento návrh byl v Oklahomě podpořen více než 70 % hlasů tamních voličů. Co to tedy vlastně je, na čem se oklahomští voliči shodnou lépe než na tom, kdo bude guvernérem jejich státu? (Guvernér byl zvolen pouze 60 % hlasů).

Návrh č. 755, který mění Ústavu státu Oklahoma, je znám pod zkratkou „SOS” pro „Save Our State”, neboli „Zachraňte náš stát“, a zní následovně: „Ukládá soudům používat při rozhodování sporů federální a státní právo. Zakazuje soudům brát v úvahu nebo používat mezinárodní právo. Zakazuje soudům brát v úvahu nebo používat právo šaríja.“ I když byl návrh ve volbách voliči schválen, potvrzení tohoto výsledku volební komisí bylo prozatím pozastaveno předběžným opatřením federálního soudu pro západní okres Oklahomy z 9. listopadu.

Základním problémem návrhu je, že si řada odbrníků i laiků není úplně jista – tedy zřejmě kromě předkladatelů návrhu a alespoň 70 % hlasujících voličů v Oklahomě – co návrh znamená. Vezmeme-li návrh od konce, zdálo by se, že třetí věta je jasná. Soudy státu Oklahoma nebudou používat islámské náboženské právo šaríja. Není tedy úplně zřejmé, proč by soudy měly právo šaríja samotné použít. Jedna možnost je, že by ho mohly použít jako součást státního práva cizího státu, ve kterém je právo šaríja uznáváno jako součást státního práva například v otázkách rodinného práva, a oklahomská pravidla pro volbu práva by v dané věci odkázala na právo takového státu. Druhá věta, která se týká mezinárodního práva, se také na první pohled jeví srozumitelná, zejména ve spojení s dalším odstavcem na volebním lístku, který vysvětluje, co mezinárodní právo vlastně je. Avšak nikde není vysvětleno, zda se toto ustanovení vztahuje rovněž na mezinárodní úmluvy ratifikované Spojenými státy a zda se bude činit rozdíl mezi smlouvami, které jsou přímo aplikovatelné („self-executing“), a těmi, které byly včleněny do právního řádu Spojených států vlastními právními předpisy.

Pokud druhá a třetí věta návrhu činí výkladové problémy, zdálo by se, že je nemožné pochybovat o významu věty první: oklahomské soudy budou používat pouze federální právo Spojených států a právo státu Oklahoma. „Státním právem” je snad myšleno i právo jiných států USA. Problém je v tom, že tuto větu lze vykládat tak, že se jí vylučuje možnost, aby oklahomské soudy použily právo cizích zemí – něco, co je jinak při výběru použitelného práva naprosto normální. Znamená tato věta, že i když pravidla pro výběr aplikovatelného práva nařizují oklahomskému soudu použít právo zahraniční, soud musí vždy použít právo federální a oklahomské? Má tomu tak být dokonce i tehdy, když se jedná o právo jiného státu USA? Znamená to, že pokud oklahomský soud bude rozhodovat o smlouvě, v níž je smluvně dohodnuto použití práva jiného státu (mimo USA), soud bude takové smluvní ustanovení ignorovat? Někteří komentátoři odmítají, že by tato věta návrhu mohla zamýšlet něco tak absurdního, avšak z rozhovorů, které médiím poskytl předkladatel návrhu, se zdá, že to je přesně to, co měl tvůrce návrhu na mysli. (Viz například zde.)

Co bylo podnětem tohoto návrhu? Možná by nás napadlo, že návrh musí mít něco společného se současnou diskusí ve Spojených státech o tom, zda a do jaké míry se mají americké soudy, zejména Nejvyšší soud USA, ve svých rozhodnutích řídit zvyklostmi mezinárodního práva či se inspirovat rozhodnutími zahraničních soudů a obecně řešeními právních problémů v jiných zemích. Zdá se ale, že hlavním důvodem návrhu je obava předkladatelů z invaze islámského práva do Spojených států a Velké Británie. Ve Spojených státech tuto obavu vyvolal zejména jeden soudní spor v New Jersey, v němž prvoinstanční soud rozhodl ve prospěch násilného manžela na základě zvyklostí, které soud shledal vtěleny v právu šaríja. Odvolací soud sice rozhodnutí zrušil, ale prvoinstanční rozhodnutí zjevně zanechalo na předkladatelech oklahomského návrhu hluboký dojem. Návrh oklahomské novely si tak vysloužil odsouzení příznivci demokratické strany a americkou levicí jako projev pokračující protiislámské hysterie.

Ať už je oklahomský návrh výrazem čehokoli, jeví se být v rozporu s ústavněprávními požadavky na volbu použitelného práva. I když jsou pravidla pro volbu práva zcela v kompetenci jednotlivých států USA a Nejvyšší soud USA jen zřídka a velmi opatrně zasahuje do této kompetence, existují pro tato pravidla určitá omezení. Volba práva musí vést k právu takového státu, ke kterému má daná věc nějaký kontakt; cílem je, aby volba aplikovatelného práva nebyla naprosto libovolná a nespravedlivá. Co se týče vyloučení použití zahraničního práva, pokud by k takovému vyloučení došlo ve věci, která nemá k Oklahomě žádné nebo naprosto zanedbatelné kontakty, bude použití oklahomského práva zřejmě protiústavní. Otázkou je, kdo na oklahomskou novelu v tomto bodě zaútočí; je možné, že si budeme muset počkat, až se objeví vhodný spor, na kterém bude možné tento problém ukázat. To se může stát jak u soudu státního, tak i u soudu federálního, protože federální okresní soudy v Oklahomě musí v určitých věcech používat oklahomská pravidla pro volbu práva, která tedy bodou ovlivněna touto novelou oklahomské ústavy. Podobně lze očekávat ústavněprávní útok na ustanovení vylučující použití mezinárodního práva (kde půjde o problém nadřazenosti federálního práva a postoji federální vlády k mezinárodněprávním závazkům USA).

Prozatím je ale jedinou částí návrhu, která byla napadena soudní cestou, věta třetí, týkající se práva šaríja. Skutečnost, že tato věta je první a prozatím jediná, která je soudně napadnutá, je samo o sobě poněkud nešťastné, protože to nahrává předkladatelům zákona, kteří mohou poukazovat na to, jak je jejich návrh potřebný. Zároveň to odvádí pozornost od dalších dvou vět a hlavně naprosté zmatenosti návrhu, která vedla některé odbroníky k závěru, že se na tvorbě návrhu nemohli podílet žádní právníci. K jejich překvapení se ale ukázalo, že tvůrce návrhu je sám právník, který působil jako předseda výboru pro soudnictví v oklahomské sněmovně zastupitelů a v těchto volbách byl zvolen okresním prokurátorem ve dvou oklahomských okresech.

Návrh byl co do kategorického vyloučení práva šaríja napaden Muneerem Awadem, který je ředitelem Rady pro americko-islámské vztahy v Oklahomě (loni ukončil studium na právnické fakultě University of Georgia). Awad uvádí tři důvody, pro které by měl být návrh shledán v rozporu s prvním dodatkem Ústavy USA: 1) Tím, že návrh vylučuje, aby soudy „použily nebo vzaly z úvahu“ právo šaríja, Oklahoma oficiálně odsuzuje islám. 2) Vyloučení práva šaríja povede k zneplatnění Awadovy závěti, ve které se odvolává na učení proroka Mohameda. 3) Tím, že soudy budou muset zjišťovat, co je a co není právo šaríja, dojde k protiústavnímu zasahování státu do věcí náboženství. I když federální okresní soud prozatím nerozhodl o meritu věci, shledal trvzení žalobce dostatečná k vydání předběžného opatření, které pozastavilo potvrzení výsledků oklahomských voleb ve věci návrhu č. 755. Další jednání soudu je nařízeno na pondělí 22. listopadu.

Rozhodně nejsem znalcem prvního dodatku Ústavy USA, a nemám tušení, kterým směrem se budou federální soudy v této věci ubírat. Doufám ale, že se brzy najde příležitost objasnit soulad – nebo spíše patrný nesoulad – oklahomské novely se 14. dodatkem Ústavy USA, která ukládá státům zachovávat procesněprávní minima, a případně s článkem IV, odstavcem 1 této Ústavy, který státům ukládá respektovat právo ostatních států USA. To jsou ustanovení, ze kterých vyplývají výše zmíněné minimální požadavky na pravidla pro volbu aplikovatelného práva. Pouze přezkum souladu novely s těmito požadavky navrátí diskusi tam, kam patří – ze zhysterizované diskuse o invazi islámu a práva šaríja do USA ke konstruktivní debatě o ústavních požadavcích na volbu práva a o existujícících mechanismech, které pravidla pro volbu práva obsahují a které oklahomským soudům již dnes umožňují zamítnout použití zahraničního práva, kdykoli je takové právo v rozporu s veřejným pořádkem Oklahomy.

Doufejme, že oklahomská aféra přispěje k osvětě o mezinárodním právu soukromém - včetně pravidel pro výběr práva mezi státy USA. Znalosti tohoto oboru jsou v řadové právnické veřejnosti v USA nedostačující. Na právnických fakultách je předmět vyučován pouze jako volitelný, a protože řada státních advokátních komor předmět přestala zkoušet u advokátních zkoušek, studenti se v takových státech na tento předmět většinou nehlásí. Vzhledem ke zvyšujícímu se významu tohoto oboru by tedy bylo žádoucí, aby se podařilo přiblížit alespoň minimální základy jak laické, tak odborné veřejnosti.

A na závěr jedno doporučení. Pokud se chystáte učinit cokoli, co by vás mohlo vystavit osobní příslušnosti oklahomských soudů, raději se seznamte s oklahomským právem. Možná budete překvapeni.

Markéta Trimble

22 komentářů:

Martin Bílý řekl(a)...

A nemohla být v pozadí i kauza Roper? Michal o ní psal článek, z něhož bych si dovolil citovat:
"Antonin Scalia osobně často brojí proti „nadnárodnímu“ dialogu mezi soudci. Dle jeho názoru se jedná o nebezpečný posun, ohrožující samotné základy demokracie. Jak Scalia konstatoval v projevu na mezinárodním setkání soudců z celého amerického kontinentu, „...my, soudci amerických demokracií, jsme služebníci lidu. Máme povinnost aplikovat, bez
strachu či zaujatosti, zákony, které tento lid považuje za vhodné. Nejsme nějaké mezinárodní kněžstvo, které by bylo povoláno stanovovat našim svobodným
občanům jakési nadnárodní normy, které jsou v rozporu s jejich vlastními. Kdyby ,mezinárodní normy‘ byly kontrolovaly naše praotce, demokracie by se na
americkém kontinentě nebyla nikdy zrodila“."

Jinak mi ta myšlenka nepřijde až tak nezajímavá a jsem zvědav, jak to dopadne.

Rudo Leška řekl(a)...

Po Roperovi (a pred ním v Lawrence v. Texas, Atkins v. Virginia) sa ten problém objavil v odôvodnení Graham v. Florida, hoci úprimne povedané, Najvyšší súd formuluje odkazy na cudzie právo veľmi opatrne a nedá sa povedať, že by ho nejako priamo aplikoval. V danej veci bolo vyhlásené za protiústavné uloženie doživotného trestu maloletému páchateľovi za non-homicidium. Argumentácia je ale skôr taká, že vzhľadom k tomu, že USA sú s takýmto trestaním vo svete osihotené, je to signál, že sa doba zmenila a že sa jedná o trest "krutý a nezvyčajný" (cruel and unusual) v zmysle US ústavy.

Zapálený prejav oklahomského senátora k tomu poslednému prípadu je tu.

Martin řekl(a)...

Raději se nechám překvapit právem státu Oklahoma než právem šaríja.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Omlouvám se za OFF TOPIC, ale snad to na JP patří:
Vojtěch Cepl Život právníka ve 20. století Autor: Tomáš Němeček

http://www.leges.cz/vojtech-cepl-zivot-pravnika-ve-20-stoleti

Přeji všem úspěšný týden

Michal Bobek řekl(a)...

Tak nepiš off-topic a napiš namísto toho recenzi a šup sem s ní ;-)

Hynek Baňouch řekl(a)...

Díky za pobídku Michale, ale už jsem to četl v rukopise a (nejen proto) nemám odstup. Ale hlavně: opravdu nestíhám a neberu na sebe víc než už mám. Bude dobře, když se věci ujme někdo jiný.

Jan Potměšil řekl(a)...

Návrh považuji pouze za projev islamofobie, jinak by muselo být zakázáno použití i jiných náboženských práv, např. halachy, z níž vychází rodinné právo v Izraeli a která je např. co se postavení žen v manželství týče obdobně "nedemokratická" jako šaríja. Navíc by mě zajímalo, kterou "šaríju" měli navrhovatelé na mysli - většina muslimských zemích se řídí psaným právem, které je šaríjou max. inspirováno, tu více, tu méně. Jak rozliší, kdy už jde o šaríju? "Anglo-muhammadan law" je také šaríja? Je tuniské rodinné právo "šaríjou"? Ne? A egyptské právo osobního statusu už ano? Když to přeženu, jde o stejně užitečný, smysluplný a racionální návrh jako návrh zákazu prodeje macesů z krve křesťanských panen, jehož význam není právní, ale toliko "světonázorový".

Anonymní řekl(a)...

Pane Potměšile, šaria je celkem jasně definované právo, jistě není vyparagrafovánodo detailu ale to české právo de facto také ne. Ne každá nechuť akceptovat primitivní formy práva je hned nutné interpretovat jako fobii vůči nějaké kultuře. Jde naopak o celkem zdravý názor, jak si předem vyjasnit pravidla. To, že se klasické židovské právo, které je stejně primitivně vulgární jako právo islámské, ve státě Oklahoma neuplatňuje, je přeci jasné.

Ad absurdum definováním českého ustavního práva a obč. zákoníku je de facto také dán zákaz práva šaria nebo talmudského práva, příp. katolického práva. Schválili si tedy něco, co existuje de iure u nás.

Jan Vodňanský

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad Jan Vodňanský:
Myslím, že volba "šarí´y", nikoliv jiného práva, něco o motivaci navrhovatelů vypovídá. Dále mluvit o šaríje jako o "primitivní formě práva" mi připadá velmi odvážné - zabýval jste se někdy islámským právem? Islámské právo totiž není jen o sekání rukou, jak se zavádějícím způsobem v médiích prezentuje, je třeba i o závazkovém právu (taková směnka i některé jiné instituty závazkového práva mají původ právě v islámském právu). Je římské právo (s jeho rodinným a otrockým právem) také primitivní formou práva, byť na něm stojí kontinentální právní systém?
Nelze též tvrdit, že jde o jednoznačně definované právo, pokud islámské právo v praxi nikdy v plné šíři neplatilo, resp. nebylo aplikováno - není mi též zřejmé, zda mluvíte o legislativě muslimských zemí nebo o "ideální" šaríje dle učebnic a právnické literatury. O jednoznačnosti též nelze úplně hovořit za situace, pokud jsou zde 4 hlavní školy sunnitského práva (hanafíja, málikíja, šáfi´íja, hanbalíja) a ještě je zde dost heterogení ší´itské právo (příp. ještě zajdíja) a pokud islámské právo není totéž co legislativa muslimských států, jak už jsem výše naznačil.
Jinak francouzské právnické časopisy zabývající se mezinárodním právem soukromým jsou plné rozborů případů, kdy je právo (zejména rodinné) států Magrebu, příp. dalších afrických zemí, třeba brát v potaz (platnost rozvodu třeba) a zajímalo by mě, jak by americký soud posuzoval třeba rozvod dle alžírského práva (zda jde o šaríu či nikoliv).
Jinak nechci se vnucovat, ale o šaríje jsem něco napsal, zjednodušeně řečeno jde o výtah z renomovaných učebnic a knih, viz zde: http://prestupky.blogspot.com/2010_04_01_archive.html - na vysvětlenou, proč odmítám názor (tedy spíš dojem), že šaríá je primitivní či vulgární právo apod.

Anonymní řekl(a)...

To je spíše politický pamflet něž něco jiného.
cit. "Z poslední doby pak zmiňme „šíření svobody a demokracie“ v Iráku, „vlastenecké“ zákony USA popírající univerzálnost lidských práv, diferencovaný přístup k Íránu na jedné straně a k Saúdské Arábii na straně druhé atd.)".

Sám zmiňujete : popravy za odpadlictví s trapným odkazem,že se ale neuplatňují (tak co je tohle za právo, když se neuplatňuje?) , nemožnost sňatku muslimky s jinověrcem , sekání končetin atp.

takové právo zde platilo tak před 300 lety.... a primitivní právo to zcela jistě je. A to nemluvím o obligančním právu anebo o vlastnickém právu.

Jan Vodňanský

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad J.Vodňanský:
Pokud byste to četl celé (všech 6 částí, od začátku), nemůžete mluvit o pamfletu - vytrhnout jednu větu z kontextu (aniž zároveň uvedete, v čem je věta vadná/chybná) nepovažuji za věcný a seriozní argument.
Věta "tak co je tohle za právo, když se neuplatňuje" jen svědčí o míře Vaší orientace v problematice.
K otázce oblíbeného sekání rukou či trestů za odpadlictví možná máte větší přehled, kde se tyto tresty uplatňují - znáte aspoň víc jak 2 země? (Znám naopak několik států, kde se používá elektrické křeslo, injekce či puška).
Na závěr pak podotýkám, že tradiční islámské právo je max. ideálem, nikdy se plně neaplikovalo a s platným právem, zejména trestním, již většinou nemá mnoho společného.
A má-li být debata smysluplná, zkusme se zamyslet, co navrhovatelé vlastně mysleli onou šaríjou a co že to tedy chtějí zakázat. Je zjevné, že si pod tím každý představuje něco jiného.

Anonymní řekl(a)...

Bych to nehrotil. Kdo chce šaríu, nechť se přestěhuje do SA a bude mu fajn.

Pavel Loukotka

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JV:
Vytrhnout jednu větu (z jinak cca 40, resp. 160 , stránkového textu, počítám-li všech 6 částí), ilustrující důvody nedůvěry některých muslimů k "západu", z kontextu a vydávat ji za celek, nesvědčí o seriózním přístupu. Popis faktů, který z 99% převažuje, za pamflet nepovažuji.
K "excesům" v rámci šaríje (opět si účelově vybíráte jen část, která se vám "hodí") je třeba říct, že sekat bylo teoreticky možno v Lybii, možné to je v Iránu (ne ruka, ale 2 prsty) a občas se to praktikuje v některých rozvrácených afrických zemích, státním právem to ale pokud vím nikde jinde není. Překvapuje mě, že zároveň nebrojíte i proti "moderním" trestům smrti v ne-muslimských zemích (křeslo, injekce, zastřelení...) - není to také primitivní?
O vlastnickém a obligačním právu klidně mluvte, pokud se v něm orientujete.
Snahou o ostrakizaci práva (které se navíc nikdy v plné šíři neaplikovalo a které se přímo aplikuje jen v několika málo zemích a to ještě ne na všechny právní vztahy) však pomíjíte otázku, co že se to vlastně v Oklahomě nemá aplikovat, i kdyby to někoho napadlo - zda psané právo muslimských zemí (a kterých), nebo něco, co vlastně stejně v praxi aplikováno není (pak by návrh dodatku ústavy opravdu nemohl být ničím víc než jen ideologickým výkřikem do tmy).

Anonymní řekl(a)...

Skoro pod jakýmkoli obecným pojmem si každý představuje něco jiného, variabilita a paciální nejasnostnost to není argument.

Ale že je podle šariji ženě přisuzována podřízena role a především je jí role matky a povinné milenky vnucována, sekají se končetiny za krádeže (když to srovnáváte s křeslem za vraždu, nemám co dodat), v dědickém právu nemá skoro žádnou šanci, atp. se asi všichni shodnou, a protože to v Oklahomě (a asi nikde jinde v ciliziovaném světě ) nechtějí, rozhodli se to zakázat. Nic více nic méně. Já k tomu dodvám, že jde o primitivní a vulgární právo (stejně jako právo CICu nebo talmudovské) z důvodu výše uvedených.

Radši primitivní kult Rozumu než nějaké právo, u kterého mají někteří lidé dojem že jim bylo zjeveno (a pro jistotu si ho ještě dovyloží) a které si dovolí rozlišovat lidi podle jejich (ne)/víry jako za nacismu.

Jan Vodňanský

Anonymní řekl(a)...

Otázkou není, zda jde o vytržení nějaké věty z 1000 stránkového testu, ale co tam takové "pamfeltózní" věty dělají. Pokud nejste schopen je zargumentovat a sám tušíte, že do vědeckého pojednání nepatří, nahrál jste kritikovi. Je to ale vaše chyba. Znehodnitit něčí práci dovedou i její daleko kratší úseky a myšlenky :-)

Jindřích Navrátil

Jan Potměšil řekl(a)...

Ad JN:
Necítím potřebu "zargumentovat" obsah "pamfletózní" věty (ani jsem k tomu nebyl vyzván), neboť a) v kontextu, z něhož byla věta vytržena, má věta svůj smysl, b) ani izolovaně nemám důvod považovat ji za chybnou, byť byla psána někdy v r. 2003, c) existence oné věty nic nemění na tom, že JV se "odborně" vyjadřuje k věci, kterou zná max. z několika novinových článků a jeho argumentace je opřená více o předsudky a dojmy než o fakta (po argumentaci církevním právem, resp. CIC, coby právem primitivním a vulgárním, a to v zemi s tradicí titulu Juris Utriusque Doctor, však nepovažuji za smysluplné v diskuzi dále pokračovat).

Anonymní řekl(a)...

A) ano jsem JUDr. ale církevní právo se nebere povinně již 70 let, není můj problém, že škola dávala tyto tituly. Vy také jako magistr neumíte nic z farmacie :-)
B) na CIC mám stejný názor jako na šariju, prostě snůška pravidel ze Zjevené pravdy. Co třeba praví CIC o snaťku s bezvěrcem, natož s odpadlíkem atp. :-) Doporučuji si na KTF půjčit Revue Katolického duchovenstva z 20.let minulého století - to se jeden pobaví. Ano je to také primitivní a také vulgární, a bylo to dokonce v době svoho vzniku (kompletace).
C) děkuji za všechny argumenty ad hominem, ještě napište, že jsem nevěřící pes a máme to komplet. Odborník na šariu jste tedy jenom vy. Jenom ve třech posledních postech jste nebyl schopen vyvrátit pravdivost ani jednoho z mých tvrzení.

Končím tedy s vámi diskusi a uznávám plně vaše vítězství. Raději si jdu poslechnout downloudnuté hovory s TGM, tam mám aspoň pocit, že slyším tvrzení od myslícího člověka a ne zjevené bláboly.

Jan Vodňanský

Anonymní řekl(a)...

Jak dnes souvisí CIC s JUDrem ? Chtělo by to místo vykladačství zkratek znát souvislosti. Jinak souhlasím s panem V. v tom, že všechny náboženské právní systémy jsou dnes překonány, a to jak teoreticky tak i praxí. Počítám, že ani katolíci nestojí žít pod CIC a většina muslimů pod šaríjou.


Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

No tak zrovna kolega Potměšil je zasloužilý bojovník proti násilí na ženách, takže strkat mu pod nos útlak muslimských žen vnímám jako úlet.

A souhlasím s ním, že tu všichni přesně víme, že šaríja = zlo, akorát že tu šaríju nejsme schopni popsat ani z rychlíku. A voliči v Oklahomě na tom nebudou líp.

PS: "co je tohle za právo, když se neuplatňuje?" - nemají náhodou v USA též právní normy, které dnes už nikdo neaplikuje? Třeba v Mississipi by pořád mělo být trestné svedení panny pod příslibem manželství.

Olga Merkunová

Anonymní řekl(a)...

Spor nebyl o postoji p. Potměšila k násilí na ženách ale k jiným znalcům a kritikům šariji.
Právo, které se neuplatňuje, není právo, i když se tak označí. Prostě když je v nějaké zemi trest za vraždu 20 let podle práva XY, ale uplaťnuje se 10 podle nějakého jiného pravidla, pak trest těch původních 20 let není (klidně si tam doplňte platným) právem. Rozuměno ?

Pokud se např. CIC u nás uplatňuje paralelně vedle civilu, pak je to proto, že si církevní "právníci" museli vymyslet paralelní instituty typu "církevní sňatek" vedle "občanského sňatku" atp. ale je jasné, kdyby mohli, uplaťnovali by to i na nevěřící.

Ivan Skácel

Anonymní řekl(a)...

Ad Ivan Skácel:

za tento názor Vám, předpokládám, pan Potměšil bude vděčný. Právě on napsal, že šaríu nelze soudit jenom podle norem "na papíře", ale je třeba vzít v úvahu její praktickou aplikaci... zatímco podle pana Vodňanského je taková argumentace "trapná".

Moje reakce ale mířila k tomu přezíravému "Co je to za právo, když se neuplatňuje"? Právní normy vyšlé z módy přitom najdeme bez problémů i v USA (Among the many crimes Michigan still recognizes as felonies, is adultery - although the Prosecuting Attorneys Association of Michigan notes that no one has been convicted of that offense since 1971. Anyone involved in an extramarital fling can be prosecuted for first-degree criminal sexual conduct, a felony punishable by up to life imprisonment.)

O.M.

Anonymní řekl(a)...

To máte na mysli spící právo precedentu. Když se ho někdo nedovolá (státní návladní), tak by kontinentální právník namítl, že do doby zrušení zákona to je úřednická svévole, americký řekne, že to je působení tradice v negativním směru (tradice působí proti stávajícími právu). Vždyť to byl jeden z důvodu vzniku evropských zákoníků, aby se podobné (a svévolné) ne/aplikace prehistorických práv nemohly udát.

Ivan Skácel