neděle 10. ledna 2010

Martin Bílý: Psychojustice

Tak jsem se po absolvování tříleté asistentské kariéry za malý plat, po úspěšném složení justičních zkoušek, po dosažení věku 3o let a po půlročním očekávání výsledků psychotestů odebral do advokátní kanceláře. Na vině je, jak již název napovídá, psychotest. Tento článek jsem zamýšlel napsat už dávno, pohnul mě k tomu však až článek v Lidových novinách zde.

Rád bych tedy přiblížil onen institut, který na konci praxe podráží nohy asistentům, kteří přes právnické vzdělání pracují za nepříliš vysokou mzdu, kteří nemají nárok na školení jako justiční čekatelé a kteří si na justiční zkoušky vezmou dovolenou.

1) jak vypadá psychotest
Po 4 hodinové cestě do Plzně na tamní proslulou fakultu jsme se ocitli v moci doc. Prunnera, u nějž jsme absolvovali psychotest. Byl to test a bylo to psycho – písemný test sestával z několika stovek nejednoznačných otázek, mezi řadami procházel doc. Prunner a ukazoval nám barevné čtverečky s přáním, ať je dvakrát po sobě seřadíme (a nemusí to být stejně). To je vše. Několikahodinový test. Žádný pohovor, osobní kontakt, nic. Vlastně kromě sdělení, že výsledek ani jiné informace se od něj nedozvíme, kdybychom se stavěli na hlavu.

2) jak vypadá výsledek
Po 14 dnech přišel na náš soud jeden papír, na němž bylo napsáno asi tohle: Martin Bílý – nedoporučuje se. Nic víc. Žádné zadání, východiska, posudek, odůvodnění. Kdyby šlo o ukradené hodinky a znalecký posudek na jejich cenu, musel by mít všechny náležitosti. Protože však jde jen o celou mou kariéru, stačí dvě slova.

3) jak vypadá důsledek
Předseda soudu mi po 4 měsících výsledek oznámil s tím, mě na soudce nenavrhne, neboť ministerstvo si to tak žádá. Mezi řečí se zmínil o tom, že jsem podle psychologa inteligentní, ale hodím se spíše na advokáta, ale samozřejmě můžu dělat asistenta i nadále. Takže jsem z justice odešel sám, patřičně naštvaný a uražený. (Pozn. s morální podporou a účastí soudců, kteří mi za těch pár let přirostli k srdci).

Nyní bych tedy rád zpochybnil z gruntu celou otázku psychotestů tak, jak jsem si to za uplynulou dobu promyslel.

A) psychotesty nejsou zákonnou podmínkou pro jmenování soudcem, přesto jsou vyžadovány (na základě vnitřních předpisů). Předseda soudu a ministr smí na soudce navrhnou, koho chtějí , a to prakticky bez rozhodnutí a odůvodnění – prvek libovůle jako z učebnice.

B) Kdo určuje, kteří psychologové je smějí dělat? Kdo je vybral, jak? Kde jsou dokumenty o výběrovém řízení?

C) Kdo kvalitu jejich práce kontroluje? Kdo kontroluje jejich nezávislost? A to jak na zadavateli (ten, co platí), tak na jiných subjektech? Jak je kontroluje?

D) Kdo stanovil zadání zkoumání? Sám psycholog? Jaké je zadání, jaký je žádoucí psychologický profil soudce? Z čeho vyplývá? Dovedu si představit studii desítek nejlepších soudců, přičemž budou vypracovány posudky, hledající společné rysy, a pak totéž u soudců nejhorších. Výsledkem bude soubor znaků, které mají ti dobří společné (případně ti špatní), a jejich srovnání. Existuje taková studie? Kde je dostupná? Nebo si jen psycholog řekl „já si myslím, že soudce má být takový“? Mají oba psychologové identické zadání nebo záleží na jejich libovůli?

E) Jaká je metodika zkoumání? Kdo ji vybral? Proč není součástí psychotestů pohovor?

F) Proč není vydán posudek, který je přezkoumatelný? Do něhož může zkoumaný nahlédnout? Je to snaha něco skrýt, umožnit nespatřitelné? Přece nechráníme osobní údaje před osobou, jíž se týkají.

G) Proč se dělají psychotesty až na konci kariéry asistenta a ne už při jeho přijetí?

Je patrné, že ohledně psychotestů panuje mnoho otázek – a málo odpovědí. Někdo by si mohl myslet, že nepřehlednost a neprůhlednost nejsou výsledkem, ale účelem – za stávající situace totiž není možno zjistit, zda se psycholog mýlí či něco opominul, zda nebyl podplacen či jinak ovlivněn. Není zde transparentnost. Nebo se pletu?

PS: dostala se ke mně zpráva, že psychologům bylo interně nařízeno nedoporučovat co nejvíce uchazečů. Z našeho soudu jeli na psychotesty tři asistenti, každý povahově zcela jiný, lišili jsme se věkem, zastoupena byla obě pohlaví. Neprošel nikdo, což uvedenou nepodloženou zprávu jen podporuje.

PPS: uvedený článek dávám na vědomí doc. Prunnerovi, Veřejnému ochránci práv a Transparency International, protože se jich také trochu týká.

Martin Bílý

145 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pokud se podmínky pro justiční kariéru opírají o široká kriteria věku, vzdělání atp., pak musí rozhodnout při numerus clausus justičních fleků něco jiného. Zpravidla to bývá obliba u šéfa krajského soudu nebo obliba vašich předků u té samé osoby (říkejme tomu justiční samospráva). Dříve bylo možné obejít psychotesty úplatkem nebo známostí na ministerstvu (obehraný je případ jednoho relativně mladého soudce t.č. na OS Praze západ a v jednoho v OS Pardubicích kteří psychotesty tuším v roce 2000 a 2002 neprošli a dnes vesele soudí).

Úzké hrdlo v podobě psychotestů vypadá alespoň odborněji a špatně se dokazuje jeho nesmyslnost. Soudce, který tím sám prošel, si jednak najde znalce, protože je sám bez psychovzdělání a jednak nebude tvrdit, že nemají smysl, protože by zpochybnila své jmenování, resp. svoji cestu k němu a odmítnutí těch tisíců jiných.

I když mi přijde vaše stěžování poněkud sebepreferenční, chápu vás. Jen mě mrzí, že se stejnou vervou jste nezpochybňoval pro vás pozitivní výsledek přijimacích zkoušek na právnickou fakultu. Jde totiž o úplně stejný problém.

Pro mě osobně to nemá řešení. Buď vám dají 100 jiných (zákonných) testů, i když nevím o čem anebo to musí rozhodnout jedinec subjektivně (odůvodnění bude ale vypadat odborně). Soudní "samospráva" je prolezlá rodinkařením a známostmi, lid volící soudce bych si přál ale ne u Čechů.

Upozornění : Nejsem psycholog a nevím, jaké vlastnosti by měl mít soudce (zvlášť ve věku kolem 30 let, pokud je bezdětný a sovobdný :-). Pochybuji, že to také někdo ví. Subjektivně bych na soudní fleky bral lidi od cca 45 let výše (je mi 33).

Ivan Hladil

Anonymní řekl(a)...

Jste od roku 1992 jeden z 20 tisíců :-) Chce to více známostí a především : na vině je váš šéf KS, který vás nenavrhnul a ne nějaký no-name psycholog.

Milan Kočí

Anonymní řekl(a)...

A když jsem si stěžovali, že p.Kuhn před časem jako ostatní 3000 soudců také žádné testy na NSS nedělal, tak jsme byli obviněni ze závisti. Tak také nezáviďte těm, co na to mají předpoklady (posudek p. Baxy a nějakého psychologa má totiž stejnou vypovídací schopnost).

Jan Kučera

Anonymní řekl(a)...

ad A: Napadněte interní předpis.

ad B - G:
Použijte zákon o svobodném přístupu k informacím a zeptejte se oficiálně. Odpovědi by mne také zajímaly. Na to G zejména, to je opravdu na palici.

Jsem zvědav, jestli to média dotáhnou až do konce nebo to skončí u jednoho článku. Také postoj premiéra by mne velmi zajímal, zda by se zastal své oblíbené ministryně i přesto, že boj proti korupci si vetkl do znaku.

Pavel Ebr

Tomáš Pecina řekl(a)...

Žalovat můžete, ale dopadnete jako proslulý věčný justiční čekatel Langer: základním kvalifikačním předpokladem soudce je přece poslušnost a úplatnost – aktivní i pasivní, abych tak řekl. Kam by justiční mafie přišla, kdyby se soudci stávali charakterní, schopní a neúplatní mladí lidé!?

Zdeněk Kühn řekl(a)...

Upřímně řečeno, na post tohoto typu jsem se chystal delší dobu, takže díky za něj. Dojem z toho testu mám stejný, ale nejsem psycholog, tak netuším, co z něj lze vlastně vyčíst. "Jana Kučeru" mohu uklidnit, test jsem samozřejmě dělal, protože jinak to ani nejde.

Základní problém je jinde - testy by měly být nastaveny tak, aby eliminovaly excesy. Bohužel současný záměr je takový, že psycholog má nějakou představu ideálního soudce, takže kdokoliv, kdo jeho šablonce nevyhoví, neprojde. Já například nerozumím tomu, jak někdo pozná, že osoba A má jít k advokátům, a osoba B k soudcům, a osoba C třeba ke státním zástupcům. Je to dost pochybný příklad sociálního inženýrství.

Před několika lety jsem četl rozhovor s psychologem Danem, který tyto testy dělá. Fascinovalo mne přesvědčení o jeho vlastní neomylnosti. Dr. Dan prý „vybere špatně jednoho ze sta uchazečů“ a dává přednost ženám na úkor mužů majících „snížené sebevědomí“ (důvodem je podle Dana to, že se matka takovéhoto muže „nechová v době jeho dospívání jako dáma,“ a proto takovýto muž „jen s překážkami a za cenu životních zklamání a ztrát dospívá v sebevědomého nositele mužské role.“). Dan uzavírá, že i „když se to některým kritikům české justice může zdát nepravděpodobné, přizvání psychologů k výběru budoucích soudců může být jedním z kroků vedoucích k tomu, že náš soudcovský sbor může patřit k nejlepším v Evropě.“ Tento skutečně pozoruhodný rozhovor byl publikován v předsilvestrovském Právu 29. 12. 2001.

Anonymní řekl(a)...

Pohled první: Ten výběr je samozřejmě špatný, protože je zákeřný: Žádný justiční čekatel či soudní asistent nikdy nemůže mít předem jistotu, že se skutečně stane soudcem.

Pohled druhý - protiargument: Ale s tím do toho všichni kandidáti šli, je to jejich riziko.

Pohled třetí: Špatný je celý systém, který vyvolává v lidech pocit, že při splnění určitých podmínek mají mít na jmenování soudcem nárok. To je stejně absurdní, jako kdyby někdo měl mít nárok stát se členem vlády, což je funkce z pozicí soudce zcela srovnatelná. Náš systém bohužel je pozůstatek systému rakouského, kde soudce byl jen panovníkovým úředníkem, tj. soudění bylo svého druhu profesí.

Můj názor je ten, že dokud budeme soudění vnímat víc jako profesi než jako státní funkci, z bludného kruhu se nedostaneme.

Zrušil bych justiční čekatele jako třídu - je to jen způsob, jak stát levně přijde k justičním otrokům.

Zavedl bych místo nich soudní úředníky, plnohodnotně placené s výhledem na celoživotní kariéru.

Zavedl bych justiční zkoušky, otevřené každému od 40 let nahoru. A tam bych rozhodoval, z koho udělám soudce a z koho ne, i na základě psychotestů. Ale odboural bych onu několikaletou "čekací dobu" s nejistým výsledkem, která je pravou příčinou třenic kolem výběru soudců.

A když už je to nastavené tak, jak je, ty testy by přezkoumatelné být měly - fakt, že jsou tajeny, vzbuzuje pochybnosti o jejich odbornosti i o tom, že do hry nevstupují i jiné faktory. Být ministrem spravedlnosti, tento systém by mi velmi vadil, a to zejména z toho důvodu, že díky němu bych byl trvale v podezření, že jsem uplácen. Proto bych se ho snažil odbourat a chtěl bych mít systém výběru maximálně průhledný, a to dokonce i v případě, že by se to kandidátům na soudce nelíbilo.

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Raději bych, aby můj osud závisel na vrhu kostkou než na rozmaru nějakého hochštaplera.

Anonymní řekl(a)...

"Raději bych, aby můj osud závisel na vrhu kostkou než na rozmaru nějakého hochštaplera."

Děkuji pěkně, tak tomu říkám názorná ukázka toho, jak by KANDIDÁT na funkci soudce neměl uvažovat ani ze spaní. To je stejné, jako kdyby kandidát na poslance prohlásil: "Raději bych, aby můj osud závisel na vrhu kostkou než na rozmaru nějakého voliče." P.H.

Anonymní řekl(a)...

Jenže jak chcete p. Kuhne kritizovat psychologické testy, když nejste psycholog ? Ano, u piva je to jasné každému, o psycholozích si můžeme říkat něco o jejich věčné sebeléčbě (neúspěšné) a smát se tomu.

Problém ale je, že skoro celá jejich komunita je o možnostech vědecého soc. inženýrství (nazvou to jinak, update-sticky) přesvědčena. A já, protože nejsem doktor, do toho mluvit nechci, protože mám pouze selský rozum a s tím osobnostní test nesestavím a každý z nich mě argumentačně roznese na kopytech.

Šlo by na to jít vědecky, pokud ten genius tvrdí, že má chybový standard 1 blbec na 100 dobrých vytestovaných soudců, pak se musí najít takových 40 mentálně neschopných v justici, celá jeho teorie se vyvrátí a máme vyhráno :-). Oni ale jistě přijdou druhý den s nějakou jinou teorií.

Raději bych na to šel vulgárně a nechal jednotlivé soudce volit lidem - oni (lidé) bývají povětšinou dost rozumní.

Ludvík Lamzer

Martin Bílý řekl(a)...

IH: příměr s PF je nesmyslný - u zkoušek jsem věděl, na co se mě budou ptát a rozuměl jsem smyslu otázek; mohl jsem si vybrat, kam se přihláším; mohl jsem se odvolat;kdybych se nedostal, mohl jsem to zkusit znovu, kolikrát bych chtěl.

Ad nárok: samozřejmě, že jsem věděl, že se soudcem pravděpodobně nestanu. Ale ten důvod, proč jsem se jím nestal, mě pobouřil a legitimitě pobouření to neubírá.

Anonymní řekl(a)...

Existuje nějaká „komparativní studie“ o tom, jak je to s psychotesty jakožto podmínkou pro výkon soudce v jiných státech? A není sama myšlenka jakýchkoliv psychotestů u soudců pochybná? Pokud jde o jiné profese, třeba dopravní pilot oprávněně musí zdolat „poměrně složité psychotesty, které jsou zaměřeny na schopnost rychlého a hlavně správného rozhodování ve stresových situacích apod.“. Např. budoucí chirurgové ale, pokud vím, žádnými psychotesty, které by posuzovaly schopnost rozhodování ve stresových situacích nebo vyrovnání se s jejich mužskou rolí, neprocházejí (a odpovědnost za životy jiných je u této profese přece jen jaksi bezprostřednější než v případě soudce).

P. Caban

Anonymní řekl(a)...

Ad Sobek : zargumentujte své tvrzení!

Michal Vodička

P.S. : mě na tom vadí to, že měl šéf KS řici dotyčnému odůvodnění výsledku. Pro něj se to přeci dělá. On ten psycholog může být nakonec dobrej (každej z nás, co něco prohrál, si to nějak musel vnitřně odůvodnit) , ale problém je, že nikdo neví, co jsou kriteria a podle čeho se to dělá. I když ona je pravda, že kdyby se to vědělo, tak se to právníci našprtí.

Jan Petrov řekl(a)...

I. Poděkování Martinu Bílému

Martine, velmi Vám děkuji za Vaši odvahu otevřít zásadní téma -- i za cenu, že jste zveřejnil svůj neúspěch a dal příležitost zdejším laskavým a empatickým komentátorům posmívat se Vám pro ublíženectví. Myslím ale, že Váš neúspěch v psychoruletě má velmi nízkou vypovídací schopnost a že jste to tenké stylistické lano elegantně přešel -- i přesto, že zničení Vaší tříleté osobní investice Vás musí velmi bolet.


II. Poznámky k psychotesům

A. Metodologie

Tuším -- a prosím o potvrzení --, že při justičních psychotestech se používá test MMPI-2. Ukázka otázek v něm obsažených je zde. Další dokument zde.

Pokud vím, MMPI-2 je primárně kalibrovaný na "psychické úchylky". Dobře konstruované psychologické testy nejsou šarlatánství: na základě statistické analýzy je u nich ověřena reliabilita a validita testování (validita = nakolik test testuje to, co si autoři testu myslí, že testuje).

Chápal bych, že na základě příslušného testu psycholog upozorní na nadměrnou pravdědpodobnost/sklony k depresím, hysterii nebo schizofrenii. Nevím ovšem o tom, že by existoval dostatečně verifikovaný psychologický test k výběru soudců a že by existovala (či z povahy věci existovat mohla) aspoň základní shoda na soudcově ideální osobnostní struktuře.

2. Váha psychotestu vs. váha ostatních kritérií

Navíc, čím větší váhu mají psychotesty, tím menší váhu budou mít kritéria ostatní.

Příklad: Předpokládejme, že ze 100 desetibojařů jich máme na olympiádu poslat 10. Pro jednoduchost předpokládejme, že z oné 100 nejlepší desetibojař hodí oštěpem 85m, druhý nejlepší 84.75m, třetí nejlepší 84.5m,...,stý nejlepší (tedy z oné stovky ten nejhorší) 60m. Pokud stanovíme limit, že desetibojař může jet na olympiádu, jen pokud hodí nejméně 70m, pak kritériem "hod oštěpem" projde 60 desetibojařů -- pořád dostatečný prostor pro to, zohlednit u této 60 i disciplíny ostatní, vybrat z těchto 60 na základě dalších disciplín (běh, skok o tyči...) těch 10, kteří pojedou na olympiádu. Pokud ale stanovíme ambicioznější limit -- na olympiádu může jet jen ten desetibojař, který hodí 82.5m --, pak kritériem "hod oštěpem" projde právě jen 10 desetibojařů. A přitom máme vybrat 10 desetibojařů, a tedy již nemáme žádný prostor zohlednit i další kritéria: Každého desetibojaře, který prošel kritériem "hod oštěpem >= 82.5m" pošleme na olympiádu, i kdyby 400m uběhl za 100 minut a o tyči skočil jen 1m.

Tím chci říci: čím vyšší procento uchazečů vyřadíme na základě psychotestů, tím menší význam budou mít kritéria další: právnické znalosti a dovednosti, kvalitní zvládnutí cizích jazyků, studium v zahraničí, dobré studijní výsledky a výsledky během čekatelství, inteligence, výsledky justiční zkoušky...

Stanovil někdo racionálně, jaké procento uchazečů nemá projít přes psychotesty. Monitoruje se vůbec, jaké procento uchazečů přes psychotesty neprojde? A zda procento úspěšnosti nefluktuuje podle období či osobnosti testujícího?

Jan Petrov řekl(a)...

C. Vybírání soudců v ČR bude ruleta ještě dlouho: na základě čeho vybírat?

Problém ovšem je, že za stávající obsazenosti české justice a českého justičního vzdělávání bude vždy někdo nespokojený. Vedle psychorulety, jaká průkazná kritéria výběru se nabízí? Doporučení soudce, jak jste pěkně čekatelovali(soudci co doporučí každého x ti přísní)? Známky na právnické fakultě (které v ČR nemají velkou vypovídací schopnosti)? Studium v zahraničí?? Možná výsledky justiční zkoušky (není to ruleta? nejsou pouhé tři stupně příliš hrubé rozlišení? co ti, kdo skládali jiné zkoušky, např. advokátní?)

V SRN se vybírají soudci na základě známek na právnických fakultách -- tak horních 5 % ročníku. Jenže, německé (a americké) testy daleko lépe testují obecnou i právnickou inteligenci, včetně schopnosti formulovat, argumentovat a všímat si problémů.

V Británii a USA mají uchazeči na soudce, starší praktici, za sebou dlouhou profesionální "track record".

Nevím, na základě čeho si předseda soudu má třeba z 5 uchazečů vybrat na 1 volné místo toho pravého.

Ale předsedové soudů (či MSp) by výběr soudců měli společně řešit: diskutovat, přemýšlet -- a třeba vytvořit průhledný systém (např. stanovit jednotlivá kritéria výběru, stanovit jejich bodové váhy a vybrat si ty bodově nejlepší).

Anonymní řekl(a)...

To se mýlíte, testy na právech z logiky jsou také postaveny na osobnostních testech. A například člověk, co vnímá delší projev lépe sluchem než četbou, prohraje.

Co když otázce, které jste nerozuměl vy, někdo jiný porozuměl a šlo o záměrné kriterium ?

Ivan Hladil

Anonymní řekl(a)...

P. Caban:

Údajně psychologové trpí fixní ideou, že advokáti mají být bojovní a nemusí tolik dbát na fakta, protože hlavní je pro ně výsledek. Naopak soudci mají být spíš hledači kompromisů a všechna fakta vážit třikrát. Také nemají mít tendenci hledat si mezi stranami své oblíbence. Jestliže např. soudce koukne na strany a kdo je v právu ví dřív, než strany otevřou pusu (viz heslo dojmologie), tak to je špatně (s tím bych i souhlasil). P.H.

Anonymní řekl(a)...

K metodice. Zakopaný pes je v tom, že k prokázaní vzájemné závislosti jim stačí statistická analýza.

Oni mají čísla, která jsou vysoce kovariantní (analogicky kriminalita a příslušnost k romskemu etniku). Vy nemáte nic, takže prohrajete. Jenže vtip je v tom, že skutečná (logicky a nejen statisticky odůvodnitelná) spojitost v tom nemusí být.

Například soudce má být neuplatný, všichni víme, že tomu tak není a to co děje v konkurzech je něco neskutečného. Jak chcete poznat bud. úplatkáře a především, jak ho pak chcete kontrolovat ?
A takto je to skoro se vším. Známky na nějaké univerzitě (a je jedno jestli US/CR nebo GER) jsou o šprtání, tedy o dlouhodobé disciplíně. Asi vyeliminujete lenochy, ale po jmenování se charakter začne měnit, protože už není proč se ovládat.

Ivan Verner

Anonymní řekl(a)...

Berte to pozitivně. Jako advokát sice budete více pracovat, ale zato si budete umět zařídit nefiltrovaný internet, což někteří soudci neumí ani po létech praxe.

Jinak souhlasím, psychotesty jsou dobrá a užitečná věc, ale testovaným se to nelíbí, protože nechtějí skutečnou pravdu o sobě slyšet.

Viktor Hradílek

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Michal Vodička

Jaké moje tvrzení? Tvrzení, je vyjádření přesvědčení, že něco je pravda. Já jsem pouze vyjádřil svoji osobní preferenci. Tvrdím snad o někom, že je hochštapler?

Martin Bílý řekl(a)...

JP: díky za pochopení i věcný komentář.

Vlastně to téma neotevírám kvůli sobě, ale v ČR je 500 dalších asistentů, kteří půjdou k psychotestům. A jak bylo řečeno, kdo projde, ten je nezpochybní, kdo neprojde, většinou procedí pár nadávek a nechce to rozmazávat. No a já to chci rozmazávat, protože jsem toho názoru (jako můj oblíbený Jhering), že za právo je třeba bojovat. A rozhodnutí bez odůvodnění je zvůle.

Musel jsem vystudovat univerzitu, několik let pracovat, složit justiční zkoušky - a to vše nemělo žádnou váhu už v okamžiku, kdy jsem s tím začal. Jak je ten příměr se sportovci trefný...

Protože jak řek Tomáš Sobek - kdyby záleželo na hodu kostkou, vím přesně, jaká jsou kritéria - a dodávám, že si můžu hodit předtím, než začnu.

Jen by mě zajímalo, jestli se opravdu něco stane, nebo ministerstvo zvolí pevně promyšlené vyčkávání, určí komisi, aby nakonec zjistilo, že vše je ok a jedeme dál...ale zkusit to musím.

Anonymní řekl(a)...

Jiný názor na doc. Prunnera :
http://pruner.blog.idnes.cz/c/68330/Neni-Pruner-jako-Prunner.html

Iva Skočilová

Jan Petrov řekl(a)...

Ad Ivan Verner:

Ale máte-li vysoce kovariantní veličiny X a Y, pak na základě dobře pozorovatelné veličiny X (např. výsledek testu) můžete s vyčíslitelnou mírou spolehlivosti odhadnout obtížně pozorovatelnou veličinu Y (např. náchylnosti ke schizofrenii). A to i kdyby kauzalita šla ne od X k Y, ale opačně, anebo vedla od nějakého společného faktoru. Samozřejmě netvrdím, že výsledek založený na statistické závislosti je "spravedlivý" v každém jednotlivém případě.

Martin Bílý řekl(a)...

VH: mám nefiltrovaný internet. A mi nevadí pravda, ale jakou pravdu o sobě jsem se dozvěděl z věty, že mě doc. Prunner nedoporučuje na soudce? Možná byste si měl ještě jednou přečíst ten post - mi ani tak nevadí výsledek, ale nepřezkoumatelný postup! Kdybych měl v ruce svůj profil a odůvodnění, proč právě takový profil se hodí na advokáta a nehodí na soudce, byl bych spokojený. Nadšený bych nebyl, ale věděl bych, o co jde.

IS: ale já nikde netvrdím, že doc. Prunner je nekompetentní psycholog. Třeba je skvělý a úžasný. Já zpochybňuju systém a samotný institut, který je zcela neprůhledný.

Anonymní řekl(a)...

ad Petrov :
Velká čísla ani hladina spolehlivosti se svou chybou mi nevadí. Mě vadí zásadně spojovaní X a Y, když proto nejsou vnitřní nezpochybnitelnů důvody.

Například zjistím, že kuřácí umírají statisticky dříve, ale po čase se přijde na to, že je to náhoda, která jen nesedí na normální statistické rozdělení. Do té doby než se například zjistí, že mutagenita je odvozená od dehtu, bych byl s výsledky podobných studií o souborech X,Y sakra opatrný.

Podobně po pár letech selhaly "100% výzkumy" na prospěšnost SUNARu na zdraví kojenců. A dnes se tomu jenom smějeme ...

Ivan Verner

Anonymní řekl(a)...

Pane Bílý, smím na Vás mít dva dotazy? - výběrem soudců se profesionálně nezabývám a jeho detaily tudíž zcela neznám:

1) Vycházím z toho, že asistent soudce je povolání, jako každé jiné, a stát se soudcem je pro asistenta jen jednou z možností další kariéry. Je můj předpoklad správný nebo se mýlím?

2) Naopak justiční čekatel se stává čekatelem s tím, že je to jen způsob, jak se stát soudcem, provizorium, mezistupeň, nic definitivního a trvalého. Neuspět znamená ztratit 2 až 3 roky života. Dotaz: V které fázi prochází psychotesty justiční čekatelé? Předtím, než se stanou čekateli (to by mělo logiku), nebo až úplně nakonec?

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Nezlobte se na mě, ale tak účelový a jednostranný článek jsem už dlouho zde nečetla (srov.
a) 4 hodiny jsem jel do Plzně - to je snad váš problé,
b) proslulá (Plzenská) fakulta - copak vás testuje fakulta ?
c) několika stovek nejednoznačných otázek - nepovídejte, opravdu jste nerozuměl tolika otázkám ?
d) procházel doc. a ukazoval - no a ?
e) informace od něj nedozvíme - nemyslel to náhodou tak, že nechce být "po česku" ovlivňován

kromě napsání tohoto hanopisu na docenta a jeho práci, jste něco směrem k ministerstvu učinil ?

Ohledně vašeho návrhu hledání společných znaků nejlepších soudců jste mě pobavil - asi jste nic z psychologie nečetl.
Iva Skočilová

Anonymní řekl(a)...

Před několika dny jsem - též v reakci na nynější avizované jmenování 50 kandidátů na post soudce (asi příští týden) - odeslal příspěvek, který se částečně týká daného problému, do časopisu Právní rozhledy. Nevím ovšem, zda bude pro časopis využitelný a tedy zda příspěvek bude nakonec publikován. Každopádně jsem ho poslal i na vědomí Odboru legislativy KPR. Když jsem na podobné téma psal v r. 2006 a tento příspěvek byl v PR publikován, měl jsem informace, že v některých případech "někteří" psychologicko-diagnostické vyšetření neabsolvovali, přesto měli být zařazeni do seznamu soudcovských kandidátů, zatímco jiní vyšetření mít museli. A měl jsem také informaci v rámci obvodu KS ÚL, že v jednom případě i přes neúspěch v těchto psychotestech jedna osoba nakonec začala vykonávat funkci, na jejímž přípravném začátku byl zmíněný požadavek uspět v psychotestech. Myslím si, že může nastat situace, kdy kupř. asistent soudce, který má po odborné stránce "dobře našlápnuto", neuspěje u zmíněného vyšetření. To by ovšem nemuselo vždy znamenat konec pro jeho snahu stát se soudcem. Ovšem taková výjimka (že bude po přísl. praxi zařazen do seznamu kandidátů ke jmenování soudcem) by měla být přísl. odpovědnou osobou odůvodněna a také podložena dosavadním pracovním výkonem, vystupováním a kladným hodnocením tohoto zájemce. Proto jsem nemohl ani uvěřit, když jsem v rámci přípravy příspěvku v r. 2006 telefonoval na zmíněný odbor, kde bylo jeho tehdejší paní vedoucí připuštěno, že např. u bývalých soudců, kteří dříve odešli z justice a po několika letech projevili zase zájem funkci soudce vykonávat, v některých případech zmíněné psychotesty vyžadovány nebyly. Problémem je, že k těmto podkladům nemáme přístup a tak jde o poměrně citlivý úsek. Každopádně zavedený systém je nedostatečný, když psychologicko-diagnostické vyšetření by mělo být zajišťováno nikoliv jednou osobou a pochopitelně uchazeč by měl mít přístup ke všem relevantním podkladům. Tedy aby si mohl také příp. ověřit příp. negativní výsledek. Na tom neshledávám nic špatného. Z Ústeckého kraje ostatně znám jeden případ, kdy justiční čekatel poprvé u takové diagnostiky neuspěl, ovšem poté podstoupil u znalce vyšetření s pozitivním závěrem, že podmínky splňuje, aby snad za další dva roky u dalšího výběrového řízení již uspěl s výborným výsledkem. Proto bych tuto diagnostiku - kterou ovšem nijak nepodceňuji - současně ani neglorifikoval. Jinak už dávno měla být změněna systematika výběru, resp. zařazování kandidátů na post soudce, neboť zavedený systém přes předsedy krajských soudů ve vazbě na ministerstvo spravedlnosti je zcela nedostatečný. Měla by to být třeba Nejvyšší soudcovská rada, která - limitována počtem míst soudců - by měla coby kolektivní orgán nastavit příslušná pravidla výběru těchto kandidátů a jednotlivé případy pečlivě posuzovat. A třeba i v tzv. hraničních případech, když zájemce o post kandidáta v oněch psychotestech místo kýmsi požadovaných "100" dosáhl třeba jen "94" bodů, by mělo být pečlivě přihlédnuto ke všem dalším okolnostem, nikoli "automaticky" takové zájemce vyřadit z možnosti stát se soudcem. Mimochodem, když jsem zdvořile žádal paní tiskovou mluvčí Mgr. Zinke z Msp o zaslání seznamu kandidátů, kteří mají být jmenováni, když bylo na stránkách spravedlnosti avízo o výsledku jednání vlády ze dne 21.12.2009, obdržel jsem tuto odpověď: "jména kandidátů, kteří mají být jmenováni, nedáváme k dispozici."
Pavel Vrcha

Martin Bílý řekl(a)...

IS: říkám Vám podruhé, že post nezpochybňuje odborné kvality doc. Prunnera. Jestli v tom vidíte hanopis na něj a ne na systém, je to Váš problém.

A-d) to je popis. Měl jsem u toho černý oblek s proužkem a bylo to kolem poledne. I to je můj problém.

E) to nevím, proč to říkal. Může to být cokoliv. Nejsem psycholog ani telepat.

Ve vztahu k ministerstvu - asi těžko. Když mě předseda nenavrhnul, netřeba řešit ministerstvo. Samozřejmě můžu zkusit korespondenci, správní soudnictví atd. Ale protože se jedná o nenárokovou věc, nejspíše neuspěju. I kdybych uspěl - pořád půjde o nenárokovou věc - takže mě stejně stále nejmenují na libovolném vyšším levelu. Proto se stavím proti tomuhle systému. Chápu, že Vám to přijde divné, ale já už nebojuju za sebe, ale za ty, které to ještě čeká. Nemůžou vybrat všechny, ale měli by vědět, v čem neuspěli.

PH: čekatelé na začátku, asistenti na konci.

Anonymní řekl(a)...

Martin Bílý:

A moje první otázka? Považuje se funkce asistenta soudce automaticky za předstupeň funkce soudce, podobně jako to je (bohužel) u čekatelů? Je asistentství srovnatelné - z hlediska kariéry - s čekatelstvím?

P.H.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad PH

Nevím, jestli ten či onen psycholog určuje, kdo má být soudce, na základě svého rozmaru, ale pokud ano, pak je to špatně.

Vaše srovnání s rozmarem voliče je chybné. Smysl demokratické volby (třeba do Parlamentu) totiž spočívá právě v tom, že volič vyjádří své osobní preference, ať už jsou jakékoli.

Jan Petrov řekl(a)...

Poslední metodologická poznámka pro Ivana Vernera, která by ale mohla být zajímavá obecně:

Víme-li, že podávání Sunaru vysoce koreluje se zdravím kojence, pak

(a) můžeme -- máme-li informaci, že kojenec byl krmen Sunarem, a neznáme-li jeho zdravotní stav -- učinit s určitou pravděpodobností závěr, že kojenec je zdravý;

(b) nemůžeme však jen na základě uvedených údajů tvrdit, že čím více Sunaru budeme kojencům podávat, tím budou zdravější. Je například možné, že (1) zdraví kojenci mají větší chuť na Sunar nebo (2) Sunar podávají kojencům především pečlivé matky, přičemž pečlivé matky s kojenci rovněž více cvičí a právě cvičení (a ne Sunar) je příčinou lepšího zdravotního stavu.

"Určitý výsledek psychotestu => vyšší pravděpodobnost, že subjekt má schizofrenii" je korektní úvaha typu (a) a ne nekorektní úvaha typu (b).

Miroslav Jurman řekl(a)...

Jelikož jsem dopadl stejně jako autor postu (jen jsem zatím neopustil asistentské řady), rád bych především poděkoval za otevření tématu.
Jistě je pravda, že asistent soudce je na rozdíl od justičního čekatele pozice, na níž lze setrvat dlouhodobě. Pokud ovšem asistent splní veškeré zákonné požadavky na funkci soudce, pak je podle mě zcela logické, že se o takový post uchází. Končí-li pak takové snažení pouhým konstatováním psychologa - nedoporučuje se - je to přinejmenším nevhodné. Já osobně jsem měl alespoň to štěstí, že jsem se důvod závěru od doc. Dana dozvěděl (stejně jako to, že bych měl jít dělat právníka na úřad). Nakolik je ovšem "velký důraz na výkon s vyšším rizikem chybovosti" relevantním důvodem pro vyloučení z možnosti výkonu funkce soudce, musím ponechat na posouzení jiných.

Martin Bílý řekl(a)...

PH: to je dobrá otázka, ale na psychotesty nemá žádný vliv. Já si tu přece nestěžuju, že nejsem soudce, ale na netransparentnost psychotestů.

Nicméně k té otázce - ano i ne.

a) asi všichni justiční čekatelé a někteří soudci jsou toho názoru, že oni jsou osudem předurčeni stát se soudci přednostně, protože proto byli vybráni, zatímco asistenti jsou povl, který má pracovat a být rád.

b) na druhou stranu čekatelé jsou na okresních soudech (chvilku se zdrží na krajském, ale tam nic moc nedělají, za tu chvíli toho moc nestihnou). Na krajských soudech, vrchních, na NS, NSS a na ÚS žádní čekatelé nejsou, tam mohou být jen asistenti. A zákon neříká nic o tom, že by měli být jmenováni až po čekatelích.

Ale nechci tenhle post rozmělnit tím, že porovnáme práci, podmínky, pracovní vytížení a rozdílný přístup k čekatelům a asistentům, to si zaslouží samostatný post.

David Schmidt řekl(a)...

Souhlasím s přirovnáním k volbě poslance. Soudci jsou jako každý jiný ústavní činitel především VYBÍRÁNI, není to věc právního nebo morálního nároku nebo soutěže. Lidé si vybírají soudce, aby je soudili, lidé mají takové soudce, jaké nechají v zastupitelské demokracii vybrat, neexistuje "úřad od Pánaboha".

Teprve když se uzná tento princip, lze usilovat, aby takový výběr byl transparantní, spravedlivý a podrobitelný kritice. Jenže když naposled jeden ze dvou ústavních činitelů, kteří mají ze zákona skutečně vybírat, prezident, si dovolil něco říci, spustila se hysterie, kterou zakončil NSS s právním názorem, že na souzení sice není nárok, ale prezident musí buď jmenovat, nebo vydat rozhodnutí o nesplnění zákonných předpokladů. Jak se taková povinnost liší od zkoumání nároku NSS nevysvětlil...

Nejprve je proto třeba skončit s praxí, kdy praeter legem soudce vybírá "znalec" a ti s formální pravomocí "do toho nemají co povídat".

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad David Schmidt

Nikdo zde nepopírá, že soudci mají být vybíráni.

Demokratická volba není záležitost odbornosti, ale rozmaru voličů, to je její podstata. S psychologickým posudkem to má být přesně naopak, a proto je přirovnání PH komicky zavádějící.

S poslední větou souhlasím.

David Schmidt řekl(a)...

MJ: "Já osobně jsem měl alespoň to štěstí, že jsem se důvod závěru od doc. Dana dozvěděl (stejně jako to, že bych měl jít dělat právníka na úřad)."

Koukám, že se kromě staré dobré psychoanalýzy pracuje i s typologií právnických profesí :))

Já si třeba také myslím, že leckterý kandidát na soudce by byl výborným ministrem spravedlnosti, ale špatným soudcem, protože co je pro ministra zdravý entusiasmus, může být pro soudce nemístným aktivismem atd. Právníci mají různý naturel. Vlastnosti jako objektivita, nestrannost a rozhodnost atd. lze psychologicky testovat. Psychotest pak neslouží jen jako detektor normálnosti, ale zkoumá i vlohy pro výkon soudcovského úřadu.

Možná by proto bylo dobrým řešením pracovat na objektivní metodě testování...

:)

Anonymní řekl(a)...

Jako anonymní státní zástupce mám pro blogery soudce špatnou zprávu - když jsem poměrně nedávno absolvoval psychotesty u jednoho ze dvou MSp angažovaných psychologů a byli jsme v tu dobu testováni pouze rádoby budoucí právní čekatelé, tak nám pan psycholog sdělil, že požadavek na inteligenci budoucích státních zástupců je vyšší než u soudců a čemu že bychom se prý divili, vždyť soudit může každý s 80 IQ. Toto konstatování mě překvapilo, ale současně i pobavilo. Samozřejmě jsem mu nepřikládal žádnou hodnotu a vsadím se, že psycholog říkal totéž uchazečům o justiční čekatelování s tím, že státním zástupcem může být i osoba s 70 IQ. Slova psychologa podle mne především ilustrují, jak samotní psychologové přistupují k testování uchazečů o práci v justici a že výsledky testů nelze brát příliš vážně. Pochopitelně jsem neprošel s kladným výsledkem (což jsem se dozvěděl neformálně), ale nevím, zda jsem prošel s výhradou či s nedoporučením. Naštěstí Krajské státní zastupitelství dalo především na výsledek pohovoru s uchazečem před výběrovou komisí a tak jsem dnes hrdým, byť anonymním, státním zástupcem. Také jsem prošel pouze písemnými testy, žádný pohovor, hodnocení. Psycholog pouze připustil, že o výsledku testování je ochoten si s námi individuálně pohovořit, ale již za korunky. Přístup MSp nepovažuji za transparentní a samotné testování za přezkoumatelné. V zásadě dle vyjádření psychologa není možné se bezplatně dostat k výsledkům. Mám také pochybnosti, zda někteří výše postavení funkcionáři justice včetně státního zastupitelství tímto "regulérním" psychologickým testováním prošli, a to zejména ti, co do justice přišli z politiky či soukromého sektoru sice s justiční či advokátní zkouškou, ale z bůhvíkdy.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za tento zajímavý článek. Podobně jako kolega ( v obcené rovině - dotyčného neznám) jsem působil v asistentských řadách s tím rozdílem, že po zhidnocení všech pro a proti jsem ještě před složením JZ odešel budovat kariéru jinam. Na toto místo jsem ze školy odešel pln ideálů, a pln očekávání s tím, že budu skutečně soudcova pravá ruka. Po více než půlce období jsem ze soudu z vlastní vůle odcházel znechucen a rozčarován ani ne tak z náplně práce, ale z toho jak se s asitenty zacházeno a jak je na ně zpravidla pohlíženo. Asistenti soudců u OS a KS vyvolávali problémy již od zavedení tohoto institutu do našeho právního řádu, neboť sami soudci nevěděli, k čemu jim má asistent vlastně být. Běžný asistent soudce si dovolím říci prodělá za ty tři roky mnohem kvalitnější přípravu než justiční čekatel, neboť v podstatě vykonává agendu jako VSÚ a k tomu se navíc může "nachomýtnout" k vypracovávání rozsudků apod.. Pozná tak zákonitosti soudního spisu, oběhu, pochopí, k čemu tak která funkce na soudě je, pochopí, co se se spisem děje od podatelny až k rozhodnutí v meritu věci. Narozdíl od JČ, který sem tam vypracuje rozsudek, přizná pár odměn avokátům, udělá nějaké dožádačky. Asitenti soudvců jsou v současné době ve velmi nejistém postavení, ať se to týká výhledu na soudcovské místo, psychotestů, nízkého platu, motivace, nemožností dalšího vzdělávání na vzdělávacích programech JČ či čehokoliv jiného, neboť ani předsedové soudů nejsou schopni zodpovědět ani jednouché otázky týkající se budoucnosti asistentů. Myslím, (aniž bych tím myslel sebe), že justice se takto dobrovlně připravuje o spoustu mladých kvlatiních lidí, kteří ji v budoucnu budou chybět..

Anonymní řekl(a)...

Tomáš Sobek:

Váš problém je, že v mých slovech vidíte jen to, co tam chcete vidět, a jste na mne nakrkaný tak nějak globálně už předem. Podstata je v tom výběru. Jak budeme vybírat, o tom se můžeme bavit, ale předem z toho musí být vyloučeno pojetí soudce jako povolání: kdo se přihlásí a vyloženě to nezvoře, bude soudce. Tak to ne, tak je to špatně.

Pomalu si dělám názor, i na základě toho, co tady píší druzí. A musím přiznat, že zatímco původně jsem byl asistentům nakloněn, mé pochopení pro ně se vytrácí. Stručně: systém má být průhledný, nevidím důvod, proč by zkoumaná osoba neměla mít právo seznámit se s výsledkem. Ale speciálně u těch, co si nejhlasitěji stěžují, mi chybí elementární pokora, byť jen náznak úvahy či pochybností, zda právě oni jsou ti praví, kdo mají rozhodovat o životech druhých. Vidím jen boj za sbe, za své zájmy. To, že dva psychologové jim zařízli kariéru, to jim vadí, ale že se rozhoduje o tom, zda oni sami budou smět rozhodovat O DRUHÝCH, to zůstalo úplně mimo. Kde v těchto sporech zůstali ti, o které především jde, tj. strany soudních sporů, resp. obžalovaní? O těch v tom článku není ani puntík.

Pro mne je nepochopitelné, jak vůbec si někdo může jen tak říct "budu soudcem". Co ho k tomu vede? Přesvědčení, že je lepší, než druzí? Snaha o poměrně luxusní sociální zabezpečení? Touha řídit druhé? Napište mi někdo nějakou pozitivní motivaci, mne napadají jen samé negativní.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Ad Z. Kühn a J. Petrov: Já bych šel s dovolením ještě dál - proč by měly existovat psychologické testy, které by u budoucích soudců postihovaly excesy, resp. „nadměrnou pravděpodobnost/sklony k depresím, hysterii nebo sklony ke schizofrenii“? Podstupují např. budoucí lékaři psychologické testy, které by je posuzovaly z výše uvedených hledisek? Pokud někdo trpí schizofrenií, nebude moci vykonávat práci soudce prostě proto, že ji (stejně jako většinu jiných profesí) prostě nezvládne a bude muset požívat invalidní důchod. A naopak nejrůznější typy neuróz apod. nemusí vůbec nijak bránit a nebrání ve výkonu soudcovského povolání. Mimochodem, „statistiky hovoří o tom, že až 30 a více procent lidí prožije v průběhu svého života depresi ..." (bývalý ředitel Psychiatrixké léčebny v Bohnicích MUDr. Z. Bašný).

P. Caban

Tomáš Pecina řekl(a)...

Začnu zeširoka:

Asi se shodneme, že současný "korpus" soudců příliš dobrý není, a že se v této věci v 90. letech pokazilo, co se pokazit dalo.

Náprava je možná buď postupnou obměnou, což je ovšem proces na dvě generace, anebo "revoluční" cestou, tzn. zbavit soudce taláru hromadně a znovu jmenovat jen ty, kteří odpovídají předpokladům.

Pokud budou pokračovat excesy typu justiční mafie, dřív nebo později se nadějeme toho, že některá politická garnitura – ke všeobecnému aplausu – realisuje druhou methodu.

Do té doby bychom se měli snažit postupovat methodou první, ale pokud možno optimálními a osvědčenými postupy. Nepřezkoumatelný a "dojmologický" posudek znalce, přes který "nejede vlak", do této kategorie nepatří. Pokud už na znaleckém zkoumání budeme trvat, pak by to měl být jen jeden z podkladů, na jehož základě by výběrová komise – říkám komise, nikoli předseda krajského soudu, ministerstvo nebo presidentská kancelář – rozhodla o výběru nejvhodnějších adeptů. Samotné jmenování presidentem by bylo jen notářskou tečkou za výběrovým řízením.

Institut justičních čekatelů je svou povahou perversní, protože slibuje něco, co ze zákona nemůže splnit. Zrušil bych je, a z čekatelů udělal asistenty, samozřejmě s výhradou, že od značné, možná nadpoloviční, části českých soudců se asistent stejně nemůže naučit nikdy nic, vyjma inkompetence, lenosti, nezodpovědnosti, arogance a úplatnosti.

Miroslav Jurman řekl(a)...

Ad P.H.:
Nevím, zda v systému, který je nastaven jako karierní (a za to my opravdu nemůžeme), je špatné se např. již na fakultě rozhodnout, že bych chtěl být soudcem. Já osobně mám prostě pocit, že je mi toto povolání osobně nejbližší, a ti, co mě znají, se mnou obvykle souhlasí. Po fakultě jsem se (ač tehdy psychologem jednoznačně doporučen) justičním čekatelem nestal (bez odůvodnění). Několik let jsem pracoval jako ministerský úředník, ale protože jsem měl pocit, že to není ono, opakovaně jsem se ucházel o místo asistenta soudce. Jím jsem již více než čtyři roky a loni jsem složil justiční zkoušku. Necítím se být ani předurčen ani vyvolen k práci soudce a už vůbec ji nechci vykonávat proto, abych mohl využívat s tím související moc. Zároveň ale splňuji veškeré zákonné požadavky a podle hodnocení přímého nadřízeného nejsem úplně neschopný, líný atp.
Osobně nemám nic proti tomu, pokud by byl nastaven požadavek jiné právní praxe před výkonem funkce soudce (naopak jsem rád, že ji mám), ani proti tomu, aby byli soudci důkladně vybíráni. Jen bych rád znal kritéria, podle nichž se tak stane.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad PH

Není v tom nic osobního, jenom si myslím, že každý mluvíme o něčem jiném.

Děsím se toho, aby o osudech lidí rozhodoval (slovy Tomáše Peciny) nepřezkoumatelný a dojmologický posudek znalce, přes který nejede vlak. Neznám testy kolegy Prunnera (a proto je nemůžu soudit), ale dělal jsem analýzu jiného testu s podobným účelem. Asi polovina otázek byla formulovaná vágně, víceznačně nebo dokonce nesmyslně. Autor testu - psycholog na moje námitky odpověděl: "Vy na to jdete moc logicky." Kdyby nešlo o osudy lidí, zasmál bych se tomu.

Anonymní řekl(a)...

Zajímavé téma. Současný způsob provádění psychotestů osobně považuji za jeden z nejhorších aspektů "výchovy soudců v Čechách". Fakticky vede k tomu, že jedné nebo dvěma osobám v celé ČR, které samy nikdy podobným sítem neprošly, se svěří totální monopol na výběr členů jedné ze společensky nejdůležitějších profesí. A nevím, jak mohou neodůvodněnost, netransparentnost a nepřezkoumatelnost výběru někteří zdejší komentátoři odbývat odkazem na údajné osobní motivy autora článku a jemu podobných. Neváhal bych dokonce současný systém označit za pozůstatek totalitního myšlení. O kariéře člověka rozhoduje tajný "kádrový posudek", o osobních kvalitách se rozhoduje škrtem úředního pera a obrana není ze samé podstaty systému možná.

Těžko říci, zda nějaká kriteria výběru vůbec existují - zde uvedené citace příslušných psychologů by se daly interpretovat i tak, že vybírají lidi nerozhodné a málo pracovité. Vzpomínám si na povzdech jedné místopředsedkyně vyššího pražského soudu, že se jí ještě nestalo, aby na ní člověk s pozitivním posudkem působil profesionálně, a naopak.

Závěrem bych se rád identifikoval jako advokát, který o práci v soudnictví nikdy neměl zájem z prostého důvodu, že ho celkem baví co dělá teď. Nicméně už dlouho doufám, že někdo z odmítnutých projde celým kolečkem potřebným k podání ústavní stížnosti a kauza psychotestů se dostane do roviny posuzování dle základních lidských práv, kde jen stěží může obstát. V zájmu zkvalitnění justice i právního vědomí vůbec.

Martin Ráž

Jan Vučka řekl(a)...

Myslím, že autor se nemá za co stydět. Na naprosto netransparentních psychotestech pohořelo více nadějných právníků, co chtěli pracovat v justici. :-/

Anonymní řekl(a)...

Naprosto chápu autora postu. Psychologie jako pavěda by měla zůstat příjemným tématem ke konverzaci v kavárně, zajímavou kritickou teorií (např. psychoanalýza obracející pohled na subjekt), ale určitě ne podkladem pro rozhodování o tom, kdo bude a kdo nebude soudcem. V tomto jsem také pro kostky. :-)
Jan Pechar

Tomas Blazek řekl(a)...

Ad P. H. a jeho náhled na asistenty:

Nemyslím si, že by byl typický asistent soudce namyšlený mladík přesvědčený o svém předurčení stát se soudcem. Složení "našeho stavu" je určitě daleko pestřejší a překvapuje mě, s jakou lehkostí vyvozujete takové paušalizující závěry na základě několika komentářů na blogu. Dokonce si troufám tvrdit, že velká část z asistentů ani nepočítá s tím, že budou dělat kariéru v justici. Ostatně při počtech asistentů je evidentní, že soudcem má možnost se stát jen zlomek z nich, což je asi všem zřejmé.

Co se týče motivace, tak za sebe (ale určitě i za řadu kolegů) můžu říct, že mě ta práce především baví a beru ji jako skvělou zkušenost. Za rok asistentování jsem se naučil o právu určitě mnohonásobně víc, než za celé studium. Na druhou stranu nepopírám, že při volbě svého dalšího směřování po fakultě jsem přihlížel i k tomu, že asistent se potenciálně může stát soudcem. Jak už psal Mirek Jurman, v systému, který je založen zejména na kariérním výběru soudců, na tom snad není nic špatného.

Možná se soudcem nikdy nestanu, možná se o to ani nebudu pokoušet, protože za další rok zjistím, že se více hodím na jinou práci. Ale určitě budu (dle mého názoru spravedlivě) rozhořčený, jestli dopadnu jako někteří mojí kolegové, kteří si udělali justiční zkoušky (i z popudu jejich nadřízených, kteří v nich viděli slibné budoucí soudce), strávili nemalý čas dojednáváním místa na některém soudě, aby nakonec dostali stopku od psychologa.

Určitě je legitimní, jestli si soudy dělají určitou selekci zájemců a neberou každého, kdo splní zákonné podmínky, jinak to dnes ani nejde (byť i tento proces by mohl být daleko transparentnější, ale to by bylo na jinou debatu). Ale opravdu netuším, jak lze legitimizovat stav, kdy je tím hlavním selektorem psycholog, který vybírá na základě nějakých zcela neznámých kritérií.

Hynek Baňouch řekl(a)...

Nerad zaznamenávám, že Martin Bílý se zařadil do skupiny kvalitních kandidátů, kterým vystavil stop psychologický posudek. Nějaká podoba psychodiagnostiky je asi třeba, ovšem nevím, oč je spolehlivější dvouhodinové masové testování, proti mnohaměsíčnímu sledování. Mám potíž s tím, znám snad deset inteligentních, pracovitých, mravně konzistentních kvalitních právníků, kterým vystavil stop posudek, který není účinně verifikovatelný. Je mi to líto, protože si myslím, že by z nich byli kvalitní soudci. A kdyby zjistili, že "na to nemají", funkce by se vzdali. (Ano takoví lidé jsou.) Mohu se přirozeně mýlit. Jako každý z nás.
I experti se mýlí. Jak to ale zjistit?
Už jsem na tenkém ledě, na kterém může přesvědčivé metat piruety jen uznávaný člen psychologické komunity.
Míček je na straně české psychologické odborné komunity. Proč? Protože náznak pochybností "zvenčí", či nedejbůh od neúspěšného uchazeče je předem kvalifikován jako kejhání potrefené husy.
Poprvé jsem tento nezvratný jev zažil jako student právnické fakulty - na setkání pořádané panem ministem J. Burešem přišli i neúspěšní uchazeči - a sebenaplňující se proroctví fungovalo - vypadali divně, proč se prostě nesmíří s neúspěchem?
Z toho co ze svých studií o psychodiagnostice vím jsem vyrozuměl, že test může poměrně spolehlivě hrát roli negativního výběru, ale spolehlivost pozitivního výběru (těchto pět procent je mnohem kvalitnější než 95 procent neúspěšných) nejsou s to použité metody garantovat.
Jenže: těžko se ozvat, protože ten kdo projde, je přesvědčen o správnosti, a kdo neprojde to raději tají, v naději na příští úspěch (co když je jedním z kritérií pokora a schopnost smířit se s neúspěchem?) A pokud nic netají, je viděn jako nekňuba a ještě k tomu kverulant. Je to bludný kruh.
V odborném časopise dr. Dan kdysi otiskl ministerstvem daná kritéria profilu soudce, která podle laického názoru povětšinou konotovala s hodnotami jako je poslušnost atp. O těchto a podobných věcech by se měla vést věcná diskuse.
Nemyslím si, že na funkci soudce je nárok. Z toho co vím mám pocit, že stávající výběr plýtvá kvalitními uchazeči.

Anonymní řekl(a)...

Před nedávnem zde byla diskuse o Šárce Timarové z Univerzity v Antverpách ,která dělala dokitorandský výzkum tak, že zjišťovala, zda výsledek u přijímaček generuje dobré studijní výsledky (jedinné dvě nějak kvantifikovatelné údaje).

PF/MSpl a jejich klienti platí nehoráné peníze za posudky, přijimačky atp. a nikoho výsledky těchto procesů nezajímají. Děláme stálo něco, protože se to někdě dělá ... ale smysl uniká.

Jan Čapek

Anonymní řekl(a)...

Kdysi jsem dělal podobný test k PČR do kriminalistického ústavu na místo specialisty. Neuspěl jsem, dnes jsem ve špičkové pozici v zaharniční firmě za dost jiný plat.

Chápu že jako člen sboru bych měl někde v trezoru pistoli a jako policista bych byl nakonec vždycky "univerzální", čili zde psychotesty chápu. Navíc mne tehdy psycholožka v podstatě povzbudila a řekla mi, že vzhledem k minulosti je to stejně skvělé.

Ale tady jde z mého OBČANSKÉHO pohledu o něco jiného. Zde se vybírá ústavní činitel, MŮJ "služebník", protože státní moc slouží - a to i mně. A pokud zde není přezkoumatelnost (alespoň na úrovni přezkoumatelnosti rozhodnutí NBÚ), pokud rozhodnutí nemá odůvodnění, tak je něco HODNĚ ŠPATNĚ.

Kdysi jsem kvůli postiženému dítěti válčil se sociálkou a posudkovou službou a oni trpí stejnou nemocí, že jako odborný útvar vydávající pouze dílčí rozhodnutí, které úředník zabalí do správního, tak že nemusí odborně zdůvodňovat.

(Naštěstí se po začátku řízení o odebrání dávky začal stav mé dcery natolik zlepšovat a řízení se natolik prodlužovalo, že jsem usoudil v jistém okamžiku, že další odvolávání by již bylo nemoudré i nemorální a nepokračoval jsem, což mi zabránilo se na tomto více "vyřádit"...)

Karel Vážný

Christabel řekl(a)...

Přidávám se k J. Petrovovi. Oceňuji upřímnost a otevřenost, s jakou jste se odhodlal kousnout do kyselého jablka a prezentovat svůj příběh.

O výběru čekatelů vím málo, sama bych považovala za lepší, aby se soudci stávali právníci např. s desetiletou praxí mimo justici, ale jsem si vědoma nebezpečí, že justice by tak nasávala spíše neúspěšné než úspěšné...

Pokud jde o vhodný psychologický profil advokáta (který údajně mají někteří neúspěšní uchazeči), ráda bych poznamenala, že to nelze zevšeobecnit, advokacie je různorodá, není to už jen advokacie "klasického" střihu. Myslím, že např. profil ideálního obhájce ve věcech trestních se může dost lišit od profilu ideálního zástupce ve věci fúze akciových společností.

Pane Bílý, přeju mnoho úspěchů v advokacii (asi vás to teď neutěší, ale není to v ní tak špatné:) - ať jste nakonec rád, že to dopadlo takto.

Alena Novotná řekl(a)...

Téma psychotestů budoucích soudců je palčivé i pro ty, kteří jimi prošli a soudci se stali. Testy jsem prošla dvakrát u Dr. Dana v Brně, v roce cca 2004 a 2009. Kromě vlastních strastiplných poznatků jsem výběr typů testů a jejich vyhodnocení konzultovala s odborníky. Samotný fakt, že se na výběru soudců (a adeptů na řadu dalších pozic) podílí psycholog, je správný zejména k vyloučení výrazně nevhodných jedinců. Jak k výsadnímu postavení přišel Dr. Dan (a jeho kolegové v Čechách), nevím. K subjektivnímu názoru mi stačilo, když celé skupině asi 25 testovaných Dr. Dan sdělil, že je sám na základě tříminutého pohovoru schopen vybírat uchazeče o studium na VŠ a zároveň jim vybrat vhodný typ studia. Tak naivní profesionální pýcha je zcela neslýchaná. Jeho hodnocení mých vlastních výsledků testu je z říše pseudovědecké romantiky: chtěl vědět, zda jsem měla v příbuzenstvu nějakou výraznou osobnost a když jsem řekla dvě věty o své hodné babičce, shrnul svůj závěr, že se pro přespřílišnou schopnost empatie nemohu stát soudcem, ale byla bych dobrým psychoterapeutem.
Slyšela jsem i jiné závěry Dr. Dana - jednu dívku odmítl s odůvodněním, že je příliš atraktivního vzhledu a že by to rušilo soudní jednání, jiné adeptky se dotazoval na její schopnost sexuálního uspokojení. Na mě Dr. Dan jendoznačně působil dojmem porouchané osobnosti. Zásadně nesouhlasím s tím, aby testy nastavovali a prováděli jednotliví psychologové, byť se tvrdí, že je vyhodnocují pro zajištění objektivity ve dvojici. Takový úkol by měly plnit odborné týmy. Také výběr testů by měl být vhodnější a projít posouzením např. některého akademického pracoviště. Zásadní chybou bylo rovněž to, že výsledek testů byl u r č u j í c í pro rozhodnutí, zda se jedinec mohl o post soudce ucházet. Toto období však již podle mých informací skončilo, nyní má výsledek psychotestů pouze d o p o r u č u j í c í charakter. Nepochybuji o tom, že u řady jedinců byl výsledek psychologického šetření předem dán a to objednávkou příslušného soudu, neboť poprvé tomu tak zřejmě bylo i v mém případě.
Postavení asistentů soudců, jejich výběr a následné jmenování soudcem je kapitolou samo o sobě, do demokratického výběru má daleko. Zvláště na malých soudech není těžké rozklíčovat rodinné a přátelské vazby jednotlivých asistentů soudců, kteří se stávají soudci. Výběrová řízení na místa justičních čekatelů jsou způsobilá vybrat kvalitnější uchazeče, pokud ovšem jedinec výrazných kvalit, něčím nevybočí z průměru a neuvízne v síti psychologického testu...

David Kolaja řekl(a)...

Nějaká literatura přece o požadavcích na profil soudců nebo SZ přece jen existuje - PROFESIOGRAM SOUDCE A STÁTNÍHO ZÁSTUPCE ( http://www.ok.cz/iksp/docs/274.pdf). Je ale otázka, nakolik je to jen teorie.

Pane Bílý zdá se mi, že vy jste byl vlastně ve velice podobné situaci, jako před časem já, když jsem podal žalobu k soudu. Tehdy jsem se velmi divil, kolik energie věnují (někteří) soudci tomu, aby se nedalo prokázat pokud možno vůbec nic z vlastního průběhu soudního řízení. Soustavně mi například zakazovali zvukový záznam (bylo to v období cca 1999-2002)bez jakéhokoliv odůvodnění.


Zajímavá je ta změna role, když se soudce ocitne v roli hodnoceného... Těm "svým" soudcům z MS v Praze a z ObS pro Prahu 4 bych takovou roli určitě přál a dosti pochybuji, že by prošli jakýmikoliv psychotesty...

Štěpán Klapka řekl(a)...

Účelem psychotestů není vyřazení zjevně nevhodných aspirantů (psychotiků, deviantů, násilníků), jejich cíl je mnohem ambicióznější - míří k nalezení těch správných. Předpokladem každého takového výběru je nutně stanovení vlastností, které testující subjekt hledá, v diskutovaném případě tedy stanovení vlastností, jaké má mít každý soudce v České republice. Zatímco negativní selekce prvně uvedených osob umožňuje vymezit profil, o jehož nepřijatelnosti existuje obecný konsensus (patrně nikdo nebude považovat za vhodného soudce např. idiota nebo autistu), je snaha o nalezení pozitivních vlastností neúměrně obtížnější a prima faciae kontroverzní. Předně - stojí na předpokladu, že kvalitní výkon určité profese nezbytně vyžaduje určitý psychologický profil. Každý výstup osoby, jež sítem neprojde (tedy nemá potřebné vlastnosti), a přesto uvedenou profesi vykonává, je a priori špatný. Věřím-li, že určitá profese vyžaduje určitý profil, a já jej dovedu rozpoznat, pak osoba s odlišnými vlastnostmi nemůže práci vykonávat řádně (ledaže by se přetvařovala). Spojení zaměstnání a charakteru zcela opomíjí skutečnost, že kvalita výkonu určité profese není měřitelná osobou ji vykonávající, ale pracovními výstupy. Ad absurdum - nezajímá mě, jak soudce vedl řízení ani jaký napsal rozsudek, když vím, že to byl "dobrý" soudce. Kromě toho - břemeno takového pojetí nesnesitelně tíží. Vždyť kolik na světě existuje profesí, pro které je třeba hledat ty správné aspiranty? Namátkou jen: lékaři, učitelé - matematiky i práv, psovodi, malíři, opomíjím ostatní, které však nemůže z důvodu rovného zacházení opomíjet psycholog.
Stojí-li výběr soudců na uvedené teorii, tedy prosazuje-li se idea, že existují vlastnosti, jež každý soudce nutně musí mít a že je lze spolehlivě zjistit, vzniká zásadní problém – lze ponechat ve funkci ty soudce, kteří uvedeným testem neprošli? Lze vůbec opomenout testovat působící soudce, když lze spolehlivě selektovat ty, kteří svou práci vykonávat nemohou? Vědomí, že není využita jednoduchá možnost, jak zbavit justici těch, kteří v ní nemají co dělat, musí dr. Dana i Prunnera nekonečně sžírat.
Nakonec připojuji odkaz na dokument vypracovaný k žádosti ministerstva spravedlnosti, který pravděpodobně slouží či sloužil jako základní kriterium pro výběr čekatelů z hlediska jejich psychologického profilu. Tedy, zda je skutečně využíván mi není známo, vždyť obecný profil ideálního soudce je tajný. http://www.ok.cz/iksp/docs/274.pdf Ovšen je-li psychologický profil vymezený v tomto dokumentu skutečně referenčním rámcem pro výběr soudců, pak upozorňuji na dva aspekty. Jednak ohromí způsob, jakým byl „ideální soudce“ sestaven – na základě sdělení náhodně (!!!) vybraného souboru okresních soudců čítajícího méně než 40 (!!!) respondentů (str. 20). Nejen že skupina 40 okresních soudců není reprezentativním vzorkem, nahodilost výběru bez ohledu na jakékoliv vlastnosti dotazovaných je naprosto zarážející. A pokud jde o vymezení rozhodujících vlastností soudce (str. 80), dovolím si tvrdit, že by je testující psycholog našel i u Rolanda Freislera.
Je frustrující, že výběr soudců stojí na teorii připomínající moderní obdobu frenologie. I když kdo ví, možná že lebkozpyt ještě neřekl poslední slovo...

Anonymní řekl(a)...

Tak fajn, tak máme otevřený problém a k němu nakousnutou kupu podproblémů.

Co dál?

Nějaké náměty?

P.H.

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Ten rozhovor s Dr. Danem p. Kühn výše citoval podle článku, který nedávno napsal s D. Kosařem a tématu se dotýká.

Anonymní řekl(a)...

Moje zkušenost s psychology z laboratoří nejmenovaného ústavu AV, kde chtěli před pár lety zakazovat lidem práci (pro zjednodušení) s chemikáliimi. Šlo o vysoce toxické látky (mutagenní, karcinogenní, teratogenní, zpuchřující, dusící, narkotické, s dlouhodobým dopadem na CNS) uchovávané pod tlakem nebo naopak ve vakuum, takže složitý transport po laborce, specifika zahřívání, zpětné chlazení, odsávání, specifika odpadu, kontrola osob v laborce, atp.

Věc se měla tak, že nastavili požadované parametry vědců a přišli hoši s testy. Vedení AV je podporovalo. Z AV následně dostávali výpovědi lidé, kteří neměli s prací nikdy žádný problem. Naštěstí se u nás našel jeden nejmenovaný profesor, který měl známého psychologa ve Skotsku a je kapacita v oboru (a to nejen v publikacích a citacích), ten přijel a poslal české psychology k šípku s odůvodněním, že ta jejich metoda není průkazná a navrhl jinou, kterou podmiňoval pouze pro doporučení (ne jako závaznou ve vztahu k pracovnímu poměru) a především řekl, že to je především pro nás a pro sebepoznání. Z toho testu vím, že při spoustě práce začnu zmatkovat (takže dělám vše proto aby k to,mu nedošlo:-) Výpovědi byli zrušeny a pár let je už klid. O několika českých psycholozích, co zde poznal, řekl, že zamrzli myšlením v 60.letech. Proti psychologii jako vědě nikdo nic neměl a touto cestou nemá smysl debatovat - to je hospodské blábolení. Jak vidím čeští psychokluci se přesunuli do justice.

Není ale chyba, že si to necháte již 20 let líbit, když jinde na to stačí znalost fakt, věcná diskuse a rychlé řešení?

Jan Hrubý

Matěj řekl(a)...

Z Martinem Bílým citovaného článku v Lidovkách:

Anymomní asisentent soudce říká:
"U testů totiž může přijít otázka typu – když pojedete několik hodin ve vlaku a budete v kupé sedět s několika lidmi, budete se s nimi bavit, nebo ne? Co na to odpovědět?"
_________________

Jak "co na to odpovědět"? Asi nejspíš to, co by člověk ve skutečnosti udělal. Já bych se například ve vlaku do řeči s cizími lidmi - až na naprosté výjimky - sám nepouštěl.

To je pak problém těch uchazečů samotných,m že na otázky neodpovídají spontánně, ale křečovitě promýšlejí, jak by na ně měl odpovědět "ideální soudce" (což se pak asi projeví i na "lži skóre").

Jinak je ale jasné, že výsledkem psychotestu by neměl být jen samotný závěr, ale i jeho alespoň stručné odůvodnění.

Martin Bílý řekl(a)...

Děkuji všem za účast i rady (a vlastně i za kritiku, nemístné poznámky atd.) Jsem rád, že jsem v tom nezůstal sám a že se lidé alespoň zajímají...nejsem šedá myš, které někdo způsobí bezpráví a ona se "smíří s neúspěchem". Prohrát je jedna věc, dostat gól rukou je druhá. S tím prvním se smířím, u toho druhého se prostě musím ptát, podle jakých pravidel to vlastně hrajeme.

Ve věci se nejspíše stanou dvě věci - jednak napíšu na mnisterstvo žádost o poskytnutí informací a za druhé - myslím, že už se o věc začali zajímat novináři. Třeba tentokrát neskončíme u akademické debaty a něco se dá do pohybu. Jsem nenapravitelný idealista, musím to zkusit. Nejde mi o to, aby někdo byl vyhozen z práce, ani abych se stal soudcem - z justice jsem odešel, chci jen jasná pravidla pro všechny, co tam ještě jsou. A oni se asistenti sami asi neozvou, nechtějí čeřit vodu, dokud mají alespoň malou naději. Někdo by řekl "dobře jim tak, kdyby chtěli, ozvou se" a možná by měl pravdu. No ale já chápu, jak se cítí, byl jsem tam, někdo to tu pospal - kdo projde, nemá důvod psychotesty hanět, kdo neprojde, raději se stáhne a mlčí. No ale já se nestydím, nebojím, není mi to jedno a nemlčím. A nezajímá mě, co si myslí Sancho Panza :-)

Jan Šmakal řekl(a)...

"To je pak problém těch uchazečů samotných, že na otázky neodpovídají spontánně, ale křečovitě promýšlejí, jak by na ně měl odpovědět "ideální soudce""

Nebo se jim nechce odpovídat stylem "možná" a "záleží na okolnostech". Jen v tom vlaku hraje roli tolik faktorů, že kdyby je uchazeč chtěl všechny popsat, tak ho do šaškecu odvezou rovnou.

Anonymní řekl(a)...

Matěj:

V tom problém není, problém je ve špatně položené otázce. S některými lidmi bych se v kupé třeba i bavil, s jinými ne. Viz heslo dojmologie. Taky by záleželo na tom, v jaké bych byl zrovna náladě. Tohle je obecně problém podobných testů, že testují špatně, protože už předem cosi předpokládají, co může i nemusí platit. A pokud na to člověk chce poctivě odpovědět, zjistí, že to poctivě nejde.

Štěpán Klapka:

Přesně: "Účelem psychotestů není vyřazení zjevně nevhodných aspirantů (psychotiků, deviantů, násilníků), jejich cíl je mnohem ambicióznější - míří k nalezení těch správných." /zdůrazněno mnou/.

Psal jsem to už někde výš, že panuje názor, že soudce má být makový a advokát tvarohový.

Otázka č. 1:

Je to správně, takhle předem profilovat ideálního soudce?

Otázky č. 2 a 3:

Je-li to správně, jaký tedy má být psychoprofil ideálního soudce a kdo ho má stanovit?

Otázka č. 4 a 5:

Jak ten psychoprofil v reálu vypadá a kdo ho skutečně stanovil.

Jen na okraj by mne zajímalo, jak by vedle ideálního soudce měl vypadat ideální advokát, státní zástupce, státní úředník, policista ... dost možná bych měl na to profilování diametrálně odlišný názor.

Tohle škatulkování se mi ani trochu nelíbí. A hledání těch správných už vůbec ne, to už tady kdysi bylo.

P.H.

Zdenek Tesner řekl(a)...

Nějaká forma psychotestu má při vybírání soudců jistě své opodstatnění (nejen proto, zda člověk má na to, aby soudil, ale i proto, zda se z toho "nezblázní", není to věru lehká funkce). Ale souhlasím s těmi, kdo volají po jejich větší odbornosti a transparentnosti.

Problém české psychologie je stejný jako v právu - byla příliš dlouho odtržená od přirozeného vývoje a srovnávání s okolním světem. Oba uvedení pánové jsou toho živým důkazem.

Pro pobavení, test, který má nemenší výpovědní hodnotu:

http://www.volny.cz/peter.mlich/hry/test/testiq2.htm

David Schmidt řekl(a)...

Jen pár poznámek: testy neznám, takže se jich nezastávám, nicméně třeba otázka s vlakem mohla mít za cíl a. zdržet ty, kteří chtějí fabulovat, neodpovídají spontánně nebo snaží předjímat správnou odpověď b. ptát se na míru introverze / extroverze jako podklad pro výsledný profil, aniž by ovšem odpověď ano nebo ne byla nesprávná (pro celkový profil může být důležité vědět, jestli je kandidát ont. nebo ext., protože to může napomoci při pochopení dalších otázek).

U otázky "Máte špatné svědomí, že berete drogy?" je správná odpověď NE, protože při odpovědi ANO jste se doznali z braní drog, zatímco při NE nikoli nutně. :)

Jinak pozitivní profilování svoji roli má, protože a. prakticky "doživotní" jmenování soudcem je vyjma kárné odpovědnosti neodvolatelným aktem b. práce soudce vyžaduje specifické vlastnosti. To je zatím vše.

Matěj řekl(a)...

Tak mi tady známe jen otázku, předpokládám, že tam byly na výběr odpovědi typu:

1) (Téměř) nikdy
2) Obvykle ano
3) Obvykle ne
4) (Téměř) vždy

To už si snad člověk vybere, ne?

Vůbec by to chtělo více příkladů otázek a nabízených odpovědí.

Anonymní řekl(a)...

Jsem jeden z asistentů (byť nikoli ze soudu I. stupně), kteří u psychotestu uspěli, proto bych se asi měla ozvat. Měla bych zmínit, že jsem během výkonu funkce asistenta soudce vykonala justiční zkoušky (našetřené týdny dovolené padly na přípravu) a teprve na druhém výběrovém řízení na možného kandidáta na funkci soudce jsem uspěla. Na psychotest jsem šla poté, co jsem již byla vybrána u výběrového řizení, které proběhlo na krajském soudě, a poté, co jsem již docházela pravidelně na příslušný úsek soudu I. stupně, kam jsem měla být jmenována, na praxi. Vzhledem k tomu, že jsem měla "mylné" informace, že výsledky psychotestu mají již pouze doporučující charakter, moc jsem si ze samotného testu nedělala a na občasné nesmyslné otázky ve stejném duchu i odpovídala. Za pár dnů mi pak na soudě sdělili, že jsem jako jediná prošla (výsledky jsem neviděla, s dr. Danem jsem nemluvila a neviděla jsem ani jeho vyjádření). Až posléze jsem zjistila, že předseda příslušného krajského soudu, v jehož působnosti jsem měla nastoupit, nenavrhne na jmenování nikoho, kdo psychotestem neprojde - i přes protesty ze strany předsedů okresních soudů. Ovšem jak vím z vlastní zkušenosti, jsou předsedové krajských soudů, kteří na doporučení psychologa nedbají a navrhují na jmenování i ty, kteří nebyli doporučeni. Oproti tomu nevím, jak pak takový návrh posuzují na ministerstvu. Co mi však připadá trošku nefér je skutečnost, že státní zástupci, kteří se rozhodnou změnit profesi a nechají se jmenovat soudci, tento psychotest nepodstupují s tím, že prošli jiným psychotestem. Takový postup se mi jeví nelogickým, pokud se budeme bavit o typizovaných psychologických profilech jednotlivých právnických povolání, protože podle mne není možné, aby z hlediska nějaké typologie byl na tom státní zástupce shodně se soudcem. A pokud tomu tak je, proč musí advokáti podstupovat psychotest, rozhodnou-li se stát soudci? Dle mého názoru však otázka psychotestu je pouze dílčím problémem samotného nešťastného výběru soudců v naší zemi, ale bohužel s tím bude souhlasit jen hrstka současných soudců ve funkci, neboť převážná většina si prošla systémem právnická fakulta - justiční čekatelství - justiční zkouška - jmenování a toto jim přijde za zcela přirozený běh jejich kariéry a moc nechápou, proč zažitý systém měnit (jak smutné!). Dita Řepková

Anonymní řekl(a)...

Absolvoval jsem psychotesty u doc. Dana v Brne. Tesne predtim nez jsem na ne byl pozvan, jsem si precetl dva clanky od nej a z knihovny vypujcil jednu knizku - test osobnosti. Zkusil jsem si par testu a zjistil, ze jsem v zasade vsude prumer, vyjimecne odchylka do extremu.

Na testy prisel doc. Dan, ktery se "pochlubil", ze pozna spravneho cekatele i z kratkeho testu, protoze vi co ma testovat.

Test se skladal z nekolika casti - testy vykonu, volne doplnovani vet (napr. Jak si predstavujete raj? Co Vam dalo nejvic prace v uplynulem roce?), otazky (odpovedi typu - miluji, nesnasim; v zasade nic mezi) a jeste dalsi, ktere si dnes jiz nepamatuji.

Pak nasledovalo ustni kolo, doc. Dan se pravdepodobne na nase testy zbezne dival, protoze rikal kazdymu jakysi "predbezny kvasivysledek". Ustni kolo probihalo formou pohovoru (proc chcete byt cekatel, atp.) po vyber barev, hodnoceni mych podpisu (nekolikrat jsem se museli podepisovat) po zrcadlovy test. Po cca 15ti minutach mi bylo sdeleno, ze se obava syndromu vyhoreni (na to jsem chtel rici, ze to se muze stat i u psychologa), ale jinak, ze je spokojen, neobjevi-li v testech nejaky extrem.

Podle informaci jsem byl hodnocen stupnem "doporucuji". Bez vyhrady.

Podle meho sefa "na kraji" - co psycholog, to jiny nazor. Pokud maji o nekoho vylozene zajem a je dle psychologa nedoporucen, ptaji se ho proc a chteji zduvodneni. Zalezi podle me na predsedovi/krajskem statnim zastupci jaky vliv prisoudi psychotestum.

Jen tak mimochodem, kdyz jsem jednou jimi prosel (uspesne) a odesel z justice do advokacie a nasledne se chtel vbratit - musel bych je znova skladat anebo jednou vydany "posudek" je platny po cely zivot? :)

Jan Jirásek řekl(a)...

Vrátil bych se ještě několika poznámkami ke vztahu psychologického testu k justičnímu čekateli a k asistentovi soudce.

1. Justiční čekatel musí projít psychotestem ještě předtím, než se čekatelem stane. Vychází se tu zřejmě z předpokladu, že z funkce čekatele vede přímá linka ke jmenování soudcem. Takže čekatelem by se měl stát jen ten, kdo je z psychologického hlediska vhodný pro funkci soudce.

2. Asistentovi soudce nic nebrání, aby si psychotestem prošel hned na začátku asistentské kariéry (samozřejmě za vlastní penízky) a zjistil, jak na tom je - zda má smysl uvažovat o povolání soudce a směřovat za tímto cílem. Nicméně VŽDY musí projít psychologickým testem těsně před jmenováním soudcem.

3. Kde je kámen úraz: psychologický profil člověka se v průběhu života mění. Jako příklad použiju Mirka Jurmana (určitě mi to promine). V roce 2002 (3?) prošel psychotestem na justičního čekatele a byl plně doporučen (nicméně se jím nestal z jiných důvodů). V roce 2009 však již psychologický profil soudce nesplňoval. Ergo: kdyby se v roce 2002 stal justičním čekatelem, pravděpodobně by dnes již soudil. Jelikož však jako asistent musel projít psychotestem ještě jednou v roce 2009, brány soudnictví se mu zavřely. Z toho mi plyne jeden dost podivný závěr: jestliže kandidát na justičního čekatele projde ve 24 letech bezprostředně po fakultě psychotesty, nemusí před jmenováním soudcem naplňovat psychologický profil soudce. Může se z něj stát depresivní jedinec nebo schizofrenik, ale o to se již nikdo nestará. Pokud je pak pravda, to, co je uvedeno výše v komentářích, že státní zástupce, který se rozhodne stát soudcem, již nemusí projít psychotesty, je to pěkný Kocourkov.

Michal Ryška řekl(a)...

1) Rozhodnutí "nějakého hochštaplera" (díky, Tomáši) bez příslušného odůvodnění je samozřejmě ryzí svévolí (zvláště, je-li bráno autoritativně).

2) Osobní zkušenost: psychotesty jsem dělal v roce 1996, u dr. Mádrové zajištěné přímo tehdejším KOS v Brně. Průběh byl zcela jiný, než jak bohužel vypadá dnes.

Žádné barevné kartičky (tzv. Lüscher) se nekonaly - mnozí psychologové označují tuto semiprojektivní metodu za pochybnější než např. projektivního Rorschacha a hovoří spíše o "společenské hříčce". Tehdy se dělal IQ test (má být kandidát na soudce chytrý?) a osobní pohovor s pychologem.

3) Dr. Dana pamatuji jen z prastarého sezení justičních a právních čekatelů z jižní Moravy, kde nás nutil štěkat, mňoukat a kokrhat.

Tomas Blazek řekl(a)...

Ještě k závaznosti posudků od psychologů.

Svého času opravdu měly spíše doporučující charakter a předseda krajského soudu se mohl rozhodnout k nim nepřihlížet. Nicméně z toho, co uváděl předseda MS v Praze J. Sváček na semináři Dvacet let svobodné justice v listopadu 2009 na NSS, plyne, že dnes je situace jiná. Podle J. Sváčka v současné době MSp nenavrhne prezidentovi ke jmenování nikoho, koho psycholog nedoporučil, byť by na něm předseda krajského soudu sebevíc trval.

peter řekl(a)...

Kedze som si kedysi k pravu na PraF UK v Bratislave vystudoval aj psychologiu, pokusim sa pridat par svojich pripomienok, na zaklade toho co o psychologickych testoch viem. Vacsina z toho tu uz zaznela, a myslim za sa tento viacvrstvovy problem da aj nejak argumentacne utriedit. Tie vrstvy by som videl takto:
1. stanovenie toho, co je ziaduci psychologicky profil sudcu
2. kriticke zhodnotenie, ako vyznamne mozu k vyberu vhodnych kandidatov pomoc prave psychotesty, teda aku vahu ma mat samotny psychologicky posudok vo vybere kandidatov
3. zostavenie vhodnej baterie testov
4. uistenie sa, ze su pouzite len skutocne validne a reliabilne testy
(5. opravny prostriedok proti vysledku vyberoveho konania, ako cisto pravny problem)
.
AD 1 Tato faza by podla mojho nazoru mala byt najviac transparentna a jej vysledkom by malo byt stanovenie osobnostnych vlastnosti, postojov, etickych kvalit a pracovnych vykonovych noriem idealneho sudcu. Teda toho, ako spolocnost a justicny system ocakava ze bude sudca posobit. Pre inspiraciu: http://www.encj.net/encj/GetDoc?DBName=dPortal&UniqueKeyValue=1802&ShowPath=false&Download=false
Jednotlive justicne (ustavne) systemy vsak mozu mat rozne poziadavky napr. na konformitu/autonomiu sudcu, co je v tejto faze tiez potrebne zohladnit (odkazujem napr. na skveleho Mirjama Damasku - Faces of Justice and Criminal Authority).
.
AD 2 Psychotesty su kalibrovane na normalnu populaciu, pricom ich vypovedna hodnota je rozna podla toho, v akej casti Gaussovej krivky sa nasa testovana vzorka uchadzacov nachadza. Vedia lepsie odhalit patologiu, zlyhavanie, nez vybrat spomedzi dobrych uchadzacov toho najlepsieho. Navyse, vsetko vidia ciernobielo, podla toho na zaklade akych teoretickych vychodisk boli zostavene. Preto by sa nemal ich vysledok pouzivat ako jedine, zavazne kriterium vyberu top kandidatov. Skor je lepsie pouzit ich na "odfiltrovanie" 10-20 percent najslabsich kandidatov. Navyse, na niektore dolezite kvality uchadzaca ani test nemusi byt vyvinuty, system justicie sam moze vediet lepsie nez externi psychologovia, kto donho zapadne, a kto nie. Hlavne ak tam uchadzac predtym uz nejaky cas odpracoval.
.
AD 3 Vhodna bateria testov by mala smerovat k skumaniu kvalit, definovanych v kroku 1. Pritom treba byt realista, a merat len to, co sa testami zmerat da, napr. zohladnit, ze niektore prejavy spravania su dane aj kulturou pracovneho prostredia (k banalnemu zlu Hannah Arendt mozeme vytvorit pomyselne pokracovanie v zmysle banalneho neporiadku v spisoch, banalnych neskorych prichodov, banalneho uplatkarstva a pod.). Teda vylucit nemeratelne a zosuladit potreby s vhodnymi nastrojmi. Najlepsie zosuladenie potrieb a testovych metod s akym som sa u pravnikov stretol, je podla mna LSAT test, aj ked ten sluzi na ine ucely nez na vyber sudcov. Bateriu by mal zostavovat tim psychologov, nie jeden.
.
AD 4 Tento problem je skor problemom psychologov nez pravnikov a pre nepsychologov moze byt aj tazko zrozumitelny (zaroven vsak moze byt vdacnym zdrojom anekdot). S reliabilitou a validitou testov skutocne JE problem. Z popisu autora to vyzera, ze bol testovany MMPI a Luscherom, pricom mozno mat iste pochybnosti o vhodnoti pouzitia toho prveho a o reliabilite toho druhehe. Osobitne projektivne testy su tradicne kontroverzne, s cim ma aj Slovensko svoje skusenosti (vid pripad Cervanova a debata ohladom Rorschacha v Domino Fore, cca 2003).
.
Ak sa v niektorom z tychto krokov spravi chyba, nie je podla mna vylucene, ze cely system testovania nezohladni u niekoho jeho dolezite kvality, ktore by zohladnit mal, resp. ze zohladni veci, ktore by zohladnit nemal.
.
dalsie info napr. http://www.guidetopsychology.com/testing.htm
.
P. Kocvar

Tomáš Pecina řekl(a)...

U otázky "Máte špatné svědomí, že berete drogy?" je správná odpověď NE, protože při odpovědi ANO jste se doznali z braní drog, zatímco při NE nikoli nutně. :)

Správná přirozeně nemusí být ani jedna odpověď, záleží na tom, jak budeme sémanticky interpretovat spojku "že".

To mně připomíná příběh z knihy, kterou právě čtu: hrdina, geniální mathematik, skládal za WWII přijímací testy do U.S. Navy a dostal úlohy typu "jestliže řeka teče mezi místy A a B rychlostí v1, jak dlouho potrvá cesta z B do A lodi, která vyvine rychlost v2". Protože při řešení zohlednil nerovnost rychlosti proudění vody v řečišti a vyřešil ji pomocí parciálních diferenciálních rovnic (způsobem, který mu ihned publikovaly odborné mathematické časopisy), námořnictvo usoudilo, že je to totální blb a poslalo ho hrát na tympány do lodního orchestru.

Dr. Dana pamatuji jen z prastarého sezení justičních a právních čekatelů z jižní Moravy, kde nás nutil štěkat, mňoukat a kokrhat.

A co čekatelky, ty měly bučet, kdákat a mečet?

Anonymní řekl(a)...

A) tak nechte testy anonymizovat a udělejte kontrolní test někým jiným a rovnejte výsledky

B) k pavědě má daleko blíže právo než psychologie

C) tak trochu to dokazuje neschopnist mezi čekatelti, protože není problém si podobu testů a "správné" odpovědi najít v odborné literatuře

Standa Sysel

Anonymní řekl(a)...

Máte špatné svědomí, že berete drogy?

Otázkou je, co je droga. Pokud bychom za ni brali jakoukoli (a jakkoli) návykovou látku, např. i alkohol, čokoládu, čaj atd., pak "správně" je jen odpověď NE :-)

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

Jistě byla v testu i kontrolní otázka, např. kolikrát v noci chodíte na záchod ?

Milan Drtikol

David Schmidt řekl(a)...

"Otázkou je, co je droga."

Vás by dr. Dan očipoval jako advokáta... :)

Správně je pouze odpověď NE (za předpokladu, že součástí pravidel je nutnost odpovědět buď ano, nebo ne - stejný předpoklad platí zejména i pro příklad s vlakem).

I ANO by se dalo u pohovoru vysvětlit např. závislostí na kávě, ale to je pořád nesprávná odpověď. :)

Tomáš Sobek řekl(a)...

"Máte špatné svědomí, že berete drogy?"

Špatné svědomí není ten důvod, proč beru drogy.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Když to přeženu, tak vhodný psychoprofil soudce nemá nikdo, kdo se jím chce ve stávajícím systému stát, protože tím prokazuje, že touží po nenáročné, intelektuálně lehce stimulující práci, sociálních jistotách a s nimi spojenou prestiží až do pense, jejíž dobu si sám zvolí.

Správný soudce by měl být naopak někdo, kdo prokázal, že se umí sám uživit a nepotřebuje k obživě štědrý stát, kdo si cení morálních zásad víc než hmotného blahobytu a pro koho je vlastní osobní integrita důležitější než prestiž.

S řešením tohoto paradoxu, obávám se, nepomůže ani deset mňoukajících Dr. Danů, co říkáte?

Matěj řekl(a)...

A byly v tom testu, co dělal Martin Bílý, podobné otázky,jako je těch 75 prvních otázek, na něž hodil odkaz Jan Petrov?

Já tam nic extra záludného nevidím, na druhou stranu rovněž nechápu, jak lze pomocí těchto otázek vybrat mezi uchazeči "vhodného soudce"; maximálně eliminovat lidi, kteří trpí vážnější poruchou osobnosti.

Ledaže by platilo například, že "ideální soudce" má dobrý vztah k otci -- pak bych např. já byl automaticky eliminován, protože s otcem jsem nikdy dobrej vztah neměl a na otázku "Do you love your father" nemůžu poctivě odpovědět jinak než záporně. :-)

Matěj Šuster

Martin Prokeš řekl(a)...

TP: A co čekatelky, ty měly bučet, kdákat a mečet?

Samozřejmě nikoliv, z gender studies dle Příručky MŠMT plyne, že je žádoucí, aby ženy stejně jako muži štěkat, mňoukat a kokrhat.

Guy Peters řekl(a)...

"Špatné svědomí není ten důvod, proč beru drogy."

Dr. Dan by Tomáše Sobka nepochybně zařadil jako akademika, zcela nevhodného na post soudce.

Matěj řekl(a)...

Každopádně by stálo za to, oslovit přímo dotyčné psychology, zda by na Jiné právo nenapsali post, v němž by svou metodu, jak pomocí testů odhalují "ideální soudce", stručně obhájili.

Matěj řekl(a)...

Co se týče té "genderové příručky" (kterou jsem nečetl):

Mě vždycky pobaví, když někdo, kdo hlásá názor, že je žádoucí a "jedině spravedlivá" genderová parita téměř ve všem, dopustí, aby složení širšího autorského teamu bylo (včetně ve výčtu nezmíněné (spolu)autorky textu Kláry Vlkové) 24 žen ku 2 mužům (cca 7,69 %)!!!

Tomu říkám "genderová vyváženost".

Btw, je půvabné psát příručku pro žáky ZŠ (popř. jejich učitele) a přitom ji zaplevelit cizími výrazy jako diskurz, kurikulum atd. atd. atd.

Dále např. nechápu, jak je možné bez odkazu na jakoukoliv empirickou studii, která by daný výrok doložila, v příručce tohoto rázu tvrdit, že v rámci dnešní vědy v západních zemích (s. 14):

"Otázky vycházející z typické zkušenosti žen v současné společnosti jsou prakticky zcela ignorovány." (!!!)

Čemuž pak autor (Pavlík) nasazuje korunu příkladem na s. 15:

"Sociální vědci se vesměs vyhýbají otázkám typu: proč je násilí, ať již to nelegitimní (kriminální) či to legitimní (policejní, vojenské), téměř exkluzivně záležitostí mužů; proč většina mužů považuje domácí práce a péči o malé děti za nepříjemné a odmítá převzít svou část odpovědnosti za chod domácností; proč je mužská sexualita tak úzce spojena s mocí a kontrolou; jak se společnost může účinně vyrovnávat se závažnými problémy, jako je chudoba, která se z převážné většiny týká žen a dětí atd."
------------

To jsou opravdu otázky, kterým se dnešní společenské vědy "takřka vůbec" nevěnují! :-))

Martin Bílý řekl(a)...

No, hlavní je, aby byl nastaven průhledný, předem definovaný a přezkoumatelný postup obecně a pro všechny stejně.

Já i docela věřím, že psychologové jsou schopní, to ale nemění nic na tom, co jsem psal v postu - mé otázky se netýkají konkrétního posudku nebo psychologa, ale systému. Samotná otázka vypovídací hodnoty posudku je jen jedna z mnoha.

karel klimt řekl(a)...

Takze abych to shrnul:

Psycholog je trouba mj. proto ze p. Bileho nedoporucil

Prestoze predseda soudu jiste mohl p. Bileho navrhnout, znal jej, znal jeho praci a jeho osobnost lepe nez psycholog - neudelal to. Asi to je take trouba.

Okolo pana Bileho jsou sami troubove.

At se prihlasi koho nekdy vyhodili z nejakeho testu nebo zkousky kde se rozhodovalo o jeho dalsi kariere a dostal nejake rozsahle zduvodneni.

Pane Bily neznam Vas ale jiste jste kvalitni pravnik. Nicmene z toho vaseho clanku cisi dve veci. Za prve touha se vykricet z nespravedlnosti /jakkoliv pravdepodobne/ a touha zachranit svet pred dalsimi podobnymi nespravedlnostmi - svet musi vedet co se mi stalo a treba se to zmeni. At tak ci tak nebo snad obe, za sebe mohu rici, ze takove soudce ja nechci.

Anonymní řekl(a)...

Každopádně by stálo za to, oslovit přímo dotyčné psychology, zda by na Jiné právo nenapsali post, v němž by svou metodu, jak pomocí testů odhalují "ideální soudce", stručně obhájili.

Souhlas. Také bych si rád přečetl, jak to vidí oni.

P.H.

Anonymní řekl(a)...

Kéž je mi prominuto jisté zlehčení, zde zmíněné příhody s Dr. Danem mi však připomínají jednu scénu z Monty Pythonova létajícího cirkusu... http://www.youtube.com/watch?v=zP0sqRMzkwo

Vladimír G. Navrátil

Anonymní řekl(a)...

Ad Vladimír G. Navrátil: Ač completely different, je to přesné.

P. Caban

Anonymní řekl(a)...

Aby bylo jasno. ten psycholog rozhodl o více jak 1/2 soudců v ČR. Kvalita justice mluví jasně, jak byla jeho metoda úspěšná.

Do justice jsem se ninkdy nehlásil, ale když jsem se o to ve škole zajímal, bylo mi naznačeno, že o vašem úspěchu rozhodne právě tento test, stejně tak to, že ho lze uplatit.

Nechci zde kázat o morálce, ale ať si soudci zametou před vlastním prahem. Nikdo ze soudců se proti tomu svintvu (absolutní blázen rozhoduje o postu soudce) nikdy veřejně nepostavil, nenapsal na ministerstvo a pak nežádal o jeho zrušení (narozdíl od okamžité žaloby prot odejmutí platů). U nás jsou soudci pouhí úředníčci, a to ne kvůli síle ministerstva, ale ze své lidské podstaty. Stačí je zastrašit a hned zalezou.

Michal Jedlička

michaela bejčková řekl(a)...

Nevím, kdo už výše poznamenal, že by se třeba zdůvodnění psychologova závěru mohlo nacházet u předsedy krajského soudu nebo na ministerstvu, pokud už není sděleno samotnému uchazeči.

Myslím, že - aspoň u doc. Prunnera - tomu tak není. Když jsem se na něj hned po složení testu obrátila se žádostí o schůzku a probrání budoucích výsledků, řekl mi, že se s uchazeči neschází, protože na důkladné rozebrání výsledků není čas, a shrnout vše v půlhodině by zase bylo tak hrubě zjednodušující, že by to neplnilo svůj účel.

Předpokládám tedy, že ani ministerstvo či předseda krajského soudu nedostanou k dispozici nějaké trvaleji zachycené výsledky testů - nezdá se mi totiž pravděpodobné, že by jim psycholog předkládal ohledně každého z uchazečů čtení na dvě či více hodin (aby to nebylo zjednodušující), a pokud by zase šlo jen o nějaký "výcuc", bylo by jej přece bez problémů možno takto ústní formou sdělit i uchazeči (pokud to má postačit i pro ministerstvo a krajský soud).

Obávám se tak, že postupy a úvahy, jimiž psycholog dospěl k závěru "doporučuji - nedoporučuji", jsou jen v jeho hlavě, a jsou tedy zcela nepřezkoumatelné a nesdělné.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Když jsem se na něj hned po složení testu obrátila se žádostí o schůzku a probrání budoucích výsledků, řekl mi, že se s uchazeči neschází, protože na důkladné rozebrání výsledků není čas, a shrnout vše v půlhodině by zase bylo tak hrubě zjednodušující, že by to neplnilo svůj účel.

Pak vzniká otázka, zda ctěný Dr. Prunner praktikuje vědu nebo černou magii. Zkuste si totéž představit v trestním řízení: "Vážený pane předsedo, můj mandant je nevinen jako lilii polní, to mi můžete věřit! Bohužel, na podrobnější vysvětlení není v tomto řízení prostor, a kdybych svou obhajobu zkrátil, nesplnila by svůj účel."

Jan řekl(a)...

Pro Martina Bílého:

Dobrý den,

díky za dobrý příspěvek. Nejste rozhodně sám, kdo takto dopadl a kdo má mnoho pochybností.

Psychotesty (aspoň jako povinná součást kvalifikačních testů) byly nasazeny někdy v roce 2002.

Tehdy akorát končily tříleté čekatelské lhůty mnoha mým kolegům z ročníku, takže vzorek byl dost velký. Nastaly poměrně neočekávané situace. Kolega, který v té době měl 35 let a fakultu končil již se dvěma dětmi (plus vždy působil zodpovědně a vyrovnaně - těžko by jinak byl již ženatý, s dětmi, prací, starostmi o rodinu atd. atd.) skončil s posudkem, že je nevyzrálá osobnost s nedostatečným pojetím odpovědnosti (nebo jak to tam naformulovali). Jiný kolega, kterému byl každý problém absolutně volný a podobně přistupoval i ke studiu prošel bez problémů. Další, který skončil také jako nevyzrálý, za rok a půl nebo dva prošel, aniž by lidé, co ho znají a znají jeho zvyky, mohli říct, že se jakkoliv změnil. (Žije stále u rodičů ve svém pokojíku, dovolené snad stále tráví s nimi, měl by zájem o nějakou ženu, ale žádnou nemá a zdá se, že snad ani nikdy neměl. Atd.)

No, nejsem psycholog, nemluvil jsem s těmi kolegy opakovaně, nestudoval jsem třeba případy, na jejichž rozhodování se podíleli, neměl jsem možnost je sledovat při práci. Takže je nijak nehodnotím, uvádím to je jako jisté extrémy, aspoň jak se mi jako laikovi jeví. Ale třeba se pletu.

O posudcích jsme si tehdy mysleli své. Nakolik to může nejenom zničit nebo jen ovlivnit kariéru a nakolik to může i člověka psychicky poznamenat? Ale vidím, že to je dnes již odstraněno. :-))) To je trochu hořký smích.

Ti kolegové, co na testech byli, shodně řekli, že přezkum žádný možný není. Psycholog jim údajně řekl, že ty testy/metody jejich vyhodnocování, to je jejich "rodinné stříbro" a že kdyby to bylo známo, tak by se to každý mohl naučit a bylo by to k ničemu.

I to o něčem svědčí. Ovšem, jak jinak postupovat, když alternativou je opravdu třeba mnohatýdenní zkoumání, sledování atd.?

Nakonec, nakolik to odporuje i jiným zvyklostem, kdy velmi často ve věcech "svéprávnosti" jsou vypracovány posudky, aniž by znalec dotyčnou osobu vůbec viděl, a soudci často také rozhodují bez její přítomnosti?

Ale to už jsme zase někde jinde. Zkrátka, je někde něco špatně. A pokud je důvodem přetlak čekatelů, potom je zřejmě kořen té špatnosti v obyčejném strachu nebo neschopnosti nadřízených otevřeně říct "sorry, Martine, jsi dobrý, ale nemáme pro tebe místo". O kolik je jednodušší se schovat za neosobní mašinérii a papír, byť ho vyprodukuje "black-box"?

Všichni jsou spokojení. Pan docent si vydělá (bez rizika a odpovědnosti) a někdo na ministerstvu nebo na soudu "rozhodne" od čistého stolu mezi svačinou a obědem a není zatížen ani tím, že by se pod nějaké nemastné-neslané univerzální zdůvodnění musel podepsat. Takhle podepíše, že někdo jiný nedoporučil, a hotovo. A kde je odpovědnost? :-)

No nic.

Držte se, Martine.

Jan Kudrna
PF-UK Praha

P.S. Psychotesty jsem nikdy neabsolvoval. :-)))

Petr Černý řekl(a)...

Jeden z mých dobrých známých je psychologem a dalo by se říci, že renomovaný (nějaké ty publikace, vyučuje na UK, je činný v soukromé sféře, poskytuje vyjádření pro TV apod.). Když jsem se mu říkal, že jdu k doc. Danovi s nadějí na nějakou radu, tak mi sdělil, že ho zná a kdyby byl na mém místě, tak by se fakt bál, protože výsledek záleží na tom, jak se doc. Dan ráno vyspí. Psychotestem jsem prošel, což však, právě po této zkušenosti, vůbec nemění můj náhled na to, že tyto testy jsou nepřezkoumatelné (v mém případě neexistoval takřka žádný písemný výstup), arbitrární (závěr neobsahuje odůvodnění) a jsou výsledky zcela nahodilé.

Anonymní řekl(a)...

To o tom "rodinném stříbru" psychologů mě vážně rozesmálo, je to vynikající vtip!! Pokud takhle skutečně argumentují, tedy že nezdůvodňují své závěry proto, aby nedávali návody dalším, tak je to na nějakou menší - ale skutečnou, ne jen virtuální - revoluci v "psychojustici"... Že by třeba do budoucna ani soudci nezdůvodňovali svá rozhodnutí, aby nedávali stranám, obviněným, advokátům návod, jak se účinně bránit?! To je taková velmi nedospělá hra na schovávanou, na to, jak si psychologové ve svých testech cení "dospělosti" uchazeče. Myslím, že o postupech svých výběrů mlčí, protože neexistují žádná jejich přijatelná zdůvodnění.
Jan Pechar

Jakub Moc řekl(a)...

S psychotesty mám bohatou zkušenost týkající se řidičů z povolání. Pravda, jejich situace je narozdíl od potenciálních soudců řešitelná - stačí mít známého nebo zajít na další psychotest někam jinam a případně přihodit drobný úplatek ve výši pár tisíc. Takový spolek pseudovědců, šarlatánů a zkorumpovaných podvodníků, který se v této oblasti živí, to se skutečně jen tak nevidí. Polovina z nich patří sama do blázince a druhá polovina rovnou do vězení.

Je naprosto neuvěřitelné, že těmto lidem stát platí a svěřuje do rukou selekci budoucích soudců. Ano, ty testy jsou nepřezkoumatelné, výsledky vycucané z prstu a žádné akceptovatelné zdůvodnění neexistuje. Při představě, že podobní "znalci" mají značný vliv např. na rozhodování soudů o výchově dětí nebo nedejbože o příčetnosti pachatelů mi nezbývá, než důrazně apelovat na soudce, aby těmto pseudovědcům přestali důvěřovat. Stačí si připomenout, jaký povyk v těchto kruzích vyvolalo nedávné zveřejnění části Rorschachova testu na Wikipedii. Rodinné stříbro, to je trefné. :-P

David Schmidt řekl(a)...

Na druhou stranu je pravda, že efektivita psychologických testů se snižuje zveřejněním metody řešení. Vůbec by mi proto nevadilo, kdyby transparentnost nebyla zajištěna ve vztahu "psycholog - kandidát", ale spíše ve vztahu "občané - ministerstvo - psycholog", protože pro mě důležitější hodnota neleží v subjektivní rovině kandidáta, ale ve veřejném zájmu na účelném a správném obsazování justice. Pokud by měla formalizace výběru tento zájem oslabit, bylo by to špatně, protože jde o neodvolatelné jmenování. Už nelze dané místo obsadit soudcem, který byl byl podle obejktivních měřítek i lepší. Konečně, výběr se neliší od náboru v soukromé sféře, kde také žadatelé nezískávají písemné odůvodnění, proč nebyli přijati, přičemž nepochybuji, že povinnost transparentně a přezkoumatelně zdůvodňovat odmítnutí individuálním žadatelům by vedla k posunutí laťky nebo ke stejně bezobsaženému sdělení ("uspěl jste, ale přednost byla dána těm lepším").

Anonymní řekl(a)...

Docela by mne zajímalo, až jak hluboko by bylo možno zajít s pomocí 106/1999 Sb., pokud by si autor vyžádal podklady k rozhodnutí o něm, případně dal souhlas k jejich poskytnutí.

Rozhodně by měl dostat všechny podklady, které o něm měl jeho předseda soudu, ale připadá mi, že by měl vydat podklady i od psychologa, protože zde zřejmě par.2 odst. 2 se vztahuje i na tento případ.

Je otázka, zda se na tajné informace jednotlivých psychologických škol (občas mi připadá, že mají určité rysy sekt) vztahuje třeba ochrana obchodního tajemství, ale pokud jsou použity v přípravě rozhodnutí, tak by asi zájem spravedlnosti (právo ucházet se o úřad je podle ÚS také ZP) i v zájmu veřejné kontroly měl převážit.

Karel Vážný

Anonymní řekl(a)...

Menší dotaz na autora: v praxi do toho vůbec nevidím, ale měl jsem pocit, že psychologickým vyšetřením prochází jen uchazeči o pozici justičního čekatele (a právního čekatele), a to na základě vyhlášky ministerstva. Na základě konkrétně jaké právní normy musí absolvovat zřejmě podobné vyšetření asistenti, navíc až po úspěšném složení justiční zkoušky? O nějaké vyhlášce nevím, ze zákona o soudech a soudcích taky nic neplyne ...

Obecně, to není nic proti doporučujícím psychologickým testům u asistentů, kteří se chtějí stát soudci. O to více je to potřebné v situaci, kdy je institut čekatelství vzhledem k naplnění tabulkových stavů zralý na zrušení a kdy by to tedy (v kariérním modelu justice) měli být především asistenti, ze kterých by se měl soudcovský stav obnovovat. Nenárokově ovšem.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

Ad Jakub Moc - "Takový spolek pseudovědců, šarlatánů a zkorumpovaných podvodníků, který se v této oblasti živí, to se skutečně jen tak nevidí. Polovina z nich patří sama do blázince a druhá polovina rovnou do vězení."

Vřele souhlasím, pregnantně vyjádřeno.
Pokud budeme vědu "definovat" jako postup, kdy za stejných podmínek by mělo docházet ke stejným výstupům, není psychologie (ostatně, ani právo) věda. Proto ovšem má právo systémy opravných prostředků, tedy něco, o čem jsem v psychologii neslyšel.
Obecně pozornost, kterou soudy věnují při svém rozhodování psychologii je zcela neadekvátní úrovni psychologických posudků, což nejsou než zpola úplné hlouposti, zpola hlouposti opsané díky funkci ctrl+v z jiných posudků, které ovšem zase nejsou než zpola hlouposti a ... ad infinitivum.
Z trestního řízení si dovolím vzpomenout případ z praxe - obviněný klient postaven před soud pro pořizování pornografických fotografií nezletilé rómské dívky, ač se k doznával spoluobžalovaný a tvrdil, že je pořizoval on a řada nepřímých důkazů to potvrzovala. Vše na základě "znaleckého posudku" psycholožky (jinak dle mne po 4 hodinovém výslechu "znalkyně", který jsem před soudem provedl) pološílené ženy, která setrvala zcela bez konkrétního zdůvodnění na tom, že poškozená hovoří pravdu, neboť to ona "pozná". Obhajobou přizván jiný psycholog, kterému se poškozená po 15 minutách přiznala k tomu, že lhala, neboť skutečného "fotografa" (který to jinak sám doznával od počátku obvinění) chtěla chránit, neboť platil za fotky jí a její rodině a ona by ráda, aby v tom po propuštění pokračoval.
Podobných příhod má každý obhájce spoustu, k tomu jen malá pochvala pražského vrchního soudu - ten se validitou psychologických posudků příliš nezatěžuje s gentlemanským odůvodněním, že jde pouze o jeden z důkazů, které je nutné hodnostit v souvislosti s ostatními, s nimi nakládá, jak jim náleží, tedy je obrazně "hází do koše" (škoda jen těch penez na jejich pořízení). Toť má zkušenost obhájce.
Psychologie - možná - umí něco měřit, IQ například (?), ale jinak je to zavádějící pavěda. S postupujícím přesvědčením společnosti, že "věda je nejmocnější čarodějka", nabývá na vážnosti, což už začíná být životu (nejen kariérám) nebezpečné.
Jiná je věc u pychiatrie, tam - mám ten pocit - by bylo zkoumání leckoho v soudní síni na místě (myšleno jak vážně, tak s ironií).
Empatie vůči bližním se nedá naučit, "psycholog" (tedy osoba v dětství zpravidla s velice závažnými psychickými problémy, která se běsy v sobě intuitivně pokouší zahnat studiem psychologie, tedy vlastně "poznáváním sebe sama" a pak coby vedlejší produkt této postpubertální motivace ničí životy svému okolí) je dnes náhražkou kněze či šamana (což je vlastně totéž). Plebs mu něco řekně, On se poradí s Bohy (např. s Roscharchem) a pak vyřkne Verdikt. Nijak nepřezkoumatelný, neboť Boží úradky přezkoumávat přeci nelze.
Pokud psychologie umí odhalit závažné úchylky hraničící s nemocí, pak snad testování může mít v tomto ohledu nějaký poradní smysl (ale nebyla v tom stejně lepší medicína, tedy psychiatrie?), jinak se zákonitě zvrhne v dikaturu Kněze (= nositele vyššího vědění) nad plebsem (= námi ostatními). Ale i tak si myslím, že by testování měly provádět psychiatři, kteří coby lékaři k vědě mají neskonale blíže, než psychologové.

Závěrem - do přečtení tohoto postu a diskuse pod ním jsem neměl ponětí, jak daleko se ta pavěda již zakořenila, ona teď už ovládá i jmenování soudců.
Snad se již nedožiji toho, že bude ovládat vše, ať už v justici či i jinde (viz zmíněné testování řidičů, asi i policistů, časem snad advokátů. lékařů, knihovnic, zvůrců webových stránek, žurnalistů a obchodníků se psy).
Libor Petříček

Anonymní řekl(a)...

Když už se tady začaly vyprávět historky z praxe, tak taky jedna, ilustrující mocenské tendence (zde) psychiatrů. Po výslechu mého klienta byla přizvána psychiatrička. Od pohledu nesympatická žena důchodového věku dávala od první chvíle, co vešla do styku s klientem najevo, že jeho další osud má v hrsti, že je to vlastně jen takový chudáček; policistu a mě vpodstatě ignorovala, jen čekala na to, až ji tam necháme s obviněným samotnou. Nelíbilo se mi to, a tak jsem policistovi sdělil, že budu přítomen znaleckému zkoumání. "Já s tím nesouhlaím, nesouhlasím, nebudu to tedy dělat!!" ječela fistulí psychiatrička. Poukázal jsem na právo být přítomen všem úkonů trestního řízení, kterým je přítomen obviněný, načež jsem sklidil pohrdavý pohled a setřel pomyslnou slinu z tváře. No a pak už jen klasika, dotazy z papírku četla jeden po druhém, vztah k drogám a alkoholu, sexuální iniciace, vztah k rodičům, prodělané nemoci a úrazy, zhruba vše. Vskutku "rodinné stříbro" (to jejich sebeoznačení si budu pamatovat:-)
Jan Pechar

Anonymní řekl(a)...

Pane Petříčku, předvedl jste klaisckou ukázku maloměšťáckého sběru klišé o něčem, čemu nerozumím.

a) Psychologie jako věda nemůže za to, že někdo z psychologů dělá účelové posudky. Stejné je to u ostatních klinických lékařů. Pokud by chování vyjetí z kolejí mělo znamenat charakteristiku středu, jaký názor by byste měl na právo ?

b) Psychologie nezkoumá IQ. Testy IQ se rozjely v US army za první světové války, kdy potřebovali rychle oddělit zrno od plev při prvním velkém náboru a mimochodem to dopadlo velice katastrofálně.

c) Spolehlivost testů se validuje statisticky a poměrně hodně testů má hladinu spolehlivosti 95% (tj. průměrně 5 kousků selže na 100 zkoumaných).

d) Neznám techniku u soudců, ale zde pochybuji i validitě, protože už samotný testovaný výběr lidí nemá znaky při vší úctě k právnimu stavu známky normálního rozdělení, a to je podmínka většiny "osobnostních" testů. Samozřejmě může jít o test nerelativní, ale to by byla naprostá vyjimka.

e) A rada na závěr : když chcete diskutovat nějaký právní problém, počítám, že se nejprve kouknete do Aspi, najdete si prameny a judikáty. Udělejte něco podobného, když mluvíte o psychologii. Jinak si zaloužíte stejné přirovnání užité, když mluví o trestním řízení stará Blažková.

Emil Zrno

Anonymní řekl(a)...

To, co se přihodilo panu Bílému, je opravdu tristní a odráží to pouze smutný stav, ve kterém se celá tato společnost, nejen justice, nachází. Přiznám se, že o této problematice jsem se dozvěděl až z tohoto článku, do této doby jsem ani netušil, že o "připuštění" a "nepřipuštění" k samici jménem justice rozhodují dva psychologové, kteří rozluštili věčnou otázku, jak by měl vypadat ideální soudce, přičemž na tuto svou činnost mají dokonce státní monopol.
Co se týče psychologie, již od doby, kdy jsem počal rozum brát, mám neochvějně za to, že se jedná o pavědu, tento tzv. "obor" považuji za šarlatánství, a po dlouholetých zkušenostech, jak osobních, tak i pracovních,dospěl jsem k závěru, že můj náhled na psychologii je zcela správný, neboť v osobách psychologů se jedná o psychicky dosti narušené jedince, kteří se nepochybují ve světech jako ostatní smrtelníci.
Jak takový správný psycholog vypadá?
Existuje jeden celkem povedený český film jménem "Čtyři vraždy stačí, drahoušku!", v němž hlavní hrdina, domnělý masový vrah, kterého představuje Oldřich Lipský, je podroben odbornému a erudovanému vyšetření psychologa, kterého hraje Zdeněk Řehoř. Ten svému objektu v testu okamžitých slovních asociací položí rafinovaně slovo "hranostaj", na které Oldřich Lipský odvětí "paštika". Závěr psychologův: "V mládí zneužit řádovou sestrou u lesní studánky."
Vzpomínám si, jak v roce 1996 jsem se jako uchazeč o justičního čekatele musel podrobit rovněž šarlatánství ve formě jakýchsi psychotestů, jejichž součástí bylo zjišťování IQ (to bylo minimálně alespoň zajímavé), dále nějaký test, kdy se zakřížkovávaly nějaké odpovědi, dále test barev(z něj jsem se dozvěděl, že pokud preferuji černou, jsem flink. SIC!)a ještě něco. Vím jen, že jsem nebyl s to zakřížkovat odpověď na otázku:"Čím byste se chtěl stát?", přičemž možnosti byly A) ředitelem horského hotelu, B) soustružníkem, C) bankovním úředníkem. Zkoušející odmítal pochopit, že ani jedna z variant zkrátka není mým vysněným povoláním a že nechci být ničím,k co je ve variantách uvedeno. Dokonce mi spiklenecky poradil, abych zakřížkoval nejblíže blízkou mým představám, ač očividně žádná z nich to nebyla. Nakonec jsem k této otázce dopsal variantu D) dirigent nebo soudce. Jak to bylo vyhodnoceno, zda jako liknavost, nerozhodnost, drzost či zneužití řádovou sestrou u lesní studánky, nevím, dodnes jsem se to nedozvěděl. A v tomto testu bylo spoustu dalších lahůdek podobných výše uvedenému, zda započít ve vlaku rozhovor či nikoli ...
Pane Bílý, pokud to nevzdáte a pokud Vám tahle zdravá naštvanost vydrží, bude nutno vydržet až do podání ústavní stížnosti. Nepochybuji o tom, že Vám soud dá za pravdu, že odbít člověka výrokem "nedoporučuji", aniž by byl tento výrok odůvodněn, není možné.
Jenomže tato výhra, pozdě příchozí, Vám bude houby, ale houby platné.
Což je rovněž smutné.

Benno Eichler

PS: fakticky mne velmi zaujala replika, kterou budu parafrázovat v hlavním líčení:

"Bohužel na podrobnější vysvětlování, proč soud uznal obžalovaného vinným, není v tomto řízení prostor, a kdybych své odůvodnění zkrátil, pak by nesplnilo svůj účel."

Slyšeli jsme slovo Boží.

Anonymní řekl(a)...

Jedna věc je otázka vědecká, tj. zda lze využít poznatků psychologie k odstranění uchylů z řad justičních čekatelů. To jak vidět stejně selhalo a výsledky se užívají jako úzké hrdlo výběru.

Druhá věc je (obecná) lidskoprvávní a etická, tj. zda chceme, aby člověk byl při výběrovém řízení podrobován otázkám, kteří s prací přímo nesouvisejí. Příznám se, že povinné vyšetření mě lidsky ponižuje. Jakým právem se mně úplně cizí člověk dovoluje tázat na věci, která s prací nesouvisejí a souvisejí s mojí osobní oblastí? Intimita vlastní duševní sféry by měla být nedotknutelná.

Milan Machonin

Anonymní řekl(a)...

Ač jinak Klause nemusím, dávám mu za pravu, že soudce do 40-45 let je pro smích. Psychotesty jsou jen berlička, abychom zdůvodnili, proč jsme tak mnoho rychlokvašek do justice dostali.

Současně mu přiznávám i správný odhah, když mluvil o dopadech "samosprávy" justice. V posledních letech jsou na čekatelství samí snové a dcery od... (já vím, byli při testech nejlepší :-))

Jindřich Mráz

Tomáš Pecina řekl(a)...

Myslím, že tu nedůvodně nasazujete psychoznalcům psí hlavu, pánové.

Jistě, je to "kus od kusu", a také záleží na tom, jaký úkol se jim zadá, ale kupř. v "P a Nc" věcech považuji znalecké posudky za velmi užitečné, minimálně v tom, že zmnožují počet osob, které se se situací v rodině kvalifikovaně seznámily.

Stalo se mi před dvěma lety, že bych býval chtěl v souladu s přáním otce navrhnout svěření dítěte do jeho péče, ale znalecký posudek mě přesvědčil, že by to nebylo i z hlediska samotného otce vhodné, a jak se ukázalo, bylo to tak.

Nepaušalisujme, řešme, zda není problém v nevhodném zadání a interpretaci znaleckého zkoumání uchazečů.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den kolegové, i když trochu jiní.

Jsem policista, myslím si, že vcelku s vysokým postavením, proto omluvte mojí anonymitu. U policie jsou psychotesty již dost dlouhou dobu na to, abych se zcela velkým přesvědčením řekl, že psychologické jednodenní testování je šarlatánství, na které má bohužel i velmi významný vliv skutečnost, zda se testovaní dobře vyspí.

V druhé polovině devadesátých let došlo i ksituaci, která se sice hodně tutlala, ovšem v určitých kruzích policejních aspirantů, zejména těch, kteří nešli k policii "je tak", byla dobře známá. V prvé řadě se vědělo které pschodiagnostické pracoviště pouští svím sítem více uchazečů a které nikoliv. K tomu musím říci, že defakto každé krajské ředitelsví mělo své najaté či vlastní psychology. A nejednalo se o nějaké statistické chyby nebo něco podobného. Časem to dospělo k fázi, že uchazeči vážili raději cestu přes celou republiku, protože se jim zvýšila šance o desítky procent. S ohledem na bordel v policii o sobě tato pracoviště takřka nevěděla, nebo nespolupracovala a někdy dokonce přímo pracovala proti sobě. to mělo za následek, že uchazeč, který se po neúspěčných psychotestech dostatečně zorientoval, tak šel na psychotesty jinam se stížností, že ti XYZ jsou šarlatáni. A důsledek byl, že dělal testy znovu, jinde, a v 99% byl následně přijat.

Další, pro mne velikou záhadou, byl fakt, že něktří uchazeči neprošli třeba testy k policii a prošli testy k městské policii (někdo může namítat něco o strážnících, ale v Praze a všech statutárních městech mimo Plzeň, se jelo podle policejních šablon a mnohde testy prováděly stejní psychologové). Bohužel to bylo i opačně, znám řadu lidí, kteří si dali přihlášky k PČR i MP, dělali testy chvíli po sobě (někteří v tom pořadí a jiní naopak) a u MP neprošli a u PČR ano. Znám dokonce případy lidí, kteří neprošli ani k PČR ani k MP a za dva měsíce šli k vojenské policii, kde mají testy diametrálně náročnější, s ohledem na budoucí povinné nasazení v zahraničních misích (sám jsme se těchto testů zúčastnil, protože jsem sám absolvoval dva roky v misích).

A posledním faktorem je též i znalost testovacích metod, kdy dokonce některé baterie testů se musely zcela změnit nebo nahradit (např. Baumtest - malování stromu), bylo u adeptů na policii natolik známé, jak namalovat strom, při testech na policistu či testech pro učitele v mateřské škole, že s přehledem procházeli u obou výběrových řízení (opět se našlo několik "bláznů", kteří dokázali psychologům jejich šarlatánství).

Účastnil jsem se rovněž některých operací či školení při nichž bylo zapotřebí udělat profil pachatele, a musím říci, že tito psychologové a psychiatři, se sami velmi smáli nad metodami výběru, které jak bylo někde výše řečeno, slouží k selekci max. 20% naprosto nepřijatelných k dané činnosti.

Ano souhlasím s pschologickým diagnostikováním, které by ovšem mělo být prováděno kontinuálně po celou dobu čekatelství tedy těch 5 let. Potom ano, psycholog může na 1000% říci jaká osoba aspiranta je.
Divím se, že tomu tak dávno není.

Ještě jednou omluva, moje jméno je v jistých kruzích známé a téma velmi palčivé, abych si hrál v tomto případě na hrdinu.

Tony řekl(a)...

Docent Dan je skutečně svéráznou postavou a to, že je mu svěřena taková odpovědnost je možné asi jen proto, že ministerstvo spravedlnosti zájemci o práci soudců a státních zástupců maximálně pohrdá. Když jsem studoval psychologii v Brně před 12 lety, byl ve svých cca 50 letech ještě svobodný, vtíral se studentkám a rozhodně nepůsobil zrovna zralým a vyrovnaným dojmem. Vidím, že dělá hodně špinavou práci...

Tomáš Sobek řekl(a)...

Pane, Vy jste blázen hned dvakrát. Jednak proto, že to máte v psychologickém posudku, jednak proto, že tomu posudku věříte.

Anonymní řekl(a)...

Taky vám dělali na gymnáziu psychotesty, zda máte předpoklady ke studiu na VŠ? Nám v Plzni jo. Ale výsledky nám odmítli sdělit. Aby po nás třeba nechtěli vracet diplomy...:-))

Opožděná reakce na příspěvek p. Bílého z 12.1.10, 10:16:
Jestli to, pane Bílý, opravdu uděláte, jste borec!!!

Milena Černá

Jakub Moc řekl(a)...

(např. Baumtest - malování stromu), bylo u adeptů na policii natolik známé, jak namalovat strom, při testech na policistu či testech pro učitele v mateřské škole, že s přehledem procházeli u obou výběrových řízení


Ano, to je jeden z dalších příkladů naprostého šarlatánství. Když jsem studoval ty neuvěřitelné bláboly, nad kterými tito tzv. "vědci" jistě strávili mnoho tisíc člověkoroků "bádání", tak jsem se smíchy za břicho propadal. Tento test mj. u uchazečů používá společnost Telefónica O2. Vzhledem k tomu, že mé vytvarné nadání je omezeno na klasický "vánoční" stromeček složený z několika trojúhelníků, vyšel bych z testu pravděpodobně jako zcela neukotvená, nezakořeněná a rozháraná osobnost, v dětství patrne sexuálně zneužívaná (řádová sestra u lesní studánky?), navíc trpící chorobnými bludy vyplývajícími z abusu drog (neb místo požadovaného listnáče jsem nakreslil strom jehličnatý). :-)))

Anonymní řekl(a)...

Mně se nelíbí, že se sem tahají kariérní a osobně majetkové věci. Myslím, že je mezi námi jasno, že pschotesty mají mít pouze ne/doporučující povahu a to také mají. O autorově postupu rozhodl předseda krajského soudu na základě doporučení psychologa a konzultací ministerstva. Psychotesty mají takovou váhu, jakou jim udělil on. Ptát se ani jedněch ani druhých ve skutečnosti nemusel. Žádné omluvy a alibismus - rozhodl on.

Jiné právo by mělo být více inspirativní a nepřetřásat jirsovy nesmysly typu důchodové zabezpečení stařešinů, platů soudců, internetu na soudě atp. Jasně, můžeme si všichni ve své naivitě zatleskat a odsouhlasit, že to s výkonem funkce souvisí, ale to bychom spadli na úroveň nejnižšího chtíče. U advokátů to také zde neřešíme. Prosím vraťme se k diskusím o právu a pryč od diskusím o korytech a korytářích.

Honza Buk

Tony řekl(a)...

Pane Buk, tato diskuse je pro mě zajímavá jako pro psychologa. Tím se omlouvám, že píšu na blog určený pro právníky. Když takový předseda krajského soudu má vedle sebe několik doporučujících a několik nedoporučujících stanovisek od psychologa, nemůže být následně kritizován za to, že by dal přednost uchazeči, který doporučen nebyl? Může přijmout všechny uchazeče, i ty nedoporučené, je těch volných míst tolik? Ptám se, jelikož se mi zdá, že ti dva psychologové měli nějaký interní pokyn co nejvíce uchazečů odmítnout. Domnívám se, že posudek psychologa by měl být zaměřen na úroveň intelektu a pak na eliminaci uchazečů s rysy psychopatie, nikoliv na přemítání, zda bude uchazeč v dané pozici dostatečně "šťasten", jak své kritérium poodhalil v sobotních Lidovkách docent Dan. Jeho preference žen před muži je podle mě rovněž poněkud zvláštní.

Anonymní řekl(a)...

Tony, tahle úvaha o neexistenci vlastní vůle a vlastního názoru ve prospěch dodržování doporučení a předpisů skončila někdy u soudu s "dobrým a poctivným úředníkem" Eichmanem. Ten také jen svědomitě plnil příkazy a bral na doporučení ohled.

Buď předseda krajského soudu odpovídá za chod soudů ve svém rajonu a má nějaké pravomoce a tedy ví, koho tam chce, nebo je to jen úředníček Eichman. Zlatá střední cesta neexistuje.

Buk

Martin Bílý řekl(a)...

Tak tedy pošlu ministerstvu žádost o poskytnutí informací. Otázky budou odpovídat těm, co jsem nastolil v článku. Myslíte, že jsem nějakou opominul a mám ji doplnit?

Anonymní řekl(a)...

Martin Bílý:

Jen pro info:

http://www.lidovky.cz/jak-nalezt-idealniho-soudce-dfv-/ln_noviny.asp?c=A100118_000054_ln_noviny_sko&klic=235048&mes=100118_0

Tak jsem na paní ministryni zvědav a Vám a obecně všem, co doplácejí na představy několika málo psychologů o ideálních soudcích držím palce.

P.H.

Jakub Moc řekl(a)...

Myslíte, že jsem nějakou opominul a mám ji doplnit?

No, mne by napr. zajimalo
- kolik soucasnych soudcu proslo temi psychotesty
- kolik jich bylo navrzeno a jmenovano pres nedoporucujici vysledek (rozdeleno podle jednotlivych soudu)
- kolik jsme jiz zaplatili z dani za tuhle cernou magii (dejme tomu od roku 1993)

Jiří Skalský řekl(a)...

Bylo nebylo 20 let po revoluci, na jednom Okresním soudě. 2 soudkyně a jeden soudce, všichni staří gardisti,vydávají jedno vadné rozhodnutí za druhým. Ve vzácné shodě jim jdou na ruku kolegové z II. instance, potvrzující jim jakoukoliv očividnou vadu, kterou odvolatel namítně a řádně v odvolání rozvede a odůvodní. Kde je uzákoněno, že tyhle justiční hlupce musíme nechat za každou cenu dosloužit? Každý mladý čekatel je na tom po stránce odborné lépe než stará garda. A proč nemusí projít těmito psychotesty ti ze staré gardy (rozuměj soudců jmenovaných těsně před a po roce 1989), kteří vykonávají funkci a jmenováni byly bez absolvování této psychopodmínky? Není to vůči mladým rovnoprávné. A poslední otázka: Kolik soudců ze staré gardy by těmito psychotesty prošlo?

P.S. Moje kritika dopadá na soudce obecných soudů obou stupňů, do jejichž rozhodovací praxe z důvodu absence publikací sbírek rozhodnutí těchto soudů stálem ještě nevidíme.

Je to úplně špatný trend, který jde proti pozitivním změnám v justici.

Anonymní řekl(a)...

Zřejmě to zapadlo, proto opětovně dotaz na autora postu:

Měl jsem pocit, že psychologickým vyšetřením prochází jen uchazeči o pozici justičního čekatele (a právního čekatele), a to na základě vyhlášky ministerstva. Na základě konkrétně jaké právní normy musí absolvovat zřejmě podobné vyšetření asistenti, navíc až po úspěšném složení justiční zkoušky? O nějaké vyhlášce nevím, ze zákona o soudech a soudcích taky nic neplyne ...

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

Tohoto tématu (jmenování soudců) jsem se před nějakým časem trochu dotknul ve své diplomce. Tenkrát mě hodně překvapilo, že proces výběru a jmenování soudců je právními předpisy v podstatě nepopsán a neupraven.
Jen na okraj: ve věci nejmenovaného čekatele P. Langera pokud vím, prezident stále nevydal odůvodněné rozhodnutí, jak mu bylo soudem uloženo?

Pavel Mlíkovský

Martin Bílý řekl(a)...

Je to VYHLÁŠKA
Ministerstva spravedlnosti o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů

§2 odst. 3: Výběrové řízení zahrnuje posouzení přihlášky, písemný test, pohovor před komisí příslušného krajského soudu nebo příslušného krajského státního zastupitelství (dále jen "přijímací pohovor") a psychologicko-diagnostické vyšetření (dále jen "vyšetření").

§2 podst. 4: Uchazeč o přijetí do přípravné služby (dále jen "uchazeč") má právo být informován o kritériích hodnocení a o jím dosažených výsledcích v jednotlivých etapách výběrového řízení. Podrobnosti o vyšetření je oprávněn sdělit uchazeči na jeho žádost mimo rámec výběrového řízení pouze ten, kdo vyšetření prováděl.

Dále je to 314/97-pers. - Instrukce
Ministerstva spravedlnosti o výběru, přijímání, odborné přípravě a o odborné justiční zkoušce a závěrečné zkoušce justičních a právních čekatelů:

§ 1a odst. 3. Ministerstvo zajistí, aby se uchazeč podrobil odborným psychologicko-diagnostickým testům ke zjištění jeho osobnostních předpokladů pro výkon funkce soudce nebo státního zástupce. Výsledky testů jsou součástí podkladů pro rozhodnutí o uzavření pracovního poměru s uchazečem. Provedení testů zajistí ministerstvo na vlastní náklady.

Martin Bílý řekl(a)...

Jinak ale který předpis stanoví, že se tomu musejí podrobit všichni před jmenováním soudcem a že se v tom případě jedná o výlučné kritérium, to tedy netuším. Bude to jedna z otázek v té žádosti...

Anonymní řekl(a)...

Martin Bílý:

Přesně o to mi šlo, citovaná vyhláška řeší jen a pouze uchazeče o post justičního čekatele. Vůbec nikde není stanoveno, že asistent (navíc už po vykonání justiční zkoušky!) musí něco takového absolvovat. Čili z toho vyvozuju, že psychologické vyšetření je v tomto případě naprosto nezávazné a jediný rozhodující činitel je ten, kdo ke jmenování soudcem navrhuje.

V. Loutocký

Anonymní řekl(a)...

ad Loutocký : vždyť účast také povinná není, natož výsledky závazné (osobně znám několik soudců, co přes psychotesty neprošli).

Mirek Davon

David Schmidt řekl(a)...

"jediný rozhodující činitel je ten, kdo ke jmenování soudcem navrhuje"

Ne, jediný rozhodující činitel je ten, kdo jmenuje. Všechny ostatní postupy zůstávají jen faktickým "modem vivendi" mezi ministerstvem, justicí a prezidentem (dříve Havlem, nyní Klausem) a jen zvyšují pravděpodobnost, že v konkrétním případě dojde ke jmenování a konstrasignaci.

Anonymní řekl(a)...

David Schmidt:
Správně. Prezident jmenuje, ale z MSp k tomu má pouze doporučení (to NSS krapet nedocenil, že rozhodnout lze jen o existujícím návrhu ... ... ...). A protože v zákoně o soudech a soudcích není nic ani o návrhu, ani o doporučení (jestli jsem něco přehlédl, klidně mne opravte), není prezident ve výběru omezen ničím jiným, než splněním zákonných podmínek a následně kontrasignací. Teoreticky vzato mu tedy adepta na soudce může navrhnout kdokoli, dokonce se může navrhnout i adept sám, pokud splňuje zákonné podmínky. V praxi mu to nepomůže, protože prezident nepůjde do situace, kdy nebude mít předem jistý souhlas vlády - a ten má jen tehdy, má-li od ní/jejího ministra příslušné doporučení - to se v praxi bere jako právně nezávazný příslib kontrasignace.

I proto mi ty psychotesty tak vadí, ne jen z toho důvodu, že je to pakárna na entou, ale i proto, že zmínění dva psychologové fakticky stavějí před hotovou věc i prezidenta (ten se jména lidí, kteří neudělali psychotesty, v praxi vůbec nedozví).

P.H.

Anonymní řekl(a)...

David Schmidt: Neobratná formulace, pardon. Myslel jsem tím toho, kdo je rozhodující k tomu, aby se návrh na jmenování dostal k prezidentu republiky. Je vlastně vůbec zajímavé, jak celý proces probíhá jen na úrovni "modu vivendi", kupř. mi vůbec nedošlo, že de iure žádný návrh na jmenování neexistuje a že uchazeč o pozici soudce se může doporučit třeba i sám ...

V. Loutocký

Michal Matějka řekl(a)...

Takže nejprve osobní zkušenost:

Konkurz na soudce jsem si taky zkusil, v roce 2007. Psychotesty jsem absolvoval v Plzni, u řečeného docenta. Neprošel jsem, nicméně předseda KS, který mi už předtím při pohovoru dal jasně najevo, co si o těchto testech myslí, mi stejně místo nabídl. Po zvážení všech pro a proti jsem jej ovšem nakonec nepřijal, ovšem ze zcela jiných důvodů. Čili není pravda, že ty psychotesty jsou, jak se dneska tak hezky módně povídá "dealbreaker". Záleží na stupni předposranosti na konkrétním KS.

Manželka dělala testy v Brně, přístup tamějšího psychologa považovala, jsa mírně od fochu, za neprofesionální. Já jsem na provedení ani na skladbě plzeňských testů nic neprofesionálního ze svého laického pohledu neshledal, za zcela skandální ovšem považuji, že uchazeč není seznámen s podrobnějším výsledkem testů.

Anonymní řekl(a)...

Celkem zajímavá seznam utopených prací na PF UK. Doporučuji např. jednu ústavní soudkyni :-)

knihovna.prf.cuni.cz/vs_kv_prace/pfukdpkaput.xls

Jan Navrátil

Michal Matějka řekl(a)...

Před několika lety jsem četl rozhovor s psychologem Danem, který tyto testy dělá. Fascinovalo mne přesvědčení o jeho vlastní neomylnosti. Dr. Dan prý „vybere špatně jednoho ze sta uchazečů“ a dává přednost ženám na úkor mužů majících „snížené sebevědomí“ (důvodem je podle Dana to, že se matka takovéhoto muže „nechová v době jeho dospívání jako dáma,“ a proto takovýto muž „jen s překážkami a za cenu životních zklamání a ztrát dospívá v sebevědomého nositele mužské role.“). Dan uzavírá, že i „když se to některým kritikům české justice může zdát nepravděpodobné, přizvání psychologů k výběru budoucích soudců může být jedním z kroků vedoucích k tomu, že náš soudcovský sbor může patřit k nejlepším v Evropě.“ Tento skutečně pozoruhodný rozhovor byl publikován v předsilvestrovském Právu 29. 12. 2001.

To snad měli publikovat až v tom silvestrovským vydání, ne?

Pokud onen pán při výběru soudců skutečně postupuje tímto způsobem pak není třeba ani nic moc dalšího zkoumat a je zcela zjevné, že by tuto práci dělat něměl. Takovou snůšku žvástů, aby pohledal. Ale celkem to koresponduje se zvěstmi, které jsem o něm doposud slyšel. Zajímavé ale je, že i ten pan plzeňský docent se nechává slyšet, že s panem Danem mají podobné výsledky, což vrhá dost divné světlo i na něj.

Taky by mě zajímalo čím může doložit to své tvrzení o 1 ze 100. V tak neexaktní vědě, jako je psychologie (pominu-li skutečnost, že to, co oba pánové předvádějí lze vědou nazývat jen stěží) je taková spolehlivost absolutně vyloučena a pohybuje se podle mě tak minimálně o řád níže.

Anonymní řekl(a)...

Mají se změnit psychotesty pro soudce a státní zástupce?

Zajímavá diskuse k tématu

http://www.lidovky.cz/maji-se-zmenit-psychotesty-pro-soudce-dxh-/ln_noviny.asp?c=A100130_000094_ln_noviny_sko&klic=235265&mes=100130_0
Daniel Řáček

Gábina řekl(a)...

Tak mi právě bylo předsedou našeho soudu ústně sděleno, že psycholog mne nedoporučil, důvod prý neví, vše jde jen ústně... Vzhledem k tomu, že náš předseda KS do boje s ministerstvem zásadně nechodí, i v tomto případě je věc jasná. Sbohem justice...

Anonymní řekl(a)...

K věci se vyjádřil i Karel Hvížďala

http://neviditelnypes.lidovky.cz/justice-o-selhani-ministerstva-soudcu-a-statnich-zastupcu-poj-/p_spolecnost.asp?c=A100120_174040_p_spolecnost_wag

I když to nyní vypadá, že se kolem psychotestů "něco děje", myslím, že systém je pro MSPr (jeho kandidáti jsou vždy psychologicky kvalitní a proto projdou) a předsedy krajských soudů (detto; na kom mají s k u t e č n ý zájem, ten projde)natalik výhodný, že se udrží.
Vše se sděluje ústně nebo po telefonu. Výsledky psycholog po dvou měsících skartuje. Procedura testování není kontrolovatelná.
A psycholog je naslouchavý. Co na tom, že docenturu ulovil jen tak tak na druhořadém pracovišti v zahraničí, a to právě (nebo hlavně)díky statusu ministrem pověřeného testovatele?

Myslím si, že nejde o "odborářský" problém soudců a uchazečů o funkci soudce. Ale těžko se to vysvětluje.
Jan Hladílek

Anonymní řekl(a)...

Zkuste to i jinak :
http://apps.facebook.com/ziskej-titul-online/?ref=nf

Marcela Vostrá

Michal Ryška řekl(a)...

Z e-mailu psycholožky - mnohaleté soudní znalkyně:

K té diskuzi na Jiném právu a v Lidovkách. Je dobře, že tam konečně přizvali taky někoho kompetentního z řad psychologů, jinak spousta těch příspěvků je zcela věci neznalých s až pavlačovou schopností diskutovat. Ty Lidovky to trošku učesaly, což je dobře. Moc by mě zajímalo, jestli to vzbudilo nějakou diskuzi i v psychologické obci, je jasné, že mnohé ty námitky z řad právníků jsou oprávněné. Že je Jirka Dan exot, je jasné, že si na něho stěžovaly i studenti, když k nám na PPP chodili na stáže, je fakt. A hlavně studentky, což je zajímavé, když v té své sebeobhajobě vyzdvihuje ženy jako vhodné adeptky na soudce.

Anonymní řekl(a)...

Chci se jen zeptat, nastal v téhle věci nějaký posun nebo to už média i ministerstvo zase přestalo zajímat?

Za případnou odpověď předem děkuji.

Pavel Ebr

Anonymní řekl(a)...

Ano něco se již děje viz.
http://www.unieasistentu.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=8

Jiří Říha

Anonymní řekl(a)...

Téma pomalu usíná, ale přece se občas něco objeví. Toto napsaly v Lidových novinách:
psychodiagnostik(Petr Moos: Moc psychotestů a iluze jejich objektivity)
a zde o o popsychologii (Zbyněk Vybíral: Bída popsychologie)
Tak psychologická obec se ozvala a poměrně jasně dala vědět, že výběr soudců je v rukou nezpůsobilých a nebezpečnéých lidí.
Teď je na právní elitě, aby vysvětlila, zda to je tak správně.
Dan Jurka

Anonymní řekl(a)...

Vše zůstane, jak bylo.
... no, tak jsme si pěkně popovídali, ale řeči se mluví a voda teče a další dávka uchazečů bude protříděna tímto způsobem.

Tam, kde má minstryně přímý vliv (státní zástupci), tam jsou testy hájeny.
http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=311283

"Osobně se domnívám, že dříve než začne někdo vykonávat tak náročnou práci, jako je státní zástupce a nebo soudce, je potřeba prověřit jej všemi možnými nástroji," uvedla k diskutované problematice Daniela Kovářová."

Vtip je v tom, že psychotesty vždy oficiálně byly jen jedním z kritérií... V zemi F. Kafky všichni rozumějí tomu, co toto pravidlo znamená.

Můžete se rozčilovat, můžeme nesouhlasit, ale to je vše, co s tím můžete dělat.
No ale byla to pěkná debata. Asi tak desátá na toto téma. Psychologové nectící vědecká pravidla z ní vyjdou posíleni a korektnost výběru bude na úrovní karlovarské losovačky.
Yossarian

Anonymní řekl(a)...

Já bych se docela nasmál, kdyby se začaly dělat psychotesty kandidátům na ministry spravedlnosti, a taky těm psychologům. Nikdo by neměl dělat psychotesty druhých, pokud jimi sám neprojde.

Vážně: Považuji za zásadní osobnostní vadu současné ministryně spravedlnosti, že se do všeho nadšenecky, až hyperaktivně pustí, ale nic nedotáhne až do konce. To, že jí jde hlavně o sebeprezentaci, to bych jí i odpustil, kdyby to ale přinášelo i nějaké bonusy navíc.

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Musím se přiznat, že již jako studenta gymnázia mne velmi lákala práce soudce. Přišlo mi, že ji musí dělat jen ti nejlepší, protože jsou to oni, kdo stojí nad hádajícími se stranami a jsou to oni, kteří aplikují právní normy a moudře rozhodují o sporném případu. Lákala mě ta odpovědnost, nutnost pečlivé argumentace a morálních kvalit. Po přečtení tohoto postu si raději budu hned shánět práci v soukromé sféře, než riskovat takové obrovské zklamání.
Nemám nic proti psychotestům, ovšem neuznávám je jako součást množiny odborných způsobilostí potřebných pro práci soudce a to hlavně z důvodu jejich vysoké netransparentnosti. Nebránil bych se zveřejnění podrobného dokumentu, který by tyto testy přesně popisoval a s odpovídající argumentací obhájil.
Vojtěch Faltus

Anonymní řekl(a)...

Jak pravil doc. Dan, vede se kampaň proti psychologii. Kdo si myslí opak, je srdečně zván na níže uvedenou akci:

http://www.spolek.muni.cz/archiv.php?art=72.

Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity si dovoluje pozvat své členy i další zájemce na přednášku

Využití psychologie při personální práci v justici: psychologická vyšetření soudců a státních zástupců
Přednášející: doc. PhDr. Jiří Dan, CSc. (Masarykova univerzita)

Místo konání: Velký sál Kanceláře veřejného ochránce práv, Údolní 39, Brno
Doba konání: pondělí 26. dubna 2010 14.30 – 17.00 hod.
Program: 14.30 – 15.00 hod.: neformální setkání u kávy
15.00 – 16.20 hod.: přednáška
16.20 – 17.00 hod.: dotazy a diskuse
17.00 ukončení

Obsah: Osobnost soudce a státního zástupce. Právní rámec postupu před navržením na jmenování soudců a státních zástupců v letech 1991 až 2010. Psychologická vyšetření při výběru do náročných profesí. Pozadí současné mediální kampaně zaměřené proti psychologii.

Jan Richter

Anonymní řekl(a)...

Jan Richter:

Nikoli.
Nevede se kampaň proti psychologii.
Vede se kampaň proti psychologům, kteří se prostřednictvím psychologie snaží prosazovat své politické názory.

Doc. Dan může být sebelepší psycholog, ale nemá právo sám určovat ideální profil státního zástupce ani soudce - od toho je tu parlament, potažmo vláda, ne doc. Dan. On má pouze posoudit, zda někdo takovému profilu odpovídá či nikoli. To za prvé.

To, že nikdo takový vzorový profil nestanovil, je věc druhá. Pro doc. Dana z toho plyne, že má pouze eliminovat lidi s nějakou psychickou vadou, nikoli provádět výběr (podle něj) ideálních kandidátů mezi psychicky zdravými jedinci a říkat jim "ty budeš dělat to a ty zas tohle ...".

A za třetí je tu otázka, zda se nějaké psychotesty vůbec mají dělat. A k tomu se doc. Dan může vyjádřit jen jako občan, nikoli jako profesionální psycholog. Jako psycholog je ve střetu zájmů.

Mimochodem, špatnou pověst psychologům a psychiatrům obecně zdaleka nedělá jen doc. Dan. Loni pár psychoexotů uvažovalo o mnohem zásadnějším zneužití psychologie k politickým účelům, když vážně uvažovali o tom, že zbaví prezidenta úřadu, aby pravomoc ratifikovat Lisabonskou smlouvu přešla na předsedu Senátu. Ti ji buď měli jak z praku, nebo by měl někdo za nesvéprávné prohlásit je. Nebo to byl pokus o státní převrat, pokud to opravdu mysleli vážně.

Mimochodem, když někdo bude mít pocit, že úplně psychicky v pořádku není nějaký "úředně konající" psycholog, kde si má stěžovat a žádat o přezkoumání jeho psychické způsobilosti posuzovat psychickou způsobilost ostatních?

Pavel Hasenkopf

Anonymní řekl(a)...

Pospíšil propustil psychology, kteří testovali soudce. Nechtěli psát posudky
Dobrý den, příběh má svůj vývoj. Zdá se, že se blýská na lepší časy.
S pozdravem J. Novák

Ondřej Špulák řekl(a)...

Přidávám zde komentář, i když ke starému příspěvku, protože mě téma velmi zajímá. Poslední informace je tu března, která tvrdí, že ministerstvo se dvou "vychvalovaných" psychologů zbavuje. Jak to nakonec dopadlo? Doc. Dan se totiž ve svém životopisu v systému MU stále chlubí, že kandidáty na soudce a čekatele stále testuje.

Irena Wagner řekl(a)...

Dobrý den, jsem psycholožka a právnička. Personální psychologii (výběr zaměstnanců) jsem učila řadu let na Karlově Univerzitě, na ČVUT i jinde. Pokud celá Vaše profesní karíéra stojí a padá na výsledku psychotestů, tak bych Vám doporučila si před absolvováním oficiálních testů zajít na placenou konzultaci k některému psychologovi či soudnímu znalci z oboru psychologie, projít stejnými nebo podobnými testy a nechat si k tomu udělat výklad, kde jsou Vaše silné a slabé stránky a kde může být potenciální problém. To můžete učinit už na začátku Vaší justiční praxe a nemusíte čekat na její konec.