Alespoň mušketýry nám ještě nechte
„Kdysi dávno žila na farmě na francouzském venkově krásná dívka jménem Corinne. Přestože většinu času věnovala práci na farmě, každou volnou chvilku využila k nácviku kotrmelců, salt, výpadů, odskoků a skoků z lana. Toužila po tom stát se mušketýrkou, ochránkyní královské rodiny.“ Takto začíná nová knížka z produkce firmy Mattel, nazvaná „Barbie a tři mušketýři“.
Právě tuto knížku přinesl Ježíšek mým dcerkám a proto mi nedalo, abych se do ní nezačetl. Nechci čtenáře Jiného práva unavovat podrobným přerozprávěním celého děje: samozřejmě se Corinne (společně se svým koťátkem:-) vydá do Paříže, a přestože je nejprve velitelem mušketýrů panem de Treville odmítnuta, později se s kamarádkami Vivecou, Araminou a Renee mušketýrkami stávají. Této pocty se jim dostalo za odměnu, jelikož poté, co „zatáhly za šňůrku, kterou měly ukrytou pod sukněmi, a jejich plesové šaty se vmžiku proměnily v mušketýrské uniformy“ , zabránily atentátu na prince Luise. V úplném závěru jednohlasně zvolaly slavné heslo „Všechny za jednu, jedna za všechny!“ a vyrazily za dalším dobrodružstvím.
Určitě bych nechtěl tento příběh jakkoliv parodovat, domýšlet jeho možné absurdity či se mu jinak vysmívat. Jen se nemohu ubránit pocitu, že tato (a řada dalších) na první pohled roztomilá knížka děti o mnohé okrádá. Kouzlo původního příběhu o třech mušketýrech totiž spočívá v tom, že mušketýři jsou stateční, čestní, vzájemně si pomáhají a neváhají nasadit život jen proto, aby královna nebyla diskreditována intrikami kardinála. Ženy vystupující v tomto příběhu jsou hodny ochrany (královna, paní de Bonacieux), případně jsou ďábelsky inteligentní (Mylady, vystupující pod různými jmény) a role ženských a mužských rolí je tak zcela přirozená a inspirující a nabízí malým čtenářům životní vzory. Muži svádějí souboje, dvoří se ženám, jsou ochotni se pro zpochybnění jejich cti nechat se zabít; ženy jsou zase krásné, šarmantní, inteligentní a obětavé. Domnívám se, že každý takovýto příběh dokáže děti pozitivně ovlivňovat: v chlapcích by měl vychovávat gentlemany a rytíře a v dívkách šlechetná stvoření hodná patřičného obdivu.
Takto viděno se obávám, že Corinne a její parta (a nezachrání to ani její koťátko) dětem nemají příliš mnoho nabídnout. V podstatě jim říkají: děvčata, postarejte se o sebe raději sama, chlapi jsou stejně neschopní a dokážete je předčit úplně ve všem. Není však velká škoda příběh, na kterém vyrostly celé generace našich předků, zcela protismyslně a zbytečně otáčet a vychovávat ženy, které již vlastně chlapy k ničemu nepotřebují?
Vím, že teď jsem vstoupil na velmi tenký led. Nicméně, mám pouze skromné přání, a to se přece o vánocích smí: nerad bych se za rok dočetl, že se Nšo-či pokrevně sbratřila s Ribanou anebo že patnáctiletá kapitánka zachránila Robinsonku i její věrnou domorodou kamarádku Středu a odplula na ponorce kapitánky Nemy...
Určitě bych nechtěl tento příběh jakkoliv parodovat, domýšlet jeho možné absurdity či se mu jinak vysmívat. Jen se nemohu ubránit pocitu, že tato (a řada dalších) na první pohled roztomilá knížka děti o mnohé okrádá. Kouzlo původního příběhu o třech mušketýrech totiž spočívá v tom, že mušketýři jsou stateční, čestní, vzájemně si pomáhají a neváhají nasadit život jen proto, aby královna nebyla diskreditována intrikami kardinála. Ženy vystupující v tomto příběhu jsou hodny ochrany (královna, paní de Bonacieux), případně jsou ďábelsky inteligentní (Mylady, vystupující pod různými jmény) a role ženských a mužských rolí je tak zcela přirozená a inspirující a nabízí malým čtenářům životní vzory. Muži svádějí souboje, dvoří se ženám, jsou ochotni se pro zpochybnění jejich cti nechat se zabít; ženy jsou zase krásné, šarmantní, inteligentní a obětavé. Domnívám se, že každý takovýto příběh dokáže děti pozitivně ovlivňovat: v chlapcích by měl vychovávat gentlemany a rytíře a v dívkách šlechetná stvoření hodná patřičného obdivu.
Takto viděno se obávám, že Corinne a její parta (a nezachrání to ani její koťátko) dětem nemají příliš mnoho nabídnout. V podstatě jim říkají: děvčata, postarejte se o sebe raději sama, chlapi jsou stejně neschopní a dokážete je předčit úplně ve všem. Není však velká škoda příběh, na kterém vyrostly celé generace našich předků, zcela protismyslně a zbytečně otáčet a vychovávat ženy, které již vlastně chlapy k ničemu nepotřebují?
Vím, že teď jsem vstoupil na velmi tenký led. Nicméně, mám pouze skromné přání, a to se přece o vánocích smí: nerad bych se za rok dočetl, že se Nšo-či pokrevně sbratřila s Ribanou anebo že patnáctiletá kapitánka zachránila Robinsonku i její věrnou domorodou kamarádku Středu a odplula na ponorce kapitánky Nemy...