pondělí 18. srpna 2008

AC-Treuhand - potvrzení pokuty poradenské firmě za napomáhání kartelu ...

Před asi měsícem a půl vydal Soud prvního stupně rozhodnutí ve věci č. T‑99/04, AC-Treuhand AG proti Komisi (CZE, EN), kterým potvrdil uložení symbolické pokuty (1000 Euro) poradenské firmě za to, že napomáhala s organizováním a uplatňováním kartelu, ač se ho sama jako jeho přímý člen (nepůsobila na dotčeném relevantním evropském trhu s organickými peroxidy) neúčastnila.

Dané rozhodnutí je, myslím, opravdu zajímavé, a to nejen pro soutěžní právníky. Obsahuje poměrně rozsáhlou diskusi na obecné otázky např. ochrany lidských práv v řízeních (kvazi)trestní povahy, vztah komunitárního práva a rozsudků ESLP v této souvislosti, výklad konceptů nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege atp.

Pro mně na něm byl nejzajímavější způsob, jak se soud překlenul přes argument, že evropské soutěžní právo umožňuje postihnout jen pachatele kartelového deliktu, nikoliv však pomocníka, jelikož neuvádí, že by taková asistence byla trestnou. Její postih by tak byl v rozporu s uváděnou zásadou, že bez zákona není tr. činu (zde správního deliktu trestní povahy), ani trestu. Soud se přes tuto problematiku překlenul elegantně, když se spolehnul na extenzivní pojetí (v judikatuře již dlouho ustálené, byť ne zrovna v tomto směru) pojmů "podnik" a "dohoda" a konstatoval, že i poradenská firma, která - jako v předmětném případě - napomáhá realizaci kartelu tím, že organizuje setkání jeho členů, uschovává dokumenty atp., se tak účastní (takto široce pojímané) dohody mezi podniky, pročež je v pořádku ji pokutovat, a není na tom nic co by nebylo předvídatelné (zde šlo o reakci na námitku rozporu s principem legitimních očekávání, jelikož předmětným rozhodnutí Komise reorientovala svou předchozí praxi).

Jelikož u nás není nějaký souhrnný zákon o správním trestání (ponechávám stranou zákon o přestupcích), není taktéž zpravidla ve vztahu ke správním deliktům řešena otázka trestnosti účastenství, a to např. ani právě v oblasti zákona o ochraně hospodářské soutěže. Bylo by možno u nás postupovat obdobným "překlenujícím" způsobem jako postupoval SPS v komentovaném případě? Anebo by spíše opravdu musela převážit zásada nullum crimen a požadavek na restriktivní výklad "trestních" norem (aplikováno v oblasti správního trestání s ohledem na princip jednoty trestání za správní delitky a trestné činy opakovaně uváděný v judikatuře NSS)? Když je trestnost účastenství výslovně uvedena v trestním zákoně a není v příslušných správních předpisech, asi by šlo dosti daleko dovozovat trestnost takového účastenství i u správních deliktů. Co myslíte?

14 komentářů:

Daniel Spratek řekl(a)...

Domnívám se, že odpověď na položenou otázku je obsažena v odůvodnění citovaného rozsudku. V § 145 Soud uvádí, že poradenská společnost spadá pod definiční znaky správního deliktu, neboť slovo „podnik“ označuje „každý podnik, který se chová koluzivním způsobem, nezávisle na odvětví činnosti nebo relevantním trhu, kde je činný.“ Trestnost se tedy opírá o výslovné ustanovení zákona (byť extenzivně soudem vyloženého), nikoli však o (v zákoně nepřítomný) princip trestnosti účastenství. Postižená společnost byla materiálně účastníkem deliktu, ale formálně byla spolupachatelem, a proto byla také odsouzena. Zobecněně řečeno – pokud to, co je materiálně účastenstvím, je formálně vyjádřeno ve skutkové podstatě deliktu, je účastník postižitelný. Ostatně Soud to jinými slovy říká i v § 149 rozhodnutí.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Hmotněprávní analogie (v neprospěch obviněného) je v trestním právu zakázána, dosti těžko si proto umím představit, že by mohla byla užita u správních deliktů (včetně přestupků) analogie s trestním zákonem, zvlášť pak s jeho ustanovením o účasti na trestném činu.

Dovedeno ad absurdum, mohl byste analogicky užít oddíl o některých formách trestné součinnosti (§ 164 et seq. TrZ) a dovozovat trestnost schvalování správního deliktu :-)

K.Csach řekl(a)...

Vďaka za informáciu, takmer som na ten prípad zabudol, a čakal som, ako dopadne. Mám pocit, že ako Komisiu, tak aj ESD začína trápiť legal privilege poradenských spoločností, a tak vytasili najťažší kaliber. No mám pocit, že toto ešte spôsobí hlavybôl...

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Daniel Spratek:

Máte pravdu, přesně takto se SPS s problémem vypořádal. Podle mne se ale přes něj spíše "přenesl", resp. jej "obešel". Skutečnost, že podnik se vykládá takto široce a že nezáleží na odvětví či trhu, kde působí, je zřejmá. I postup, kterým to soud připomíná je jednoduchý - až trochu úsměvný. Říká, že je konstantně judikováno, že čl. 81 SES se vztahuje i na vertikální dohody, kde je zřejmé, že se jedná o podniky na odlišných relevantních trzích, jelikož jsou na jiné úrovni výrobního řetězce. Proto není třeba, aby určité podniky působily ve stejném odvětví či na stejném trhu. Jak nám to ale pomáhá v předmětném případě? I tady bylo přece zřejmé, že AC Treuhand obecně způsobilý být podnikem může (jistě je to entita vykonávající hospodářskou činnost). Problém spíše byl, zda byl daný podnik - přeneseně řečeno - "stranou" příslušného zakázáného horizontálního kartelu (dohody narušující soutěž) na trhu s organickými peroxidy, k jehož realizaci daná poradenská společnost napomáhala. Ve skutečnosti podle mne soud nevyložil extenzivně pojem podniku, ale pojem "dohody". De facto totiž říká, že zakázanou dohodou nebyla prostě jen dohoda těch konkurentů o horizontální fixaci cen atp., ale i zřejmě nějaké veškeré navazující dohody právě s tou poradenskou firmou, a to vše spadlo do jedné zakázané dohody dle čl. 81 SES. Přiznám se, že mi to přijde trochu kostrbaté a trochu to posouvá mé chápání dohody (ať již formální či neformální) mimo běžné pojetí. Intuitivně mi mnohem názornější přijde opravdu tu situaci vnímat jako horizontální dohodu mezi příslušnými kartelisty, na jejíž realizaci Treuhand asistoval. Soud i správně připomíná, že pojem dohody (včetně, dejme tomu, jednání ve vzájemné shodě) je pouze jiným vyjádřením pro označení koordinovaného/koluzivního jednání, které omezuje hospodářskou soutěž (§ 118). Nicméně má-li být koncepčním základem tohoto pojetí ekonomický koncept koluze, tak koludujícím podnikem by AC Treuhand v takovém ekonomickém smyslu nebyl - nijak by se nemohl účastnit ovlivňování paramterů hospodářské soutěže, jeho tržní moc by nebyla nijak posilována ...

No a s tou skutkovou podstatou je to prostě obecný problém evr. soutěžního práva, když ten zakazuje prostě jen "dohody mezi podniky narušující soutěž", aniž by bylo cokoliv z toho legislativně definováno. Jak daleko pak ještě může jít judikatura, aby to byl ještě přípustný extenzivní výklad a ne třeba analogie v neprospěch? Přijde mi, že tady šel soud hodně daleko.

Ad Tomáš Pecina:

Samozřejmě souhlas. Nicméně v oblasti správního trestání nemáte nic ani o souběhu delitků, pokračujících deliktech, hromadných deliktech atp. Přesto NSS tyto koncepty vůči správním delikventům aplikuje, a to i v neprospěch. Je od toho to účastenství opravdu tak odlišné?

Jinak k těm zvláštním formám trestní součinnosti - zdá se mi, že k tomu SPS v daném judikátu směřuje. V §133 v zásadě prohlašuje, že pachatelem kartelu se může stát i ten, kdo jej neoznámí příslušným orgánům. I tady jde podle soud fakt daleko.

Ad K.Csach:

Není zač. Jak je zřejmé i z výše uvedeného. Přijde mi, že SPS "ujel" dost daleko, a proto souhlasím s tím, že z toho bude bolehlav. Jestli to má skrytou souvislost s legal privilege nevím. Ale také by mne zajímalo, jestli se EK někdy v budoucnu pokusí vztáhnout závěry tohoto judikátu na právní firmy.

Jaroslav Brož řekl(a)...

Předně bych poděkoval za upozornění na zajímavý judikát. Myslím, že se toto rozhodnutí stane poměrně zajímavé pro budoucí formování vztahu advokát – klient.
Vzpomeňme na usnesení představenstva České advokátní komory č. 6/2004 Věstníku, kterým se stanoví postup advokátů a kontrolní rady České advokátní komory při plnění povinností stanovených právními předpisy o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (resp. na jeho změnu z roku 2005), které zásadním způsobem upravilo „posvátnou“ povinnost mlčenlivosti ve vztahu advokát – klient. Bez ohledu na nový zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu lze obecně předpokládat určitou snahu o růst „vnějších zásahů“ do vztahů advokát – klient. Otázkou zůstává legitimita těchto zásahů a jejich případné ospravedlnění.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Přiznám se, že judikát NSS, který by aplikoval principy (soudního) trestního práva takto brutálně a v neprospěch obviněného, neznám.

Faktem samozřejmě je, že v případě absence úpravy se trestní zákon per analogiam užívá: naposledy to bylo v rozsudku NSS ohledně potrestaného řidiče taxíku, kde NSS dovodil nutnost uplatnit při souběhu správních deliktů pro uložení sankce absorpční princip (rozsudek doporučuji i pro jeho meritorní obsah: představa, jak pražský taxikář zoufale volá za zákazníkem, který si nevzal účtenku, musí každému, kdo služeb pražské taxislužby někdy využíval, připadat v nejvyšším stupni burleskní a fantastická; rozsudek je věcně samozřejmě správný).

Michal Bobek řekl(a)...

Nastoupený trend v judikatuře NSS je myslím patrný: vnímat správní trestání (přestupky i jiné správní delikty) coby celek, na který se v případě absence vlastní úpravy vztahují principy trestního řízení (naposledy viz například usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. ledna 2008, čj. 2 As 34/2006-73 (k dispozici zde: http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=15372)).

Řidiče pražské taxislužby bych nedoporučoval brát jako vhodný vzorek pro definici obecných principů správního trestání; to bychom se mohli záhy dočkat obnovení trestu smrti.

Jiří Kindl řekl(a)...

Souhlasím s Michalem, že ten trend v judikatuře NSS je zcela zřejmý a obecně jej i vítám (nemá-li smysl rozlišovat z důvodu povahy správních deliktů páchaných zpravidla právnickými osobami, kdy používat některé koncepty trestního práva založené na subjektivních prvcích může být pochybné).

K tomu použití těchto konceptů v neprospěch. Vybavuji si, že se jednalo o rozhodnutí používající trestněprávní koncept trvajících deliktů na přestupek dle stav. zákona (umožnění užívání stavby v rozporu s kol. rozhodnutím), kdy NSS narozdíl od KS dospěl k na základě pojetí trvajícího deliktu závěru, že 1 roční lhůta k uložení pokuty běží od ukončení trvajícího deliktu (tj. protiprávního stavu, který byl pachatelem udržován) a nikoliv, od okamžiku, kdy bylo protiprávní jednání zjištěno příslušným orgánem. Viz toto rozhodnutí .

Nicméně zrovna koncept trvajícího deliktu není ani v TZ - tedy neklamou-li mne mé znalosti trestního práva - legislativně řešen. Dovozuje se pouze z povahy věci v teorii a judikatuře. Navíc se jedná jen o charekteristiku jednání již jinak označeného tr. zákonem. Takže je to poněkud odlišné od toho účastenství, kdy je přímo úprava v TZ a kdy se v důsledku toho jedná o rozšíření trestnosti.

Tomáš Pecina řekl(a)...

Tím mne neuspokojíte, tam nešlo o analogii v neprospěch, ale o prostou korekci nesmyslného výkladu krajského soudu v souladu jak s prevalentním výkladem v příbuzných odvětvích, tak s elementární logikou věci (viz zcela případný teleologický výklad).

S brněnským senátem 57 Ca mám také své zkušenosti, a stručně řečeno, pokládám ho za jeden z nejhorších v celé zemi: právní vědomí vymizelé, znalost judikatury nepřítomná, stopy logiky běžnými methodami nezjistitelné (jak je, proboha, mohl vůbec takový nesmysl, jako že se promlčení počítá od detekce, napadnout!?).

Jiří Kindl řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina:

Neměl jsem v úmyslu a nesnažím se Vás uspokojit. ;o) Poukazuji na tu judikaturu proto, že tam vidím určité tendence, které by - ve světle tématu mého postu - mohly vést k tomu, že by v rámci naší jurisdikce NSS dospěl k obdobnému rozhodnutí jako SPS v komentovaném případě (ponechávám teď navíce ještě stranou argument eurokonformním výkladem).

Se senátem 57 Ca zkušenosti nemám. V tomto předmětném případě je pochybení zjevné - také nevím, jak dospěli k závěru, o tom, že to běží od detekce. Jiná diskuse u NSS proběhla např. o tom, zda by lhůta k uložení pokuty neměla u trvajících deliktů běžet od vyvolání protiprávního stavu spíše než od jeho ukončení, když dotčený předpis hovoří o "spáchání" deliktu. Že to má být ukončení, myslím, přesvědčivě vysvětluje NSS např. v tomto jiném rozhodnutí, a právě se odvolává i na "alogii se soudním trestáním" (vedle redukce ad absurdum). Můžeme to ale klidně považovat za "korekci". Hraní se slovy mi nevadí, ale ani mne moc nebaví.

Z odůvodnění toho rozhodnutí je podle mne zřejmé, že by zřejmě podobným způsobem byl NSS připraven postupovat i u pokračování ve správním deliktu, přičemž pokračování je v TZ definováno (narozdíl od trvajících deliktů) a považuje se za jeden skutek. Nevnímal byste např. takové "prodloužení" lhůty pro uložení pokuty u "pokračujícího" správního deliktu (tj. ve vztahu ke všem dílčím útokům) za analogii v neprospěch u těch dílčích útoků, kde by jinak - posuzováno samostatně - prekluzivní lhůta uplynula?

Tomáš Pecina řekl(a)...

To je docela sporné rozhodnutí, spíš bych se spolu se žalobcem přikláněl k názoru, že spácháním deliktu je uzavření vadné smlouvy, nikoli její plnění, takže pokud se o její existenci správní orgán dozvěděl a v zákonné lhůtě nekonal, trestnost zanikla (teleologický výklad jim zde kulhá na obě nohy, protože cílem prekluse je dosažení právní jistoty, a té může být dosaženo i na úkor toho, že je takto aprobován protiprávní stav, jako ostatně v mnoha jiných případech – typicky u neplatných právních úkonů, které nikdo ve lhůtě nenapadl).

Jestliže se diskurs u NSS bude dlouhodobě vyvíjet tímto směrem, nabízí se silný argument, že trestní právo postihuje relativně nejzávažnější delikty a má proto (relativně) nejširší instrumentárium akcesorických ustanovení, která nelze bez rozumného důvodu a bez kritické analysy přenášet do oblasti méně závažných správních deliktů.

Letos jsem podobný případ také řešil, šlo o přestupek, jehož se měl dopustit vedoucí dětského tábora, který v rozporu s obecní vyhláškou nechával rozdělávat na území obce táborový oheň. Správní orgán na analogii nešel a řízení zastavil s tím, že se nepodařilo prokázat, kdo oheň rozdělával. Kdyby analogicky uplatnil § 10 TrZ a tvrdil, že vedoucí tábora byl minimálně organisátorem nebo návodcem, měli bychom teď krásný praktický případ analogie v neprospěch. Škoda.

K.Csach řekl(a)...

Viem, že neboli splnené podmienky pre legal privilege v tomto prípade (bod 38), ale zároveň to podľa mňa veľké advokátske pochopia :) Prečo si myslím, že je to varovný prst pred búrkou proti legal privilege:

Vyjadrenie žalobkyne (bod 95): Keďže žalobkyňa ako poverenec (angl.: agent) podľa švajčiarskeho záväzkového práva podliehala príkazom týchto výrobcov a vzťahuje sa na ňu povinnosť dôvernosti, bola iba nástrojom členov kartelu.

A teraz vyjadrenia Komisie, ktoré myslím, že len volajú potom, aby ich nabudúce použila pri legal privilege:

105: (Kartelová) Dohoda a zmluvy o výkone, ktoré uzavreli žalobkyňa a uvedení výrobcovia, je potrebné kvalifikovať ako podstatné zložky jedinej a celkovej kartelovej dohody.

a ďalej 106: V tejto súvislosti vzhľadom na znenie článku 81 ods. 1 ES nie je nevyhnutné, aby bola žalobkyňa vo svojom postavení ako poradenský podnik aktívna na relevantnom trhu ako súťažiteľ či už na strane ponuky alebo dopytu.

a 109: Vďaka svojej činnosti žalobkyňa významne prispela k tomu, že kartelová dohoda bola stále platná a utajená, a teda k tomu, že hospodárska súťaž na trhu organických peroxidov bola vážne a trvalo obmedzená.

A čo na to SPS: - bod 136: ...zásady sa uplatňujú .... na účasť podniku, ktorého hospodárska činnosť a profesionálna odbornosť mu umožňujú, že nemôže nepoznať protisúťažný charakter predmetných správaní a spáchaniu porušenia tak poskytnúť nezanedbateľnú podporu.

A body 143 a 150 sú už len čerešničkou na torte :).

Myslím, že je vecou času, kým:

1. Komisia použije tento postup v prípade, ak sa bude niekto chceť odvolávať plošnejšie na legal privilege (a niečo mi vraví, že to pri ďalšom rozhodnutí prinesie aj otočenie dôkazného bremena pri odvolávaní sa na legal privilege).

2. Cestou private enforcement niekto zažaluje takúto poradenskú spoločnosť, ktoá je spoluzodpovedná (dodajme, že solidárne):):).

Priznám sa škodoradostne, mne takáto predstava vyčaruje úsmev na tvári :)

PS: a v poslednom mojom komentári som samozrejme myslel PSP, nie ESD... mea culpa...

K.Csach řekl(a)...

:) SPS a nie PSP!!! :):):), asi sa už fakt zaregistrujem, nech nemusím vždy takto opravovať :)

marticka.l řekl(a)...

Ad Tomáš Pecina "brněnský senát 57Ca..."

Naprostý a identický souhlas s touto soudkyní a jejím rozhodováním. Moje zkušenost 2 měsíce stará, rozsudek na 4 stranách, nyní napadený kasační stížností odůvodnělou pochybeními na 6 stranách; soudkyně "konformně" přezkoumala nepřezkoumatelné rozhodnutí, když naprosto ignorovala, že posuzovala nicotné rozhodnutí správního orgánu. Když jsem chvíli hledal v judikatuře NSS, jen za rok 2009, této soudkyni NSS zrušil (většinou pro stále stejné důvody !!!!!) 17 rozsudků a to si kasaci podal cca každý 7 žalobce. V jednom případě jsem zjistil ping-pong mezi NSS a KS (57Ca ...)4x a při posledním odpalu NSS vyznačil paní soudkyni tučně v rozhodnutí, že si důrazně vyhrazuje, aby byl právní názor NSS touto soudkyní akceptován.

Má někdo další stejně negativní zkušenosti s 57Ca ... KS v Brně?