úterý 24. října 2006

O soudcovské devotnosti


„Co nesnáším je devotnost poddaných! Plazí se to před vámi div ne po kolenou. Chovej se sakra jako chlap! Postav se a řekni: kudy? tudy?“

Tato nesmrtelná slova prince Drsoňe v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém mi často znějí v uších, když čtu rozhodnutí středoevropských soudů aplikujících (nejen) evropské právo a rozhodnutí kteréhokoliv z evropských soudů. Jak jsme již rozebrali na jiném místě (zde je místo na krátkou reklamní vsuvku), práce s judikaturou v českém právním prostředí vykazuje jisté zvláštnosti; jednou z nich je existence výlučně „souhlasné“ judikatury. Často se zdá, že středoevropští soudci nemají odvahu nesouhlasit; buď se judikatura hodí, pak je citována, anebo se nehodí, a pak je zamlčena. Něco jako konstruktivní nesouhlas, tedy otevřený, kvalifikovaný nesouhlas a argumentační udolání protivníka je vzácné (ale nikoliv neexistující!).

O to větší potěšení je občas si přečíst něco ze zahraniční produkce, kde je vidět odlišný přístup. V poslední době jsem se nejvíce pobavil nad rozhodnutím Odvolacího výboru Sněmovny lordů (cca nejvyšší soud pro Anglii a Wales) ve věci Inntrepreneur Pub Company (CPC) and others v. Crehan [2006] UKHL 38 (druhá reklamní vsuvka: anotace rozhodnutí vyšla nyní v Soudních rozhledech 10/2006). V tomto rozhodnutí poslala jejich lordstva k šípku jak Komisi, tak Soudní dvůr (rozhodnutí C-453/99, Courage v. Crehan) a sdělila, že pan Crehan nedostane žádnou náhradu škody. Velice zajímavé je de facto nerespektování rozhodnutí Komise o tom, zda byl anglický pivní trh počátkem 90tých let uzavřen pro vstup nových soutěžitelů či nikoliv. Lordstva to ale učinila elegantně; podrobným studiem a argumentací komunitárním právem dovodila, že se nejedná o totožná rozhodnutí (což mají přirozeně pravdu, ale takto otázka nestojí) a že si anglické soudy mohou posuzovat skutková zjištění samostatně. Tečka.

Žádné komentáře: