Souběh akademické činnosti a právní praxe

Narazil jsem na postarší článek, který se týká stále aktuální otázky: Když jsou právní akademici zároveň aktivní v praxi, jaký to má vliv na jejich akademickou činnost? Rebecca Eisenberg z University of Michigan, která článek napsala, upozorňuje na negativa tohoto spojení.

Autorka připouští, že zkušenost s právnickou praxí může výuce i badatelské činnosti do určité míry prospět. Ti, kdo poskytují právní služby, totiž mají osobní zkušenost s právními nástrahami, o kterých nepraktici často nemají ponětí. Díky tomu mohou praktikující akademici studentům lépe přiblížit, jak právo funguje, i nabídnout věrnější pohled ve svých publikacích.

Eisenberg se však především soustředí na nežádoucí účinky souběžné kariéry v právní akademii a praxi. Jako méně zásadní skutečnost uvádí to, že neakademické činnosti si vyžadují čas, který by jinak mohl být věnován výuce a vědě. Mnoho amerických právnických fakult proto omezuje dobu, kterou mohou její akademičtí pracovníci věnovat práci mimo univerzitu. 

Vážnějším problémem má být pronikání argumentačních pozic, které tito právníci zastávají jako praktici, i do jejich knih a článků. Oprávněně se prý můžeme domnívat, že zájmy klientů ovlivňují to, co tito autoři následně prezentují jako svůj nezaujatý názor. Příslušný autor se například raději může vyhýbat tématu, které by jeho klienty mohlo poškodit, nebo výslovně prezentovat argumenty, které jsou jeho klientům vhod. Cílem takových publikací pak může být ovlivnění již probíhajících řízení stejně jako vábení budoucí klientely, jejímž zájmům příslušné argumenty slouží. Jako obzvláště problematické se pak jeví právnické komentáře, které se tváří jako neutrální kompendia platného práva a které významně ovlivňují rozhodovací praxi soudů.

Jedním z faktorů, který za hrozbou zaujatých publikací stojí, má být rozdíl mezi příjmy v akademii a na trhu právnických služeb. Ačkoli jsou zaměstnanci amerických právnických fakult placeni lépe než jejich kolegové v jiných společenskovědních oborech, v soukromé sféře si mohou výrazně přivydělat. V případě spojení obou kariér pak zaujaté publikace mohou sloužit k zajištění větší profitability právní praxe. 

Eisenberg uvádí, že problém zaujatých publikací je částečně zmírněn péčí autorů o svou akademickou reputaci. Prezentování zjevně pomýlených závěrů totiž může uškodit kariérním vyhlídkám v akademii i v praxi. Schopní právníci nicméně dokáží rozumně argumentovat pro lecjaký závěr, a jejich reputace tedy v ohrožení není.

Jako jedno z možných řešení konečně Eisenberg zmiňuje povinnost autora informovat čtenáře o svém střetu zájmů.

Jaký je Váš názor na spojení akademie a praxe?

_________

Doplnění:

V českém prostředí se pokouší debatu o tomto tématu nastolit Tomáš Richter ve svém veřejně přístupném článku z roku 2013.