Jan Vučka: Otevřený dopis anonymnímu kolegovi
V českých zemích je tradicí, že když si úřady nevědí s někým rady, strčí ho do vězení a svůj problém tak elegantně vyřeší. Dělala to c. k. monarchie a praxi v tom měli i komunisté. Jestliže se po listopadu 1989 začalo hovořit o hypertrofii trestní represe a trestní právo se mělo stát až ultima ratio při řešení společenských problémů, dnes mám pocit, že se kyvadlo vrací zpět a trestní represe se znovu zbytečně zostřuje.
Obětí přepjatého užívání trestního práva je i Roman Smetana, známý řidič autobusu z tykadlové aféry. Poté, co byl odsouzen v kontroverzním řízení pravděpodobně podjatou soudkyní, si za svůj kverulantský postoj vysloužil nejprve jedno, a pak i druhé trestní stíhání pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Přitom k jeho stíhání zejména v druhém případě nebyl žádný rozumný důvod. Roman Smetana měl spáchat strašlivý čin tím, že celý jeden týden (!) oddaloval nástup výkonu přerušeného trestu. Když vykonal tento svérázný politický protest, šel se sám demonstrativně přihlásit úřadům. Čím byl tak zásadně narušen veřejný zájem, ptám se?
Netvrdím, že svévolné vyhýbání se trestu je hodno pochvaly. Existence trestného činu podle § 337 TZ je mi též známa (pár lidí jsem dokonce za takové skutky obžaloval). Ale případ Romana Smetany se dosti liší od typického maření, kdy se odsouzenému do vězení prostě nechce a vyhýbá se mu, co nejdéle může, dokud jej nevypátrá policie, případně není zadržen při náhodné silniční kontrole. Roman Smetana oddaloval nástup trestu po bagatelní dobu ze zcela jiných důvodů a sám se pak vydal úřadům do rukou.
Z hlediska vyššího principu mravního je samozřejmě nejsprávnější reakcí na podobné furiantství ta, jež v japonštině nese název mokusatsu. Jinak hrozí, že Roman Smetana bude stíhán znovu a znovu, to mu poskytne příležitost k dalším a dalším kverulacím a nakonec celá záležitost dosáhne nebetyčných výšin a v součtu tisíciletého trestu, jak prý mají dodnes zavedeno v některých jurisdikcích. To vše kvůli naprosto banální kauze a kvůli přehnané aktivitě nějakého novodobého Bretschneidera, který pokládal za nutné aplikovat zákon zcela mechanicky a co nejpřísněji.
Zastánce postupu příslušných míst by snad mohl namítnout, že bdělí pracovníci orgánů musejí dbát znění zákona, a nikoli vyššího principu mravního. Ovšem trestní řád jim dával široké pole k úvaze. V situaci, kdy Romana Smetanu čekal výkon zbytku již uloženého trestu odnětí svobody, současně již běželo jedno trestní stíhání pro předchozí maření a nový skutek se týkal pouhého jednoho dobrovolně ukončeného týdne, šlo o čítankový příklad zralý pro zastavení trestního stíhání pro neúčelnost (§ 172 odst. 2 písm. a) TŘ), případně odložení věci z téhož důvodu (§ 159a odst. 3 TŘ).
Přesto se tak nestalo a orgány činné v trestním řízení daly přednost mechanickému přístupu podle osvědčené litery „paragraf-šavle“. Dovolte mi reagovat otevřeným dopisem určeným tomu státnímu zástupci, který je za další trestní stíhání Romana Smetany odpovědný. Třeba se mu někdy dostane do rukou:
Milá/Milý …,
Tvou práci dobře znám, protože jsem ji nějaký čas sám dělal. Snad mě to opravňuje, abych Ti mohl dát přátelskou radu. SPRAVEDLNOST není jen název rezortu. Je to určitý koncept. Je to myšlenka, že každý má dostat takový trest, jaký zasluhuje; ani větší, ani menší. Také je to představa, že každý má být trestně stíhán, jen jsou-li k tomu přesvědčivé důvody. A je to idea, že výkon práva má být SPRÁVNÝ.
Nejsi akademik a Tvá rozhodnutí mají reálný dopad na lidské životy. Proto nelze, jak jistě i beze mne víš, přistupovat k případům šablonovitě, neohlížet se na morální otázky a neřešit, co je v daném případě spravedlivé. Máš velkou odpovědnost a s odpovědností jsou spojené i jisté nároky a očekávání.
Určitě jste na základní škole v hodinách literatury probírali Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka a práce Karla Havlíčka. A určitě jste se v duchu smáli postavičkám rakouských policajtů, kteří ztělesňovali bezduché prosazování práva spojené s nadměrnou činorodostí. Přesně tyto postavičky pak napomohly tomu, že tolik lidí nepokládalo dané státní zřízení za legitimní a nechali je v kritický okamžik padnout.
Bylo by hloupé skončit podobně. Tvou prací je prosazování spravedlnosti, tak tu spravedlnost každý den hledej a bojuj za ni. Když Ti dá zákon dvě možnosti postupu, vyber tu správnou a morální.
Policisté nemohou stát na každém rohu a hlídat každého. Většina lidí musí dodržovat zákon, nekrást a neloupit dobrovolně a Ty jsi jeden z těch, kteří k tomu mohou přispívat. Stačí nebýt jako ti rakouští orgánové a místo toho přesvědčovat každého, že to, co dělají státní orgány, je SPRÁVNÉ a SPRAVEDLIVÉ, ne pouze legální podle § 337 trestního zákoníku a § 160 trestního řádu. Možností v rámci platného práva k tomu máš dostatek.
Když se nad tímto jen na chvíli zamyslíš, nepochybně se mnou budeš souhlasit. Věřím, že Ti to pomůže být ještě lepší státní zástupce, než jsi nyní, a že Ti to umožní vykonat pro obecné blaho ještě více.
S pozdravem
Tvůj Jan
Do nového roku přeji všem pracovníkům orgánů činných v trestním řízení, aby měli co nejméně práce a aby ve své profesi spatřovali více než pouhé opisování paragrafů bez přemýšlení. Všem ostatním čtenářům přeji samozřejmě totéž.