Legal Clinics a odborná periodika jako součást studia na Harvard Law School
Abych ve čtenářích nezanechala dojem, že Harvard
Law School je pouze chladnokrevné na business orientované prostředí plné
sobeckých studentů, ráda bych se v tomto postu věnovala druhé stránce
výuky práva, kterou je aktivní zapojení studentů do vydávání odborných časopisů
a právní pomoci v rámci tzv. legal clinics.
Právní kliniky jsou plně
institucionalizované součásti fakulty zaměřující se zejména na poskytování
právní pomoci nízkopříjmovým skupinám osob, přičemž právní poradenství
poskytují právě studenti pod dohledem zkušených profesionálů. Každá klinika má
svůj rozpočet, se kterým hospodaří, což jí umožňuje flexibilní a do jisté míry
na fakultě autonomní rozhodování. Kromě práce s klienty, kterým je často
poskytován plný právní servis včetně zastupování před soudy a státními úřady,
jsou studenti v některých klinikách zapojeni též do nejrůznějších
monitoringů, poradenských a konzultačních projektů ve spolupráci s vládními
i nevládním agenturami, a to nejen na území USA. V současné době působí na
Právnické fakultě 28 klinik, přičemž fakulta nabízí zájemcům prosto pro
založení „vlastní“ kliniku dle předmětu jejich zájmu („independent clinic).
Jednotlivými klinikami jsou: Capital Punishment, Child Advocacy, Criminal
Justice Institute, Criminal Prosecution, Cyberlaw, Disability, Veterans, and
Estate Planning, Education Law Clinic of the Trauma Learning Policy Initiative,
Employment Law, Emmett Environmental Law and Policy, Family, Domestic Violence,
and LGBT Law, Food Law and Policy Clinic of the Center for Health Law and
Policy Innovation, Government Lawyer: Attorney General Clinic, Government
Lawyer: Semester in Washington Clinic, Government Lawyer: United States
Attorney Clinic, Green New York, Immigration and Refugee, Legal Aid Bureau, Negotiation
and Mediation, Health Law and Policy, International Human Rights, Judicial
Process in the Community Courts, Making Rights Real: The Ghana Project, Post-Foreclosure
Eviction Defense/Housing Law, Predatory Lending/Consumer Protection, Shareholder
Rights, Sports Law, Supreme Court Litigation a Transactional Practice. Studenti
zapojení do činnosti některé z klinik dostávají za svou práci kredity, což
jim umožňuje, aby si sami do velké míry určili, nakolik bude jejich studium spíše
teoretické (navštěvováním regulérních přednášek a seminářů) či praktické. Kromě
zkušených právníků dohlížejících na činnost studentů nejen po stránce právní,
ale též po stránce etické, mají kliniky též k dispozici administrativní
personál, který jejich činnost velice usnadňuje. V průběhu semestru
studenti průběžně od svých „nadřízených“ dostávají zpětnou vazbu, což jim
umožňuje, aby se neustále vyvíjeli a zlepšovali. Některé služby klinik jsou
placené, jiné jsou čistě pro bono. Prací pro kliniky a její klienty studenti
získávají neocenitelné praktické zkušenosti již během studia, přičemž taková
práce v žádném případě nemusí být tak nudná a jednostranná, jak by se na první
pohled mohlo zdát. Např. klinika pro International Human Rights je
v současné době zapojena, mimo jiné, do projektu vzdělávání o lidských
právech v thajských školách či do pomoci při odškodňování obětí apartheidu
v Jihoafrické republice. V současné době jednu z žalob podanou
právě touto klinikou projednává Nejvyšší soud USA (Kiobel v. Royal Dutch
Petroleum Co.), který bude na podzim rozhodovat, zda může na základě Alien Tort
Statute soukromoprávním korporacím vzniknout odpovědnost za porušování mezinárodního
práva a lidských práv tím, že za účelem dosažení zisku spolupracovali (mimo
území USA!) s vládou apartheidu. Studenti zapojeni do činnosti jiné
kliniky v zimě cestovali do Brazílie, kde monitorovali stav tamních věznic
a výskyt mimosoudních poprav. Studenti ze Cyberlaw Clinic zase spolupracují na
projektech s MIT a iLab („laboratoří“ pro inovace a start-ups) na Harvard
Business School, a tak dále a tak podobně. Přestože je k dispozici
nepřeberné množství různorodých projektů, fakulta je stále ochotná podpořit
téměř jakoukoli novou a inovativní myšlenku či nápad ze strany studentů.
Další
neodmyslitelnou součástí studia na Harvard Law School jsou, kromě velkého množství
studentských spolků (více než 90), nejrůznější odborná periodika (17), včetně
těch nejprestižnějších, jako je Harvard Law Review. Od několika amerických
studentů jsem slyšela, že v podstatě každý musí být zapojen do nějaké extrakurikulární
aktivity, aby neměl ve svém životopise pouze studium, což by mohlo dělat dojem,
že jej sotva zvládal. Já se však domnívám, že studentů, kteří jsou zapojeni mimo
školu nedobrovolně, resp. pod tlakem okolí, je minimum, neboť Harvard je místo,
kde se přirozeně koncentrují velmi aktivní lidé. Je tedy spíše výjimkou pokud
někdo není zapojen do života fakulty, přičemž ti nejaktivnější a nejlepší
studenti jsou ve vedení několika organizací či časopisů zároveň. Proto není
překvapující obrovské množství, různorodost a vysoká kvalita pořádaných akcí, které
dělají studentský život v kampusu tak jedinečným a obohacujícím. Studenti se
podílejí na činnosti některé z mnoha studentských asociací či klinik nebo
spolupracují na vydávání některého z časopisů. Dochází tak někdy
k paradoxní situaci, že studenti rozhodují o přijetí či odmítnutí článku,
jehož autorem je např. jejich profesor, příp. jej vrací k přepracování. Mezi
ty nejprestižnější a zároveň nejtradičnější časopisy jednoznačně patří Harvard Law
Review, který má na rozdíl od ostatních v kampusu vlastní dům a též si
pečlivě vybírá, které studenty pustí do svých řad. Zájemci o editování článků
musí nejprve uspět v soutěži písemných prací, mít dobrý prospěch a splnit
několik dalších podmínek. Harvard Law Review též velice dbá na dodržování
tradic a kontaktů s vlastními alumni. Shodou okolností jsem se dostala na
výroční večeři, na které se sešli absolventi Harvard Law School, kteří se
podíleli na přípravě Harvard Law Review např. v 50. A 60. letech. Když jsem tak
pozorovala, jak se v překrásných prastarých prostorách Harvard Club
v Bostonu mísí několik generací, které mají či měly společný předmět
zájmu, uvědomila jsem si, že myšlenka pravidelných oficiálních setkávání alumni,
ať již jde o absolventy fakulty či bývalé členy různých studentských spolků, vůbec
není od věci. Pevně doufám, že se někdy též čeští studenti zbaví představy, že
extrakurikulární aktivity v rámci studia jsou obdobou pionýra či ČSM a
pochopí, jak hluboký přínos po stránce profesní i lidské mají. Stejně tak bych
studentům práv přála, aby jejich fakulty byly stále více otevřené novým
myšlenkám a své studenty maximálně podporovaly. Jedině tak lze totiž vytvořit
pocit sounáležitosti s akademickou půdou a tím též příjemné a kreativní
prostředí jak pro vyučující, tak pro studenty.
3 komentáře:
Skvělé, jen si dovolím maaaličko rýpnout do těch časopisů. Je hodně překvapivé, že akademický trh v USA je tak výrazně dominován časopisy, které editují studenti. Na jedné straně to určitě vede k mnohem živějšimu vývoji právní vědy, neboť studenti spíš přijmou novou myšlenku. Na druhou stranu - ruku na srdce - jak moc už vědí, aby dokázali oddělit zrno od plev? Hlavně u empirických prací (kterých v americkém legal scholarschip) si dost lidí stěžuje, že studenti práv nemají zvládnutý technický aparát, aby rozpoznali studie, kterým se dá věřit, od těch ostatních.
Studentské Law Reviews jsou skvělé a své místo na trhu mají, jen mě překvapuje, že není vice vybalancované s klasickými "profesorskými" journaly, které ostatně dominují snad naprosté většině profesí.
Ono to vybalancované je, od časopisů, které jsou orientované mezinárodně (American Journal of Comparative law anebo American Journal of International Law), k těm, ve kterých se publikují studie, jež by asi v klasických law reviews nenašly místo (např. Journal of Legal Analysis, který vznikl právě na Harvardu přesně s cílem "balancovat" tradiční časopisy).
Navíc i sami studentští editoři konzultují profesory - nejen na jejich domácích institucích (sám jsem nedávno poskytoval konzultaci pro Yale law Journal).
Problémem spíš zůstává, že pro účely kariérního postupu jsou ty tradiční, studentské, časopisy mnohem důležitější než ty, které jsou peer reviewed v evropském stylu.
Drtivá většina článků je o právní filosofii, právní teorii atp. tažke jejich význam pro právní praxi je někde mezi nulou a limitní nulou. Tyhle časopisy mají smysl, resp. měly smysl jen pro akademickou kariéru a jejich obsahový přínos lze shrnout do středně velké lopatky na smetí. Dnes jsou navíc profeosoří na třech školách najednou a jen dělají PR a samotné studium dělají náplavy z Asie nebo od nás, prot které jsou peníze za senior lecturer dobré. Rodilý američan by se tím ani neuživil.
Jiří Šebánek
Okomentovat