čtvrtek 2. dubna 2009

Tomáš Sobek: Cimrmanovy objevy v právní logice

Všichni víme, že Jára Cimrman byl geniální vynálezce, dramatik, filozof, reformátor, básník, učitel, atd., ale málokdo ví, že se významným způsobem zapsal i do právní logiky. Někdy mezi lety 1867-1889 objevil důkaz, později známý pod poněkud zavádějícím označením „Eliminace skřeta“. Ten vyvrací tzv. sémantickou teorii norem, podle které platí, že jestliže jsou nějaké normativní věty synonymní, pak stanoví stejnou normu.

Např. věta ‘Je zakázáno čůrat proti větru.’ znamená totéž jako věta ‘Není dovoleno močit ve směru, který je opačný ke směru větru.’, tedy stanoví stejnou normu. Takže z normativního hlediska by mělo být jedno, jestli v zákoně použijeme větu první nebo druhou. Sémantická teorie normy je natolik samozřejmá a intuitivní, že jenom Cimrmana napadlo ji zpochybnit. Jeho důkaz pak připravil o spánek několik generací právních logiků. Přistupme tedy k jeho výkladu. Vezměme, že máme v zákoně následující legální definici, která má povahu taxativního výčtu:

Pohádkovou bytostí se pro účely tohoto zákona myslí pouze skřeti, elfové a čarodějové.

Na základě této definice mají následující dvě věty stejný význam, a tedy podle sémantické teorie normy stanoví stejnou normu:

Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.
Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth.

Pokud tyto věty vyjadřují tutéž právní normu, pak by samotná jejich záměna neměla mít žádný vliv na posouzení jakékoli normativní otázky. A právě tuto věc Cimrman svým důkazem pomocí protipříkladu popřel. Cimrmanův protipříklad vychází z předpokladu, že platí následující metanormy A), B) a metametanorma C):

A) Lex posterior derogat legi priori
B) Lex specialis derogat legi generali.
C) Lex prior specialis derogat legi posteriori generali.

Tady Cimrman s pečlivostí sobě vlastní správně upozorňuje, že metametanorma C) sice není logicky nutná, můžeme pracovat i s opačnou metametanormou, totiž Lex posterior generalis derogat legi priori speciali, nicméně je metametanorma C) je logicky možná.

Nyní vezměme, že Zákon o regulaci alkoholu v kouzelném lese obsahuje následující dvě ustanovení, která jsou v logickém rozporu:

Dřívější úprava: Skřeti mají dovoleno pít absinth.
Pozdější úprava: Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.

Dřívější úprava je speciální, protože pojem skřeti je konkrétnější než pojem pohádkové bytosti. V této situaci použijeme metametanormu C), takže skřeti mají dovoleno pít absinth a ostatní pohádkové bytosti, tedy elfové a čarodějové to mají zakázáno.

Nyní nás Cimrman vyzývá, abychom uvážili alternativní scénář, který se od prvního liší pouze v tom, že větu ‘Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.’ nahradíme větou ‘Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth’. Podle sémantické teorie normy by tato záměna neměla mít vliv na výsledek, ale pozorný Cimrman si všiml, že opak je pravdou.

Dřívější úprava: Skřeti mají dovoleno pít absinth.
Pozdější úprava: Skřeti, elfové a čarodějové mají zakázáno pít absinth.

V tomto alternativním scénáři je metametanorma C) nepoužitelná. V dřívější a pozdější úpravě totiž máme stejný pojem skřeti. Dřívější uprava tedy není k pozdější úpravě speciální. Použijeme proto metanormu Lex posterior. Výsledek je pak takový, že skřeti, stejně jako elfové a čarodějové, mají zakázáno pít absinth. Ale to je jiný výsledek než v prvním scénáři!

Cimrman nám ukázal, že záměna věty za větu, která znamená totéž, může vést k odlišnému normativnímu výsledku, a proto sémantická teorie neplatí. Celou věc v závěru své stati komentuje takto:

„Je to překvapivý výsledek. Dokonce jsem měl potíže tuto věc vysvělit svému nejchytřejšímu, protože jedinému, žákovi, ale po třetí láhvi absinthu mu už bylo vše jasné.“

Hans Kelsen v roce 1938, v té době působil na Německé univerzitě v Praze, ale možná to bylo v roce 1940, kdy učil na Harvardu, podrobil Cimrmanův důkaz ostré kritice. Do svých, bohužel nedatovaných, poznámek si zapsal:

„Jakýsi Cimrman tvrdil, že dávno přede mnou objevil koncepci základní normy. Uklidňuje mě snad jedině to, že také prohlašoval, že vynalezl žárovku a milión dalších věcí. Tento český podvodník se mimo jiné pokusil vyvrátit sémantickou teorii norem. Celý vtip jeho rádoby důkazu spočívá v tom, že derogační pravidlo Lex specialis je citlivé na formulaci normativní věty. Nechápu, jak mohl František Weyr, takový chytrý člověk, být žákem toho hochštaplera.“

Tomáš Sobek

14 komentářů:

Jiří Kindl řekl(a)...

Odhlédnuto od možného vlivu časového faktoru a vycházeje z pravdivosti citovaných vět v analytickém referátu váženého kolegy, doktora Sobka, z jeho analytického referátu vyplývá závěr, že mistr Cimrman opil Františka Weyra přinejmenším třemi lahvemi absinthu, což je vskutku objevný, poučný a přínosný závěr, který dokládá, že analytický referát váženého kolegy, doktora Sobka, má přesah i mimo právní logiku.

Tomáš Sobek řekl(a)...

:) To mi připomíná vyprávění jednoho logika, který shodou okolností musel učit politologii. Celá výuka se omezila na seznam tautologií typu: "Demokracie je nebo není zastupitelská."

Anonymní řekl(a)...

Kdepak já četl něco podobnýho? Že by již od téhož autora v jeho publikaci na str. 120 - 122? Nuž, nedalo to ani moc práce a máme tu vtipný článek o Járovi da Cimrmanovi. Výhoda je, že se dá s tímto schématem variovat do nekonečna. Takže krom zdravotních sester a skřetů se doufám 1. května dočkáme "Hynka, Viléma a Jarmily" spolu se "všemi postavami, které jsou v Máchově Máji nazývány křestními jmény", na konci léta pak "sena, otavy a dritšnitu" a "druhů kosení trávy se zamýšleným hospodářským využitím v plynutí času" a posléze pak "prohry s Irskem, Slovenskem a Polskem" a " jediných možných výsledků české fotbalové reprezentace v kvalifikaci na MS 2010". Jaj, tak mi včera zvedli mandle, že jsem si do chudáka autora, který za nic nemůže, musel trochu rejpnout :-)

Vladislav Hřebíček

Tomáš Sobek řekl(a)...

:) Své oblíbené příklady používám nezměněné. Tak třeba příklad na dvojznačnost:

Knapp zaútočil na Gerlocha s nožem.

Poznámka: Nůž měl Gerloch.

Arnold Llayne řekl(a)...

To už je rovnou zombie horor.

Martin Prokeš řekl(a)...

Zřejmě z dílny epigonů Járy Cimrmana dorazil do PSP návrh zahrádkářského zákona (sněmovní tisk 791), celým jménem zákona o zahrádkářské činnosti a úpravě některých podmínek jejího provozování.

Včera jsem v radiu zaslechl rozhovor s jedním z předkladatelů. Hlavním argumentem pro je, že zahrádkaření se věnuje 1-1,5 mil. obyvatel, kteří si prostě zvláštní zákon zaslouží. Nezbytnost navrhované úpravy, která se prý chystá již druhé volební období a dosáhla rozsahu 6 paragrafů, je tedy zjevná.

Po tomto zahřívacím kole vyjdou z dílny předkladatelů zákony ještě potřebnější, tedy zákony o činnostech, kterým se věnuje podstatně větší část obyvatel ČR, aniž by byly upraveny zvláštním zákonem. Toužebně očekávám:
a) zákon o lízání zmrzliny v letních měsících (v zimě a contrario zakázáno)
b) zákon o některých úkonech fyzických osob v prostorách toalet a předpokladech pro jejich výkon
c) zákon o postupu k určení šroubu, který se jako první povoluje při výměně pneumatik z letních na zimní a zpět (výměna pneumatik provedená v rozporu s tímto zákonem bude absolutně neplatná a řidič bude za analogické aplikace ustanovení o BO povinen vrátit pneumatiky na původní místa)

Zatím není známo, zda bude navržen i zákon o pudovém intercoursu osob a jeho pravidlech - problémem je, že jeho přijetí by si mimo obvyklé platnosti a účinnosti, vyžadovalo i úpravu přístupnosti právních předpisů nebo alespoň jejich příloh podle věku. Část odborné veřejnosti dokonce tvrdí, že některé předpisy by neměly být přístupné vůbec, aby nevedly laickou veřejnost (voliče) k zbrklým a neodborným závěrům o kvalitě práce zákonodárce. Dle některých zpátečníků (prof Fiedler) by ovšem zavedení přístupnosti bylo v rozporu se zásadou publikace právních předpisů.

Tomáš Pecina řekl(a)...

:-) Navrhoval bych zákon, kterým se stanoví některé další předpoklady pro svépomocnou výměnu žárovky.

Anonymní řekl(a)...

Mě by zajímalo, co se používá v praxi. Zda lex prior specialis derogat legi posteriori generali či lex posterior generalis derogat legi priori speciali.

V právu se moc nevyznám, ale připadá mi, že by to mělo být někde v zákonech ošetřeno, protože pokud by každý užíval co chtěl, bylo by možné zcela stejné zákony vykládat dvěma rozdílnými způsoby.

Pavel Dvořák

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Pavel Dvořák

Pokud by platilo pravidlo Lex posterior generalis derogat legi priori speciali, pak by pravidlo Lex specialis bylo použitelné pouze v případě, že existují dvě stejně staré úpravy, z nichž jedna je zvláštní a druhá obecná.

Anonymní řekl(a)...

"2. NORMOVÉ SOUBORY

Všechny normy, stanovené určitým normotvůrcem či jejich určitou skupinou, tvoří jeden celek, který nazývám normový soubor5). Každý normový soubor je definován a nezaměnitelně určen právě svým normotvůrcem, resp. skupinou svých normotvůrců. Proto také každý normový soubor trvá, dokud trvá jeho normotvůrce či normotvůrci, a proto každý normotvůrce vytvoří a každá možná skupina normotvůrců může vytvořit právě jeden normový soubor. Zanikne-li normotvůrce, zanikne i jeho normový soubor, resp. normové soubory, na jejichž tvorbě se podílel, splynou s jinými.6)

Účelem norem je regulace chování osob a stavu věcí7) – bez existence norem by jakékoli děje i stavy byly dovoleny a omezeny by byly jen přírodními zákony. Proto vždy platí – v rámci každého normového souboru a v každém dílčím okamžiku jeho existence – že dovoleno je vše, co právě není zakázáno či přikázáno – to je stav, který platí sám od sebe; opačný stav, tedy že dovoleno je jen to, co není zakázáno či přikázáno, lze nastolit jen nějakou normou. Takto normy každého normového souboru beze zbytku rozdělují veškeré možné (i nemožné) chování všech osob a stavy všech věcí na chování, resp. stavy volné, tedy dovolené, a na chování, resp. stavy nějakým způsobem vázané, regulované, tedy přikázané či zakázané. Jinými slovy, každý stanoví sobě i všem ostatním, co kdo smí, co kdo musí a co kdo nesmí, resp. co smí, co musí a co nesmí být.8) Z toho vyplývá, že každý normový soubor je všeobsáhlý, tj. rozděluje všechny možné normy normokosmu – vlastní i cizí – na právě platné a na právě neplatné.

Normotvůrce či skupina normotvůrců každého normového souboru je vždy pevně dána a žádný normotvůrce nemůže v jediném okamžiku současně něco chtít i nechtít. Proto každý normový soubor je – nemůže nebýt – v každém okamžiku své existence nejen všeobsáhlý, ale i vnitřně bezrozporný. Z toho vyplývají některé další principy platné pro všechny normové soubory.

Především platí, že každá norma určitého normového souboru implicitně ruší každou jinou jeho dřívější normu téže míry obecnosti, která mu odporuje – lex posterior abrogat legi priori.9)10)

Dále platí, že různé speciální normy, které stanoví výjimky z obecného pravidla, se uplatní přednostně před normami obsahujícími obecnější úpravu, neruší je však – lex specialis derogat legi generali.11) Stanovení odchylek od principu lex specialis je sice možné, ale bylo by absurdní – znemožnilo by to normotvůrci stanovení jakýchkoli výjimek – a právě možnost jejich stanovení je smyslem pravidla lex specialis.

A konečně: normové soubory mohou být i vnitřně hierarchizovány. Podstatou takové hierarchizace je, že každá norma vyšší síly ruší či činí neaplikovatelnou každou jí odporující normu nižší síly, a to bez ohledu na míru obecnosti obou dotčených norem a bez ohledu na jejich stáří – lex superior abrogat aut derogat legi inferiori. Tato zásada, na rozdíl od obou předchozích, je sama o sobě normou, a pokud ji příslušný normotvůrce vůbec zavede, bude jen na něm záležet, zda sankcí bude abrogace, či pouze derogace nižší, vyšší normě odporující normy, popřípadě nějaká jejich kombinace.

Vnitřní bezrozpornost každého normového souboru je tedy dána třemi známými zásadami:

1) lex superior abrogat aut derogat legi inferiori (dále jen „norma lex superior“),12)
2) lex specialis derogat legi generali (dále jen „princip lex specialis“),13) a
3) lex posterior abrogat legi priori (dále jen „princip lex posterior“),14)

a to v uvedeném pořadí
– každá později uvedená zásada se použije jen tehdy, nelze-li bezrozpornosti daného normového souboru dosáhnout prostřednictvím zásady uvedené dříve: pozdější obecná norma se nepoužije na místě sice dřívější, ale zvláštní normy a zvláštní norma nižší síly se nepoužije na místě obecné normy vyšší síly, ledaže by to norma vyšší síly umožňovala či předpokládala.

Základní tři axiomy tedy jsou, že ...

...

Fakticky tedy stanoví normy každý každému; to vede k rozporům mezi normovými soubory a to zas nutně vede k hledání způsobů, jak tyto rozpory omezit. Základem omezování rozporů mezi normami různých normových souborů je sjednávání dohod, to jest vytváření společných normových souborů.15) To však nestačí: Aby dohody plnily tento účel, je třeba jim obsahově přizpůsobit i individuální normové soubory jejich stran, tj. dohodnuté normy recipovat;16) recepce cizích norem nadto často obnáší nadřazení recipovaných norem normám vlastním a vede tak k hierarchizaci norem recipujícího normového souboru.17) Dohody podmiňují i vzájemnou hierarchizaci normotvůrců, resp. jejich normových souborů,18) a jako takové jsou i nezbytným základem existence právních řádů.

3. ...".

Tomáš Pecina řekl(a)...

Toť pouhá theorie. Před několika lety jsem se vyzbrojen těmito zásadami pokoušel dovodit, který správní orgán projednává dopravní přestupky spáchané na území HMP, a složitost úkolu přerostla všechny mně známé problémy soudobé vědy, nejen právní :-)

Guy Peters řekl(a)...

Vzhledem k soutěži o nejlepší osnovu zákona se s vámi podělím o první 3 paragrafy návrhu zákona o práci s dětmi a mládeží:

"Předmět úpravy a vymezení pojmů

§ 1
Předmět úpravy

Tento zákon upravuje
a) úkoly správních úřadů a územních samosprávných celků při podpoře práce s dětmi a mládeží,
b) podmínky pro organizování vybraných akcí a činností určených dětem
a mládeži,
c) podmínky, které musí splňovat osoby pracující s dětmi a mládeží.


§ 2
Práce s dětmi a mládeží

(1) Za práci s dětmi a mládeží se pro účely tohoto zákona považuje
a) výchova dětí a mládeže mimo vyučování, směřující k nabytí nových poznatků
a zkušeností a zdokonalení získaných dovedností a schopností, osvojení a rozvoji postojů, s výjimkou činnosti škol a školských zařízení upravené zvláštními předpisy 1) nebo vzdělávacími programy 2),
b) činnost zaměřená k účelnému využívání volného času dětí a mládeže,
c) činnost podle písm. a) a b) zajišťovaná školskými zařízeními 3).

(2) Práce s dětmi a mládeží je veřejně prospěšnou činností.

(3) Práci s dětmi a mládeží vykonávají profesionální a dobrovolní pracovníci. Za profesionální pracovníky s dětmi a mládeží se považují fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají za úplatu. Za dobrovolné pracovníky s dětmi a mládeží se považují fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají dobrovolně, na základě svého vlastního rozhodnutí, bez nároku na odměnu.


§ 3
Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se považuje
a) za dítě fyzická osoba do dovršení 18 let věku,
b) za mládež fyzická osoba od 18 let do dovršení 26 let věku.

1) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2) § 39 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů."

Tomáš Hnetila řekl(a)...

Pojďme se na problém podívat ještě jednou z trochu jiiného úhlu.

Dřívější úprava: Skřeti mají dovoleno pít absinth.
Pozdější úprava: Pohádkové bytosti mají zakázáno pít absinth.

Podle mého názoru nelze v tomto případě aplikovat zásadu "Lex specialis derogat legi generali". Nesmíme totiž zapomínat na uvedenou legální definici:

"Pohádkovou bytostí se pro účely tohoto zákona myslí pouze skřeti, elfové a čarodějové."

Z této definice vyplývá, že termín "pohádkové bytosti" zde pouze zastupuje taxativní výčet "skřeti, elfové a čarodějové" a nelze jej tedy považovat za obecnější ve smyslu interpretačních pravidel.

Jsem přesvědčen, že Cimrman si byl této chyby v argumentaci vědom, a co víc - dopustil se jí zcela záměrně aby vnesl chaos do tehdejší zkostnatělé justice a narušil tak samotné základy prohnilého rakousko-uherského mocnářství.

Je zarážející, že ani taková kapacita Hans Kelsen nedokázal zhodnotit Cimrmanův počin v oblasti právní logiky v širších historicko-politických souvislostech. To mě jen utvrzuje v přesvědčení, že Cimrman svoji genialitou překonal několik generací svých následovníků.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Ad Tomas Hnetila

Ach ano, v pozůstalosti Františka Weyra se našla tato poznámka:

"Můj učitel (Všimněme si prosím mužského rodu. T.S.) zavedl pojem POHÁDKOVÉ BYTOSTI jako disjunkci tvořenou pojmy SKŘET, ELF a KOUZELNÍK. Myslím, že to chápal množinově. (Nezapomínejme, že Cimrman objevil teorii množin pět let před Georgem Cantorem. T.S.)Množina pohádkových bytostí je tedy sjednocení množin skřetů, elfů a kouzelníků. Zákonodárce může zavést obecnou úpravu pro množinu pohádkových bytostí a přitom výjimku pro skřety, což je její podmnožina."