úterý 22. května 2012

Studentské „ne” advokátním kancelářím, aneb přerod idealistických studentů Harvard Law School

Sylabus této Právnické fakulty je silně zaměřen na obchodní právo, podnikání na kapitálovém trhu, fúze a akvizice atp. Není tedy velkým překvapením, že kroky drtivé většiny absolventů Harvard Law School směřují právě do velkých advokátních kancelářích, většinou v New York City, kde jsou za své dlouhé pracovní dny a noci odměňováni astronomicky vysokými platy, a to již od samotného nástupu. Nabyla jsem dojmu, že celé studium je více než o vzdělání samotném hlavně o tom dostat nabídku v alespoň jedné z takových kanceláří. Před několika týdny v kampusu fakulty proběhla zajímavá iniciativa nazvaná „Firmly Refuse“ vybízející studenty, aby odmítli výběr budoucího zaměstnavatele pouze na základě cifry na měsíčním šeku, ale zaměřili se zejména na etické dopady své práce a uvědomili si společenskou zodpovědnost, kterou jakožto absolventi Harvardu mají. Jak již zde bývá zvykem, tato iniciativa vzbudila velké vášně, zejména na straně odpůrců. Našli se však též však příznivci se slogany typu „anybody can say no to crack, but I know superheroes who wouldn't turn down $160k.“ či „transformation of idealistic Harvard Law students into materialistic lawyer drones“.

Standardně začíná kariéra naprosté většiny studentů a absolventů Harvard Law School. Každý rok v létě před začátkem semestru fakulta organizuje „job fair“ pro budoucí studenty druhého ročníku, na který se sjíždí advokátní kanceláře z celých Spojených států, aby si zde (dva roky dopředu) vybraly své budoucí zaměstnance. Jedná se o naprosto klíčovou událost v životě téměř každého studenta, neboť na základě výsledků pohovorů dostávají (nebo nedostávají) nabídky na tzv. Summer Associate Program. Po skončení druhého ročníků tak studenti, kteří nabídky dostali, pracují cca 10 týdnů v dané kanceláři a pokud něco zásadně nepokazí, mají téměř zaručené místo po skočení studia, resp. po přijetí do příslušné advokátní komory. Všichni tedy berou tyto pohovory velice vážně, neboť se již po prvním ročníku rozhoduje o jejich budoucí kariéře. Jedním z hlavních kritérií výběru pro Summer Associate Program jsou studijní výsledky v prvním ročníku, což má za následek zvýšenou dravost a soutěživost studentů. Pro získání dobré pracovní nabídky tedy zdaleka nestačí být pouhým absolventem Harvardu, zejména jedná-li se o advokátní kanceláře v NYC. Vynikajících právnických fakult je celá řada, ty nejlépe platící advokátní kanceláře tedy nemají důvod najímat studenty se špatnými známkami, přestože jsou zpečetěné razítkem ve tvaru „H“. Jelikož jsou zkoušky známkovány na základě srovnání (curve) s ostatními ve třídě, resp. sekci (80 studentů) a pouze malé procento může dostat tu nejlepší známku, všichni si tak navzájem konkurují. Někdy se tedy stává, že Vám nikdo nepůjčí své zápisky z hodiny, neboť by se tak dobrovolně vzdal své konkurenční výhody. Takové vztahy a soutěživost se však v zásadě netýká LL.M. studentů, kteří jsou mnohem uvolněnější, neboť všichni již jednu právnickou fakultu vystudovali a drtivá většina nezůstává pracovně v USA.

Jak jsem zmínila výše, před několika týdny byla celá fakulta polepená plakáty vyzývající studenty, aby se vymanili z mainstreamu a kriticky přemýšleli o své budoucí kariéře. Tato iniciativa odsuzovala skutečnost, že absolventi Harvardu pracují pro advokátní kanceláře zastupující nadnárodní korporace, jejichž aktivity nejsou vždy pro blaho lidu, např. BP ve sporu týkajícím se škod v Mexickém zálivu, čímž se sami podílejí na jejich nemorální činnosti. Tento „protest“ dále zdůrazňoval, že argument mnoha studentů, že práce v advokátní kanceláři je pouze na pár let dokud nesplatí své dluhy, je falešný a prázdný, neboť většina lidí se nechá zlákat nevídaně vysokým příjmem a tomu odpovídající životní úrovní a nenajdou sílu odejít. Mnoho absolventů Harvardu tak místo šlechetné práce ve prospěch světa uvízne v prostředí ovládaném zájmy nadnárodních korporací a Wall Street, přestože jejich přihlášky na Harvard byly zejména o jejich idealistických plánech na záchranu lidstva a změnu světa. Kromě slepého přístupu studentů k výběrů budoucího povolání tato iniciativa kritizovala též samotnou Právnickou fakultu (kritika zevnitř je poměrně vzácná) za strukturu studia (v prvním ročníku mají studenti pouze jeden povinně volitelný předmět) a přílišnou angažovanost Career Office, která podle nich studenty zbytečně stresuje a tlačí do výběru a „upsání se“ některé z advokátních kanceláří dříve, než mají možnost se blíže seznámit s jinými alternativami ve veřejném a neziskovém sektoru. Přestože cílem iniciátorů akce Firmly Refuse bylo vyvolat diskusi o autocenzuře ve studentské komunitě a o náhlé a tiché proměně názorů studentů na jejich roli a místo ve světě, tato akce rozpoutala obrovskou vlnu nevole. Mnoho studentů mluvilo o citovém vydírání a o tom, že akce je organizována méně chytrými spolužáky, kteří nedostali nabídku zaručující obrovský plat a tak ze závisti chtějí vzbudit pocit viny u těch úspěšnějších.

Dle mého názoru otázkou zůstává, nakolik mají absolventi Harvard Law School skutečně na výběr. Většina z nich je děsivě zadlužená (průměrně 250.000 USD), což jim moc jiných možností, než je práce v komerčním sektoru nedává. Vládní agentury a ministerstva v zásadě absolventy bez zkušeností nepřijímají. Jedinou výjimkou jsou soudy, kam se však dostanou jen ti nejlepší ze nejlepších, přičemž program pro asistenty soudců trvá pouze jeden rok. Alternativou tak zůstává, kromě akademie, neziskový sektor. Na rozdíl od práce v NGO však práce v advokátní kanceláři na Manhattanu absolventům umožňuje vydělávat velké peníze a tak relativně rychle své dluhy splatit. Harvard sice může zpětně prominout školné těm, kteří např. 10 let pracují v nekomerční sféře, tento program však může realisticky fungovat pouze proto, že jej využívá minimum absolventů. Přestože se domnívám, že se nelze příliš divit, že většina z nich o jiné alternativě v zásadě ani neuvažuje, velmi mě překvapilo, nakolik je budoucí kariéra velké části studentů jedné z nejlepších právnických fakult na světě v podstatě daná a jejich rozhodování po prvním ročníku je zúžené na to, kterou z velkých kanceláří zvolí.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ono mnoho studentů je sice zadluženejch, ale jen kvůli výhodnému úroku. Jistinu by klidně rodina zaplatila, kdyby došlo na nejhorší. Stačí se na to podívat opačně : co dělají ti, kterí mají průměr horší, když je státní správa ani justice neuživí ? Smysl jobů je v tom, že fakulta nabízí studentům rovnou i uplatnění, což je to, proč tam studenti studují. V postatě je jedno, že by to mohli nabízet klidně vyšším ročníkům, ale takto je to daleko atraktivnější pro studenty. Ono i u nás vás ve 4/5 ročníku dohoní strach, co vlastně budete dělat, když justice je už dávno plná, ministersva a kraje také, takže nezbývá než jít do AK anebo do nadace, příp. dělat leštiče klik na škole. A co vám v jobech nabídne vaše alma mater ? ....



Michal Slaný

Anonymní řekl(a)...

Ono pracovat pro některé NGO je také terno. Kamarád pracoval pro nadaci pro rozvoj občanské společnosti asi před 5 lety a bral tam kolem 60T hrubého s tím, že tam chodil prakticky na tři dny. Stále se pořádali mejdany, ježdění na kajacích, motokárách, skály atp. Podobné zprávy mám i z nadace Národní vzdělávací fond. Jakmile se totiž nasály na eurodotace, platí evropské ceny.

Obecně práce pro OSN, SB, IMF atp. nese hodně, ale otázkou je, zda taková pocíero byrokratická práce má nějaký smysl pro člověka s jedním životem...

Jiří Michálek

Anonymní řekl(a)...

Je asi úplně jedno, zda dělám pro "akvizice" anebo pro Fedora, když to dělat chci.

Myslím, že je dobré připomenout životní cyklus koncipienta anebo soudního čekatele. Koncipient nejprve dře v nějaké velké AK, kde nadává na pokrytectví svých šéfů a neschopnost partnerů, kteří místo práce honí baby anebo golf. Sám sobě si říká, že toto nikdy a při první příležitosti uteče ke klientovi. Po vykonání advokátek začne brát vyšší peníze, dostane pár koncipientů, se kterými se snaží zkamarádit. Koncipienti so mu odvděčí tím, že ho označí za teplouše a milý advokát si začne dělat odstup od koncipientů i od dalších advokátů v AK, o to víc se snaží dostat z tohoto morálního bahna tím, že šplhá na seniory a partnery. Analogicky to funguje i v justici, akorát že tam je míň práce.



Janek Hrabal

Anonymní řekl(a)...

Bude to opačně. Vlivem nezaměstnanosti tyto výzvy dávají ti nejlepší apelujíc na svědomí konkurence, aby tak měli větší šanci se na danná místa dostat.

Podobně se chová i děkanát PF UK, když při výběrových řízeních záměrně uvádí skutečnou výši platu, čímž od podání přihlášky odradí racionálně a odpovědně uvažující jedince .


Michal Dlouhý

Jakub Drápal řekl(a)...

Mohl bych se autorky zeptat, jak na tuto akci reagovala škola? Případně zda se k této problematice někdy vyjadřovali vyučující? Jeden z nich (Prof. Dershowitz) ve své knize "Letters to a young lawyers" radí opak - studenti si mají zvolit ten obor, v kterém vidí naplnění a který je baví. Zajímalo by mne, zda tato nálada je tedy vůbec přítomná mezi studenty.
Mimo jiné prof. Dershowitz popisuje zajímavý paradox: Studenti po dokončení školy jdou vydělávat do velkých advokátek, aby splatili své dluhy a něco si vydělali. Když ale po určité době dostanou možnost dělat práci svých snů (např. soudce), tak už jsou natolik přivyklí vysokým platům, že možnost snížit se na 160 000 $ ročně již pro ně není přijatelná.

kocour řekl(a)...

"kroky drtivé většiny absolventů Harvard Law School směřují právě do velkých advokátních kancelářích, většinou v New York City, kde jsou za své dlouhé pracovní dny a noci odměňováni astronomicky vysokými platy, a to již od samotného nástupu."

Kecy, kecy, kecy.

Ty dny a noci určitě nejsou tak dlouhé, jen se hodí to tvrdit. A nevěřím, že platy jsou tak astronomické - pak by zaměstnavatel byl úplný magor. Proč by takové platy nabízel, když nemusí, i tak bude mít dost zájemců? Poučka: Je-li nějaký plat považován za astronomický, pak nemá smysl ho nabízet na trhu.

P.H.

Daniela řekl(a)...

@ Jakub Drápal: děkuji za otázku. Na začátku roku jsem byla překvapená, jak velké množství vyučujících nám neustále zdůrazňovalo, že život a kariéra je příliš dlouhá na to, abychom dělali něco jen pro peníze, a že se tedy musíme živit něčím, co budeme milovat, s velkým důrazem právě na slovo „milovat“. Toto jsem slýchala častokrát, a to včetně hodin prof. Dershowitze, v jehož třídě jsem měla to štěstí být. Myslím, že to co píše ve své knize a na co odkazujete je pravda a poměrně věrně odráží realitu. Nejen on, ale mnoho dalších profesorů občas utrousí poznámku, že bohužel stejně nakonec všichni skončíme ve velkých kancelářích, kde se zaprodáme svým ideálům. Nemám v ruce data, čili se pro názornost dopustím pouhé spekulace a vulgární generalizace, ale můj dojem je takový, že pro úspěšného advokáta/ku je skutečně obtížné dobrovolně odejít z advokátní kanceláře v NYC, protože realita je taková, že tak vysoký plat nikde jinde nedostane. Bezpochyby jsou lidé, kteří se po splacení svých dluhů za studium rozhodnou odejít např. do akademie (např. významný a úspěšný mediátor a profesor ADR Eric D. Green) či justice, ale jedná se spíše o výjimky. Celkový můj dojem tedy je, že většina lidí nedělá to, co by „milovali“ a kam je to táhne, resp. je jich dle mého názoru rozhodně méně, než v ČR, což je však z velké části dáno jejich závazky a možnostmi, jak jsem o nich psala. Myslím, že dost lidí se snaží najít si něco, co by je mohlo bavit či co by pro ně bylo alespoň schůdné, ale řekla bych, že rozhodování je v zásadě opět omezeno pouze na soukromý sektor. Pokud zjistí, že milují hedge funds, jsou jistě spokojení, ale pokud to nezjistí, jsou spokojení jen o trochu méně, protože vědí, že s jejich inteligencí a americkou pracovní morálkou jsou schopni dělat v podstatě vše. Můj názor tedy je, že prostě zaujímají pragmatický postoj a skutečnost, že budou práci „milovat“ je příjemným, nikoli však nezbytným faktorem. Proto měla akce Firmly Refuse tak negativní odezvu, protože vlastně zpochybnila to, že se studenti Harvardu rozhodují „svobodně“ podle toho, co skutečně chtějí a zároveň vlastně odsuzovala fakt (a mezi řádky též lidi), že se chytří právníci podílejí na nemorálních činech místo budování lepšího světa. Připomínám, že generalizuji. V následujícím se postu bych se ráda zabývala aktivitami té menšiny studentů, kterým skutečně věřím, že dělají něco, co milují. Nezaznamenala jsem žádné oficiální stanovisko fakulty k této iniciativě. Ta však vydává prohlášení pouze ve výjimečných případech, jako např. Occupy Harvard, rasistické projevy vůči černým studentům na jednom blogu či protest proti vystoupení US Attorney General při promoci.

Equity řekl(a)...

Chachacha! Prý amorální NYC firmy... Opet clanek od někoho, kdo nikdy v corporate law nepracoval. Co je proboha nemoralni na transakcnim pravu? Jedna firma chce koupit jinou a potřebuje k tomu dokumentaci, firma připraví dokumentaci, end of story. Cleary, Wachtell, Cravath, Skadden ... vsechno jsou to firmy zamerene predevsim na M&A. A co se tyce "idealu" studentu - prosim vas. Drtiva vetsina jde do prava kvuli platum, ale to samozrejme na prihlasku napsat nemuze. Posledni paragraf to rika - 80 tisic dolaru skolneho rocne se samo nesplati.

Druha strana mince: v NYC firmach jen malokdo vydrzi. 10 let a pak je to up or out policy. Bud jsi jeden z peti procent, ktery to dotahne na partnera, nebo te vykopnou. A v tom okamziku (cca 40 let) mas splacena studia a hypoteku, a prijemny financni polstar a muzes zacit "zachranovat svet" v nejake druhorade NGO, jejiz jediny raison d'etre je politicky lobbying.