21) Ať už je čtenářův názor s dosud napsaným souhlasný či nesouhlasný, neměl by přehlédnout ústavně právní aspekt věci. Právo na náhradu nákladů řízení je integrální součástí práva na spravedlivý proces, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“), resp. článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo na spravedlivý proces vyžaduje pro své naplnění zaručení práva na právní pomoc, garantovaného čl. 37 odst. 2 Listiny. Tato práva vyžadují garanci materiálního zabezpečení. To je vyjádřeno právě v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ Zákon dále uvádí, že: „Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování.“ (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), přičemž: „…soud určí výši odměny za zastupování advokátem …podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ….Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. … Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.“ (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) Z citovaných ustanovení plyne, že zákon v otázce náhrady nákladů řízení vychází z nákladů hotových, resp. prokazatelně vzniklých, u nichž odkazuje na závazný způsob výpočtu (i zde je otázkou, zda právo na právní pomoc kryje náklady na dopravu koncipienta osobním vozem na cestě z Nového Jičína do Mostu a zpět k vymožení 40 Kč na úroku). Zákon významnou část nákladů určuje paušálně, odkazem na zvláštní předpis.
22) Výše zmíněné typové odlišnosti některých sporů vyhláška 484/2000 Sb., ani advokátní tarif neumožňují postihnout. Jde přitom o právní předpisy podzákonné právní síly, jimž je každý soudce vázán jen při dodržení podmínek čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle něhož: „Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.“. Výkon práva na právní pomoc nesmí nepřiměřeně omezovat majetková práva protistrany, která jen proto, že se stala dlužníkem, není zbavena ústavně zaručené ochrany vlastnictví (čl. 11 Listiny) resp. legitimního očekávání ochrany majetkových hodnot čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě).
23) Úvahy o prozařování ústavních norem do horizontálních právních vztahů nic nemění na tom, že dlužník, který dobrovolně neuhradil svůj závazek je povinen v případě soudního vymáhání pohledávku uhradit včetně jejího příslušenství a nákladů vynaložených na toto vymáhání. Náš právní řád, stejně jako řády ostatních civilizovaných národů umožňuje věřiteli účinně vymoci na dlužníkovi jeho dluh, avšak zároveň v rozumné míře ochraňuje dlužníka před takovými dopady nesplnění dluhu, které jsou z povahy věci a celkového posouzení právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nepřiměřené, anebo, zkrátka a dobře působí proto míru mezi lidmi (např. limitace smluvních pokut, úroků z prodlení, zákaz propadné zástavy atd. atp.). Náhrada nákladů řízení musí být v právním státě přiměřené relaci k předmětu sporu. Nejde zde o otázku nepřiměřené ochrany dlužníka neplnícího své povinnosti, ale o otázku účinné ochrany věřitele při zachování některých prvků minimální ochrany dlužníka. Výše odměny advokáta, jakož i výše paušální náhrady výdajů jsou stanoveny předpisem, který se nezabývá otázkou přiměřenosti výše náhrady (od stolu stanovené) nezohledňující typové odlišnosti některých sporů.
24) Jakkoli je právo na náhradu nákladů řízení integrální součástí práva na spravedlivý proces úspěšného účastníka a jeho majetkových práv, nemohou být zcela potlačena obdobná práva neúspěšného účastníka, a to i když připustíme, že u menších částek vždy bude větší disproporce mezi základem žalované částky a náklady vynaloženými k jejímu vymožení, než je tomu u vyšších žalovaných částek. Náklady řízení nejsou sankčním příslušenstvím pohledávky a neměly by tak působit (paradoxně u sankčního příslušenství pohledávky z prodlení, je v soukromém právu u nepodnikatelských vztahů poměrně přísně limitováno pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku).
25) Podle mého přesvědčení principy ústavního pořádku ČR neumožňují, aby mezi soudně vymáhanou částkou a náklady vynaloženými k jejímu vymožení byl hrubý nepoměr (srov. i judikaturu Ústavního soudu –zvl. nález sp. zn. II. ÚS 275/01 ze dne 28. 1. 2003 - N 14/29 SbNU 109, ale zmínit je nutno i pro ústavní soud nezávazná usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 - U 25/27 SbNU 307, sp. zn. IV. ÚS 1151/08 ze dne 16. 7. 2009, či odlišné stanovisko k nálezu sp. zn. I. ÚS 1056/07 ze dne 21. 5. 2008 - N 94/49 SbNU 409). Nejvyšší soud stanovil: „Při určování odměny za zastupování advokátem nebo notářem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná, že řízení bylo krátké, že se jedná o obdobné žaloby, nebo že nároky mohly být uplatněny jednou žalobou, anebo jiné typové charakteristiky věci, nýbrž jen konkrétní (individuální) okolnosti případu.“ (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. Cpjn 201/2008). Nutno posoudit vztah tohoto stanoviska a rozhodnutí Ústavního soudu. Nelze přehlédnout, že stanoviska nejsou výkonem rozhodovací činnosti soudů ve smyslu čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Působí silou své přesvědčivosti. Nejsou v konkrétních případech závazná, neboť opak by znamenal přiřčení normotvorné činnosti soudům, což je v rozporu s principem dělby moci nezbytným pro právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR), tj. v daném případě dělby mezi zákonodárnou a soudní mocí (blíže viz: Kühn, Z., Stanoviska nejvyšších soudů: specifikum středoevropské právní kultury nebo komunistické reziduum?, Jurisprudence 4/05). Soud nemůže v konkrétní věci vystačit pouhým odkazem na stanovisko NS , zvlášť s ohledem na čl. 95 odst. 1 Ústavy.
26) Ústavní soud v roce 2002 výslovně připustil možnost posuzovat menší náročnost formulářových žalob, jakož i možnost posuzovat přiměřenost náhrady vypočtené na základě paušálních sazeb (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 442/02 ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. IV. ÚS 441/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 439/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 438/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. II. ÚS 487/02 ze dne 8. 10. 2002). Zásadní slovo k přiměřenosti náhrady nákladů řízení vyslovil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011 (rozhodnuto o 57 stížnostech), jakož i v usnesení sp. zn. III. ÚS 3303/11 ze dne 20. 12. 2011 (stejně jako usnesení sp. zn. III. ÚS 1321/10 ze dne 3. 6. 2010). V odůvodnění se mj. uvádí: „Tvrzení stěžovatelky, že odměna za zastupování advokátem v civilním řízení před obecnými soudy je sama o sobě vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva, Ústavní soud neakceptoval jako nesprávné v případech, kdy obecný soud svůj náhled na nevhodnost aplikace tohoto principu jen jednoduchým právem založeného řádně odůvodní.“
27) V právním řádu neexistuje právní předpis zákonné síly, který by stanovoval výši odměny advokáta, resp. výši paušální náhrady nákladů administrativní povahy. Tyto předpisy existují na podzákonné úrovni a stanovují odměnu metodou sazbování, která je vázána na druh projednávané věci. Zřejmě proto, že normotvůrce u jednotlivých sporů odhadem stanovil typovou složitost, což promítl do stanovené výše odměny. Normotvůrcem byl orgán moci výkonné, který pochopitelně neopatřuje právní předpisy důvodovou zprávou. Soud tak může jen odhadovat, že normotvůrce při stanovení jedné složky nahrazovaných nákladů řízení, tj. odměny advokáta vycházel z pravidelného průběhu soudního řízení. Soudní řízení typově od advokáta vyžaduje seznámení se s věcí a její odborné vyhodnocení, sepsání návrhu, resp. vyjádření k návrhu a aktivní účast u ústního jednání, jichž může být několik, kdy jednání může předcházet i jednání přípravné. Vyhláška 484/2000 Sb. odměnu stanoví bez ohledu na počet uskutečněných jednání (na rozdíl od opačného přístupu v advokátním tarifu, kterýžto rozdíl, dlužno říci, není ničím odůvodněn). Lze se důvodně domnívat, že několikatisícová výše smluvní odměny odráží i fakt, že ve věci probíhá u soudu více než jeden procesní úkon, vyžadující bezprostřední a aktivní účast advokáta, který se na takové jednání musí aktivně připravit.
28) Úvahy o ústavně problematické povinnosti k bezvýhradné aplikovatelnosti citovaných vyhlášek přitom činíme u vědomí, že zákon hovoří o povinnosti k náhradě nákladů „potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva“ (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Povinnosti ústavně konformní interpretace přitom podléhají jak pojem potřebnosti, tak pojem účelnosti. S ohledem na princip proporcionality lze dovodit, že zde je dán prostor ke korekci celkové částky náhrady nákladů řízení stanovené podle podzákonného právního předpisu tak, aby přisouzená náhrada nákladů byla v přiměřeném vztahu jak k jistině, tak ke skutečným úkonům, který právní zástupce musel skutečně učinit.
Paradoxy pravidel náhrady nákladů řízení
29) Podústavní úprava přímočaře zvýhodňuje účastníky zastoupené advokátem (včetně jeho koncipientů či zaměstnanců), oproti účastníkům buď nezastoupeným vůbec, nebo zastoupeným obecným zmocněncem. Takoví účastníci, ani v případě úspěchu ve věci, nemohou spoléhat na dobrodiní ministerské vyhlášky, a mít možnost získat náhradu za nesporně vynaložené administrativní náklady (kopie, poštovné, vyhledávání), ani za čas strávený studiem a argumentací ve věci, na základě odkazu na paušál. Právní úprava je zde založena na nerovnováze mezi úspěšnými účastníky, kteří se liší jen tím, zda jsou zastoupeni advokátem nebo ne. V tomto světle úvahy o proporcionalitě náhrady nákladů řízení k celému předmětu sporu mohou být stěží předem viděny jako obecně a absolutně nepřípustné narušení rovnosti účastníků. Podzákonná a úprava náhrady nijak zvlášť úzkostlivě nedbají o rovnost účastníků. Pro naše potřeby je důležité připomenout, že tato nerovnováha přímo pobízí k podávání návrhů s nižší šancí na úspěch, neboť riziko, že budou neseny náklady úspěšné obrany, je v těchto sporech relativně nízké.
30) Platný o. s. ř. by bylo možno vyložit ve smyslu principu proporcionality s užitím ust. § 150 o. s. ř. podle něhož: „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“. Při užití tohoto ustanovení by soud s ohledem na okolnosti uplatnění nároku a na faktickou podobu jeho projednání mohl krátit vypočtenou náhradu nákladů řízení tak, aby se dostala do proporce s vymáhanou jistinou, tedy např. na 10 % vypočtené hodnoty. I kdyby soud ust. § 150 o. s. ř. neaplikoval, může krátit náhradu tak že přizná náhradu soudního poplatku, plnou paušální náhradu výdajů za jeden či dva úkony právní služby, a případně odměnu advokáta ve výši 300 Kč, neboť z hlediska vynaložené práce a úsilí je tento úkon na úrovni úkonu administrativního, vyžadujícího minimální intelektuální vklad a odbornost, ve srovnání s jinými úkony, které jsou typicky vyjádřeny ve výši odměny stanovené ve vyhlášce. Takto vypočtená náhrada stále uhradí žalobci jeho skutečné náklady, a to i když by se do skutečných nákladů promítly nutné administrativní režie a režie spojené s hromadnou správou pohledávek, tj. i kdyby soud neposuzoval věc v její jednotlivosti.
31) Žalobci mohli dosud spoléhat na přetrvávání praxe, v níž obecné soudy z hlediska náhrady nákladů řízení nerozlišovaly mezi běžnými a formulářovými žalobami a odměnu advokáta zcela abstrahovaly od reálného průběhu řízení. Právní život a zkušenost z rozhodovací praxe však přinesly tlak na změnu rozhodovací praxe. Protože účastník nemůže přirozeně sám zjistit, že soud dospěl k závěru o nutnosti změny rozhodovací praxe, je nutné jej s tímto právním názorem seznámit. Avšak již pět či deset let existuje judikatura Ústavního soudu, obsahující principy, které jsou aplikovány v nyní sdělovaném stanovisku, takže nebyly pro účastníky objektivně neznámými a mohli očekávat, že budou dříve či později aplikovány tam, kde bude jejich aplikace vhodná a nutná. Tento druh „nejistoty“ je neodbytně spjat se soudním rozhodováním, které probíhá vždy jen v konkrétních případech, na konkrétním skutkovém základě, kdy soud rozhoduje na základě právních norem a judikatury. Soud nesmí pomíjet skutečnosti obecně známé, stejně jako poznatky, které soud nabyl z rozhodovací praxe. 32) Je pochopitelné, že advokátní obec tyto úvahy nepřijme. Autor si dovolí považovat za úspěch a důvod ke spokojenosti, pokud alespoň u některých vykonavatelů tohoto slovutného povolání odstartují tyto narychlo načrtnuté úvahy cestu k pochybnostem o tom, že nejde o projev zavrženíhodné závisti zastánců těchto názorů, nýbrž o upozornění na fakt, že dosavadní výklad pravidel náhrady nákladů řízení v bagatelních platebních sporech vedl v pozměněné situaci k vytvoření obchodního modelu, který je patologický a který v důsledku podkopává důvěru v právo, která nás živí také. Jsem optimistou. Pravidla náhrad, stejně jako poplatků vyžadují změnu.
22) Výše zmíněné typové odlišnosti některých sporů vyhláška 484/2000 Sb., ani advokátní tarif neumožňují postihnout. Jde přitom o právní předpisy podzákonné právní síly, jimž je každý soudce vázán jen při dodržení podmínek čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle něhož: „Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.“. Výkon práva na právní pomoc nesmí nepřiměřeně omezovat majetková práva protistrany, která jen proto, že se stala dlužníkem, není zbavena ústavně zaručené ochrany vlastnictví (čl. 11 Listiny) resp. legitimního očekávání ochrany majetkových hodnot čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě).
23) Úvahy o prozařování ústavních norem do horizontálních právních vztahů nic nemění na tom, že dlužník, který dobrovolně neuhradil svůj závazek je povinen v případě soudního vymáhání pohledávku uhradit včetně jejího příslušenství a nákladů vynaložených na toto vymáhání. Náš právní řád, stejně jako řády ostatních civilizovaných národů umožňuje věřiteli účinně vymoci na dlužníkovi jeho dluh, avšak zároveň v rozumné míře ochraňuje dlužníka před takovými dopady nesplnění dluhu, které jsou z povahy věci a celkového posouzení právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nepřiměřené, anebo, zkrátka a dobře působí proto míru mezi lidmi (např. limitace smluvních pokut, úroků z prodlení, zákaz propadné zástavy atd. atp.). Náhrada nákladů řízení musí být v právním státě přiměřené relaci k předmětu sporu. Nejde zde o otázku nepřiměřené ochrany dlužníka neplnícího své povinnosti, ale o otázku účinné ochrany věřitele při zachování některých prvků minimální ochrany dlužníka. Výše odměny advokáta, jakož i výše paušální náhrady výdajů jsou stanoveny předpisem, který se nezabývá otázkou přiměřenosti výše náhrady (od stolu stanovené) nezohledňující typové odlišnosti některých sporů.
24) Jakkoli je právo na náhradu nákladů řízení integrální součástí práva na spravedlivý proces úspěšného účastníka a jeho majetkových práv, nemohou být zcela potlačena obdobná práva neúspěšného účastníka, a to i když připustíme, že u menších částek vždy bude větší disproporce mezi základem žalované částky a náklady vynaloženými k jejímu vymožení, než je tomu u vyšších žalovaných částek. Náklady řízení nejsou sankčním příslušenstvím pohledávky a neměly by tak působit (paradoxně u sankčního příslušenství pohledávky z prodlení, je v soukromém právu u nepodnikatelských vztahů poměrně přísně limitováno pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku).
25) Podle mého přesvědčení principy ústavního pořádku ČR neumožňují, aby mezi soudně vymáhanou částkou a náklady vynaloženými k jejímu vymožení byl hrubý nepoměr (srov. i judikaturu Ústavního soudu –zvl. nález sp. zn. II. ÚS 275/01 ze dne 28. 1. 2003 - N 14/29 SbNU 109, ale zmínit je nutno i pro ústavní soud nezávazná usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 - U 25/27 SbNU 307, sp. zn. IV. ÚS 1151/08 ze dne 16. 7. 2009, či odlišné stanovisko k nálezu sp. zn. I. ÚS 1056/07 ze dne 21. 5. 2008 - N 94/49 SbNU 409). Nejvyšší soud stanovil: „Při určování odměny za zastupování advokátem nebo notářem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná, že řízení bylo krátké, že se jedná o obdobné žaloby, nebo že nároky mohly být uplatněny jednou žalobou, anebo jiné typové charakteristiky věci, nýbrž jen konkrétní (individuální) okolnosti případu.“ (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. Cpjn 201/2008). Nutno posoudit vztah tohoto stanoviska a rozhodnutí Ústavního soudu. Nelze přehlédnout, že stanoviska nejsou výkonem rozhodovací činnosti soudů ve smyslu čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Působí silou své přesvědčivosti. Nejsou v konkrétních případech závazná, neboť opak by znamenal přiřčení normotvorné činnosti soudům, což je v rozporu s principem dělby moci nezbytným pro právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR), tj. v daném případě dělby mezi zákonodárnou a soudní mocí (blíže viz: Kühn, Z., Stanoviska nejvyšších soudů: specifikum středoevropské právní kultury nebo komunistické reziduum?, Jurisprudence 4/05). Soud nemůže v konkrétní věci vystačit pouhým odkazem na stanovisko NS , zvlášť s ohledem na čl. 95 odst. 1 Ústavy.
26) Ústavní soud v roce 2002 výslovně připustil možnost posuzovat menší náročnost formulářových žalob, jakož i možnost posuzovat přiměřenost náhrady vypočtené na základě paušálních sazeb (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 442/02 ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. IV. ÚS 441/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 439/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 438/02 ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. II. ÚS 487/02 ze dne 8. 10. 2002). Zásadní slovo k přiměřenosti náhrady nákladů řízení vyslovil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011 (rozhodnuto o 57 stížnostech), jakož i v usnesení sp. zn. III. ÚS 3303/11 ze dne 20. 12. 2011 (stejně jako usnesení sp. zn. III. ÚS 1321/10 ze dne 3. 6. 2010). V odůvodnění se mj. uvádí: „Tvrzení stěžovatelky, že odměna za zastupování advokátem v civilním řízení před obecnými soudy je sama o sobě vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva, Ústavní soud neakceptoval jako nesprávné v případech, kdy obecný soud svůj náhled na nevhodnost aplikace tohoto principu jen jednoduchým právem založeného řádně odůvodní.“
27) V právním řádu neexistuje právní předpis zákonné síly, který by stanovoval výši odměny advokáta, resp. výši paušální náhrady nákladů administrativní povahy. Tyto předpisy existují na podzákonné úrovni a stanovují odměnu metodou sazbování, která je vázána na druh projednávané věci. Zřejmě proto, že normotvůrce u jednotlivých sporů odhadem stanovil typovou složitost, což promítl do stanovené výše odměny. Normotvůrcem byl orgán moci výkonné, který pochopitelně neopatřuje právní předpisy důvodovou zprávou. Soud tak může jen odhadovat, že normotvůrce při stanovení jedné složky nahrazovaných nákladů řízení, tj. odměny advokáta vycházel z pravidelného průběhu soudního řízení. Soudní řízení typově od advokáta vyžaduje seznámení se s věcí a její odborné vyhodnocení, sepsání návrhu, resp. vyjádření k návrhu a aktivní účast u ústního jednání, jichž může být několik, kdy jednání může předcházet i jednání přípravné. Vyhláška 484/2000 Sb. odměnu stanoví bez ohledu na počet uskutečněných jednání (na rozdíl od opačného přístupu v advokátním tarifu, kterýžto rozdíl, dlužno říci, není ničím odůvodněn). Lze se důvodně domnívat, že několikatisícová výše smluvní odměny odráží i fakt, že ve věci probíhá u soudu více než jeden procesní úkon, vyžadující bezprostřední a aktivní účast advokáta, který se na takové jednání musí aktivně připravit.
28) Úvahy o ústavně problematické povinnosti k bezvýhradné aplikovatelnosti citovaných vyhlášek přitom činíme u vědomí, že zákon hovoří o povinnosti k náhradě nákladů „potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva“ (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Povinnosti ústavně konformní interpretace přitom podléhají jak pojem potřebnosti, tak pojem účelnosti. S ohledem na princip proporcionality lze dovodit, že zde je dán prostor ke korekci celkové částky náhrady nákladů řízení stanovené podle podzákonného právního předpisu tak, aby přisouzená náhrada nákladů byla v přiměřeném vztahu jak k jistině, tak ke skutečným úkonům, který právní zástupce musel skutečně učinit.
Paradoxy pravidel náhrady nákladů řízení
29) Podústavní úprava přímočaře zvýhodňuje účastníky zastoupené advokátem (včetně jeho koncipientů či zaměstnanců), oproti účastníkům buď nezastoupeným vůbec, nebo zastoupeným obecným zmocněncem. Takoví účastníci, ani v případě úspěchu ve věci, nemohou spoléhat na dobrodiní ministerské vyhlášky, a mít možnost získat náhradu za nesporně vynaložené administrativní náklady (kopie, poštovné, vyhledávání), ani za čas strávený studiem a argumentací ve věci, na základě odkazu na paušál. Právní úprava je zde založena na nerovnováze mezi úspěšnými účastníky, kteří se liší jen tím, zda jsou zastoupeni advokátem nebo ne. V tomto světle úvahy o proporcionalitě náhrady nákladů řízení k celému předmětu sporu mohou být stěží předem viděny jako obecně a absolutně nepřípustné narušení rovnosti účastníků. Podzákonná a úprava náhrady nijak zvlášť úzkostlivě nedbají o rovnost účastníků. Pro naše potřeby je důležité připomenout, že tato nerovnováha přímo pobízí k podávání návrhů s nižší šancí na úspěch, neboť riziko, že budou neseny náklady úspěšné obrany, je v těchto sporech relativně nízké.
30) Platný o. s. ř. by bylo možno vyložit ve smyslu principu proporcionality s užitím ust. § 150 o. s. ř. podle něhož: „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“. Při užití tohoto ustanovení by soud s ohledem na okolnosti uplatnění nároku a na faktickou podobu jeho projednání mohl krátit vypočtenou náhradu nákladů řízení tak, aby se dostala do proporce s vymáhanou jistinou, tedy např. na 10 % vypočtené hodnoty. I kdyby soud ust. § 150 o. s. ř. neaplikoval, může krátit náhradu tak že přizná náhradu soudního poplatku, plnou paušální náhradu výdajů za jeden či dva úkony právní služby, a případně odměnu advokáta ve výši 300 Kč, neboť z hlediska vynaložené práce a úsilí je tento úkon na úrovni úkonu administrativního, vyžadujícího minimální intelektuální vklad a odbornost, ve srovnání s jinými úkony, které jsou typicky vyjádřeny ve výši odměny stanovené ve vyhlášce. Takto vypočtená náhrada stále uhradí žalobci jeho skutečné náklady, a to i když by se do skutečných nákladů promítly nutné administrativní režie a režie spojené s hromadnou správou pohledávek, tj. i kdyby soud neposuzoval věc v její jednotlivosti.
31) Žalobci mohli dosud spoléhat na přetrvávání praxe, v níž obecné soudy z hlediska náhrady nákladů řízení nerozlišovaly mezi běžnými a formulářovými žalobami a odměnu advokáta zcela abstrahovaly od reálného průběhu řízení. Právní život a zkušenost z rozhodovací praxe však přinesly tlak na změnu rozhodovací praxe. Protože účastník nemůže přirozeně sám zjistit, že soud dospěl k závěru o nutnosti změny rozhodovací praxe, je nutné jej s tímto právním názorem seznámit. Avšak již pět či deset let existuje judikatura Ústavního soudu, obsahující principy, které jsou aplikovány v nyní sdělovaném stanovisku, takže nebyly pro účastníky objektivně neznámými a mohli očekávat, že budou dříve či později aplikovány tam, kde bude jejich aplikace vhodná a nutná. Tento druh „nejistoty“ je neodbytně spjat se soudním rozhodováním, které probíhá vždy jen v konkrétních případech, na konkrétním skutkovém základě, kdy soud rozhoduje na základě právních norem a judikatury. Soud nesmí pomíjet skutečnosti obecně známé, stejně jako poznatky, které soud nabyl z rozhodovací praxe. 32) Je pochopitelné, že advokátní obec tyto úvahy nepřijme. Autor si dovolí považovat za úspěch a důvod ke spokojenosti, pokud alespoň u některých vykonavatelů tohoto slovutného povolání odstartují tyto narychlo načrtnuté úvahy cestu k pochybnostem o tom, že nejde o projev zavrženíhodné závisti zastánců těchto názorů, nýbrž o upozornění na fakt, že dosavadní výklad pravidel náhrady nákladů řízení v bagatelních platebních sporech vedl v pozměněné situaci k vytvoření obchodního modelu, který je patologický a který v důsledku podkopává důvěru v právo, která nás živí také. Jsem optimistou. Pravidla náhrad, stejně jako poplatků vyžadují změnu.
Komentář je lehce mimo záběr članku, nicmnéné „nejistoty“ spojené s rozhodováním soudu (a to dané posouzením okolností případů, změnou právního názoru soudů, nebo jen neschopností soudce) jsou alespoň dle mého skromného názoru mnohem horší, než větší jistota byť horšího výsledku, protože při jeho očekávání jsem schopen se dopředu připravit, zakalkulovat lépe výsledek do svého obchodního modelu.
OdpovědětVymazatNechci obhajovat pohledávkový business a ani neznám jeho aritmetiku (ostatně, docela by mne to zajímalo jaká je vymožitelnost takovýchto "pokutových" pohledávek), nicméně kdybych nakoupil i jen 10 000 pohledávek a po 3 000 by mi začal soud nepřiznávat něco, co jsem očekával a hlavě měl zakalkulované ve svém obchodním modelu ...
Osobně mám např. značný problém s praxí moderace smluvních pokut. Pomineme-li rozhodování soudu "z dojmů" a bez jakéhokoliv odůvodnění, i judikatura NS ČR je různorodá. Starší i 1% denně, novější běžně 0,5% denně stejné jako v režimu OZ - s čímž bych neměl problém, z minulého roku je judikát "roční úhrn VŠECH sankcí by neměl přesáhnout hodnotu sankcionovaného závazku" (to odpovídá asi 0,25% denně + zákonný úrok z prodlení). Pořád to není úplná katastrofa, přizpůsobil jsem se, nicméně tuto nejistotu musí vždy někdo zaplatit a je to dle mého názoru úplně zbytečný náklad, který se neprojeví v přidané hodntě.
Svým komentářem rozhodně nechci souhlasit se zabetonováním justice v jednom směru a v neochotě jít mimo zažitý formalismus a judikaturu, právě naopak. Nicméně považoval bych za daleko rozumnější postup soudu, kdyby např. sáhnul k možnosti dané mu ust. §150 o.s.ř.
M.Hinner
Velmi zajímavý příspěvek ve všech třech částech. Je zřejmé, že autor je soudcem soudu prvního stupně, který dokáže rozsáhlé právně teoretické poznatky rozšířit i o praktických zkušeností ze své činnosti. Referovaná problematika je natolk komplexní, že příslušný komentář by si zasloužil rozsah srovnatelný s rozsahem příspěvku samotného. Obecně se mi však na příspěvku líbí to, že problematika výše náhrady nákladů řízení v tzv. bagatelních sporech není zpracována apriori jednostranně (jen z pohledu soudce)a názory v příspěvku uvedené lze označit za pokračování určitého seriózního právního diskurzu, který začal v minulém roce na stránkách LN v příloze Právo&Justice.
OdpovědětVymazatRád bych se pro tento okamžik zastavil u poznámky č. 25, která zmiňuje Stanovisko NS ze dne 15.10.2008, sp.zn. Cpjn 201/2008. Považuji za zbytečné opakovat, jakou otázku toto stanovisko řeší. To již učinil autor příspěvku. Kromě absence precedenčního působení a řekněme i nesouladu s kautelami vyjádřenými v autorem zmiňovaných rozhodnutích ÚS, má stanovisko ještě jednu výraznou slabinu. Touto slabinou je nezohlednění legislativy EU. Konkrétně mám na mysli Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)č. 861/2007 ze dne 11.7.2007, kterým bylo zavedeno evropské řízení o drobných nárocích. I když toto Nařízení, jež pro ČR vstoupilo v platnost dne 1.1.2009 (v Úř. věstníku EU však bylo publikováno pod L-199, sv. 50 dne 31.7.2007), upravuje právní matérii pro účely přeshraničních sporů, svým přímým účinkem, pravidlem přednosti a zdůrazněním principu přiměřenosti, jež je maximou nejen pro právo EU, ale i pro právní řád ČR (bez ohledu na specifický obsah regulovaných vztahů), otevírá, dle mého názoru, cestu k aplikaci ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř., tj. přiznání mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu, právě s ohledem na povahu uplatněného nároku jako bagatelního či drobného. Uvedené však nevylučuje použít na rozhodování o nákladech řízení ustanovení § 150 o.s.ř., pokud je v konkrétní projednávané věci zřejmé, že soudní řízení nemá primárně sloužit k ochraně věřitele a jeho práva proti dlužníkovi, který porušil svou povinnost, ale jako prostředek k umělému navyšování nákladů vymáhání pohledávky, tedy k tzv. nákladovému byznysu.
Michael Pažitný
Opět opakuji, že uvedené úvahy se týkají pouze myšleného SNIŽOVÁNÍ odměny advokáta. Nikdo neprotestuje proti tomu, že v některých případech je odměna advokáta nepřiměřeně nízká.
OdpovědětVymazatJá jsem, například, advokát, který působí v oblasti práva civilního a správního (zejména tam, kde se prolínají). Tušíte, kolik je odměna advokáta podle s.ř.s. v průměrné věci, tj. 3 úkony? Jenže kolik práce zabere advokátovi vůbec se k soudu dostat, připravit správní žalobu a účastnit se jednání? Kdyby žil z nákladů, měl by někdy nižší hodinovku, než instalatér, a to za předpokladu, že vyhraje. Jedná se o nespravedlnost, která vede jen kdomu, že běžný člověk si ani v oprávněném případě nemůže služby specialisty správaře dovolit.
Náklady na promeškaný čas cestou k soudu jsou 100 Kč za půlhodinu, tedy 200 Kč za hodinu. To je prostě směšné, tolik neplatíte za čekání ani taxikáři.
Dále - komora ustanovuje advokáty k bezplatné obhajobě klientů. Často se jedná o lidi, kteří jsou kverulanti, s nimiž je težká práce a zisk žádný. Přesto advokát nese zodpovědnsot za škodu, kterou by případně způsobil nesprávným zastupováním. Jako vždy to nikomu nevadí.
Pointa - někdy je odměna advokáta nastavena nespravedlivě v jeho prospěch, jindy v jeho neprospěch. Vy se zabýváte pouze jednou polovinou; ačkoliv jsou vaše závěry moc pěkně odůvodněné a logicky konzistentní, jsou neúplné, protože neodrážejí systém odměňování advokáta jako celek.
Bonus - Ve skutečnosti to pak vede k tomu, že většina advokátních kanceláří nepracuje za náklady, ale za smluvní odměnu, která je vyšší. Běžný člověk tak nikdy nedostane zaplaceno to, co na vymožení pohledávky vynaložil, ale většinou méně. Vymáhání práva se mu tedy často nevyplatí. To je mnohem větší průšvih, než trestání dlužníků vysokými náklady.
mozna trochu od veci - jsem soudcem okresniho soudu na jednom z nejhorsich soudu v republice a proste na takovehle uvahy u nas neni cas - neustale vyhrozovani ze strany predsedy soudu o malem poctu skoncenych veci a ze na mne proto poda karnou zalobu - cili delam u beziciho pasu a tyhle uvahy jakoz i uvahy o predlozeni nejake veci US z duvodu rozporu zakona s Ustavou jsou mimo mne - mozna namet na nejaky insider clanek z justicnigo prostredi - radovy okresni soudce vs. jeho predseda a jak se branit natlaku na kvantitu vs kvalita. Omlouvam se ze se nepodepisu ale jiz o pomerech uvnitr justice vim sve ..
OdpovědětVymazatHynku, skvělý text!
OdpovědětVymazatNapadlo mě, že do katalogu výkladových pravidel by bylo možné zařadit i obecnou definici civilního řízení, tedy § 2 o. s. ř. Dle jeho textace slouží civilní řízení k rozhodování sporů. Naprostá většina bagatelních věcí se ovšem před očima soudu nematerializuje jako spor, ale pouze jako administrace skutečností, které se jeví jako nesporné, protože žalobce nevešel do faktického a věcného sporu s žalovaným. V takovém případě sice nepochybně nelze spravedlnost odepřít, ale má to vliv na výklad zmiňovaného pojmu „účelně vynaložené“. Jinými slovy, účelnost by se naplnila až v případě řešení sporných otázek, provádění dokazování apod.
Totéž ustanovení pak říká něco o tom, že soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Jde podle mě o zákonnou oporu pro materiální korektiv vyhlášky.
To P. Uhl
OdpovědětVymazatVýňatek z usnesení jednoho odvolacího soudu "..... Procesnímu právu, i když má - podle mnohých - povahu souboru technicistních právních textů, který upravuje pouze postup při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při ukládání a vynucování povinností, nelze upřít axiologický (hodnotový) obsah. Fakt, že procesní předpisy nepracují se standardy typu dobrých mravů či zásad poctivého obchodního styku, ještě neznamená, že procesní jednání či postup v řízení nelze hodnotit pomocí určitého spravedlnostního korektivu. Takovým korektivem je v občanském soudním řízení právě moderační oprávnění soudu obsažené v ustanovení § 150 o.s.ř. Je na místě tohoto oprávnění využít v případech, kdy účastník řízení uplatňuje svá procesní práva způsobem, jenž odporuje účelu občanského soudního řízení, spočívajícího v poskytování spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, ve výchově k zachovávání zákonů, v čestném plnění povinností a v úctě k právům jiných osob (§ 1 o.s.ř.). Soudy v občanském soudním řízení mají, mimo jiného, dbát i na to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor fyzických i právnických osob (§ 2, část věty za středníkem, o.s.ř.). Právě optikou smyslu a účelu občanského soudního řízení odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, posoudil procesní chování žalobkyně, popřípadě její zástupkyně, které nelze označit za procesně korektní. Bohužel, zejména v souvislosti s institutem elektronického platebního rozkazu a ve vazbě na stanovení nepřiměřené výše paušální odměny advokáta pro řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do 10.000,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 1. až 3. vyhlášky č. 484/2000 Sb.), se jedná o stále rozšířenější jev, jemuž je třeba v soudní praxi rozhodně čelit....."
Michael Pažitný
Ad PU:
OdpovědětVymazatTo nebude fungovat. Jestliže věřitel chce zaplatit a dlužník by rád, ale nemá na to, také mezi nimi neexistuje, čistě v jazykové rovině, spor. Přesto je třeba podat žalobu a získat rozsudek, byť by byl pro uznání. Ani notářský, ani exekutorský zápis nemohou v těchto případech rozsudek nahradit.
Řešení bych viděl spíš ve snižování nákladů v situacích, že nebyl podán odpor: např. vracením soudního poplatku nebo jeho části a podstatným snížením nákladů podle vyhlášky.
Jinak souhlas, že je to výborný text.
Ad Tomáš Pecina: k čemu je třeba získat rozsudek v situaci, kdy věřitel chce zaplatit, dlužník taky chce zaplatit, ale nemá na to?
OdpovědětVymazatPokud mohu soudit, tak jedině k tomu, aby bylo možné pohledávku daňově odepsat, což je ovšem vada daňových předpisů (banky rozsudek k daňové uznatelnosti opravných položek nepotřebují, tak proč ostatní ano).
Ad Anonym:
OdpovědětVymazatRozsudek je potřebný z několika důvodů, např. aby nedošlo k promlčení pohledávky (což lze řešit i písemným uznáním dluhu), ale nejčastější jsou spory, kdy dlužník majetek dostatečný majetek má, ale není ochoten ho zpeněžit. Např. může mít auto, chatu apod., ale dostatečnou hotovost ne a není ochoten s věřitelem spolupracovat ("Přeci neprodám barák kvůli blbejm dvaceti litrům!"). V takovém případě je jedinou cestou exekuce, a k ní je exekuční titul nezbytný.
a) Jan Vydra 14.01.12 20:26 Rozumím, z jaké píšete pozice. Osobně to vnímám trochu jinak. Advokáti jsou důležitými činiteli vlády práva a musí mít zaručenu stabilní materiální bázi své služby. „Elektronické“ platební rozkazy byly dobře míněny, ale zůstaly někde na půl, či čtvrt cesty. Snížení poplatku v době krize přineslo stejný efekt, jako zvýšení přídavků na děti v době, kdy potomci poválečné populační vlny došli do produktivního věku. Výsledkem byly např. přeplněné třídy ZDŠ, přeplněné školy, kam se začalo chodit na směny. Kvalita a smysl výuky šli dolů. Zdá se mi, že ve významné části pásma bagatelních pohledávek se výše vyhláškové náhrady chová jako administrativní minimální cena stanovená nad bodem rovnováhy E, což podle klasického schématu nabídky a poptávky nemůže znamenat nic, než přebytek.
OdpovědětVymazatb) P. Švéda 15.01.12 10:15 Důležitost a význam práce advokátů nejsou doceněny, to je jasné. Mezi advokáty jsou významné rozdíly, jiný obchodní model je udržitelný v Praze či Brně, či statutárních městech, jiný je udržitelný na okresním městě či „obyčejném“ městečku. Pracuji v místě, kde je kupní síla velmi nízká a je jasné, že ti klienti, kteří zaplatí, neplatí mnoho. Celý systém odměn a tarifu vyžaduje revizi, které musí předcházet pečlivá a kvalitní analýza. Nemyslím si,že změny co proběhly, jsou vedeny závistí. Na právní pomoc jde hodně peněz, vlastně čím dál více, ale jsou špatně alokovány. Pokud tarif umožňuje, aby odměna při dělení SJM kde jsou jen dluhy, byla počítána z výše těchto dluhů, kdy je každý úkon honorován při půl miliónovém dluhu (v rodině gamblera nic neobvyklého) více než 9.000,-- Kč (nyní po změně je to 5000), a zástupce dokáže těch úkonů učinit i 15, není potíž inkasovat ke 150000 Kč. Přitom těm lidem by nejvíce pomohl nějaký osobní bankrot, umožňující nový start, který je běžně k dispozici podnikatelům; na oddlužení totiž tyto rodiny nedosáhnou.mŽe stát neplatí, to je skandální. K situaci v ČAK se vyjadřovat nemohu, jen myslím, že advokát je jistě veden zájmem klienta, ale stejně tak je zainteresován na tom, aby právo šlo. Když právo nejde, pak se vítězství jednoho člověka v jedné věci projeví nesnázemi jiných lidí v jiných věcech. .
c) Jan Hanzelka 15.01.12 10:45
I když bych mohl chápat důvody Vašeho hněvu, nemyslím si, že se tím někam dostaneme. Já nevím, jak bych měl někoho dělit na vyžírku a nevyžírku. Souhlasím, že celkové náklady (přísudek, exekuční náklady) by měly zachovávat relaci k jistině.
d) p. švéda 15.01.12 14:16
Nemyslím, že ministr postupuje selektivně, a pokud ano, tak první na řadě byli tuším exekutoři. Systém nesmí dovolit, aby se dlužník vysmíval věřiteli. Dluhy se musí platit. Zdaleka si však nemyslím, že dlužníci let 2008-2012 jsou dlužníky ve zlém úmyslu. Je jasné, že odměna advokáta obecně pokrývá i režie atd. nejde o jeho plat, jak to občas bohužel někdo chápe. Ta odměna je nesmyslně malá u některý sporů. V bagatelních věcech je však v určitém pásmu nesmyslně velká. Nic to nemění na tom, že advokáti jsou důležití pro vládu práva a dluhy se musí platit.
e) K. Dlouhý 15.01.12 22:29 Víte, on ten soudní poplatek není také nijak malý, a u té tisícikoruny nelze zapomínat, že jde o kvazismluvní pokutu (je limitována zákonem a je otázkou, zda ji lze úročit nad částku 1.000 Kč). Sám jsem nikdy adrenalinové černopasažérství nikdy nepěstoval, a když jsem jednou či dvakrát jel bez šalinkarty, docela mě to mučilo. Štvalo mě, že někdo neplatí ze zásady. Přesto si ale myslím, že pro DP jsou jeho náklady bohatě odškodněny právě v přirážce k jízdnému. Pokud jde o celkové uvedené přísudku do vztahu proporcionality, řešení jsem nastínil v pondělních LN (16/1/2011), anebo taky zde.
OdpovědětVymazatf) p. švéda 15.01.12 23:26
Bylo by nešťastné, kdyby vše vedlo k oslabení svobody a nezávislosti advokacie. Systém odborné právní pomoci musí být dostupný. Myslím, že ministr je jen konfrontován se situací, kdy „tu zdroje nejsou“. Ale pravda je, že tarif i náhradová vyhláška dávají deformovanou cenovou informaci a některé práce jsou tragicky podhodnoceny.
g) Martin Hinner 16.01.12 0:13 Dobrý den, věřte, že vím, že přiznaná pohledávka neznamená pohledávku vymoženou. Nemyslím ale, že jde primárně o otázku sociálních ohledů. Jde tu o přiměřenost. Vyhláška je cenově deformovaná. Přiměřenosti lze dosáhnout, aniž by byla oslabena zásada, že dluhy se musí platit. Možná by ÚS měl zasáhnout do vyhlášky, anebo interpretativním výrokem vyložit o.s.ř. Spíš je to ale práce pro MSpr. Ať už to bude ten či onen, měl by však sehnat dostatek informací, od peněžních institucí, advokátů, inkasních firem, ale i ČNB, která situaci občanských dlužníků velmi dlouho sleduje. Jako amicus curiae by se měly vyjádřit i pracovníci občanských poraden, kteří řeší případy lidí ve finanční nouzi, kteří jsou na to tak blbě, že placenou pomoc prostě nehledají. (Samostatnou a zde nepatřičnou otázkou je rozšířenost nefalšované lichvy, a toho jaké prostředí j vytváří nynější interpretace a aplikace práva; jestliže nějaký sociální problém zasáhne významnější část populace, pak je obtížné udržet společenskou rovnováhu).
h) anonymní slovenský kolega 16.01.12 21:48 Zajímavý nápad. Můj právní názor: - viz odkazy výše pod písm. e). Jinak každé zpružnění procesních předpisů bude dobré. V zemi, kde je vhodné a potřebné napsat monografie o doručování asi není efektivita procesního práva v pořádku.
i) Jiří Pelikán 16.01.12 10:16 Ano, porovnáno sumami není moc logiky v tom, že se např. nesmíte odvolat proti povinnosti zaplatit záporný zůstatek na životním pojištění 500 Kč a přísudek 6420 Kč, zvlášť když víte, že jste je uzavřeli kvůli půjčce, kterou jste nakonec od sesterského peněžního ústavu nedostali, přičemž na pojistku jste za půl roku zaplatili 1000 Kč, nebo že se nesmíte odvolat proto, že zbylá jistina (či úrok) po zpětvzetí činí 90,-- Kč, ale přísudek je 8220 Kč, nebo 8520 Kč. To je však podle mého názoru dáno tím, že příslušenství je standardně chápáno jako něco, co je z povahy věci v relaci s jistinou, a ne jako nádor, který převáží váhu těla, které je nese.
OdpovědětVymazatj) Jan Peterka 16.01.12 10:42
Odpusťte, je to na delší debatu, ale v něčem se mýlíte, např. smluvní pokuta se do obč. zákoníku dostala až po převratu; vymáhání bylo palčivé, po celá devadesátá léta táhlo věřitele ke dnu což vedlo k vytvoření „soukromých exekucí“, které se však rozvinuly zcela bez judikatorní kontrolyaplikačních a interpretačních postupů. Máte ale pravdu v tom smyslu, že pokud jste něco dlužil do „socialistického vlastnictví“ (např. manko), tak byl taťka stát přísný; mezi „soukromníky“ ale bylo lépe být dlužníkem než věřitelem - mrkněte jen na tehdejší sazby úročení při prodlení. Je to ale pochopitelné, plynulo to z oficiálního státního světonázoru, který byl vtělen do ústavy. Podle toho co vím, měly soudy v „soukromoprávní“ agendě zcela odlišný nápad, a potýkaly se s nedodělky. Odkud prosím čerpáte údaj o tříměsíční délce řízení. Ale pokud se pletu, odpusťte, že se tomu nebudu nyní hlouběji věnovat, protože to nemíří k tématu postu. Děkuji za pochopení.
k) Martin K. 16.01.12 11:03
Souhlasím. Dluhy se musí platit. Předsoudní výzvu např. dopravní podniky odmítají činit s tím, že to už je pojato v hlášence o přepravní události. Klienti s úročenými pohledávkami se často potýkají s tím, že jim není sděleno kolik přesně mají zaplatit, aby bylo vše zapraveno. Předsoudní výzva by měla být povinná (zákon to například stanovil u vybírání televizní daně), ale hlavně by měla mít kvalifikovaný obsah, něco jako stručný skutkový důvod, ustanovení o něž se opírá a uvedení přesné sumy, která má být zaplacena do daného data. Je chybou, že povinná předsoudní výzva byla ze zákona odstraněna. Nicméně je třeba vše nastavit tak, aby to nehrálo do karet smějícím se dlužníkům. Nemyslím si, že jsem naiva, přesto mi spadla čelist z paní, která přišla plakat, že je již pět či sedm či kolik let v konkursu, a že tedy nezaplatí nový dluh za elektřinu, kterou na sebe nechala přepsat, a poté od jednání odjela novým Superbem v nadstandardním provedení, který na cestě do místa soudu vypil možná více, než byla měsíční spotřeba elektřiny
l) Ondrej Lichnovsky 16.01.12 11:39 Shoduji se s Vámi v tom, že diskrece soudu je tu větší, než se na první pohled zdá. Nicméně stále si myslím, že tu je problém přiměřenosti; není důvod, proč pracovat jen s 0-1 logikou a proč nepřipustit vyloučit úvahy o přiměřenosti. Je tu mj. problém srozumitelnosti podání v advokátském procesu. Zkrátka, cítím to trochu jinak L, ale diplom vracet nehodlám. J Ale pokud se pamatuji, Vámi načrtnutou cestou účelnosti jsem již šel.
m) Tomáš Marný 16.01.12 12:32 I kdybych souhlasil se vším, co jste napsal, stále je tu problém přiměřenosti té sumy, určené podzákonným předpisem. S výzvami je to složitější, než se to na první pohled zdá. Spektrum situací, jež mohou nastat a nastávají, je širší, než se zdá. Nezřídka se stane, že žalobní dokumentace obsahuje adresu, kterou žalobce nikdy nevyužil,ale soudu se podařilo dlužníka normálně zastihnout, či dlužník normálně komunikoval z telefonního čísla napsaného na smlouvě… Když se vyskytne nesoulad, nařídím jednání. Začasté se dozvím, že dlužník vše řešil po telefonu (jak je věřitelem nabádán) a vše bylo vyřešeno (přeplatek z jedné smlouvy měl být převeden na druhou). Někdo to zapomene vyznačit a za rok to někdo další předá k soudnímu vymáhání. Nebo. Řidiči je naúčtováno mýtné z doby před dvěma lety. S žalobcem to předsoudně řešil, ten ale argumentuje monologicky… Zkrátka, i zde je to málo kdy situace 0-1, Ano-Ne, ale velmi často „Áno, aj“, či „Souhlasím proti Vám“.
OdpovědětVymazatn) Tomáš Pecina 16.01.12 12:42
Vaši úvahu si rád přečtu. Přesto si nemyslím, že by se pohledávky přestaly vymáhat. Stejně tak je možné, že by byla pečlivěji hodnocena jejich kvalita,a nestalo by se, že po zpracování grafologického posudku na podpis pojištěného, u nějž znalec uvede, že to pravděpodobně může být podpis žalovaného přijde k jednání zmocněnec pojišťovny, který uvede, že 1) nemá povinnost ověřovat totožnost podepsaného 2) že smlouva nebyla podepsána před ním. Přitom přímo u jeho podpisu je na smlouvě věta „totožnost ověřil“, což se týká „osoby, která smlouvu podepsala za jeho přítomnosti“. Myslím, že i kdyby vyhláška negarantovala např. u pohledávek do 300,-- Kč žádnou odměnu, byly by i tyto pohledávky vymáhány tam, kde by to bylo účelné, a byly by vymáhány s rozumnými vymáhacími náklady. Možná je problém v tom, že režie upínající se na vymáhání jsou nepřiměřené předmětu, k němuž se upínají. Samostatnou otázkou je, jak v individuálním případě odůvodnit ono“křížové financování“ . Zároveň si myslím, že určité procento pohledávek po splatnosti bude odepisováno vždy, a situace, kdy věřitel prodá pohledávky za 100 % jejich hodnoty dokládá excesivnost výše náhrady stanovené podzákonným předpisem (mezi těmito pohledávkami nejsou pohledávky mylné?například pohledávka za 12ti letou holkou, jejíž totožnost má plynout z žákovské knížky, a výslovně neplyne z žádné podobenky; nejsou tam i pohledávky za člověkem, který prokáže, že byl v té době jinde - zkrátka 100 % je z tohoto pohledu umělých).
o) Petr Peřina 16.01.12 13:42 Díky za odkaz. Komparativní zkoumání věci v jejím komplexu by bylo nanejvýš potřebné.
p) Martin Bílý 16.01.12 17:04 Ano ty vyhlášky jsou deformované. Měly by se změnit, některé spory jsou financovány skandálně málo. Ano dluhy se musí platit. Jde o otázku přiměřenosti. Mrzí mě, že jsem na váš text neodkázal sám. Když už tu ale máme otázku rovnosti dlužníka a věřitele, nechápu, proč nezastoupený subjekt nemá dobrodiní alespoň administrativního paušálu, jak jsem to nadhodil. I to byl odrazovalo od lehkomyslných žalob. A věřte, není jich tak málo, aby bylo možno nad věcí mávnout rukou, neboť blokují rozhodovací kapacitu soudní soustavy.
q) Dan Dvořáček 16.01.12 18:32 Souhlasím, zatím mi to žádný advokát ve věci nenavrhl. Vyhláška je deformovaná ve všech směrech a dává nevhodné incentivy, což neprospívá nikomu.
OdpovědětVymazatr) Jan Pokorný 16.01.12 19:35 Odpusťte, ale musím uvést, že posouvání do osobní polohy nic dobrého debatě nepřinese. Dále si myslím, že pohledávkový byznys je sám o sobě potřebný a prospěšný. Advokáti jsou pro chod práva důležití (viz bod 1 mého textu). Klient potřebuje své odborné alter ego, které musí být nezávislé a svobodné, a tudíž musí mít garantovánu materiální bázi své činnosti, která je poskytována podnikatelsky.¨
s) kocour 16.01.12 20:54 Souhlasím. Nemám co dodat.
t) kocour P.H. 16.01.12 20:56
Opět souhlasím. Chyby v doručování jsou neodpustitelné, ale současný run na inkasní soudy nemůže vést k ničemu jinému. ICT vybavení,k zejména databázové je, jak to říci kulantně, tragické. Spojení pohledávek je obtížné, nedávno jsem v podstatě náhodou zjistil, že paní jako živnostnice nakoupila na jednu smlouvu ne jeden ale dva telefony s tzv. slevou (což je 200 km na západ nebo x 1000 km na východ normální cena), pak se jí nedařilo, a nedodržela vazalský závazek. Náhodně jsem zjistil, že kolega již rozhodl. Spojovat nebylo co, formuláře byly poslány mejlem v tentýž den, tak jsem ve své věci „s ohledem na okolnosti uplatnění nároku“ snížil vypočtenou náhradu na 10 % (822 Kč) s tím, že to stále pokryje poplatek a administrativní náklady. Vše jsem odůvodnil, čímž se člověk vytrestá, protože za tu dobu by napsal dva tři platební rozsudky. Advokátní kancelář reagovala žádostí o vydání opravného usnesení. Buď to nečetli, anebo to četli a riskli, že opravko bez většího zkoumání vydá rozkazní kancelář, protože vědí, že průmyslové podávání formulářových žalob vyžaduje průmyslové vyřizování. Kolegové v Ústí, s 16000 žalobami v zádech pochopili, že tudy cesta nevede.
u) leudgium 16.01.12 22:09
Ano, dluhy se musí platit, ale někdy to prostě nevyjde. I dlužník může umřít a nemít majetek. Některé pohledávky prostě nejsou dobytné. A některé není třeba vhodné uplatňovat –České Dráhy ještě nedávno vyžadovaly po pozůstalých peníze za to, že jim sebevrah s nadsázkou řečeno „zašpinil lokomotivu“. Ale uznávám, že se odchyluji od podstaty vašeho sdělení. Přál bych si, aby věřitelé bagatelních pohledávek takto pátrali. Začasté to soud dělá sám, a zatěžuje tím další subjekty. Zdvořile podotýkám, že typický obraz dlužníka se cca od roku 2008 změnil. Nic to ale nemění na tom, že dluhy se musí platit. Náhrada nákladů řízení musí být přiměřená.
v) Martin K. 17.01.12 0:07
OdpovědětVymazatSpojení jsem praktikoval, tam kde jsem se o tom dozvěděl, proceduru „vyřízení“ jsem protáhl o dva kroky a cca o měsíc. A trochu byrokratického horou: vytvoření spojovacího usnesení a jeho vypravení zabere zhruba stejně jako vyřízení věci samé a odměna klesne nepatrně, a úkony by patrně měly být čtyři… Soud tak vytrestá hlavně sebe, protože je nevýkonný. Pravidla stanovení náhrad by měla umožňovat jednodušší řešení a soustředit se na podstatu věci. Už dnes je napsání nákladového odůvodnění zbytečně časově náročné, někdy zabere více času než odůvodnit meritum. V zásadě by to mohl být řešeno následně a administrativně; je to stejně logické, jako když soudce u új „zdržuje“ tím, že počítá svědečné, aby to svědek mohl dostat. O oddlužení jsem už psal v písmenu b) : insolvenční zákon zde není dotažený, a generuje zbytečně další spory (výživné dětí, manžela atd. atp.) a podmínky neumožňují pro mnoho lidí nasměrovat se ke světlu na konci tunelu. Těch 20 % je docela dost a osobně vidím problém i v tom, že daň za hloupost je díky dvěma ministerským vyhláškám příliš velká. Mediální aktivity nevidím jako glorifikaci dlužníků, ale právě jako upozornění na nepřiměřenost náhrad. Ale když už jsme to nakousli, tak uvedu, že velmi zdatná je exekutorská komora, a zdroje, které dovedla mobilizovat kdykoli Ústavní soud rozhodoval o odměnách exekutorů byly impozantní (synergie všech dostupných médií, zpravodajské i úvahové texty, vyjádření „nezávislých“ osob; typická nedělní reportáž TV Nova). Odhadoval jsem to na profesionální práci ocenitelnou spíše v řádu miliónů, než tisíců. Ale možná šlo o to, že první šéf přišel z reklamního byznysu. Stále je co řešit: exekuce na běžné výživné, které není ani částečně posíláno dítěti, ale čeká se až, naběhne suma na odměnu za exekuci. Exekučně prodaný dům, se znaleckou cenou 2.2 mio, prodaný 1.65 mio s náklady exekuce 360 tisíc. Možná za to nikdo nemůže, jen máme nastaven příliš nákladný vymáhací model, který nejvíce prostředků spotřebuje na svoji činnost. Prospěch z něj nemá nikdo. Úspěšnost vylučovacích žalob je překvapivě velmi vysoká. Ale omlouvám se, odběhl jsem od tématu.
w) (JZD) 17.01.12 1:11 Ano, ano. Co s tím? x) Jan Zdražil 17.01.12 1:13 taky cítím, že by mohl být problém v nevhodné distribuci nákladů rizika
y) JP 17.01.12 8:07 Pokud systém umožňuje, aby subjekt mohl bez jakékoli újmy ignorovat návrh v případě, že z přehlížení má prospěch, pak jde o selhání tvůrce pravidel. Nemohu si pomoci, ale zde s mantrou „dlužníci ať platí nevystačím
z) 17.01.12 8:29 některé personální unie opravdu pobízejí k divokým spekulacím.
aa) Jan Cvach 17.01.12 11:02 Opravdu nevyplývají. Stejně judikuje i ESLP. Bagatelní věci existují již několik let, a ÚS je po mírném váhání posvětil, a nechal si tam možnost zásahu, jen při zjevném excesu značné intenzity (vše podléhá výkladu),ale pokud na sebe 15 žen a mužů nemělo atrahovat nápad všech odvolaček v zemi, nic jiného nezbylo. I NS má bagatelní hranici. bb) Vanguard 17.01.12 11:54 Ano, je to hodně, ale neudělejte to, když se vám tím statisticky dramaticky zkrátí délka řízení. V o.s.ř. je to přes dva roky a ÚS to přinejmenším implicitně potvrdil - viz výše aa. Pošta: soud nezbývá než důvěřovat, že vše je tak jak má; když se objeví pochybnost, hned se to musí prověřit. Btw. náhradní doručení vyřešilo méně než se zdá: svědka na fikci k soudu nedostanete a na fikci obtížně rozdělíte SJM či určíte otcovství a následně výživné. Ano, podobné úvahy činí více dlužníků, než se zdá, důvody proč "to vzdají" zdaleka neznamenají, že se přestali vysmívat a kapitulovali před důsledným postupem a argumentací věřitele.
OdpovědětVymazatcc) MP 17.01.12 12:56 Ano, je to zvláštní asymetrie, zejména tam, kde je pro prostitranu profesionální právní pomoc nedostupná (myslím že to je někde okolo hodnoty sporu 20.000 Kč)
dd) kocour 17.01.12 13:42 ee) 17.01.12 13:53
Souhlasím. Viz i v) a bb)). Kolik z nás, na něž se obrátili kamarádi či známí, a popisovali podstatu věci, řekli (po zvážení finančních, časových a emocionálních nákladů): raději to zaplať…. a pak si připadali, jako doklad pravdivosti vtipů o právnících. hmm, taky jsem dumal o tom, z čeho by měla plynout ústavní povinnost hlásit své bydliště. Není pochyb o tom, že nelze mávnout rukou nad tisíci tisícikorunových pohledávek, avšak zároveň je nesmyslné dopředu věc nastavit tak, že se vyplatí úspěšně žalovat jen jednu z deseti.
ff) 17.01.12 18:07
Jsem velmi zvědavý, na nějaký model rentability inkasního vymáhání. Tuším že Mgr. Korbel řekl, že při 20 % limitaci náhrady by nebyly pohledávky vymáhány. Nevím o co se to opírá, přišlo mi to jako tvrzení z volné ruky. Ta marže ve vašem odkazu mi přijde hodně nahozená z volné ruky. To je marže spočítaná bez rezervních položek? To je ta firma kdykoli v ohrožení života, když její bance klekne software, nebo při jiné nepředvídané události. Aale je fakt, že by mě zajímalo, kolik % klientů DP či Pojištovny neplatí, jaké je to procento? Nebo je to promile? No a tvrzení neplatiči jsou zloději, mohu oponovat tvrzením „neplatiči jsou neplatiči“. Jak říkám, veselých dlužníků výrazně ubylo. Nic to ale nemění na tom, že dluhy se musí platit, včetně přiměřené odměny za vymáhání.
gg) švéda 17.01.12 19:03
OdpovědětVymazatMyslím, že není sporu o tom, že vymáhat se má vše. Pokusil jsem se vysvětlit, že každá soustava má své mezní hodnoty „průtoku“. Průmyslové souzení bude v prvé řadě vadit zákazníkům justice. Vytváří tlak na formalismus, který zvýhodňuje žalobce. To je prostě vážná deformace. Vinou uzavřenosti soudů to může vypadat tak, že když se nesedí v jednačce, tak se nedělá. Ale tak to prostě není. Nevím přesně, proč pro Vás práce z domova neznamená práci. Zdá se mi, že se vše posouvá do osobní roviny, což debatě škodí. „plně odpovídají hmotným i nehmotným investicím advokátům do řešených věcí“Tomu nerozumím. Čím je to dáno. Odpusťt, ale té „tržní“ argumentaci nerozumím. Co je na „trhu“ s administrativně určenými cenami tržního? Ty vyhlášky vytvořily deformaci, která v některých případěch znepřístupňuje právní pomoc, a v jiných vytváří nadbytek.
hh) neznámá 18.01.12 0:03 myslím, že jste přednesla hodně příkladů toho, že incentivy jsou špatně nastaveny a že každý z aktérů se chová logicky, protože systém jej k tomu nutí. Výsledkem špatného nastavení jsou dysfunkce, o nichž tu byla řeč.
ii) Jan Hubálek 18.01.12 7:12 Díky za zprávy, které jsou pro mě nové. J
jj) M.Hinner 18.01.12 10:25 Ta procenta by mě také zajímala. No s tím očekáváním: nebylo založeno na zákonu, ale na podzákonném předpisu, zákon umožňoval jak aplikaci § 150 o.s.ř., tak zvážení účelnosti. No a judikatura ÚS toto očekávání nestvrzovala jako bezpodmínečné. Obchodní model zde kalkuloval s tím, že náhrada bude plnit jinou funkci. Ano, diskrece tento druh nejistoty přináší, a měla by mít svá pravidla. Jen nevím, jak to myslíte s tou 150kou? Tam je přece rozpětí 0-100 %...
kk) Michael Pažitný 18.01.12 12:41
Díky, z části se rdím, z části přikyvuji ;-). Odmítavá usnesení „Bazcom“ (zadejte to slovo sem lze s nadsázkou, kterou si snad mohu dovolit označit jako „soutěž“ Ústavního soudu o nejlepší zdůvodnění či nalezení vyváženého řešení, neboť ÚS tyto výklady označil jako možné. Dovolte malou poznámku. U „přeskakování“ mezi tarifem a náhradovou vyhláškou je jeden problém: stačí změnit jeden nebo druhý, a už je vše jinak. Ten předpis by měl být jeden, což by měla zohlednit i novela o.s.ř. Mohla by stanovit, že přísudek (bez poplatku avšak s daní a náklady na cestovné atd.) nesmí přesáhnout např. 10 či 30 % s tím, že pokud jsou skutečné náklady vyšší, tak to musí být prokázáno, vyúčtováno a soud to může v mimořádných případech odůvodněných podstatou věci přiznat samostatným rozhodnutím.
ll) Martin Bílý 18.01.12 13:50 Odpusťte, celý příspěvek jsem napsal před 14ti dny, před týdnem jsem jej zeditoval, pak byl vložen na blog a já až dnes, tedy vlastně včera od začátku pročítal odpovědi a to od začátku. Takže jen zopakuji: ano, vyhláška je deformovaná (viz i výše body f) a p) ) a je třeba ji změnit. Nevím ale proč je větší průšvih u věřitele než u dlužníka. To platí, jen když předpokládáme, že ten nárok je dán. Navíc u spousty sporů prostě práce pro právníka není. Ale nechci vaši argumentaci zlehčovat, je v ní významný díl pravdy.
OdpovědětVymazatmm) kolega 18.01.12 16:35 Rozumím Vám. To samé jsme si s kolegou řekli, když jsme si přečetli rozhodnutí ústeckých kolegů. Ten vodopád spisů člověka v klidu nenechá. Jenže co budete dělat, když onemocníte? Taky by to zůstalo ležet. Takže když se „vytrestáte tím“, že rozhodnutí, na jehož napsání máte normovaný čas jednu hodinu, budete psát dva dny, tak je to stejné, jako kdyby vás přepadly bacily. (Bacily ústavnosti, hehe J). A k tomu ostatnímu můžu jen říci, že je potřeba o věcech mluvit. A to otevřeně. Dovnitř i ven. Jiná cesta není. Ale prosím, neberte to jako hraběcí radu, je to těžké. Berte to ale tak, že ústečáky doma a na kraji taky nikdo nepochválil. Mě přiměl strávit tou věcí víkendy právě to vědomí, že vše se může vrátit k formalismu. Systém je tak nastaven, a zajímají jej čárky, neporovnává ani zdroje potřebné k jejich dosažení, ani jejich vnitřní kvalitu (například to, zda svým rozhodnutím nevyvoláváte potřebu nových rozhodnutí). Dlouhodobě to udržitelné není. Chcete-li, napište mi na mejl.
nn) Pavel Uhl 18.01.12 16:35 Díky, nikdy jsem moc nepochopil, proč je vykuchání obecných ustanovení bráno jako klad. Ustanovení o účelu řízení si dovedu představit jako velmi prospěšná. A tuším že jsem už alespoň jednou přes takové ustanovení šel. Teď se nechci nikoho dotknout, ale o.s.ř. byl zkrátka stavěn na jinou dobu. Ale to už odbíhám. Fakt je, že se tu vytvořil zvláštní typ sporů.
oo) Michael Pažitný 18.01.12 17:25 Moc pěkné! Je to volně k užití? nebo to má © ?
pp) 18.01.12 17:39Tomáš Pecina
Děkuji, vaše argumenty platí. Je otázkou, jak to má vypadat u zpětvzetí a u uznání; zároveň se ale nesmí brát motivace k tomu nabídnout tato snadnější řešení. Btw. u nevracení SOP zavedeného od září (do 1000 Kč nic, výše pak bez 20 %) došlo k tomu, že se vytvořily náklady žalobce, které je nutno uložit žalovanému, pročež je třeba zjistit, zda je tu souhlas se ZV a proč vlastně bylo vzato zpět. Úkonů přibylo, doba se prodloužila. U těchto sporů však platí, že s prominutím, „stokrát nic umořilo osla“. Obtížně se to chápe, ale to zde tvoří podstatu věci. Máte-li v zádech přes 10000 sporů, tak má význam každé nadbytečné plácnutí razítkem (doložka PM) či přišití doručenky. Nejde o lenost, procesní pravidla jsou zdrojem neefektivit. Možná by mohla soudcovská unie vyhlásit soutěž o nejvíce nesmyslnou procesní povinnost.
qq) TP 18.01.12 20:15 : Ok, popisujete ultima ratio. Těch je ale přeci jen nějak moc, také mám podezření, že za tím může být snaha o např. daňovou jistotu, na což upozornil předřečník
Děkuji zdvořile za všechy komentáře. Byly pro mě cenné. L. Vyhnálkovi se omlouvám za zábor, ale spěchalo to. :-/ Majitelům JP děkuji za poskytnutí prostoru. Vím, bylo to delší, ale potřeboval jsem to takto napsat.
OdpovědětVymazatZ určitých skutečností jsem pochopil, že minimálně jeden senát ÚS se chystá rozhodnout nálezem (pokud se pletu, omlouvám se). Čekat však nelze. Za tu dobu budou v ČR vydány tisíce rozhodnutí, které budou reagovat na sjednocené usnesení ve věci Bazcom. Přeji Ústavnímu soudu dobré rozhodnutí Teď se musím odmlčet; snad na konci víkendu se dostanu k reakcím. Děkuji čtenářům pozornost.
a ještě něco
....Ostatně soudím, že dluhy se musí platit, a náhrada nákladů musí být přiměřená. HB
Chcel by som v týchto príspevkoch reagovať na všetky 3 články od HB, a to podľa bodov článkov:
OdpovědětVymazatPRÍSPEVOK 1:
ad 5) elektronický platobný rozkaz (EPR) - prečo musí byť výstup vždy papierový? veď ZEP (zaručený elektronický podpis) súdu + rozsudok (na overenie pravosti) spolu v súbore ZEP (formát ZEP) + rozsudok vo formáte PDF / Word "na prečítanie" môžu byť účastníkom doručené aj na nimi zvolený e-mail (resp. na registrovaný e-mail, viď ďalej).
ad 6) 5-násobné zvýšenie "bagateľnosti sporu": problém je v tom, že:
1. to, čo je právne jednoduché, nemusí byť aj lacné, čiže aj spor o 1000 Kč môže mať zložitú právnu kvalifikáciu a dokazovanie (čo môže byť obvyklé, pretože vyššie sumy plnenia si veritelia "lepšie ošetria")
2. formulárové žaloby, kde je rovnaký právny základ (resp. aj suma, napr. pokuty od DP) by mal nie súd, ale žalobca "spájať" obligatórne do 1 konania. Žalobca má najlepší prehľad, čo žaluje (resp. mal by mať, najmä keďže je dominus litis), preto by mu nemalo robiť problém adresovať ďalšie návrhy pod 1 spisovú značku, napr. po 20 žalobách súd vylúči 21-vú na samostatné konanie, resp. žalobca podá samostatný návrh (ku ktorému zas môže "prilepiť" 19 ďalších). Toto platí samozrejme, ak všetky tieto žaloby smerujú na 1 príslušný súd. Ak žalobca nespojí to, čo spojiť má => sankcia, pričom súd vo výzve na úhradu SP, resp. tlačive o prijatí podania a pod. o tomto následku žalobcu poučí.
- zvýšenie hranice bagateľnosti sporu znamená, že veritelia, ktorí podnikajú s mnohými (aj obsahovo rôznymi) zmluvami o nízkej jednotlivej hodnote plnenia (typicky živnostníci), budú znevýhodnení, pretože náklady na spor im narastú, čo štátu neprospieva, pretože trh tak stráca konkurenciu (a najmä jeho silní hráči ju strácajú)
ad 7) doručovanie = keď niekto požiada a uvedie el. adresu, nie je dôvod, aby mu súd nedoručoval iba rozsudok v PDF / Word + ZEP (viď vyššie), tam náhradné doručenie nemá zmysel (súd si vie overiť, či bolo doručené)
každá obchodná spoločnosť / živnostník by mohli mať ako požiadavku od OR doručovaciu e-mailovú adresu / iný spôsob doručenia elektronicky (napr. Skype konto, dátový depozit atď.), resp. by takúto adresu mali pridelenú na serveri registrového súdu. v informačnom veku by som čosi také očakával.
Ondrej Pivarči
PRÍSPEVOK 2:
OdpovědětVymazatad 8) súdny poplatok = v SR sa pri vysokej žalovanej čiastke zaviedol preddavok na trovy, možno by stálo za úvahu založiť "pôžičkový fond na súdne poplatky", kde by si subjekt požičal, aby bol schopný bez ťažkostí uhradiť vyšší SP (ktorý by pokryl náklady konania) a pôžičku by splatila strana, ktorá by spor prehrala (samozrejme, pre osobitné typy konaní, alebo kde by to bolo nutné, by mali osobitné ustanovenia o splácaní pôžičky)
ad 10) žaloba, ku ktorej nie sú označené navrhované dôkazy, je neúplná z procesného hľadiska a potom je namieste postup súdu podľa § 43 ods. 1 o.s.ř., čím sa zabráni tomu, aby v žalobe bola kopa nepreukázaných tvrdení.
ad 11) žalované premlčané pohľadávky = k čomu je dobrá naturálna obligácia z obchodného styku, kde nie je motivácia (v obchode cieľ = takmer vždy zisk) plniť dobrovoľne to, čo nemusím? inštitút premlčania je zvláštny už per se, ale to je na inú tému. Z procesného hľadiska - možno by súd všeobecne mohol poučovať účastníka o možnosti podať námietku premlčania, kt. by bola osobitným procesným úkonom, čím si myslím, že by zmysel námietky (aj premlčania) zostal zachovaný.
ad 12) to je tak, keď je trh regulovaný 2 vyhláškami s pevnou tarifou, Homo economicus tak ustúpi do pozadia.
ad 13) neviem, čo je na tom vadné, že si z merania rýchlosti a pokút obec (Koleč) urobila podnikanie. Predovšetkým, maximálna povolená rýchlosť (MPR), najmä v obci, zachráni mnoho ľudí, zníženie MPR v SR v obciach zo 60 km/h na 50 km/h štatisticky zachránilo mnoho životov. Nech zarábajú, pomáhajú tým k dodržiavaniu práva. Pokiaľ budú značky "začiatok obce" a "koniec obce" zmysluplne umiestnené ... to ale nie je o meraní rýchlosti. Existujú totiž štáty, kde meria a inkasuje súkromník s príslušnou technikou.
ad 14) dlžníci a adresa => občania majú takú zábavnú kartičku, že občiansky preukaz sa to volá, na ktorom je inter alia aj adresa TP. Tú si môžeme kedykoľvek zmeniť.
Tak nech súd doručuje na túto adresu (mohol by mať prístup do policajnej evidencie adries), resp. ak je nahlásený prechodný pobyt, potom na obidve. Keď si tam niekto nepreberá poštu, je to JEMU NA ŤARCHU. Veriteľ si má ale sledovať, či má správnu adresu pri vzniku záväzku, ak je to právnická osoba => viď OR, ak fyzická => dá sa nahliadnuť do OP.
Ondrej Pivarči
PRÍSPEVOK 3/3:
OdpovědětVymazatad 15) call centrum a e-mail - ak veriteľ nemá poriadnu reklamačnú linku, nech to ide na jeho ťarchu; inkasná agentúra - pri jej využití je to o ekonomike vymáhania => ušetrím takýmto outsourcingom, avšak riskujem, že aj tak ma bude dlžník oslovovať, ostatné je o dôkaznom bremene (avšak ak zmluvné strany majú dodržiavať zmluvy, tak
samozrejme majú aj dbať o to, aby vedeli, čo a koľko dlžia, resp. majú žiadať)
ad 16) rozkazný formulár => nech má vysvetlivky, a nech sa spolu s ním tieto doručujú dlžníkom. V informačnom veku je prinajmenšom zvláštne, ak niekto nie je schopný
porozumieť dobre a intuitívne navrhnutému formuláru, pretože mám za to, že je to rozumné a rimerané od priemerného dlžníka očakávať. Ak má napr. IQ 70 (extrémny príklad), potom nech si obstará zastupovanie, taký extrém sa v bežnom styku predvídať beztak nedá (ani pri uzatvorení zmluvy).
ad 18) to fakt sú náklady už podľa vyhlášky také vysoké? Nuž, ďalší dôvod zrušenia vyhláškových taríf. Pre veriteľa je to zbytočné úverovanie, ak nemá dohodnutú podielovú odmenu a pre dlžníka neprimeraná penalizácia, pričom individuálne dohodnutá odmena umožňuje lepšie reflektovať ekonomické riziko.
ad 22) Legitímne očakávania majetkových hodnôt podľa čl. 1 ods. 1 Dodatkového protokolu k Dohovoru sa dotýkajú aj veriteľov tak, že nemôžu očakávať v rozpore s dobrými mravmi priznanie niekoľkonásobku trov v porovnaní s istinou pohľadávky. Prípad hodný osobitného zreteľa = priemet dobrých mravov do civilného procesu, a tento korektív ekvity by som ponechal v úlohe korektívu, a nie na to, aby súdy naprávali anomálie legislatívy cez tento korektív. Použitie takýchto nástrojov ekvity nemá byť pravidlo, ale výnimka. Pokiaľ by dlžník chcel a zároveň aj mal na to, ale nemohol (napr. by mal zablokované účty pre inú pohľadávku iného veriteľa, ale v konkrétnom tomto by chcel dlh uhradiť), ako možno v takomto prípade priznať neúmerne prevyšujúce trovy? To súvisí aj s bodom 25) článkov HB, nakoľko súdy sú nútené nečinnosťou zákonodarcu pri aplikácii Dohovoru "dotvárať" normy (silou argumentácie). Toto je však zlyhanie zákonodarnej moci, ktorú je za nečinnosť problém potrestať. Kto zosobní poslanocm škodu po jedinom verdikte ESĽP za porušenie príslušného článku Dohovoru?
ad 25) Stanoviská NS ČR (aj NS SR) by bolo potrebné úplne zrušiť, ten nalinkovaný článok od Z.Kühna vysvetľuje zrozumiteľne k takému kroku aj dôvody.
ad 29) Ešte nikto nezačal konanie o súlad právnych predpisov (vyhláška v. zákon)? Predsa rovnosť strán je zákonný procesný princíp. Avšak, pri príliš širokej aplikácii § 150 o.s.ř. v snahe vyhnúť sa negatívnym dopadom vyhlášky si viem predstaviť konanie pred ústavným súdom pre porušenie čl. 36 Listiny v spojení s čl. 1 ods. 1 Ústavy ČR (právny štát a implikovaná právna istota)
Ondrej Pivarči
Protože my IMHO předpokládáme, že je dán, že potíž není v nalézání práva, ale v tom, že zde je nesporný dluh, ale:
OdpovědětVymazat1) dlužník neví, že ho má zaplatit, přesto je žalován formulářovou žalobou a zaplatí vysoké náklady.
2) dlužník ví, že má zaplatit, ale kašle na to a je žalován formulářovou žalobou.
Většina formulářových žalob je o nesporné pohledávky, IMHO. Tak jsem z toho vyšel, ale máte pravdu, dáno to není nikde:-)
rr) Musím se L. Vyhnánkovi omluvit za přejmenování.
OdpovědětVymazatJan Zdražil 18.01.12 23:20 :
V čárkách problém ani tolik nevidím. I tak totiž snížíte zůstatek v senátu, a pokud je výkaznictví nikoli jen formální, tak se vám to nemůže ztratit.
ss) Patrik Šebesta 19.01.12 20:50
Srovnání s daňovým právem mě také napadlo, ale měl jsem na mysli spíše příslušenství jako takové. Obávám se, vaše srovnání porovnává neporovnatelné, protože to o čem píšete, jsou částky blízké spíše mezním nákladům (marginálním). Mezi státem a soukromníkem je však podstatný rozdíl, stát „fixní“ náklady dostane, soukromník musí na „fixní“ náklady vydělat (mzda sekretářky, režie kanceláře – pronájem, komunikační služby, administrativní výdaje) + musí být vytvořena rezerva na budoucí ztráty; stát nic z toho nemusí, natáhne prostě ruku. Ale to právě řeší ta spodní fixní částka.
Ale je pravdou, že by mělo být v rozumné relaci,vymáhání státem a soukromníkem
Problém citlivých dat je velmi závažný, je smutné, že se něco takového děje. Ty registry, které popisujete, to je práce pro ÚOOÚ.
Ale ten se prý raději snaží,aby Ústavnímu soudu zatrhl publikaci rozhodnutí, protože prý vrtá a vrtá do anonymizace. Nalus by tím ztratil smysl. Mohu-li se dopustit názoru, pak musím říci, že ten úřad se moc nepovedl (koncepčně i nyní uplatňovaným étosem), jde tam přitom napáchat více škody, než na metru při povodních. Ovšem je fakt, že to zase přineslo příležitost k miliardovým investicím. Ale zpět k právu.
Gratuluji bratrům k zveřejňování všech soudních rozhodnutí. Ta zpráva mě zastihla v autě a v práci jsem to hned šel vyzkoušet (http://www.justice.gov.sk/Stranky/Sudne-rozhodnutia/Sudne-rozhodnutia.aspx). Možná by měl zkoumat i zda publikací rozhodnutí něco neporušuje ESLP či MSPr. Samozřejmě ironizuji. Moc bych si přál, aby publikace byla co nejširší. Transparentnost je zde nutná. Ale zpět k tématu.
tt) Ondrej Pivarči 19.01.12 12:31
Kolego, mám trochu pocit, že některé Vaše argumenty lze vysvětlit odkazem na kontext, v němž bylo to které mé tvrzení vyřčeno. Za připomínky děkuji, připomněly mi, že existovala doba, kdy jsem měl na vše odpověď. ;-)
Dvojkolejnost u EPR je dána tím, že nemáme elektronický spis; koncepčně je vše vymyšleno, počítačové a síťové vybavení obecné justice na to ale nestačí. bude třeba stamiliónových investic + pravidelné udržovací investice.
tt) Ondrej Pivarči 19.01.12 12:31 Pokud by měla civilní justice plně přejít na elektronický spis, bude muset být vyřešena i obecná dostupnost vstupů a výstupů pro širokou veřejnost, tedy i pro ty co nemají PC a inet, anebo to s nimi neumí, pro bezdomovce i lidi z příslovečné „poslední samoty“. To vše jde samozřejmě vyřešit. Nebude to ale hned a bude to něco stát. S doručováním je právě problém tam, kde je osoba netečná (svědek, a někdy třeba i žalobce, či žalovaný v případech, kde je prostě součinnost nutná). V civilu máte dočinění s celým spektrem populace, aktivita obvyklá pro podnikatelský sektor se v některých částech populace vůbec nevyskytuje, nemůžete s ní počítat a nelze ji ukládat jako povinnost. Spojování je řešitelné jen komlikovaně, problémem je, jak řešit bagatelní spory jednoduše a rychle (jinak se soustava zahltí) a přitom spravedlivě. Naše procesní infrastruktura to neumí.
OdpovědětVymazatOndrej Pivarči 19.01.12 12:35
Zde přesně nevím, zda se vyjadřovat, ten text byl v daných pasážích o něčem jiném, než - je to, na co odpovídáte vy (mám ten pocit). Civil řeší nejen závazky, ale kvazizávazky, delikty, kvazidelikty, nesporné věci, atd. Všude tam strany často nejsou v předchozím dobrovolném kontaktu a po žalobci nelze často spravedlivě žádat, aby dodal aktuální fungující adresu protistrany.
Ondrej Pivarči 19.01.12 15:30
Ano, myslím, že by měla být vymahatelná povinnost vydat audiozáznam; obávám se, že vysvětlivky nic nespraví; dostupnost právní pomoci v bagatelních věcech není něco, čím se můžeme chlubit.Vyhláškové náklady jsou někde hodně vysoké, jinde jsou hodně nízké, je to deformované a možná si to říká o zrušení. S rozborem působení legitimního očekávání souhlasím, napsal jste to pěkně.
Nevím, zda funguje odkaz na článek 95/1 Ústavy ČR uvedený v textu, ale z něj právě plyne, že obecný soud v případě rozporu vyhlášky s ústavou aplikuje ústavu. Tím je řešen možný nesoulad. Typická situace je, že zákon nic o obsahu vyhlášky ani rámcově nestanoví. U nákladů řízení by mohl stanovit, že v pásmu předmětu sporu do desetiny hranice bagatelnosti (nyní 1.000,--)činí náklady dvacetinu této hranice (500 Kč), v pásmu do poloviny hranice bagatelnosti činí náklady (včetně DPH) 30 % a ve zbytku jde maximálně o 10 % z žalované jistiny. Jistina se úročí fixním úrokem, kdy výrok určí jen dobu prodlení. Pokud úspěšná strana žádá úhradu skutečných nákladů nad rámec těchto částech, soud jí může v případech odůvodněných přiznat následným samostatným rozhodnutím. Ale to jsem jen tak nadhodil; sazba by klidně mohla být jen jedna. vyřešit by se měly náklady při vyřízení PR, při uznání a při zpětvzetí, kde žalobce v případě úspěchu vždy dostává vše, tak jako by ve věci proběhlo jednání (rozdíl je asi 300 Kč za jeden úkon navíc).
uu) Martin Bílý 19.01.12 21:59
OdpovědětVymazatNevím, kde bych pro takový předpoklad našel oporu, snad jen v bezmezné víře v žalobce. Ta ale byla ve věcech EC významně narušena. Ty pohledávky prostě kvalitní nejsou, musí do odstraňování vad či do jednání. Pokud ale jde o nesporný dluh, pak je ta odměna vysoká. Pavel Uhl 18.01.12 16:57 uvádí (po paměti napsáno), že je otázka, zda u nesporu je naplněn účel řízení.
ad 1)Náklady řízení nejsou sankce. Dlužník někdy neví , protože věřitel neposkytuje součinnost (povinná předžalobní výzva by měla obligatorně obsahovat vyčíslení celkové sumy, po jejímž zaplacení pohledávka zanikne, ale o tom jsem už psal) a vyhláška jej motivuje k tomu, aby to hnal k soudu, při zaplacení před podáním žaloby tratí.
Ad 2) někdy ví, ale neplatí, protože prostě nemá z čeho. V této situaci se to žene před soud jen pro získání exekučního titulu. Proč to má znamenat automatickou přirážku 900 %, tomu nerozumím. Vymáhací podnikání možná pracuje s přílišnými náklady.
Věřitel – inkasní subjekt je motivován vidět ve všem nespor a takto to i soudu postavit. Nic moc neriskuje. Právní pomoc u sporů do 20.000 Kč je málo dostupná, a protistrana, i když se úspěšně brání, nemá z vyhlášky nárok na úhradu paušálu (poštovné, internet, strávený čas, vyhledávání). Proč dobrodiní vyhlášky nedopadá na osoby nezastoupené advokátem. Mj. by to věřitele motivovalo zvažovat možnost neúspěchu, protože by automaticky znamenal, že vedle poplatku zaplatí i náklady protistrany, i když to vezme zpět (donedávna dostával zpět celý poplatek)
Právo (vyhláška) v případě „nesporného nedluhu“ ;-) poškozuje žalovaného. :-)
Dostupnost právní pomoci v bagatelních věcech by bylo možno mj. řešit, nerad to píši, uvolnění monopolu ČAK.
Je možné, že vymáhací náklady (např. v exekuci) jsou u nás vysoké. Nenapadá mě lepší příklad, ale pekař by se taky mohl rozhodnout, že musí mít „čalouněnou pec s vodotryskem“, marketing že mu bude obstarávat vysokoškolačka, radši dvě a že jeho rohlíky musí být stůj co stůj v každé obci na okrese. Pak ale budou stát 10 Kč. (potřeboval by zajistit monopol + nějakou tu cenovou vyhlášku). O něčem podobném psal Martin Weiss.
Bude vhodné znova připomenout, že si uvědomuji, že pravidla financování advokacie mají i jinou deformaci,než je ta, které se věnuje můj třídílný text. Jinde je ta odměna nesmyslně malá a ohrožuje to dostupnost kvalitní právní pomoci. Advokacii (svobodnou a nezávislou) právní stát potřebuje. Ostatně soudím, že dluhy se musí platit a náhrada nákladů musí být přiměřená. Advokátům nezavidím, vím že to mnohdy mají těžké.
Uvolnění monopolu ČAK? Klidně, pokud se férově uvolní monopol i ostatních komor, třeba exekutorské, lékárnické, notářské a podobně.
OdpovědětVymazatJInak ale vidím ještě jeden problém - justice ráda zapomíná, že účelem procesních předpidů není odlehčení justice, ale spravedlnost. Pokud by měla spravedlnost znamenat vyšší zatížení justice, je třeba to řešit nikoliv odepřením spravedlnosti, ale zvýšením kapacity justice nebo přelitím určitého nápadu jinam.
Problém ale je, že představitelé justice se snaží odradit lidi od souzení se, avšak nikoliv tím, že se třeba zvýší hrozba pro dlužníky, ale tím, že se lidé odradí cenou sporu bez ohledu na jeho oprávněnost.
Zpět k nákladům - Zajímavé by bylo, kdyby zákonodárce pojal do předpisu například ustanovení, že věřitel musí před podáním žaloby upomenout dlužníka a vyčíslit mu pohledávku, přičemž dlužník ji buď uzná nebo rovnou zaplatí a pokud ne, budou věřiteli přiznány o něco vyšší náklady (bez ohledu na zastoupení).
Ad HB 1 (20.01.12 21:44 in fine):
OdpovědětVymazatUž prof. Smejkal písal niečo o nevyhnutnosti zaviesť do štátnej správy open-source software.
Súdy a spravodlivosť sú dokonca jednou zo základnej agendy štátu ... na reprezentatívne autá ministerstiev, na dotovanie rôznych podivuhodných mimovládnych projektov a pod. peniaze sú, ale na materiálne vybavenie súdov (najmä hardware a siete) nie? čudné poňatie štátu. ešte je možné posilniť rozhodcovské konania, najmä zabezpečením ich nestrannosti a odbornosti, potom môže súdom dokonca vzniknúť konkurencia ... keď vedia napr. na Taiwane, dá sa aj v ČR a SR.
Ad HB 2 (20.01.12 22:26 začiatok):
Ale veď prechod na elektronický spis nemusí byť okamžitý, ale postupný. Schválne som spomenul kontrakty a podnikateľov, pretože takých sporov je podstatné množstvo a v nich sa dá najlepšie začať. Kvázidelikty, samoty a spol. môžu byť riešené až ako posledné, tým zostanú papierovky. Ale aj 35-40 % prípadov, ktoré si myslím, že zmluvné vzťahy podnikateľov a s podnikateľmi predstavujú na súdoch, je dosť, a ak tieto prejdú na EPR (napr. na báze dobrovoľnosti, dnes ani takú možnosť nemajú), bude sa šetriť. Evolúcia však nepočká, takže šup-šup, treba elektronizovať, už nehovoriac, že pri dnešných verejných dlhoch každá koruna dobrá.
Nie je bagateľný spor ako bagateľný spor. Predpokladám, že problém predstavujú spory hromadné podávané na súd jednotlivo. Z procesného hľadiska totiž nevidím rozdiel medzi 1 žalobou o 5 Kč a o 500 000 Kč, okrem toho, ktorý je daný zákonným režimom bagateľných sporov. Obidve sú "právny prípad", a musia prejsť celým procesom. Bagateľných sporov je preto veľa, lebo medzi nimi je vysoké percento "hromadných" sporov, kde je 1 podobný (rovnaký) právny základ a x zmlúv a x pohľadávok proti x dlžníkom od 1 veriteľa (typicky dopravné podniky v. neplatiči cestovného). A k týmto sporom som navrhol v pôvodnom svojom príspevku 1 riešenie ("priliepa" si žalobca).
Ad HB 3 (20.01.12 22:26 stred):
Ok, beriem, že som nadväzoval na vety vytrhnuté z kontextu, avšak ponúkol som niekoľko námetov na zlepšenie. Čo sa týka adries vo vzťahu veriteľ-dlžník, väčšina civilných vzťahov vzniká kontraktom (zmluvy) alebo kontaktom (niektoré nesporovky), a tam by si mala každá zmluvná strana strážiť kontakt na tú druhú. Samozrejme, že pri torts takéto neprichádza do úvahy. Ale aj čiastočné riešenie je lepšie ako žiadne.
Ad HB 4 (20.01.12 22:26, in fine):
I.vydať audiozáznam je dobrý nápad;
II.vysvetlivky by som skúsil,myslím si,že ratio to má a za pokus by to stálo (rozhodne by boli zrozumiteľnejšie,než pár zákonných,ale nepraktických procesných poučení);
III.vyhlášky si koledujú o zrušenie,myslím,že dokonca by mohli byť v rozpore s komunitárnym právom a slobodou podnikania,a to nielen advokátske,ale aj notárske,exekútorské a pod.
IV.čl. 95/1 Ústavy ČR je niečo ako náš čl. 144 (Ústavy SR). V SR však čl. 144 umožňuje predložiť vec ústavnému súdu aj v prípade, keď v rozpore s ústavou je vyhláška,nielen zákon.Okrem toho,ak súd zistí,že rozpor s ústavou existuje,tak v ČR,ako aj v SR ho musí predložiť ústavnému súdu (a podľa jeho výkladu potom aplikovať).Tým má byť riešený nesúlad nielen v 1 prípade,ale všeobecne,pretože po rozhodnutí ústavného súdu stráca príslušná časť vyhlášky účinnosť (v SR),čím je vyvinutý tlak na normotvorcu,aby upravil oblasť inak. V ČR toto asi v Ústave chýba,či? (lebo presne neviem)
A vzhľadom na zásadu legitímnych očakávaní by som očakával,že tieto hranice upraví zákon (tzv. pozitívny záväzok zákonodarcu vo vzťahu k Dohovoru). No ale kde niet žalobcu,niet výsledku,parlament sa žalovať nedá (škoda,nejakú actio parlamentaria by som privítal).
To zverejňovanie súdnych rozhodnutí je síce fajn nápad,ale nefunguje to technicky dobre (niektoré rozhodnutia z januára 2012 nenájde),snáď by sme od vás mali okopírovať nalus (alebo aj našu concourt databázu), tieto sú značne lepšie na tom.
Ondrej Pivarči
vv) Ad Martin Bílý 21.01.12 10:57
OdpovědětVymazatVaše odpověď naznačuje „politické“ chápání ne/dovolení monopolu. Avšak já jej zmiňuji ve vztahu k tomu, že monopolista tvrdí, že „levněji to v dané věci nejde“.
Monopol lze uvolnit jak ve vztahu k tarifu a vyhlášce, které by měly dobrodiní paušálu dát i nečlenům komory a přímým účastníkům řízení. A pokud právní pomoc je v jednotlivých případech nedostupná pro spory cca do 20 tis. Kč, nemělo by činit problém pustit do tohoto segmentu jiné subjekty.
Myslím si, že fakultní právní kliniky s okresními pobočkami a právní pomoc neziskových sdružení by byly nikoli konkurentem, ale komplementárním doplňkem k advokátní pomoci.
Stanoviska (ČAK) k bezplatné právní pomoci považuji za zbytečně vyhrocené, nešťastné a zčásti zavírající oči před realitou. Není těžké v nich rozpoznat zejména typické reakce monopolisty (judikatura ČAK zpřístupňuje právní věty, ale z obsahu celých rozhodnutí a uložených trestů plynulo, že daleko větším hříchem je narušit monopol, než nepodat odvolání), který se vždy zaštiťuje odkazem na ušlechtilé hodnoty. Je k pousmání, pokud je například argumentováno, že snížení odměny naruší rovnost, neboť samotná vyhláška vytváří nerovnost – laická protistrana nemá šanci dostat v případě úspěchu paušální náhradu za úkony, které ji stála obrana (viz zde bod 29). A dále. např. protistrana u formulářových bagatelních sporů obtížně shání kvalifikovanou právní pomoc, a to je taky nerovné.
ČAK má nesporné právdu, že podobné změny vyhlášek s ní musí být včas a účinně konzultovány, odměňování je třeba narovnat. Názoru: „Čím je postih tvrdší, tím má výchovnější účinek.“ nerozumím. Odporuje zkušenostem s fungováním práva a teorii trestání, že by je nemohla podepsat ani významná část členů komory (min. ti akademicky činní).
Jak už jsem napsal v úvodu i konci příspěvků, důležitost svobodné a nezávislé advokacie pro vládu práva nelze přecenit, propírané vyhlášky mají pro činnost advokacie stejně zásadní vliv, jako zákon o advokacii. Bylo možno očekávat bouřlivé reakce.
Pokud však vy i jiní kolegové, používáte argument typu, že soudy sáhly ke krácení vyhláškových náhrad, protože je paušální formulářové žaloby obtěžují, pak je to argument nepoctivý. Od samého začátku soudy upozorňují, že tyto pohledávky jsou řešeny na úkor jiných sporů (srov i bodu č. 4příspěvku).
Pokračování k MB
OdpovědětVymazatPíšete „justice ráda zapomíná, že účelem procesních předpisů není odlehčení justice, ale spravedlnost. Doktor Krym zase uvedl: „věřitelé by museli rezignovat na vymáhání pohledávek na dlužnících. Ale kde je pak spravedlnost? Vymahatelnost práva?“ Já namítám, že všechny tyto argumenty platí i pro protistranu. Té ale právní pomoc dostupná tolik není. Starost o ni na straně ČAK neshledávám, Neslyšel jsem relevantní vysvětlení, proč přiměřená relace mezi jistinou a přísudkem měla způsobit věřitelský Armagedon či dlužnické Eldorádo. Dluhy se musí platit, nevím proč ale automaticky předpokládat, že v právu je v těchto sporech vždy věřitel.
Váš návrh je přesně tím, co by pomohlo (viz i body k), m) a uu) ). Nyní je věřitel motivován k tomu, aby dlužník zaplatil, ale až po podání žaloby. Předtím tratí.
ww) Ondrej Pivarči 21.01.12 17:31
Kolego, neberte to prosím jako projev nezdvořilosti či přezíravosti, když už to teď vezmu letem světem:
I v soukromém sektoru (banky pojišťovny) bylo zavedení elektronických spisů velmi nákladné, pokud by open source či jeho obdoba byl efektivním řešením, byl určitě užit právě zde. Že ale pro erár jsou tyto ceny nadstřeleny, to víme nejpozději od projektu internet do škol (Indoš).
Ano, evoluce a postupné zavádění je vhodné a nutné. Komentuji realitu, kdy byl EPR zaveden i u žalob nepodnikatelských
Řešení které navrhujete rozumím. Můj text cílil na judikatorní řešení. Že by vše šlo řešit legislativně, o tom netřeba pochybovat. Nyní je však realitou, že vymahatelé pohledávek mají silnou lobby. V devadesátých letech, v době privatizací byly silnou lobby (privatizační) dlužníci, kteří přímo sponzorovaly strany vládní většiny (Chemapol atd,; v té době to nějak takto analyzovala tuším že americká obchodní komora).
Souhlasím, že částečné je lepší než žádné,
S Ad HB 4, v zásadě souhlasím, snad jen vyjma konce, já to prostě jako pokrok vidím. Myslím, že dle a maiori ad minus by ty vyhlášky mohly být navrženy ke zrušení; o zrušení či interpretativní výrok si však říkají jak zmocňovací ustanovení o.s.ř., které jsem v příspěvku citoval, tak samotná zákonná pravidla přiznání náhrad, protože ponechávají vyhlášce volnost bez ohledu na princip proporcionality.
Děkuji všem komentátorům za jejich názory. Nyní již bohužel zanikl prostor po takové široké věnování se tomuto tématu. Nastal čas aplikace. Přeji úspěšný nový týden. HB
Ad HB:
OdpovědětVymazatĎakujem za reakciu, viem, že čas je vzácny, preto nejaké štruktúrovanie mi nechýba.
Už len k tomu prvému odseku odpovede:
V privátnom sektore to vôbec nebolo o efektivite riešenia, konieckoncov, tí súkromníci, ktorí musia ovládať matematiku, zvyšujú podiel open-source: http://ostatic.com/blog/the-finance-sector-open-source-rising
a to už pred 11 rokmi:
http://www.computerworld.com/s/article/57362/Open_source_breaks_into_banking
A že kde je pes zakopaný:
http://www.zive.sk/barnes--noble-sa-stazuje-na-microsoft-kvoli-monopolu/sc-4-a-297196/default.aspx
Ondrej Pivarči
Můžete mít pravdu, je to na delší debatu.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu stejně se dá uvažovat o dalších věcech - ponesou tyto neziskovky odpovědnost za škodu, způsobenou chybným profesionálním přístupem (advokáti ji nesou)? Budou si platit pojištění z veřejných prostředků? Bude pak stát platit to pojištění i za mě, protože je to fér?
Já obecně s nějakým takovým způsobem řešení souhlasím (mě neživí formulářové spory, možná proto:-)), dokonce jsem si kdysi cvičně vypracoval plán, jak by se to dalo rozjet a jak by to fungovalo. Ale je to docela složité. BTW rád bych se s Vámi kontaktoval třeba mailem, pokud by Vám to nevadilo...
Promiňte, ale takhle debata podle mne postrádá smysl. Vymýšlet jako řešení nějaké administrativní zásahy do sazebníků odměn je stejně duchaplné (či spíš hloupé) jako nejdřív vymyslet „v zájmu zaměstnanců“ tak důkladnou ochranu před propuštěním, že žádný podnikatel nebude chtít nabírat nové pracovníky, a potom začít tvořit vládní programy na budování nových pracovních míst!
OdpovědětVymazatŘešit problém u zdroje je daleko výhodnější:
a) Věřiteli, tys neposlal dlužníkovi ani tu hloupou upomínku? A ani jsi zaplacení neurgoval telefonem, ač by to stálo 50 Kč dohromady? A místo toho jsi pohledávku rovnou dal někomu k vymáhání s nákladem 50.000 Kč? Pak to nejsou účelně vynaložené náklady a máš smůlu! Ty nebo ten, komu jsi pohledávku postoupil, si to budete hradit z vlastní kapsy.
b) Dlužníku, tys hodil upomínku do koše? A na telefonickou urgenci jsi se vysmál? Tak si těch 50.000 Kč na nákladech zaplatíš sám, protože jsi jejich nutnost vyvolal sám svým jednáním a věřiteli nic jiného nezbylo!
Takovéto řešení by bylo jednoduché, logické, spravedlivé, výchovné, ekonomicky efektivní a obešlo by se bez novelizace předpisů či bez administrativních deformací trhu/právního prostoru. Z toho důvodu se samozřejmě neujme … :-(
Ad J. Vučka: kolego, děkuji Vám za reakci. Rozumím tomu, co je jádrem Vašeho přístupu (přesto se nemohu zbavit dojmu, že jste ty příspěvky četl jen zběžně).
OdpovědětVymazatNevím co nazýváte "trhem" resp. "administrativním zásahem do trhu", protože takovým zásahem je právě ta vyhláška. Příspěvek se věnoval přiměřenosti náhrady stanovené podzákonným předpisem v kontextu 60 (dnes už ale spíše 100) rozhodnutí Ústavního soudu. Obecný soud je povinen vyhlášku aplikovat ústavně konformním způsobem. I kdybych se tím nechtěl zabývat, vést tuto "smysl postrádající debatu" jako soudce musím. Ale vy jste to asi myslel tak, že ty vyhlášky by měly být zrušeny bez náhrady? Pak tu ale pořád zbudou mimosmluvní odměny, což jako trestař dobře znáte. I tam se přiměřenost spíše předpokládá, než prověřuje a ten kdo to nakonec má zaplatit (např. stíhaná osoba) má fakticky jen omezenou možnost do toho zasahovat.
Osobně si myslím, že by byla obtížně hledána výkladová cesta, jak opatřit státním vynucením povinnost zaplatit vymáhací příslušenství ve výši 50 000 Kč k jistině 1015 Kč. Takový náklad je prostě nepřiměřený. Ale možná když nějaké podobně konstruované částky zprostění obvinění později uplatní proti státu v rámci vymáhání odškodnění za neoprávněné stíhání uplatní proti státu, stát rád zaplatí. Spíše ale myslím, že i zdě by bylo dbáno na účelnost a přiměřenost.
Ad Martin Bílý: kde je vůle, tam je i cesta. Univerzitní právní kliniky by neměl být problém pojistit a cesta by se našla u neziskovek.
Btw. OT zajímavou otázkou ve vztahu k pohledávkám Dopravních podniků je politický problém: Statutární tělesa DP jsou obsazeny politiky. DP prodávají pohledávky anonymním akciovým společnostem, takže není jasné, kdo je beneficientem tohoto byznysu kde se počítá v desítkách miliónů
Jen mírně off topic:
OdpovědětVymazatMůže mi někdo vysvětlit, jak je možné, že když exekutor kvůli pohledávce cca 200.000,- Kč obstaví Karlův most, Obecní dům etc., tj. flagrantně poruší zásadu přiměřenosti a všichni to vidí celý víkend v TV, že s ním exekutorská komora hned druhý den nezahájí kárné řízení vedoucí k vyloučení z komory?
Jen řečnická, já vím, že tu zásadu porušují skoro všichni ...
Ministru spravedlnosti, který má nad exekutory nejvyšší dohled, toto nevadí?
Pavel Hasenkopf
mě by spíš zajímalo, kdo by si koupil Karlův most :-)
OdpovědětVymazatJinak umělá kauza.
Petr Hanus
Bude zajímavé pozorovat, jaké možnosti budou postupně předkládány legislativou a praxí. Většina lidí z oboru musí tleskat volbě soudců, kteří nalezli řešení dle platných zákonů, byť za to musí zaplatit cenu v podobě práce navíc. Trochu politicky motivované mi připadá řešení Ministerstva spravedlnosti, které při dvou úkonech právní služby snižuje odměnu advokáta na polovinu (vycházím z verze říjen 2011), věcně tomu však nic nelze vytknout, protože odměna podle v. 484/2000 Sb. vychází cca na pět úkonů podle AT (zde pro zajímavost viz reakce ČAK, jejíž argumentaci nelze seriózně komentovat). BTW nedávno jsem se setkal s argumentem ČAK, že advokátovi, který je účastníkem řízení, nemá být při rozhodování o nákladech řízení přiznána náhrada nákladů na zastoupení dalším advokátem, protože je osobou odborně zdatnou. Zřejmě by to bylo možné použít u obchodníků s pohledávkami ve formě s.r.o., jehož společníci jsou advokáti. Článku tleskám.
OdpovědětVymazatHynek Baňouch napsal: "Rozumím tomu, co je jádrem Vašeho přístupu (přesto se nemohu zbavit dojmu, že jste ty příspěvky četl jen zběžně).
OdpovědětVymazatNevím co nazýváte "trhem" resp. "administrativním zásahem do trhu", protože takovým zásahem je právě ta vyhláška."
Nenarážel jsem na jednotlivé, někdy velmi hodnotné, příspěvky, jako spíše na fakt, že vůbec taková diskuze probíhá – to pokládám za selhání zčásti zákonodárce, zčásti soudů, které IMHO mají dost možností, jak do uznávání nákladů vymáhání zasáhnout a jak zastavit občasné šílení exekutorů (ne-li, vysvětlete, rád se nechám od civilistů poučit).
Pokud jde o námitku, že již současný stav znamená deformaci trhu, je zcela správná. Nebudeme-li však mít zcela soukromé soudnictví podle libertariánů, nějaká forma reglementace bude nutná. A současný legislativní stav včetně sazebníku sám o sobě nevidím v zásadě jako problém. Jak již ve zdejší diskuzi padlo, ani instalatér k vám nepřijede zadarmo. A srovnám-li vyhláškové tarify s tím, co si účtují advokáti za právní služby na smluvním základě, nezdají se mi vyhláškové tarify za naprosto nesmyslné, že by je třeba bylo nutno měnit o jeden řád a podobně.
Zkrátka – současný stav je sice také sám deformací trhu, ale poměrně malou. A mou propagovaný systém by deformaci a výslednou neefektivitu pomáhal minimalizovat. Pokud začneme systém „vylepšovat“ v zájmu dosažení optima, které by se jinak nastolilo samo, pak se systém jenom zhorší.
Ad J. Vučka: 24.01.12 16:08
OdpovědětVymazatVážený kolego, já rozumím, že není čas číst všechno, nicméně v textu, který komentujete jsem poukázal na deformace založné vyhláškou, na nerovnost mezi zastoupenými a nezastoupenými atd. Nevím jak rozlišovat mezi malým a velkým zásahem do trhu. Proto bych byl rád, abyste našel čas a svou argumentaci rozvedl.
O výškách odměn zákon mlčí a soud musí vyhlášku aplikovat v souladu s ústavním pořádkem.
Dovolte zdvořilý dotaz, skutečně se ztožňujete s tím, že čím tvrdší sankce, tím vyšší ochota dlužníka plnit?
Vaše příspěvky jsem četl rád.
ad PH:
OdpovědětVymazatDefinujte prosím exekutor "obstavil". Znamená to, že vydal exekuční příkaz (nehodící se šktrtněte): a) k prodeji nemovitosti b)zřizující zástavní právo c)nebo se snad jedná o generální inhibitorium (obstavil = omezil možnost disponovat). Bohužel takovéto (ne)podstatné detaily se z médií nikdy nedozvíme.. teď nechci obhajovat postup exekutora v tomto konkrétním případě - jistě mohl vydat např. ex.příkaz k přikázání pohledávky z účtu města apod., jen chci poukázat na někdy značně zavádějící mediální zkratky, které často působí výbušněji, než doopravdy jsou. Např. zřízení zástavního práva na nem. je v prvé řadě pouze psychologická páka, aby dlužník dlužnou částku dobrovolně zaplatil sám, což se často u menších částek děje a neznamená to, že mu hned chce exekutor nemovitost prodat a připravit ho třeba o střechu nad hlavou, i když to tak může někdy (ztraceno v mediálním překladu) vypadat.. Jan Zdražil
Jan Zdražil:
OdpovědětVymazatA záleží na tom? Mění to něco na podstatě věci?
"Např. zřízení zástavního práva na nem. je v prvé řadě pouze psychologická páka, aby dlužník dlužnou částku dobrovolně zaplatil sám, což se často u menších částek děje a neznamená to, že mu hned chce exekutor nemovitost prodat a připravit ho třeba o střechu nad hlavou, i když to tak může někdy (ztraceno v mediálním překladu) vypadat.. "
A to je přesně ten způsob uvažování, za který bych exekutory automaticky zbavoval funkce, aby jim konečně došlo, že fungují výhradně v soukromoprávních věcech, kde jsou si účastnící rovni, a nemají právo na někoho psychologicky působit nebo ho trestat. To ať laskavě přenechají OČTŘ a přestanou si hrát na vychovatele.
P.H.
PH:
OdpovědětVymazatPokud mezi variantami a) b) c) nespatřujete ve výsledku žádný rozdíl, tak já rozhodně ano. Domnívám se, že zřízení zástavního práva na nemovitosti nedosahuje takové intenzity, jako její prodej, o obecných (omezujicích) účincích každé nařízené exekuce (tj. gen.inhibitoriu) nemluvě.. Ve druhém bodě se rovněž neshodneme, protože ačkoliv je exekutor soukromovou osobou, vykonává na něj zákonem přenesenou pravomoc státu vymáhat ex.tituly - tj. je v tomto ohledu na úrovni soudu, tj. není účastníkem ex. řízení.. a stejně jako soud autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech právě účastníků ex. řízení. Takže rozhodně není a ani z podstaty věci nemůže být roven účastníkům, se kterými však musí rovně zacházet a jednat. Mimochodem přiměřené psychologické působení na dlužníka považuji za samozřejmou součást státem garantovaného nuceného výkonu rozhodnutí, které dlužník dobrovolně neplní. Účelem je donutit dlužníka plnit, pokud možno dobrovolně. Dokonce i v rámci exekuce jde o (i zákonem) preferovaný způsob (viz první výzva exekutora k dobrovelnému uhrazení - možnost dlužníka snížit náklady exekuce). A osobně považuji zřízení zástavního práva na nemovitosti, které samo o sobě donutí dlužníka "dobrovolně" zaplatit s tím, že je zástavní právo následně vymazáno z KN, za ohleduplnější způsob než např. přikázání pohledávky z účtu, srážky ze mzdy nebo mobiliární exekuce.. Kdyby zkušenost dlužníka s exekucí působila výchovně a on už příště platil řádně a včas své dluhy, tak jenom dobře! Každoroční nárůst exekucí tomu však (žel) moc nenasvědčuje.. JZD
ad pohledavkovy businness - nestalo by za to udelat komparistiku kolik stoji dluznika vymahani bagatelni pohledavky vcetne exekucniho rizeni napr. ve Francii, Belgii, Nemecku, Anglii, napr. za cernou jizdu a pomer techto celkovych nakladu k nominalni hodnote pohledavky ? Mam dojem ze nikdo zatim v tomto smeru se neinspiroval zavedenymi demokraciemi a zabyvate se tady jen "ceskou cestou" .. Martin Konarik
OdpovědětVymazatJZD:
OdpovědětVymazatTak znovu: Exekutor má někoho nutit pouze ke splacení dluhu uznaného dluhu (soudem či jinak). Nemá ho vydírat, převychovávat, jakýmkoli jiným způsobem se vyvyšovat. To, co říkáte je stejné, jako kdyby soud někoho odsoudil za krádež na doživotí, aby si to "pamatoval", a spoléhal na to, že to vyšší soud sníží. Soudce, který by přiznal takovouto motivaci, by jako soudce skončil. Stejně tak má obratem skončit exekutor, který uvažuje obdobně.
Na tom trvám.
A konstatuji, že by to znamenalo konec pro naprostou většinu současných členů exekutorské komory. Bohužel, z českých exekutorů se postupně stala ta nejhorší právnická spodina, která dělá ostudu ostatním právnickým povoláním.
Pavel Hasenkopf
Píšu úplně off topic. Omlouvám se.
OdpovědětVymazatP.H.:
Chtělo by to méně náznaků osobních invektiv (vůči JZ-D) a trochu více racionální argumentace. Zřejmě se nesete na vlně současné mediální kampaně proti soudním exekutorům. Já se s jejich prací setkávám dnes a denně v "terénu", takže - na rozdíl od vás - dokážu posoudit, kdy jde v jejich práci o excesy, dejme tomu, vědomé či nikoliv. I když jsem z jiné právnické profese a nemám důvod se exekutorů nijak zastávat, tak musím říci, že mě mrazí, slyším-li i od právníků takové ty paušalizující odsudky, které jsou běžné v mluvě novinářů či politiků. Pokud mi pamět dobře slouží, tak na počátku tohoto tisíciletí bylo zavedení soudních exekutorů vítáno jako spása na poli vymahatelnosti práva, která do té doby, připouštím, byla prachbídná. Pokud byl zvolen koncept kombinovaného postavení soudního exekutora, pak tomu také mělo odpovídat přijetí kontrolních mechanismů. To, že se tak nestalo? To je otázka na pána, který stojí v čele úřadu, který má tuto problematiku v gesci. Kárná řízení u NSS hasí požár, který bylo možno uhasit již v zárodku. Aplikační praxe se snaží ty nejkřiklavější případy korigovat (ve věcech, které pochopitelně nemají takový mediální "drive" jako je "zabavení" Karlova mostu. Tudíž nejsou nijak "zajímavé". Důkazů o takovém korigování mám ve svém PC několik desítek.
Ke způsobu provedení exekuce zřízením exekutorského či soudcovského zástavního práva doporučuji přečíst si příslušné pasáže například z "beckovského" komentáře k ustanovení § 69a exekučního řádu, respektive k ustanovení § 338b až § 338e o.s.ř. Tímto zůsobem provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) není povinný postižen přímo, ale zprostředkovaně. Tedy novinářskou mluvou: nic se mu nezabavuje, nic se mu neprodává a ani se nevyhání pod most. Je to přesně to, o čem psal JZ(D). Pohrůžka směřující ke splnění povinnosti stanovené vykonatelným exekučním titulem, která je explicitně zákonem upravena, tedy v souladu s principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, i dovolena. Převýchova či vydírání? Toť pojmy z pera autora jiné profese než právníka.
Michael Pažitný
Hynek Baňouch: Argumentace, že náklady by neměly převyšovat cca 20 až 30 % pohledávky, je skutečně úsměvná. Připusťme tedy, že advokát bude mít takovouto "odměnu" ve vši 20 Kč z přisouzené 100,- Kč pohledávky, soudce soudící takovéto případy by měl mít ovšem odměnu obdobnou. Takže žádné dnešní tabulkové nadměrečné platy, ale když za měsíc skončí úspěšně 200 bagatelních sporů o 100,- Kč, dostane plat 4.000,- Kč, který dále samozřejmě bude muset zdanit. Proč bychom my chudinky daňoví poplatníci měli platit horentní platy soudcům, soudícím bagatelní pohledávky? Nelíbí se Vám ta logika? Já jsem přesvědčen, že je ale naprosto legitimní. Když se sníží advokátní tarif, bude načase začít rychle jednat o podstatném snížení platů soudců. To přeci nejde, aby kdejaký právnický "šmejd" dostával mnohem více, než dělník za poctivou práci ve slévárně, ne? Proč jen advokát? Na řadě budou soudci, notáři a další právnické profese.....
OdpovědětVymazatJan Švarc, PF UK
PH: Tak znovu a abych zabránil "recyklaci opakování" i naposledy: očividně se neshodujeme ohledně významu slova "nutit" či jeho projevech v rámci exekuce, ale nevkládejte mi prosím do textu (byť i mezi řádky) něco, co jsem nikdy nenapsal.. nikdy jsem nepsal nic o tom, že schvaluji nebo podporuji nějaké nezákonné excesy ve smyslu Vašeho přirovnání s protizákonnou trestní sankcí, které bylo přiléhavé asi jako vytahané turecké kalhoty na nohách etiopského maratonce.. Účelem exekuce je nucené vymožení pohledávky, což je samo o sobě sankce a psychický nátlak. Dlužníka se to vždycky nějakým způsobem dotkne, vždycky bude dlužník nějak omezen a sankcionován (už jen samotným nařízením exekuce, aniž by exekutor ještě cokoliv udělal) a úkolem exekutora je docílit vymožení co nejúčelněji, nejrychleji a nejohleduplněji. Proto akcentuji přiměřenou psychologickou stránku věci v jednotlivých případech, což znamená i ve prospěch dlužníka, který vhodně zvoleným způsobem exekuce může být přinucen zaplatit, ale zároveň i ušetřen nepříjemných situací, ke kterým by při jiných způsobech exekuce mohlo dojít a zřejmě i došlo. Takže nemluvím o samoúčelném "vydírání" či "vytahování" (případně jiné demonstraci moci), jak se mi snažíte vsugerovat, ale o promyšlené strategii a taktice, která je ku prospěchu všem zúčastněným. Vžijte se do role dlužníka (viz můj předchozí příklad) - co Vám bude příjemnější: zástavní právo v KN, v jehož důsledku zaplatíte sám exekutorovi či oprávněnému, a nebo návštěva cizích lidí se samolepkami a stěhovacím vozem u Vašeho obydlí za dozoru zvídavých sousedů? Btw. s Vaším nekompromisním odvolávacím přístupem by ve funkci (nejen) exekutora nevydržel téměř nikdo :-) Ačkoliv mám (rovněž) velké výhrady k exekutorům a jejich práci (vlastní profesní zkušenost), nejsou ojedinělé případy, kdy je jim neprávem nasazována psí hlava.. mně mé dosavadní zkušenosti velí nedělat si kategorické závěry bez znalosti spisu, jen na základě mediálních zkratek či verze jedné ze stran, a nebo kombinace obou, neboť občas i exekutoři nemusí být tím, čím se zdají být.. JZD
OdpovědětVymazatMichal Pažitný:
OdpovědětVymazatJak jsem uvedl už dříve, bohužel znám práci exekutorů až příliš zblízka, byl jsem nucen se tím zabývat a bylo mi z toho nevolno. A jsem rád, že si toho konečně začínají všímat i média a tomuto šílenému, bezohlednému tanci a zbytečně zničeným lidským existencím a zneužívání právní a ekonomické negramotnosti snad bude v dohledné době konec. Nedá se to omluvit, tvrdit "to my musíme, to je zákon", to je v tomto případě alibismus.
O výchově dlužníků a výchovném efektu obstavení majetku jsem si já nezačal. Překvapilo mne, že vůbec někdo to takto nahlas přiznal.
Trvám na tom, že platí zásada přiměřenosti a na tom, že nic nemůže ospravedlnit obstavení majetku v hodnotě milionů či (v případě Prahy) dokonce miliard pro bagatelní pohledávku. Je to porušení zákona, a jak se dozvídám v této debatě, dokonce ZÁMĚRNÉ porušení zákona.
Nic nemůže ospravedlnit záměrné neslučování věcí, vím o "renomované" kanceláři, kde by zaměstnanec letěl na hodinu, kdyby dlužníka upozornil na § 112 OSŘ. Jsem rád, že tuto praxi dnes odmítl Ústavní soud.
A to mluvím jen o paragrafech, ne o etice ...
Setkal jsem se s několika exekucemi, v jediném případě si za to dlužnice mohla sama svou blbostí. Zbytek bylo svinstvo, jakého se normální člověk štítí.
Je mi líto, ale 2 ze tří exekutorů v České republice nejsou hodni svých úřadů. Můj názor. Jsou na stejné úrovni, jako pořadatelé promo akcí pro důchodce, ze kterých se "nesmí" odejít. Divoký východ.
P.H.
P.S.: Ano, vyhýbám se detailům a paragrafům. Záměrně. Snažím se psát tak, aby mi rozuměl i obyčejný člověk nepostižený studiem právnické fakulty. Opakují, tohle je sociální bomba, která hrozí vybuchnout, a pak nikoho nějaký rozdíl mezi a), b) a c) Jana Zdražila nebude zajímat. Víra v právo je jedním ze základních předpokladů, aby právo mohlo vůbec fungovat. Lidé v této zemi už přestávají věřit v právo (a spravedlnost). Zdaleka na tom nenesou podíl jen exekutoři, ale jejich podíl zejména v posledních dvou až třech letech je nepřehlédnutelný.
Ne, teď nemluvím jako právník. Toto je můj politický názor, názor na to, co je a co není ve veřejném zájmu.
Pavel Hasenkopf
Ze novinari nerozumi pojmu “obstaveni“ a delaji z toho nesmyslnou bublinu je pochopitelne. Novinari nerozumi nicemu. Ale ze to sezerou i s navijakem pravnici v teto debate, je docela na povazenou. Exekutor neobstavil zadny Karluv most, ani jine nemovitosti v majetku HMP. Tedy nevydal vubec zadne exekucni prikazy k prodeji nemovitosti, ani zadne exekucni prikazy zrizenim exekutorskeho zastavniho prava. Exekutor pouze splnil svoji zakonnou povinost a zaslal usneseni soudu o narizeni exekuce mimo jine na katastr nemovitosti, ktery ma opet ze zakona povinost udelat zaznamem na vsech LV dluznika poznamku, ze je na nej narizena exekuce. Tato poznamka ve verejnem registru ma jediny ucel, a to informovat dalsi pripadne veritele, ze je na dluznika vedena exekuce. K zadnemu “obstaveni“ nedoslo a exekutor nijak nepochybyl. Mozna by to chtelo, nez nekdo zacne plivat jedovate sliny, precist si prislusne zakony a informovat se, jak je to s tim “obstavenim“ doopravdy, kdyz uz ty zakony vubec nezna. Ale ono je jednodussi pouzivat jako informacni zdroj (Rude) Pravo :-)
OdpovědětVymazatJan Svarc
ad kocour 26.1.2012, 1:27
OdpovědětVymazat...ano, ano, správně řečeno.
Vypadá to, že nádoba trpělivosti skutečně začíná přetékat. Jsou tu lidé a pro ně spravedlnost a zákony. Ne opačně.
Mirek Vorlický
Dle tiskové zprávy Exekutorské komory žádný exekuční příkaz vydán nebyl :
OdpovědětVymazathttp://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-verejnost/498-na-majetek-hlavniho-mesta-prahy-exekucni-prikaz-vydan-nebyl-22-01-2012?w=
Bez znalosti rozdílů mezi generálním a speciálním inhibitoriem se radikální odsudky v konkrétní věci dělají jednoduše a zní líbivě - vezou se totiž na současné vlně všeobecného (a zčásti nepochybně důvodného) odporu proti exekutorům. I jako příznivci principu proporcionality bychom však nikdy neměli zapomínat na opačný extrém v podobě dřívější situace, v níž faktická vymahatelnost práva byla zcela mizivá ...
MR
xx) ad Jan Švarc 26.01.12 0:29
OdpovědětVymazatDěkuji za Vaši námitku. Dáváte ke zvážení, že by stejné principy měly být promítnuty do platu soudce. Vaše logika se mi líbí, a vaše argumenty považuji za legitimní (nemyslím si, že jsou směrovány k tomu: jestli chcete mít vysoké soudcovské platy, pak přejte vysoké náhrady advokátům). Chápu je věcně. Bylo by smutné, kdyby nastolení diskuse o přiměřenosti náhrady nákladů civilního řízení bylo viděno v intencích závisti či nepřejícnosti (bod 1 a uu)). Není tomu tak, ale nic s tím nenadělám (bod 31, a body a) b) d) f) r) gg), vv) Bude vhodné,abych zopakoval některé teze a argumenty, které jsou obsaženy v třídílném textu, který komentujete. Advokáti jsou důležitými aktéry vlády práva ((bod 1). Musí mít zajištěnu stabilní materiální bázi své činnosti. Vyhláška je deformovana celkově. někde jsou náklady zastoupení nepochopitelně nízké (bod f).). Je jasné, že v pásmu nejnižší jistiny bude vždy nepoměr větší (bod 24). I když si lze představit, že z ústavního hlediska by obstála úprava, kde u některých sporů nebyla náhrada žádná, resp. by byl nahrazen jen soudní popl.(z rozhodnutí ÚS o více než 130 ú. st. – v nalusu zadejte „Bazcom“) plyne, že to připouští i ÚS. Vyhláška při striktním výkladu umožňuje přisoudit ve sporu o 1 Kč, resp. 26 Kč náhradu ve výši 6420 Kč, resp. 6720 Kč. (Tyto spory se skutečně vedou – bod 21).
Z hlediska započítání výkonu při systemizaci (MSpr. podle něj přiděluje peníze a vytváří tak skutečné pracovní normy – podobně bod 9) to funguje jak popisujete. Rozhodnutí platebním rozkazem je pro soud v započítáno 0,1 věci, rozhodnutí elektronickým platebním rozkazem 0,01 věci, či podobným číslem. Ale to není, z hlediska diskuse o proporcionalitě náhrady nákladů podstatné. –pokračování--
-- dokončení Není tomu tak, že by se rozhodnutí o rozdělení SJM či zřízení věcného břemene počítalo ve stejném řádu, jako rozhodnutí inkasního sporu. Plat soudce je sice fixní, ale soudce musí vyřídit vše, co mu do senátu napadne, ať už je počet jakýkoli. MSPR pravděpodobně vychází z toho, že rozkazní věci v zásadě vždy rozhodne nesoudcovský odborný personál (počet a výši platu personálu určuje ministerstvo), ale tak tomu není. Mnoho rozkazních věcí jde do běžného projednání (u OS v Mostě v roce 2010 bylo z 4178 návrhů na platební rozkaz skončeno v rozkazním řízení 956, za první pololetí roku 2011 bylo z 4940 rozkazně skončeno 139).Výkonná moci rozpočtově tlačí soudy k striktnímu formalismu při posuzování inkasních sporů (bod 10, 11), a tento formalismus neznamená s ohledem na další procesní pravidla nic jiného, než přitakání presumpci správnosti žaloby a tvrzení v ní obsažených (viz bod11). Pro takový postup však není zákonná opora (viz i debata pod bodem uu )). Podobný tlak na formalismus vlivem zahlcenosti již tu byl: v případě soudní kontroly exekucí.
OdpovědětVymazatyy) Michael Pažitný 25.01.12 23:22 Jsem rád, že jste připomněl i tyto souvislosti.
zz) ještě k Janu Vučkovi, tedy k tomu co řekl: 24.01.12 16:08 .
Vážený kolego,Vaše kvalifikace mě inspirovala k dotazu OT: když ve spise pohledávky DP za jízdné a přirážku k jízdnému vidím více hromadných postupních smluv (někdy i pět), tak si vzpomenu, že se pracovníci správce daně na školení ptali, jak je to s postupováním. Měli obavu, že jedna velká obchodní skupina pomocí postupování má pořád „na cestě“ peníze, což jak jsem pochopil, znemožňovalo inkaso DPH. Měla taková obava reálný základ? (Asi to není nic pro FAÚ či Daňové ředitelství, a jde buď o nepochopení, nebo pokus o daňovou optimalizaci, která už dnes není možná). Omlouvám se, za OT, ale když už Vás tady mám ;-)
i) Dovolte ještě obsáhlejší vyjádření, která nechci zahrnout do samostatného textu, aby téma náhrad nákladů JP nekolonizovalo.Myšlenka přiměřenosti při aplikaci pravidel náhrady nákladů řízení v inkasních sporech není vedena nenávistí k advokátům a závistí. Advokátka popisuje, jak protistrana (zne)užila pár dní prodlení způsobené neovlivnitelnými faktory (banka, je taky ouřad, a dala si na čas při poskytování financí). Novinář a spisovatel, u něhož s obtížemi dohledáme závist k bohatým popisuje, jaký má sekundární dopad „vyhlášková“ cena právní služby 6.000,-- Kč naúčtuje advokáta za vymáhací dopis nizoučké pohledávky klienta, který sice možná byl pojištěn dlouho, z čehož pojišťovna žije, ale provinil se tím, že se přestěhoval, ale nezajistil promítnutí změny adresy všude, kde to bylo nutné (není snadné dosáhnout věrohodného ujištění, že věřitel akceptoval nahlášenou změnu adresy). Nezměrná byrokratická zátěž netíží jen podnikatele, ale i obce. Není důvod vylučovat, že nedopadá na občany. Byrokracii produkuje i soukromý sektor. Lze v tomto kontextu bez dalšího vycházet z bezvýjimečné odpovědnosti klienta za písemné nahlášení změny adresy? Banky jsem vybral možná nespravedlivě, protože dle mé zkušenosti nejsou v jednoduchých úvěrových věcech zastupovány, i když jde o desetitisícové či statisícové pohledávky. Přitom ty peníze skutečně poskytly. Nebojí se, že bez advokátního zastoupení ohrozí chuť dlužníků platit? Že klesne vymahatelnost práva? Spíš naznaly, že odiózní přísudky jim v důsledku poškozují reputaci.
OdpovědětVymazatii) Když novinář píše: „Vymáhací byznys většinu prostředků spotřebuje na vlastní činnost“ – poukazuje na vážnou dysfunkci a přemístění cíle; nejde o závist: „Jistě: dluhy se mají platit, jenže smyslem většiny exekucí už není vymáhání práva, ale odměny pro exekutory a právníky. V r.2003 bylo exekucí něco přes sto tisíc. Minulý rok už málem milion. Chtějí nám exekutoři tvrdit, že ochota Čechů platit dluhy se za osm let desetkrát zhoršila? Že každý pátý pracující Čech je notorický neplatič?“ Napíše-li někdejší popularizátor ekon. liberalismu (libertariánství), že inkasbyznys musí mít limity a že je třeba konkurence, znamená to, že se přeorientoval na fandění závisti a že podporuje lenost soudců? Vlezou se příběhy exekucí do právnické škatulky: daň z blbosti či lenosti, která je však nutná, neboť jinak by klesla vymahatelnost práva? Vyhláška a o. s. ř. způsobily, že věřitel není motivován vymoci dluh před podáním žaloby.
OdpovědětVymazatiii)Je to skutečně tak, že inkasní dlužníci v bagatelních sporech jsou prostě nenapravitelní „bordeláři“ či „ignoranti“, kteří právem platí za svou liknavost?
OdpovědětVymazatMohl by dopravní podnik „hl.m.P.“ (abych v duchu anonymizační přepjatosti „nejmenoval“)vysvětlit, proč lze pokutu zaplatit jen v hotovosti, na přepážce s omezenou pracovní dobou a mohl by rozptýlit jako liché tvrzení klientů, že po uplynutí lhůty uvedené v hlášence o přepravní události jim na přepážce znemožnili zaplatit? Může pasažér někde reklamovat závěr revizora, že jízdenka je neplatně označena? (když ji označí dvakrát-napoprvé se to nepovedlo, tak může být tak označen za pasažéra s neplatnou jízdenkou). Skutečně jsou náklady na fakturační žalobu na částku do 1.000,- Kč ve výši 6.600,-- Kč? Když už se něco takového outsourcuje, nemá být vyhláška konstruována tak, aby měly vymáhací náklady limit? Lobby je však silná, a umí dávat ty správné PR spiny.
iv) Malá glosa na téma „nevyvratitelné domněnky“ líné justice.
OdpovědětVymazatNámět k diskusi o výkonnosti a nákladnosti justice přineslo zahlcení českého telekomunikačního úřadu. Agendy se zbavil. Argumenty zahlcení justice nic nezmohly, zajímavé je, že ČTÚ odhadl, že by na zajištění této agendy potřeboval dalších 260 miliónů Kč, z neznámých důvodů však tyto peníze nejsou potřeba, pokud agenda přejde pod soudy. Pro ČTÚ bylo kritickým množstvím 100 návrhů na jednoho úředníka měsíčně, odhadl, že musí přijmout 111 zaměstnanců. Poté co vláda věc projednala, bylo ze 111 zaměstnanců resortu průmyslu 50 míst v justici. Simsala, bim!
Jde o kouzlení s čísly. Rád bych viděl podklady, z nichž náměstek MSpr. doktor Korbel vyčetl, že bude-li náhrada snížena o 80 %, pak se vymáhání nevyplatí, resp. přestanou se pohledávky vymáhat. Zatím jsem takové analýzy neviděl. Kromě toho jsem vyrozuměl z vyjádření náměstka MSPr (který snad již pět let intenzivně pracuje na korekcích vyhlášek o odměnách exekutorů tak, aby byly v souladu s nálezy ÚS), že hovoří o snížení ODMĚNY na 1/2. To znamená, že k např. 3000 Kč (namísto 6.000 Kč) odměny, se ještě přičte 2 x300 Kč paušálu, k tomu 20 % DPH (720 Kč) a soudní poplatek 500 Kč (u elektronického platebního rozkazu) resp. 1000 Kč, takže přísudek u jistiny 1015 Kč bude 4820 Kč, resp. 5.320 Kč. Tím se nepřiblížíme k vyřešení otázky přiměřenosti. Ministerstvo má čas, finance a personál, aby jako normotvůrce vyhlášek o odměnách advokátů a exekutorů připravilo potřebné komparativní analýzy. Bylo by dobré, aby je zpřístupnilo.
V) Je-li v debatě o přiměřenosti náhrady nákladů řízení užíván argument rovnosti, bude dobré se na věc podívat podrobněji.
OdpovědětVymazatMezi dodavateli a spotřebiteli není rovnost v přístupu k právu, a síťoví dodavatelé to dobře vědí, proto např. směle nevrátí přeplatek záloh (k nápaditému výkladu je vlastních právníků dostů), neboť vědí, že spotřebitel a) se soudit nebude b) když se soudit bude, dostane jen pár korun úroku z prodlení za bezdůvodné obohacení, neboť je nebude vymáhat pomocí advokáta. Dodavatelé potřebují řídit cash-flow, domácnosti s ničím takovým nemohou počítat. A když náhodou vznikne při napjatém rozpočtu v zálohách nedoplatek, pak musí dodavateli ve lhůtě zaplatit, ber kde ber. Rovnost? I na JP jsme četli, jak je obtížné „vést spor“ z pozice spotřebitele. Vždy se najde nějaká ta smluvní pokuta, či výpovědní lhůta která musí doběhnout, což znamená trvání povinnosti platit za službu, kreativita korporátních právníků je bujná. Když ale dojde na podání žaloby, je třeba advokáta. Spotřebitelé se v podobných případech nesoudí.
Začnou-li důsledně uplatňovat svá práva, nápad vzroste násobně. Ostatní spory počkají (spory o výživné dětí, rozvody, otcovství, o sporech o vypořádání majetku či zřízení či nezřízení břemen nemluvě) to vše počká. Zato fakturační spravedlnost bude dovedena k dokonalosti. Při omezeností zdrojů je třeba stanovovat priority.
Na popsaných deformacích mají lví podíl dysfunkční pravidla přiznávání náhrad nákladů řízení v pásmu do 10.000 Kč.
Hynek Banouch: Ja ve skutecnosti svoji namitku nemyslel vazne. Chtel jsem jen upozornit na nebezpeci, ktere hrozi, to jest, ze dochazi ke snizovani vyznamu prace pravnickych profesi v myslich lidi. Ted jsou na paskale advokati a exekutori, je otazka, kdy prijde rada na soudce a dalsi. Jeste chybi argumenty o vykoristovani, poctivych delnickych mozolech a americkych broucich. Ja ty baliky tisicu pohledavek zaluji a vim, jake jsou kolem toho naklady. Prumerna vyse pohledavky je cca 13 tis. Vsechno jsme zazalovali behem 14 dnu pred zvysenim sop. Muzu rici, ze kdyby sel tarif na 50 procent, uz by se to prestavalo vyplacet. Tady se bohuzel vytahuji jednotlive excesy, ale ze celkove dochazi k pochybnemu prevraceni situace na chudinka hodny dluznik a zly advokat a exekutor. Tarif nesmi byt primereny pohledavce, ale musi byt primereny tak, aby advokat dosahoval zisk. Jinak se zalovat proste nebude a kompenzovano to bude zvysenim cen sluzeb. Zacne se masove neplatit. Dalsim nesmyslem je ta povinna vyzva dluznikovi. Veritel nema pristup do CEO a soud bude zkoumat, zda se vyzva dostala do dispozicni sfery dluznika. To nelze v naproste vetsine prokazat. Takze vysledkem je opet absolutni ochrana dluznika. Vezete se na soucasne medialni vlne, nastartovane ovsem statem a rychlym zvednutim sop s kratkou legisvakanci. To donutilo majitele pohledavek zazalovat behem mesice pohledavky, ktere by jinak byly rozprostreny treba behem dvou let. Soucasna medialni stvanice je neduvodna a pravnici by se meli vyrazne ohrazovat, at jsou jiz jakekoliv profese.
OdpovědětVymazatDobrá praktická připomínka - věřitel nemá přístup do CEO.
OdpovědětVymazatJak tedy ví, kde dlužník bydlí a kde ho má vyzvat? Ze smlouvy. A co když se dlužník přestěhuje a věřiteli to neřekne, i když to má třeba sjednáno ve smlouvě? No jediná možnost je sjednat fikci doručení pro případ, že dlužník maří doručování, a dlužník pak nese důkazní povinnost, že věřiteli oznámil změnu adresy (a pak je fikce doručení zase tam).
Jiná možnost není.
Omlouvám se, příspěvek 27.1.2012 v 10:42 jsem zapomněl podepsat. Psal jsem to z telefonu.
OdpovědětVymazatJan Švarc
i kdyby nyni stat opravdu napravil nakladovy business (sam tomu neuverim dokud to neuvidim cerne na bilem myslim ze ted se lesti kliky a lobbing jeste ukaze co umi v CR) co bude s temi nekolika miliony exekucnich titulu a priznanych nakladu prav. zast. v nalezacim a exekucnim rizeni a nakladu exekuce (event. jiz vymozenych) ? Tito lide proste maji smulu oproti tem co se do potizi dostanou "po novele" ? to je krute ...
OdpovědětVymazatZde je asi - mezi posledními a dosud "aktuálními" posty - nejvhodnější místo pro doplnění informací:
OdpovědětVymazatDoporučuji zajímavý (byť částečně laický) text
o možnostech obrany proti paušálně žalovaným promlčeným pohledávkám. Doporučuji ignorovat titulek, emotivní výrazy i stranu, k níž se autor hlásí, ale číst jen text. Někoho to třeba může zachránit před předraženou pohledávkou.
Pro vyvážení diskuze pak doporučuji text Daniely Kovářové, nedávno publikovaný v Lidových novinách, opět k tématu exekucí za různé pochybné pohledávky.
A ještě jeden text, tentokrát od advokáta Aleše Uhlíře, zde.
OdpovědětVymazatVelmi se omlouvám všem pisatelům, nejsem právník, ale co je zajímavé, že nikdo neřeší situaci v exekučním řízení a to druhotnou platební neschopnost.Uvedu reálný příklad.Mám pohledávky cca. 1,3mil.Kč.V roce 2002 jsem mojí vynou neuhradil pojištění MV a to 2x.Podotýkám, že to byla moje vina.Před 6ti měsíci mi přišel ex.př. na úhradu 24 000,- (jistina tvořila 2 100,-)IHNED jsem zaplatil v 15ti denní lhůtě.Radost exekutora byla tak veliká, že po 2 měsících mi přišla ta druhá záležitost s tím, že jistina byla 2 400,- a mám uhradit 25 000,-.Zarážející však je, že žaloba byla podána v jeden den.(k tomu samému soudu)Asi to je praxe soudů že to nesloučili a pan exekutor měl takovou radost, že našel dlužníka který uhradil vše, že ani ty 2 věci nesloučil.To není podstatné, protože paní JUDr.Tvrdková tvdí, že exekutorské úřady jsou na tom špatně, ale podstata tohoto je ta, že když jsem v tzv. druhotné platební neschopnosti a mám pohledávky, tak nelze tímto operovat a nabídnout část mé pohledávky panu exekutorovi.(podotýkám, že v 1 případě mám pravomocný rozsuedek a 2 případ je ošetřen uznáním závazku podle o.s.ř. a nyní jej projednává soud a to cca. 3/4 roku.Jinak co se týče těch poplatků apod. tak k tomu si pouze dovoluji podotknout, že každý má být za práci odměněn, ale za skutečně vykonanou práci a ne pouze za administrativní podání X elektronických žalob.
OdpovědětVymazatVím, že to připisuji velmi pozdě a že nejsem právník, ale myslím, že by velmi prospělo, pokud by stát umožnil ověřené "přeposlání" korespondence na adresu z CEO. A to tak, že by prostě na základě údajů poskytnutých v identifikaci protistrany buď jednoznačně určil adresáta a spis doručil, nebo vrátil podání zpět.
OdpovědětVymazatMožná by to také mohla být služba některé právnické profese, například notáře, i s tím, že by existovala možnost mít ověřené, co bylo zasláno.
Zřejmě by se postupovalo přesně podle obvyklých pravidel: tj. datová schránka, zasílací adresa, trvalé bydliště.
Naokraj, kvůli právní jistotě doručování bych zasílací adresu považoval za údaj, který by neměl být dostupný exekutorům. (Aby člověk mohl nerušeně přijímat úřední spisy, aniž by ohrožoval např. svého ubytovatele apod.)
Tato forma předžalobní upomínky (laická představa úředních nákladů kolem 200-300 Kč + 50 Kč za druhou a další stranu) by mohla být rozumným kompromisem mezi vymahatelností práva a supí politikou...
Dalších pár drobností: Zodpovědnost exekutora za škodu vůči třetím osobám a povinná pojistka na tuto zodpovědnost (pojistka uhladí mnohé problémy).
Posílení trestně-právních důsledků nespolupráce s exekutorem a soudem (s využitím zkráceného řízení-návrhu na potrestání, případně s možností náhradního trestu za pořádkovou pokutu v justici) a oslabení především mobiliární exekuce.
Možnost třetí osoby složit jistinu, za věc v soupisu a která bude vrácena při úspěchu vylučovací žaloby případně při vrácení předmětu do souboru dražených předmětů. S tím by se muselo vyřešit i specifické postavení třetí osoby v exekučním řízení. (Možnost podávat v omezené formě - v rozsahu namítaného vlastnictví věcí námitky proti postupu exekutora.
U prodeje nemovitostí preferovat možnost prodeje dlužníkem a teprve po uplynutí lhůty prodávat exekutorsky.
Můj názor navíc je i vyloučení sociálních dávek, které nemají charakter přímé náhrady mzdy z exekucí, protože je nemorální vést exekuci proti daru, který účelově na zabezpečení obživy někdo (zde společnost) poskytuje chudému. (S výjimkou přeplatků na dávkách apod.) Znám tuto problematiku osobně z úřadů a těm to přináší nemalé a nesmyslné obtíže.
V souvislosti s tím omezit povinnost soukromých osob na součinnost s exekutorem a stanovit i zde sazebník na informace, zajištění a srážky.
Určité problémy vidím i v mně blízké oblasti utajovaných skutečností, kde není dořešena exekuce nosičů takovýchto skutečností. (Asi podobně jako je dořešena exekuce např. památek. P).
Karel Vážný