Jan Vučka: Soudu je vše jasné; jen potřebuje vědět, kdy se na to přišlo

Silvestrovský večer je čas, kdy televizní stanice vysílají sestřihy nepovedených reportáží, přebreptů a nezvládnutých záchvatů smíchu moderátorů. Samozřejmě nemůžeme tuto příležitost nechat nevyužitou z pohledu trestněprávního s historkou, již jindy publikovat nelze.

Následuje přepis zvukové nahrávky z hlavního líčení u Okresního soudu v Kladně:

21:41 (soudkyně Jiřina Říhová) [SPÁCHAL JSTE -CENZUROVÁNO-]?
22:00 (obžalovaný) Ne.
22:01 (soudkyně Jiřina Říhová) To ne?
22:02 (obžalovaný) Ne.
22:02 (soudkyně Jiřina Říhová) Takže, vůbec se to nestalo?
22:05 (obžalovaný) Ne.
22:05 (soudkyně Jiřina Říhová) Vůbec se nestalo, že [-CENZUROVÁNO-]? Ani jednou se to nestalo?
22:17 (obžalovaný) Ne, nikdy bych to neudělal.
22:20 (soudkyně Jiřina Říhová) A kdo a jakým způsobem to zjistil? [!!!]

Když obžalovaný popře, že čin spáchal, soud se jej okamžitě zeptá, kdy se na čin přišlo!

Tedy Okresní soud v Kladně má o vině prostě předem jasno, ještě než se začnou provádět důkazy. Cílem hlavního líčení je toliko objasnit, kdo a jakým způsobem to zjistil. Ach ty nepředpojatosti soudu, ty nám jenom překážíš ...

Obhajoba samozřejmě byla nucena ocenit výkon soudu námitkou podjatosti a připomenout, že soudce má zapovězeno předem vyjadřovat názor na vinu obžalovaného. Citovali jsme pochopitelně právní názor z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 100/2015 ("Je třeba konstatovat, že při rozhodování posuzované věci nemůže být nestranný soudce, který v rámci hlavního líčení při čtení výpovědi obviněného pronáší takové výroky a komentáře, ze kterých vyplývá, že se ztotožňuje s podanou obžalobou či je dokonce přesvědčen o vině obviněného před tím, než provedl potřebné důkazy a ty hodnotil dle § 2 odst. 6 tr. ř. [...]"). Na výsledek čekáme a napětím nedýcháme.

Děkuji klientovi za laskavé zproštění mlčenlivosti a souhlas s publikováním na Jiném právu.

Host Jiného práva 2016

V roce desátého výročí založení Jiného práva se pokusíme ve vší parádě obnovit tradičního Hosta. Tedy každý měsíc pozveme hostujícího blogera nebo blogerku, aby se podělili o své rozumy. V tento okamžik máme takřka každý měsíc příštího roku zarezervován a musím říct, že jde o pěknou sestavu.

Zbavit generálního ředitele Vězeňské služby hodnosti generála? Aneb civilizace vězeňství

Aktuálně zuří spor v rámci Vězeňské služby České republiky. Jeden ředitel nebo dva ředitelé? Může jeden odvolávat podřízené, jak se mu zachce, nebo to musí podepsat i ten druhý? Mají mít oba přístup na Generální ředitelství? A jakou roli má sehrát ministr spravedlnosti? Tyto otázky jsou důležité a řeší zajímavé právní problémy z hlediska dvojvládí i problémy v mezilidských vztazích. Tento článek se jim ale věnovat nebude. Budu řešit jinou otázku, která by na současnou situaci měla vliv. Má být generální ředitel Vězeňské služby vůbec příslušníkem bezpečnostního sboru?

Fisher v. University of Texas - pozitivní diskriminace

V prosinci proběhlo ústní jednání před Nejvyšším soudem USA ve věci pozitivní rasové diskriminace u příjmaček na University of Texas. O případu jsem na JP psal zde. Co se na First Street stalo? Zástupci univerzity trochu posunuli svou argumentaci, Scalia vyvolal drobný skandál, soudkyně Ginsburg do věci rýpala hlouběji, soudkyně Kagan se opět neobjevila a není jasné, jak moc soud do afirmativní akce zasáhne.

Česká právní věda v mezinárodním srovnání

Think-tank IDEA při CERGE-EI a AV ČR zveřejnil výsledky výzkumu ohledně výkonu české vědy v mezinárodním srovnání. Zde jsou výsledky v novinovém článku. Analýza posuzuje publikační výkon českých vědců v období let 2010 až 2014, a to pomocí kvantitativního hlediska (počet článků) a kvalitativního hlediska (kvalita časopisů, kde se články objeví). Česká věda je porovnávána s jedenácti vybranými zeměmi, a také vůči průměru jejich publikačních výsledků. Tento průměr jedenácti zemí tak stanovuje jakýsi mezinárodní standard, se kterým je ČR srovnávána. Srovnání probíhá v rámci poměrně úzce definovaných disciplín, a to jak v přírodních vědách, tak i ve společenských vědách.

Obecně z výsledků vyplývá, že česká věda dosahuje určeného průměru nebo jej překonává pouze v některých disciplínách přírodních věd a inženýrství/technologie. Společenské vědy jsou hluboko pod průměrem, a to včetně práva.

Autory studie jsou Štěpán Jurajda, Stanislav Kozubek, Daniel Münich a Samuel Škoda.

Jan Vučka: Obviněný nemusí znát důkazy; stejně by jim nerozuměl!

Pozoruhodnému zacházení se znaleckými posudky, zejména neochotě přezkoumávat zjevné vady posudků a naopak přeochotě zadávat zbytečné posudky, jsme zde věnovali již opakovaně (zde a zde nebo zde).
Dlouholetým problémem české justice je, že pro nezanedbatelnou část orgánů představují znalecké posudky skvělou možnost, jak shodit odpovědnost za rozhodnutí na jiného, což jim velice vyhovuje. Jakékoli přezkoumávání posudků před trestním orgánem toto pohodlíčko samozřejmě nabourává, takže do posudků je z pohledu orgánů záhodno šťourat co nejméně a nestarat se příliš o podklady nebo argumentaci. Hlavní je přece závěr …
Od posledního příspěvku přes můj stůl přešlo nebo na něm pořád leží několik zajímavých kazuistik na toto téma, z nichž vybírám pár nejzajímavějších.

Šárka Ošťádalová: Balancování na hraně - Sankce Rady bezpečnosti OSN vs. ochrana lidských práv

Dag Hammarskjöld, druhý generální tajemník OSN, v polovině padesátých let v souvislosti s rolí organizace ve světě pronesl následující, dnes již velice slavný citát. „Vše se dá do pořádku. A víte kdy? Až lidé přestanou OSN vnímat jako jakousi podivnou Picassovu abstrakci a začnou vidět obraz, který načrtávají oni sami.“ V říjnu letošního roku oslavila OSN sedmdesát let od svého založení a Hammarskjöldova slova za tu dobu neztratila nic ze své pravdivosti. Organizace nadále zůstává výtvorem politického, mocenského i společenského dění ve světě. Jedněmi vyzdvihovaná, druhými zatracovaná. Nejvíc pozornosti a kritiky přitahuje především Rada bezpečnosti – hlavní výkonný orgán OSN nadán pravomocí přijímat pro členské státy právně závazné rezoluce. Nakolik však musí být tyto rezoluce v souladu s lidskými právy a základními svobodami? A jak se s výše uvedenou problematikou reálně vypořádává samotná Rada bezpečnosti?  Právě těmto otázkám se budou následující řádky věnovat.

Teorie páva: oblékání advokátů podle gusta ČAK

„Do divadla se nechodí v žabkách, do Vídeňské opery vás nepustí bez smokingu a do skutečně dobrého podniku bez kravaty.“ říká ČAK ve svém vyjádření k 20. schůzi představenstva. To nakonec, inspirováno praxí evropských advokátních komor, v říjnu 2015 ukotvilo veřejnoprávní povinnost advokátů nosit tzv. „společenský oděv“. Jenomže i toto prohlášení ČAK je spíše svědectvím toho, jak čtyřicetiletá devastace džentlmenské etiky dokázala posunout vnímání společenského oděvu v této naší republice. Do Vídeňské opery vás totiž nepustí ani ve smokingu, a pokud do podniku vstoupíte v kravatě, nabydou hosté dojmu, že do města přijelo Humberto. Takže si v tom pojďme udělat jasno – co je společenský oděv a jak na něj?