Fisher v. University of Texas - pozitivní diskriminace

V prosinci proběhlo ústní jednání před Nejvyšším soudem USA ve věci pozitivní rasové diskriminace u příjmaček na University of Texas. O případu jsem na JP psal zde. Co se na First Street stalo? Zástupci univerzity trochu posunuli svou argumentaci, Scalia vyvolal drobný skandál, soudkyně Ginsburg do věci rýpala hlouběji, soudkyně Kagan se opět neobjevila a není jasné, jak moc soud do afirmativní akce zasáhne.

Obecně k ústnímu jednání před SCOTUS jsem na JP psal něco zde. V realitě to vypadá spíš jako hádka mezi soudci, kde advokáti stran působí jako pouhý nástroj v jejich rukách, aby skrze zničení jejich argumentů, resp. vytáhnutí argumentů navíc, získali navrch nad potenciální konkurenční většinou. Přepis ústního jednání i audio záznam je možné stáhnout, nicméně poznat hlasy jednotlivých soudců je na vás. Soudce Thomas tradičně mlčí, takže smůla. Soudkyně Ginsburg nebo soudce Scalia jsou celkem rozeznatelní. Možná i další. Záleží na tréninku.

Bert Rein for petitioner (Art Lien); SCOTUSBlog

Jednoduše o případu: univerzity mohou posoudit rasu jako plusový faktor při přijímačkách, protože výsledkem je větší diverzita univerzity, což je legitimní cíl, kterým lze diskriminaci ústavněprávně obhájit. Diverzita je však nejasný pojem, proto soud v roce 2003 řekl, že soudy musí do velké míry respektovat, jak diverzitu školy uvedou v praxi. V roce 2013 ale soud řekl, že příliš velkou volnost univerzitám dál nelze, protože jde o vážnou věc. Teď se čeká, jestli soud vymyslí nějaký princip, který by se dal použít i v jiných případech nebo zda své rozhodnutí omezí na poměrně specifický případ z Texasu.

A co bohatí členové menšin?

Jak jsem psal minule, problém pro univerzitu je zdůvodnit, proč potřebují speciální rasové kritérium, když 80 % studentů je přijímána na základě schématu, které rasu explicitně nepoužívá, a jistá diverzita zajištěna již byla. Proč tedy zavést navíc ještě rasově zvýhodňující systém, kterému podléha zbývajících 20 % studentů? Univerzita proto hledá způsoby, jak pojem “diverzita” vyložit ve svůj prospěch.

Jestli to chápu správně, zástupci univerzity v roce 2013, když byl případ poprvé u SCOTUSu, argumentovali diverzitou ve třídách a oborech. Říkali, že diverzitu nestačí zajistit jen na univerzitě jako celku, ale i v jednotlivých oborech. Například v přírodních vědách je prý černochů a hispánců naprostá menšina. Tento argument ale asi částečně opustili, možná proto, že zajistit skutečnou diverzitu ve všech oborech by si vyžádalo opravdu masivní afirmativní akce.

Nově univerizta spíše zdůrazňuje diverzitu v rámci menšin samotných. Až 80 % studentů bylo přijímáno na základě tzv. Top Ten Percent Plan (TTPP), podle kterého byli přijati kandidáti, kteří patřili mezi 10 % nejlepších studentů ve svém ročníku na střední škole. Přijata tedy byla i řada černochů z většinově černošských okresů. Ty jsou nicméně častěji chudé a se špatnými školami. Černoch z bohaté rodiny, který chodí na velmi kvalitní školu se na tuto univerzitu skrze TTPP nedostal, přestože mohl být lepší kandidát než řada jiných a mohl nabídnout jinou součást pro onu “diverzitu”. Univerzita tedy chce nejen chudého menšinového studenta, ale i bohatého s jinými životními zkušenostmi… Výsledkem má být “diversity within diversity”.

Soudce Scalia a skandál

V médiích se o ústním jednání případu Fisher objevila zmínka především kvůli tomu, že někteří novináři obvinili soudce Scaliu z rasismu, když se zmínil o důsledcích tzv. mismatch efektu. Různé studie na toto téma totiž dokazují, že pokud se na základě afirmativní akce dostanou na vysoce náročné obory méně kvalifikovaní studenti, tito pak studium nedokončí nebo si nenajdou odpovídající povolání, zatímco kdyby studovali na méně výběrové škole nebo oboru, tak by uspěli. 

Například jeden výzkum z Duke Uni dospěl k závěru, že černí undergraduate studenti (muži), kteří plánovali graduovat z přírodních věd/ekonomie/strojírenství tyto obory nedokončili v 54 % případů, zatímco u bílých studentů to bylo jen 8 %. Hlavní rozdíl byl prý v jejich původních výsledcích u přijímaček, tedy horší studenti prostě náročný obor nedokončili. Afirmativní akce jim v tom nepomohla, spíše je poslala do obtížné “uphill battle”.

Justice Scalia (Art Lien); SCOTUSBlog

Na druhou stranu, Scalia to bral dost přísně.

“There are ­­those who contend that it does not benefit African ­Americans to get them into the University of Texas where they do not do well, as opposed to having them go to a less­ advanced school, … a slower ­track school where they do well,” he says. “One of the briefs pointed out that ­­that most of the black scientists in this country don’t come from schools like the University of Texas.”

“They come from lesser schools where they do not feel that they’re ­­being pushed ahead­­ in classes that are­­ too fast for them. I’m just not impressed by the fact­­ that the University of Texas may have fewer. Maybe it ought to have fewer. And maybe … when you take more, the number of blacks, really competent blacks admitted to lesser schools, turns out to be less. And ­I don’t think­­ it stands to reason that it’s a good thing for the University of Texas to admit as many blacks as possible.”

Odkazoval zřejmě na jeden z mnoha podání přátel soudu, tedy na to od Richarda Sandera z UCLA. 

Soudkyně Ginsburg a rasová “neutralita”

Soudkyně Ginsburg opět vrtala do toho, že rasově “neutrální” způsob výběru studentů (tedy tzv. TTPP) vlastně není neutrální. Vždyť některé střední školy v Texasu jsou stále takřka zcela navštěvovány černými studenty a některé bílými. Důsledek je tedy zřetelně rasově zatížen. To ostatně soudkyně Ginsburg uvedla už ve svém disentu k Fisher I.

“only an ostrich could regard the supposedly neutral alternatives as race unconscious… Texas’ percentage plan was adopted with racially segregated neighborhoods and schools front and center stage…It is race consciousness, not blindness to race, that drives such plans.”

Pokud by tedy soud posoudil TTPP jako ústavně v pořádku, školy by pak mohly rasově zaměřených důsledků dosahovat skrytými metodami? Je otázka, zda je toto ten ideální výsledek. Návrh alternativy zde.

Soudkyně Kagan

Další zvláštností případu je v tom, že z projednání věci je vyloučena soudkyně Kagan. Zřejmě proto, že během jejího působení jako Solicitor General byl její úřad v tomto případu aktivní. 

...

A výsledek případu Fisher? Někdy v roce 2016.