Jan Vučka: Obviněný nemusí znát důkazy; stejně by jim nerozuměl!

Pozoruhodnému zacházení se znaleckými posudky, zejména neochotě přezkoumávat zjevné vady posudků a naopak přeochotě zadávat zbytečné posudky, jsme zde věnovali již opakovaně (zde a zde nebo zde).
Dlouholetým problémem české justice je, že pro nezanedbatelnou část orgánů představují znalecké posudky skvělou možnost, jak shodit odpovědnost za rozhodnutí na jiného, což jim velice vyhovuje. Jakékoli přezkoumávání posudků před trestním orgánem toto pohodlíčko samozřejmě nabourává, takže do posudků je z pohledu orgánů záhodno šťourat co nejméně a nestarat se příliš o podklady nebo argumentaci. Hlavní je přece závěr …
Od posledního příspěvku přes můj stůl přešlo nebo na něm pořád leží několik zajímavých kazuistik na toto téma, z nichž vybírám pár nejzajímavějších.


Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích: stejně byste tomu nerozuměli
Jedním z pokladů pro znalecký posudek byl rentgenový snímek páteře domnělého poškozeného. Píši „domnělého“, neboť případ je poněkud podivný. Poškozený nejprve uvedl, že měl zdravotní potíže se stejným místem páteře již dříve, a to dokonce poměrně vážné. To velice zaujalo obhajobu, neboť by to mohlo vyvinit obviněného z údajného ublížení na zdraví. Na všetečné dotazy obhajoby pak domnělý poškozený reagoval tím, že při následujícím výslechu starší zdravotní problémy popřel a jeho původní výpověď prý byla jen takové velké nedorozumění.
Pochopitelně se obhajoba tím více pídila po RTG snímcích a byla zvědavá, co na nich je. Policejní znalec RTG snímky viděl, avšak obhajoba nikoli. Když policejní orgán do spisu snímky z nám neznámého důvodu nedodal, napsali jsme na státní zastupitelství, že zdvořile žádáme o přístup k podkladům, z nichž vycházel policejní znalec, a připomněli jsme platnou právní úpravu, že důkazy mají být řádně založené do spisu a obviněný s nimi musí být seznámen.
Prokuratura nám odepsala, že nic do spisu dávat nebudou, protože bychom tomu stejně nerozuměli. Tomu se říká zavádění nových progresivních trendů v trestním řízení!
Abych se vyhnul podezření, že si tuto fantastickou historku vymýšlím, se souhlasem klienta přikládám inkriminované sdělení přímo z pera Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích:

Řízení nadále běží a my upřímně litujeme obyvatele českobudějovicka, kteří nemají právo na řádný proces.

Okresní soud Praha-západ: vy nejste autorita, tak vás to zajímat nemusí
Jediným usvědčujícím důkazem proti obžalovanému bylo odborné vyjádření OKTE obsahující holý závěr, že na jedné stopě byla nalezena DNA a pravděpodobnost shody s obžalovaným mnohonásobně překračuje hranici stanovenou jako limit individuální identifikace.
Obhajoba chtěla vidět podklady, o které se takový závěr opírá, aby je mohla nechat přezkoumat vlastním znalcem, zdali dojde ke stejnému závěru jako znalec obžaloby, či nikoli. To bylo soudem bryskně odmítnuto a v rozsudku jsme se dočetli následující: „z podaného odborného vyjádření z odvětví biologie či genetika nevyplývá nic, co by takový důkaz zpochybnilo. Stěží si lze představit jinou autoritu pro zkoumání nalezené stopy než uvedený ústav, která byla zjevně sejmuta řádně, neboť doručený vzorek slin byl způsobilý pro odborné zkoumání se shora uvedeným výsledkem. Odborné vyjádření obsahuje všechny náležitosti na něj kladené [...]“
Mou první myšlenkou bylo odepsat cosi ve stylu Odpovědi záporožských kozáků, avšak peprnějšího. Po zralé úvaze nad pravidly profesionální etiky advokátů České republiky (usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku) jsem se raději omezil na střídmé odvolání, že bychom i přesto rádi znali podklady pro znalecký závěr, následovano dvěma stránkami citací judikatury ESLP na téma rovnost zbraní a možnost zpochybnit znalecké závěry předložené druhou stranou, včetně přístupu k užitým podkladům (existuje solidní množství rozsudků).
Míč je nyní na straně Krajského soudu v Praze a těšíme se, jak dopadne řízení o odvolání.

Malá odbočka (zná někdo původ této historky?)
Před delší dobou jsem slyšel následující historku: strana předložila soudu znalecký posudek. Ve znaleckém posudku byla triviální numerická chyba, snadno odhalitelná kontrolou výpočtu na kalkulačce. Druhá strana upozornila soud, že posudek je chybný. Soud námitky proti posudku odmítl s tím, že posudek vydal soudní znalec, a proto je nutně správný.
Původně jsem tento příběh pokládal za zjevnou advokátní latinu. Po několika letech praxe ji beru jako docela dobře možnou.
Ale pokračujme v bestiáři.

Okresní soud v Kladně: my si důvod vymyslíme!
Zajímavá situace též nastane, když je znalecký posudek obžaloby vyvrácen, avšak soud chce posudek obžaloby udržet za každou cenu.
Znalec z oboru zdravotnictví-psychiatrie uvedl, že obžalovaný je údajně závislý na drogách. Obhájce se zeptal, jak na to znalec obžaloby přišel. Znalec obžaloby odpověděl, že čin kladený obžalovanému za vinu byl natolik naivní a natolik snadno odhalitelný, přitom s okamžitými drastickými následky pracovněprávními i trestněprávními, že to lze vysvětlit jen závislostí na droze a nutností opatřit si další dávku co nejrychleji za každou cenu. Craving u obžalovaného tak dle znalce obžaloby překonal veškeré zábrany.
Že šlo o jediný argument znalce obžaloby, je snadno prokazatelné z protokolu o hlavním líčení; to snad netřeba zdůrazňovat.
Obhajoba přivedla vlastního znalce z téhož oboru a požádala jej, aby zhodnotil argument použitý znalcem obžaloby. Znalec obhajoby soudu řekl, že argumentace znalce obžaloby je čistě spekulativní a že údajnou závislost obžalovaného nelze mít na základě takové úvahy za prokázanou.
Okresní soud v Kladně se s tím vyrovnal takto: „[Znalec obhajoby] se podrobně nezabývá osobou obžalovaného a jeho duševním stavem v době, kdy měl spáchat trestnou činnost. […] má zúžený úhel pohledu, neuvažuje veškeré okolnosti případu obžalovaného tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku a jeho odůvodnění shora [atd. atd.]“
Znalec obhajoby se vskutku podrobně nezabýval mnoha věcmi. Jeho úkolem bylo toliko komentovat jediný argument užitý znalcem obžaloby, který vyvrátil.
Pokud se soud pustil do úvah, že znalec obhajoby nezvažoval ještě to nebo ono, což znalec obžaloby jako argument nikdy nepoužil, pak si soud vlastně zpětně sám vyráběl znalecký posudek. Jeden argument byl vyvrácen, tak si soud vymyslel nový argument, který v posudku nebyl (a tudíž se k němu ani znalec obžaloby nemusel vyjadřovat), jen aby udržel platnost závěrů znalce jedné strany.
Inu, slovo „nezávislý“ se dá chápat různě! Že tím soud sám sebe zároveň pasoval do pozice znalce a vyráběl si odborné argumenty neprávní povahy, netřeba jistě vysvětlovat.
Pochopitelně bylo podáno odvolání a jsme v napjatém očekávání ...

Kriminalistický ústav Praha: a vy nám prostě věřte
Podobné téma zmínil nedávno Tomáš Pecina na blogu Paragraphos. Kriminalistický ústav Praha, když byl dotázán na metody, jaké používá a jakými dospěl ke svému závěru v medializovaném případu vraždy, odpověděl soudu, že údaje k ověření správnosti svých postupů nikomu předkládat nebude. Prostě nám věřte a nestarejte se, my se nemýlíme!
K tomu ještě KÚP dodal argumentaci, že kdyby se obhajoba příliš starala o ověření metod KÚP, bylo by to narušením zásady rovnosti zbraní a kontradiktornosti procesu (1. strana, předposlední odstavec odpovědi KÚP). Tady se dá jen říci po vzoru mayovek: „Uff!“

Děkuji všem klientům za zproštění mlčenlivosti a laskavé udělení souhlasu se zveřejněním na Jiném právu.
autor je advokát v Praze