Josef Ostřanský: K čemu máme investiční arbitráž?: teorie a realita, aneb beyond law & economics

V diskuzi pod svým minulým postem jsem nakousl téma dopadů a přínosů investiční arbitráže, jakožto mechanismu řešení sporů mezi zahraničním investorem a státem hostícím investici. Odpověď na tuhle otázku je naprosto klíčová pro další směřování mezinárodněprávního režimu ochrany investic. Jako příklad uveďme současnou debatu o včlenění mechanismu investor-state arbitration do Transatlantic Trade and Investment Partnership (TTIP), kde se tradiční teoretická ospravedlnění tohoto modelu řešení sporů dostávají do částečného sporu s realitou.

Jan Grinc: Koordinace hospodářských politik v EU a srovnávací přehled o justici

Letos proběhne již čtvrtý evropský semestr, což je procedura koordinace hospodářských politik členských států Evropské unie vycházející především z čl. 121 Smlouvy o fungování EU. Evropský semestr má podle Komise přispět k tomu, aby hospodářská politika jednotlivých členských států neohrožovala stabilitu společné měny a vnitřního trhu a spíše produkovala synergické efekty. Hlavním bodem evropského semestru je přijetí specifických doporučení k hospodářské politice jednotlivých členských států a u států eurozóny nově i posuzování návrhů jejich rozpočtů. O specifických doporučeních rozhoduje v červnu Rada na návrh (doporučení) Komise (zde loňská doporučení pro ČR). Tato doporučení jsou státy následně povinny zohlednit při přípravě svých rozpočtů a reformních zákonů. Zatímco zpočátku se jednalo skutečně jen o koordinaci bez sankcí, v současnosti jsou na evropský semestr nejrůznější vynucovací mechanismy navazovány – třeba v podobě makroekonomických podmínek v kohezní politice.

Barbora Budinska: Aj tri percentá sú pri voľbách do Európskeho parlamentu veľa (krátka správa)

Vo voľbách do Európskeho parlamentu v máji nebudú nemecké strany obmedzované už ani trojpercentnou klauzulou, to dnes rozhodol nemecký Spolkový ústavný súd. Podľa tlačovej správy súdu je zásah do princípov rovného volebného práva (článok 3 odsek 1 Základného Zákona) a rovnosti šancí politických strán (článok 21 odsek 1 Základného Zákona) za súčasných „právnych a skutočných pomerov“ neospravedlniteľný.

Martin Pečinka: Právní aspekty aktivní eutanazie. Mám povinnost žít?

Listina základních práv a svobod dává každému právo na život (čl. 6 LZPS ČR). Právo na život, ač je sebezákladnější, je stále právem a není povinností. Je to nárok vůči státu, který je povinen ho zaručit. Čím více je však člověk odkázán na pomoc druhých, stává se, byť fakticky, z práva na život povinnost žít. Člověk nemusí být objektivně sám schopen přestat si právo na život vůči státu nárokovat. Odhlédněme teď od společensky zcela nekonformního jednání a zaměřme se na střet základního práva na život se základním právem na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 LZPS ČR).

Tomáš Kindl: Kouření v obchodním centru

V následujícím postu zveřejňuje Tomáš Kindl svůj komentář rozsudku NSS týkajícího se kouření v obchodním centru. Komentář vyjde i v Právních rozhledech.

Pavlína Hubková: Pracují soudci efektivně?

Jak soudci nakládají se svým časem a jakým způsobem si organizují práci? A je jejich přístup efektivní? To jsou otázky, které si položil profesor ekonomie Andrea Ichino (Uni Bologna, EUI). Společně se svým týmem pak začal zkoumat práci milánského soudu pro pracovněprávní spory. V rámci empirického výzkumu vzali v úvahu více než 50 000 případů, které během šesti let řešilo 21 soudců (pracujících na plný úvazek), a následně zpracovali studii o tom, jakým způsobem organizace práce a časové rozvržení úkolů ovlivňují výstupy soudců. Výsledek pak dle jejich slov nejenom vypovídá o efektivnosti práce soudů, ale dá se použít obecně i na jakoukoli jinou práci, která vyžaduje rozvržení času mezi vícero úkolů. Jelikož mi tohle téma přijde podnětné a myslím, že si zaslouží pozornost, pokusím se na Jiném právu reprodukovat (zjednodušeně) některé zajímavé myšlenky. Celou studii pak naleznete tady. 

Martin Kopa: Jak jazz změnil právní vzdělávání na Moravě a v Čechách

V těchto dnech spatřila světlo světa publikace Complex Law Teaching: Knowledge, Skills and Values. Jde o sborník několika příspěvků z mezinárodní konference o právním vzdělávání, která se na olomoucké fakultě konala předminulý rok. A právě s touto konferencí se pojí jeden příběh, který je založen na víceméně pravdivých událostech. Konkrétně jde o příběh o tom, jak jazz na počátku 90. let ovlivnil dnešní právní vzdělávání v ČR.

Dušan Sulitka: C-466/12 Svensson (Protiprávnosť zdieľania internetových odkazov II)

Súdny dvor záverom uplynulého týždňa rozhodol o predbežných otázkach položených v rámci sporu štvorice švédskych novinárov a spoločnosti Retriever Sverige týkajúceho sa ochrany autorských práv. Na uvedený prípad som upozorňoval už v predošlom príspevku venujúcom sa tzv. libereckému pirátovi. Oba spory sú navzájom prepojené otázkou výkladu čl. 3 odst. 1 smernice 2001/29, a teda definíciou „sdělování díla veřejnosti“. Najvyšší súd ČR ani súdy nižšie sa vo svojich rozsudkoch otázkou úniového práva výslovne nezaoberali, pre hodnotenie správnosti ich postupu však mohol byť Svensson napriek tomu kľúčový. Či aj skutočne bol, je však pomerne sporné.

Constitutionalism and Austerity

Center for Law and Public Affairs (CeLAPA) Vás srdečně zve na další ze série Franz Weyr Fellow Seminar, tentokrát na téma: Constitutionalism and Austerity, kterou přednese profesor Emilios Christodoulidis (University of Glasgow) a která se koná 27. února 2014 od 14 hodin v budově Ústavu státu a práva (Národní 18, 7. patro). Registrace: agha@ilaw.cas.cz

Jan Broulík: Pleteme si v souvislosti s ekonomickou analýzou, díl 2: Ekonomie není věda o penězích!

V minulém příspěvku jsem se zaměřil na odlišení ekonomie a ekonomiky a na aplikovatelnost ekonomie na právo. Také v tomto příspěvku půjde o omyl týkající se náplně ekonomie a jeho dopady na analýzu práva. Zastánci ekonomické analýzy práva se mezi právníky mohou často setkat s následujícím dotazem: "Vy si skutečně myslíte, že je všechno jen o penězích?" Tento a podobné dotazy pramení z představy, že ekonomie je věda zabývající se penězi (či financemi obecně). Taková představa je však mylná. Ekonomie totiž není věda o penězích!

Jakub Drápal: Trestní rejstřík a diskriminace

Chcete péct kaštany v centru Prahy? Balit zboží na balicí lince za 70 Kč/h v Praze? Stát se elektrotechnikem na ministerstvu vnitra? Nebo prodávat bankovní produkty přes telefon? Připravte si čistý výpis z trestního rejstříku. V tomto příspěvku se zabývám dvěma případy, kdy je pro zaměstnání požadována bezúhonnost – v prvním případě zákon mlčí a v druhém je to naopak on, který ji vyžaduje.

Jedním ze základních požadavků reintegrace vězňů do společnosti a zabránění recidivy je zaměstnání vězňů během výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění. Důvody jsou jasné – pokud jsou vězněné osoby zaměstnané, pak neztrácejí – či získávají – pracovní návyky, mohou se vyučit, něco ušetřit a zaplatit způsobenou škodu, či její část. Po propuštění jim zaměstnání umožňuje nejen materiální zajištění, ale také sociální začlenění. Nabízí jim skupinu, kde jsou přijímáni jako rovnoprávní s ostatními a jsou braní s podobnou lidskou důstojností. I díky tomu se mohou zpět zařadit do společnosti. Dnes jsou však osoby se záznamem v trestním rejstříku často nezaměstnatelní a v přístupu k práci neprávem diskriminovaní.

Kousne? Nekousne? Optá se, zda má kousnout.

Německý Spolkový ústavní soud (BVerfG) se kloní k názoru, že přijetím usnesení ze dne 6. září 2012, na jehož základě může Evropská centrální banka v neomezené míře nakupovat dluhopisy členských států (systém skrývající se pod poněkud nic neříkajícím označením „Outright Monetary System“), překročila ECB své kompetence. Tedy akt „ultra vires“.

Jak však zdůrazněno, BVerfG se zatím pouze „kloní“: své sklony nicméně velice jasně popsal v usnesení ze dne 14. ledna 2014, 2 BvR 2728/13, kterým přerušil řízení ve věci samé a obrátil se na Soudní dvůr EU s žádostí o předběžnou otázku. Stalo se tak poprvé v historii BVerfG. Tím se přesunul do rostoucího tábora ústavních soudů, které již nějakou tu předběžnou otázku předložily (nedávno španělský Ústavní tribunál či italský Ústavní soud). Tato německá premiéra však nemusí být až tak radostná pro Lucemburk: BVerfG totiž převedl do praxe svůj předchozí postoj, že případně předtím, než by prohlásil akt práva Unie za „ultra vires“, se sám otáže Soudního dvora předběžnou otázkou. Tedy jakési „dám vám možnost s tím něco udělat, než s tím uděláme něco my“. Mohlo by se zdát, že po letech umírněného „ustupování“, za které byl BVerfG akademicky kárán (ve stylu soud co stále jenom štěká, ale nikdy nekouše, naposledy s ohledem na EMU), mohou přijít i nějaké zuby. A patrně to nebudou jenom ty na poličce, které tam ukazuje návštěvám Děda Vševěd.