V poslední době bylo na JP kritizováno několik problematických rozhodnutí Ústavního soudu (viz zde či zde či zde). Nicméně proti níže uvedenému "majstrštyku" od Nejvyššího soudu (NS) je to pořád slabé kafe.
Obrázek o soudcích daného senátu NS, nechť si udělá každý sám. Uvedu proto jen dvě krátké poznámky:
(1) Jistě není náhoda, že rozhodnutí vyplavalo na povrch (viz např. zde) těsně po uplynutí tříleté lhůty pro zahájení kárného řízení.
(2) Pod rozhodnutím je podepsán místopředseda NS jako předseda senátu. Soudce zpravodaje ani jména ostatních dvou členů senátu se z rozhodnutí nedozvíme (na webových stránkách NS visí jen aktuální rozvrh práce, takže si nedovoluju identifikovat členy senátu v agendě Td v roce 2007; zaměstnanci NS ale jistě vědí...). Ať už byl ale členem tohoto senátu NS kdokoliv a ať už si o tomto rozhodnutí myslíme cokoliv, všichni členové senátu za něj nesou stejnou odpovědnost. Jistě se najdou alibisté, kteří se budou chtít schovat za senátní rozhodnutí (ve stylu "já nic já muzikant"). Podobné argumenty už tu byly, ale Ústavní soud se s nimi ve věci Píchová (nález IV. ÚS 23/05) vypořádal jednoznačně:
"Vrchní soud zde vycházel z principu individuální neodpovědnosti za rozhodnutí, což nelze bez dalšího připustit. Konečně vedlejší účastnici nikdo nenutil vykonávat právě funkci soudce. K přičitatelnosti rozsudku předsedovi senátu se v případě Hrico proti Slovensku přiklonil i Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) [...]. Nicméně i kdyby žalobkyně senátu nepředsedala, nebylo by možné získat oporu pro konstatování, že výrok: „soudila“ politické procesy je nepravdivý, a to ani poukazem na nemožnost zjistit, jak který ze soudců hlasoval (opačně č.l. 113). Ústavní soud je totiž přesvědčen o tom, že byly-li by pro to důvody, bylo by namístě ověřit způsob hlasování vedlejší účastnice otevřením příslušné obálky obsahující protokol o poradě a hlasování. V daném případě však žalobkyně ani nenamítala, že byla v těchto případech přehlasována a je tedy zřejmé, že úvahy či spíše spekulace vrchního soudu v tomto ohledu neměly nejmenší oporu v provedeném dokazování." (bod 47)
A teď to slíbené rozhodnutí:
11 Td 8/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci odsouzeného Ing. V. V. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2007 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu a rozhodl t a k t o :
Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 218/2006 a její přikázání Městskému soudu v Praze s e z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 1 Nt 218/2006 vedeno řízení o vydání odsouzeného Ing. V. V. k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky.
Dne 12. 12. 2006 podal odsouzený Ing. V. V. návrh podle § 25 tr. řádu na odnětí své věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze s tím, že vznesl námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. J. P., neboť má zato, že další jednání tohoto soudce ohrožuje pověst české justice v řízení podle mezinárodní smlouvy a porušuje jeho práva na spravedlivý proces, a že má právo, aby jeho věc projednal nezávislý a nestranný soud, kterým však není Krajský soud v Brně. Proto žádá Nejvyšší soud, aby řízení o vydání proběhlo před Městským soudem v Praze, jenž má s tímto praktické zkušenosti. Současně požaduje, aby o odnětí a přikázání věci rozhodoval senát Nejvyššího soudu a ne „všeznalý soudce JUDr. P. K.“.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Pokud odsouzený Ing. V. V. jako důvod postupu podle § 25 tr. řádu uvádí podjatost soudce JUDr. J. P., je nutno vyjít z toho, že tento soudce z projednání věci vyloučen nebyl, takže zde není ani důvod tuto trestní věc Krajskému soudu v Brně odejmout. Za úvahu sice stojí obava odsouzeného o pověst české justice, ale protože v jeho trestní věci české soudy zatím neučinily nic, co by pověst české justice poškodilo, jde o obavu zbytečnou, nebo přinejmenším předčasnou. Odsouzený se tedy bude muset smířit s tím, že řízení o jeho vydání povede dál Krajský soud v Brně, a o jeho návrzích na delegaci senát Nejvyššího soudu vedený všeznalým soudcem JUDr. P. K., a jen pro poučení odsouzeného je možno dodat, že ani přítomnost JUDr. I. B. v čele Nejvyššího soudu nemůže ovlivnit nezávislé rozhodování tohoto senátu. Protože nebyly shledány žádné jiné důvody, které by vedly k odnětí věci věcně a místně příslušnému soudu, nemohl se návrh odsouzeného Ing. V. V. shledat s úspěchem, a tak o něm bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera
Obrázek o soudcích daného senátu NS, nechť si udělá každý sám. Uvedu proto jen dvě krátké poznámky:
(1) Jistě není náhoda, že rozhodnutí vyplavalo na povrch (viz např. zde) těsně po uplynutí tříleté lhůty pro zahájení kárného řízení.
(2) Pod rozhodnutím je podepsán místopředseda NS jako předseda senátu. Soudce zpravodaje ani jména ostatních dvou členů senátu se z rozhodnutí nedozvíme (na webových stránkách NS visí jen aktuální rozvrh práce, takže si nedovoluju identifikovat členy senátu v agendě Td v roce 2007; zaměstnanci NS ale jistě vědí...). Ať už byl ale členem tohoto senátu NS kdokoliv a ať už si o tomto rozhodnutí myslíme cokoliv, všichni členové senátu za něj nesou stejnou odpovědnost. Jistě se najdou alibisté, kteří se budou chtít schovat za senátní rozhodnutí (ve stylu "já nic já muzikant"). Podobné argumenty už tu byly, ale Ústavní soud se s nimi ve věci Píchová (nález IV. ÚS 23/05) vypořádal jednoznačně:
"Vrchní soud zde vycházel z principu individuální neodpovědnosti za rozhodnutí, což nelze bez dalšího připustit. Konečně vedlejší účastnici nikdo nenutil vykonávat právě funkci soudce. K přičitatelnosti rozsudku předsedovi senátu se v případě Hrico proti Slovensku přiklonil i Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) [...]. Nicméně i kdyby žalobkyně senátu nepředsedala, nebylo by možné získat oporu pro konstatování, že výrok: „soudila“ politické procesy je nepravdivý, a to ani poukazem na nemožnost zjistit, jak který ze soudců hlasoval (opačně č.l. 113). Ústavní soud je totiž přesvědčen o tom, že byly-li by pro to důvody, bylo by namístě ověřit způsob hlasování vedlejší účastnice otevřením příslušné obálky obsahující protokol o poradě a hlasování. V daném případě však žalobkyně ani nenamítala, že byla v těchto případech přehlasována a je tedy zřejmé, že úvahy či spíše spekulace vrchního soudu v tomto ohledu neměly nejmenší oporu v provedeném dokazování." (bod 47)
A teď to slíbené rozhodnutí:
11 Td 8/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v trestní věci odsouzeného Ing. V. V. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2007 návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu a rozhodl t a k t o :
Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 218/2006 a její přikázání Městskému soudu v Praze s e z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 1 Nt 218/2006 vedeno řízení o vydání odsouzeného Ing. V. V. k výkonu trestu odnětí svobody do Slovenské republiky.
Dne 12. 12. 2006 podal odsouzený Ing. V. V. návrh podle § 25 tr. řádu na odnětí své věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze s tím, že vznesl námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. J. P., neboť má zato, že další jednání tohoto soudce ohrožuje pověst české justice v řízení podle mezinárodní smlouvy a porušuje jeho práva na spravedlivý proces, a že má právo, aby jeho věc projednal nezávislý a nestranný soud, kterým však není Krajský soud v Brně. Proto žádá Nejvyšší soud, aby řízení o vydání proběhlo před Městským soudem v Praze, jenž má s tímto praktické zkušenosti. Současně požaduje, aby o odnětí a přikázání věci rozhodoval senát Nejvyššího soudu a ne „všeznalý soudce JUDr. P. K.“.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Pokud odsouzený Ing. V. V. jako důvod postupu podle § 25 tr. řádu uvádí podjatost soudce JUDr. J. P., je nutno vyjít z toho, že tento soudce z projednání věci vyloučen nebyl, takže zde není ani důvod tuto trestní věc Krajskému soudu v Brně odejmout. Za úvahu sice stojí obava odsouzeného o pověst české justice, ale protože v jeho trestní věci české soudy zatím neučinily nic, co by pověst české justice poškodilo, jde o obavu zbytečnou, nebo přinejmenším předčasnou. Odsouzený se tedy bude muset smířit s tím, že řízení o jeho vydání povede dál Krajský soud v Brně, a o jeho návrzích na delegaci senát Nejvyššího soudu vedený všeznalým soudcem JUDr. P. K., a jen pro poučení odsouzeného je možno dodat, že ani přítomnost JUDr. I. B. v čele Nejvyššího soudu nemůže ovlivnit nezávislé rozhodování tohoto senátu. Protože nebyly shledány žádné jiné důvody, které by vedly k odnětí věci věcně a místně příslušnému soudu, nemohl se návrh odsouzeného Ing. V. V. shledat s úspěchem, a tak o něm bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera
Cute :-)
OdpovědětVymazatestlipa se s rozsudkem všeznalého soudce obžalovaný smíří...?
A co je na tom ? Pro mě jako nezaujatého je to srozumitelné a pro stranu řízení také. Čas od času se odvolačky neudrží a pustí se implicitně n. explicitně do prvních instancí včetně jejího personálního stavu. Když jim to stojí za to, ať si to dělají, hlavně ať se to nedotkne merita věci.
OdpovědětVymazatEmoční sterilita je stejně hloupá představa jako věčná hysterie
Jan Kovacs
Když si to neumí říct vzájemně do očí, tak si to posílají přes proces, resp. to rozhlašují všude kolem. O průběhu porad na NS a charakterech na NS jsem slyšel už hodně historek, takže mě to ani nepřekvapuje.
OdpovědětVymazatNa kárné řízení to ale fakt není.
Marcel Kovanda