V rámci vzpomínání na Otakara Motejla připomíná historik Petr Zídek i jeho advokátskou praxi v době nesvobody - a zejména to, jak ji s odstupem mnoha let sám Motejl reflektoval:
Byl jsem si vědom toho – a za to jsem si často i nadával – že moje přítomnost na procesech a úsilí být aktivní celou tu věc vlastně legalizovaly. Já jsem se snažil ty lidi hájit, já jsem tam řečnil, já jsem tam kladl otázky, já jsem navrhoval zproštění viny. Z pohledu vnějšího pozorovatele to pak mohlo vypadat jako velice férový proces. Skutečně jsem uvažoval o tom, zda režimu nesloužím právě tím, že se účastním hlavního líčení.
[Úryvek je z knižního rozhovoru Renaty Kalenské, LEXikon Otakara Motejla, o němž jsme na JP také psali.]
Přišlo mi to jako dobrá příležitost upozornit na článek "Portraits of Resistance: Lawyer Responses to Unjust Proceedings", který nedávno vyšel v UCLA Law Review. Zabývá se otázkami, které si kladl Otakar Motejl, samozřejmě v úplně jiném kontextu - v rámci soudních sporů, které probíhaly v 50. a 60. letech v některých státech USA při prosazování občanských práv, a také dnes, v řízeních s teroristy, která konají zvláštní soudy.
A protože se jedná o otázky etické - kterými se bude brzy zabývat i seminář, jenž pořádá Justiční akademie, jako inspiraci na cestu do Kroměříže nabízím záznam rozhovoru [MP3] s autorem knihy A Modern Legal Ethics: Adversary Advocacy in a Democratic Age Danielem Markovitsem. Šťastnou cestu a příjemný poslech!
Daleko horší postavení měli advokáti po válce, kdy byl rozsudek předem znám a šlo vlastně jenom o zprocesování. Obhájce tam byl tak trochu za šaška Za normalizace žádné velké riziko obhájcům nehrozilo, i režim přiznával obžalovanému nárok na (bezplatnou) právní pomoc a soudy rozhodovaly poměrně nezávisle na prokurátorovi a v mnoha případech rozhodli o nevině.
OdpovědětVymazatMyslím, že se někdy lidem pletou pojmy. Pro tehdejší společnost byla problém jakákoliv jinakost (rebelie) a víceméně se nikdy neodsuzovalo za protistátní činnost a politické názory ale za "nespolečenské projevy", typu alkoholismus, nezaměstanost, dluhy atp. Neříkám to proto, aby zde bránil tehdejší justici, ale proto, že mladá generace už neumí některé detailnější aspekty rozlišovat a inklinují k módnímu paranoidnímu všeobjímajicímu spiklenecismu STB apod. vlivem modeiálního omílání smyšlených vyprávěnek některých "disidentů".
Jan Vrchota
Neda mi reagovat na prispevok pana Vrchotu. Zial nemozem suhlasit s tvrdenim ze sa nikdy neodsudzovalo za protistatnu cinnost ale za nespolocenske prejavy. Prave naopak, napr. na pozivanie alkoholu v pracovnej dobe bolo ticho tolerovane, niekedy priamo nadriadenymi podporovane "oslavujeme ze je piatok". A tie politicke procesy napr. p. Skutina v 70. roku - to bolo vymyslene? (odporucam precitat knihu Prezidentuv vezen). A chartisti - to nebolo odsudzovanie za protistatnu cinnost? Takyto nahlad na dejiny sa mi zda dost povrchny a ucelovy.
OdpovědětVymazatMozno suhlasit s tym, ze akakolvek inakost bola v ociach rezimu nebezpecna a podla potreby aj trestana.
Alkohol se někde toleroval v práci a někde ne. Stejně jako dnes.
OdpovědětVymazatPan Škutina byl dlouholetý agent a tajný spolupracovník STB (nickname Historik, svazek 19424). Jeho knížku jsem po revoluci četl a byla vtipná. S realitou neměla ovšem nic společného.
k chartě : Drtivé většině chartistů se nic nestalo, odnesli to pouze její mluvčí. Za chudáka Patočku se schovávala x-stalinistická apod. verbež. Odsuzováni byli především za příživnictví, čestné vyjimky ve formě odsouzení za protistátní činnost samozřejmě byly ale z hlavy co si pamatuju, tresty nad 5 let spočítám na prstech obou rukou.
Jan Vrchota
Ad advokáti po válce - působivý byl film Ex offo o obhájci K.H.Franka dr. Reslerovi (hraje V.Preiss), anotaci viz zde: http://www.csfd.cz/film/24839-ex-offo/?text=83155.
OdpovědětVymazatCo se týče procesů v 50. letech i v 80. letech, neřekl bych, že šlo jen o "nespolečenské projevy" (akce Kulak, Asanace). Považuji to za zlehčování zneužívání justice. Viz též knihu Petra Zídka o karéře Ludmily Brožové-Polednové "Příběh herečky" (ukázky vyšly v LN, anotaci viz zde: http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=153139&afil=1055).
Z praxe znám různé "disidenty", kteří nejsou schopni žít v žádném režimu a často jde jen o špindíry a kverulanty, na druhé straně tím nelze obhajovat perzekuci nejen jinakosti, ale i procesy, kde k odsouzení stačilo nadávat na Husáka či zatajit vejce. Viz též článek k Malík urvi II. zde: http://www.lidovky.cz/nepranyrujeme-soudce-rikaji-autori-vystavy-malik-urvi-ii-p34-/ln_kultura.asp?c=A100324_182955_ln_kultura_glu
Ad Jan Vrchota: Obecně nechci reagovat na jiná témata, než o kterých pojednávají hlavní příspěvky, ale poznámka p. Vrchoty o tom, že před rokem 1989 "se víceméně nikdy neodsuzovalo za protistátní činnost a politické názory", je natolik nepravdivá a nehorázná, že se musím ozvat, i když to snad ani nestojí za reakci. Žil jsem v "tom" sice jen 13 let, ale moc dobře si "to" pamatuju. To, že se politicky nepohodlní odsuzovali formálně pro "příživnictví", celé věci samozřejmě ještě přidávalo na zvrácenosti.
OdpovědětVymazatP. Caban
pane Cabane,
OdpovědětVymazata) psal jsem o 20 letech před revolucí, ne o 50.letech minulého století.
b) většina "disidentů" neměla vůbec možnost "disidentovat". Nebylo jak. Na demonstrace se do pol. ro. 1988 sešlo tak 5 lidí :-)
c) odsuzování lidí např. za celní přečiny a trestné činy šlo napříč společností (někdo šel sedět za Tigrida a někdo za kožich )
d) projekty Asanace apod. sice existovali ale šlo o marginální akce, které zveličili novináři v době boje s "nomeklaturními kádry" v druhé pol. 90.let. Daleko častěji lidé sami odcházeli, protože zde neměli slušné profesní uplatnění.
e) neobhajuji tehdejší prokuraturu, STB atp. ale také jejich roli stejně jako roli "chartistů" nijak nezveličuji. Většina chartistů se zjevila až po roce 1989
Jan Vrchota