Evropský univerzitní institut podruhé – proč EUI?

Nabízím druhý díl povídání o Evropském univerzitním institutu, který má tentokrát charakter propagační až propagandistický: proč si k doktorandskému studiu vybrat Institut, který v Čechách v podstatě nikdo nezná, namísto západních univerzit zvučných jmen? Nabízím 6 důvodů, které mě osobně přišly při tomto výběru nejdůležitější.

1/ MEZINÁRODNÍ PROSTŘEDÍ A MNOHOJAZYČNOST
Institut je v mnoha ohledech skutečnou evropskou univerzitou: lidsky, kulturně i jazykově. V zakládajících dokumentech Institutu je vepsána mnohojazyčnost a organizace výzkumných a seminárních prací minimálně ve dvou jazycích. Fakticky se však komunikačním a odborným jazykem Institutu stala angličtina. Její zřetelná dominance je jen občas zpestřena akcemi či semináři ve francouzštině či němčině nebo italštině. Existence jednoho de facto „úředního“ jazyka však nebrání paralelnímu životu jazyků jiných: v Evropě existuje málo akademických prostředí, kde lze u ranní kávy pohovořit německy, ve vědeckém semináři o několik minut později anglicky a francouzsky, u oběda komunikovat lámanou italštinou a k večeru domlouvat schůzku v (ještě lámanější) polštině.

Snad ještě zajímavějším fenoménem, než je jazykové stýkání a potýkání, je míšení metodologické a oborové. Mezinárodní charakter Institutu v oblasti metodologie znamená, že se jedná tak trochu o „území nikoho“; neexistuje jediná správná či korektní metodologie, způsob interpretace či pojmosloví. V diskusi mezi 30 národnostmi se nelze odvolávat na dogmatikou národního právního řádu, jeho autorit či kultury. Absence společného metodologického jazyka nutí jedince se oprostit od zažitých přístupů či klišé a prozkoumávat svůj přístup a metodologii ve srovnávacím pohledu. A to je fascinující intelektuální cvičení.

Ústav práva EUI popisuje jím nabízený doktorandský výzkum jako mezinárodní co do svého charakteru, srovnávací s ohledem na přístup a kontextuální metodologicky. Rozhodně se nejedná o prázdnou frázi.


2/ VÝTEČNÝ PERSONÁLNÍ SUBSTRÁT
Kvalitu profesorského sboru lze do značné míry přičítat naprosté otevřenosti co do způsobu výběru pedagogů a dočasnosti působení na Institutu. Tímto způsobem je zaručen nejenom otevřený přístup, kdy jediným kritériem je kvalita dosavadní práce a téma navrhovaného výzkumu na Institutu. Zaručena je také mobilita a pravidelný přísun nových myšlenek, podnětů a impulsů, který se u kariérních akademických pracovníků s „definitivou“ v rámci jedné instituce po čase nutně ztrácí. Seznam bývalých a současných profesorů v oboru právo na Institutu je toho myslím dostatečným důkazem. Nejen profesorem živ je doktorand; snad právě naopak – ještě významnějším faktorem jsou bystří a stimulující kolegové. A těch na Institutu rozhodně není málo.

3/ INSTITUCE ŠITÁ NA MÍRU DOKTORANDSKÉMU VÝZKUMU
V centru zájmu každá klasické univerzity jsou její pregraduální studenti: ti jsou hlavním „produktem“ univerzity a též zdrojem financování. Doktorandský výzkum je něčím, co dává prestiž a vhodný doplněk hlavní činnosti. Tato skutečnost společně s tím, že doktorandů nebývá mnoho a každý z nich pracuje v úzké oblasti své specializace, může vést k postupnému pocitu osamělosti a odcizení; doktorand bloumá coby osamělý běžec, který má potíže komunikovat s okolním světem na téma, co je vlastně předmětem jeho činnosti.

Institut je v tomto ohledu odlišný: jak již bylo zmíněno v úvodu, EUI nemá studenty pregraduálního studia. Celý systém a fungování Institutu je tak nastaveno pro doktorandy, typově tedy osoby spíše starší a tudíž s jinými potřebami, než jsou ty devatenáctiletých studentů prvního ročníku pregraduálního studia. Tento rozdíl v přístupu je znát na každém kroku: od způsobu organizace studia a jeho kontroly, volného přístupu do budov Institutu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, přes výpůjční práva v knihovně až po existenci speciální denní školky na půdě EUI samotného pro ratolesti členů Institutu, které umožňuje skloubit rodičovství s výzkumem. Navíc skutečnost, že Institut je domovem pro několik set studentů doktorandského studia se stejnými potřebami a problémy, je velice dobře schopno překonat jakékoliv pocity izolace.

4/ ABSENCE VÝUKY A ADMINISTRATIVY
Narozdíl od typické studia doktorandského studijního programu na „klasických“ univerzitách v rámci členských států, především tedy těch germánského kulturního okruhu (včetně ČR), má doktorandský výzkum na EUI přídech milé svobody. Absence povinnosti výuky či jakéhokoliv, v našich zeměpisných šířkách častého „zneužívání“ (interních) doktorandů pro různé nevděčné práce v rámci katedry či fakulty, umožňuje se skutečně koncentrovat na vlastní studium a výzkum, které se přirozeně nemusí nutně omezovat pouze na psaní samotné disertace. Může zahrnovat i dostudovávání oblastí či oborů, kterým by se jedinec chtěl profesně věnovat, návštěvu přednášek a konferencí po celém světě a v neposlední řadě též výjimečnou možnost doplňovat si vzdělání jazykové: Jazykové centrum Institutu nabízí výuku více než šesti jazyků na různých úrovních, zajišťovanou ve všech jazycích výlučně vysokoškolsky vzdělanými rodilými mluvčími.

5/ TOSCANA & FIRENZE & ITALIA
Přední světová centra výzkumu jsou v současnosti koncentrována v rámci severního mírného pásu, a to především (zdůrazňuji, že s několika významnými výjimkami) v rámci anglosaského světa. Kvalita života a prostředí jsou přirozeně velice subjektivní kategorie. Málokdo by však pochyboval, že by Toskánsko v tomto ohledu nemělo co nabídnout: od přírody přes památky, kulturu až po italskou kuchyni. Institut díky svému unikátnímu položení umožňuje skloubit výtečnou akademickou kvalitu s velice příjemným životním prostředím.

Krásy Toskánska však mohou s ohledem na včasné dokončení disertace proměnit také v nástrahy; historky kolující po EUI vyprávějí o doktorandech z Anglie, kteří přišli na Institut v osmdesátých letech a zamilovali se do toskánských kopců natolik, že nebyli nikdy schopni dokončit disertaci či z Institutu odejít. Jeden z nich dodnes pracuje na Institutu jako knihovník, druhý vede studentský Bar Fiasco ...

6/ JO, JO, POŘÁD SE NĚCO DĚJE ...
Pro závěrečný z důvodů „Proč EUI“ si dovoluji vypůjčit parafrázi M. Donutila: pořád se něco děje. Upřímně řečeno, děje se toho tolik, že ani není možné sledovat (natož absolvovat) celé množství konferencí, seminářů, hostujících přednášek a dalších aktivit, které na Institutu probíhají. EUI je s ohledem na svoji pověst a unikátní polohu schopen získat skutečně jakéhokoliv přednášejícího: málokdo asi odolá pozvánce na prodloužený (přednáškový) víkend do Florencie. Tímto způsobem pak člověk na EUI potkává známé profesory z obou stran Atlantiku, členy evropských a národních vrcholných soudů, význačné politiky, úředníky atd. Institut je též trvalou líhní projektů, iniciativ a novinek, vše z nich v typickém EUI mezinárodním stylu.

ABSOLVENT
Kdo z podobné Instituce, jako je EUI, vlastně po třech či čtyřech letech doktorandského bádání vyjde? Statisticky řečeno, akademici: přibližně 70% absolventů EUI jsou činní v akademické sféře. Následují mezinárodní organizace (10%), soukromý sektor (13%) a veřejná správa (7%).

Typově se však jedná o skutečně nadnárodní akademiky se značnou mírou profesní mobility, kteří často nepůsobí v zemi svého původu. V některých případech se jedná o volbu, v jiných o nutnost: jednou z potenciálně stinných stránek při odchodu z EUI je následná re-integrace do akademického světa v zemi původu. Akademické elity některých členských států (typicky Francie, Španělsko či Německo) zůstávají uzavřené a při doplňování nových pozic v rámci členského státu spoléhají výlučně na „vlastní“ akademický dorost, tedy doktorandy vychované v tuzemsku. Absolventi EUI z těchto členských států pak po svém absolutoriu často nalézají na území vlastního členského státu „uzavřené dveře“ a hledají uplatnění v jiných členských státech (tradičně vstřícné jsou k absolventům Institutu Velká Británie, Nizozemí či země Skandinávské) anebo míří za prací do Spojených států. Poněkud smutným faktem, který v pronesl při nedávné osobní debatě jeden z akademických činovníků EUI tak zůstává, že „členským státem“, který EUI nejlépe zásobuje schopným akademickým dorostem, jsou Spojené státy americké.