Cesty k jinému právu

V éře velkého internetového bratra je všechno dohledatelné. Díky počítadlu, které je (graficky) zobrazeno na spodní části levého informativního sloupce, je i možné dohledat, kdo čte Jiné právo, odkud a jak dlouho. Lidé nás čtou, a to stále více. V posledních dnech se pohybujeme na 140 – 150 čtenářích denně, což nás velice těší. Honzovo provolání bylo zjevně vyslyšeno.

Zajímavým mimoděčným produktem špehounské sítě je i možnost dohledat, kdo se odkud na Jiné právo dostal. V novodobé hantýrce se jedná o otázku, jaký byl „referring link“, tedy ze které stránky se k nám kdo dostal. Drtivá většina vstupů je přímá, tedy kdy lidé zadávají přímo název blogu, normálně skrze své oblíbené položky. Nicméně vstupy, které byly učiněny přes jinou stránku, ji také vyobrazí. Zobrazí se též, pokud se někdo na blog dostal přes vyhledávač (Google, Seznam apod.). Fascinující je vidět, přes jaké heslo se daná osoba na Jiné právo dostala. Vždy když to s Honzou procházíme, nestačíme se divit. Pro odlehčení předchozího poněkud „těžkého“ postu jsem vybral několik nejzajímavějších zadaných hesel, aby bylo vidět, že v podstatě všechny cesty vedou k Jinému právu.

Začal bych těmi „nudnými“ vyhledávanými hesly, které se dají očekávat. Sem by patřily třeba „kontinentální právní systém“, „vývoj veřejné žaloby v českých zemích“, „poplatky za televize v hotelových pokojích“, „legislativní proces v EU“ apod. Nic moc.

Další kategorií by byly „osvěžující“ právní hesla, jako třeba „vracení dětí soudním rozhodnutím“ (výrok: tady ho máte a běžte ...), „Česká republika versus Evropská komise squeeze“ (v dotazu nebylo specifikováno, kdo koho vymačkává), „uznávání diplomů Bulharů“ (s ohledem na předchozí příspěvek na podobné téma mě udivuje, že vůbec někdo o jejich uznávání uvažuje), „nedůvěra v justici“ (že to odkáže zrovna na nás?) či „úřední jazyk v ČR“ (po přečtení našich předchozích příspěvků na téma jazyku práva po posledním přistoupení bych si odpovědí na tuto zdánlivě banální otázku taky nebyl moc jistý).

Následně se jedná o hesla, kde se člověk skutečně diví, jak je možné, že to odkázalo na náš blog (vysvětlení je prosté, jedná se o jednotlivá vytržená slova z jednotlivých příspěvků, která jsou vyhledána pokud zadavatel dotazu nespecifikuje vzdálenost či souvislost mezi jednotlivými vyhledávanými slovy). Sem by patřilo kupříkladu „lékaři – práce v Portugalsku“, „zubní náhrada diskuse“ (tak tu jsem vážně ještě nezaregistroval), ale i exotika typu „charakteristika Jana Wericha“ či „Dr. Faustus“ (jsme sečtělý blog).

Samostatnou skupinu tvoří „osobní špionáž“, tedy stále rozšířenější hledání osob na webu. Člověk přirozeně s jistou mírou ješitnosti a zadostiučinění zjišťuje, že ho někdo „googluje“ (Googlato, ergo sum?). Dobrá zpráva a motivace pro naše komentátory: vyhledávají se i jména komentátorů, takže komentujte, jste sledováni. Tady nebudu raději uvádět jména, snad jenom jeden úlet: zadané heslo „BLOG BOBEK MOTEJL“ (psáno velkými písmeny). Toto heslo se neodvážím glosovat.

Perly na závěr. Myslím, že hitparádu o nejvtipnější zadaná hesla při cestě na Jiné právo vyhrály: „Ivo Jahelka mp3“ (měli bychom asi rozšířit nabídku postů i o zvukové stopy?), slibné heslo „Trautenberk“ (za to, že se Jiné právo stalo autoritou již i na Krkonošské poudačky, vděčíme nejmenovanému literárně nadanému přispěvateli) a tramtadadá .... vítěz na závěr: na Jiné právo se dostanete i tehdy (nebo především tehdy), když do vyhledávače Seznamu zadáte „nejlepší právník světa“. Co dodat? Snad parafrázi Honzy: „Lidé, víte co čtete!“