K čemu právní kliniky? Díl 3. – Hodnoty.

Poslední díl věnovaný přínosům právních klinik se zaměřuje na oblast hodnot. Úkolem právního vzdělávání nemůže být jen získání znalostí o tom, co je právo, a osvojení si způsobů, jak s ním nakládat. Studenti se také musejí alespoň pokusit odpovědět na otázky, kdo je to podle nich právník, jací právníci chtějí oni sami v budoucnu být, jakou úlohu ve společnosti chtějí hrát, co je pro ně smyslem existence práva, a řadu dalších hodnotových otázek. Existují dva základní hodnotové okruhy, které by v právním vzdělávání měly být rozvíjeny – hodnotové ukotvení práva jako takového (právní etika) a hodnotové ukotvení právní profese (profesní etika).

V kontextu ČR se někdy o potřebě rozvoje hodnot v právním vzdělávání pochybuje, ovšem mohu opět odkázat na řadu dokumentů, které profesní etiku a hodnoty považují za jeden z klíčových cílů právního vzdělávání. Např. v USA je profesní etika povinně vyučována na všech právnických fakultách, protože to vyžaduje ABA. Pro uvědomění si významu profesní etiky právníků byla v USA zlomovým momentem aféra Watergate, po níž následovala intenzivní reflexe a razantní preventivní opatření směřující k rozvoji profesní etiky. V českých podmínkách potřebnost hodnotového rámce pro interpretaci práva jasně formuloval ÚS, když konstatoval, že Ústava ČR není hodnotově neutrální. K jejímu výkladu proto nutně potřebujeme vědět, na jakých hodnotách je vystavěna.

Druhá častá výhrada je, že se hodnoty nedají učit, případně že na právnické fakultě už je pozdě rozvíjet hodnoty, že co si studenti nepřinesou z domova, to už je fakulta nenaučí. Je však poměrně přesvědčivě zdokumentováno, že nejen osoby ve věku 20-25 let, ale dokonce i starší, jsou ještě otevřené pro hodnotový (etický) vývoj. Přesto právní vzdělávání hodnoty a ideály, s nimiž studenti na fakultu přicházejí, spíše oslabuje, než aby je rozvíjelo.

Je celkem logické, a potvrzují to i provedené výzkumy, že etické prvky se daleko efektivněji rozvíjejí praktickými formami výuky (typicky případové studie), než např. přednáškou. Právní kliniky jsou považovány za vůbec nejlepší způsob, jak profesní etiku rozvíjet. Jejich přínosy jsou následující:

1. Rozvoj profesní etiky na praktických situacích – základní dovedností v oblasti profesní etiky je vytvořit si cit pro identifikaci eticky problematických situací. Nejlepší způsob pro rozvoj tohoto citu je vystavit studenta takovým situacím v kontrolovaném prostředí a vytvořit prostoru pro uplatnění jeho hodnotových postojů s cílem vyzkoušet si, jaké to je. Samotné seznámení s etickými pravidly nestačí, protože v praxi jsou eticky problematické situace málokdy přesně podřaditelné pod konkrétní pravidlo. V právní klinice se studenti na vlastní kůži seznámí se zásadou důvěrnosti informací sdělených klientem, s tím, co to je střet zájmů, jak si vybudovat vztah důvěry s klientem a s řadou dalších konceptů, které nelze teoreticky v úplnosti zprostředkovat.

2. Rozvoj profesní etiky ve vztahu ke klientovi – v téměř každé profesi právníci pracují s lidmi, právnické profese patří mezi tzv. pomáhající profese, a právě tento vztah s klientem, s reálným člověkem, vytváří potřebu profesně-hodnotového rámce výkonu profese. Jak mám komunikovat s klientem? Jaký má být vztah právník-klient? U práva je profesně-etický moment o to důležitější, že klient jako laik je jen stěží schopen posoudit kvalitu práce právníka, proto je nutné, aby právní profese sama měla vnitřní kontrolní mechanismus v podobě profesně-etických pravidel, která mají zajistit určitou úroveň služeb poskytovaných klientům. Klinika, kde se studenti pravidelně setkávají se skutečnými klienty, má nezastupitelnou roli při tvorbě základních návyků a získávání velmi cenných zkušeností pro budoucí praxi.

3. Rozvoj profesionality – v právní klinice se studenti dostanou do profesní role, takže na vlastní kůži mohou prožít, co to obnáší. V právní klinice není možné k věcem přistoupit laxně, protože negativní důsledky si neponese jen sám student, ale také klient. Zde se tedy studenti naučí zodpovědnosti a samostatnosti, chovat se jako profesionálové, resp. být profesionálem. Hovoříme-li o profesní roli a profesionalitě, je důležité, že v právní klinice mají studenti příležitost se intenzivně setkávat se zástupcem právní profese, který pro ně může působit jako profesní vzor. Každý z vlastní zkušenosti může posoudit, jak velký je význam profesních vzorů pro budování vlastní profesní identity. Právě intenzivní kontakt s vyučujícími nebo praktikujícími právníky, kteří mohou působit jako profesní vzory, je pro formování vlastní profesní identity nenahraditelný.

4. Uvědomění si hodnotového rámce právní profese, vytvoření profesní identity – přestože můžeme při nejrůznějších příležitostech hovořit o tom, jaké hodnoty sleduje právní profese, jaká je profesní identita právníků, teprve vlastní prožitek v konkrétních situacích umožní studentovi si to skutečně uvědomit. Již v průběhu studia si tak studenti mohou stanovit určité cíle, odhalit svůj osobní pohled na právo, své místo v systému právních profesí.

5. Hodnotové prvky práva ve vztahu k sociální spravedlnosti – právní kliniky se zaměřují na poskytování bezplatného právního poradenství osobám, které si nemohou dovolit placenou právní pomoc, tedy často osobám, které se nacházejí v těžkých životních situacích, na okraji společnosti. Právo je často vytvářeno s cílem těmto osobám pomoci, ale protože uplatňování jejich práv není pro právníky finančně lukrativní, často jim to není nic platné. Cílem kliniky tedy do určité míry je, aby právnická fakulta jako veřejná instituce dostála své roli ve společnosti. Studenti si díky působení v klinice uvědomí, že právník je oním pověstným dveřníkem, který stojí mezi jednotlivcem a jeho právy, a jeho role má být pomáhající, tedy že ty dveře otevře, a ne odrazující, tedy že vypráví, stejně jako o tom píše Kafka v povídce Před zákonem, odstrašující historky o tom, co je za dveřmi. Příkladem může být diskuse o osobnostních předpokladech pro výkon právní profese na příkladu Johna Yoo a jeho nechvalně známého memoranda o definici mučení.

6. Pro bono – právní kliniky svým konceptem zprostředkovávají studentům zkušenost s tím, jakou hodnotu má pro společnost poskytování bezplatné právní pomoci, a ukazují, v čem spočívá společenská odpovědnost právníků. Pokud se někdo seznámí s konceptem pro bono jako student, je daleko pravděpodobnější, že jej uplatní ve své vlastní praxi.

7. Význam hodnotového ukotvení práva pro jeho praktickou aplikaci – jedině při řešení konkrétního reálného případu s konkrétními reálnými důsledky pro konkrétní reálné lidi si studenti uvědomí, že často dobře míněné právní pravidlo může mít při striktně formalistické aplikace nechtěné důsledky (nebo dokonce být zneužito).

Jakými pedagogickými postupy lze přínos právních klinik k rozvoji etického cítění studentů maximalizovat:

1. Zohlednění etického prvku při designu kliniky – pokud chceme, aby studenti s vážností vnímali význam etického prvku právní kliniky, musíme dát najevo, že i jako učitelé to s touto oblastí myslíme vážně. Základním předpokladem je existence etického kodexu právní kliniky, nebo alespoň zahrnutí etických pravidel do základního vnitřního dokumentu právní kliniky. Vnitřní organizace právní kliniky musí tyto etické zásady zohledňovat a vytvářet podmínky k jejich naplňování. Příklad: základní hodnotou kliniky je kvalita služeb poskytovaných klientovi, proto obsah veškeré komunikace studentů směrem ke klientovi musí předem schválit supervizor, který zajistí jeho správnost a úplnost.

2. Vstupní školení – je užitečné, pokud před vstupem do právní kliniky student projde např. předmětem věnovaným profesní etice, protože tam získá základní přehled v problematice, který může při činnosti v klinice dál rozvíjet. Protože na českých právnických fakultách profesní etika vyučována jako volitelný předmět, je nutné zajistit základní seznámení všech studentů zapsaných do právní kliniky s profesní etikou nějakým typem vstupního školení. Mělo by se tak dít praktickým, diskusním způsobem, a se zohledněním podmínek konkrétního modelu kliniky, v němž budou studenti pracovat, a konkrétních etických pravidel, která se v ní aplikují.

3. Supervizor – supervizor musí nejen dbát na to, aby studenti dodržovali příslušná etická pravidla a aby byli schopni identifikovat potenciální etické problémy při práci v klinice, ale zejména si musí uvědomit, že při supervizi působí na studenty jako profesní vzor! Musí tedy studenty i svým vlastním příkladem vést k rozvoji hodnotového, zejména profesně-etického cítění. Není nic horšího, než když supervizor sice studentům káže, že je nutné dodržovat etická pravidla, ale svým jednáním ukazuje opak.

4. Průběžné schůzky/Reflektivní záznamy – etické problémy je někdy složité zpozorovat pro toho, kdo je do dané situace plně ponořen. Proto pomáhá získat odlišnou perspektivu, ať již díky tomu, že se na problém podívám očima někoho jiného (při diskusi o svém případu na schůzce s ostatními studenty), nebo s časovým odstupem, např. při psaní reflektivního záznamu o svém působení v klinice. Diskutování etických aspektů práce v klinice je užitečné i proto, že zprostředkuje zkušenost s rozhodováním, jak konkrétní situaci řešit, i jiným studentům. Reflektivní záznam zase umocňuje efekt učení se ze zkušeností, protože právě reflexí těchto zkušeností a zpětným zamyšlením se nad nimi se mohu o sobě hodně dozvědět, ale také přicházet s nápady, jak podobné situace příště zvládnout lépe.

I v oblasti hodnotové je však nutno připomenout, že klinika samotná nestačí. Jak zmínil Neil Gold na IJCLE/ENCLE konferenci letos v červenci v Olomouci, pro rozvoj hodnot je důležitý tzv. pervasive approach, tedy všeprostupující přístup. Pro studium práva je dnes typické, že hodnotové otázky se buďto neřeší vůbec, či dokonce se předstírá, že pro právo vůbec důležité nejsou, nebo se jim sice chvíli věnujeme, abychom si mohli udělat čárku (máme to odpřednášeno), ale pak se rychle vracíme zpátky k hodnotově vyprázdněnému pojetí práva. Do jisté míry se dá říci, že kliniky nebo kurzy zaměřené na profesní etiku sice hodnoty rozvíjejí, ale všechny ostatní předměty působí na studenty spíše opačně.

V oblasti hodnotového vzdělávání tedy platí, že právní kliniky nebo kurz profesní etiky sám o sobě nestačí. Je nutné, aby se tyto prvky organicky včlenily do výuky všech předmětů a byly rozvíjeny průběžně. Přesně tak to totiž funguje i v praxi – nikde se nerozsvítí varovné červené světlo, které by nám řeklo: pozor, přichází etický problém! Etické problémy se často nepozorovaně vplíží v na první pohled naprosto nevinných situacích. Pokud nejsme dostatečně ostražití nebo opatrní, snadno je můžeme přehlédnout a nechat situaci dospět do stadia, kdy už se můžeme tak leda snažit minimalizovat škody, nikoliv však problému nebo jeho negativním důsledkům zcela předejít.

Co říci na závěr tohoto seriálu? Právní klinika je jedinečná metoda výuky práva, která díky své komplexitě a propojování teorie a praxe nabízí obrovský vzdělávací potenciál. Vynikne to zejména ve srovnání s tradiční, přednáškově pojatou výukou práva. Podrobnější pohled na právní kliniky může přinést cennou inspiraci, jak výuku práva zlepšovat i z pohledu jiných, ne-klinických předmětů. Přestože existují úspěšné příklady využití právních klinik jako povinných předmětů nebo převládající metody výuky v celém studijním plánu, při současném modelu financování vysokých škol lze v ČR jen těžko o něčem takovém uvažovat – právní kliniky tedy zatím existují v symbióze s jinými metodami výuky, ovšem jak bylo v seriálu ukázáno, tato symbióza může fungovat velmi efektivně. Zkušenosti z mnoha evropských zemí včetně ČR ukazují, že založit právní kliniku není nic přehnaně složitého a že zkušenější „klinikáři“ těm začínajícím velmi rádi pomohou. Právní klinika i v poměrně jednoduché formě přinese velký efekt. Pokud vás tedy tento seriál naladil k tomu něco podobného zkusit, směle do toho a neváhejte využít zkušeností Centra pro klinické právní vzdělávání PF UP, ENCLE nebo GAJE.