Jakub Drápal: Nechceš být odsouzen? Zaplať!

Na otázku, zda platí jedno právo pro chudé a jiné pro bohaté, je odpověď jasná: Právo je přece (či má být) stejné pro všechny! Rovnost je přece základním právním principem. Ale jaká rovnost – materiální či formální? Ústavní soud se k tomuto tématu vyjádřil v několika svých nálezech, zejména v nálezu Pl. ÚS 38/02, ve kterém se vyjádřil, že v případě posuzování pokut je nutné brát v potaz majetkové poměry pachatele – jinak nelze mluvit o rovnosti. V oblasti trestního práva spolu se zavedením denních sazeb v roce 2009 hraje materiální prvek rovnosti ve vztahu k majetku (a osobním poměrům) pachatele vysokou roli. Přesto si dnes chudší pachatelé v některých případech nemohou koupit neodsouzení na rozdíl od těch bohatších.


Jedná se o instituty dvou odklonů v rámci trestního řízení – podmíněného zastavení trestního stíhání dle § 307 a 308 trestního řádu a narovnání dle § 309 - 314 trestního řádu. V případě jejich použití nedojde k odsouzení soudem. Narovnání a druhá varianta podmíněného zastavení je podmíněna nejen náhradou škody (či uzavřením dohody), ale i darováním určité sumy státu na pomoc obětem trestných činů. Tato částka přitom nesmí být zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu – o osobních či majetkových poměrech tu není zmínka. Částka musí být proporční – ale jen vůči spáchanému činu. Extenzivní analogií by se daly použít obecné zásady pro ukládání trestů, kde je zmíněna přiměřenost trestu k různým poměrům pachatele (§ 39/1 TZ). Vzhledem k tomu, že v tomto samém ustanovení se mluví i o přiměřenosti trestu k závažnosti trestného činu, pak je důvodné se domnívat, že ustanovení trestního řádu je speciálním ustanovením k ustanovení trestního zákoníku. Druhou variantou je označit princip přiměřenosti “trestu“ k majetku za princip prozařující celý právní řád, což naznačil Ústavní soud ve výše zmíněném nálezu.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv, zakazuje diskriminaci na základě majetku v článku 14. Diskriminací se rozumí odlišné zacházení s různými lidmi na základě rozlišování podle zakázaných kritérií, tedy např. situace, kdy se deset osob ocitne před státním zástupcem, u všech by chtěl podmíněně zastavit trestní stíhání, ale pouze šest z nich bude schopno zaplatit určitou částku státu, protože mají dostatečné finanční prostředky. Toto opatření neprojde testem proporcionality a v takovém případě dochází k porušení čl. 14 ve spojitosti s čl. 6 Úmluvy zaručujícím právo na spravedlivý proces – proces, který dává všem stejné možnosti.

Co s tím v praxi? Nejjednodušší by bylo, kdyby byla doplněna slova týkající se přiměřenosti částky k osobním a majetkovým poměrů do trestního řádu. Pokud to zákonodárce neučiní, budou si s tím muset poradit soudy a státní zastupitelství. Jednou možností je přijmout ústavně konformní výklad a brát v potaz majetkové a osobní poměry pachatele, i když nejsou zmíněné a existuje restriktivní speciální úprava. V takovém případě by se mělo postupovat podobně jako v případě denních sazeb – počet denních sazeb se vypočte tak, aby byl přiměřený závažnosti trestného činu, a výška jednotlivé denní sazby se stanoví dle majetkových poměrů pachatele. Druhou je neaplikovat – a doufat, že se chudí pachatelé nebudou domáhat svých práv u Evropského soudu pro lidská práva.

Diskutabilní je i ustanovení o náhradě škody v případě narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání. Poškozený a pachatel se mohou rozhodnout uzavřít dohodu, ať již je pachatel chudý či bohatý, pokud ale poškozený jednat nechce, lze jeho odpor překonat, pokud byla škoda nahrazená. Dochází zde k diskriminaci na základě majetku, nicméně cíl je legitimní a úprava může dosáhnout cíle. Otázkou je, zda je skutečně potřebná. Pokud by při odklonech byla poškozenému přiznána jen část škody, mohl by se zbytku bez problémů domoci v civilním řízení. Pokud by ale pachatel neměl dostatečné prostředky k zaplacení celé škody, aby mohl proběhnout odklon, částku nebude schopný zaplatit ani následně. Není tedy důvodu zakazovat řešit situaci takového člověka odklonem, a tak nešetřit prostředky justice, pro které byly odklony zřízeny.

Bohužel tedy je u nás možné, že pokud se sejde chudý a bohatý u státního zástupce, když oba spáchali totožný trestný čin, tak jednomu bude umožněno nejít k soudu, zatímco druhý k němu poputuje.