Kelsen v Paříži

S ohledem na blížící se kelsenovské výročí jsem si vypůjčil titulek z názvu článku F. Fabbriniho, který vyšel na German Law Journal. V roce 2008 se totiž ve Francii stala doslova ústavní revoluce (myslím, že o ní byla již na tomto webu zmínka), neboť po několika desítkách let se do francouzského předběžného systému kontroly ústavnosti dostala možnost kontroly ústavnosti norem a posteriori, tedy po vstupu zákona v účinnost. Děje se tak způsobem, který Kelsen předvídal, totiž otázkou obecného soudu k Ústavní radě na ústavnost zákona. Současně Francie nadále vylučuje ústavní stížnost, plně v souladu s kelsenovskou doktrínou oddělení ústavního tribunálu a justice. Chtěl bych proto upozornit na mimořádně zajímavý článek Jana Malíře, který vychází v Právníkovi č. 9/2011, a který se otázce nového francouzského modelu v detailech věnuje (Francouzská ústavní revoluce: Případ QPC, s. 849-877). V článku se dočteme o mnoha specifikách francouzského modelu „přednostní otázky ústavnosti“, ale také o velmi zajímavých dozvucích předběžné otázky Kasačního soudu k SD EU v kauze C-188 a 189/10, Melki a Abdeli (v níž francouzský soud neúspěšně napadl rozpor francouzského modelu s právem EU) ve Francii. Tyto dozvuky ukazují, že problém „soudcovských eg“ je všudypřítomný bez ohledu na právní kulturu. Čtenář se ale vedle mnoha dalších zajímavostí může dočíst třeba i tom, jak nový francouzský systém kontroly ústavnosti pracuje s otázkami intertemporality derogačních rozhodnutí Ústavní rady.