Před 130 lety, 11. října 1881 se v Praze ve Spálené ulici, v místech dnešního obchodního domu Máj, narodil Hans Kelsen. Kelsen je zcela jistě nejvýznamnější právník, který se kdy na území dnešního Česka narodil. Pro zájemce o některé detaily z Kelsenova života zejména se zřetelem na jeho vztah k naší vlasti proto doporučuji článek Petra Kreuze z posledních Literárních novin č. 37/2011 (Československé epizody Hanse Kelsena, s. 10-11). Dozvíme se například, že matka Kelsena pocházela z Jindřichohradecka a na rozdíl od svého manžela i samotného Hanse Kelsena ovládala češtinu. Dozvíme se též o působení Hanse Kelsena na sklonku I. republiky na pražské německé právnické fakultě. Zajímavé jsou také ukázky z Kelsenovy autobiografie. Kelsen v nich vzpomíná na své setkání s Edvardem Benešem, kterému doporučil změnu unitárního Československa ve spolkový stát tří národů – tomu se ovšem Beneš vysmál s tím, že žádný slovenský problém neexistuje a české Němce se mu podaří uspokojit jinak. Teprve když krize Československa eskalovala v létě 1938, navštívil Kelsena (až do roku 1945 československého občana) v Ženevě emisar čsl. vlády s prosbou, aby Kelsen přece jen svůj návrh rozvinul. Kelsen proto připravil náčrt reformy unitární ČSR, než jej však dokončil, bylo již pozdě … Perličkou na závěr je otázka, proč dodnes nemá Kelsen v místě svého narození pamětní desku (podle článku zatím stále probíhají neúspěšná jednání s majitelem obchodního domu Máj).
Děkuji za připomínku.
OdpovědětVymazatKelsen a Weyr (v červenci to bylo 60 let, co zemřel) jsou pro mne tím, čím jsou Mises a Hayek pro Klause.
Škoda, že Kelsena dnes u nás většina vnímá - tedy pokud ho vůbec vnímá - jako cizince.
Btw, předpokládám, že čsl. občanství v roce 1945 ztratil v důsledku aplikace Naturalizační úmluvy ČSR - USA 1931, tj. že ho nezahodil, ale automaticky o něj přišel tak jako všichni čs. občané naturalizovaní v USA.
Pavel Hasenkopf
Ad PH: mate pravdu, byla to naturalizace.
OdpovědětVymazatAd PH: jestli máte takový praktický vztah k Weyrovi, jako má VK k Hayekovi, tak to s vámi není tak špatné, jak by mohlo vyplývat z některých emotivních komentářů. :-).
OdpovědětVymazatJenda Mánek
ano, velmi zajímavý článek. Můj obzor se neustále rozšiřuje.
OdpovědětVymazatProč Hans Kelsen nemá pamětní desku?
Nevím, ale zaprvé, byl to Rakušan, za druhé neuměl česky (z toho, co čtu, na území dnešní ČR prakticky nežil) a asi měl zcela jiný názor na státní zřízení čsl republiky než ten poplatný době, a konečně, jeho jméno nelze počeštit (jako to udělal ve své době Masaryk) - důvody, které by asi komlikovaly již zadání textu na desku.
No a protože neuměl česky, zmíněný rozhovor s Benešem byl určitě vedený německy, zajímalo by mne, když mluvili o "českých Němcích", jaká slova používali.
Mirek Vorlický
ad PH:
OdpovědětVymazatMyslím, že je to je nějak špatně nastavené rozhraní. Nemohu se zbavit pocitu (asi by se to dalo najít), že pan president ve své řeči k ústavním soudcům položil akcent na Kelsena ne na Hayeka.
Chtělo by to trochu jinak vymezit.
Jen se mi k tomu ještě vybavuje Hayekova "pochvala" Kelsena cca " Kelsen není to nejhorší co přichází z Vídně " v tom smyslu, že ještě horší je další velký Čech - S.F.
Miroslav Sylla
Miroslav Sylla: Ano, v řeči k ústavním soudcům, tj. právníkům, položil důraz na právníka Františka Weyra a tuším i Kelsena. Ale sám je ekonom, tudíž má blíž k tomu Hayekovi ...
OdpovědětVymazatP.H.
M. Sylla:
OdpovědětVymazathttp://www.klaus.cz/clanky/795
Prezident zmínil Františka Weyra, nikoli Hanse Kelsena.
Příslušná pasáž zní:
"Mluvíme o patnácti letech našeho Ústavního soudu, ale historie našeho ústavního soudnictví sahá dále. Zde přítomní to jistě vědí, ale obecně je takřka neznámým faktem, že na institut ústavního soudu pamatoval ve svém druhém článku již uvozovací zákon k Ústavní listině Československé republiky z 29. února 1920, a že vlastní zákon o „ústavním soudě“ byl přijat 9. března téhož roku, tedy ani ne 14 dní po Ústavní listině samotné.
Zpravodajem k tomuto zákonu a jedním z jeho autorů byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků, nejen poslanec, ale též několikanásobný děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity a její rektor, prof. František Weyr, spoluautor normativní teorie právní, onoho směru právního pozitivismu, který byl zde v Brně intenzivně rozvíjen a díky kterému se zdejší právnická fakulta stala světově proslulou. Je smutné, že dnes tento vysloveně moderní směr právní teorie není téměř vůbec aktivně zastáván, rozpracováván a aplikován a že stojí na okraji zájmu naší právnické obce. I to – podle mého názoru – přispívá k tápaní řady soudců mezi právem a politikou, resp. právem a spravedlností."
P.H.
Pokud je společně vysloveno jméno Hayek a Weyr, bylo by dobře osvětlit vztah těchto jmen k spontánnímu řádu; Weyr odmítal římské (z kazuistiky "advokátů) vzešlé a v dlohodobé zkušenosti zakotvené právo, jako ideologii.
OdpovědětVymazatTo je obtížně slučitelné s Haykovými tezemi o spontánním řádu a vůbec s jeho vztahem k právu římskému.
VK se možná na Weyrovi líbí zejména ty názory, které plynou z Weyerovy praxe C & K úředníka; takový ten důraz na direktivnost a pokynů zákona a hodnotvé vyprázdnění práva.
Po komunistickém puči Weyr právě toto označil za svůj omyl.
A je dobré ptát se dál.
Weyr = pozitivismus?
Vždyť tím se VK zesměšňuje. Měl by přesně zadefinovat (tak jako u devianta) co myslel pozivismem.
A také by bylo dobré, kdyby autoři projevů VK zaujali stanovisko ke knize Hans Kelsen Communist Theory of Law. Stevens & Sons Ltd.: London 1955.
Jenda Mánek
PS: VK se ve svých právních názorech mýlí
V době Weyrově, a dnes ještě více, se rozlišovalo mnoho druhů pozitivismu, takže Weyr občas kritizoval ty jiné pozitivisty. Např. kritizoval přírodovědecké pozitivisty (dnes bychom řekli "epistemické naturalisty"), kteří tvrdili, že jediné skutečné poznání je poznání přírodních věd. On se totiž hlásil k "pozitivismu" normativnímu, protože věřil, že existuje specifické normativní poznávání, totiž poznávání pozitivních norem, které jako Sollen nelze redukovat na přírodní fakty, tedy Sein. Weyr přitom novokantovsky argumentoval, že přírodovědecké poznání je stejně relativní jako poznání normativní, protože je také "odvislé od nazíracích forem poznávacího subjektu." (Tohle bylo pro něj naprosto klíčové filozofické téma.) Do tradice právního pozitivismu, jak je dnes většinově chápána, je Weyr řazený proto, že se (stejně jako Kelsen) hlásil k tezi pojmového oddělení práva a morálky. (Což ale v jeho teorii práva nebylo tak výrazným tématem jako u Kelsena.) Nicméně normativní teorie je mrtvá, a to už proto, že v současné jurisprudenci se k novokantovství nikdo významný nehlásí. Weyrovy vášnivě bojovné diskuze o kritickém idealismu vs. naivním realismu jsou nám dnes cizí, protože se pohybujeme v jiném pojmovém rámci a klademe si jiné otázky než on.
OdpovědětVymazatAd Pavel: Nicméně, právní pozitivismus se na brněnskou fakultu vrátil. Od 1. září.
Tomáš:
OdpovědětVymazat"Nicméně normativní teorie je mrtvá, a to už proto, že v současné jurisprudenci se k novokantovství nikdo významný nehlásí."
Jenže normativismus funguje, na rozdíl od jiných. A to bez ohledu na to, kdo se k němu hlásí. Dokonce fungovala i předtím, než ji Kelsen hodil na papír. Teorie relativity taky fungovala předtím, než byla objevena. Normativní teorie je prostě popis toho, jak normy fungují. Zdůrazňuji slovo normy, protože množina právních norem se má k množině norem podobně, jako kapka mořské vody k oceánu. A protože normy občas fungují pěkně hnusně, mnohé to irituje. Ale odmítat to, to by bylo jako odmítat existenci rakoviny. Normativismus je prostě popis stavebních prvků. Co si z nich kdo postaví, to už není předmětem jeho zájmu. Ale ty stavební prvky je dobře znát, chceme-li sami něco stavět ...
Prostřednictvím normativismu popíšu a vysvětlím i iusnaturalismus. Obráceně to nejde. Iusnaturalista odmítající normativismus má k dispozici jen jeden argument: ale takhle by to být nemělo. Mělo, nemělo, prostě je. I právo hitlerovského Německa bylo z hlediska hitlerovského Německa platným právem. Dtto komunistické právo. Existovalo, tudíž platilo.
Ostatně, na mém webu se tím zabývám hodně podrobně.
P.H.
Jenda Mánek:
OdpovědětVymazatPromiňte, ale nejsem Václav Klaus. Fakt ne. A nejsem ani jeho mluvčí. Jsem jen jeho poradce, a není-li výslovně uvedeno jinak, mluvím sám za sebe.
Napsal jsem, že PRO MNE je Weyr něčím, jako Hayek pro Klause. Je všeobecně známo, že Hayek je pro VK něco jako filosoficko-ekonomický guru. Pro mne je Weyr právněteoretický guru, a to proto, že moje myšlenky a názory dokáže formulovat precizněji, než to dokážu já sám, a proto, že mi usnadnil cestu k závěrům, ke kterým bych sice třeba sám došel, ale s mnohem většími oklikami. A nikdy bych je nedokázal podat tak komplexně.
O vztahu VK k Weyrovi ani o jeho právních názorech jsem nepsal - vizte první odstavec tohoto postu. I kdybych se o to pokusil, mohl bych maximálně psát o svých názorech na to, co si VK myslí. Což je docela ošemetná záležitost už z toho důvodu, že by to někdo mohl pochopit tak, že si hraju na jeho mluvčího.
O Weyrovi se VK zmínil jen jednou, a to v projevu k soudcům ÚS. Můj názor, který může, ale nemusí být správný: VK to udělal proto, že šlo o projev k 15. výročí ÚS a František Weyr byl skutečným autorem prvorepublikového zákona o ÚS. Byl to on, kdo u nás myšlenku Ústavního soudu prosadil. Což je, mimochodem, jedna z věcí, ve které s ním (s Weyrem) nesouhlasím, mně je mnohem bližší americký model kontroly ústavnosti běžnými soudy, s tím, že soud může odmítnout aplikovat protiústavní zákon, ale nemůže ho zrušit, a může jednat jen v souvislosti s konkrétní kauzou. S tím bych si asi nerozuměl ani s VK, protože takový model předpokládá precedenty, ne jen jakousi judikaturu. Ale to už není o normativismu, to je o politickém názoru na vhodnost či nevhodnost určitého uspořádání věcí, určitého systému. Mně je mnohem bližší jediné, neparcializované soudnictví a ze specializovaných soudů obecně dostávám osypky, Weyr naopak specializované soudnictví prosazoval.
P.H.
Otázka „ na tělo“ Kocoura
OdpovědětVymazatPokud Vaše právní rady pro prezidenta jsou i ve věci jeho zralé úvahy o (ne)podpisu zákona, existuje nějaký, který byl přijat bez ohledu na Vaše negativní stanovisko (neústavnost, nezákonnost, zbytečnost). A pokud je Vám blízký americký model nemožnosti komplexně soudně zrušit zákon, jaký „střih“ by byl případně Vaším návrhem pro garanci bezvadnosti zákonů? Jak se Vám líbí zákon o volbách do Sněmovny (srovnej 5% „rozstřel“ a ústavní pořádek). V zájmu veřejného posouzení rádců.
Ad projev(y) V.Klause:
OdpovědětVymazatNemyslím si, že lze z nějakého projevu dovozovat dalekosáhlé závěry. Z dřívějšího zaměstnání mám opakovanou osobní zkušenost s tím, jak se takové projevy píší. Pisatel dostane zadání, učiní si pár rešerší, zaběduje nad tím, co má proboha psát, když o tom nic neví, pak si dá určitou osnovu, tu naplní, včlení některá oblíbená témata toho, kdo bude projev přednášet, občas propašuje něco vlastního, a pamatuje i na publikum, aby projevu zatleskalo. Sám mluvčí projevu věci pramálo rozumí, jen musí pronést další projev. Nemyslím si, že by to u projevu V.Klause k ÚS bylo jiné. Pokud mohu soudit dle jedné přednášky V.Klause před cca 8 lety na PF UK, kde prof. Hendrycha poučoval o "vertikálních" a "horizontálních" normách, kdy těch prvních je nějak moc ("příliš mnoho not"), neví V.Klaus o právu téměř nic, jinak by byl musel poznat, že jeho projev je jen kompilátem novinových témat z posledního 1/2 roku, obohaceným o téma "ekonomické(přirozené) vztahy nelze právem regulovat" a "ekonomie vládne i právu", kdy ani pisatel projevu zjevně nebyl právník. Takže i kdyby si byl V.Klaus od té doby něco útržkovitě nastudoval, aby byl odborníkem i na právo, nevyvozoval bych z jakéhokoliv jeho "odborného" projevu nic.
Ad Potměšil : kdybyste na začátku neuvedl, že jde o VK, řekl bych, že popisujete Václava Havla.
OdpovědětVymazatJan Nešpor
Saxána: Jistě, existují spousty takových zákonů. Být po mém, neprošlo by zvýšení soudních poplatků, například. To je věc, kterou v daném kontextu považuji za plivnutí "plebsu" do ksichtu.
OdpovědětVymazatA existují i spousty zákonů, které prezident sice podepsal, ale být poslancem, hlasoval by proti. Jenže není poslanec, ale prezident, a musí volit, co vetovat a co se skřípěním zubů pustit.
2) Bezvadný zákon? Co to je? Bezvadný v jakém smyslu? V politickém smyslu nikdy nemůže existovat bezvadný zákon, protože každý zákon je výslednicí soukromých zájmů, které se nejen liší, ale často jsou i protichůdné. V tom smyslu je každý zákon kompromis. Ve smyslu souladu s ústavou? Pak jsou možné jen dvě garance:
- buď KAŽDÝ zákon posoudí před vyhlášením povinně i ÚS, čímž se definitivně stane ústavodárcem, tělesem s větší moci, než má parlament;
- nebo žádný ÚS nebude a bude se vycházet z presumpce, že parlament zná ústavu.
Všechno mezi tím je z garančního hlediska na nic. Smiřte se s tím, že život je jedna velká nejistota, která poskytuje jednu jedinou jistotu.
Objektivní garanci Vám nedá nikdo, protože každý si subjektivně vykládá ústavu po svém. Právě proto máme někoho, kdo rozhodne, komu dá za pravdu.
Problém je, že se vznikem ústavního soudnictví jsme stvořili orgán, který není ani soudem, ani parlamentem, ale tek trochu obojím.
Btw, potřeboval by bezvadný zákon vůbec výklad? Není už sám předpoklad, že zákony potřebují výklad, v podstatě rezignací na bezvadnost zákonů?
A ještě jeden moment: Předběžná kontrola, která jediná vám dá garanci ve smyslu štemplu, vás současně zbaví jakékoli možnosti stěžovat si později, a to i kdyby tam ÚS přehlédl něco vyloženě bijícího do očí. Garance = presumpce = definitivnost.
Jan Potměšil:
Dá se ten projev někde dohledat?
P.H.
Ad PH:
OdpovědětVymazatV.Klaus sice všechno zároveň i publikuje, ale nevím, zda je někde k dispozici i toto. Kdybyste moc chtěl, zkusím aspoň dohledat přesné datum přednášky - organizoval to tuším Všehrd, jehož je V.Klaus čestným předsedou.
Kocourovi a jeho prezidentovi :
OdpovědětVymazatBezvadný zákon jsem mínila právně bezvadný. Tedy text, který dle věcného návrhu zákonodárců odborníci na právo a český jazyk vytvoří. Vámi zmíněné soudní poplatky jsou jistě protiústavním opatřením – překážkou v právu na soudní ochranu. Platíme daně a tudíž je bezpředmětný poplatek za službu policie, hasičského sboru, soudů. Každý zákon, který obsahuje znění více novel zákonů (nejedná se jen o tzv. přílepky) je protizákonný, legislativně nečistý. Zákon musí být skvostem. Občané mají právo, aby každý zákon byl v Parlamentu schvalován zcela samostatně. Možná na PF vznikne samostatný obor legislativní, kde se uplatní češtináři, logici a právníci v jedné osobě.
Pan profesor Václav Klaus by se v závěru svého prezidentování mohl stát velmi slavným a uznávaným, pokud by se mu podařilo ze Sbírky zákonů odstranit vše, co tam nepatří. Byl by dokonce velmi výstředním prezidentem, pokud by u Ústavního soudu navrhoval zrušit i zákony, které podepsal. A možná by si právo i zamiloval.
Akutní je změna zákona o volbách do Sněmovny. Volby musí být všeobecné a rovné nejen v průběhu tohoto aktu, ale i výsledek voleb musí být v tomto duchu. Není možné diskriminovat či ignorovat voliče malých stran, volební právo všeobecné = voličem je každý plnoletý občan a jeho hlas se musí v rovném a spravedlivém výsledku promítnout. Jakákoliv procentní (5%) likvidace výsledků voleb je proti demokracii, proti spravedlnosti, proti zdravému rozumu.
ad kocour, 26.9.2011, 16:47
OdpovědětVymazatBEZVADNÉ ZÁKONY A ÚSTAVA, postřehy laika
Myslím, že není třeba polemizovat, zda jsou zákony s vadami nebo bez. Praxe vždy ukáže.
GARANCE ZÁKONA S ÚSTAVOU?
Proč tuto otázku vůbec pokládat? Že zákon je, je jedna věc. Co znamená, zda má vůbec nějakou váhu, zda je použitelný, je věc druhá (Ústavní soudnictví a lidská práva, MIKULE*SLÁDEČEK, CODEX, PRAHA 1994, str.17: "...(zákony) pozbyly účinnosti (stávající Ústavou) přímo ex constitutione: jsou tedy sice dále platné, nikoliv však použitelné..."). Nechápu, proč by ÚS měl buď posoudit KAŽDÝ nový zákon, nebo přestat existovat a Parlamentu muset přiznat schopnost a asi i povinnost znát ústavu. Poslanci sice, jako každý, musejí dodržovat zákony i ústavní, ale jejich funkce principiálně spočívá v jejich tvorbě. Domnívá se kocour, že jen ústavy znalí poslanci by směli tvořit zákony (a skládat zkoušky asi než se prostřou před občany?).
pakliže pak kocour si není jist, zda ÚS je nebo není soud, a jeho kolegové souhlasí, najděme pro něj slovo, které správně jeho funkci popisuje.
Co se týče výkladů zákonů bez i vadných -to je přece věc soudů a soud má povinnost, dostane-li se před něj spor, na který se ten či onen zákon vztahuje, takovým zákonem se řídit a popřípadě jej i vyložit. Aby se soud zákony řídit mohl, musí jim (i ústavním) rozumět. Všechny zákony, aby byly použitelné (tedy ne jen existující a platné), musejí být v souladu se zákony ústavními, z čehož plyne, že každý spor,kde jsou pochybnosti
o souladu zákona se zákonem ústavním, musí skončit u ÚS. Tam pak vyjde najevo, jak to je. V tom spočívá garance. Vše ostatní jsou jen kalné vody a jejich další kalení.
Mirek Vorlický
Saxáno, tohle nemá smysl. Nepochopila jste vůbec nic, co jsem se tu snažil vysvětlit. Další debatou bychom jen oba ztráceli čas.
OdpovědětVymazatP.H.
ad P. H. a J. Potměšil:
OdpovědětVymazatmožná máte na mysli toto,
L. Z.
P.H.
OdpovědětVymazat"Předběžná kontrola, která jediná vám dá garanci ve smyslu štemplu, vás současně zbaví jakékoli možnosti stěžovat si později, a to i kdyby tam ÚS přehlédl něco vyloženě bijícího do očí. Garance = presumpce = definitivnost."
To není nutně správné. Presumpce správnosti není hodnotově neutrálním principem teorie práva, ale výsledkem teleologické úvahy, že pokud zákon zná procesní pravidla pro opravné prostředky, není-li opravy dosaženo touto cestou, je nutné předpokládat správnost, jinak by tato pravidla byla zbytečná. Pouhá předběžná kontrola na rozdíl od incidenčního opravného prostředku není dostačující garancí, aby bylo možné toto nepsané pravidlo o presumpci uplatnit i v tomto případě, neboť není jediný racionální důvod proč předpokládat, že lze vyslovit abstraktně soulad pro všechen budoucí právní a skutkový kontext, nemluvě o možnosti překonat právní názor jiným, novým a lepším. Žádný orgán státní moci není všemocný, aby toto mohl učinit, to je podstata demokracie.
ad David Schmidt, 27.9.11, 20:59
OdpovědětVymazatDomnívám se, že DS souhlasí s mým příspěvkem, 27.9.11, 10:43, jen svůj úsudek zdůvodňuje spirálově. Já, jako laik, přímočaře. PH je zcela mimo. Nejen, že jeho úvaha o PŘEDBĚŽNÉ KONTROLE není nutně správná (DS ho šetří), ale je zcela vadná. Je 5+5=10,111 méně správné než 12?
Každá lidská činnost, pravidlo, zákon, jsou vystaveny zubu času stejně jako vyvřelé masívy hor. Jen ta kvalita lidské činnosti je v čase pomíjivější (s SSSR na věčné časy?). A to je definitivně definitivní.
Mirek Vorlický
Předběžnou kontrolu považuji za úplný omyl, a mám podezření, že od toho právě ustupují už i sami autoři nápadu, Francouzi.
OdpovědětVymazatZásada projednací a přezkum jen toho, na čem někomu opravdu záleží v kontextu konkrétního praktického případu je velký vynález právní praxe. Brání z podstaty věci "soudcokracii" a současně filtruje hromadu zbytečné úřední práce.
Jinak Hans Kelsen v dalších fázích svého života některé svoje nejslavnější nápady opustil.
Stejně tak za úplný omyl považuji předběžnou otázku k ESD, kdy soud, místo toho, aby případ rozhodl, tak cosi normativně konstatuje. Často konstatuje tak nesrozumitelně, že se ani dva vyložení odborníci na danou otázku neshodnou, co tím soud pýthicky myslel. Typický příklad je Landtová v. ČSSZ.
OdpovědětVymazatL.Z.:
OdpovědětVymazatDíky.
Je vidět, že to tehdy opravdu nepsal právník, možná zcela záměrně tam chybí právnická hatmatilka. Kdyby napsal veřejné a soukromé právo, posluchači budou dál spát. Když napíše horizontální a vertikální legislativní vztahy, posluchači se probudí a přeloží si to. Podstatný rozdíl mezi soukromým a veřejným právem přece opravdu je v tom, že první upravuji vertikální právní vztahy (základním principem je dohoda), druhé horizontální (základním principem je příkaz/zákaz).
David Schmidt:
Nerozumím Vám, co přesně chcete říct.
===
"GARANCE ZÁKONA S ÚSTAVOU?
Proč tuto otázku vůbec pokládat?"
To nevím. Já ji nepoložil, byla mi položena, tudíž na ni odpovídám.
===
Jen zopakuji, co tvrdím já:
A. Analytická část:
Chceme-li garanci (tj. jistotu), že všechny zákony jsou v souladu s ústavou, máme jen dvě možnosti:
1. presumovat, že jsou v souladu; nezbude žádné místo pro orgán typu ústavního soudu;
2. kontrolovat vše předem s tím, že vyloučím jakoukoli následnou kontrolu (to proto, abych měl jistotu, tj. garanci, že ústavnost nikdo nezpochybní později); orgán typu ústavního soudu, kterému v tomto případě bude spíše slušet název ústavní rada, se stane institucí mocnější než zákonodárný sbor.
Cokoli mezi nám nedá požadovanou jistotu. (Umíte to vyvrátit?)
Teď mne dodatečně napadá, že se vlastně jedná o kruh - 1. i 2. varianta splynou, liší se jen ve způsobu, jakým ta garance bude uplatněna: v 1. případě je automatická (tj. dává ji sám zákonodárce), ve 2. případě ji dává
moc soudní (tendující často mezi akademiky a do exekutivy, viz složení ústavních rad), a klidně si vymyslím 3. případ, kdy ono "razítko" bude dávat prezident (tj. měl by absolutní, funkčně omezené veto).
A i tato jistota může být pouze presumovaná, normativní, nikdy nebude reálná, protože reálně máme jistotu jen jednu jedinou.
B. Hodnotící část:
Tady naprosto souhlasím s VJC, že smysl má jen incidentní kontrola, která už z podstaty může být jen následná. Nelíbí se mi ani presumovaná ústavnost jakéhokoli zákona, ani povinná předběžná kontrola ústavnosti, proto se raději vzdám pofiderní absolutní jistoty a svěřím kontrolu v jednotlivých kauzách soudcům. Zdůrazňuji v jednotlivých. A dodávám, že logickou součástí takového systému musí být precedenty, protože právě ty po troškách pumpují do výkladu zákonů onu požadovanou jistotu.
Ale žádného hlídače, který by nám dával garanci nějaké skutečné, nikoli pouze hypotetické ústavnosti, vymyslet neumím. Incidenční kontrola + precedenty se vyvinuly evolučně a fungují. Naopak snahy o absolutní kontrolu páchnou revolucí.
Vojtěch J. Cepl:
Kdybych zažil to, co Kelsen, asi bych taky leccos odvolal. Notabene kdybych žil v USA a tlačili na mne ze všech stran zastánci přirozenosti lidských práv.
Naturalisační úmluva z r. 1929 se po dobu války suspendovala (WW2 trvala až do r. 1958), takže o občanství mohl přijít jedině podle Benešova dekretu.
OdpovědětVymazatTomáš Pecina:
OdpovědětVymazatMáte pravdu, od 17. září 1938 do 7. května 1957 se úmluva neaplikovala. Omlouvá mne, že od doby, kdy jsem se sebezapřením připravoval její zrušení, už uběhlo skoro 15 let.
Sebrat občanství česko-německému Židovi, který utekl před nacisty do USA, to by se Benešovi fakt povedlo ...
Skutečně byl Kelsen čs. občanem až do 1945? Co se v tom roce 1945 úředně stalo? Já jen abychom nepřišli na to, že byl naším občanem až do své smrti.
Nejblíže pravdě asi bude, že mluvil německy, přednášel na německé právnické fakultě, byl tehdy kdoví kde (z pražského úhlu pohledu), tak byl prohlášen za němce a "nevyvinil se" ... ach jo.
P.H.
P.H.
OdpovědětVymazatReakce patřila jen Vaší posloupnosti "Garance = presumpce = definitivnost", která je chybná.
Sám si odpovídáte, že je nesmysl dosahovat jistoty, že nebude porušena ústava, buď a) iluzí (fikcí), že ji zákonodárce neporušil nebo za b) iluzí (fikcí) o dokonalém předběžném kontrolorovi, který by jinak takový zákon "nezaregistroval", ale po této "garanci" zde snad nikdo nevolal, tuto myšinu jste sem - s úctou - přinesl Vy, spíše po garanci ve smyslu nikoli jistoty, ale záruky, tj. odpovědnostního prostředku nápravy.
DS:
OdpovědětVymazatTu "myšinu" sem zanesla Saxána, 26.9. v 9.40:
"A pokud je Vám blízký americký model nemožnosti komplexně soudně zrušit zákon, jaký „střih“ by byl případně Vaším návrhem pro garanci bezvadnosti zákonů?"
P.H.
Přesně tak. Podle BD bylo zbaveno občanství (a majetku) velké množství Židů, někdy šel Žid přímo z koncentráku do "odsunu".
OdpovědětVymazatTP: O důvod víc myslet si o Benešovi své. Radši si to budu jen myslet, jinak zas vyletí poslanec Křeček jak čertík z krabičky.
OdpovědětVymazatP.H.
Dekuji za velmi zajimavou a obsirnou diskusi k memu clanku v Literarnich novinach. Je to sled pozoruhodnych asociaci smerujicich od dejin pravnich uceni pres pravni teorii (na tomto poli se jiz pohybuji znacne nejiste) a F.A. von Hayeka a V. Klause az po platne pravo (na tomto poli se nepohybuji vubec) a zpet. Mohu nicmene reagovat na nektere faktograficke nepresnosti. H. Kelsen byl (uplne presne) cesko-halicsky nemecky mluvici zid narozeny v Praze (tedy typicky "kaisermischung", neco jako autor techto radku, jez pred par lety nahodou narazil ve sve nikoli vzdalene prizni na G. Mahlera a F. Werfela). Jinak z meho clanku vyplyva, ze se ceskoslovenska vlada ve 30. letech vyrazne angazovala v Kelsenuv prospech. Okolnost, ze H. Kelsen byl ceskoslovenskym obcanem az do cervence 1945 dokladu udaj na prazskem konskripcnim archu, ktery je otisten v obrazove priloze me studie o prazsky korenech HK v Prazskem sborniku historickem z roku 2010, jednak clanek O. Ratkolba o Kelsenove pusobeni v USA ve 40. a 50. letech, ktery je otisten ve sborniku z videnskem kelsenovske konference z roku 2009. HK nabyl americke obcanstvi naturalizaci, cimz zaroven pozbyl obcanstvi ceskoslovenske. Jednani o pametni desce HK v miste jeho rodneho domu se snad konecne po dvou letech pohne dopredu (spolecnost Tesco ustanovila povereneho manazera, ktery by mel tuto zalezitost dojednat se zastupci videnskeho Institutu H. Kelsena). Jeste letos by mela Rada zastupitelstva hlavniho mesta Prahy projednat kvetnovou zadost, resp. navrh rakouskeho velvyslance Dr. F. Trauttmansdorffa na pojmenovani prazske ulice podle HK.
OdpovědětVymazatT.c. z Frankfurtu, z Max-Planck-Institutu für europäische Rechtgeschichte zdravi Petr Kreuz
Petr Kreuz:
OdpovědětVymazat"HK nabyl americke obcanstvi naturalizaci, cimz zaroven pozbyl obcanstvi ceskoslovenske."
Omlouvám se, ale tak to být nemohlo. Naturalizační úmluva se aplikovala jen v době, kdy žádná ze stran nebyla ve válečném stavu (čl. 3. odst. článku I). A USA byly formálně ve válečném stavu až někdy do roku 1957. Už je to dávno, ale vzpomínám-li si správně, hodně Čechoameričanů právě na této kličce přišlo po revoluci zpět k čs. občanství, aniž by se vzdali amerického, prostě to čs./č. soudy uznaly. Už si nevzpomínám, kde přesně se to datum vzalo, ale tímto faktem se v 90. letech běžně operovalo.
http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t009600.htm
Pokud se týče Kelsena, je možný dvojí průběh událostí:
1. Kelsen byl zbaven našeho občanství podle Benešových dekretů (ani o tom nemusel vědět). To by byl náš jednostranný právní úkon, přes který by dál nejel vlak, a bylo by irelevantní, zda se Kelsen předtím nebo potom stal občanem USA. Občanství by byl zbaven proto, že nějaký ouřada usoudil, že byl Němec, a protože tu Kelsen nebyl, nemohl to vyvrátit.
Nebo
2. Kelsena nikdo podle dekretů občanství nezbavil, ale nějakému ouřadovi se doneslo, že nabyl občanství USA, a špatně usoudil, že tím automaticky ztratil čs. občanství podle Naturalizační úmluvy a poznamenal to do evidence. Nebyl nikdo, komu by to vadilo, a tak to tak už zůstalo. Nicméně kdyby se Kelsen dožil 90. let a dal to k soudu, odešel by s rozsudkem, že čs. státní občanství nikdy neztratil, sorry, úřední lapsus.
S ohledem na ten červenec 1945 se kloním k 1. variantě - prostě někdo chtěl mít čistý stůl a postupoval hlava nehlava. Kdo měl německé jméno a nebyl tady, měl smůlu. Můj děda takhle musel nejdřív za války dokazovat, že není Žid (kvůli zaměstnání), a po válce zas, že není Němec (aby nemusel do odsunu). Kdyby tu nebyl a nebránil se, taky by měl smůlu.
Pavel Hasenkopf
Glosy k pozbytí čsl. občanství H.K.
OdpovědětVymazatV poválečné realitě bylo možné snad úplně vše, ale:
1) Pokud měl být podle pramenů čsl. občanem do konce července, tak o něj zřejmě nepřišel na základě dekretu č. 33 z 2. srpna 1945 (podle § 1 odst. 2 by pozbýval občanství dnem účinnosti dekretu, tj. 10. srpna).
2)Naturalizační úmluva se sice neaplikovala, ale občanství mohl K. pozbýt podle obecně platných právních předpisů: v případě získání cizího státního občanství k tomu nedocházelo ipso iure, ale na základě rozhodnutí.
Výsledek: ke ztrátě čsl. občanství H. K. došlo na základě rozhodnutí čsl. úřadů - buď na jeho žádost nebo (spíše) z ex offo.
Ondřej Horák