Do třetice k náhradě nákladů řízení státu zastoupenému v civilním řízení advokátem

Již dvakrát jsem se v minulosti zabýval problematikou náhrady nákladů řízení státu, který byl v civilním řízení zastoupen advokátem, a to v postech: (i) Suďte se se státem! Je to zadarmo (?!) ... aneb Ústavní soud k úhradě nákladů za zastoupení státu advokátem a (ii) Tak jak to vlastně je s náhradou nákladů civilního řízení státu zastoupenému advokátem?. V obou postech jsem diskutoval (a vymezoval se) k příslušné judikatuře Ústavního soudu, která byla v některých ohledech protichůdná. Níže poukazuji na další - a dle mého názoru pozitivní - vývoj v judikatuře Ústavního soudu v této věci.

Shodou okolností ve stejný den, kdy jsem publikoval svůj druhý post na dané téma (21.1.2010), vydal ÚS usnesení sp.zn. III. ÚS 3315/09 (nalus.usoud.cz), kde sice ústavní stížnost dovolávající se porušení ústavních práv ČR-MF nepřiznáním náhrady nákladů řízení odmítl (s ohledem na skutkové okolnosti daného případu) pro zjevnou neopodstatněnost, ale současně uvedl, že v obecné rovině má stát na náhradu nákladů řízení nárok (jako každý jiný účastník), ale že je třeba zvláštní pozici státu třeba zohlednit při posuzování "účelnosti" vynaložených nákladů. Dospívá se tak k řešení, které konvenuje mému přesvědčení vyjádřenému v mých předchozích postech. Konkrétně soud uvedl:

"Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že i stát je oprávněn se nechat zastupovat advokátem, a je tedy logické, že mu nelze - paušálně - odepřít ani odpovídající náhradu tím vzniklých nákladů, jestliže podle procesních předpisů má na ni právo (srov. usnesení ze dne 17. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 986/09, resp. ze dne 7. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2257/08). Přitom ovšem nelze přehlížet ani názory, vyjádřené v nálezech Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, a ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1452/09, na které se odvolávaly již obecné soudy, jakož i rozhodnutí další, jmenovitě usnesení ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2305/09, resp. nález ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09.

Stěžovatelka sice dovozuje, že kritérium "účelnosti" představuje "určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejících s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady", leč obdobně (coby odmítnutí přiznání náhrady "nadbytečných či nadměrných" nákladů) lze však parafrázovat rozhodovací důvody rozsudků obecných soudů, jimž oponuje. V řízení o ústavní stížnosti nedokládá, že nebylo adekvátní očekávat (se zřetelem ku konkrétnímu předmětu řízení, resp. jeho náročnosti), že by výkon procesních práv a povinností v daném sporu nemohl být zajištěn příslušným (vlastním) odborným aparátem, a musely být přeneseny na jiný (soukromý) subjekt, jímž je advokát.

Odkazy obecných soudů a stěžovatelky na rozhodnutí Ústavního soudu zde nacházejí přiměřenou konciliaci; k prosazení těch či oněch se rozhodným hlediskem uplatní účelnost nákladů advokátního zastoupení posuzovaná se zřetelem k charakteru daného sporu a tomu odpovídající vybavenosti (nebo nevybavenosti) příslušné organizační složky státu adekvátním odborným aparátem."

K výše uvedenému lze dále odkázat na ještě čerstvější nález ÚS sp.zn. IV. ÚS 2513/09 z 2.2. 2010 (nalus.usoud.cz), kde se daný senát také přiklání k uvedenému názoru, ač v příslušném řízení zrušil výroky civilních soudů o přiznání nákladů pro nedostatečné odůvodnění. Konkrétně soud uvedl:

"V souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení a účelnosti vynaložení nákladů právního zastoupení státu soukromou advokátní kanceláří upozorňuje Ústavní soud na své usnesení sp. zn. II. ÚS 1625/09, kde mimo jiné (též v návaznosti na shora uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07) vyslovil názor, dle kterého co jsou účelně vynaložené náklady řízení přísluší hodnotit pouze obecnému soudu, nikoli soudu Ústavnímu. Pokud pak obecné soudy v konkrétním případě v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, že stát v postavení právnické osoby má právo na zastoupení advokátem, pak jediným důvodem pro nepřiznání nákladů řízení jsou okolnosti zvláštního zřetele hodné vyplývající z ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Za situace, kdy obecné soudy vyložily důvody proč použití tohoto ustanovení nepřichází do úvahy, není žádný prostor pro derogační zásah ze strany Ústavního soudu, neboť podmínky řádného procesu ve vztahu k namítaným výrokům rozhodnutí obecných soudů byly dodrženy a jejich rozhodnutí nenese rysy libovůle.

Dále pak Ústavní soud upozorňuje též na své usnesení sp. zn. II. ÚS 2257/08, kde (opět také v souvislosti se shora citovaným nálezem sp. zn. I. ÚS 2929/07) k zastoupení Česká republiky - Ministerstva financí ČR advokátem uvedl, že z článku 37 odst. 2 a 3 Listiny plyne právo každého, tj. státu i osoby s právnickým vzděláním, vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Tato práva jsou na úrovni zákona realizována mimo jiné v ust. § 25, § 137 a § 142 občanského soudního řádu. Podle ust. § 25 odst. 1 občanského soudního řádu si účastník může vždy zvolit zástupcem advokáta. Za zastupování náleží advokátovi odměna a úhrada hotových výdajů. Obě tyto položky zákon řadí mezi náklady řízení (ust. § 137 občanského soudního řádu). Podle ust. § 142 odst. 1 téhož předpisu pak má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Ústavně garantované právo na právní pomoc podle náhledu Ústavního soudu vyjádřeného v naposled uvedeném usnesení zahrnuje (zásadně, vyjma řízení, pro něž je předepsáno obligatorní zastoupení) právo účastníka zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým. Právní zastoupení je tak ponecháno (s uvedenou výjimkou) zcela na vůli účastníka, a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém apod. Účastník si musí být vědom toho, že v případě neúspěchu ponese náklady řízení, a to případně i náklady právního zastoupení protistrany. Na druhou stranu mu však příslušné procesní předpisy (zde ust. § 142 občanského soudního řádu) garantují, že jeho náklady řízení budou v případě úspěchu nahrazeny. Pojem "účelný" v aplikovaném ustanovení je nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů, nesouvisejících s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady. Vzhledem k ústavně zaručenému právu na právní pomoc nelze prostřednictvím uvedeného termínu vymezovat kategorii subjektů, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a z hlediska ostatních ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s tím, že se mohl bránit sám."

Domnívám se, že výše uvedené by snad mohlo již být považováno za dostatečné pro vyjasnění dané věci, a že tak je nyní již zřejmé, jak to je s náhradou nákladů civilního řízení státu zastoupenému advokátem.