Po delší odmlce uvádím deset titulů z anglicky psané knižní produkce za rok 2009, které podle mě stojí za přečtení.
Barry Friedman: The Will of the People: How Public Opinion Has Influenced the Supreme Court and Shaped the Meaning of the Constitution. Barry Friedman přesvědčivě argumentuje, že americké soudy vždy delikátně balancovaly mezi zájmy většiny a ochranou menšin, přičemž se jen vzácně odchylují od většinového názoru ve společnosti. Jinak řečeno, vnímání soudů primárně jako ochránců menšin proti tyranii většiny je nepodložené.
Georg Vanberg: The Politics of Constitutional Review in Germany. Georg Vanberg argumentuje v podstatě stejným směrem jako Barry Friedman, akorát v (pro českého čtenáře) v daleko bližším kontextu, neboť centrem jeho zájmu je německý Spolkový ústavní soud. Vanberg tvrdí, že soudci BVerfG nerozhodují pouze na základě právních argumentů či svých osobních preferencí, ale jsou ovlivněny rovněž strategickými zájmy. Vanberg rozbíjí klasické evropské vnímání ústavních soudců jako relativně neomezených interpretů ústavy, kteří stojí na konci řetězce při výkladu ústavních předpisů. Ústavní soudy totiž na konci řetězce nestojí, neboť musí čelit tzv. implementačnímu problému - nikde totiž není dáno, že ostatní dvě složky moci budou jejich rozhodnutí (v plné míře) respektovat. Jinak řečeno, pokud se ústavní soudy rozhodnou jít proti zákonodárné či výkonné moci (v podstatných otázkách), musí mít podporu veřejnosti (která v příštích volbách nezbedné politiky "potrestá"), jinak nemají šanci (přinejmenším z dlouhodobého hlediska) uspět. Obě knihy však lze číst i jako filipiku ve prospěch ústavních soudů (resp. "judicial review" obecně), neboť dokazují, že soudy ve skutečnosti citlivě reagují na většinové názory ve společnosti, a tudíž nepostrádají demokratickou legitimitu. Samozřejmě za předpokladu, že se soudům podaří vybudovat silné pouto s veřejností. Což je pro mnohé špatná zpráva - bez podpory veřejnosti, která si váží nezávislosti soudů a je ochotna podle toho i volit, nezávislost soudců není možná.
Víctor Ferreres Comella: Constitutional Courts and Democratic Values: A European Perspective. Pokud jste byli dosud znuděni zjednodušeným rozborem centralizovaného modelu ústavního soudnictví ve většině anglicky psané literatury, tak se můžete radovat, že konečně někdo (VFC je původem Katalánec, ale vystudoval doktorát na Yale University) tento nedostatek napravil.
Tom Ginsburg et al.: The Endurance of National Constitutions. Tom Ginsburg je vycházející hvězda amerického akademického nebe v oblasti srovnávacího ústavního práva a každá jeho knížka stojí za přečtení. (Skvělá je i o rok starší knížka téhož autora Rule By Law: The Politics of Courts in Authoritarian Regimes). O prvně jmenované knížce psal na JP již Honza Komárek (zde).
Maxwell L. Stearns & Todd J. Zywicki: Public Choice Concepts and Applications in Law. První podrobná učebnice o aplikaci teorie veřejné volby v právu.
Frederick Schauer: Thinking Like a Lawyer: A New Introduction to Legal Reasoning. Fredericka Schauera není třeba čtenářům tohoto blogu představovat. Jeho nová kniha o právní argumentaci by neměla chybět na poličce žádného právníka. Kéž by někdo něco takového jednou napsal v Čechách...
Grégoire Webber: The Negotiable Constitution: On the Limitation of Rights. Pokud někoho zajímá otázka omezení základních práv, tak tohle je "must read".
Brian Bix: Jurisprudence: Theory and Context. Velmi dobrý úvod do teorie práva napsaný na právního teoretika velmi srozumitelným a navíc čtivým způsobem.
Richard Susskind: The End of Lawyers? Rethinking the Nature of Legal Services. Tato knížka by neměla chybět v knihovně žádné velké advokátní kanceláře, která chce udržet s dobou.
Ivan Hare & James Weinstein (eds.): Extreme Speech and Democracy. V roce 2009 se v ČR v souvislosti se vzestupem Dělnické strany s "extrémistickými projevy" a následnými soudními dohrami doslova roztrhl pytel. Editovaný sborník představuje to nejlepší z minulého roku, co v minulém roce na toto téma vyšlo. Mezi autory najdeme mj. Dietera Grimma, Erica Barendta, Roberta Posta či Johna Finnise. Jediný problém této knihy spočívá v její "extrémní" ceně... (Jedno malé preview: Podobný sborník chystá v roce 2010 i Jeremy Waldron; základ lze nalézt zde).
Na závěr (mimo top ten) uvádím dva beletristické kousky, které mají s právem hodně společného:
The Appeal od Johna Grishama (kde se dozvíte leccos americkém soudním systému na státní úrovni); a
The Bond od George Fletchera, profesora na Columbia Law School (příjemný cajdák, který potěší každého, koho zajimá, jak to chodí mezi akademiky působícími na právnických fakultách na Ivy League). Rozhovor s autorem na lze nalézt na Balkinization.
Barry Friedman: The Will of the People: How Public Opinion Has Influenced the Supreme Court and Shaped the Meaning of the Constitution. Barry Friedman přesvědčivě argumentuje, že americké soudy vždy delikátně balancovaly mezi zájmy většiny a ochranou menšin, přičemž se jen vzácně odchylují od většinového názoru ve společnosti. Jinak řečeno, vnímání soudů primárně jako ochránců menšin proti tyranii většiny je nepodložené.
Georg Vanberg: The Politics of Constitutional Review in Germany. Georg Vanberg argumentuje v podstatě stejným směrem jako Barry Friedman, akorát v (pro českého čtenáře) v daleko bližším kontextu, neboť centrem jeho zájmu je německý Spolkový ústavní soud. Vanberg tvrdí, že soudci BVerfG nerozhodují pouze na základě právních argumentů či svých osobních preferencí, ale jsou ovlivněny rovněž strategickými zájmy. Vanberg rozbíjí klasické evropské vnímání ústavních soudců jako relativně neomezených interpretů ústavy, kteří stojí na konci řetězce při výkladu ústavních předpisů. Ústavní soudy totiž na konci řetězce nestojí, neboť musí čelit tzv. implementačnímu problému - nikde totiž není dáno, že ostatní dvě složky moci budou jejich rozhodnutí (v plné míře) respektovat. Jinak řečeno, pokud se ústavní soudy rozhodnou jít proti zákonodárné či výkonné moci (v podstatných otázkách), musí mít podporu veřejnosti (která v příštích volbách nezbedné politiky "potrestá"), jinak nemají šanci (přinejmenším z dlouhodobého hlediska) uspět. Obě knihy však lze číst i jako filipiku ve prospěch ústavních soudů (resp. "judicial review" obecně), neboť dokazují, že soudy ve skutečnosti citlivě reagují na většinové názory ve společnosti, a tudíž nepostrádají demokratickou legitimitu. Samozřejmě za předpokladu, že se soudům podaří vybudovat silné pouto s veřejností. Což je pro mnohé špatná zpráva - bez podpory veřejnosti, která si váží nezávislosti soudů a je ochotna podle toho i volit, nezávislost soudců není možná.
Víctor Ferreres Comella: Constitutional Courts and Democratic Values: A European Perspective. Pokud jste byli dosud znuděni zjednodušeným rozborem centralizovaného modelu ústavního soudnictví ve většině anglicky psané literatury, tak se můžete radovat, že konečně někdo (VFC je původem Katalánec, ale vystudoval doktorát na Yale University) tento nedostatek napravil.
Tom Ginsburg et al.: The Endurance of National Constitutions. Tom Ginsburg je vycházející hvězda amerického akademického nebe v oblasti srovnávacího ústavního práva a každá jeho knížka stojí za přečtení. (Skvělá je i o rok starší knížka téhož autora Rule By Law: The Politics of Courts in Authoritarian Regimes). O prvně jmenované knížce psal na JP již Honza Komárek (zde).
Maxwell L. Stearns & Todd J. Zywicki: Public Choice Concepts and Applications in Law. První podrobná učebnice o aplikaci teorie veřejné volby v právu.
Frederick Schauer: Thinking Like a Lawyer: A New Introduction to Legal Reasoning. Fredericka Schauera není třeba čtenářům tohoto blogu představovat. Jeho nová kniha o právní argumentaci by neměla chybět na poličce žádného právníka. Kéž by někdo něco takového jednou napsal v Čechách...
Grégoire Webber: The Negotiable Constitution: On the Limitation of Rights. Pokud někoho zajímá otázka omezení základních práv, tak tohle je "must read".
Brian Bix: Jurisprudence: Theory and Context. Velmi dobrý úvod do teorie práva napsaný na právního teoretika velmi srozumitelným a navíc čtivým způsobem.
Richard Susskind: The End of Lawyers? Rethinking the Nature of Legal Services. Tato knížka by neměla chybět v knihovně žádné velké advokátní kanceláře, která chce udržet s dobou.
Ivan Hare & James Weinstein (eds.): Extreme Speech and Democracy. V roce 2009 se v ČR v souvislosti se vzestupem Dělnické strany s "extrémistickými projevy" a následnými soudními dohrami doslova roztrhl pytel. Editovaný sborník představuje to nejlepší z minulého roku, co v minulém roce na toto téma vyšlo. Mezi autory najdeme mj. Dietera Grimma, Erica Barendta, Roberta Posta či Johna Finnise. Jediný problém této knihy spočívá v její "extrémní" ceně... (Jedno malé preview: Podobný sborník chystá v roce 2010 i Jeremy Waldron; základ lze nalézt zde).
Na závěr (mimo top ten) uvádím dva beletristické kousky, které mají s právem hodně společného:
The Appeal od Johna Grishama (kde se dozvíte leccos americkém soudním systému na státní úrovni); a
The Bond od George Fletchera, profesora na Columbia Law School (příjemný cajdák, který potěší každého, koho zajimá, jak to chodí mezi akademiky působícími na právnických fakultách na Ivy League). Rozhovor s autorem na lze nalézt na Balkinization.
Nedá mi to, aby sem nedal link, jak hezky lze psát o
OdpovědětVymazatstudijní literatuře :-), i když jde o docela jiný obor.
Milan Hrdlička
Odkaz nějak nefunguje, tak oprava :
OdpovědětVymazathttp://jinachemie.blogspot.com/2010/02/jiri-klikorka-vs-john-mcmurry-aneb.html
Milan Hrdlička
Už se to tady kdysi rozebíralo. U českého práva je bohužel problém, že žádná taková špičková díla nemá, resp.o tom nepanuje většinový konsensus.
OdpovědětVymazatMichal Hron
Chemický humor je vidím hodně pestrý :-) pouze ten jejich názor na studenty práv zamrzií
OdpovědětVymazathttp://jinachemie.blogspot.com/2009/11/proc-nebyt-chemikem.html
Petr šimek
K literatuře, a to literatuře české, bych měl dotaz na dr. Kuhna - od Ježíška jsem si objednal Judikaturu a právní argumentaci, s níž jsem byl velmi spokojen (a když nic jiného, alespoň pečlivěji cituji judikáty), zauvažoval jsem však i o přečtení knihy "Aplikace práva ve složitých případech. Právní principy v judikatuře" (občas potřebuji řešit i otázky, kde se člověk nemá čeho chytit). Matně si ovšem vzpomínám, že dr. Kuhn kdesi zmínil, že dnes už by něco napsal jinak, resp. že by kniha zasloužila revizi. Táži se - jedná se o zásadní věci, nebo lze knihu s klidným svědomím číst i v původní verzi?
OdpovědětVymazatDíky - Jan Potměšil
Nejde o věci zásadní, spíše o věci detailní (třebas chci jinak pojednat o právním realismu atd.), chci rozšířit mezinárodněprávní a evropské dimenze knížky, knížku obohatit o řadu nových věcí, přepsat věci, na které správně upozornil Tomáš Sobek jako na pochybné (části kapitoly o mezerách v právu) atd. Základní věci v tém knížce obstojí, ale chybí tam mnohem víc o metodách interpretace, aplikaci mezinárodního práva v domácím právu atd. Co tam chci dát, mám v hlavě, bohužel ale nikoliv v kompu. A mezitím si chci načíst ještě spoustu dalších knížek ...
OdpovědětVymazatJe škoda, že Zdeňkova kniha není na trhu. Patří mezi to nejlepší, co bylo v češtině napsáno o právu.
OdpovědětVymazatbtw. Honza Komárek před časem řekl dobrý vtip: "Zdeněk Kühn tvrdí, že název knihy má být krátký a úderný."
Honza Komárek před časem řekl dobrý vtip: "Zdeněk Kühn tvrdí, že název knihy má být krátký a úderný."
OdpovědětVymazatAno, díla ZK patří mezi ty nečetné publikace, u kterých se jednodušší zapamatovat si ISBN než název. Zatím jsem četl jednu (tu s dlouhým názvem :-) ) a za reedici ostatních bych se také přimlouval.
Milí Tomášové, rád se k vám přidám v "šimrání ega" Zdeňka Kühna.
OdpovědětVymazatKdysi, to snad ještě ani nebylo Jiné právo, mně Tomáš Sobek dal tip na dobrého autora - Zdeňka Kühna.
Nejprve jsem sehnal - tehdy běžně v knihkupectví - knihu Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace, ISBN: 80-7179-429-5, vyšla v roce 2005 u Becka, a musím říct, že lepší publikaci v oboru právní dějiny jsem dosud nečetl, navíc šlo o moderní dějiny a díky ní jsem tak pochopil řadu věcí v dnešní justici a právní vědě.
Nadšen touto knihou se mi tehdy ještě podařilo, myslím na dobírku z nakladatelství Karolinum, sehnat onu dřívější a asi zásadnější knihu Aplikace práva ve složitých případech (k úloze právních principů v judikatuře), ISBN: 80-246-0483-3, která je prostě úžasná a je děsné, že si ji dnes zájemci nemohou koupit. V mé knihovně stojí hned vedle Harta, Dworkina, Fullera, Alexyho, Holländera, Sobka.
Nemohl by její ctěný autor udělat něco pro to, aby opět na trhu byla?
tak mě zase dílo ZK nijak nepřekvapilo v dobrém slova smyslu. Smyslem bylo více čtenáře překvapit než to logicky zargumentovat (natož pak mít nějaká širší pohled na právo jako takové), ale vzhledem k mizerné úrovni ostatních právnických "děl" šlo alespoň o něco jiného. Nicméně narozdíl od autora samotného a jeho partičky si myslím, že jde jen o jinou farmu právního pozitivismus až formalismu.
OdpovědětVymazatPodle mého názoru podobné práci přitahují spíše "sektáře"kolem 30-40 let věku, tzn. lidi, který de facto na právo a jeho výklad nějaký názor mají a hledají jeho potvrzení. Pro mladší je důležité pozitivní právo a hledání "fint a kliček". To starší mají zase životní zkušenosti, které podobné dílka zařazuje někam k exotické literatuře : zajímavé ale z čistě názorových a/nebo morálních hledisek nepoužitelné.
Milan Vodička
Nedá mi to nezeptat se, nejspíše z pozice "člena partičky Zdeňka Kühna", tedy formalisty, autora předchozího komentáře Milana Vodičky, zda mu správně rozumím.
OdpovědětVymazatKdyž si v knihách Zd. Kühna ověřují svůj zjevně hotový názor příslušníci mladší generace, je to hanebné. Zatímco pokud jsou knihy konfrontovány s rovněž hotovým názorem generace starší, bylo by to v pořádku, pakliže by se ovšem autor trefil do názoru/morálky této generace.
Je to tak správné?
Jan Kysela
Díky za všechny informace k "Aplikaci práva ve složitých případech" - pokud vyjde aktualizovaná verze, velmi ji uvítám, podobných knih je myslím třeba. Min. Judikaturu... považuji za velmi užitečnou, navíc lehkým perem psanou, a považoval bych ji za téměř povinnou literaturu pro studenty, kteří se v teorii práva dozví pouze to, že "judikatura není pramenem práva" a tečka.
OdpovědětVymazatJinak k M.Vodičkovi: Co máte na mysli "formalismem"? A v čem je špatný pozitivismus a co je jeho správnou alternativou?
Mně naopak přiměřená míra pozitivismu nevadí, alespoň je tím zajištěn právní stát, tj. že platí právo tak, jak bylo napsáno (byť má být vykládáno v souladu s ústavními normami a právními principy) a změny přísluší zákonodárci. Nevím, jak zajistit právní stát za předpokladu, že každý bude brát právo jen jako nezávaznou inspiraci k tomu, aby nakonec rozhodoval v podstatě svévolně. Pro "povznášení se" nad text zákona zde máme ÚS, a to myslím stačí.
J.Potměšil
Keďže je reč o knižkách, ktoré stoja za prečítanie (i keď v AJ), dovolím si primiešať sem i troška noviniek z blízko-vzdialeného Slovenska.
OdpovědětVymazatO novej knižke Doc. Radoslava Procházku- Mak proti Gatsbymu. Osud, vina a zodpovednosť za škodu som sa tu na JP už pozitívne v nejakej diskusií zmieňoval. (http://jinepravo.blogspot.com/2009/10/statistika-nektere-myty-o-americkem.html)
1. Po viacnásobnom prečítaní môžem čiateľom JP toto esejistické "krotenie slov" renomovaného autora znova iba odporučiť...
2. Vydavateľstvo KALLIGRAM pokračuje v svojej obdivuhodnej edícií právnej literatúry EXEMPLA IURIS. V rámci nej vychádzajú v súčasnosti dve diela:
Ota Weinberger: Inštitucionalizmus. Nová teória konania práva a demokracie
Jean Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve alebo o princípoch politického práva
Ich slávnostná prezentácia sa bude konať vo štvrtok 11. februára 2010 o 17.00 hod v Milton Café Restaurant na Šoltésovej 14 v Bratislave.
Prezentáciu moderuje Martin Bútora.
Knihy predstavia editori edície EXEMPLA IURIS prof. Alexander Bröstl, prof.Pavel Holländer a prekladateľ knihy J.J. Rousseaua prof.Miroslav Marcelli.
Všetkým, koho knižky môžu osloviť, prajem zo Slovenska príjemné čítanie.
Pane Kyselo,
OdpovědětVymazatne, není to správné, je to jinak. Co by starší kousek jsem podobných mouder přečetl desítky (a k tomu stovky blbostí) a po čase - jenom plynutím času - stárnutím dospějete i vy k tomu, že začnete přikládat menší roli novým, poutavým a břitkým teoriím ve prospěch starých a vyzkoušených. Nevím, jestli je to v 45 letech projev stařecké demence, nabytých zkušeností anebo prostě jen rezignace na něčím, co apriori vidíte děravé jako řešeno a už se vám nechce hledta záplaty, protože to stojí čím dál vzácnější energii energii a čas.
Asi řeknete, že K. názory jsou jen lepší intepretace starších názorů a nejde o novotu v pravém slova smyslu, ale s věkem vám začne hodně věcí doklapávat.
Jinak řečeno nevadí mi ani mladí sektáři obdivující podobné New Dealy ani staří moralisté hanící totež. Neříkám ani vašemu snažení ztráta času, protože ze zkušenosti své a mých vrstevníků vím, že to jinak nejde.
Jsem v podobné situaci, jako kdybych měl bezdětnému popsat vztah k vlastnímu dospělému synovi. To prostě pořádně nejde, takže nejlepší si je takových jako jsem já nevšímat :-)
Anebo ještě jinak. Když jsem četl poprvé K. Marxe, Friedrich Nietzscheho a Ludwig Feuerbacha byl jsem u vytržení - a to byli už tehdy staří klasici, do puntíku jsem s mnohými názory souhlasil a přišlo mi škoda, že se nic dnes podobného nepíše, přesto dnes ač jsem se ani nestal věřícím, moralistou, anti/komunistou atp. bych za život v jejich teoriích nedal ani korunu. Stejně tak právní věda a praktický život jsou dvě totálně odlišné věci. Proto si raději přečtu Kanta než ty rádobyvědecké bláboly o intepretaci.
Milan Vodička