Jmenuji se ... a jsem právní pozitivista (a možná i formalista)

Používání nálepek ma mnoho výhod, na druhou stranu ale jednu velikou nevýhodu: pokud není jasné, co se danou nálepkou myslí, výhoda rychlého zařazení jejího nositele do určené škatulky, která je danou nálepkou označena, se rychle vytratí. Hezky na to upozorňuje třeba Maris Köpcke Tinturé (doktorandka tady v Oxfordu).

Znovu jsem si to uvědomil při listování novou knihou profesora Holländera "Filozofie práva" (Aleš Čeněk 2006). Na s. 229 tam Holländer charakterizuje některé názory na přístup k interpretaci práva, objevující se v českém právním diskursu, jako přiklánějící se k "objektivnímu aktuálnímu výkladu", jiné k "subjektivnímu historizujícímu", popř. "originalistickému". Že nevíte, co ty nálepky znamenají? Já příliš také ne, především mi nesedí zařazení Zdeňka Kühna do toho druhého tábora...

Nedosti na tom, znovu jsem si připomněl svoji myšlenku vytvořit jakousi převodní tabulku termínů (=nálepek) užívaných různými právními filozofy. Tak co třeba "decisionismus" a "kognitivismus" (viz P. Holländer: Kognitivismus versus decisionismus v judiciální aplikaci Listiny základních práv a svobod, in tentýž, Ústavněprávní argumentace, Linde 2003). Můj oblíbený Američan B. Leiter by asi řekl: "No, pokud se decisionismem myslí skepse k rozeznání objektivně správné odpovědi na otázku "co je právo", přičemž je tato odpověď vždy určená tím, kdo o ní rozhoduje, řekli bychom "realismus""? Kognitivismus, který tvrdí opak ("je možné najít jedinou objektivně správnou odpověď"), no, to je formalismus... (Mimochodem, Leiter označuje za formalistu třeba Dworkina - viz zde). Ani tak abstraktní obor, jakým je (právní) filozofie, zkrátka nepoužívá jednotný jazyk. Znemožňuje také vytváření funkčních nálepek.

Problém je, že s určitými nálepkami je v určitých právních kulturách spojováno téměř sociální stigma. Vzpomínám si, že jsem si připadal téměř jako při "coming-outu", když jsem si řekl (a otevřeně se přihlásil k tomu), že "jsem právní pozitivista". Ve světle toho, že je (nejen!!!) v Čechách pozitivistou myšlen téměř vždy někdo hloupý, kdo vlastně neví, jak právo dooopravdy funguje (popř. fungovat má), to nebylo jednoduché přiznání...

Ve Spojených státech je podobně dekapitující označení "formalista". Jenže zase: všechno záleží na tom, co "formalismem" myslíte. Jak dokazuje tento post Briana Tamanahy, ani formalismus není v Americe mrtvý. Vše záleží na tom, co formalismem chápete. Nakonec třeba ani Zdeňka nálepka "originalisty", kterou mu profesor Holländer přisoudil, nemusí mrzet. Jak říká Tamanaha:

Although I am a liberal, those are not my reasons for doing so. I genuinely believe that the rule of law is essential to our society. Liberals and conservatives disagree about much, but on recognizing the signal importance of the rule of law we should be united. At the core of the rule of law is legal formalism, especially legal formalism by judges. For this reason:

“My name is Brian Tamanaha and I am a legal formalist.”

(Yuck, that was not an easy statement to make—try it and see.)

Trochu to připomíná anonymní alkoholiky. Že by podobné problémy měli i právní filozofové?