CILFIT v české praxi aneb YNOS rozumně vyložený

Na svých cestách českou judikaturou jsem před několika dny narazil na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2006, sp.zn. 29 Odo 242/2006, který podle všeho dělala Dr. Štenglová. Možná se mýlím, ale zdá se to být první výslovná a podle mne přesvědčivá aplikace doktríny CILFIT v judikatuře NS ČR pro právní vztahy, které nastaly ještě před 1. 5. 2004.

O YNOSu psal před nedávnem Michal Bobek, a jsem rád, že tuto kauzu, která podle mne správně vyložila intertemporalitu evropského práva v nových členských zemích (byť nechala řadu otázek velmi otevřených), pochopil NS ČR správně. Podle NS totiž [v] rozsudku ze dne 10. ledna 2006, ve věci C-302/04 Ynos dospěl Evropský soudní dvůr k závěru, že předcházejí-li skutkové okolnosti sporu přistoupení státu k Evropské unii, nemá Evropský soudní dvůr pravomoc k výkladu směrnice Evropského společenství. Protože v projednávané věci je uvedená podmínka splněna, Nejvyšší soud uzavřel, že mu ve věci nevznikla povinnost položit předběžnou otázku. Protože však posuzovaná právní úprava byla do českého právního řádu začleněna k naplnění účelu sledovaného směrnicí, Nejvyšší soud při výkladu posuzovaných ustanovení zákona o cenných papírech ze směrnice vycházel a aplikoval též interpretační pravidla, která Evropský soudní dvůr dovodil ve shora uvedeném rozhodnutí (soud má na mysli CILFIT).

Kauza se týká žalobce J. K., proti žalovanému G. f. o. s c. p., z čehož každý průměrně informovaný právník dovodí, že je to dovolání "Garančního fondu obchodníků s cennými papíry" (zase ta hloupá anonymizace). Meritum sporu je povinnost Fondu zaplatit náhradu plynoucí z neschopnosti obchodníka s cennými papíry splnit své závazky z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací. Argumentace NS ČR se mi líbí, poměrně zdařile se tu pracuje s několika jazykovými verzemi směrnice, která byla do zákona o cenných papírech transponována. Jsem rád, že české soudy začínají chápat význam právního argumentu působícího nikoliv závazně, ale jen podpůrně.